Profil
Hodnocení (1558)
Komentáře (860) Zajímavosti (26)
Biografie (5)
Obsahy (64)
Kšefty (18)
Filmotéka (134)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
Oblíbení uživatelé
|
Moje komentáře |
 Stoning of Soraya M., The (2008) 
|
13.03.2010 |
| |
Tak se nám tu pomalu rodí další z CSFD hypeů. A s těmi již zavedenými má nepřekvapivě společné znaky v podobě závažného tématu, které je zpracováno neuvěřitelně plákatově a především s kýčovitým apelem na emoce. Inu, když začnou vřít city, divák ztrácí kritičnost a lze ho utáhnout i na vařené nudli. _______________ Stoning of Soraya M. není žádné drama, nýbrž naprosto čistokrevná bulvární exploatace, což se projevuje od prvního do posledního záběru. I polorozpadlá íránská vesnička kdesi v horách je vybavena velkoformátovými plakáty Chomejního; ženy se při každé příležitosti kuklí do čádorů; hlavní záporák je fousáč s ďábelskýma očima a chraplavým hlasem, co má dva vyžrané a arogantní syny (při rodinném obědě na ně jen tak z ničeho nic vybafne, ať si pamatují, že žijí v mužském světě); Zahra - ač jinak strašná rebelka - nezapomene čerstvému vdovci rázně připomenout, že svou zemřelou manželku již podle tradic nesmí spatřit; dobrák Hashem se celou dobu tváří jako oslíček Íjáček a několikrát se ve filmu teskní po režimu šáha Pahlávího (co na tom, že to žádný dobrák nebyl, když pochleboval Strýčku Samovi, žáno...). _______________ Dvanáctiminutová (!) scéna ukamenování je opravdu vrchol toho všeho - když zrovna nesledujeme zpomalené záměry křičicí a krvácející Sorayi (to už kupodivu čádor nemá a je oděna do bílého), nabídne nám režisér zpomalené záběry hystericky plačících žen z davu a pro jistotu to ještě korunuje superkýčovitými (a samozřejmě zpomalenými) záběry, v nichž se Soraya v témže bílém oděvu prochází po rozkvetlé louce. Předposlední scéna, v níž Zahra odhazuje závoj a s úsměvem a rukama vztaženýma k nebi křičí "Celý svět se teď dozví pravdu!", však vedle té vší mizérie překvapivě pořád ještě vypadá jako hodně špatný vtip. _______________ Kde je v tomhle filmu nějaká výpovědní hodnota, to mi zůstává záhadou. Ani se mi nezdá, že by k jejímu pochopení člověk potřeboval vidět do islámu (jak tvrdí kiddo), jelikož film se zcela politicky korektně nějakému tematizování (nedejbože kritice) náboženství úspěšně vyhýbá (i kladné postavy jsou okázale zbožné a mulláh je vlastně kriminálník). Zbývá jen iritující propagandistický film (nedobré vztahy USA a Íránu jsou obecně známy, zbývá dodat, že režisér je politicky angažovaný konzervativec), který je, i navzdory plytkým pokusům o srdceryvnost, ve své druhé polovině děsivě nudný..._______________Šílená sračka._______________ P.S: Věru nevím, jak si představují "zákon" v íránských horských vesničkách, nicméně s dodržováním tradičního pojetí "Božího zákona" to aktéři filmu příliš nepřeháněli, když odsoudili k smrti ženu, která neprožívala běžný (sexuální) vztah se svým manželem a údajné cizoložství nebylo podloženo věrohodným svědectvím čtyř muslimských mužů, kteří by viděli kontakt pohlavních orgánů. Taktéž se nezdálo, že by vesničané měli obdobný zápal pro ztrestání člověka, který se dopustil zločinu, jenž šaría též považuje za jeden z nejtěžších - tedy křivého nařčení z cizoložství... |
 Magadheera (2009)
|
10.03.2010 |
| |
Snad nikdy mne nepřestane udivovat povšechná kvalitativní nevyrovnanost jihoindických filmů, která se týká i zatím nejdražšího a zároveň nejvýdělečnějšího telugského snímku Magadheera. Podobně jako nedávno u Aadhavana nebo Alluda Majaka jsem měl dojem, že výsledek je sestřihem z dvou různých filmů, na nichž pracovaly dva různě talentované štáby. Jeden z těch původních filmů byl výpravný příběh ze středověku nabitý atmosférou, velkolepými digitálními triky, skvělou hudbou a výbornými souboji, zatímco druhý patřil někde do katogorie průměrného telugského romantického akčňáku, kde na každý pátý pěkně komponovaný záběr připadal jeden mizerný a nedobře zaostřený. Paradoxní je, že středověká pasáž, bez níž by film smetly vody průměru, je vlastně jen takový hodně dlouhý flashback a vyprávění by mělo stát na scénách ze současnosti. Ty ovšem působí spíše jako nutný (a hlavně levný) doplněk, který měl z čtyřicetiminutové trikové exkurze do minulosti udělat regulerní celovečerní film. Více zde: bollybaz.blogspot.com/2010/03/magadheera-tak-trochu-nevyrovnany-boj.html |
|
Daleko od domova (2009)
|
01.03.2010 |
| |
Dlouhé rozhovory v marketingovém slangu (nicméně autentické, to zas jo) bych v bengálském filmu tedy nečekal. Ovšem stejně tak plachý hindský vesničan Haripada nečekal, že ho někdo zavleče do dvanáctimilionové Dháky a rozhodne se z něj, obyčejného amatérského flétnisty, pomocí masivní kampaně udělat přes noc davově obdivovaného "hudebního génia". Zatímco před padesáti lety točili bengálští filmaři snímky o vesničanech, kteří jsou do velkoměst vyhnáni vlastní zničující chudobou, aby tam pak potupně museli sloužit a loudit u pánů z vyšších vrstech, Biplob tematizuje násilnou urbanizaci a komercionalizaci tradičních venkovských hodnot, které takto, vytržené z kořenů a přesazené do betonových záhonů, chřadnou a umírají. |
|
New Day in Old Sana'a, A (2005)
|
18.02.2010 |
| |
Naprosto mechanická rutina bez špetky kreativity a rozpoznatelného talentu. Sakra, vždyť ani unikátní architekturu Sana'a nedokáže režisér "prodat", nemluvě o jeho iritujícím zacházení s vypravěčem, na něhož přijde řada, až už se neví kudy kam. Tahle báchorka o tom, jak se dva měli rádi, ale okolí jim nepřálo, může zaujmout leda někoho, kdo ještě v životě neslyšel o tom, jak (nejen) tradičně založení Arabové přistupují k rodinným a milostným vztahům. A přijde mi nemožné, že by v dnešní době někdo takový existoval. |
 Kniha přežití (2010)
|
15.02.2010 |
| |
Neskrývaná celovečerní reklama na křesťanství, která - možná zázrakem, ale spíš omylem - docela obstojně baví. Paralely k westernům (bitka s cizincem v baru, duel na ulici, střelba z gatlingu) tedy nevidíme v post-apokalyptickém subžánru poprvé, ale spolu s WTFózními vtípky a (bůhví jestli záměrně) legrační postavou Eliho, který v sobě kombinuje apoštola Pavla s terminátorem, nám neustále připomínají, že tady o víc jak zábavu pro teenagery nešlo. Jen doufám, že do San Francisca doběhl ještě někdo, kdo zachránil Bhagavadgítu. Jen s jedním náboženstvím by v znovuzrozeném světě byla asi dost nuda. |
|
Pyaar Impossible (2010)
|
15.02.2010 |
| |
It's possible! Můžete mít nízký rozpočet, nezkušeného producenta (a zároveň nepříliš zdatného herce), protivnou holčičku v klišoidní roli ultrazlobivého dítěte a naivňoučký, předvídatelný scénář, ale když se do práce pustíte s láskou, vytvoříte příjemný a zábavný film, který já osobně oceňuju víc, než americké filmy podobné žánrové a produkční kategorie. A není to ani tak zázrak, jako dobrá práce režiséra a hlavně Priyanky Chopry, v níž dřímá značný komediální talent a čím dál víc mi začíná být jasné, že ta toporná barbínka z Krrishe byla jen jakýmsi nárazovým poklesem herecké kondice. Inu, my osamělé duše občas sladce optimistické příběhy o looserech, co nakonec uspěli v kariéře i lásce, můžeme. Kór, když je zrovna toho Valentýna, že jo... 70% |
|
Harishchandrachi Factory (2009)
|
14.02.2010 |
| |
Inu, né že bych těm indickým pantátům vybírajícím reprezentanty své země na Oscarech záviděl, výběr to není lehký. Nad mainstreamovými žánrovkami by oscaroví akademici ohrnovali nos a náročnějším indickým filmům zase diváci za oceánem většinou nerozumí. Maráthský snímek Harishchandrachi Factory má tedy tu výhodu, že jednak nezastupuje komerční Bollywood a druhak je srozumitelný mezinárodně. S jeho kvalitami už to bohužel příliš slavné není. Paresh Mokashi je sice ostřílený divadelní veterán, ale s filmem si pranic nerozumí - nedokáže pořádně vystavět ani jednu fungující scénu, neví si rady s přechody mezi scénami, nedaří se mu vést herce a úplně selhává v tvorbě svébytného fikčního světa. Film se snaží nést v duchu lehké komedie, ale počítám s tím, že diváci se nebudou smát ani z poloviny tolik, jako se neustále pochechtávají herci na plátně (až to člověku připomene starého dobrého Dr. Dlahu). Nandu Madhav v hlavní roli Phalkeho je zábavný a na maráthské poměry má film slušnou výpravu, ale i tak mám co dělat, abych mu udělil alespoň průmerné hodnocení...Vlastně je to úplný protipól minulého oscarového kandidáta, Taare Zameen Par, který naopak na režii doslova stojí a mám ho také nesrovnatelně raději....P.S: Vidím, že Douglas dal 4 hvězdy, tak to se asi ve svých závěrech o nezvládnuté režii pletu :))) |
|
Omaret yakobean (2006)
|
09.02.2010 |
| |
"Víš, proč jsem tehdy nezůstal v Paříži? Nebyl to osud, jak jsem ti tvrdil dřív. Bylo to proto, že tehdy byla ještě Káhira mnohem lepší než Paříž. Ale teď? Teď tu všichni žijeme ve sračkách." ______________ Inu, těžko se to hodnotí člověku, který je s egyptskými poměry seznámem jen velmi povrchně přes pár článku na netu. Na knižní předlohu jsem slyšel samou chválu - prý jde o stylisticky brilantní, kousavě trefný a nadmíru depresivní pohled na egyptskou společnost na sklonku dvacátého století.______________ Film je ovšem depresivní hlavně kvůli ušmudlanému prostředí, plejádě velmi nepohledných mužů a archaickým módním kreacím (ty účesy a oděvy a la sedmdesátá léta tedy ostře kontrastují nejen s egyptskými metrosexuálními hudebními klipy, ale i s pohlednicemi z dovolených). S tolika postavami a jejich divokými osudy (emancipovaná žena -> oběť sexuálního harašení -> opora stárnoucího duševního zkrachovalce -> obět závisti; chudý mladík -> obět sociální diskriminace -> islamistický aktivista -> oběť policejní brutality -> terorista -> samozvaný mstitel) by to chtělo pevnější uchopení vpyrávění a nějakou jednotící linii, nikoli věnovat postavám pozornost stylem, který se podezřele blížil náhodnému výběru. ______________ Nějaký režisérský talent prosvítá v akčnějších scénách (nástup policistů při demonstraci, kamerové jízdy pro střechách, přestřelka), naprosta většina filmu ale sestává ze standartně a tak nějak šedivě natočených dialogů. Často to vypadá, že hrdinové filmu jsou jedinými živoucími postavami v Káhiře, že mimo záběr kamery už je jen pusto a prázdno, což je velmi nepříjemné (ale uvažuji o tom, že jde o záměr). ______________ Perličkou je postava homosexuála, kdy je divákovi IMHO sugerováno, že homosexualita je úchylka, za níž nejspíš stojí nějaké trauma z dětství. ______________ Bez znalosti kontextu (v Egyptě jsem nebyl, mnoho jsem o něm nečetl a z jeho produkce dosud viděl jen dva filmy) tedy za čisté tři hvězdy. |
|
Doma a venku (1984)
|
05.02.2010 |
| |
Vande Mataram! Rayova adaptace stejnojemenného románu držitele Nobelovy ceny, Rabíndranátha Thákura (ang. Rabindranath Tagore) je filmem založeným na konfrontaci mnoha protikladů, jak již ostatně napovídá jeho název. Nejde jen o ideový střet mezi liberálním zamíndárem prosazujícím zásady nenásilí a konzervativním, odhodlaným vůdcem hnutí Swadeshi, podle jehož filozofie světí účel prostředky - proti sobě náhle stojí (nově administrativně rozdělené) hindské a muslimské Bengálsko, příslušnost k náboženství a k národu, indické tradice a západní modernita, ale také ideály a skutečnost. Film je velmi pomalý a komorní, kladé důraz na rozvětvené dialogy, které jsou zde základním nositelem myšlenek a vůbec se neobtěžuje brát ohledy na diváky neseznámené s indickou historií a tradicemi (bez těchto znalostí je IMHO nemožné jej plně pochopit). Ač jsem se při projekci několika zívnutím neubránil, po důkladném rozmyšlení se přikláním k vyššímu hodnocení. 70% |
|
Bullet, The (1974)
|
01.02.2010 |
| |
Jak vyléčit dívku z traumatu po znásilnění a ještě si získat její srdce? Přece vykopáním Židů ze Sinaje. __________ V první půli, kde se řeší osobnost hlavního hrdiny a jeho motivace k boji za vlast, selhává snímek v katastrofálně vystavěném vyprávění, jehož nepřehledný systém flashbacků způsobuje, že divák brzy neví, kdy je včera, kdy dnes a kdy zítra. Druhá, válečná, půlka se od ústřední postavy zase úplně distancuje a předkládá sérii volně ložených výjevů z válečného snažení, které by skvěle sedly do náborového videa nebo nějakého "Egyptského filmového týdeníku", ale plnohodnotný celovečerní film tedy opravdu netvoří. Byť ty jednotlivé výjevy mnohdy nejsou úplně špatně nasnímané. __________ P.S: Překvapila mne poměrně malá míra propagandy a patriotizmu. Krom povinných proslovů o hrdosti a obraně vlasti, dvojího vyvěšování egyptské vlajky (na níž vojáci v jednom případě vlastní krví píšou "Bůh je velký" :)) a zařazení postavy zjevně šíleného izraelského důstojníka s legračním jewfrem (má jen cca tříminutovou roli) se žádná velká oslava národa nekoná. Proti Indům jsou v tomto ti Egypťané úplni žabaři. |
|
Já, muslim (2005) odpad!
|
01.02.2010 |
| |
Fitna mi najednou připadá jako profesionální, přemýšlivá a objektivní rozprava. |
|
|
