Takhle si má bujná fantazije představuje skutečný svět špionáže. Film vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože různý odbočky do minulosti a podpříběhy můžou trošku vařit gulášek, ale pokud se dostanete do příběhu, tak se vše v pohodě dá sníst a ještě budete škemrat o přídavek. Je to neskutečná kvalita, jak ze strany herecké, tak ze strany filmařské, práce s atmosférou, kde přebíra vládu madam paranoia se už líp povést fakt nemohla. V kategorii špionážních filmů působí snímek Jeden musí z kola ven jako Aston Martin mezi škodovkama.
Mistr kameraman si asi doma v koupelně zpívá, " zoom mám rád a na tom filmu je to doufám znát. Zoomovanie mám zo všetkého najradšej, to sú moje chvíle najkrajšie." Škoda, že pan kameraman se svou úchylkou obtěžuje i mě, protože jinak ten film má drive, a parádně graduje. Mark je pro tyhle role naprosto vynikajcí a v okamžiku kdy se fakt nasere, doslova smrkám nedočkavostí, co se stane v přístím záběru. Dobrej film zmrvenej kameranem idiotem, pokolikátý už ???
Tohle bylo jak 126minutovej francouzskej polibek od tý nejkrásnější holky světě. Já měl Mártyho vždycky rád, pacholka jednoho mafiánskýho, ale po tomhle mu do pracovny snad přinesu láhev wisoura. Hugo a jeho velký objev je taková postupná vtahovka, film totiž umí užasně pracovat se svou stopáží a se srdcem každýho človíčka, co má rád filmy, kinematografii, snění a dobrodružství. Ty krásný pocity, který jsem měl během závěrečných titulků, mimochodem moc krásná hudba se nedaj ničím vyvážit. Užasný, každej záběr má svůj smysl. Dokonalý v detailech a ještě dokonalejší v celku.
Já bych tomu tlustoprdovi rozbil držku a jazyk mu přejel buldozerem. Já už pro takový lidi mám i název je to tzv. "syndrom Kalousek" stačí toho člověka vidět a už mám zkaženej celej den. Komediální mě to teda ani moc nepřišlo, možná občas v dialozích, ale celkově bych to viděl spíš někam do romantiky s dramatickým přelivem. Vynikající výkon tady předvedla především Marisa Tomei, to je panečko baba s velkým B. Větší zážitek z filmu kazila kamera, přišlo mě to jako kdyby kameraman právě objevil smysl zoomu a režiser na něj následně uplatnil heslo "a co kameramani, mají si s čím hrát? "
No nádhera, teda až na ty sny, to si tvůrci mohli odpustit.... i když vlastně ne, pomáhali dokreslovat myšlenky hlavní hrdinky. A propo hlavní hrdinka, to je dálší nádhera, první dáma francouzského filmu madame Catherine Deneuve je naprostá a totální kráska dne, pro mě teda i následující noci, protože opravdu do ní se nejde nezamilovat. Žádný film mě neukazál tak upřimně intimní stránku ženské osbnosti jako Kráska dne a velkou zásluhu na tom má právě Catherine, protože ona se na tuhle roli hodila i po fyzické stránce, teď nemyslím její půvab, ale celek, protože díky své postavě působí hrozně křehce a zranitelně a to jen zvýrazňuje její vnitřní utrpení a rozpolcenost. Vynikajcí biják. Je jen škoda, že ČT nezopakuje svůj hodně dávný tah, kdy každý čtvrtek po dobu snad dvou měsíců dávali jednu "buňělovku" za druhou, tenkrát jsem byl ještě příliš mlád než aby do mě jeho filmy dokázaly vstoupit s takovou silou jako právě včera Kráska dne.
Mě se to nelíbilo, hrozně "těžký" dialogy, které mě připomínaly komentáře mattyho, shadwella a dalších, s tím rozdílem, že do toho filmu to patřilo a člověk si nemyslel, že hlavní postavy se chtějí před ostatníma jenom předvádět. Celkově mě tenhle slovní průjem s vůní ženskýho románku dost nudil. Jediný co nemělo chybu byla filmařská práce, opravdu tady kulicha dolů, film je natočen i zahrán naprosto bezchybně. Pro uživatele Piterson - napiš adresu a příště ti pošlu omluvenku, za své hodnocení. Prej "Měli byste si dát nějaký kurzy, abyste chápali, co je pro filmový snímek důležité a co nám hodnotit ani nepřísluší, protože o tom nic nevíme!". měl si ještě dopsat, "aby ste filmy chápali tak jako já, protože jedině tak je to správně". Za tenhle výrok fakt díky, jasnej aspirant na frk roku, ty čmeláku přechytralej. Obecně mě tady fascinuje neschopnost zdejších rádobychytráčku a všeználků přijmout za fakt, že někomu se hold ten film prostě nelíbil a nazdar, místo toho je zde klasický "malý hodnocení dává jen blbec co čekal S/m praktiky a nevyzná se v tématu" fakt škoda že už nevychází humorný týdeník Dikobraz, zdejší panoptikum by tam mohlo mít dvoustranu.
Ach tomuhle filmu určitě dám ještě jednu šanci, protože se mu nesešla dobrá konstalace hvězd, pořád na mě někdo zvonil a s něčím otravoval a ve finále, když tam byla ta blondska a vypadalo to že se slíkne, tak na mě zazvonil svědek Jehovův, nevím jak se dostal do baráku, ale měl štěstí že vystih mou momentální náladu a vzdal to dřív než začal, protože když se těšíte na ženskou v podvazkách a najednou čumíte na svědka johovova, jak se vás chystá zaangažovat hrozí velmi agresivní reakce. Zajímalo by mě kterej kreten ho vůbec pustil do baráku a proč musel jít smrdět hned ke mě. No a pak přišla sousedka, že je zlevněný zelí v Holešovicích, bylo 21:15 a já dostávám informace, že bych se posral. Čili i tohle všechno ovlinilo mé hodnocení. Film mě přišel překombinovaný, často jsem se neorientoval, kdo je nácek a kdo je nenácek. Občasná naivita některých scén mě taky nepřišla příliš štastná a navíc se přidal klasický neduh dabingu válečných filmu, amíci, angláni, němci, veverky všichni mluví česky, do toho zpráva o levným zelí, svědek Jehova, takže v tom aby se prase vyznalo, jenže já se v tom tentokrát moc nevyznalo.
Obrovské překvapení. Filmy s pořadovou číslovkou pět, obyvkle budí hrůzu na míle daleko, ale jelikož doba kdy jsem viděl akademii už dávno zarůstá mechem, nedalo mě to a kouknul jsem se, s tím, že v nejhorším přepnu na fotbal. K přepnutí nejen že nedošlo, ale stačilo pár minut a myšlenka, že taky existují jiný programy se rozpustila jak pára nad hrncem. Bavil jsem se snad víc, než kdysi dávno v pirátským VHS pravěku. Je z toho cítit nadhled, některé minipříběhy nemaj nejmenší chybu, třeba Lassard versus mafiáni už od toho letiště bylo jedno velký žužu. Callahanová ja prostě baba první kategorie, jen škoda že můj nejmilejší člen policejní bandy Tackleberry nemá víc prostoru. Nicméně celkově jsem si ve filmu našel spousty scének, dialogů i postav, který mě spolehlivě pobavily a víc od komedie nežádám.
Na úvodu každýho dílu z celé trilogoie je napsáno "natočeno podle skutečné události", no zajímalo by mě z kolika procent. Jinak teda tohle bylo jako když zubař tahá bolavou šestku vlevo dole a největší úleva přijde v okamžiku konce. Je to neskutečně nelogický od pitomých dialogů až po detaily typu, že na letiště vezmou bez prověrek všechny, u jednání hlavních představitelů mě taky přišlo, že pitomost slavila triumf vůle. Na druhou stranu mě tenhle díl přišel ze všech třech nejlepší, přece jen jsem cítil alespoň trošku strach o hlavní hrdinku, líbil se mě výkon páně Budaře a co se policejní postavy stvárněné Jirkou Dvořákem týká, možná by stálo za pokus natočit nějakou sérii o tomhle policajtovi, hrozně se mě líbí jeho sakrmus a v podstatě tak navázal na velmi podobnou roli ve filmu Ďáblova lest. Zkuste o tom popřemýšlet vážený tvůrci, sympatickýho fízla jsme na obrazovkách měli naposled v podobě rady Vacátka a to už je docela pravěk nemyslíte ?
No, ze začátku jsem si říkal, kolik ran osudu může člověk najednou ustát, protože George to tam schytával zleva, zprava. Postupem času film na tyhle mý pocity přestal ostřit a plul si poměrně klidným tempem do přístavu s názvem konec. Přišla mě zbytečná a značně nedůvěryhodná ta scéna u Georgovi manželky, hlavně ten dialog, to nebylo odůvodnění, abych uvěřil tomu že by tam ONA (kvůli mírnému spoileru nejmenuju kdo) ve skutečnosti přišla, bylo to až moc scénaristické a vypočítavé. George Clooney film samozřejmě táhne, ale nemyslím si, že by ostatní hráli nějak zle. Naopak zejména obě dcery podle mě zahrály dost dobře. Trošku bych vyčetl až přílišné obrazové zaměření na krásné exteriéry Havaje, narušovalo to na citlivosti příběhu.
Z vyjímkou filmových serií, spolu jednotlivý filmy zásadně nesrovnám, ale tady ať chci nebo ne se tomu prostě neubráním. Musím se přiznat, že jsem byl dost překvapen z tak vysokého hodnocení těchto mužů, ale pak jsem si přečetl něktreré zdejší komentáře a je jasno, někteří uživatelé ani tak nehodnotí film, jako jméno režiséra, čili další režisérský syndrom made in csfd. Mě osobně tahle americká verze přijde nejen, že nepřinosná, ale i podstatně hůř odvypárvěna než její švédská sestřička například vztah mezi Lisbeth a Mikaelem byl daleko lépší ve švédský verzi, opakovaný šukání je filmařsky mnohem lehčí než "pouhé" pohledy titulních hrdinů. Složitější a pro mě nepřehlednější styl vyprávění v této verzi zcela ubíral na spádu a napětí. Hudba stála taky za hovno a jediný co tenhle film táhne alespoň ke slabšímu průměru jsou výkony herců byť Noomi byla mnohem charismatičtější než Rooney a Daniel taky nedokázal přehrát výkon Michaela a to mám nultou sedmičkou jejího veličenstva setsakra rád. No a teď si tady jdu spočítat kolikrát je zde napsáno, že Fincher je nejlepší režisér na světě, samozřejmě jen do tý doby než uvidíme novýho Batmana nebo cokokoli novýho od Nolana, že ?
Velký barevný nic. Van Dammovský scénář bez akce, bez napětí a bez sexu a kdyby byl i bez hreců, bez...., ne vlastně kdyby ten film vůbec nebyl, hovno by se stalo.
Pokaždý když sleduju Hercule Poirota, tak je někde na dovolený, tu se cachtá na Nilu, tu si válí koule v Orient expresu a nebo jako právě tady, chytá lelky na krásným ostrově. Spíš než detektiva mě Hercule Poirot připomíná tlustou verzi Hanzelky se Zikmundem. Nicméně musím uznat že verzi velmi zábavnou což potvrdil i v tomto příběhu. Tyhle hrátky na vraha co vedou tvůrci s divákem, když se podaří tak je to bájo a tady se vskutku vydařily. Patrání pro vrahovi v nádherných exteriérech za doprovodu výtečných dialogů, skvělých hereckých výkonů a vynikající letně ospalé atmosféry si každej pořádnej milovník kvalitních detektivek vychutná na ex.
Ten den jsem byl hodně romanticky naladěn, navrhnul jsem Květuli cestování po Dánsku na cikánský způsob, plivnul jsem na holuba co mě sral na parapet, napsal žádost do ČT ať Petra Čapka přesunou z komentování fotbalu do ústavu pro blekoty a také kouknul na tenhle film. Nutno říct, že film mě příjemně překvapil Justim a Drew si skvěle sedli a i díky tomu film působil svěžím a zábavným dojmem.
On by ten náměť nebyl až tak špatný, ale to zpracování je na urovni přiopilýho mývala. Například ta hrátka na Baye v úvodu, kdy se nadráží náhodně sejde pani Podlipná s detektivem a kamera se kolem nich točí a točí, že podemlela nejedny oči. Fakt otřesný a nebo další, opět na nadráží jak se zastavil obraz aby detektiv uviděl Dana Tichýho, no tak to už jsem nepochopil vůbec co to mělo být. Navíc něvěřím, že mazák typu Daniela Tichýho s kontakty na ruskou vládu by se takhle hloupě nechal nachytat a především by s tou svou kurví ženuškou nevyběh dřív = ihned. No a v tý nemocnici jak Simonak Stašová jde proti dementovi s mačetou a všimli jste si těch lidí co tam sedí kolem ? Čtou si noviny a nebo se v klidu koukaj, jako vžijte se do jejich situace, kolem Vás tam machá degen s mačetou a vy se na něj budete dívat jak na východ sluníčka ? Fakt strašný, ještě že herci zvládaj tuhle amaterštinu svejma výkonama alespoň trošku zalepovat, ale i tak ke konci už mě to vůbec nebavilo.
Teda technická kvalita, ve který tenhle biják odvysílala TV Prima v roce 2012 byla na úrovni šedesátých let, příšerný. Samotný film je neskutečně naivní, to přece není možný dělat z diváků až takové blbce. Film má působit dramaticky a napínavě, ale je naprosto ničen nesmyslností a až zoufale neuvěřitelnou nevěrohodností. Chápu, že film brnká především romantickou melodii, ale stejně, takhle si válku nepředstavuje ani Hurvínek po dvou láhvích kořalky. Michael, Liam vlastně všichni herci byli fajn ale nad celým filmem se vznášela blbost s lokálním výskytem atmosféry a slabého napětí. Dám Dvě hvězďounky a dělám, že "švýcarský" závěr se mě jen zdál a ve filmu nebyl.
Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept.
Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat.
Ještě chvíli bude Jeff Bridges ve filmech takhle blbnout a půjde do mé topky. To už je asi třetí biják po sobě, který díky Jeffovu hereckýmu projevu má v sobě lidskou duši. Samotný příběh je jednoduchost a předvídatelnost sama, ale copak na tom záleží, když se člověk pořádně zaposlouchá do Blakových songů.
Je velká škoda, že tyhle dětský prázdninový filmy už úplně vyhunuly. Protože co může člověku dodat víc élanu a optimismu než slunce, pohoda, prázdniny a alespoň chvilkový návrat do dětských let. Rozebírat herectví Tomáše Holého asi nemá cenu, on byl prostě děstká herečka jednička svý doby a basta. Samotný příběh je prostě krásnej letní příjemnej relax, akorát si vzít k televizi zmrzku a trošku si v pokoji zaletnit. Na nepřetržitý smích to možná není, ale na opakovaný úsměv a vzpomínky na vlastní prázdninové dětsví na chalupě je tenhle filmek určitě skvělá volba.
První díl z cyklu Vetřelci a lovci. Trošku nechápu zdejší rošádu, každý díl zde má svůj profil a současně zde má profil i název celého cyklu Vetřelci a lovci, ale tak to jen na okraj. Dá mě docela zabrat se oprostit od alergie na Filipa Renča a jeho reciproční obchody s ODS a nedat rovnou odpad, ale jelikož ta reciproce se týká jinýho filmu, tak to nějak dejchnu. Téma filmu bylo jistě poutavé a zajímavé, ale bylo to s ním jak na klouzačce, s přibývajícím časem, šlo napětí a drama níž a níž a samotnýmu závěru jsem se musel spíš smát. Smích byl i v případě těch snových vizí, to jako kdyby točil Ferda mravenec, práce všeho druhu a za kameoru stál brouk pytlík, opravdu úděsná amatéřina. Silný byl naopak námět, umím si představit, že takový hajzlové co manipulují s daty a může to vést až ke kriminální činnosti na uřádech skutečně sedí.
Skvělé. Sice si myslím, že by se dalo ještě lépe ukázat, že práce kaskadérů je opravdu tvrdá a náročná řehole, ale bohudík za tenhle dokumentík, kterým provází skutečná česká legenda a chlap, kterýho si já osobně nesmírně vážím pan Jaroslav Tomsa. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, Povolání kaskadér je spíš dokument o panu Tomsovi než přímo o kaskadérské práci. Od dětsví plnýho sportu přes natáčení filmů až po předávání kaskdérské korunky Laďovi Lahodovi, další ikoně oboru. Ano, v obsahu filmu se píše že málo kdo ví, že naši kaskadéři dělali ten či onen film, i tady chybí takový šlágry jako Gladiátor, Troja, Bond a další. Skromnost jest výsadou skutečných frajerů a to naši kaskadéři opravdu jsou, protože a v dokumentu to bohužel není zmíněno, z mimálního ekonomického zajištění proti jejich západním kolegům (např. vozový park) si dokázali vydobýt světový respekt a uznání o čemž svědčí mnoho nominací na cenu Taurus (kaskadérský Oscar ). Dokument je třeba brát spíš jako poctu panu Tomsovi s mírným náhledem na celkovou kaskadérskou práci, kde nám jsou představeni i další velmi úspěšní kaskadéři a kaskadérky (Hanička Dvorská si zaslouží být zmíněna ) v jednotlivých kaskadérských odvětvích (moto, fight, koně,atd. )
Tak za tuhle vlaštovku z konce osmdesátých let, která včera přistála v mým pokoji vážně dík. Jednoduchý děj s přímým tahem na bránu a charismatickým hlavním hrdinou, ach kde ty časy, tedy ty filmy jsou ? Zůstali někde v 80 letech a jen občas přiletí na návštěvu do naší televize a to je pak slávy na starým bělidle, když akci ještě nedělalo stopadesát programátorů, ale lidi, kdy rána pěstí, byla ránou pěstí a kdy nikdo neřešil, jestli hlavní hrdina kouří, chlastá a jestli biják bude vhodný pro celou rodinu včetně domacího zvířátka.
Tak tady funguje nostalgie jak mamut. Vzpomínám na ty časy, kdy tyhle akční bé frky byli doslova šlágrem piratských VHS. Osobně trošku nechápu, proč se Míša Dudikoff vytratil s akčního povědomý. Nemyslím si, že by na tom byl akčně hůř než jeho známější kolegové JCVD nebo třeba Dolph Lundgren, jestli nebyl tak ambiciozní a vytrvalej při pobíhání za producentama a nebo jeho agent stál za hovno, těžko říct. Mrzí mě, že si na něj Sly nevzpoměl při castingu na svůj projekt "rádoby 80léta" Postradatelní, protože ať to je jak chce, Míša je akční iknou akce 80.let a právě tady první díl Americkýho nindžáka je kultovní zážitost dávno zašlých časů. Prostý děj, ještě prostější dialogy, ale na druhou stranu dobrý souboje a sympatický nádech naivity a jednoduchosti.
Vidět všechny filmy ve kterých hraje Gérard Depradieu, to je koníček na dva životy. Nicméně koníček je to zajímavý, protože člověk naráží na roztodivné kousky, jako třeba tady na Fantoma Paříže. Určitě by filmu prospěla normální, klidná kamera, zvýraznila by ponurost a temnost příběhu mnohem líp. Film staví spíš na vizualitě než na příběhu a to je hlavní kámen úrazu. Chtěl jsem se moc bát, chtěl jsem napětím až do poslední sekundy ani nedýchat, ale víc jsem se bál i o propisovačky v blízkosti Václava Klause než u tohohle filmu. Je to škoda, protože film v sobě potencionál má, jen ho nesmí dělat blázen posedlej vizuálnem, ale blázen posedlej příběhem.
Film Na Černé listině vůbec není špatný, ale přijde mě, že moc neřeší divákovu znalost amerického "honu na čarodejnice" v 50.letech. Z tohoto důvodu bych divákům, kteří nemají ani šajnu o tom co se tenkrát v USA dělo, doporučil před shlednutím tohoto snímku kouknout na vynikající počin mistra Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí, protože si myslím, že tenhle snímek a jeho nalehávost daleko víc vynikne, když se o daným tématu alespoň trošku něco ví. Jinak teda klobouk dolů jak inteligentně se tady podařilo zkombinovat humor a vážný téma. Opravdu nejednou mě tenhle hon na komunisty připomínal náš komunistický hon na nekomunisty a pěkně mě z toho mrazilo. Naprosto mě dostala poslední věta, co Woody pronesl při odchodu z výslechu, byla prostá, jasná, jednduchá, ale měla v sobě velkou sílu.
Chevy Chase je pro mě ikona americkýho humoru let osmdesátých a speciálně po návštěvě rodiny Griswaldových u mě zůstane dobrá nálada na hodně dlouhou dobu. Tenhle díl těží především s konfrontace Amerika versus Evropa. Objednávka jídla v Paříží nebo přítomnost Griswoldů na bavorským festivalu mě dokáží opakovaně rozesmívat už asi dvacet let a to je ta nejlepší vizitka téhle komedie.
Moje komentáře
Jeden musí z kola ven (2011)
Takhle si má bujná fantazije představuje skutečný svět špionáže. Film vyžaduje stoprocentní divákovu pozornost, protože různý odbočky do minulosti a podpříběhy můžou trošku vařit gulášek, ale pokud se dostanete do příběhu, tak se vše v pohodě dá sníst a ještě budete škemrat o přídavek. Je to neskutečná kvalita, jak ze strany herecké, tak ze strany filmařské, práce s atmosférou, kde přebíra vládu madam paranoia se už líp povést fakt nemohla. V kategorii špionážních filmů působí snímek Jeden musí z kola ven jako Aston Martin mezi škodovkama.
Kontraband (2012)
Mistr kameraman si asi doma v koupelně zpívá, " zoom mám rád a na tom filmu je to doufám znát. Zoomovanie mám zo všetkého najradšej, to sú moje chvíle najkrajšie." Škoda, že pan kameraman se svou úchylkou obtěžuje i mě, protože jinak ten film má drive, a parádně graduje. Mark je pro tyhle role naprosto vynikajcí a v okamžiku kdy se fakt nasere, doslova smrkám nedočkavostí, co se stane v přístím záběru. Dobrej film zmrvenej kameranem idiotem, pokolikátý už ???
Hugo a jeho velký objev (2011)
Tohle bylo jak 126minutovej francouzskej polibek od tý nejkrásnější holky světě. Já měl Mártyho vždycky rád, pacholka jednoho mafiánskýho, ale po tomhle mu do pracovny snad přinesu láhev wisoura. Hugo a jeho velký objev je taková postupná vtahovka, film totiž umí užasně pracovat se svou stopáží a se srdcem každýho človíčka, co má rád filmy, kinematografii, snění a dobrodružství. Ty krásný pocity, který jsem měl během závěrečných titulků, mimochodem moc krásná hudba se nedaj ničím vyvážit. Užasný, každej záběr má svůj smysl. Dokonalý v detailech a ještě dokonalejší v celku.
Cyrus (2010)
Já bych tomu tlustoprdovi rozbil držku a jazyk mu přejel buldozerem. Já už pro takový lidi mám i název je to tzv. "syndrom Kalousek" stačí toho člověka vidět a už mám zkaženej celej den. Komediální mě to teda ani moc nepřišlo, možná občas v dialozích, ale celkově bych to viděl spíš někam do romantiky s dramatickým přelivem. Vynikající výkon tady předvedla především Marisa Tomei, to je panečko baba s velkým B. Větší zážitek z filmu kazila kamera, přišlo mě to jako kdyby kameraman právě objevil smysl zoomu a režiser na něj následně uplatnil heslo "a co kameramani, mají si s čím hrát? "
Kráska dne (1967)
No nádhera, teda až na ty sny, to si tvůrci mohli odpustit.... i když vlastně ne, pomáhali dokreslovat myšlenky hlavní hrdinky. A propo hlavní hrdinka, to je dálší nádhera, první dáma francouzského filmu madame Catherine Deneuve je naprostá a totální kráska dne, pro mě teda i následující noci, protože opravdu do ní se nejde nezamilovat. Žádný film mě neukazál tak upřimně intimní stránku ženské osbnosti jako Kráska dne a velkou zásluhu na tom má právě Catherine, protože ona se na tuhle roli hodila i po fyzické stránce, teď nemyslím její půvab, ale celek, protože díky své postavě působí hrozně křehce a zranitelně a to jen zvýrazňuje její vnitřní utrpení a rozpolcenost. Vynikajcí biják. Je jen škoda, že ČT nezopakuje svůj hodně dávný tah, kdy každý čtvrtek po dobu snad dvou měsíců dávali jednu "buňělovku" za druhou, tenkrát jsem byl ještě příliš mlád než aby do mě jeho filmy dokázaly vstoupit s takovou silou jako právě včera Kráska dne.
Nebezpečná metoda (2011)
Mě se to nelíbilo, hrozně "těžký" dialogy, které mě připomínaly komentáře mattyho, shadwella a dalších, s tím rozdílem, že do toho filmu to patřilo a člověk si nemyslel, že hlavní postavy se chtějí před ostatníma jenom předvádět. Celkově mě tenhle slovní průjem s vůní ženskýho románku dost nudil. Jediný co nemělo chybu byla filmařská práce, opravdu tady kulicha dolů, film je natočen i zahrán naprosto bezchybně. Pro uživatele Piterson - napiš adresu a příště ti pošlu omluvenku, za své hodnocení. Prej "Měli byste si dát nějaký kurzy, abyste chápali, co je pro filmový snímek důležité a co nám hodnotit ani nepřísluší, protože o tom nic nevíme!". měl si ještě dopsat, "aby ste filmy chápali tak jako já, protože jedině tak je to správně". Za tenhle výrok fakt díky, jasnej aspirant na frk roku, ty čmeláku přechytralej. Obecně mě tady fascinuje neschopnost zdejších rádobychytráčku a všeználků přijmout za fakt, že někomu se hold ten film prostě nelíbil a nazdar, místo toho je zde klasický "malý hodnocení dává jen blbec co čekal S/m praktiky a nevyzná se v tématu" fakt škoda že už nevychází humorný týdeník Dikobraz, zdejší panoptikum by tam mohlo mít dvoustranu.
Kam orli nelétají (1968)
Ach tomuhle filmu určitě dám ještě jednu šanci, protože se mu nesešla dobrá konstalace hvězd, pořád na mě někdo zvonil a s něčím otravoval a ve finále, když tam byla ta blondska a vypadalo to že se slíkne, tak na mě zazvonil svědek Jehovův, nevím jak se dostal do baráku, ale měl štěstí že vystih mou momentální náladu a vzdal to dřív než začal, protože když se těšíte na ženskou v podvazkách a najednou čumíte na svědka johovova, jak se vás chystá zaangažovat hrozí velmi agresivní reakce. Zajímalo by mě kterej kreten ho vůbec pustil do baráku a proč musel jít smrdět hned ke mě. No a pak přišla sousedka, že je zlevněný zelí v Holešovicích, bylo 21:15 a já dostávám informace, že bych se posral. Čili i tohle všechno ovlinilo mé hodnocení. Film mě přišel překombinovaný, často jsem se neorientoval, kdo je nácek a kdo je nenácek. Občasná naivita některých scén mě taky nepřišla příliš štastná a navíc se přidal klasický neduh dabingu válečných filmu, amíci, angláni, němci, veverky všichni mluví česky, do toho zpráva o levným zelí, svědek Jehova, takže v tom aby se prase vyznalo, jenže já se v tom tentokrát moc nevyznalo.
Policejní akademie 5: Nasazení v Miami Beach (1988)
Obrovské překvapení. Filmy s pořadovou číslovkou pět, obyvkle budí hrůzu na míle daleko, ale jelikož doba kdy jsem viděl akademii už dávno zarůstá mechem, nedalo mě to a kouknul jsem se, s tím, že v nejhorším přepnu na fotbal. K přepnutí nejen že nedošlo, ale stačilo pár minut a myšlenka, že taky existují jiný programy se rozpustila jak pára nad hrncem. Bavil jsem se snad víc, než kdysi dávno v pirátským VHS pravěku. Je z toho cítit nadhled, některé minipříběhy nemaj nejmenší chybu, třeba Lassard versus mafiáni už od toho letiště bylo jedno velký žužu. Callahanová ja prostě baba první kategorie, jen škoda že můj nejmilejší člen policejní bandy Tackleberry nemá víc prostoru. Nicméně celkově jsem si ve filmu našel spousty scének, dialogů i postav, který mě spolehlivě pobavily a víc od komedie nežádám.
Vetřelci a lovci: Užij si se psem (TV film) (2011)
Na úvodu každýho dílu z celé trilogoie je napsáno "natočeno podle skutečné události", no zajímalo by mě z kolika procent. Jinak teda tohle bylo jako když zubař tahá bolavou šestku vlevo dole a největší úleva přijde v okamžiku konce. Je to neskutečně nelogický od pitomých dialogů až po detaily typu, že na letiště vezmou bez prověrek všechny, u jednání hlavních představitelů mě taky přišlo, že pitomost slavila triumf vůle. Na druhou stranu mě tenhle díl přišel ze všech třech nejlepší, přece jen jsem cítil alespoň trošku strach o hlavní hrdinku, líbil se mě výkon páně Budaře a co se policejní postavy stvárněné Jirkou Dvořákem týká, možná by stálo za pokus natočit nějakou sérii o tomhle policajtovi, hrozně se mě líbí jeho sakrmus a v podstatě tak navázal na velmi podobnou roli ve filmu Ďáblova lest. Zkuste o tom popřemýšlet vážený tvůrci, sympatickýho fízla jsme na obrazovkách měli naposled v podobě rady Vacátka a to už je docela pravěk nemyslíte ?
Děti moje (2011)
No, ze začátku jsem si říkal, kolik ran osudu může člověk najednou ustát, protože George to tam schytával zleva, zprava. Postupem času film na tyhle mý pocity přestal ostřit a plul si poměrně klidným tempem do přístavu s názvem konec. Přišla mě zbytečná a značně nedůvěryhodná ta scéna u Georgovi manželky, hlavně ten dialog, to nebylo odůvodnění, abych uvěřil tomu že by tam ONA (kvůli mírnému spoileru nejmenuju kdo) ve skutečnosti přišla, bylo to až moc scénaristické a vypočítavé. George Clooney film samozřejmě táhne, ale nemyslím si, že by ostatní hráli nějak zle. Naopak zejména obě dcery podle mě zahrály dost dobře. Trošku bych vyčetl až přílišné obrazové zaměření na krásné exteriéry Havaje, narušovalo to na citlivosti příběhu.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Z vyjímkou filmových serií, spolu jednotlivý filmy zásadně nesrovnám, ale tady ať chci nebo ne se tomu prostě neubráním. Musím se přiznat, že jsem byl dost překvapen z tak vysokého hodnocení těchto mužů, ale pak jsem si přečetl něktreré zdejší komentáře a je jasno, někteří uživatelé ani tak nehodnotí film, jako jméno režiséra, čili další režisérský syndrom made in csfd. Mě osobně tahle americká verze přijde nejen, že nepřinosná, ale i podstatně hůř odvypárvěna než její švédská sestřička například vztah mezi Lisbeth a Mikaelem byl daleko lépší ve švédský verzi, opakovaný šukání je filmařsky mnohem lehčí než "pouhé" pohledy titulních hrdinů. Složitější a pro mě nepřehlednější styl vyprávění v této verzi zcela ubíral na spádu a napětí. Hudba stála taky za hovno a jediný co tenhle film táhne alespoň ke slabšímu průměru jsou výkony herců byť Noomi byla mnohem charismatičtější než Rooney a Daniel taky nedokázal přehrát výkon Michaela a to mám nultou sedmičkou jejího veličenstva setsakra rád. No a teď si tady jdu spočítat kolikrát je zde napsáno, že Fincher je nejlepší režisér na světě, samozřejmě jen do tý doby než uvidíme novýho Batmana nebo cokokoli novýho od Nolana, že ?
Pomsta bratra (2003)
Velký barevný nic. Van Dammovský scénář bez akce, bez napětí a bez sexu a kdyby byl i bez hreců, bez...., ne vlastně kdyby ten film vůbec nebyl, hovno by se stalo.
Zlo pod sluncem (1982)
Pokaždý když sleduju Hercule Poirota, tak je někde na dovolený, tu se cachtá na Nilu, tu si válí koule v Orient expresu a nebo jako právě tady, chytá lelky na krásným ostrově. Spíš než detektiva mě Hercule Poirot připomíná tlustou verzi Hanzelky se Zikmundem. Nicméně musím uznat že verzi velmi zábavnou což potvrdil i v tomto příběhu. Tyhle hrátky na vraha co vedou tvůrci s divákem, když se podaří tak je to bájo a tady se vskutku vydařily. Patrání pro vrahovi v nádherných exteriérech za doprovodu výtečných dialogů, skvělých hereckých výkonů a vynikající letně ospalé atmosféry si každej pořádnej milovník kvalitních detektivek vychutná na ex.
Dál než se zdálo (2010)
Ten den jsem byl hodně romanticky naladěn, navrhnul jsem Květuli cestování po Dánsku na cikánský způsob, plivnul jsem na holuba co mě sral na parapet, napsal žádost do ČT ať Petra Čapka přesunou z komentování fotbalu do ústavu pro blekoty a také kouknul na tenhle film. Nutno říct, že film mě příjemně překvapil Justim a Drew si skvěle sedli a i díky tomu film působil svěžím a zábavným dojmem.
Poznáš muže svých snů (2010)
Woodyho roztomilé hrátky s láskou provoněné originalitou, lehkostí a nahledem.
Vetřelci a lovci: Krutá nevěra (TV film) (2011)
On by ten náměť nebyl až tak špatný, ale to zpracování je na urovni přiopilýho mývala. Například ta hrátka na Baye v úvodu, kdy se nadráží náhodně sejde pani Podlipná s detektivem a kamera se kolem nich točí a točí, že podemlela nejedny oči. Fakt otřesný a nebo další, opět na nadráží jak se zastavil obraz aby detektiv uviděl Dana Tichýho, no tak to už jsem nepochopil vůbec co to mělo být. Navíc něvěřím, že mazák typu Daniela Tichýho s kontakty na ruskou vládu by se takhle hloupě nechal nachytat a především by s tou svou kurví ženuškou nevyběh dřív = ihned. No a v tý nemocnici jak Simonak Stašová jde proti dementovi s mačetou a všimli jste si těch lidí co tam sedí kolem ? Čtou si noviny a nebo se v klidu koukaj, jako vžijte se do jejich situace, kolem Vás tam machá degen s mačetou a vy se na něj budete dívat jak na východ sluníčka ? Fakt strašný, ještě že herci zvládaj tuhle amaterštinu svejma výkonama alespoň trošku zalepovat, ale i tak ke konci už mě to vůbec nebavilo.
Záblesk (1992)
Teda technická kvalita, ve který tenhle biják odvysílala TV Prima v roce 2012 byla na úrovni šedesátých let, příšerný. Samotný film je neskutečně naivní, to přece není možný dělat z diváků až takové blbce. Film má působit dramaticky a napínavě, ale je naprosto ničen nesmyslností a až zoufale neuvěřitelnou nevěrohodností. Chápu, že film brnká především romantickou melodii, ale stejně, takhle si válku nepředstavuje ani Hurvínek po dvou láhvích kořalky. Michael, Liam vlastně všichni herci byli fajn ale nad celým filmem se vznášela blbost s lokálním výskytem atmosféry a slabého napětí. Dám Dvě hvězďounky a dělám, že "švýcarský" závěr se mě jen zdál a ve filmu nebyl.
Le Havre (2011)
Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept.
Putování s domácími zvířaty (2007)
Žádná jiná současná kinematografie mě neláká víc než Ruská leč dostupnost ruských filmů je u nás opravdu velmi mizivá a proto počet současných ruských filmů, které jsem viděl je zastaven na číslovce pět. Číslem pět, který žije v mý mysli se stalo Putování s domácími zvířaty a stejně jako ostatní čtyři ruský filmy i tento mě nadchnul. Má v sobě poetičnost, vnitřní krásu a nádherný styl vyprávění. Kseniya Kutepova v tomhle filmu naprosto září. Jak chlap se přiznávám že ženskýmu myšlení absolutně nerozumím a ani se o to nesnažím, ale tady stačil pohled hlavní hrdinky a všechno mě dávalo svůj smysl. Nádherná ukázka toho, že filmový úmění dokáže mluvit stejným jazykem na všechny lidi, kteří chtějí poslouchat.
Crazy Heart (2009)
Ještě chvíli bude Jeff Bridges ve filmech takhle blbnout a půjde do mé topky. To už je asi třetí biják po sobě, který díky Jeffovu hereckýmu projevu má v sobě lidskou duši. Samotný příběh je jednoduchost a předvídatelnost sama, ale copak na tom záleží, když se člověk pořádně zaposlouchá do Blakových songů.
Prázdniny pro psa (1980)
Je velká škoda, že tyhle dětský prázdninový filmy už úplně vyhunuly. Protože co může člověku dodat víc élanu a optimismu než slunce, pohoda, prázdniny a alespoň chvilkový návrat do dětských let. Rozebírat herectví Tomáše Holého asi nemá cenu, on byl prostě děstká herečka jednička svý doby a basta. Samotný příběh je prostě krásnej letní příjemnej relax, akorát si vzít k televizi zmrzku a trošku si v pokoji zaletnit. Na nepřetržitý smích to možná není, ale na opakovaný úsměv a vzpomínky na vlastní prázdninové dětsví na chalupě je tenhle filmek určitě skvělá volba.
Vetřelci a lovci: Zrozen bez porodu (TV film) (2009)
První díl z cyklu Vetřelci a lovci. Trošku nechápu zdejší rošádu, každý díl zde má svůj profil a současně zde má profil i název celého cyklu Vetřelci a lovci, ale tak to jen na okraj. Dá mě docela zabrat se oprostit od alergie na Filipa Renča a jeho reciproční obchody s ODS a nedat rovnou odpad, ale jelikož ta reciproce se týká jinýho filmu, tak to nějak dejchnu. Téma filmu bylo jistě poutavé a zajímavé, ale bylo to s ním jak na klouzačce, s přibývajícím časem, šlo napětí a drama níž a níž a samotnýmu závěru jsem se musel spíš smát. Smích byl i v případě těch snových vizí, to jako kdyby točil Ferda mravenec, práce všeho druhu a za kameoru stál brouk pytlík, opravdu úděsná amatéřina. Silný byl naopak námět, umím si představit, že takový hajzlové co manipulují s daty a může to vést až ke kriminální činnosti na uřádech skutečně sedí.
Tobogan (1989)
Dechberoucí nervák o partě harantů, co trávěj prázdniny na sídlišti a degenovi co je pořád napomíná.
Povolání kaskadér (TV film) (2011)
Skvělé. Sice si myslím, že by se dalo ještě lépe ukázat, že práce kaskadérů je opravdu tvrdá a náročná řehole, ale bohudík za tenhle dokumentík, kterým provází skutečná česká legenda a chlap, kterýho si já osobně nesmírně vážím pan Jaroslav Tomsa. Vlastně, když tak o tom přemýšlím, Povolání kaskadér je spíš dokument o panu Tomsovi než přímo o kaskadérské práci. Od dětsví plnýho sportu přes natáčení filmů až po předávání kaskdérské korunky Laďovi Lahodovi, další ikoně oboru. Ano, v obsahu filmu se píše že málo kdo ví, že naši kaskadéři dělali ten či onen film, i tady chybí takový šlágry jako Gladiátor, Troja, Bond a další. Skromnost jest výsadou skutečných frajerů a to naši kaskadéři opravdu jsou, protože a v dokumentu to bohužel není zmíněno, z mimálního ekonomického zajištění proti jejich západním kolegům (např. vozový park) si dokázali vydobýt světový respekt a uznání o čemž svědčí mnoho nominací na cenu Taurus (kaskadérský Oscar ). Dokument je třeba brát spíš jako poctu panu Tomsovi s mírným náhledem na celkovou kaskadérskou práci, kde nám jsou představeni i další velmi úspěšní kaskadéři a kaskadérky (Hanička Dvorská si zaslouží být zmíněna ) v jednotlivých kaskadérských odvětvích (moto, fight, koně,atd. )
Road House (1989)
Tak za tuhle vlaštovku z konce osmdesátých let, která včera přistála v mým pokoji vážně dík. Jednoduchý děj s přímým tahem na bránu a charismatickým hlavním hrdinou, ach kde ty časy, tedy ty filmy jsou ? Zůstali někde v 80 letech a jen občas přiletí na návštěvu do naší televize a to je pak slávy na starým bělidle, když akci ještě nedělalo stopadesát programátorů, ale lidi, kdy rána pěstí, byla ránou pěstí a kdy nikdo neřešil, jestli hlavní hrdina kouří, chlastá a jestli biják bude vhodný pro celou rodinu včetně domacího zvířátka.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Jo takhle umím filmy dělat taky, sledujte. Čáry - máry, patly - matly, ať je to barevný, digitální a hejbe se to.
Americký ninja (1985)
Tak tady funguje nostalgie jak mamut. Vzpomínám na ty časy, kdy tyhle akční bé frky byli doslova šlágrem piratských VHS. Osobně trošku nechápu, proč se Míša Dudikoff vytratil s akčního povědomý. Nemyslím si, že by na tom byl akčně hůř než jeho známější kolegové JCVD nebo třeba Dolph Lundgren, jestli nebyl tak ambiciozní a vytrvalej při pobíhání za producentama a nebo jeho agent stál za hovno, těžko říct. Mrzí mě, že si na něj Sly nevzpoměl při castingu na svůj projekt "rádoby 80léta" Postradatelní, protože ať to je jak chce, Míša je akční iknou akce 80.let a právě tady první díl Americkýho nindžáka je kultovní zážitost dávno zašlých časů. Prostý děj, ještě prostější dialogy, ale na druhou stranu dobrý souboje a sympatický nádech naivity a jednoduchosti.
Fantom Paříže (2001)
Vidět všechny filmy ve kterých hraje Gérard Depradieu, to je koníček na dva životy. Nicméně koníček je to zajímavý, protože člověk naráží na roztodivné kousky, jako třeba tady na Fantoma Paříže. Určitě by filmu prospěla normální, klidná kamera, zvýraznila by ponurost a temnost příběhu mnohem líp. Film staví spíš na vizualitě než na příběhu a to je hlavní kámen úrazu. Chtěl jsem se moc bát, chtěl jsem napětím až do poslední sekundy ani nedýchat, ale víc jsem se bál i o propisovačky v blízkosti Václava Klause než u tohohle filmu. Je to škoda, protože film v sobě potencionál má, jen ho nesmí dělat blázen posedlej vizuálnem, ale blázen posedlej příběhem.
Na černé listině (1976)
Film Na Černé listině vůbec není špatný, ale přijde mě, že moc neřeší divákovu znalost amerického "honu na čarodejnice" v 50.letech. Z tohoto důvodu bych divákům, kteří nemají ani šajnu o tom co se tenkrát v USA dělo, doporučil před shlednutím tohoto snímku kouknout na vynikající počin mistra Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí, protože si myslím, že tenhle snímek a jeho nalehávost daleko víc vynikne, když se o daným tématu alespoň trošku něco ví. Jinak teda klobouk dolů jak inteligentně se tady podařilo zkombinovat humor a vážný téma. Opravdu nejednou mě tenhle hon na komunisty připomínal náš komunistický hon na nekomunisty a pěkně mě z toho mrazilo. Naprosto mě dostala poslední věta, co Woody pronesl při odchodu z výslechu, byla prostá, jasná, jednduchá, ale měla v sobě velkou sílu.
Bláznivá dovolená v Evropě (1985)
Chevy Chase je pro mě ikona americkýho humoru let osmdesátých a speciálně po návštěvě rodiny Griswaldových u mě zůstane dobrá nálada na hodně dlouhou dobu. Tenhle díl těží především s konfrontace Amerika versus Evropa. Objednávka jídla v Paříží nebo přítomnost Griswoldů na bavorským festivalu mě dokáží opakovaně rozesmívat už asi dvacet let a to je ta nejlepší vizitka téhle komedie.