D.Moore

Jeden z nejlepších filmů, jaké jsem za poslední dobu viděl. A nejen na Netflixu. Už jen ten "prolog" s Billem Skarsgårdem je tak úžasně atmosférický a emotivní, a to je vlastně teprve rozjezd a čekání na mnohem větší herecký koncert, který v téhle mozaice s náladou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem sehrávají Tom Holland, Robert Pattinson, Jason Clarke a spol. Mám rád tenhle typ příběhů a rád jim dovoluji, ať si se mnou dělají, co chtějí.

Tohle mohl být tak dobrý dokument, kdyby Marián Polák zůstal za kamerou a před ni vůbec nechodil, kdyby ústřední myšlenku "všechno tohle máme doma" neopakoval do úmoru a kdyby projev Kryštofa Hádka působil více zasvěceně. Záběry jsou totiž krásné a třeba mufloni na Mostecku jsou úplně magická scéna.

Když o nějakém režisérovi říkají F. F. Coppola, Quentin Tarantino nebo Wes Anderson, jak je výjimečný, něco na tom jistě bude, a William Friedkin takový určitě je. Tvůrce nejepšího hororu všech dob a jedné z nejlepších kriminálek se tu, rád věřím, ukazuje doopravdy takový, jaký je - jako sympaticky paličatý, zanícený tvůrce, kterému jde o autentičnost a který rád překvapuje až šokuje svými postupy nebo názory. "Úspěch má mnoho otců, ale neúspěch je sirotek."

Od začátku do konce jsem myslel na Spalovače mrtvol. I Americké psycho je totiž takové podobenství, které rozebírá stav mysli hlavního hrdiny a zároveň stav společnosti, ve které žije. V tomto případě to je za všechny vlasy přitažený karikaturní obraz wallstreetské smetánky, jež s nesnesitelnou neúnavností věčně a beze smyslu tlachá, kontrastující s člověkem, který se z toho snobského stáda vyděluje tím, že je vraždící psychopat. Jenže zajímá ten jeho koníček někoho? Skvělý Christian Bale a mazaný scénář, který je pouze zdánlivě o ničem stejně jako všechny ty žvásty vedené u stolů v nóbl restauracích.

Na tenhle film jsem čekal dlouho. Teď ovšem nepíšu o jeho odkládání, nýbrž prostě o tom, jaký film to je. Je to příběh ze světa X-Men, ve kterém ale žádní X-Men nejsou, a to mě vždycky lákalo. Jde tu o nové a zajímavé hrdiny, je to v lecčems jiné než ostatní mutantské filmy (trochu překvapivě odkazují Noví mutanti nejvíce k Loganovi, ze kterého si půjčili i pár sekund záběrů), má to příjemný hororový nádech typu původní Noční můry v Elm Street, nehýří to zbytečnými digitálními kouzly, jež se dostaví až v působivém finále… Zkrátka kvalitní, ačkoliv komornější a mimo hlavní sérii stojící příběh, který mohl být klidně delší a který by mě určitě nalákal i na pokračování, kdyby plány jeho tvůrců nezařízlo samo studio, které nedůvěrou nakazilo i diváky. Škoda, škoda, škoda, a přitom Dani a Rahne mají takový potenciál!

Roztomile suchý mystifikační cyklus mi trochu kazily jen příliš dlouhé ukázky z jednotlivých filmů, jinak nemám co vytknout.

Stejně jako Pan Jones, předchozí film Agnieszky Holland, by asi ani Šarlatán nebyl na čistočistých pět hvězdiček... Nebýt Ivana Trojana. Já vím, že je skvělý herec, ale tím, co předvádí tady, pod taktovkou světové režisérky, překonává sám sebe. Dlouho jsem pátral v paměti, kdy mě naposledy tak moc oslovil výkon českého herce v českém filmu, a skončil jsem až u Bolka Polívky v Zapomenutém světle. Ivan Trojan tu předvádí neskutečné herectví kalibru Rudolfa Hrušínského či Miroslava Macháčka a není Trojanem, nýbrž Mikoláškem, kterého střídavě obdivujete a nenávidíte. Velmi dobrý je ale také Josef Trojan, jehož obsazení zdaleka nespočívá jen v podobě otci, a líbil se mi nepřeplácaný scénář a tomu úměrná střídmá režie. Z konce mi bylo hnusně a vůbec nezáleží na tom, že byl vymyšlený. Chápal jsem, proč se stalo, co se stalo, a proč kdo udělal, co udělal, nicméně nijak mi to ten drasťák neulehčilo.

.tcíř užům mítaz oc ,onhcešv kat ej ot A .teneT mesj lědiV

Kdo čeká komplexní portrét Václava Havla ve 105 minutách, bude zákonitě zklamán, protože tohle není ten typ filmu. Tohle je totiž taková především náladová záležitost, která záměrně nechává většinu postav bezejmennou a divákovi je nabízí jako nějaké personifikace různých názorů a povah té doby. Havla (mimochodem mám dojem, že ani jeho jméno během filmu nezaznělo) dokonce nenechá s výjimkou četby doznání pronést jeden jediný projev, zformulovat pořádnou myšlenku, nedá prostor žádné jeho hře a ukazuje ho pořád hlavně jako obyčejného člověka, jenž hledá správný životní postoj a zároveň se ten život snaží žít. Jak se Havel měnil a díky čemu a proč se rozhodl stát prezidentem, film ukáže ve zkratce během tří scén s Dubčekem. Protiváhou k tichému Havlovi v úžasném podání Viktora Dvořáka je samozřejmě burácející živel Landovský Martina Hofmanna, Aňa Geislerová mě potěšila tím, jak byla negeislerovská, a režisér Slávek Horák měl zase hodně nápadů, které mu navíc vyšly - hravé, pro někoho příliš doslovné metafory, dusivá atmosféra vězení i humorná odlehčení na těch správných místech... Havlovi se tu nestaví pomník, ale i tak film jeho odkaz oživuje stylově a důstojně.

V hlavních rolích manipulace a svědomí. Snad o něco delší než bylo nutné, ale i tak více než dobrý film s úžasnými Johnem Turturrem a Ralphem Fiennesem. Kvůli zmíněné stopáži jsem sice párkrát zívnul, ale ve výsledku jsem se vlastně pořád bavil a byl jsem neustále zvědavý, co se stane dál. "Diváci nechtějí vidět přehlídku inteligence. Chtějí vidět peníze."