D.Moore

Splácanina všeho možného a navíc nezábavná. Když ve scéně v kuchyni cituje Jurský park a zároveň Vetřelce, dá se na to dívat, ale takových scén je žalostně málo. Hlavní dětští hrdinové se navíc bůhvíproč chovají jako o deset let starší, ale vtipné to není... Chtě nechtě jsem je navíc musel porovnat s hrdiny Stranger Things, kterým nesahají ani po(d) kotníky. Co se týče režie, McG je sice můj oblíbený videoklipový blázen (a pro Netflix už natočil fajn The Babysitter), ale tentokrát ho v rozletu citelně brzdí rozpočet - při prvním setkání s mimozemšťany jsou triky vyloženě špatné a později se s nimi pro jistotu šetří a film bohužel nemá co nabídnout.

První řadou jsem bezvýhradně nadšený. Dokonalé obsazení snad každé role, především tedy Alžběty, Philipa a Winstona Churchilla (doslova a do písmene geniální přeměna Johna Lithgowa), a poctivý konverzační scénář, který ovšem nepůsobí ani trochu divadelně strnule, naopak je (stejně jako třeba Královna) vyloženě určený pro takovouto strhující podívanou. K tomu všemu velkolepá výprava, nefalšovaná (velko)filmovost v každé vteřině a ten uvěřitelný pocit, že sledujeme "jak to doopravdy bylo", ačkoliv je nám jasné, že leccos mohlo být (a asi i bylo) jinak. Opravdu úžasné._____Ve druhé řadě je všechno jako v té první - opět po všech stránkách skvělá podívaná, máte pocit, že královskou rodinu poznáte doopravdy zblízka a vše prožíváte přímo s jejími členy. Velkým úkolem pro tvůrce bylo udržet laťku tak vysoko i bez Winstona Churchilla, který byl pro první řadu klíčový... Ale povedlo se to bez problémů. Naopak bylo možné věnovat více prostoru Margaret, Phillipovi a dalším._____Třetí řada drží laťku tam, kde byla - neposouvá ji výš ani niží, je prostě stejně skvělá. Řekl bych, že kvůli výměně obsazení ubírají hodnocení hlavně ti, kteří viděli třetí řadu hned po té druhé, pak rozdíl možná poznat bude. Já ho ale s odstupem nezaznamenal, naopak nejde nechválit Olivii Colman, Tobiase Menziese, Helenu Bonham Carter... Nejvíce mě ovšem překvapila postava premiéra Wilsona v podání Jasona Watkinse, jehož výkon a vývoj mě fascinoval stejně jako Lithgowův Churchill v první řadě. Z dílů co do kvality myslím vyčnívají Aberfan a Měsíční prach.______Čtvrtá řada Koruny stojí na trojici silných ženských postav Alžběta - Thatcherová - Diana, a je to dobře. Ne snad, že by jejich mužští spolu/protihráči neměli co říct, ale kolem těch tří se to všechno točí a je to jednoznačně správně - všechny jsou skvěle napsané a zahrané, nezapomenutelné. Herečky a herci, které jsem si oblíbil, mi budou v další řadě chybět, ale věřím, že jejich nástupkyně a nástupci budou stejně dobří.

Tak si říkám, jestli tahle akční série náhodou není tou nejlepší, jakou jsem kdy viděl... A nejspíš vážně je. John Wick je i napotřetí ohromně zábavný, poctivý a co se týče příběhu i těch neskutečných jatek zase o stupínek výš. Představte si, že by v komediích Buda Spencera a Terrence Hilla stříkala krev po litrech a jejich klasické fackovačky "dva proti stu" by končily hromadou mrtvol... Nebo si to představte v grotesce Bustera Keatona, která se tu stejně jako v minulém dílu také mihne. Přesně tak vypadá většina akce v Johnu Wickovi 3 - nekonečno nápadů, do detailů vypilovaná choreografie a černočerný humor, kterému se snad ani nedá nepodlehnout. Zároveň ale musím dodat, že film opět není jen o akci, a že bez zajímavých, dobře zahraných postav a bez mnoha překvapení by byl sotva poloviční.

Kdyby byl Tim Robinson nepříjemný komik, bylo by to dobré. Jenže on je jen nepříjemný. Autoři tohoto seriálu jako by skeče vyráběli podle šablon, které si s větším či menším úspěchem vyzkoušeli v první epizodě, bez zájmu cokoliv změnit či snad zlepšit. Ano, občas to mělo vtipné chvilky (skalpující gorila, sci-fi dickensovský vánoční příběh, muž oblečený jako hot dog), ale těch horších až špatných scének, které vždy spěly k předpokládané pointě a nedokázaly mě tedy překvapit, urazit nebo nedejbože pobavit, těch byla bohužel většina. Tomuto humoru říkám "americký" a je ho plno třeba v Saturday Night Live. Pokud ale SNL fandíte, myslím, že tady si přijdete na své.

Jestli někdo Hansi Zimmerovi vytýká, že je hudební vatař, opakuje se, těch nápadů vlastně až tolik nemá, ale na druhou stranu se mu občas něco vážně povede... Tak má pravdu a tenhle koncert ho v tom nepopulárním názoru utvrdí. Dvě hodiny (plus) Zimmerovy hudby z různých filmů prostě dokazují, jak často si ta hudba je podobná a když z různých soundtracků vznikne směs, nepoznali byste, že to není jedna skladba... Ale na druhou stranu také dají vyniknout těm skladbám, které jsou originálnější, dobré. Skvělý je třeba hned úvod s Řidičem slečny Daisy, Madagaskarem a Sherlockem Holmesem, ten na jevišti i moc pěkně vypadá. Lví král se hezky poslouchá a působivé je i provedení Gladiátora a Tenké červené linie (s minimalistickou projekcí). Pravděpodobně by se mi o dost víc líbila také téměř závěrečná Aurora, kdyby mě ale Zimmer předtím doslova neutloukl například Piráty z Karibiku. Ano, mám pirátské soundtracky rád, jenže tohle provedení... Kýčovitá show, spíš přeplácaná než úžasná, spíš estráda než hudba. A netýkalo se to jen Pirátů, prostě někdy od poloviny jako by představení přišlo o vkus a měl jsem vážně potíže ho sledovat. Hanse Zimmera v Praze je pro mě tedy mnohem lepší slyšet než vidět - i z toho důvodu, že v audioverzi (kterou bych ohodnotil lépe) naštěstí chybí jeho většinou nezáživné a zdržující konferování.

Říkali mi, že se budu bát, a měli pravdu. V noci a se sluchátky na uších mi nic nepřišlo uvěřitelnější než ta zběsilá panika, která v [Rec] postupně narůstala, až nakonec propukla naplno. To vše navíc v podání neznámých tváří a snímáno televizní kamerou... Zombie vyvražďovačka podle osvědčeného modelu díky tomu byla ještě intenzivnější než jsem čekal.

V knižní předloze je Ricky Hawthorne fanouškem starého Hollywoodu a v jedné chvíli se zamyslí nad tím, že by se do jejich společnosti skvěle hodil třeba takový Fred Astair. No a hádejte, kdo hraje Rickyho Hawthorna v tomto filmu! Je to slušná podívaná televizního střihu, která knihu navzdory všem změnám a škrtům různých vedlejších postav odráží poměrně věrně. Není tak rafinovaná a pointa není vlastně vůbec tajemná, ale to hlavní - jde o duchařský příběh složený z duchařských příběhů, které dávají pořádný smysl až pohromadě - zůstalo.

Kiss pro mě byli vždycky stejnou měrou o hudbě jako o show. Tenhle koncert jsem ale dlouho znal jen ze 2CD záznamu a pár fotografií, k videu jsem se dostal až teď… A tedy… Celé dvě hodiny jsem jen fascinovaně a s úsměvem od ucha k uchu zíral na to, oč jsem přicházel. Nápadité úpravy skladeb (Shandi, I Was Made for Lovin' You, Detroit Rock City nebo Great Expectations si už jinak představit nedovedu a „obyčejné“ verze jsou proti nim chudé) tu podtrhuje strhující jevištní show, kdy celý orchestr má kissácky pomalované tváře a v oblacích dýmu, záblescích laserů, reflektorů i ohně se očividně baví (kdo zrovna nehraje, zpívá si nebo alespoň podupává). Když už si myslíte, že jste viděli všechno, vznese se Gene Simmons při basovém sólu jako nějaký šílený krvácející netopýr vysoko nad pódium, a před závěrečnou smrští v jiskrách a konfetách se ke kapele při nádherné Great Expectations přidá melbournský dětský sbor. Jak jinak, opět s pomalovanými obličeji. V hledišti zatím řádí tisícovky lidí a já se jim vůbec nedivím. Můžu si stokrát myslet, že se z koncertů se symfonickými orchestry stala móda a dělá je kdekdo, ale když se ten koncert takhle povede, tak není co řešit.

Seriálu kraluje Gillian Anderson, ačkoliv rozhodně není hlavní postavou, ovšem neznamená to, že by ostatní nebyli zajímaví. Právě naopak. Hlavní hrdina i všichni ti, kteří se okolo něj otáčejí jako nějaký model sluneční soustavy, jsou skvělí a je vtipné, že ačkoliv většina z nich patří do dříve viděných a dobře známých charakterových škatulek, stejně se i v těch škatulkách nějak vyvíjejí, vylézají z nich ven a zase se vracejí dovnitř... Tvůrci mají v rukávu navíc docela slušnou zásobu překvapení (viz závěr), takže jsem si bez problémů užil úplně každou epizodu a těším se na druhou řadu.

Zdálo se mi, že jsem po čtvrthodinách sledoval jeden lehce nadprůměrný televizní film nebo pilotní film seriálu, ale rozhodně ne, že jsem se díval na celý seriál. Přitom hlavní hrdinové byli dobří, námět originální a mělo to často příjemný komediální švih. Akorát nějaký pořádný příběh mi scházel.