Johnner

Vynikající popkorn, ale jen velmi dobrý film. To nejde slučovat. Popkorn alias blockbuster je výrobna peněz, což třetí Avengers dělají výborně. Bavil jsem se velmi moc, autorům skvěle vyšlo střídání dějových linií, máme tu památné dramatické momenty. Jenomže nic navíc. Většina postav tu prostě nějak existuje. Nemají vlastní emoce, oproti ostatním se vymykají svými zvláštními schopnosti, které jsou ovšem značně nedefinované, a tak divák sotva dokáže říct, co je smrtící úder a co jen šťouchnutí. Všechny postavy vlastně splývají. Thor, Iron-man, Rocket, Black Widow, kapitán, Black Panther... všichni jsou stejní, nosí jednu charakteristiku, a sice "superhrdina z Marvelu". Všimněte si, že ty z postav, kterým scénář dal do vínku alespoň nějaké emoce, jsou nejzajímavější a také se účastní těch nejzajímavějších linií - Starlord, Drax, Gamora, Strange, Vision. Emoce táhnou a je veliká škoda vidět, jak silní mohli třetí Avengers po filmové stránce být, kdyby se s nimi více pracovalo. Ale nešlo to, nebyl prostor a čas tu hru hloubkově rozehrát. Je to právě emoční plochost klaďasů, co činí z Thanose tak výraznou postavu. Má emoce, vnitřní motivaci, tah na branku. Není nejlepší filmovou postavou ani nejlepším záporákem, to ani zdaleka. Jenomže zmíněné kategorie už jen tím, že je má, z něho dělají pověstného "jednookého mezi slepými". Vyčnívá, ale v tvrdé konkurenci jiných postav filmové historie by neobstál. Co se týká závěru, také já jsem se cítil zdrcen a příjemně překvapen. Jenže k čemu je dobrý tak povedený závěr, když ho zazdívá marvelovská produkční mašinerie? Upřímně, pokud mají Avengers nějaký zápor, je to právě tento. Výborný závěr, ale zabitý produkčním plánem. Jinak jsou ovšem třetí Avengers skvělí. Nic moc vám nedají, neovlivní vás, ale na více než dvě hodiny vám dají zapomenout na všední starosti. To je jednoznačný klad. Na pět to není, na čtyři ano. Komunita ČSFD by v sobě měla najít dostatek síly a soudnosti, aby dokázala Avengers: Infinity War odsunout z TOP 20 nejlepších filmů všech dob. Do této společnosti nepatří.

Ten film zestárnul a kupodivu se to na jeho charismatu podepsalo dost negativně. Příběh o psychopatovi, který vraždí podle biblické mytologie by dnes obstál v béčku, a to ještě stěží. Sedm už nevyvolává silné emoce, nemá šanci šokovat, znechutit ani překvapit. Stylizace do noir, kdy v New Yorku neustále prší a všichni chodí v dlouhých kabátech, neosloví a spíše mate, či, lépe řečeno, odtahuje diváka z děje. Řemeslná kvalita a výkony herců jsou na mimořádné výši, o tom není třeba diskutovat. Je to především námět a stylizace, co (kupodivu) nedokázalo odolat testu času. Schválně se na Sedm podívejte po čase znovu. Přibližně ve třetině filmu si uvědomíte, že na tváři máte úšklebek, který se dostaví vždy, když se člověk setká s naivitou na místě, kde by neměla být.

Všechno dobré, až na délku. Poslední třetina se hrozně vlekla a film by potřeboval trochu zkrátit. Na druhou stranu pomalejší děj ve spojitosti s vynikající kamerou činí ze Spectre jednu z nejvíce atmosférických bondovek vůbec. Děj je příjemně naivní a nejvíce se podobá těm vůbec nejklasičtějším kouskům - Dr. No a From Russia with Love. Že je film skoupý na velké akční scény, to vůbec není na škodu. Spectre je spíše komorní film o tom, že Bondův přístup k řešení problému je mnohými považován za zastaralý, a v tomto jde Spectre ještě dále než Skyfall. Bond je zde prezentován jako taková zrezlá, stará, unavená, leč plně funkční mašina na (ne)zabíjení a řešení problémů a pouze jeho nejbližší nadřízení a kolegové si ještě uvědomují, že je tou nejlepší zbraní proti zlu, ačkoliv i oni už rychle ztrácí půdu pod nohama. Na maximální hodnocení to oproti Skyfall není, ale i tak je Spectre skvělý film. A má jednu z nejlepších předtitulkových scén v bondovských dějinách.

Viděli jste minulé filmy? Pokud ano, můžete Budoucí minulost risknout. Upozorňuji, že vás děj může rozčílit, neboť všechny filmy a jejich děje hází do odpaďáku. To riziko přesto doporučuji podstoupit, protože střetnutí juniorů a seniorů je velice okázalé, strhává pozornost z okolního světa na sebe a těží všechny herce - mladé i staré. Dokonce překračuje bájný práh Marvelu ohledně umírání. Díky střetu realit si scénář může dovolit sejmout i ty největší ikony (a tím je konečně trochu polidštit). Fanoušci se bát nemusí, protože změna minulosti všechno zachraňuje a mrtvé vzkřísí. Skoro jakoby filmaři producenty prosili a žadonili - prosím, prosím, nechte nás zabít Magneta! Thora! Kapitána Ameriku! Vytvoříme vám film, na který se bude vzpomínat. Jenže tady nejde o památný film. Jde o seriál a nutnost pokračování. Marvel zkrátka má pevné mantinely. Začíná nudit. Bojuje s tím pomocí velkolepých námětů, akčními scénami a rozmanitými lokalitami. Následkem toho všeho jsou marvelovské filmy nesourodé, nepřehledné, ale hlavně nefungují jako samostatné jednotky s jasným začátkem a koncem.

Přátelé, soudruzi, vyletět do vesmíru, prokousat se skrze černou díru a najít svět ke kolonizaci je mnohem proveditelnější než vypěstovat plodiny odolné vůči nemocem a vysadit remízky, abychom nekuckali prachem. Ale budiž, scénáristé prostě nějak museli hrdiny poslat do kosmu. Zeptal bych se jich tedy, proč tísnivou atmosféru kosmického letu, tak okatě přerušují dějovými návraty na Zemi. Stejně nám ta mrtvá planeta nemá co říct. Maximálně o tom, že někteří synové farmářů se změnili v zatvrzelé idioty. Nebo že žhářství může být záslužným činem - který scénárista takový zvrat jen vymyslel? A jak vůbec po vypálení pole můžeme Murph považovat za kladnou postavu? Do kriminálu s ní! A jak je možné, že z celého světa do kosmu letí posádka, kde jsou dva velmi labilní lidé? Vždyť jeden brečí u záznamu a druhá se iracionálně upíná k síle lásky? Scénář Interstellaru je zkrátka špatný. Jeho zásadní omyl je doslovnost, jíž se vzdá až v samotném závěru, které diváka (konečně) donutí zapojit mozek. Do té doby ale Interstellar nudí, či dokonce uráží nedodržováním základní logiky. U běžného blockbusteru by to nevadilo, jenže když se Nolanův film tváří tak zásadně, můžeme ho bezesporu shodit za to, že nedává smysl. Interstellar baví profesionální technickou stránkou, u tak nákladné produkce ji však lze označit za standard. Nolanovi se zkrátka nedaří - je příliš emočně odměřený. Až si toho mainstreamové publikum všimne, tento kdysi tak nadějný filmař bude mít problém.

Tiše se usaďte, pan Cameron vypráví pohádku. V duchu pohádkové tradice je tu všechno snadno identifikovatelné a naivní, ovšem ne měrou, aby to uráželo. Schopnost poskládat jednoduché, ohrané motivy do celku, který zasáhne divákovu duši, považuji za nejvyšší formu umění. Cameron to svede. Někdo další? Hm... Douglas Adams to uměl. Kdo další? Někdo by se našel, ale takových lidí moc není. PS: Přiznám se, že si před filmem vždy koupím colu. Čím více zbude pití při závěrečných titulcích, tím lepší film. Víte, kolikrát jsem se napil během Avatara? Ani jednou.

Obludný snímek plný nechutností v podobě rozmazleného oslizlého fracka, neprůbojných nevlastních rodičů a hromady klišé (přátelský pseudoindián, nafoukaný podnikatel), jemuž nepomohou ani krásné záběry na kosatky. Díky za scénu Willyho skákajícího přes molo. V Simpsonových ho zparodovali takovým stylem, že tím vylepšili i samotnou předlohu. Nezaaslouženě.

Podle posledních komentářů to skoro vypadá, že jsem vyměkl, proto také vlastně tomuto filmu děkuji za to, že konečně mohu sáhnout do dolní části stupnice. Chudák Martin Campbell. Takový skvělý režisér a nechá se uvázat k projektu, z něhož snaha vyrazit z amerických patriotických peněženek co nejvíc peněz. Chudák Zorro. Takhle ho donutit bojovat za něco, s čím tak těžce nesouhlasí. Jsem si prakticky jistý, že tento rek by nejprve zmastil toho divného magor, co z mýdel vyrábí výbušniny, a pak by pěkně zmastil všechny pohůnky z USA, neboť se právě snaží jeho milovanou kalifornii svázat do jakéhosi celku. Chudáci herci. Catherine se vážně akční podoba její hrdinky moc zahrát a Antonio zase se zase musí tvářit při těch výborem navržených vtipech zarputile, ať jsou sebevíce stupidní. Tenhle film prostě vzniknout neměl. K čemu jsou dobré triky, když Zorro zrazuje svoje zásady?

Tohle jsem tedy opravdu nečekal. A to je přesně ten druh hrůzy, který mě opravdu děsí, a zároveň filozofie, kterou zastávám. Člověk (čti "lidstvo") nebude zabit ničím, od čeho záhubu očekává. Nikdy nás nezlikviduje jaderná válka, pád asteroidu, nebo tyhle nesmysly. Maximálně nás to zmrzačí (čti "zabije pár miliard"), ale zvládneme to. Pokud se ale nestane něco, co nám vážně vyrazí dech. Jak by mohla být fauna tak nepřátelská, jako v Shyamalanově filmu? To je přeci nesmysl. Inu, takové věci jsou nesmyslem jen do doby, než se skutečně stanou. Film je jinak velmi nekonvenční, vybočuje ze zaběhnutých scénových kompozic a i dialogy jsou snímány značně odlišně. Hrdinové jsou snad vůbec poprvé v historii katastrofických spektáklů reální. Věřím, že přesně takto bychom se chovali, kdyby se něco takového stalo. A také věřím, že tento film bude časem doceněn.

Vyjadřuji hluboký obdiv k tvůrcům, kteří dokázali z nesourodých záběrů splácat celek tak kompaktní, že se dá nazývat filmem. A zvládli to bez nějakých titulků, vypravěčského hlasu, nebo vstupů moderátorů. Skutečně zázrak a jedinečný počin. Bohužel ale nemohu ocenit důvod, proč tento film vznikl. Václav Havel opět dokázal, proč je dobře, že už není v politice. Prezident má být formální, uhlazený, názorově stabilní, přísný a no, prostě pravý opak Václava Havla. Většinou se za nesympatického hlavníhu hrdinu strhává více než jedna hvězdička, takže svědomí mám čisté.