perutman

Nechápu proč Scott okopíroval a roztáhl na dvě a půl hodiny tohle: http://www.youtube.com/watch?v=5Xd_zkMEgkI

Propagandistický film pro olympiádu v Pekingu. Ze všeho nejvíc jsem se obával toho, že půjde o 5 hodin trvající akční scénu. Nestalo se tak a já ke svému vlastnímu překvapení musím říct bohužel, protože bitevní scény jsou tím nejlepším co se na filmu dá najít. Naneštěstí i ty jsou místy dementní. Některé z nich, společně se scénami z buzerplacu, mají jediný úkol: říci hlasité ANO, jsme připraveni na slavnostní zahájení LOH. Jiné jsou zase plné nesmrtelných hrdinů, vůči kterým jsou nepřátelé nebývale galantní: při ztrátě oštěpu okamžitě "přezbrojí" i soupeřova kavalerie nebo pokud chce postava něco říci, udělají si protivníci pauzu. Mnohem horší jsou ale scény, které mají jít "do hloubky". Nejen, že jsou nekonečně dlouhé a otravné, ale na první pohled se tu patosem nešetřilo. Opravdu na blití mi ale bylo z naprosté rezignace na hodnověrnost a absolutní ztrátu soudnosti. Nečekal jsem, že zrovna v tomto kousku najdu odpověď na základní etickou otázku: co je dobro a zlo?, ale v tomto ohledu jsou realističtější i americké pohádky, které kdysi naivně servírovala TV Nova. Od první minuty je jasné, kdo je hodný a kdo zlý. Ti první zachraňují děti a ženy a byť to jsou velmožové, najdou si čas na pletení sandálů pro své poddané. A ti druzí? No ovšem, dekadence sama. Holdují děvkám, chlastu a nečestně nechávají popravovat posly. Kdo opravdu věří, že pan Liu Bei byl svatoušek, ať si přečtě několik stránek z historie, aby se dozvěděl, že tenhle týpek nebyl pronásledován náhodou, ale z důvodu pokusu o zavraždění toho zlého pána Caa Caa. Vrcholem trapnosti je potom snaha tvůrců o jakýsi trójský milostný trojúhelník a parodie na bojující princeznu Eówyn, to už jsem se válel po zemi smíchy. Hodnocení: První díl naprosté tragédie, druhý díl lepší

Nádherný film. Pro mě rozhodně španělský film číslo jedna a všichni Almodovarové a Medemové můžou jít do kopru. Viaje a ninguna parte je film, který vypráví o atmosféře herecké kočující společnosti ve Frankově Španělsku. Úžasné na něm je, že si zachovává odstup od politiky, což je problém většiny současných španělských filmů, které o tomto období vyprávějí. Příběh je dojímavý, ale nechybí mu komické prvky, za které by se nemusela stydět ani potulná herecká společnost Lipany Járy Cimrmana. Prostě klobouk dolů.