TheRaven
Pavel Pecháček
okres Písek
Pták v svém ebenovém zjevu
homepage
ICQ: 361262364
MSN: nemám
Yahoo: taky ne
128 bodů
okres Písek
Pták v svém ebenovém zjevu
homepage
ICQ: 361262364
MSN: nemám
Yahoo: taky ne
128 bodů
Moje komentáře
Experiment strachu (TV film) (2008)
[spoiler, ale beztak je to jedno] Moc pěkně to začalo. Od chvíle příjezdu k chatce jsem byl v křesle zaraženej jak pecka a televizní vizuál atmosféře ani trochu nevadil. A i když film probíhal pěkně schematicky a předvídatelně, dařilo se mu navozovat docela nepříjemné mrazení. Ovšem závěr doopravdy překvapil. Čekal jsem gradaci k velkému finále a ne, že se před koncem roztáhne opona a budou se rozdávat lízátka. Nasrat, Promarněný potenciál. Nebýt mé oblíbené kůstky v hlavní roli, jdu s hodnocenim ještě níž.
Vůdce Ex (2002)
První láska, přátelství, zrada, touha po svobodě, násilí a nacistická idelogie. To vše za zdmi východoněmeckého vězení, potažmo "zdí" rozdělující Východ a Západ. Drsná sonda do světa dvou mladíků, kteří poznávájí život a nakonec ho snad i poznají. Prvním je Haiko, nesmělý, submisivní chlapec, který už chce být taky konečně velkej chlap. Druhý, jeho opak, ale přesto nejlepší kamarád Tommy, drsný nezávislý rebel, který si nakonec jako jediný udrží zdravý rozum až do konce. Führer Ex je navíc výborná kritika toho, že každá ideologie je zhoubná. Nejprve pozorujeme jak v komunistickém vězení bují nacistické myšlenky, které slibují svobodu a lepší budoucnost. Po pádu Berlínské zdi se nám nabízí pohled na tu samou skupinu, která sice získala pomyslnou svobodu, ale praktikuje tu samou politiku jako bývalý režim. Kdo se nepodřídí, není vítán. Lepší 4 hvězdy, dost možná po uležení přistane pátá. V mém osobním žebříčku filmů s neonaci a skinheadskou tématikou si F. Ex zaslouženě získal třetí místo.
Night Warning (1983)
Byl jednou jeden Billy a ten přišel jako malý chlapec o rodiče. Jeho výchovy se láskyplně ujala teta Sheryl a spolu žili šťastně a spokojeně až do Billyho sedmnáctých narozenin. V tu dobu už náš hrdina nebyl tak věrný rodnému hnízdu, chtěl studovat na daleké škole, dokonce si našel děvče. Ale teta ho přece jen miluje natolik, že ví co je pro něj nejlepší. Chcete vědět, jak bude tenhle příběh pokračovat? Potom se rozhodně podívejte na Night Warning. Nízkorozpočtový psychothriller, který překvapí nejen výborným příběhem. Nízký rozpočet je sice vidět na každém kroku, ale to rozhodně není na škodu, jelikož komorní atmosféra tomuhle snímku rozhodně sluší. Trošku méně sluší křečovití herci, především pak hlavní paní tetinka Cheryl (Susan Tyrrel), která sice větší část filmu hrála výborně a věrohodně, v druhé polovině ale nepěkně přehrávala a tvářila se jak po lobotomii. I když, možná že to její postavě zase tak neublížilo. Příliš mě nepotěšil ani ultradrsný, ale poněkud natvrdlý detektiv Joe (Bo Svenson) a jeho velkolepý závěr, který filmu také nemálo ubral. Nakonec je z toho pěkných 70%, ale nebýt těch několika vytčených nepěkností, mohlo to být i víc.
Somrák s brokárnou (2011)
Ježíš Kristus, Johanka z Arku a Rutger Hauer; to jsou lidé, kterým už došla trpělivost a pokusili se něco změnit. Společnost je zkažená, vždycky byla a nejspíš bude až do doby, kdy se zahubí. Odjakživa se objevují knihy, traktáty, dramata i komedie, básně a další literární díla, která tuto neustávající dekadenci kritizují. Ve dvacátém století příšel film a také v něm se toto téma úpadku objevuje poměrně pravidelně. Nikdy to nikoho příliš nezajímalo. Dnes, v roce 2011 přichází zlom, na scéně se objevuje poslední nezkažený hrdina, poslední kdo ještě neztratil zbytky lidství, kdo si cenní života a světa kolem nás. Přichází Somrák s brokárnou a pokouší se spasit poslední zbytky světa. Jediný, kdo mu v tom může pomoct, je prodejná dívka Abby. Nechte se překvapit, jestli se jim to podaří. Hobo with a Shotgun je nedrsnější, nejkrvavější a nejšílenější reflexe na zkaženou společnost vůbec. Nakonec snad i jedna z nejlepších. Rutger Hauer je dokonalý spasitel, nechybí několik vtipů, vážných scén, uřezaných hlav, ustřelených koulí, vyhřeznutých střev a nakonec tvůrci neopomněli ani dokonalou montáž, která nemůže chybět v žádném kvalitním filmu. Lidský život ztratil cenu, kreativita a umění spočívá v tom, jak co nejoriginálněji zabít. To je ten pokrok, o který se snažíme. Karim Hussain (Subconscious Cruelty) coby hlavní kameraman nezklamal a Hobo mu může poděkovat za výborný vizuál. Rozhodně doporučuji.
Angst (1983)
Brutálně naturalistický kousek, jeden z nejvěrohodnějších filmů na podobné téma, jaký jsem měl možnost vidět. Další čárka do mé sbírky filmů s předlohou skutečných masových a seriových vrahů. Tentokrát je předobrazem Werner Kniesek. Milý Rakušák ze Salzburgu, který šel do vězení za zastřelení třiasedmdesátileté babičky. V roce 1980 byl propuštěn několik týdnů před oficiálním termínem, aby si mohl najít práci. Film Angst vám představí první den jeho znovunabyté svobody. Komentář Mi Nü-Chai si sice každý přečte, ale v tomto případě střílí těžce vedle.
Vysvobození (1972)
Co si myslím o Deliverance se dočtete v mém komentáři k filmu Rituals (1977), kde narážím na hlavní charakteristiku filmu i s hlavními nedostatky. Tady uvedu pouze ve zkratce, že Delivarance místo nejisté originality sází na zaručené prostředky a místo houstnoucí atmosféry se soustředí do dvou výrazných vrcholů, které jsou proloženy průměrným zbytkem. Ve zmíněném komentáři jsem se nechal svést i ke srovnání těchto dvou filmů, i když je nepovažuji za příliš podobné, ale srovnat se dá všechno, žejo. Nu, Deliverance je dobrý film, rozhodně za ty necelé dvě hodiny stojí, ale pokud si potrpíte na nefalšovaný survival, rozhodně doporučuji Rituals.
Rituals (1977)
Pokud máte chuť na opravdu kvalitní, originální a atmosférický thriller, Rituals je bezpochyby tou nejlepší volbou. Od bezstarostného začátku se fim ubírá do bezvýchodné džungle a stejně bezvýchodnou se postupně stává i situace hlavních hrdinů. Pomalu, ale neodvratně houstnoucí atmosféra pohlcuje jejiich mysl i mysl diváka a spěje k nutnému závěru. Po přečtení několika komentářů jsem se dostal i ke srovnání s filmem Deliverence, které ale nepovažuji za příliš opodstatněné. Filmy mají sice společnou nejzákladnější linii, ale každý se s tématem vypořádává naprosto odlišným způsobem. Deliverence oproti Rituals využívá přímější taktiku, dovolí i poznat protivníka a konfrontovat se s ním. Negraduje atmosféru a spoléha na pouhé dva příběhové vrcholy, nakonec i závěr dává mnohem víc tušit a celkovému dojmu nepřidá. Deliverance sází na jistotu i po herecké stránce, ale samotný Hal Holbrook je v Rituals s přehledem válcuje. Je smutné, že někteří přistupují k tomuto snímku s velkými hororovými očekáváními, z jejichž nenaplnění vinní samotný film, který pak automaticky odsoudí. Proto rovnou pro budoucí říkám; tohle není horor, tohle není technicky prvotřídní film. Připravte se na naturalistický snímek, s dokumentární vizáží a zatraceně dobrou zápletkou. Neprávem zapomenutý klenot.
First Power, The (1990)
Teda já už viděl něco průserů, ale tihle na mou duši podělali co mohli. Celkem ucházející nápad potápí nesympatický detektív v pytlovitých kalhotách natažených až nad pupík, nevesele stupidní scénář, nakonec i kraviny jako skok ze střechy budovy rovnou na nohy, či obrovská nádrž jakési kyseliny v místní vodárně?, která je navíc vysoce výbušná. Na ten větrák, co zmiňuje Connor bych snad raději zapomněl. To už trhalo zbytky mozkových buněk. Hlavní záporák byl sice vybrán dobře, ale v tak blbě napsané postavě neměl moc prostoru k prosazení. First Power je ambiciozní film s překombinovanou zápletkou a naprosto ubíjejícím závěrem. Zklamání.
Bílé lži (TV film) (1998)
(pozor, i nějaké spoilery) Co neposere negr, to posere Kanaďan. White Lies v základu není vůbec špatný film. Hraje na zaručeně úspěšnou notu propadnutí ideologii a následnému vystřízlivění. Nakonec i příběh je docela ucházející, ale to zpracování? Občasné syrovější pasáže a pohledy do společenství skinheads (organizace, konzerty, apod.) jsou podbarveny klasickým kanadským koloritem, což je kýč, nevhodné pseudoumělecké záběry a tentokrát i něco té nevhodné hudby v jinak docela solidním soundtracku (Mozart a requiem, když tam banda neonácků dává někomu přes tlamu? Ne, to se moc nehodí, i když to snadno může být jeden ze symbolů -smrt rozumu hlavní hrdinky?-, kterými se tenhle film hemží.) No a nakonec ještě ten neonazi ?kazatel?, který nechává mladou dámu podapalovat kříž, aby byla přijata do "klubu"? Ani zde jsem nějak nevyrozumněl smysl, ale co, vypadá to efektně. A reakce k ostatním komentům; nemyslim, že by hlavní hrdinka byla tak blbá, neustále jí bylo na očích vidět pochyby a nedostatečné propadnutí věci jako u těch holohlávek kolem, což se naplno projeví v závěru. Není tak těžké propadnout ideologii, ale je důležité si včas uvědomit, jaké nese následky v bludu přetrvávat. A dále, pokud se vám líbily filmy typu Romper stomper a hledáte něco podobného, White Lies raději odložte. Slabší průměr.
Island of Lost Souls (1933)
Po poměrně doslovném začátku se z Island of Lost Souls stává spíše volná adaptace která se drží předlohy jen v několika nejzákladnějšch bodech. Na této kostře už si žije vlastním příběhem. To rozhodně není na škodu, ba naopak, některé inovace jsou velmi zajímavé. Jen původní vyznění Wellesovy novely se naprosto vytratilo a film je spíše povrchní dobrodružnou podívanou s mysteriozním nádechem. Za velké mínus považuji především ztvárnění Dr. Moreaua. Ač příběh není doslovným zfilmováním knihy, i tak by se sem více hodil tajemný, podivínský a především důstojně vypadající gentleman s bílým vousem a prošedivělou kšticí, nezájmem o všednosti a žijící jen vědou. Charles Laughton se však se svým kulatým úsměvěm, umaštěnými vousky a kulišáckou jiskrou v oku tváří jako cirkusák, který k bádání o životě nikdy ani nepřičichnul a více než o stvořní lidské bytosti má zájem dostat se Edwardu Parkerovi do kalhot.
Ztracení chlapci (1987)
Kdyby tak Ztracení chlapci šlapali v druhé půli stejně jako v té první, tak je to plnej počet, ale přeplácanej závěr to krapátko pokazil. Velká, převeliká škoda, tohle mohl být kult. Ale jak se řiká, kdyby byly v prdeli ryby, atakdále že.
Sharktopus (TV film) (2010)
odpad!Jeden z těch filmů, který balancuje na hranici mezi odpadem a pětihvězdou. Tohle by vážně zasloužilo jinou kategorii hodnocení. Procenty nevyjádřitelné.
Phantasm II (1988)
Ač už od projekce prvního dílu uteklo mnoho vody, tak musím uznat, že pokračování "žluté krve" opravdu nechybí pořádně hutná atmosféra a několik děsivých a vskutku gurmánských scén. Jedinou a docela podstatnou vadou je dost plytký příběh, který většinu filmu utápí v průměrnosti či lehce nad ní, ale poslední dvacetiminutovka rozhodla o jasné čtvrté hvězdě. Jen váhám, jestli si kazit zážitek dalšími dvěma díly.
Dveře do ticha (1991)
I když divák od začáku zná pointu a je mu neustále předemílána, je vskutku požitek sledovat hlavního hrdinu jak na řešení své prapodivně se vyvýjející situace pomalu přichází sám. Tato odtrženost diváka od mysli či pohledu hlavní postavy je sice místy protivná, ale na druhou stranu mu dává prostor pro vychutnávání detailů a užívání si toho pomalého odkrývání pravdy. Bohužel v tomto duchu a naprosto vynikající temné atmosféře se film nese někam do padesáté minuty. V poslední půlhodině začíná výrazně ztrácet dech a druhý už bohužel nechytí. Ba naopak, klesne do rozvláčnosti až nudy a nabídne několik naprosto zbytečných scén (např. loď a věštkyně), které celkový dojem výrazně pokazí. Fulci se opravdu vynikajícím způsobem pustil do tématu, jež mam ve filmu nadmíru rád, ale bohužel ho nedokázal dotáhnout zdárně do konce a z pěti hvězd, které bych tam sázel v polovině se propadl na obyčejný průměr. Věčná škoda, protože tohle mohlo být opravdu poslední Fulciho mistrovské dílo.
Unseen, The (1981)
No co se k The Unseen dá napsat. Žádná originalita, ani nečekaná zápletka tu není. Stačí zmínit hlavní body programu, kterými jsou tři zelenooká děvčata shánějící nocleh, ochotný postarší mužík, jeho zamlklá ženuška a něco divného ve sklepě jejich domu. Napětí většinou chybí, ale závěrečná půlhodinka nabrala docela slušné tempo a ač nebyla pointa uplně nepředvídatelná, díky roztomilému sklepnímu překvapení dostává Unseen třetí hvězdičku. Navíc se diváku dostane několika zábavných situací, kdy lidé nezvládají běh či chůzi a způsobují si tak nečekaná zranění končetin.
Divoké ulice (1984)
Osmé pivo, velké plátno, natupírované účesy, kožené bundy, velké kozy poletující na plátně, vynikající soundtrack, prostě osmdesátky jak je mam rád. Herci i samotné postavy pekelné a za tohle už se na ně jistě někde vaří voda. Pan Žiletka je neposkvrněným zlem a s jeho drsností a pronikavým pohledem by mohl snad soupeřit jen hlavní "hrdina" Silent Night, Deadly Night 2. Příběhově docela schematický Rape & Revenge, ale díky stylizaci a prostředí jeden z nejlpeších, jaké jsem doposud viděl. Objektivně by hodnocení nebylo tak vysoké, ale důvody č. 1 a č. 2 přidávají minimálně tu jednu, jednu a půl hvězdu k dobru. (FOD, 2011)
Ďábelský kruh (1990)
Od začítku naprostá slátanina, která má s původní sérií společný už jen název a jediné, co jej s ní dějově spojuje je fakt, že i tento "díl" se odehrává o Vánocích. I přesto, že děj je opravdu příšernou zhovadilostí, vyskytne se zde také pár světlejších chvilek a režie v rukou Briana Yuzny je dobře poznatelná. V několika scénách si ti znalejší Yuznovy filmografie vzpomenou na jeho výživnou prvotinu Society. Pro příznivce série nedoporučuji, naopak fanouškům Brianovy rané kariéry přeji dobrou chuť, ale upozorňuji, nečekejte zázraky.
Silent Night, Deadly Night Part 2 (1987)
Jako pokračovaní samozřejmě příšerné, ale jako samostatný film, ač z poloviny okopírovaný z prvního, vskutku směšná podívaná a více než hororem bych ho nazval zdařilou parodií. Za výrazový aparát a dokonalou práci s obočím hlavního hrdiny přidávám dvě hvězdy k dobru. Velmi zábavné béčko, pokud ho sledujete bez očekávání.
Tetsuo: The Bullet Man (2009)
Tsukamoto se po více jak dvaceti letech rozhodl zrecyklovat Tetsua, nadačasový, extravagantní a brutální cyberpunkový snímek. Tetsuo s pořadovým číslem tři, ale nepřináší nic nového, až na nepřekonatelnou nudu. Obehrává staré principy, triky a vůbec všechno až na obnovený děj, ale ten je natolik nezajímavý, že by snad bylo vhodnější rovnou natočit remake. Tohle byl krok do bláta, ale snad se z něj Tsukamoto v budoucnu vyhrabe. Velké zklamání.
Jurský park (1993)
Jedno z mých prvních kin. Tenkrát jsem na to hodně bral. Teď už vím, že to nejde. :-(
The Social Network (2010)
Už vim proč nejsem na Facebooku. A navíc, co maj ti dnešní nerdi proti sportovcům? Nepřekonatelná nuda, poprvé v životě jsem pocítil intenzivní nutkání odejít ze sálu, protože neustálé koukání na hodinky už mě nebavilo. Social Network by nefungoval ani jako hodinový dokument. Příliš nudné dialogy, příliš nudný děj, příliš nudní lidé. A abych nezapomněl, příšerná, opravdu příšerná hudba. A ta, která nebyl příšerná, byla alespoň nevhodně použita. EDIT: To hodnocení a vychvalující komentáře zde jsou nějakým spiknutím nebo jak tomu mám rozumnět?
Hranice šílenství (1989)
Spojení Jackylla, Hyda a Jacka Rozparovače zní jako perfektní námět, ale Edge of Sanity ho nedokázalo nijak poutavě či inovativně uchopit a jen si jím tak přehazuje z ruky do ruky, ze scény do scény, ale schází větší hloubka a vykreslení postav i děje. Za zmínku stojí pouze výrazný expresivní vizuál, ale ani ten není využit ideálně. V několika scénách je možné jej vskutku obdivovat, v dalších působí směšně a velmi křečovitě, až pseudoumělecky, naprosto nevhodně pro tento film. Konec poslal i ten průměrný výsledek do žumpy zapomnění. Perkins zcela nezajímavý.
Posedlost (1981)
Na tenhle film je kiddo příliš stará a zahořklá.
Chlapec, který spatřil vlkodlaka (1973)
odpad!Tohle už nebylo ani vtipné.
Silent Night, Deadly Night (1984)
Zvrácené, uchvatné, atmosférické, dokonalé! Vše, co jsem si přáíl ve filmu vidět, jsem viděl zde. Někdo může vytýkat předvídatelnost, lehkou naivitu a občas snad i nějakou nelogičnost, ale k tomuto filmuto vše sedne na sekera na krk. Žádné zbytečně scény, vše do sebe tak perfektně zapadne, že za necelou hodinu a půl je odvyprávěn příběh, který by jiným zabral dvojnásobek času. Šel jsem do toho s čistou hlavou, bez jakéhokoliv očekávání a jsem spokojen, jako už dlouho ne. Nečtěte obsah ani komenty (např. slasher - wtf?) a vrhněte se do toho také po hlavě. Od teď se mění top 10 hororů. Tohle si teď budu pouštět na Štědrý den místo Ukradenejch Vánoc.
Hory mají oči (1977)
Nesrovnatelně lepší než remake.
Tajemná řeka (2003)
Jeden z těch filmů, o kterých je stejná nuda přemýšlet, jako se na ně dívat.
Srbský film (2010)
Tak je TEN Srpski film za mnou. První hodinka sice trochu nezáživná, ale závěrečné rozuzlení ji z větší části ospravedlňuje a vynahrazuje. Scény, které si dnes jen málokdo dovolí, jsou servírovány ve velmi chutné formě a fanoušci žánru musí být spokojeni. I já bych byl plně uspokojen, nebylo-li by v závěru tolik zbytečných přemrštěností, které výrazně pokazily celkovou atmosféru a místo zhnusení přišel spíše výsměch a srazil celý film na kolena. Ale co. I když je na kolenou, pořád je dobře použitelnej. Na pět to prostě neni, to by byla holá pozéřina, takže čtyři bez nároku na zmírnění trestu.
Občan X (TV film) (1995)
Pohled na Čikatilův případ především z pohledu vyšetřovatelů, soustředící se více na faktickou věrnost, než na budování výraznější atmosféry. Komplexnější film, než napřiklad snímek Evilenko, zabývající se taktéž tímto případem, ale výrazně utahanější. Lepší tři hvězdy.
Masoví vrazi, Hannibal Lecter - skutečné příběhy (video film) (2001)
Krátký, ale výstižný dokument o SERIOVÝCH vrazích. Klasické dokumentární schéma bez výraznějších originalit, ale to ani není třeba. Spousty fotek, zajímavé archivní záběry.