Moje oblíbené filmy

• Lawrence z Arábie (1962) Lawrence sfoukne hořící sirku... A už to jede. Jednoduše to nejlepší, co jsem kdy viděl. Za necelých padesát let tenhle film ještě žádný nepřekonal. Režie, kamera, hudba, herci, celá atmosféra, která z toho skvostu stříká na všechny světové strany...Takhle se točí životopisy, takhle se točí epika, takhle vznikají klenoty. K absolutní dokonalosti chybí jedno jediné - vidět ho v kině na velkém plátně. Pak klidně natáhnout bačkory.

• Hodný, zlý a ošklivý (1966) Herecký koncert Clinta Eastwooda a Eliho Wallacha... k nim si přidejte Van Cleefova záporáka, hajzla první kategorie, a máte téměř jasno. Kterou scénu z tohohle westernu všech westernů vybrat jako nej? Pro mě je to jednoznačně Tucovo pobíhání mezi hroby provázené skladbou Ecstasy of gold.... Něco takového nemohl natočit (a zkomponovat) člověk, ale bůh. Nejlepší western všech dob a po Lawrenci z Arábie snad i druhý nejlepší film všech dob.

• Život Briana (1979) Úplně to první, co jsem kdysi dávno v pravěku od pánů montypythonů viděl.... a od té doby to s nimi táhnu pořád dál. Briana nemůžu smysluplně okomentovat, natož pak vybrat své nejoblíbenější scény - musel bych sem přepsat celý scénář.

• Muž, který chtěl být králem (1975) Skvělý film, kterému doslova a do písmene kralují Connery s Cainem. Co k nim dodat? Pokud máte rádi dobrodružství, napětí, britský humor, filmy o přátelství, které je podrobováno zkouškám a filmy, které mají myšlenku, o níž se dá dlouho přemýšlet... Muž, který chtěl být králem je tady pro vás. Na scény, jako je ta s lavinou, "míčovou" hrou, svatbou nebo visutým mostem, na ty se nezapomíná. Jo a Jarreho hudba.... Tu slovy nepopíšu. Můj nejoblíbenější film s MC.

• Jurský park (1993) Jurský park, dvě hodiny trvající NĚCO, které mi pravděpodobně změnilo život. Dokonalý film po všech stránkách. Ať si říká kdo chce, co chce, triky jsou i dnes bezkonkurenční. Nevím, jak je to možné, ale když se dívám na obrovského brachiosaura, mám pocit, že je živý - ne dělaný počítačem. Stejně tak nahání hrůzu i T-Rex nebo raptoři v kuchyni. Jurský park mě přivedl k filmům - od té doby miluji stříbrné plátno. Naučil mě také vnímat a oceňovat filmovou hudbu a dal mi důvod zbožňovat Johna Williamse. Že je Spielbergova režie bezkonkurenční, o tom asi nemá cenu mluvit, stejně jako o výkonech všech herců. Zkrátka filmařský zázrak. Znáte ho nazpaměť, ale stejně se na něj vždycky rádi znovu podíváte.__P.S. Crichtonova kniha je lepší, ale v tomhle případě se podle mě srovnávání předloha-adaptace nehodí. Je třeba brát to tak, že se Crichton a Spielberg podívali na stejnou věc, ovšem každý svýma očima.

• Carlitova cesta (1993) Absolutně nejlepší gangsterka, jakou jsem viděl (a to mám pečlivě nakoukaného Coppolu i Scorseseho). FIlm, ve kterém není ani jedna scéna navíc, ani jeden záběr není samoúčelný a všechno do sebe zapadá. Proměna Seana Penna je fascinující, veškerou pozornost na sebe ale samozřejmě strhává Al Pacino. Trvám na tom, že Carlito Brigante je jeho nejlepší role. Tony Montana ve Zjizvené tváři byl hajzl - a přesto mu všichni fandili. Takže u Carlita, který právě vylezl z vězení a s minulostí nechce nic mít, to musí být zrovna tak. Bohužel tomuhle Portorikánci nic nejde zdaleka tak, jak by si přál. Brian de Palma je tady ve vrcholné formě, závěrečná "nádražní" patnáctiminutovka nemá ve filmovém světě obdoby, a palce na rukou i na nohou je třeba zvednout i pro hudbu Patricka Doyla. Stačí, abych si ji pustil samotnou, a tak nějak divně mi vlhnou oči...

• Nebeské dny (1978) Já vám dám, že se v tom filmu nic neděje! Tss. Ani toho Richarda Gera, který na mě ze začátku nepůsobil nijak zvlášť dobře, nemůžu vytknout. Stačilo překonat prvních deset minut, dorazit vlakem na farmu a moci se kochat tou dokonale natočenou nádherou (příroda opět v jedné z hlavních rolí)... A bylo to jasné. Potom přišla řada na Sama Sheparda, Nebeské dny dostaly úplně jiný rozměr, příběh se rozjel a skončil přesně tak, jak musel. Jak bývá Malickovou tradicí, ať už se ve filmu odehrávalo cokoliv, na konci jsem z toho, co jsem viděl, měl jen a jen dobrý pocit. Tedy vyjma té hororové sekvence s kobylkami, požárem a šroubovákem...__P.S. Soundtrack Ennia Morriconeho z tohoto filmu jsem slyšel snad úplně poprvé, ale okamžitě se zařadil k mým (jeho) nejoblíbenějším.__P.P.S. Dost možná nejlepší Malick.

• Zulu (1964) A hrome, kam se poděl můj (kdysi jistojistě napsaný) komentář k Zulu? V tom mají určitě prsty ti proklatí divoši! Ti, o jejichž válce s britskou armádou vznikl tenhle ve všech směrech dokonalý snímek. Co vyzdvihnout dříve? Herce s výtečnou dvojicí Stanley Baker a Michael Caine v čele? Bezchybnou hudbu Johna Barryho? Úžasnou kameru a její (na DVD) digitálně restaurovaný, jako nový vypadající obraz? Strhující bojové scény, při kterých se tají dech, a z nichž obzvlášť v momentech, kdy tak tak přemožení Britové několik metrů od prolomeného valu nasadí obdivuhodně synchronizovanou taktiku řadové střelby, doslova prýští adrenalin? Scénář, díky němuž je člověku každá postava (tedy kromě pastora) sympatická, a který Zuluy neukazuje jen jako brutální opičáky slezlé ze stromů, ale také jako pozoruhodné stratégy? Inu… Je toho hodně. Film trvá dvě a čtvrt hodiny a nenudí ani chvíli. Předevčírem jsem viděl jeho (před)pokračování Svítání Zulů, a to je, přátelé, oproti tomuhle supersilnému dryjáku jen velice slabý čajíček. A slabé čajíčky já nerad. Dal bych šest hvězd, kdyby to šlo.

• Dobyvatelé ztracené archy (1981) Tak tímhle to začalo. Všechno. A díky čtvrtému dílu to zaplaťpámbu trvá dodnes. Fanfára, klobouk, bič.. A pryč. Nejsympatičtější filmová postava všech dob má jméno Henry Jones Jr. Nebo Indiana, jak kdo chce.

• Zuřící býk (1980) Cože, nejlepší boxerský film a boxuje se v něm asi deset minut? Jde to. A jde to skvěle! Mám rád Rockyho, mám rád Paula Newmana (kterého má na oplátku rád "Někdo tam nahoře), ale Jake La Motta je moje srdcovka. Pár lidí tady řadí Zuřícího býka k nejpřeceňovanějším filmům... takové bych postavil do ringu s De Nirem a nechal je chvíli si povídat. A pokud by to nepomohlo, všech kritiků by se určitě rád ujal Joe Pesci - dobrák od kosti, zvlášť pokud jde o to omlátit někomu hlavu dveřmi od auta. "Prašť mě! Prašť mě!"