Pepinec

Nejpomalejší film, jaký mi kdy utekl. Vynikající atmosférická věc, která je tak sebevědomá, že mě dokonce přiměla na chvíli si myslet, že Timberlake je lepší herec než zpěvák. Navíc umocněno skvělým hudebním doprovodem a povedeným finále, tady holt nemám jinou možnost, než vypálit plný zásobník.

Tenhle díl chci mít jako audioknihu! Sešli se tu herci s tak výjimečnými hlasy, že mně nějaká pointa byla úplně ukradená. Jen jsem chtěl, aby pořád mluvili...

Vynikající. Dva pohodáři s úsměvem vypráví příběh a na pozadí jede dobře sestřihaný film. Tohle je ten cestopis, který tě osloví a dá ti motivaci. A je úplně jedno, že záběry nejsou jak od Camerona, protože slovo cestopis rozhodně nevzniklo ze spojení "musí to bejt ve 4K rozlišení, jinak to nikoho nebude zajímat." Klobouk dolů před vaším výkonem a jako divák děkuju i za to, že to celé mělo hlavu s patou.

Ti dva se k sobě díky svým rozdílnostem dokonale hodí, to je první ze dvou základních pilířů úspěchu cestopisu. Druhý je pak ten, že jejich cesta není omezena krajnicí silnice, ale má přesah do kultury jiných zemí. Konečně zase jednou někdo pochopil, jak to má vypadat. Gratuluju celému týmu a speciálně smekám před Igorem, že dokáže vertikálně udržet něco, co je od pohledu odsouzeno být pouze v poloze horizontální.

Když se tě někdo zeptá "co je to influncer", určitě mu odpověz tím, že má 70 tisíc followerů. A když máš dva lvy nezapomeň, že i tak můžeš bejt kráva. Ještě chvíli mě ta ženská arogance bude točit a jedna z příštích epizod bude o mně.

Cisternu krve a deset mrtvejch na minutu, aby měl film koule? Prdlajs. Jediný, co potřebuješ, je silnej příběh. A to Kolonie má, její příběh je silnější než rty Vémolovy ženy. Chvilku mi trvalo se do toho dostat, ale druhá půlka byla napínavá jak hledání cesty domů z páteční párty. Všechno to lidský drama mě strhlo takovým způsobem, že jsem vůbec neměl čas ani náladu šťourat se v detailech. Kde bych si ale zašťoural rád, a nejlíp něčím fakt velkým, tak v útrobách toho nácka. Doufám, že do Německa už léčebny dávno dorazily, očividně tam mají nějakej genetickej problém...

Skvělý zakončení celýho projektu, i když podle hodnocení mě tu každej bude mít za blázna. Vůbec mně to ale nevadí, protože tohle sice je na jednu stranu pubertální ptákovina, ale na stranu druhou to od spousty  jinejch rádoby uměleckejch epizod má aspoň hlavu a patu. Přidaná hodnota je u mě humor a optimistický vyznění, rozhodně se s Černým zrcadlem raději rozloučím s úsměvem než s myšlenkama na sebevraždu.

Musíš aspoň trochu vědět, jak to na severu chodí. Opatrnost, pečlivost, málo slov, žádná velká gesta a žádný impulsivní řvaní, který funguje možná u Kozáka s Korejsem, ale chladnej sever si žádá chladnou hlavu. Emoce tam ale jsou i tak, a to ku*va velký! Jenom ti je nikdo hystericky nerve do uší; musíš je vypozorovat a vycejtit jinak, což je možná pro spoustu lidí dneska velkej problém. Smekám před rozhodnutím dát podezřelýmu absolutně nulovej prostor, lidi jako on by měli dostat prostor tak maximálně metr na metr. To je totiž jediná vada seriálu, za kterou ale vlastně nemůže - že to není fikce.

Kdybych byl encyklopedie filmařskýho řemesla, posháním po světě všechny moje kamarády výtisky a jdeme hromadně zazvonit na Rona Howarda. V životě už bych totiž nechtěl ležet na jiným stole než na jeho, protože jestli tu encyklopedii nenapsal on, tak kdo proboha jinej?!? Famózní filmařina, až mě to skoro nutí napsat, že jsem rád, že kluci do tý jeskyně vlezli... Příběh silnej jako Viggo plešatej, tohle ve mně bude rezonovat ještě hodně dlouho.

Už hezkejch pár let je moderní točit o něm dokumenty, ale povedlo se až tohle, co paradoxně ani žádnej dokument podle mě není. Já viděl a slyšel tříhodinovou zpověď člověka, kterej - ať se ti to líbí nebo ne - přinesl na svět jeden z největších příběhů, jaký tady mezi náma kolujou. Každej na to máme svůj názor, naše velká výhoda je ale v tom, že nám to vlastně všem může bejt úplně fuk. Důležitý je, že tady tenhle velkej příběh vůbec máme a že teď už se našel i člověk, kterej - na rozdíl od předchůdců - dává prostor i samotnýmu průseráři, aby nám k tomu řekl svoje. Ono totiž hystericky ječet a ukazovat prstem umí každej. A když si vemu, jak moderní je k tomu dneska alibistický umejvání si rukou ve jménu jakýsi spravedlnosti, tak Lance v tomhle světle působí jako zjevení; zůstává pořád texasky svůj a stejně jako v závodech naprosto suverénně využívá všechen prostor, kterej mu Zenovich dal. Jestli se v tom má někdy šťourat ještě někdo další, tak ať si vezme tohle jako stěžejní literaturu.