U první série mi vadilo, že v tak krátké sérii tvůrci zaplácnou jeden díl na rozvíjení mytologie super záporáka, což znamená, že takhle bude končit nejspíš každá další série - tedy jeden ideologicky zmařený díl ze tří. Baví mě výběr herců, baví mě styl, jakým byl Sherlock Holmes překonvertován do moderní doby (Aspergerův syndrom je zpravidla příslibem zajímavé postavy) a je jasné, že tady nešlo o zachování všech aspektů původní předlohy. Nečtenář si užije seriál výborně, čtenář má navíc možnost sledovat drobné fórky scénáristů pro zasvěcené, ideální zpracování. Po druhé sérii jsem už seriálem mírně unaven, protože místo epizod v podobě na sobě nezávislých detektivek je první díl otravná romance s Irenou Adlerovou, aby snad někdo asexuálního Sherlocka nepovažoval za gaye a třetí díl zpracovává profláklou epizodu se Sherlockovou údajnou smrtí v Reichenbašských vodopádech - ale autoři se ani nesnaží diváky nějak šokovat, rovnou premisu oznámí na začátku epizody a pak už jen sledujeme sešup. Nejhorší na tom je, že při přítomnosti Moriartyho, ztvárněného chováním komického pošuka jsem si neodvratně vybavoval myšlenku Nolanova Temného rytíře - pokud se objeví nadupaný obhájce spravedlnosti s nadlidskými schopnostmi, musí se k němu v rámci rovnováhy ve společnosti objevit stejně schopný protivník na straně zla, třebaže bude jen bojovat proti svému nemesis, protože jeho zločiny budou bez pointy. Po finále je zjevné, že Temného rytíře mají rádi i scénáristi Sherlocka. Ach jo. Snad nás v příští sérii budou konečně čekat detektivky, nezatížené žádným stigmatem.
Predator 2 nabízí sympatické rozvinutí pozadí predátorů (tím nemyslím, že se tam rozvalují nazí predátoři na břiše a roztahují nohy), jsou to slušná jatka, většina akce se odehrává v otevřeném městském prostředí a není to naposled, co vás u staršího filmu napadne, proč už tolik nevídáme ve vysokorozpočtových hitech exteriéry. Kvůli tomuhle to určitě aspiruje téměř na 4*. Na legendární jedničku se ale dívá zdaleka, herci a postavy jsou vám fuk, budovat napětí jedničky a opakovat strach z neznáma už nemůže, v podstatě je to takové luxusní béčko.
Naděje vidět zdařilou komedii na nepříliš veselé téma je bohužel v tomhle případě marná. Tvůrci se sice vyvarovali cukrkandlu a některých klišé, natrefíte na pár svěžích vtipů, dokonce při sekvenci při odchodu z první chemoterapie máte pocit, že to bude inteligentní zábava. Komedie to ale rozhodně není, spíš drama s pár úsměvy. Hraje tam tradičně otravný Seth Rogen ve své životní škatulce sprostý-věrný-dementně-působící kámoš a aby to bylo cool pro mladé, hulí se tam (lékařská marihuana). Tempo se vleče, hlavní hrdina je nemastný neslaný a samozřejmě to dopadne zcela předvídatelně. Tohle je prostě klasickej film "pojďme se cítit pohnutě a ušlechtile, sesbírejme uznání". Radši vyperte a vyžehlete, tohle je ztráta času.
"Svatba naruby" mě otrávila nejen díky naprosto debilním dialogům čs. dabingu (verze s Jiřím Štěpničkou alias Kevinem Kline) - už dlouho jsem neslyšel tolikrát v jednom filmu od kterékoliv profese a věku postav říkat spisovně "Jsem teplý", nemluvě o pár místech překladu, kde autor zjevně propadl zoufalství. Téma je slibné a stačilo by na zajímavý film, kdyby ovšem tvůrci neměli v plánu natočit z jinak ambiciózní zápletky "staromládenecký učitel je nechtěně pár dnů před připravovanou svatbou s místní starou pannou vyoutován před celým městečkem v televizi svým bývalým žákem" skoro parodickou komedii s několika téměř geniálními absurdními vtipy (např. audio kurz mužnosti). Na začátku zbytečná parodie na Oscary s pitomou hollywoodskou hvězdou, posléze maloměstské drama pohřbené hromadou klišovitých vtipů a hloupých scén (např. moderátor nutící "Klineovi svoje líbání za účelem "probuzení" k jakýmsi lepším gay zítřkům). Dejme tomu, že pro tvůrce byla důležitější ta parodie, ale proč si neodpustili ten strašlivý happy end, kde všichni předvedou své uvědomění a toleranci - člověk by se skoro divil, proč s tím coming-outem Kline dělal takové cavyky. Propásnutá příležitost natočit dobrý film.
Nemůžu si vybavit, že bych někdy natrefil na celovečerní film s hlavním hrdinou amatérem powerlifterem, který maká v posilovně za většími rekordy, posléze přejde pod profesionální křídla trenéra, pokouší se o úspěch v soutěžní sféře a přitom naráží na klasické problémy sportovců v tomhle odvětví a musí řešit, zda je důležitější jeho zdraví, soukromý život nebo koníček s nadějí kariéry. Nečekal jsem, že se takový film natočil v ČSSR v roce 1983, že se vydaří obsazení hlavní role neznámým powerlifterem a že nebude vadit ani slovensky předabovaný trenér Jiří Krampol. Sympatický pocit z filmu posiluje přístup tvůrců - divákovi se nevnucuje, jestli by měl Matěj upřednostnit lásku ke své přítelkyni nebo k železům. Jako milovník fitka jsem byl spokojen. :)
Ach jo, tak takhle vypadá novodobý film na politickou objednávku. Propásnutá příležitost seznámit zvídavé diváky s jednou z důležitých historických událostí normalizace (a vysvětlit, čím že "ten milionář Havel bojoval proti režimu". Bohužel, scénář nepochybně zasvěcené dvojky se nezajímá o vysvětlivky, automaticky předpokládá, že divák ví, o co jde a jak se v 70. letech žilo, spíš používá situace, které jsou pro neinformované skoro bez významu (sám jsem musel svému mladšímu protějšku vysvětlovat o co jde, jaký účel má ta paní po boku Kolářové, cože bylo v Chartě 77, atd.) Scénář nepochybně podlehl pazourám režiséra Brabce, který rádoby inovativním střihem spíš samotný prostý příběh složený z pár základních situací tradičně zprznil do trochu nudné a nepříliš atmosférické záležitosti a už by snad radši neměl psát ani přepisovat nic. Štěstím je obsazení některých rolí - Chramostová je jistě povolanou herečkou pro vysvětlení, proč se do Anticharty podařilo zatáhnout skoro všechny důležité umělce té doby, kteří určitě v soukromí netrpěli stejným zápalem pro režim jako Jiřina Švorcová a hlavně konečně pokusem vysvětlit národu, že nemůžou analyzovat něčí účast nebo roli v politicky poplatné situaci černobíle, jen aby mohli ukázat prstem. Naprosto hrozně hrají představitelé studentů, hlavně ústřední vykonstruovaný pár rebela Romea a papalášské dcery Julie, naštěstí vedlejší role dospělých byly obsazeny šťastněji, třeba Langmajer a jeho "filmová žena" jsou trefně zahrané postavy - nejsou zlí, jen nechtějí mít problémy a chtějí žít v klidu a pohodlí, stejně jako drtivá většina československých občanů, jejichž děti zlověstně na CSFD nemilosrdně drtí nulovým hodnocením dobová díla jako Žena za pultem, aby předvedly "taky nějakej ten protest proti komoušům." :) Abych to shrnul, mohlo to dopadnout mnohem líp a poučit mnohem líp. Neinformovaní nic nezjistí a těch pár dramatických scén jim bude fuk, protože nepochopí "proč s tím ta bába dělá takový cavyky", "kterej blbec vrátil ty prachy a proč" a proč "bába neměla chuť na bifteky". :)
Už jsem dlouho neměl smůlu zkazit si večer takhle k uzoufání nudnou, nenápaditou záležitostí. Tak 40minutová bakalářská povídka, pardon, epizodka hodící se do Krajních mezí, je tady roztažená do proklatě nudné courající se stopáže. Sílicí příslib čehosi, co film nezvládne samozřejmě naplnit, je nastavován několikaminutovými trýznícími sekvencemi např. stupidní taneček s walkmanem v cizím domě. Postavy na zabití, dialogy na zabití, "děj" na zabití, ultranudně nasnímaný obraz. Režisér očividně věnoval víc péče zrnění obrazu a retro-stylu než ději, aniž by se zamyslel, proč se proboha tohle musí odehrávat v 80. letech.
Po třetí repríze jsem si ujasnil pár věcí - pro DePalmu to byla jen nezáživná zakázka, kterou natočil bez nějakého nadšení (a kdo ví, jak by dopadla scéna v Langley bez DePalmovy zkušené taktovky); Cruise v tomhle filmu hraje příšerně, zvlášť ve scéně s tradičně skvostnou Vanessou Redgrave jsem měl chuť mu nafackovat; dementní akční finále s vrtulníkem opravdu i po letech kazí soustředění diváka.
Trochu pruda. Nejde o to, že se jedná o vlasteneckou propagandu (z toho si film dělá jednu chvíli i legraci při bezduchých estrádách). Když člověk vidí politicky korektní tým Captaina, kde nechybí jeden Asiat (po Pearl Harboru jistě pro cokoliv s divným úhlem očí panovala u Američanů důvěra), jeden Afro-Američan (o historii rasismu jistě víme dost), kde má svou nepostelovou pílí vydobytou vyšší šarži žena, zvedne oči do stropu a shovívavě trpí - nedíváme se na seriózní film ani lekci zpětně přepisovaného dějepisu. Díky nízké přístupnosti vidíme místo násilí odpařující se mrtvé a neuslyšíme ani jednu potenciální narážku na to, co by se ještě po aplikaci séra Stevovi mohlo zvětšit a Steve ke zklamání cyniků zůstává naivním idealistou a panicem, který nezneužil svého upgradovaného těla na víc než polibek s nadrženou sekretářkou. No budiž. Slabina filmu spočívá v tom, že po stvoření Captaina už nepanuje žádné napětí - víme, že Captain přežije až do konce a vedlejší postavy buď nebojují (a stejně jsou vám fuk) nebo jsou nedůležití, takže milony vylité do akčních sekvencí tak nějak odtrpíte bez napětí a můžete si jít klidně uvařit čaj nebo ohřát jídlo v mikrovlnce, všechno se odehrává ve stylu "vyjede mega tank, vystřelí, Captain se uhne a za chvíli tank vybuchne", atd. Vlastně osud Rogerse je nám fuk - nesouloží, nic ho nesejme, nemůže se ani opít nebo si zanadávat. Slibný záporák Hugo Weawinga od zjevu Captaina v podstatě pořád jen zdrhá, mírně provokuje a při jeho úprku věci nudně lítají do povětří, i jeho likvidace je nakonec vlažná. Máme příliš dlouhou stopáž pro něco, co se od určité chvíle přestane nějak rozvíjet, se spousta bojovými sekvencemi, na nichž nezáleží, nic nás ani přes pěknou retro stylizaci nenadchne. Radši bych se podíval na film, kde někdo původního Steva Rogerse šikanuje na základce při tělocviku.
Porušil jsem svou zásadu dívat se na cokoliv pod roku 1965 (kromě Hitchcocka) a udělal jsem chybu. Jo, asi je to klasická romantická komedie, dokonce na zajímavé téma, ale je to dlouhé, vleče se to a nevím, jestli za to vinit nový český dabing (Jan Šťastný, lepší by asi byl původní kvalitní komunistický dabing s Vladimírem Brabcem), ale přišlo mi to herecky unylé a dost jsem se nudil. Sorry legendo, kašlu na tebe.
Další ujetá perla z pokladnice předrevolučních TV hudebních pohádek s hvězdným obsazením. Kolářová s jejím zapálením pro roli je neuvěřitelná a zbytek herců se zjevně dobře baví s vyjímkou mizerného neherce Karla Effy. A ta titulní synth-pop hitovka se skvostným textem od Jiřího Chalupy je prostě nesmrtelná. :)
Někoho napadla pětiminutová figurka "podplacená právnička pracující pro Hrad" a snažil se kvůli tomu vymyslet krimi se zbytečnou vazbou na veksláctví v 80. letech (které je tam připláclé jen pro zajímavý fakt, v praxi nic moc neuvídíte). Režisérku navíc napadlo, že bude starší verze Jiráčka chraptivě vyprávět, což vyvolává spíš záchvaty pobavení. Nemělo vůbec tenhle vykonstruovaný scénáristický paskvil smysl točit. A představte si, že po dvouapůlhodinovém utrpení divák dostane odměnu - identitu jedné z postav hrdinka "vypátrá" tak, že se nesmyslně vrátí po chvilce někam, kde už neměla být a zaslechne jí žvanit své odhalení do telefonu matce. Naprostá katastrofa natočená přes vyblité barevné filtry.
Kdyby nebylo vražd, klidně bych pouštěl Dolls hned po Studiu Kamarád. Scénář chytře rozvijí nápad "dětská logika a láska k hračkám versus otrávení dospělí" a přestože se při zábavných dialozích snobáckých rodičů a různých dějových nedorozumění zasmějete, není to úplná zrada hororového žánru. Ideální jednohubka na večer. 3,5 hvězdy.
Po půlce první série nezbývá než konstatovat, že tento seriál má hodně daleko do klasik, které se snaží v každém díle připomenout úryvkem známé melodie. V podstatě to připomíná Plastickou chirurgii v hororovém hávu. Nadržené postavy, fetišistický sex, zkažená mládež, magoři, vraždy a teror, akorát se to přesune do strašidelného domu. A nějaká atmosféra? Na tu tvůrci nemají. Naprosto ztracený čas. Pozitivum? Snad elegance, s jakou Jessica Lange umí zahrát dámu ze starého Hollywoodu a občas ne tak strašné herce. Nic víc. P.S. Nemůžu uvěřit, že na ČSFD stále panuje i u "váženějších" hodnotících uživatelů trend hodnocení po pilotním dílu seriálu, to je pak pro brak snadné cpát se do žebříčků.
Zrození je inteligentní velkofilm, který dokáže zaujmout a strhnout a člověk si u něj nepřipadá jako idiot - to je v éře stupidit typu Transformers zázrak. Skoro jsem ani nepřemýšlel o logických kiksech (např. jak těžké je pro partu opic se dostat do jádra špičkových laboratoří přes všechny ty zabezpečení proti chemické havárii a kontaminaci, které obvykle ve výzkumných laboratořích bývají nebo jestli se dá opravdu tak snadno proskočit skleněnou stěnou kancelářských budov). Skoro. :)
Po repríze po mnoha letech, ve Final Cut verzi (a také nedávné podobné repríze Vetřelce) jsem pocítil respekt k tomu, kolik Scott vytahal ze studia peněz, aby mohl stvořit takovouhle iluzi světa budoucnosti. Opravdu pastva pro oči. Ale už nezakryla to, že žádná z postav prakticky nepřilne k srdci a děj je v podstatě taková řídká banální záležitost sloužící k zafilozofování o životě a smrti v úžasném prostředí. Z filmu si tak budu i nadále pamatovat výstředního Rutgera Hauera, sci-fi kulisy a poměrně krutou brutalitu, kterou vlastně příběh nijak nezdůvodňuje.
Přiznám se, že mám trochu despekt k Ridley Scottovi. Jeho novější filmy kladou důraz na (vymakanou, uznávám) vizuální stránku a většinou se už nezabývají stejně zapáleně příběhem a té "omáčce" k práci kamery. :-) Vetřelec je ale bez diskuze milník sci-fi a k béčkově (v dnešní době) znějící zápletce přistupovali tvůrci skoro filozoficky. Film má úžasně pomalý rozjezd s minimálním podílem zvuků, že divák rychle vstřebá osamělost posádky ve vesmíru. Anatomický design natáčecích setů a vůbec spolupráce s HR Gigerem (na které tvrdohlavě právě Scott trval) dává filmu depresivní pocit s architekturou s nádechem jakési temné zvrácené erotiky - počínaje chodbami lodi a konče vizáží vetřelce, nemluvě o zkratovém, zdánlivě nelogickém jednání postavy Iana Holma se stočeným časopisem. :) Iluze vesmírného osamění a bezmocnost člověka závisejícího na technice, které je lhostejný, tady prostě čiší každým coulem ruku v ruce s napětím. Samozřejmě herci hrají v pořádku a je jedině dobře, že Vetřelec vynesl Sigourney Weaverovou na výsluní. Musel to být zatraceně drahý film (v porovnání s dnešními bezduchými počítačovými blafy typu Transformers to prostě bije do očí) a studiu i filmovým fanouškům se to zatraceně vyplatilo. :-)
Poctivý zážitek z časů, kdy studia neváhala vrazit dobré prachy do výpravy a výtvarné stránky filmu. Film má temný depresivní styl, na studiový film tehdejší éry má lahůdkové násilí a nejede tak úplně podle klišé (s knihou nesrovnávám, protože jsem jí nikdy nečetl). Langella jako Dracula je obsazen výborně a společnost mu dělají další dobří herci, co dodat.
Antologie hororových povídek (pocta bizarním komiksům EC Comics), která potěší nostalgické fandy 80.let. Pěkné efekty, nadsázka a sbírka hvězdných herců, kteří si pod taktovkou Romera pobaveně střihli svůj první výlet do žánru. Pobaví i Stephen King v roli vidláka a tancující Ed Harris s vlasy. Creepshow uspěla přesně na tom poli, které si předem vytyčila a tak se u ní při pátrání po klasikách hororu nebo probírání kariéry zúčastněných můžete s klidem zastavit, opravdové kulty ale hledejte jinde. Doporučuju 2DVD vydání z Velké Británie s úžasným celovečerním retro-dokumentem.
Mám rád absurdní humor Havlových starších her. Na druhou stranu nejsem intelektuál obdivující umění. Kdyby Odcházení pocházelo ze 60.let, nejspíš by všichni pěli ódy na další úžasný kousek české nové vlny a na provokativní podprahové sdělení, jenže... komunismus je dávno fuč i s časy, kdy cokoliv divného bylo (ať už právem nebo omylem) považováno za provokaci proti systému. Natočené je to svižně, Havel si vybral luxusní obsazení - sebemenší sebezbytečnější roli hraje buď kvalitní herec (třeba Krobot zahradníka, Kaiser prvotřídního slizáka nebo Lábus stěhováka) nebo porevoluční herecká celebrita (nezajímavé plevy typu Macháček, Budař, Holubová, Vilhelmová). Klasici jako Abrhám nebo Veškrnová hrát jak víme umí a s absurdnem si rozumí, ale příběh samotný je mizérie - vůbec nestojí za tu stopáž. Bizardní smršť politických blábolů a dialogů vás unaví už po dvaceti minutách, ať to říká kdokoliv jakkoliv nasnímaný a žádné sdělení ten film nemá. Chcete v tom hledat paralelu s realitou, někdo v tisku uvažoval, že Abrhám=Havel a Dušek=Klaus? Kdepak, obě dvě postavy jsou idioti a Havel se sotva identifikuje s kteroukoli z postav, spíš se jen politikům posmívá, zřejmě i divákům. Z filmu mi bylo jen líto toho, že tak dobří herci jako Abrhám, Veškrnová nebo Kaiser už nedostávají pořádné role, protože tady je i z těch pár absurdních příležitostí znát, jak dobří jsou to herci. Konkrétně apeluju na Veškrnovou, proboha, ať hraje zase v nějaké dobré komedii, těch pár povedených výstupů tady přímo vyvolává nostalgické vzpomínky. Ta třetí hvězdička je právě za dobré herce. :)
Moucha je geniální film. Je neprůstřelný po všech stránkách, i po letech. Při každé další repríze mě překvapí, jak to klape. Námět mohl dopadnout jako průměrné béčko, ale chopil se toho David Cronenberg a stvořil věčnou klasiku - z obyčejné kostry "hlavní hrdina se mění" udělal inteligentní horor, důkladně a realisticky se věnoval postavám a jejich motivacím a nezklamal ani fanoušky hororu - efekty s přehledem přežily dvacet pět let, pořád působí tak odpudivě a zvráceně a směle ukazují zdvižený prostředník éře CGI plácanin, která se s poctivostí a zápalem týmu okolo Mouchy nemůže srovnávat. :) Říct o tom, že podivín Goldblum je perfektně obsazen do role pomalu degenerujícího vědce, je asi jako říct že je dříví v lese. Určitě jeden z nejlepších hororů vůbec a závěrečný vrcholný triumf v Cronenbergově hororové kariéře - pak už se logicky oprostil od škatulky žánru a pokračuje v točení zajímavých inteligentních filmů.
Je těžké psát komentář k filmu, který člověk miluje, zdůvodnit ten plný počet hvězdiček. Evil Dead 2 je tak zvláštní ujetá záležitost s atmosférou, šoky, krvavostí a nenahraditelným Bruce Campbellem, která se prostě povedla a není možné tenhle film duplikovat, proto jeho kult nikdy nezemře. Mohl bych tady opěvovat, jak inovativně Raimi ten film nasnímal, jak je tam spousta originálních sekvencí, nápaditých záběrů, úhlů kamery, jak se horor mísí s bizarním humorem, ale stejně by to nemělo cenu, ten film mluví za sebe. Pět hvězdiček s věčným nadšením i po deseti a více reprízách. :)
(Hodnotím v 33 letech po nedávné repríze) Dvojka je překvapivě víc řemeslně promáklá než jednička, jako by se snad Reitman víc snažil, ubylo trapných scén a nápady na efektní sekvence jsou drzé - použít Sochu svobody jen na rozbití střechy muzea a pak jí nechat válet v ulicích, to je prostě anarchie. Na dvojce mě opravdu děsilo obsazení Petera MacNicola, opravdu příšerný úchyl - a jsem opravdu rád, že Kaplický nezprznil Letnou svým hnusným kopcem slizu, protože moc dobře vidíme, jak to ve filmu dopadlo s Guggenheimovým muzeem (zdravím Michala :). Pořád dobrá zábava.
Dát Krotitelům pět hvězdiček po prvním shlédnutí bylo na místě - ještě si pamatuju, jak asi jako desetiletý sedím ve vyprodaném kině za socialismu a zírám s úžasem na průhledné duchy a mrakodrapy v New Yorku. Po dlouhé odmlce jsem si udělal reprízu jako léty zprzněný třicátník a hvězdičku ubral. Efekty duchů s barevnou mlhou od ILM jsou pořád působivé, prostředí dobře vybráno a Weaverová je prostě fajn herečka i v roli obyčejné hudebnice, která se změní vlivem okolností na sexy postrach. Musím zdůraznit i výborný původní český dabing. Co už není tak dobré, je fakt, že režisér Reitman je (v celé své kariéře) nenápaditý režisér a říkáte si, že to šlo natočit líp. Naštěstí to zachraňuje originální zápletka a strašidelné prvky. Krotitelé jako parta nejsou vůbec zajímaví lidé (ani herci), snad kromě arogantního Murraye, který tady podle všeho hraje sám sebe. Takže po letech zůstává zábavný fantasy příběh, boj se zlem, bezva efekty, pár vtipů, Sigourney Weaverová a Rick Moranis no a ten zbytek se dá přežit.
Po čtvrtém dílu už to vzdávám, to se nezlepší. I přes slibované nahlédnutí do případu Berdychova gangu nás čeká nenápaditý scénář, který si hraje na krimi, ale většina vyšetřovacího postupu v něm, případně závěrečné odhalení se objeví náhle tím, že někdo přijde, že sám od sebe něco odhalil (psycholog balící hlavní hrdinku přijde jen tak s dokonale sestaveným psychologickým profilem násilníka) nebo že hrdinka dostane v několika dílech na závěr geniální prozření a vše odhalí (všimnout si pravopisné chyby po x týdnech, kdy v bordelu pracovala v momentě, kdy se nemůže najít mrtvola, to je opravdu scénáristická trapnost nadevše). Druhá slabina jsou tradičně, jako ve většině produkce Novy herci. Strašlivý výkon podává představitelka hlavní hrdinky, ať už je to hlavně v trapném monologu do kameru, který zesměšňuje styl seriálu a často úplně zkazí tempo nebo zmaří snahu o napínavý díl, jen aby se hrdinka párkrát empaticky uculila do kamery nebo drsňácky zachraptěla předstírajíc dojetí nad vlastními vzpomínkami. Pak jsou tu většinou nezajímaví herci v
policejním týmu nebo jsou pod dohledem režiséra nezajímavě hrát - nikoho si neoblíbíte zřejmě kvůli tomu, že režisérovi/scénářům "mrtvost" dialogů a postav připadá normální. Hlavně že už Česko umí obšlehnout vizuální styl krimi seriálů ze Západu, jen to hraní, příběh a atmosféra se nějak nedaří. Seriál se snaží předstírat realistickou, běžnou stránku policejního života, ale přitom si sám podráží nohy pravidelnou sondou do soukromí postav a tím debilním monologem. Nejzábavnější postavou byl pasák Maroše Kramára v prvním díle - kdyby se seriál a herci ubíral tímhle směrem a nehrál si na to, na co nemá, bylo by to v pořádku.
První sedmička :-) je s přehledem nejnudnější díl série. Utopený do tmavých barev nám předestírá dlouhou procházku po lesích, skalách, stanuje se v nejhorší možnou roční dobu a poměr minut s hrdiny v depresi bez nějakého podstatného vývoje děje vůči minutám s dějovým posunem je katastrofálně přešvihlý, stejně jako stopáž. Jasně, i knížka se nepovedla a scénárista si nemohl vycucat nic navíc z prstu, ale stejně, kam se poděla soudnost? Jsem vážně zvědavý, čím bude diváka mučit druhá sedmička. Prostě tragédie, na které si nemůžu vzpomenout na nic výborného nebo vyjímečného.
Výborná knížka od Kinga by asi bez škrtů natočit nešla - je v ní kladen důraz na tradičně bohaté Kingovské charaktery, dobovou atmosféru a vztahy mezi lidmi, hlavně přátelství dvou hlavních postav je tam uvěřitelně a pochopitelně vylíčeno. Tvůrci chytře z knihy vzali základní koncept příběhu - vztah kluka k jeho autu v éře dospívání a očesali ho od zbytečností a pro film směšných elementů (žádný zombík na zadním sedadle vtělující se do žijícího člověka). Převzatá kostra sem tam působí komicky. Scénář klade důraz na pár přenesených detailů, jako podělaná deska od auta, sáhnutí do rozkroku při rvačce nebo sled událostí v open-air kině, ale přitom pro ně kvůli odebrání zbytečností není žádné logické zdůvodnění. Postava Charlieho se prostě mění a film to prezentuje jako zlý vliv samotného boje o auto, což je trochu legrační vzhledem k charakteru změn. Film odvypráví co má, divák neznalý předlohy se párkrát podiví, ale úkol je splněn. Carpenter je mistr řemesla a není divu, že Christine je dobře odvedená práce, tradičně vypiplaná vizuální a hudební stránka, nenápadně oslavující zlatá léta amerického designu aut. Ne všichni fanoušci Kinga a Carpentera budou nadšeni - není to Carpenterův autorský film ani dokonalá adaptace - samostatně ale Christine ujde. 3.5 rudé hvězdy. :)
Pomalá uzívaná usedlá nenápaditá nuda, která samozřejmě nesmí postrádat fekální element a postavu dementa, debila nebo psychopata. Dodržena jsou všechna klišé - ženy jako moudré obdivuhodné bytosti, které vládnou stupidním chlapům a nejradši by kontrolovaly i jejich rozhovory a názory při partičce karet, jejich manželé jako nudní kokoti (vyjímkou je vrcholně zábavná scéna při návštěvě kamerama prošpikovaného domu a golfové odpoledne), kteří se samozřejmě po nevytěženém týdnu volna vrátí s pláčem do náruče čekajících žen. Díky komediím z posledních let se ze mě pomalu, ale jistě stává misogyn.
Nevěřil jsem, že scénář k filmu napsaly ženy, ale je to tak. Ani komedie o ženách se neobejde bez blití, vykálení se do umyvadla, kecech o ejakulátu. Další mínus jsou cca dvě hodiny příliš dlouhého děje, který je založený hlavně na příkladech, jak je hlavní hrdinka nemožná, debilní a jak se neskutečně ztrapnit než na reálném ději. Komedie? Spíš psychologické drama s pár komickými vložkami. Chudák Rose Byrne.
Mám problém. Thor jako hlavní postava vůbec nezaujal. Teď nemluvím o tom "úžasném" vývoji charakteru "arogantní sebevědomý kokot na hodině tělocviku se tíhou osudu změní na vnímavého skromného obětavého hrdinu", spíš o tom, že mě nudil děj i celá ta parta s frigidní Portmanovou, povinně legrační sestrou a vědcem Stellana Skarsgarda, nemluvě o Odinově království s politicky korektním složením včetně černocha, Asiata a statečné ženy. Celá ta předvídatelná (příběhová a skoro ve většině zúčastněných i herecká) nuda by si možná zasloužila o hvězdu navíc díky úžasnému stylu, kterým Branagh vystřihl nepozemské scény, to bych vážně nečekal. Zajímavě slizce je zahraný i Loki a Hopkins potěší, to je ale málo. Co je to platný, když u toho umírá divák nudou k smrti.
Moje komentáře
Sherlock (TV seriál) (2010)
U první série mi vadilo, že v tak krátké sérii tvůrci zaplácnou jeden díl na rozvíjení mytologie super záporáka, což znamená, že takhle bude končit nejspíš každá další série - tedy jeden ideologicky zmařený díl ze tří. Baví mě výběr herců, baví mě styl, jakým byl Sherlock Holmes překonvertován do moderní doby (Aspergerův syndrom je zpravidla příslibem zajímavé postavy) a je jasné, že tady nešlo o zachování všech aspektů původní předlohy. Nečtenář si užije seriál výborně, čtenář má navíc možnost sledovat drobné fórky scénáristů pro zasvěcené, ideální zpracování. Po druhé sérii jsem už seriálem mírně unaven, protože místo epizod v podobě na sobě nezávislých detektivek je první díl otravná romance s Irenou Adlerovou, aby snad někdo asexuálního Sherlocka nepovažoval za gaye a třetí díl zpracovává profláklou epizodu se Sherlockovou údajnou smrtí v Reichenbašských vodopádech - ale autoři se ani nesnaží diváky nějak šokovat, rovnou premisu oznámí na začátku epizody a pak už jen sledujeme sešup. Nejhorší na tom je, že při přítomnosti Moriartyho, ztvárněného chováním komického pošuka jsem si neodvratně vybavoval myšlenku Nolanova Temného rytíře - pokud se objeví nadupaný obhájce spravedlnosti s nadlidskými schopnostmi, musí se k němu v rámci rovnováhy ve společnosti objevit stejně schopný protivník na straně zla, třebaže bude jen bojovat proti svému nemesis, protože jeho zločiny budou bez pointy. Po finále je zjevné, že Temného rytíře mají rádi i scénáristi Sherlocka. Ach jo. Snad nás v příští sérii budou konečně čekat detektivky, nezatížené žádným stigmatem.
Predátor II (1990)
Predator 2 nabízí sympatické rozvinutí pozadí predátorů (tím nemyslím, že se tam rozvalují nazí predátoři na břiše a roztahují nohy), jsou to slušná jatka, většina akce se odehrává v otevřeném městském prostředí a není to naposled, co vás u staršího filmu napadne, proč už tolik nevídáme ve vysokorozpočtových hitech exteriéry. Kvůli tomuhle to určitě aspiruje téměř na 4*. Na legendární jedničku se ale dívá zdaleka, herci a postavy jsou vám fuk, budovat napětí jedničky a opakovat strach z neznáma už nemůže, v podstatě je to takové luxusní béčko.
50/50 (2011)
Naděje vidět zdařilou komedii na nepříliš veselé téma je bohužel v tomhle případě marná. Tvůrci se sice vyvarovali cukrkandlu a některých klišé, natrefíte na pár svěžích vtipů, dokonce při sekvenci při odchodu z první chemoterapie máte pocit, že to bude inteligentní zábava. Komedie to ale rozhodně není, spíš drama s pár úsměvy. Hraje tam tradičně otravný Seth Rogen ve své životní škatulce sprostý-věrný-dementně-působící kámoš a aby to bylo cool pro mladé, hulí se tam (lékařská marihuana). Tempo se vleče, hlavní hrdina je nemastný neslaný a samozřejmě to dopadne zcela předvídatelně. Tohle je prostě klasickej film "pojďme se cítit pohnutě a ušlechtile, sesbírejme uznání". Radši vyperte a vyžehlete, tohle je ztráta času.
Svatba naruby (1997)
"Svatba naruby" mě otrávila nejen díky naprosto debilním dialogům čs. dabingu (verze s Jiřím Štěpničkou alias Kevinem Kline) - už dlouho jsem neslyšel tolikrát v jednom filmu od kterékoliv profese a věku postav říkat spisovně "Jsem teplý", nemluvě o pár místech překladu, kde autor zjevně propadl zoufalství. Téma je slibné a stačilo by na zajímavý film, kdyby ovšem tvůrci neměli v plánu natočit z jinak ambiciózní zápletky "staromládenecký učitel je nechtěně pár dnů před připravovanou svatbou s místní starou pannou vyoutován před celým městečkem v televizi svým bývalým žákem" skoro parodickou komedii s několika téměř geniálními absurdními vtipy (např. audio kurz mužnosti). Na začátku zbytečná parodie na Oscary s pitomou hollywoodskou hvězdou, posléze maloměstské drama pohřbené hromadou klišovitých vtipů a hloupých scén (např. moderátor nutící "Klineovi svoje líbání za účelem "probuzení" k jakýmsi lepším gay zítřkům). Dejme tomu, že pro tvůrce byla důležitější ta parodie, ale proč si neodpustili ten strašlivý happy end, kde všichni předvedou své uvědomění a toleranci - člověk by se skoro divil, proč s tím coming-outem Kline dělal takové cavyky. Propásnutá příležitost natočit dobrý film.
Celý svet nad hlavou (TV film) (1983)
Nemůžu si vybavit, že bych někdy natrefil na celovečerní film s hlavním hrdinou amatérem powerlifterem, který maká v posilovně za většími rekordy, posléze přejde pod profesionální křídla trenéra, pokouší se o úspěch v soutěžní sféře a přitom naráží na klasické problémy sportovců v tomhle odvětví a musí řešit, zda je důležitější jeho zdraví, soukromý život nebo koníček s nadějí kariéry. Nečekal jsem, že se takový film natočil v ČSSR v roce 1983, že se vydaří obsazení hlavní role neznámým powerlifterem a že nebude vadit ani slovensky předabovaný trenér Jiří Krampol. Sympatický pocit z filmu posiluje přístup tvůrců - divákovi se nevnucuje, jestli by měl Matěj upřednostnit lásku ke své přítelkyni nebo k železům. Jako milovník fitka jsem byl spokojen. :)
PF 77 (TV film) (2003)
Ach jo, tak takhle vypadá novodobý film na politickou objednávku. Propásnutá příležitost seznámit zvídavé diváky s jednou z důležitých historických událostí normalizace (a vysvětlit, čím že "ten milionář Havel bojoval proti režimu". Bohužel, scénář nepochybně zasvěcené dvojky se nezajímá o vysvětlivky, automaticky předpokládá, že divák ví, o co jde a jak se v 70. letech žilo, spíš používá situace, které jsou pro neinformované skoro bez významu (sám jsem musel svému mladšímu protějšku vysvětlovat o co jde, jaký účel má ta paní po boku Kolářové, cože bylo v Chartě 77, atd.) Scénář nepochybně podlehl pazourám režiséra Brabce, který rádoby inovativním střihem spíš samotný prostý příběh složený z pár základních situací tradičně zprznil do trochu nudné a nepříliš atmosférické záležitosti a už by snad radši neměl psát ani přepisovat nic. Štěstím je obsazení některých rolí - Chramostová je jistě povolanou herečkou pro vysvětlení, proč se do Anticharty podařilo zatáhnout skoro všechny důležité umělce té doby, kteří určitě v soukromí netrpěli stejným zápalem pro režim jako Jiřina Švorcová a hlavně konečně pokusem vysvětlit národu, že nemůžou analyzovat něčí účast nebo roli v politicky poplatné situaci černobíle, jen aby mohli ukázat prstem. Naprosto hrozně hrají představitelé studentů, hlavně ústřední vykonstruovaný pár rebela Romea a papalášské dcery Julie, naštěstí vedlejší role dospělých byly obsazeny šťastněji, třeba Langmajer a jeho "filmová žena" jsou trefně zahrané postavy - nejsou zlí, jen nechtějí mít problémy a chtějí žít v klidu a pohodlí, stejně jako drtivá většina československých občanů, jejichž děti zlověstně na CSFD nemilosrdně drtí nulovým hodnocením dobová díla jako Žena za pultem, aby předvedly "taky nějakej ten protest proti komoušům." :) Abych to shrnul, mohlo to dopadnout mnohem líp a poučit mnohem líp. Neinformovaní nic nezjistí a těch pár dramatických scén jim bude fuk, protože nepochopí "proč s tím ta bába dělá takový cavyky", "kterej blbec vrátil ty prachy a proč" a proč "bába neměla chuť na bifteky". :)
Dům ďábla (2009)
odpad!Už jsem dlouho neměl smůlu zkazit si večer takhle k uzoufání nudnou, nenápaditou záležitostí. Tak 40minutová bakalářská povídka, pardon, epizodka hodící se do Krajních mezí, je tady roztažená do proklatě nudné courající se stopáže. Sílicí příslib čehosi, co film nezvládne samozřejmě naplnit, je nastavován několikaminutovými trýznícími sekvencemi např. stupidní taneček s walkmanem v cizím domě. Postavy na zabití, dialogy na zabití, "děj" na zabití, ultranudně nasnímaný obraz. Režisér očividně věnoval víc péče zrnění obrazu a retro-stylu než ději, aniž by se zamyslel, proč se proboha tohle musí odehrávat v 80. letech.
Mission: Impossible (1996)
Po třetí repríze jsem si ujasnil pár věcí - pro DePalmu to byla jen nezáživná zakázka, kterou natočil bez nějakého nadšení (a kdo ví, jak by dopadla scéna v Langley bez DePalmovy zkušené taktovky); Cruise v tomhle filmu hraje příšerně, zvlášť ve scéně s tradičně skvostnou Vanessou Redgrave jsem měl chuť mu nafackovat; dementní akční finále s vrtulníkem opravdu i po letech kazí soustředění diváka.
Captain America: První Avenger (2011)
Trochu pruda. Nejde o to, že se jedná o vlasteneckou propagandu (z toho si film dělá jednu chvíli i legraci při bezduchých estrádách). Když člověk vidí politicky korektní tým Captaina, kde nechybí jeden Asiat (po Pearl Harboru jistě pro cokoliv s divným úhlem očí panovala u Američanů důvěra), jeden Afro-Američan (o historii rasismu jistě víme dost), kde má svou nepostelovou pílí vydobytou vyšší šarži žena, zvedne oči do stropu a shovívavě trpí - nedíváme se na seriózní film ani lekci zpětně přepisovaného dějepisu. Díky nízké přístupnosti vidíme místo násilí odpařující se mrtvé a neuslyšíme ani jednu potenciální narážku na to, co by se ještě po aplikaci séra Stevovi mohlo zvětšit a Steve ke zklamání cyniků zůstává naivním idealistou a panicem, který nezneužil svého upgradovaného těla na víc než polibek s nadrženou sekretářkou. No budiž. Slabina filmu spočívá v tom, že po stvoření Captaina už nepanuje žádné napětí - víme, že Captain přežije až do konce a vedlejší postavy buď nebojují (a stejně jsou vám fuk) nebo jsou nedůležití, takže milony vylité do akčních sekvencí tak nějak odtrpíte bez napětí a můžete si jít klidně uvařit čaj nebo ohřát jídlo v mikrovlnce, všechno se odehrává ve stylu "vyjede mega tank, vystřelí, Captain se uhne a za chvíli tank vybuchne", atd. Vlastně osud Rogerse je nám fuk - nesouloží, nic ho nesejme, nemůže se ani opít nebo si zanadávat. Slibný záporák Hugo Weawinga od zjevu Captaina v podstatě pořád jen zdrhá, mírně provokuje a při jeho úprku věci nudně lítají do povětří, i jeho likvidace je nakonec vlažná. Máme příliš dlouhou stopáž pro něco, co se od určité chvíle přestane nějak rozvíjet, se spousta bojovými sekvencemi, na nichž nezáleží, nic nás ani přes pěknou retro stylizaci nenadchne. Radši bych se podíval na film, kde někdo původního Steva Rogerse šikanuje na základce při tělocviku.
Byt (1960)
Porušil jsem svou zásadu dívat se na cokoliv pod roku 1965 (kromě Hitchcocka) a udělal jsem chybu. Jo, asi je to klasická romantická komedie, dokonce na zajímavé téma, ale je to dlouhé, vleče se to a nevím, jestli za to vinit nový český dabing (Jan Šťastný, lepší by asi byl původní kvalitní komunistický dabing s Vladimírem Brabcem), ale přišlo mi to herecky unylé a dost jsem se nudil. Sorry legendo, kašlu na tebe.
Paní Liška (TV film) (1988)
Další ujetá perla z pokladnice předrevolučních TV hudebních pohádek s hvězdným obsazením. Kolářová s jejím zapálením pro roli je neuvěřitelná a zbytek herců se zjevně dobře baví s vyjímkou mizerného neherce Karla Effy. A ta titulní synth-pop hitovka se skvostným textem od Jiřího Chalupy je prostě nesmrtelná. :)
Jseš mrtvej, tak nebreč (TV film) (2010)
Někoho napadla pětiminutová figurka "podplacená právnička pracující pro Hrad" a snažil se kvůli tomu vymyslet krimi se zbytečnou vazbou na veksláctví v 80. letech (které je tam připláclé jen pro zajímavý fakt, v praxi nic moc neuvídíte). Režisérku navíc napadlo, že bude starší verze Jiráčka chraptivě vyprávět, což vyvolává spíš záchvaty pobavení. Nemělo vůbec tenhle vykonstruovaný scénáristický paskvil smysl točit. A představte si, že po dvouapůlhodinovém utrpení divák dostane odměnu - identitu jedné z postav hrdinka "vypátrá" tak, že se nesmyslně vrátí po chvilce někam, kde už neměla být a zaslechne jí žvanit své odhalení do telefonu matce. Naprostá katastrofa natočená přes vyblité barevné filtry.
Panenky (1987)
Kdyby nebylo vražd, klidně bych pouštěl Dolls hned po Studiu Kamarád. Scénář chytře rozvijí nápad "dětská logika a láska k hračkám versus otrávení dospělí" a přestože se při zábavných dialozích snobáckých rodičů a různých dějových nedorozumění zasmějete, není to úplná zrada hororového žánru. Ideální jednohubka na večer. 3,5 hvězdy.
American Horror Story (TV seriál) (2011)
Po půlce první série nezbývá než konstatovat, že tento seriál má hodně daleko do klasik, které se snaží v každém díle připomenout úryvkem známé melodie. V podstatě to připomíná Plastickou chirurgii v hororovém hávu. Nadržené postavy, fetišistický sex, zkažená mládež, magoři, vraždy a teror, akorát se to přesune do strašidelného domu. A nějaká atmosféra? Na tu tvůrci nemají. Naprosto ztracený čas. Pozitivum? Snad elegance, s jakou Jessica Lange umí zahrát dámu ze starého Hollywoodu a občas ne tak strašné herce. Nic víc. P.S. Nemůžu uvěřit, že na ČSFD stále panuje i u "váženějších" hodnotících uživatelů trend hodnocení po pilotním dílu seriálu, to je pak pro brak snadné cpát se do žebříčků.
Zrození Planety opic (2011)
Zrození je inteligentní velkofilm, který dokáže zaujmout a strhnout a člověk si u něj nepřipadá jako idiot - to je v éře stupidit typu Transformers zázrak. Skoro jsem ani nepřemýšlel o logických kiksech (např. jak těžké je pro partu opic se dostat do jádra špičkových laboratoří přes všechny ty zabezpečení proti chemické havárii a kontaminaci, které obvykle ve výzkumných laboratořích bývají nebo jestli se dá opravdu tak snadno proskočit skleněnou stěnou kancelářských budov). Skoro. :)
Blade Runner (1982)
Po repríze po mnoha letech, ve Final Cut verzi (a také nedávné podobné repríze Vetřelce) jsem pocítil respekt k tomu, kolik Scott vytahal ze studia peněz, aby mohl stvořit takovouhle iluzi světa budoucnosti. Opravdu pastva pro oči. Ale už nezakryla to, že žádná z postav prakticky nepřilne k srdci a děj je v podstatě taková řídká banální záležitost sloužící k zafilozofování o životě a smrti v úžasném prostředí. Z filmu si tak budu i nadále pamatovat výstředního Rutgera Hauera, sci-fi kulisy a poměrně krutou brutalitu, kterou vlastně příběh nijak nezdůvodňuje.
Vetřelec (1979)
Přiznám se, že mám trochu despekt k Ridley Scottovi. Jeho novější filmy kladou důraz na (vymakanou, uznávám) vizuální stránku a většinou se už nezabývají stejně zapáleně příběhem a té "omáčce" k práci kamery. :-) Vetřelec je ale bez diskuze milník sci-fi a k béčkově (v dnešní době) znějící zápletce přistupovali tvůrci skoro filozoficky. Film má úžasně pomalý rozjezd s minimálním podílem zvuků, že divák rychle vstřebá osamělost posádky ve vesmíru. Anatomický design natáčecích setů a vůbec spolupráce s HR Gigerem (na které tvrdohlavě právě Scott trval) dává filmu depresivní pocit s architekturou s nádechem jakési temné zvrácené erotiky - počínaje chodbami lodi a konče vizáží vetřelce, nemluvě o zkratovém, zdánlivě nelogickém jednání postavy Iana Holma se stočeným časopisem. :) Iluze vesmírného osamění a bezmocnost člověka závisejícího na technice, které je lhostejný, tady prostě čiší každým coulem ruku v ruce s napětím. Samozřejmě herci hrají v pořádku a je jedině dobře, že Vetřelec vynesl Sigourney Weaverovou na výsluní. Musel to být zatraceně drahý film (v porovnání s dnešními bezduchými počítačovými blafy typu Transformers to prostě bije do očí) a studiu i filmovým fanouškům se to zatraceně vyplatilo. :-)
Drakula (1979)
Poctivý zážitek z časů, kdy studia neváhala vrazit dobré prachy do výpravy a výtvarné stránky filmu. Film má temný depresivní styl, na studiový film tehdejší éry má lahůdkové násilí a nejede tak úplně podle klišé (s knihou nesrovnávám, protože jsem jí nikdy nečetl). Langella jako Dracula je obsazen výborně a společnost mu dělají další dobří herci, co dodat.
Creepshow (1982)
Antologie hororových povídek (pocta bizarním komiksům EC Comics), která potěší nostalgické fandy 80.let. Pěkné efekty, nadsázka a sbírka hvězdných herců, kteří si pod taktovkou Romera pobaveně střihli svůj první výlet do žánru. Pobaví i Stephen King v roli vidláka a tancující Ed Harris s vlasy. Creepshow uspěla přesně na tom poli, které si předem vytyčila a tak se u ní při pátrání po klasikách hororu nebo probírání kariéry zúčastněných můžete s klidem zastavit, opravdové kulty ale hledejte jinde. Doporučuju 2DVD vydání z Velké Británie s úžasným celovečerním retro-dokumentem.
Odcházení (2011)
Mám rád absurdní humor Havlových starších her. Na druhou stranu nejsem intelektuál obdivující umění. Kdyby Odcházení pocházelo ze 60.let, nejspíš by všichni pěli ódy na další úžasný kousek české nové vlny a na provokativní podprahové sdělení, jenže... komunismus je dávno fuč i s časy, kdy cokoliv divného bylo (ať už právem nebo omylem) považováno za provokaci proti systému. Natočené je to svižně, Havel si vybral luxusní obsazení - sebemenší sebezbytečnější roli hraje buď kvalitní herec (třeba Krobot zahradníka, Kaiser prvotřídního slizáka nebo Lábus stěhováka) nebo porevoluční herecká celebrita (nezajímavé plevy typu Macháček, Budař, Holubová, Vilhelmová). Klasici jako Abrhám nebo Veškrnová hrát jak víme umí a s absurdnem si rozumí, ale příběh samotný je mizérie - vůbec nestojí za tu stopáž. Bizardní smršť politických blábolů a dialogů vás unaví už po dvaceti minutách, ať to říká kdokoliv jakkoliv nasnímaný a žádné sdělení ten film nemá. Chcete v tom hledat paralelu s realitou, někdo v tisku uvažoval, že Abrhám=Havel a Dušek=Klaus? Kdepak, obě dvě postavy jsou idioti a Havel se sotva identifikuje s kteroukoli z postav, spíš se jen politikům posmívá, zřejmě i divákům. Z filmu mi bylo jen líto toho, že tak dobří herci jako Abrhám, Veškrnová nebo Kaiser už nedostávají pořádné role, protože tady je i z těch pár absurdních příležitostí znát, jak dobří jsou to herci. Konkrétně apeluju na Veškrnovou, proboha, ať hraje zase v nějaké dobré komedii, těch pár povedených výstupů tady přímo vyvolává nostalgické vzpomínky. Ta třetí hvězdička je právě za dobré herce. :)
Moucha (1986)
Moucha je geniální film. Je neprůstřelný po všech stránkách, i po letech. Při každé další repríze mě překvapí, jak to klape. Námět mohl dopadnout jako průměrné béčko, ale chopil se toho David Cronenberg a stvořil věčnou klasiku - z obyčejné kostry "hlavní hrdina se mění" udělal inteligentní horor, důkladně a realisticky se věnoval postavám a jejich motivacím a nezklamal ani fanoušky hororu - efekty s přehledem přežily dvacet pět let, pořád působí tak odpudivě a zvráceně a směle ukazují zdvižený prostředník éře CGI plácanin, která se s poctivostí a zápalem týmu okolo Mouchy nemůže srovnávat. :) Říct o tom, že podivín Goldblum je perfektně obsazen do role pomalu degenerujícího vědce, je asi jako říct že je dříví v lese. Určitě jeden z nejlepších hororů vůbec a závěrečný vrcholný triumf v Cronenbergově hororové kariéře - pak už se logicky oprostil od škatulky žánru a pokračuje v točení zajímavých inteligentních filmů.
Smrtelné zlo 2 (1987)
Je těžké psát komentář k filmu, který člověk miluje, zdůvodnit ten plný počet hvězdiček. Evil Dead 2 je tak zvláštní ujetá záležitost s atmosférou, šoky, krvavostí a nenahraditelným Bruce Campbellem, která se prostě povedla a není možné tenhle film duplikovat, proto jeho kult nikdy nezemře. Mohl bych tady opěvovat, jak inovativně Raimi ten film nasnímal, jak je tam spousta originálních sekvencí, nápaditých záběrů, úhlů kamery, jak se horor mísí s bizarním humorem, ale stejně by to nemělo cenu, ten film mluví za sebe. Pět hvězdiček s věčným nadšením i po deseti a více reprízách. :)
Krotitelé duchů II (1989)
(Hodnotím v 33 letech po nedávné repríze) Dvojka je překvapivě víc řemeslně promáklá než jednička, jako by se snad Reitman víc snažil, ubylo trapných scén a nápady na efektní sekvence jsou drzé - použít Sochu svobody jen na rozbití střechy muzea a pak jí nechat válet v ulicích, to je prostě anarchie. Na dvojce mě opravdu děsilo obsazení Petera MacNicola, opravdu příšerný úchyl - a jsem opravdu rád, že Kaplický nezprznil Letnou svým hnusným kopcem slizu, protože moc dobře vidíme, jak to ve filmu dopadlo s Guggenheimovým muzeem (zdravím Michala :). Pořád dobrá zábava.
Krotitelé duchů (1984)
Dát Krotitelům pět hvězdiček po prvním shlédnutí bylo na místě - ještě si pamatuju, jak asi jako desetiletý sedím ve vyprodaném kině za socialismu a zírám s úžasem na průhledné duchy a mrakodrapy v New Yorku. Po dlouhé odmlce jsem si udělal reprízu jako léty zprzněný třicátník a hvězdičku ubral. Efekty duchů s barevnou mlhou od ILM jsou pořád působivé, prostředí dobře vybráno a Weaverová je prostě fajn herečka i v roli obyčejné hudebnice, která se změní vlivem okolností na sexy postrach. Musím zdůraznit i výborný původní český dabing. Co už není tak dobré, je fakt, že režisér Reitman je (v celé své kariéře) nenápaditý režisér a říkáte si, že to šlo natočit líp. Naštěstí to zachraňuje originální zápletka a strašidelné prvky. Krotitelé jako parta nejsou vůbec zajímaví lidé (ani herci), snad kromě arogantního Murraye, který tady podle všeho hraje sám sebe. Takže po letech zůstává zábavný fantasy příběh, boj se zlem, bezva efekty, pár vtipů, Sigourney Weaverová a Rick Moranis no a ten zbytek se dá přežit.
Expozitura (TV seriál) (2008)
Po čtvrtém dílu už to vzdávám, to se nezlepší. I přes slibované nahlédnutí do případu Berdychova gangu nás čeká nenápaditý scénář, který si hraje na krimi, ale většina vyšetřovacího postupu v něm, případně závěrečné odhalení se objeví náhle tím, že někdo přijde, že sám od sebe něco odhalil (psycholog balící hlavní hrdinku přijde jen tak s dokonale sestaveným psychologickým profilem násilníka) nebo že hrdinka dostane v několika dílech na závěr geniální prozření a vše odhalí (všimnout si pravopisné chyby po x týdnech, kdy v bordelu pracovala v momentě, kdy se nemůže najít mrtvola, to je opravdu scénáristická trapnost nadevše). Druhá slabina jsou tradičně, jako ve většině produkce Novy herci. Strašlivý výkon podává představitelka hlavní hrdinky, ať už je to hlavně v trapném monologu do kameru, který zesměšňuje styl seriálu a často úplně zkazí tempo nebo zmaří snahu o napínavý díl, jen aby se hrdinka párkrát empaticky uculila do kamery nebo drsňácky zachraptěla předstírajíc dojetí nad vlastními vzpomínkami. Pak jsou tu většinou nezajímaví herci v policejním týmu nebo jsou pod dohledem režiséra nezajímavě hrát - nikoho si neoblíbíte zřejmě kvůli tomu, že režisérovi/scénářům "mrtvost" dialogů a postav připadá normální. Hlavně že už Česko umí obšlehnout vizuální styl krimi seriálů ze Západu, jen to hraní, příběh a atmosféra se nějak nedaří. Seriál se snaží předstírat realistickou, běžnou stránku policejního života, ale přitom si sám podráží nohy pravidelnou sondou do soukromí postav a tím debilním monologem. Nejzábavnější postavou byl pasák Maroše Kramára v prvním díle - kdyby se seriál a herci ubíral tímhle směrem a nehrál si na to, na co nemá, bylo by to v pořádku.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
První sedmička :-) je s přehledem nejnudnější díl série. Utopený do tmavých barev nám předestírá dlouhou procházku po lesích, skalách, stanuje se v nejhorší možnou roční dobu a poměr minut s hrdiny v depresi bez nějakého podstatného vývoje děje vůči minutám s dějovým posunem je katastrofálně přešvihlý, stejně jako stopáž. Jasně, i knížka se nepovedla a scénárista si nemohl vycucat nic navíc z prstu, ale stejně, kam se poděla soudnost? Jsem vážně zvědavý, čím bude diváka mučit druhá sedmička. Prostě tragédie, na které si nemůžu vzpomenout na nic výborného nebo vyjímečného.
Christine (1983)
Výborná knížka od Kinga by asi bez škrtů natočit nešla - je v ní kladen důraz na tradičně bohaté Kingovské charaktery, dobovou atmosféru a vztahy mezi lidmi, hlavně přátelství dvou hlavních postav je tam uvěřitelně a pochopitelně vylíčeno. Tvůrci chytře z knihy vzali základní koncept příběhu - vztah kluka k jeho autu v éře dospívání a očesali ho od zbytečností a pro film směšných elementů (žádný zombík na zadním sedadle vtělující se do žijícího člověka). Převzatá kostra sem tam působí komicky. Scénář klade důraz na pár přenesených detailů, jako podělaná deska od auta, sáhnutí do rozkroku při rvačce nebo sled událostí v open-air kině, ale přitom pro ně kvůli odebrání zbytečností není žádné logické zdůvodnění. Postava Charlieho se prostě mění a film to prezentuje jako zlý vliv samotného boje o auto, což je trochu legrační vzhledem k charakteru změn. Film odvypráví co má, divák neznalý předlohy se párkrát podiví, ale úkol je splněn. Carpenter je mistr řemesla a není divu, že Christine je dobře odvedená práce, tradičně vypiplaná vizuální a hudební stránka, nenápadně oslavující zlatá léta amerického designu aut. Ne všichni fanoušci Kinga a Carpentera budou nadšeni - není to Carpenterův autorský film ani dokonalá adaptace - samostatně ale Christine ujde. 3.5 rudé hvězdy. :)
Týden bez závazků (2011)
Pomalá uzívaná usedlá nenápaditá nuda, která samozřejmě nesmí postrádat fekální element a postavu dementa, debila nebo psychopata. Dodržena jsou všechna klišé - ženy jako moudré obdivuhodné bytosti, které vládnou stupidním chlapům a nejradši by kontrolovaly i jejich rozhovory a názory při partičce karet, jejich manželé jako nudní kokoti (vyjímkou je vrcholně zábavná scéna při návštěvě kamerama prošpikovaného domu a golfové odpoledne), kteří se samozřejmě po nevytěženém týdnu volna vrátí s pláčem do náruče čekajících žen. Díky komediím z posledních let se ze mě pomalu, ale jistě stává misogyn.
Ženy sobě (2011)
Nevěřil jsem, že scénář k filmu napsaly ženy, ale je to tak. Ani komedie o ženách se neobejde bez blití, vykálení se do umyvadla, kecech o ejakulátu. Další mínus jsou cca dvě hodiny příliš dlouhého děje, který je založený hlavně na příkladech, jak je hlavní hrdinka nemožná, debilní a jak se neskutečně ztrapnit než na reálném ději. Komedie? Spíš psychologické drama s pár komickými vložkami. Chudák Rose Byrne.
Thor (2011)
Mám problém. Thor jako hlavní postava vůbec nezaujal. Teď nemluvím o tom "úžasném" vývoji charakteru "arogantní sebevědomý kokot na hodině tělocviku se tíhou osudu změní na vnímavého skromného obětavého hrdinu", spíš o tom, že mě nudil děj i celá ta parta s frigidní Portmanovou, povinně legrační sestrou a vědcem Stellana Skarsgarda, nemluvě o Odinově království s politicky korektním složením včetně černocha, Asiata a statečné ženy. Celá ta předvídatelná (příběhová a skoro ve většině zúčastněných i herecká) nuda by si možná zasloužila o hvězdu navíc díky úžasnému stylu, kterým Branagh vystřihl nepozemské scény, to bych vážně nečekal. Zajímavě slizce je zahraný i Loki a Hopkins potěší, to je ale málo. Co je to platný, když u toho umírá divák nudou k smrti.