Kdyby film nebyl na točený podle skutečné události, byl by film dost neuvěřitelný. Každopádně Lucie Aubracová měla velkou dávku odvahy a také štěstí. Filmové zpracování však už tolik štěstí nemělo, já jsem nezaznamenal skoro žádné napětí, čekal bych, že s přiostrující situací napětí poroste a vydechnu až naskočí titulky. A to se nestalo. Škoda.
Pro mě byl film spíše zklamáním, ne že by byl natočený špatně, ale je v podstatě založený na zvědavosti mladé ženy, která jde proti všem až dosáhne svého. Potíž je v tom, že film prakticky opomíjí sílu organizace, přivážející nacistické zločince z Evropy, aby jim v Americe opatřila novou identitu. Díky tomu je film místy trochu romanticky naivní a dost obtížně uvěřitelný. Druhá škoda je chybějící eskalace napětí, z velmi dobrého námětu by se dalo vytěžit velmi temné a napínavé drama. Takto to zůstalo na půli cesty a nejvíce se na film hodí "Neublíží, ale nenadchne".
Po letech jsem si opět pustil tento film, který nic neztratil na svém napětí a přesvědčivosti. K tomu tři hercká esa francouzské kinematografie v hlavních rolích pod taktovkou Henri Verneiula, to je silná koncentrace. Odbovuji filmy přesně jako Sicilský klan, kde jedním ze základních vyjadřovacích prostředků jsou pohledy očí a jen strohé, přesně dávkované dialogy. K tomu opravdu podařený scénář. Už se těším, až film po nějaké době opět vyhledám a plně si jej vychutnám.
Přehlídka nejtemnějších lidských vlastností, které se vynoří při dlouhodobém působení stresu a bezvýchodnosti. Najednou se smazává pozlátko kultivovanosti a zvířecí pud začne lidi ovládat. Pozoruhodné dílo s mimořádným podílem hereckých osobností první ligy sedmdesátých let.
Hodně příjemné překvapení s mimořádně hořkým závěrem, plného pokrytectví, rasové nesnášenlivosti, lidské krutosti a politických či profesních ambicí, kde najednou mizí přátelství a lidskost, ale také právo a spravdelnost. Zústává jen pachuť z nepotrestaných zločinů. S kým tento film nehne, tak pak už patrně vůbec nic. Vynikající výkon podal Carmet, ale také xenofóbní Lanoux či pokrytecký Marielle. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Pozoruhodně natočené drama téměř beze slov, postavené především na výrazech herců, vyprávějící o vztahu mezi unesenou dívkou a jejím únoscem. Drama je navíc doprovázené velmi dobrou hudbou Andre Hosseina.
Ani po letech neztratil tento snímek šmrnc, náboj a ryzí chlapáctví v podání Belmonda s Venturou. Velmi vtipná byla postava užvaněného a sarkastického šoféra v podání Bernarda Bliera. Už dnes se těším, že se na film zase jednou podívám...
Dílo na pomezí špatného dobrodružného, naivně romantického a amatérsky válečného filmu, kde je válka v podstatě líčena jako ideální místo pro setkání se starými kamarády, odloučenými a znovunalezenými příbuznými, milenci a milenkami. Úderem šedesáté minuty se patrně autoři docela pomátli na rozumu a začali do úst svých hrdinů vkládat takové repliky, že jsem se musel řehtat na celé kolo. K tomu navíc nezvládnuté hromadné scény, kulisy alá ochotnické divadlo, nenavazující děj a směšné válečné záběry, tak si říkám, že tohle se opravdu nepovedlo. Z úcty k Umerto Lenzimu a se zavřenýma očima jedna hvězdička.
Sociálně laděný snímek s excelujícím Patrickem Dewaerem v hlavní roli, který se snaží znovu postavit na vlastní nohy, vyrovnat se se sebevraždou matky a navázat vztah ke svému otci. Velmi silný film.
Tematicky zajímavé drama o muži tolik toužícím po politické moci, že pro tento cíl bez mrknutí oka obětuje nebo využije naprosto vše bez rozdílu zda jde o lidi, sliby, ideály nebo přátelství. Film v podstatě dokumentuje stav politické kultury, obávám se však, že skutečnost může dnes být ještě o něco horší. Delon roli vysekl opravdu perfektně.
Volná adaptace známého románu o zločinu a svědomí mě velmi mile překvapila svým pojetím a především hereckými výkony Roberta Hosseina, Jeana Gabina a Bernarda Bliera, v epizodní roli také Lino Ventura.
Velmi sugestivní film postavený na skutečném případu obviněných anarchistů ve dvacátých letech v USA z loupežného přepadení a dvojnásobné vraždy. Záhy však proces přeroste v ideologický spor a veškerá věcnost i chabé nepřímé důkazy jsou nedůležité. Přes prokazatelnou nevinu Sacca a Vanzettiho, zjevnou manipulaci se svědky a intervence až v kanceláři guvernéra, jsou zamítnuty veškeré možnosti pro obnovu procesu a výsledkem je pak justiční vražda. Přesože jsou z filmu cítit jasné sympatie s levičáckým dělnickým hnutím, má divák stále dost prostoru, aby na situaci mohl nahléhnout trochu shora a motivovalo jej to, aby si našel další materiály ke skutečnému případu. G.M. Volonté podal perfektní výkon, snímek byl navíc podpořen perfektní hudbou Ennia Moricconeho a zpěvem Joan Baezové.
Velmi napínavé drama o organizaci zvané Odessa a jejím vlivu na další vývoj Německa. Faktem je, že Německo po válce mělo zoufale málo odborníků prakticky v každém oboru, a proto denacifikace rozhodně neprobíhala tak důkladně, jak by ideálně měla, a proto se mnoho bývalých členů SS dostalo zpět a ještě výš (Kiesinger, Schacht, Meinstein aj.) a zároveň mnoho jejích členů bylo v SS právě proto, aby mohli pokračovat v kariéře s neomezenými zdroji. To však není stejný případ u lidí jako byl Priebke, Barbie nebo Roschmann, který ve skutečnosti za své činy nebyl potrestána a zemřel až v roce 1977. Film příběh Odessy podává velmi atraktivní formou a Jon Voight se role ujal velmi dobře. Nicméně některé situace mi přišly téměř až naivní, tak si zkusím přečíst předlohu.
Ideální film pro skalní odpůrce konverzačních filmů a zároveň milovníky všech formulek, formulí a jiných rychlých kol. Těch asi sedm dialogů složených ze tří replik, ty jsou prostě k sežrání "Nevyhráli jsme. No, jo, no...". Ale co, o to v tomto filmu nejde, doplnil jsem si alespoň filmové vzdělání o tento již klasický kousek a zcela nezatížen mohu jít spát :-)
Gavrasovu tvorbu mám rád a tento snímek jednoznačně splnil mé očekávání, byť z něj cítím trochu levičácký směr. Nicméně o to v tomto snímku ani tolik nejde. Spíše jde o poukazování na vměšování mocných zemí do struktur ekonomicky nebo vojensky nestabilních zemí, ovšem nikoli z důvodu přinášení stability, jistot nebo bezpečí, ale především pro vytvoření vlastního organizačního aparátu s vlastními lidmi, kteří následně zemi ekonomicky či politicky ovládají, těží její suroviny a tím posilují vlastní ekonomiku na úkor těch menších zemí. Vše pečlivě zabalené do úhledných a bezobsažných vět politiků a převázané mašličkou participování na každém takovém "projektu". Yves Montand byl mimořádně přesvědčivý a Renato Salvatori dokonale bez skrupulí.
Začalo to dobře, motivů jsem nalezl hned několik a těšil jsem se na pointu. Bohužel kolem poloviny začal děj přešlapovat na místě a z dalších nekonečných záběrů jsem dál získával dojem, že Haneke snad jako neví, jak z té šlamastyky ven. A závěr v podstatě nebyl, minutový záběr na studenty vycházející ze školy a titulky? Chápu smysl otevřeného konce, ale tady jsem měl spíše dojem, že bude následovat druhý díl. Pro mě zůstalo mnoho nezodpovězeno. Je to obrovská škoda, mohl z toho být daleko lepší výsledek, neboť Daniel Auteuil podal perfektní výkon.
Typycky Lelouchovský výpravný styl, který mi sedí. Tento film je dost nevšední, lehounce naivní a trochu v duchu pořekadla "S poctovostí nejdál dojdeš". Náhoda svede uprchlého trestance z kriminálu a prostitutku na jednu cestu, aby se pokusili odstřihnout od svého dřívějšího života a začít jinde úplně od nuly. V té souvislosti mě napadá, zda je to vůbec možné a sní kriminálníci o takové šanci? Kdo ví...
Podivná komedie a parodie zároveň, která mi připadla úplně vyčpělá, místy jsem se nudil, nicméně jsem to dorazil až do konce, abych byl fér nebo kdyby na mě v závěru čekala mimořádná pointa. To se bohužel nestalo. S odřenýma ušima a za pěti vteřinový výkon Lina Ventury dvě hvězdičky.
Konečně snímek složený z jiných postav než policajt a lotr a také dějově jinak pojatý. Velmi mě zaujala postava zástupce šéfa věznice (Oliver Reed) a jeho psychologický vývoj od zásadového a rozhodného muže ke kriminálníkovi se všemi metodami, které kriminálníci využívají. Po únosu manželky je donucen umožnit útěk z kriminálu jednomu z vězňů pro výměnu. Tím se roztáčí spirála navazujících událostí, kterými je vlečen a je nucen mnohé překousnout. Přes to však se v něm probouzí jeho bývalé já a celou situaci oznámí, aby zjistil, že si musí pomoci sám. Stojí před rozhodnutím, zda se zaplést se se systémem a jeho žena přežije, nebo si zachovat tvář a charatker. Role Fabia Testi byla o poznání slabší a nezajímavá, což je škoda. Velmi pěkný snímek.
Dost zvláštní konverzační thriller odehrávající se v jedné místnosti s pozoruhodnou pointou, určený jen divákům-posluchačům. Rozhodně jsem si hned vybavil podobně stavěný film Svěděk. Tyto snímky stojí a padají na výkonech dvou hlavních postav a nutno podotknout, že Depardieu i Polanski to zmákli opravdu velmi slušně.
Velmi poutavý a ucelený dokument o jednom z výjimečných herců 20. století v evropské i světové kinematografii. Místy jsem měl až dojem, že sedím u Venturových u stolu, oni mi pouští rodinná videa a Lino vypráví, jak se dostal k filmu, s jakými herci a režiséry rád pracuje, jakým způsosobem si vybírá role a dále se podílí na vývoji své postavy a taky že ho baví vaření a degustování vín. Když trochu poodkryje svou drsnou slupku, je pod ní plachý, tichý, rodinný muž, na druhou stranu velmi hrdý, zásadový a zdravě sebevědomý, což je přímo pozoruhodná kombinace a je mi stále blíž. Jeho slova doplňují o různé osobní zážitky lidé z branže jako Pinoteau, Sautet, Molinaro, Lautner, Miller, Mireille Darc, Claudia Cardinale a další. Z dokumentu přímo čiší pohoda, radost a vyrovnanost, což smazává zaškatulkování do spíše susšího žánru "dokumentární". Na závěr lze snad jen dodat dva citáty. První pochází od jeho velkého přítele Jeana Gabina: "Pokud chceš natočit dobrý film, potřebuješ k tomu tři věci: 1/ dobrý příběh, 2/ dobrý příběh, 3/ dobrý příběh". Druhý citát: "Nebojím se smrti, mám strach, že už nebudu dál žít". Hvězdičky v tomto případě ani z dálky nevyjadřují, jak nás tato herecká osobnost filmově obohatila a mohu se jeho dílu jen pokorně poklonit.
Volná návaznost z filmu Brutální Neapol, opět plná akce a napětí. Nicméně postava inspektora se proměňuje, když začne proti rostoucímu násilí bojovat formou osobního komanda bez účasti těžkopádného policejního aparátu a ve spolupráci s vlivným advokátem. Na povrch vyvěrá otázka, zda rostoucí násilí lze zlomit ještě větším násilím a zda je možné takovou spirálu vůbec ještě zastavit. Film je zajímavým propojením akčního žánru s psychologickým dramatem a Maurizio Merli se tohoto úkolu zhostil velkolepě.
Na první pohled značně příkrá akční krimi, plná honiček, svištících kulek, ran a násilí, které místy hraničilo s tím nejhorším, co je možné, aby člověka vůbec napadlo. Z druhé strany však jde o obžalobu zkostnatělého systému, který není schopen reagovat na vzrůstající násilí a svými rigidními postupy a lidmi, kteří v represivním aparátu stojí, vývoj a změny v podstatě brzdí. To stojí životy policisty, ale také náhodné lidi. Na snímek volně navazuje Krutý Řím, kde se hlavní postava inspektora dále vyvíjí.
Mysteriozní thriller zajímavý zejména až uměleckými záběry kamery, práce se stíny a dalšími pozoruhodnými prvky, které rozhodně podpořily jinak příběhově spíše průměrnější snímek, ovšem dokonale zamotaný. Rozhodně stojí za shlédnutí už pro velmi slušný výkon Franca Nera.
Těžko říci, kolikrát jsem tento film viděl a pořád se k němu s nadšením vracím. Perfektní námět, scénář a herecké výkony Hoffmana na De Nira dělají z toho filmu dokonalou filmovou konverzační lahůdku. "...co může být lepšího než živý hrdina?... přece mrtvý hrdina...". Ovšem ten závěr, to zamrazí. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Film je v podstatě adorací Kajínka, který je zde líčen jako oběť, což je minimálně zavádějící. Autor scénáře pojal jako hlavní myšlenku Kajínkovu nevinu a výhradní vinu policie, respektive jejich zkorumpovaných pracovníků. Vzhledem k tomu, že nejsou přesvědčivé důkazy ani pro jedno tvrzení, je tento film manipulativní a zavádějící, který těží pouze z atraktivního tématu. To mi zkazilo celý dojem z filmu, takže s bídou za dva. Jinak Vladimír Dlouhý podal velkolepý výkon.
Protože to ESETovi při scanování trochu trvalo, shlédl jsem kousek tohoto. Jsem za to v podstatě rád, protože jsem snad nakoukl pod pokličku šou, které dnes hýbou světem. Nicméně jsem to nepochopil - proč se hovoří o talentu, když tam vystupují kolotočáři, taneční skupiny nebo kouzelníci, propichující mečem bednu s kdysi sličnou děvou? Trochu jsem se podíval na youtube, jakže talent mají jinde a našel jsem zřejmě otřepané, ale dobré hvězdy - Paul Potts, Susan Boyle či Martin z Nizozemí. To, že amatér zazpívá árii tak, že člověku běhá mráz po zádech, je obdivuhodné a vede mě to k závěru, že člověk buď talent má nebo nemá Ale o tom to zřejmě není. Hodnotit toto nelze, spíše mi to připomnělo, že jsem se se svými franouzskými či italskými filmy ocitl mimo mainstream, což mi manželka dává ostatně dosti najevo. Ale vyměnit drama s Lino Venturou za toto prostě nelze. A já beru Lina, sorry talenti...
Přesvědčivé drama, ve kterém se toho mnoho nenamluví, zato je film bohatý na výrazy, rostoucí napětí a herecký výkon Lino Ventury v roli chladnokrevného mstitele, kterému se mohlo podařit spáchat dokonalý zločin. Kdyby nebylo taxikáře, který by ho mohl identifikovat. Vydává se za ním, čímž strhne lavinu mnoha dramatických událostí.
Film ze staré francouzské školy s přirozeně životným šéfkuchařem a zároveň přátelským šéfem prosperující restaurace. Když se jednoho dne ve dveřích objeví mladá Catherine (Danièle Delorme), dcera jeho bývalé manželky ze druhého manželství, nabídne jí André Chatelin (Jean Gabin) zázemí a střechu nad hlavou. S rostoucím zájmem Catherine o Andrého začne docházet k mnoha neshodám mezi Andrém a jeho přáteli, zejména s Andrého chráněncem Gérardem. Brzy po svatbě Catherine s Andrém však náhoda vyvede Andrého z milostného opojení a začne zjišťovat, že je zamotán v pavučině lží. Jak se celý film pohybuje v klidném tempu, závěrečných třicet minut začne slušně gradovat až do mrazivého finále. Jen hudba mi připadla hlavně v závěru trochu nevhodná, spíše veselá, ale naštěstí jí tam nebylo moc, takže to nevadilo. A Jean Gabin hrál velmi příjemně, civilně a tím získal film na realističnosti. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Špionážní thriller, ve kterém není radno věřit nikdy a nikomu, žádný prostor ani místnost nepředstavuje bezpečné zázemí a zrada se trestá smrtí. Mimořádně přesvědčivý výkon podal Lino Ventura, kterého doplňoval Jean Bouise za doprovodu dramatické hudby Michela Magnea, zároveň se na scénáři podílel Jose Giovanni. Vychutnal jsem si dramatické scény potemnělých zákoutí, pravidelný krok s lesknoucíma se botama, nesoucí temnou předzvěst dalšího vývoje. Rozhodně film tematicky připomíná filmy Mlčenlivý nebo Probuď se, špione, ve kterých rovněž exceloval Lino Ventura.
Moje komentáře
Lucie Aubracová (1997)
Kdyby film nebyl na točený podle skutečné události, byl by film dost neuvěřitelný. Každopádně Lucie Aubracová měla velkou dávku odvahy a také štěstí. Filmové zpracování však už tolik štěstí nemělo, já jsem nezaznamenal skoro žádné napětí, čekal bych, že s přiostrující situací napětí poroste a vydechnu až naskočí titulky. A to se nestalo. Škoda.
Dům na Carroll Street (1988)
Pro mě byl film spíše zklamáním, ne že by byl natočený špatně, ale je v podstatě založený na zvědavosti mladé ženy, která jde proti všem až dosáhne svého. Potíž je v tom, že film prakticky opomíjí sílu organizace, přivážející nacistické zločince z Evropy, aby jim v Americe opatřila novou identitu. Díky tomu je film místy trochu romanticky naivní a dost obtížně uvěřitelný. Druhá škoda je chybějící eskalace napětí, z velmi dobrého námětu by se dalo vytěžit velmi temné a napínavé drama. Takto to zůstalo na půli cesty a nejvíce se na film hodí "Neublíží, ale nenadchne".
Sicilský klan (1969)
Po letech jsem si opět pustil tento film, který nic neztratil na svém napětí a přesvědčivosti. K tomu tři hercká esa francouzské kinematografie v hlavních rolích pod taktovkou Henri Verneiula, to je silná koncentrace. Odbovuji filmy přesně jako Sicilský klan, kde jedním ze základních vyjadřovacích prostředků jsou pohledy očí a jen strohé, přesně dávkované dialogy. K tomu opravdu podařený scénář. Už se těším, až film po nějaké době opět vyhledám a plně si jej vychutnám.
Silnice Řím - Neapol neprůjezdná! (1978)
Přehlídka nejtemnějších lidských vlastností, které se vynoří při dlouhodobém působení stresu a bezvýchodnosti. Najednou se smazává pozlátko kultivovanosti a zvířecí pud začne lidi ovládat. Pozoruhodné dílo s mimořádným podílem hereckých osobností první ligy sedmdesátých let.
Pan Dupont (1975)
Hodně příjemné překvapení s mimořádně hořkým závěrem, plného pokrytectví, rasové nesnášenlivosti, lidské krutosti a politických či profesních ambicí, kde najednou mizí přátelství a lidskost, ale také právo a spravdelnost. Zústává jen pachuť z nepotrestaných zločinů. S kým tento film nehne, tak pak už patrně vůbec nic. Vynikající výkon podal Carmet, ale také xenofóbní Lanoux či pokrytecký Marielle. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Point de chute (1970)
Pozoruhodně natočené drama téměř beze slov, postavené především na výrazech herců, vyprávějící o vztahu mezi unesenou dívkou a jejím únoscem. Drama je navíc doprovázené velmi dobrou hudbou Andre Hosseina.
100 000 dolarů na slunci (1964)
Ani po letech neztratil tento snímek šmrnc, náboj a ryzí chlapáctví v podání Belmonda s Venturou. Velmi vtipná byla postava užvaněného a sarkastického šoféra v podání Bernarda Bliera. Už dnes se těším, že se na film zase jednou podívám...
Z pekla k vítězství (1979)
Dílo na pomezí špatného dobrodružného, naivně romantického a amatérsky válečného filmu, kde je válka v podstatě líčena jako ideální místo pro setkání se starými kamarády, odloučenými a znovunalezenými příbuznými, milenci a milenkami. Úderem šedesáté minuty se patrně autoři docela pomátli na rozumu a začali do úst svých hrdinů vkládat takové repliky, že jsem se musel řehtat na celé kolo. K tomu navíc nezvládnuté hromadné scény, kulisy alá ochotnické divadlo, nenavazující děj a směšné válečné záběry, tak si říkám, že tohle se opravdu nepovedlo. Z úcty k Umerto Lenzimu a se zavřenýma očima jedna hvězdička.
Un mauvais fils (1980)
Sociálně laděný snímek s excelujícím Patrickem Dewaerem v hlavní roli, který se snaží znovu postavit na vlastní nohy, vyrovnat se se sebevraždou matky a navázat vztah ke svému otci. Velmi silný film.
Race des 'seigneurs', La (1974)
Tematicky zajímavé drama o muži tolik toužícím po politické moci, že pro tento cíl bez mrknutí oka obětuje nebo využije naprosto vše bez rozdílu zda jde o lidi, sliby, ideály nebo přátelství. Film v podstatě dokumentuje stav politické kultury, obávám se však, že skutečnost může dnes být ještě o něco horší. Delon roli vysekl opravdu perfektně.
Zločin a trest (1956)
Volná adaptace známého románu o zločinu a svědomí mě velmi mile překvapila svým pojetím a především hereckými výkony Roberta Hosseina, Jeana Gabina a Bernarda Bliera, v epizodní roli také Lino Ventura.
Sacco a Vanzetti (1971)
Velmi sugestivní film postavený na skutečném případu obviněných anarchistů ve dvacátých letech v USA z loupežného přepadení a dvojnásobné vraždy. Záhy však proces přeroste v ideologický spor a veškerá věcnost i chabé nepřímé důkazy jsou nedůležité. Přes prokazatelnou nevinu Sacca a Vanzettiho, zjevnou manipulaci se svědky a intervence až v kanceláři guvernéra, jsou zamítnuty veškeré možnosti pro obnovu procesu a výsledkem je pak justiční vražda. Přesože jsou z filmu cítit jasné sympatie s levičáckým dělnickým hnutím, má divák stále dost prostoru, aby na situaci mohl nahléhnout trochu shora a motivovalo jej to, aby si našel další materiály ke skutečnému případu. G.M. Volonté podal perfektní výkon, snímek byl navíc podpořen perfektní hudbou Ennia Moricconeho a zpěvem Joan Baezové.
Krycí název Oděsa (1974)
Velmi napínavé drama o organizaci zvané Odessa a jejím vlivu na další vývoj Německa. Faktem je, že Německo po válce mělo zoufale málo odborníků prakticky v každém oboru, a proto denacifikace rozhodně neprobíhala tak důkladně, jak by ideálně měla, a proto se mnoho bývalých členů SS dostalo zpět a ještě výš (Kiesinger, Schacht, Meinstein aj.) a zároveň mnoho jejích členů bylo v SS právě proto, aby mohli pokračovat v kariéře s neomezenými zdroji. To však není stejný případ u lidí jako byl Priebke, Barbie nebo Roschmann, který ve skutečnosti za své činy nebyl potrestána a zemřel až v roce 1977. Film příběh Odessy podává velmi atraktivní formou a Jon Voight se role ujal velmi dobře. Nicméně některé situace mi přišly téměř až naivní, tak si zkusím přečíst předlohu.
Le Mans (1971)
Ideální film pro skalní odpůrce konverzačních filmů a zároveň milovníky všech formulek, formulí a jiných rychlých kol. Těch asi sedm dialogů složených ze tří replik, ty jsou prostě k sežrání "Nevyhráli jsme. No, jo, no...". Ale co, o to v tomto filmu nejde, doplnil jsem si alespoň filmové vzdělání o tento již klasický kousek a zcela nezatížen mohu jít spát :-)
Stav obležení (1972)
Gavrasovu tvorbu mám rád a tento snímek jednoznačně splnil mé očekávání, byť z něj cítím trochu levičácký směr. Nicméně o to v tomto snímku ani tolik nejde. Spíše jde o poukazování na vměšování mocných zemí do struktur ekonomicky nebo vojensky nestabilních zemí, ovšem nikoli z důvodu přinášení stability, jistot nebo bezpečí, ale především pro vytvoření vlastního organizačního aparátu s vlastními lidmi, kteří následně zemi ekonomicky či politicky ovládají, těží její suroviny a tím posilují vlastní ekonomiku na úkor těch menších zemí. Vše pečlivě zabalené do úhledných a bezobsažných vět politiků a převázané mašličkou participování na každém takovém "projektu". Yves Montand byl mimořádně přesvědčivý a Renato Salvatori dokonale bez skrupulí.
Utajený (2005)
Začalo to dobře, motivů jsem nalezl hned několik a těšil jsem se na pointu. Bohužel kolem poloviny začal děj přešlapovat na místě a z dalších nekonečných záběrů jsem dál získával dojem, že Haneke snad jako neví, jak z té šlamastyky ven. A závěr v podstatě nebyl, minutový záběr na studenty vycházející ze školy a titulky? Chápu smysl otevřeného konce, ale tady jsem měl spíše dojem, že bude následovat druhý díl. Pro mě zůstalo mnoho nezodpovězeno. Je to obrovská škoda, mohl z toho být daleko lepší výsledek, neboť Daniel Auteuil podal perfektní výkon.
Útěk do bezpečí (1979)
Typycky Lelouchovský výpravný styl, který mi sedí. Tento film je dost nevšední, lehounce naivní a trochu v duchu pořekadla "S poctovostí nejdál dojdeš". Náhoda svede uprchlého trestance z kriminálu a prostitutku na jednu cestu, aby se pokusili odstřihnout od svého dřívějšího života a začít jinde úplně od nuly. V té souvislosti mě napadá, zda je to vůbec možné a sní kriminálníci o takové šanci? Kdo ví...
Monocle rit jaune, Le (1964)
Podivná komedie a parodie zároveň, která mi připadla úplně vyčpělá, místy jsem se nudil, nicméně jsem to dorazil až do konce, abych byl fér nebo kdyby na mě v závěru čekala mimořádná pointa. To se bohužel nestalo. S odřenýma ušima a za pěti vteřinový výkon Lina Ventury dvě hvězdičky.
Revolver (1973)
Konečně snímek složený z jiných postav než policajt a lotr a také dějově jinak pojatý. Velmi mě zaujala postava zástupce šéfa věznice (Oliver Reed) a jeho psychologický vývoj od zásadového a rozhodného muže ke kriminálníkovi se všemi metodami, které kriminálníci využívají. Po únosu manželky je donucen umožnit útěk z kriminálu jednomu z vězňů pro výměnu. Tím se roztáčí spirála navazujících událostí, kterými je vlečen a je nucen mnohé překousnout. Přes to však se v něm probouzí jeho bývalé já a celou situaci oznámí, aby zjistil, že si musí pomoci sám. Stojí před rozhodnutím, zda se zaplést se se systémem a jeho žena přežije, nebo si zachovat tvář a charatker. Role Fabia Testi byla o poznání slabší a nezajímavá, což je škoda. Velmi pěkný snímek.
Pouhá formalita (1994)
Dost zvláštní konverzační thriller odehrávající se v jedné místnosti s pozoruhodnou pointou, určený jen divákům-posluchačům. Rozhodně jsem si hned vybavil podobně stavěný film Svěděk. Tyto snímky stojí a padají na výkonech dvou hlavních postav a nutno podotknout, že Depardieu i Polanski to zmákli opravdu velmi slušně.
Lino Ventura (1997)
Velmi poutavý a ucelený dokument o jednom z výjimečných herců 20. století v evropské i světové kinematografii. Místy jsem měl až dojem, že sedím u Venturových u stolu, oni mi pouští rodinná videa a Lino vypráví, jak se dostal k filmu, s jakými herci a režiséry rád pracuje, jakým způsosobem si vybírá role a dále se podílí na vývoji své postavy a taky že ho baví vaření a degustování vín. Když trochu poodkryje svou drsnou slupku, je pod ní plachý, tichý, rodinný muž, na druhou stranu velmi hrdý, zásadový a zdravě sebevědomý, což je přímo pozoruhodná kombinace a je mi stále blíž. Jeho slova doplňují o různé osobní zážitky lidé z branže jako Pinoteau, Sautet, Molinaro, Lautner, Miller, Mireille Darc, Claudia Cardinale a další. Z dokumentu přímo čiší pohoda, radost a vyrovnanost, což smazává zaškatulkování do spíše susšího žánru "dokumentární". Na závěr lze snad jen dodat dva citáty. První pochází od jeho velkého přítele Jeana Gabina: "Pokud chceš natočit dobrý film, potřebuješ k tomu tři věci: 1/ dobrý příběh, 2/ dobrý příběh, 3/ dobrý příběh". Druhý citát: "Nebojím se smrti, mám strach, že už nebudu dál žít". Hvězdičky v tomto případě ani z dálky nevyjadřují, jak nás tato herecká osobnost filmově obohatila a mohu se jeho dílu jen pokorně poklonit.
Krutý Řím (1975)
Volná návaznost z filmu Brutální Neapol, opět plná akce a napětí. Nicméně postava inspektora se proměňuje, když začne proti rostoucímu násilí bojovat formou osobního komanda bez účasti těžkopádného policejního aparátu a ve spolupráci s vlivným advokátem. Na povrch vyvěrá otázka, zda rostoucí násilí lze zlomit ještě větším násilím a zda je možné takovou spirálu vůbec ještě zastavit. Film je zajímavým propojením akčního žánru s psychologickým dramatem a Maurizio Merli se tohoto úkolu zhostil velkolepě.
Napoli violenta (1976)
Na první pohled značně příkrá akční krimi, plná honiček, svištících kulek, ran a násilí, které místy hraničilo s tím nejhorším, co je možné, aby člověka vůbec napadlo. Z druhé strany však jde o obžalobu zkostnatělého systému, který není schopen reagovat na vzrůstající násilí a svými rigidními postupy a lidmi, kteří v represivním aparátu stojí, vývoj a změny v podstatě brzdí. To stojí životy policisty, ale také náhodné lidi. Na snímek volně navazuje Krutý Řím, kde se hlavní postava inspektora dále vyvíjí.
Giornata nera per l'ariete (1971)
Mysteriozní thriller zajímavý zejména až uměleckými záběry kamery, práce se stíny a dalšími pozoruhodnými prvky, které rozhodně podpořily jinak příběhově spíše průměrnější snímek, ovšem dokonale zamotaný. Rozhodně stojí za shlédnutí už pro velmi slušný výkon Franca Nera.
Vrtěti psem (1997)
Těžko říci, kolikrát jsem tento film viděl a pořád se k němu s nadšením vracím. Perfektní námět, scénář a herecké výkony Hoffmana na De Nira dělají z toho filmu dokonalou filmovou konverzační lahůdku. "...co může být lepšího než živý hrdina?... přece mrtvý hrdina...". Ovšem ten závěr, to zamrazí. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Kajínek (2010)
Film je v podstatě adorací Kajínka, který je zde líčen jako oběť, což je minimálně zavádějící. Autor scénáře pojal jako hlavní myšlenku Kajínkovu nevinu a výhradní vinu policie, respektive jejich zkorumpovaných pracovníků. Vzhledem k tomu, že nejsou přesvědčivé důkazy ani pro jedno tvrzení, je tento film manipulativní a zavádějící, který těží pouze z atraktivního tématu. To mi zkazilo celý dojem z filmu, takže s bídou za dva. Jinak Vladimír Dlouhý podal velkolepý výkon.
Česko Slovensko má talent 2 (TV pořad) (2011)
Protože to ESETovi při scanování trochu trvalo, shlédl jsem kousek tohoto. Jsem za to v podstatě rád, protože jsem snad nakoukl pod pokličku šou, které dnes hýbou světem. Nicméně jsem to nepochopil - proč se hovoří o talentu, když tam vystupují kolotočáři, taneční skupiny nebo kouzelníci, propichující mečem bednu s kdysi sličnou děvou? Trochu jsem se podíval na youtube, jakže talent mají jinde a našel jsem zřejmě otřepané, ale dobré hvězdy - Paul Potts, Susan Boyle či Martin z Nizozemí. To, že amatér zazpívá árii tak, že člověku běhá mráz po zádech, je obdivuhodné a vede mě to k závěru, že člověk buď talent má nebo nemá Ale o tom to zřejmě není. Hodnotit toto nelze, spíše mi to připomnělo, že jsem se se svými franouzskými či italskými filmy ocitl mimo mainstream, což mi manželka dává ostatně dosti najevo. Ale vyměnit drama s Lino Venturou za toto prostě nelze. A já beru Lina, sorry talenti...
Un témoin dans la ville (1959)
Přesvědčivé drama, ve kterém se toho mnoho nenamluví, zato je film bohatý na výrazy, rostoucí napětí a herecký výkon Lino Ventury v roli chladnokrevného mstitele, kterému se mohlo podařit spáchat dokonalý zločin. Kdyby nebylo taxikáře, který by ho mohl identifikovat. Vydává se za ním, čímž strhne lavinu mnoha dramatických událostí.
Voici le temps des assassins (1956)
Film ze staré francouzské školy s přirozeně životným šéfkuchařem a zároveň přátelským šéfem prosperující restaurace. Když se jednoho dne ve dveřích objeví mladá Catherine (Danièle Delorme), dcera jeho bývalé manželky ze druhého manželství, nabídne jí André Chatelin (Jean Gabin) zázemí a střechu nad hlavou. S rostoucím zájmem Catherine o Andrého začne docházet k mnoha neshodám mezi Andrém a jeho přáteli, zejména s Andrého chráněncem Gérardem. Brzy po svatbě Catherine s Andrém však náhoda vyvede Andrého z milostného opojení a začne zjišťovat, že je zamotán v pavučině lží. Jak se celý film pohybuje v klidném tempu, závěrečných třicet minut začne slušně gradovat až do mrazivého finále. Jen hudba mi připadla hlavně v závěru trochu nevhodná, spíše veselá, ale naštěstí jí tam nebylo moc, takže to nevadilo. A Jean Gabin hrál velmi příjemně, civilně a tím získal film na realističnosti. Jednoznačně plný počet hvězdiček.
Avec la peau des autres (1966)
Špionážní thriller, ve kterém není radno věřit nikdy a nikomu, žádný prostor ani místnost nepředstavuje bezpečné zázemí a zrada se trestá smrtí. Mimořádně přesvědčivý výkon podal Lino Ventura, kterého doplňoval Jean Bouise za doprovodu dramatické hudby Michela Magnea, zároveň se na scénáři podílel Jose Giovanni. Vychutnal jsem si dramatické scény potemnělých zákoutí, pravidelný krok s lesknoucíma se botama, nesoucí temnou předzvěst dalšího vývoje. Rozhodně film tematicky připomíná filmy Mlčenlivý nebo Probuď se, špione, ve kterých rovněž exceloval Lino Ventura.