Pepinec

Že mráz nepanuje jenom na Aljašce by mohl dlouhé hodiny vyprávět třeba mozek Scotta Walkera. Ten ze závějí vyhrabal vynikající předlohu, ale místo aby podtrhnul atmosféru odlehlého severu, začal si hrát na kouzelníka. Takže po chvilce víme všichni víc než ten, kdo to všechno udělal, a stejně si ještě další hoďku hrajeme na príma kriminálku. Nik s Honzikem jsou roztomilí, ale dát je k sobě do jednoho filmu je podobně úspěšný nápad, jako chtít dát dohromady motýla Emanuela s Arabelou. Svoji určitou sílu film sice má, ale ve finále díky Walkerovi platí, že Hansen se ani tak úspěšně neskrýval, jako poldové z Aljašky naopak neúspěšně pomáhali a chránili.

Jenom proto, že má film lepší obsazení než utkání hvězd NHL, tři akademické Stanley Cupy, trvá dvě a čtvrt hodiny, bijí se v něm nevinní lidi a je tudíž o černošském otrokářství, tak jenom proto mě hned automaticky nepíchne u srdíčka. To chce víc, než fůůůru žvanění, jednu dechberoucí scénu a milion záběrů na bavlnu. Rozumím tomu, že má film takový úspěch, ale zároveň nechápu proč. Nebavíme se tu snad o tom, jestli otrokářství bylo nebo nebylo správné, hodnotíme film a ten pro mě byl kvalitně provedenou nudou.

Radši zajíce v pytli než vrabce v hrsti.

Možná jsem staromódní, možná s tímhle přístupem nikdy neprorazím do (show)byznysu, ale já to vidím tak, že něčí památku nejupřímněji uctíte zdůrazněním jeho zásluh, ne pokračováním ve stylu "nic se nestalo, on by si to tak přál." Každopádně, ať už měl Blake Edwards třeba i ten nejušlechtilejší záměr v historii ušlechtilých záměrů, musí i on uznat, že vzniknul průser. A to nemluvím o dalších asi třinácti dalších Růžových panterech, které po tomhle průseru přišli jakoby se po vzoru letošní zimy nechumelilo.

Pavlika natáhli klíčkem, po první klapce ho vypustili a jestli se mu neudělalo blbě, točí se dodnes. Takovou energii nedokáže vyvinout ani náhradník při oslavě gólu, kterým po půl minutě pobytu na hřišti rozhodne prodloužení finále mistrovství světa. Jestli si letos k Vánocům něco přeju, tak hlavně to, aby bylo víc takových Nenapravitelných.

Copak film, ten byl tak nějak podle očekávání. Kluci se rozjeli na moře a kdo se jmenoval Hemsworth, ten měl šanci se i vrátit. Laškovali s rybkama, škádlili se i mezi sebou, pečovali o necky anebo bojovali s dvoudenním zpožděním hned druhý den plavby. Mnohem důležitější věci se ovšem začaly dít až s nástupem titulků, když spustil Chorál bílé velryby. Tak niternou hudbu jsem v kině neslyšel od dob Gran Torina, a to si pište, že jsem tam mezitím párkrát zašel. Jestliže byli kluci dvě hoďky v srdci moře, tak film se díky těmhle pěti minutám dostal do srdce Pepince a seňor Baňos do mojí topky. Uklizečka si mě pak spletla s poutačem, jak zařezaně jsem seděl v křesle. Ale jinak jako samozřejmě, zelený plátno, no správně jste to poznali...

Tož to byl úlet toto. Přesně takhle vypadal každej pátek u nás na privátu, když jsme se před odjezdem domů chtěli najíst. Otevřeli jsme lednici, naházeli všechny zbytky na pánev, zalili to kečupem a odměřili deset minut na mírným ohni. Vaření byla komédie, konzumace horor a cesta domů napínavá. Prase aby se v tom vyznalo, nikdy jsme se pořádně nenajedli, ale příště to vždycky udělali zase tak. Prostě celej Krampus.

Sníh je na dovolený, Pepiku, zvedni si vánoční náladu aspoň skvěle obsazenou komedií, říkal jsem si předevčírem. No, to jsem si teda zvednul. Leda tak prdel ze sedačky po sto sedmi minutách snahy o vtip. Pan Nelson se v létě kouknul na nebeskou lásku a řekl si, že do Vánoc natočí dvojku, ale po svým. Dějové linky jsou vyrovnané asi jako zápasy mezi Barcelonou a Bohemkou, což by samo o sobě ještě nebyl takový průser, jenže on je navíc styl vyprávění Z pohádky do pohádky nápaditý míň než šatník Columba. Rodinu si vážně nevybereš, ale film jo, tak běž prosim tě na něco jinýho.

Tenhle film je zbytečnější než desetiminutová pauza v práci, ve které vám zabere dvě minuty cesta do jídelny, dvě minuty fronta na kafe, dvě minuty záchod a dvě minuty cesta zpátky. Zbývající dvě minuty můžete třeba žvandat o sexu a dohrabete se k tomu samému, co Lainey s Jakem došlo až po dvou hodinách. Bez nápadu, bez humoru, bez sexu, bez hvězdiček bos, natlouknul si Headland nos. Jediná atrakce, která rozblikala moje kontrolky, byla krásná Amanda.

Když si představím holku, která čutne vosám do hnízda, vidím daleko větší tóčo. Tady to byly dvě povinné hodiny konverzace za cenu dvacetiminutové zábavy u soudu. Tenhle poměr mi připadá totožný s tím, jaký já mám s žehlícím prknem; nešťastný. Ze severské trojky asi nejmíň mrazivá část. Asi určitě.