Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (125)

plakát

Andor (2022) (seriál) 

Star Wars meet le Carré. Pro mě asi největší překvapení, byť Tony Gilroy (Bourne, Devil's Advocate, Micheal Clayton) byl určitou zárukou kvality. Andor je první věc od Disneyho akvizice, která naplnila potenciál otevření SW IP různým žánrovým hrám a tvůrčím postupům. Jako první post-Lucas produkt (ani Mandalorian, ani Rogue One očekávání nenaplnil) je veden zcela nekompromisním přístupem, kde není místo pro žádnou komodifikaci, kterou jsme zvyklí si s Hvězdnými válkami spojovat. Je to do posledního detailu promyšlené, chladně procedurální a perfektně vygradované, přičemž Skarsgardův Axis úspěšně soupeří s velikány žánru jako Oldmanovým Georgem Smileym nebo Hoffmanovým Güntherem Bachmannem. Gilroy úspěšně uplatňuje předešlé tvůrčí zkušenosti jak ze špionážního, tak politického prostředí a propletá je do tak dospělého produktu, že by mu jej záviděl i Lucas, kterému se právě toto nikdy prequelům vetknout nepodařilo. Vlastně je to po amatérsky odfkláknutém Kenobim až neuvěřitelný zjevení a jsem si jistý, že zatímco po Kenobim a Book of Boba Fett po pár letech nikdo ani neštěkne, Andor má solidní šanci na to stát se kultovkou. More of this please!

plakát

Poslední večery na Zemi (2018) 

Tragický příběh o člověku, který uvízne ve vlastní minulosti, a protože ji nemá zpracovanou, ztratí se ve vlastním snu. Film, který funguje stejně dobře jako klasická love story tak jako film experiment, kde závěrečná snová sekvence funguje jako audiovizuální deja vu. Prožíváme asociace vzpomínek, které jsme nezažili. K tomu nádherná estetika evokující filmy Kar Wai Wonga. Jeden z nejkrásnějších filmů všech dob.

plakát

Obi-Wan Kenobi (2022) (seriál) 

Po Book of Boba Fett jsem opravdu neměl od Kenobiho nějaká přehnaná očekávání. I přesto jsem však doufal, že Favreau pochopí, jak důležitý návrat to je (Ewan McGregor) a jak potenciálně může Star Wars seriálovou tvorbu posunout do (konečně!) nějakých zajímavých míst. Bohužel Kenobi mě velice rychle utvrdil v tom, že se jedná o další rychle uklohněný produkt, jehož narativ je zcela v područí recyklace existujících postupů i lokací. Výsledek je natolik tristní, že Kenobi není dobrý ani co se pouhopouhých řemeslných aspektů filmu týče, přičemž u třetího dílu jsem zcela bez ironie přemítal, jestli by ho snad lépe nenatočili i fanoušci na YouTubu. Seriál má zásadní režijní i střihové nedostatky. Scénaristicky se jedná o úplný wheelspinning, který nadto k již existující nekonzistentnosti Star Wars universa přidává půl tuny nových nelogičností i bizarního posouvání děje. Ke konci sice dojde k záblesku nějakého dramatického oblouku (přemítání Revy a Obi-Wana o zabití Vadera), ten je však velice rychle opuštěn a jeho vyvrcholení budí leda tak rozpaky. V devadesátkách bych to asi jako dítě zřal, dnes Kenobi fascinuje spíše tím, že největší filmové studio na světe není schopno vyplodit aspoň řemeslně zvládnutou minisérii.

plakát

Batman (2022) 

*SPOILERS* Klasickej Matt Reeves. Spolehlivý řemeslník hollywoodskýho blockbusteru, u kterýho jakákoliv snaha o přesah dopadne minimálně úsměvně. Kdyby se Batman o hodinku přistřihl a místo těch epicky prázdnejch monologů se dodalo kriminální zápletce trochu důvtipu, tak by to bylo i na pět hvězd.  Je totiž těžký koukat tři hodiny na film plný padouchů, kterým jejich motivace jednoduše nevěříte a jehož zápletka je na rozdíl od Temného rytíře kilometr za divákem. Pro mě novej Batman postrádal napětí hlavně kvůli tomu, že pohnutky hlavních postav existovaly jenom proto, aby byly. Nejsou žádným způsobem internalizované a hlavní padouch přestal ke konci dávat smysl. Zároveň se Matt Reeves docela zamotal do toho, zda-li měl být Bruce Wayne/Batman posledním terčem anebo měl být "spolupachatelem" (věděl nebo nevěděl Riddler, že je Bruce Batmanem?) Líbilo se mi šetření s akcí, nekompromisní neo-noirová estetika i Pattinson (dokonce i ta chemie se Zoe Kravitz tam byla!), ale ty tři hodiny byly totální ústřel, přičemž na konci se to solí už jen mechanicky a film úplně neví, kde to vůbec zakončit. Riddlerovo latéčko smrdělo Jokerovým midcultem a scéna se světlicí už byla na hranici parodie odhalující především trochu bolestnou skutečnost, že novej Batman se sice dokáže tvářit jako Nolanův vyzyvatel, ale po sebemenším bližším ohledání se svou banálností dost drolí pod rukama. 3,5* Viz Douglas, xxmartinxx, Bluntman, Tom Hardy.

plakát

Duna (2021) 

Nejdražší a nejdelší expozice v dějinách. Je to v mnoha ohledech skvělý avšak zamrzí, že Villeneuve se vytasí s tím nejlepším u záchrany harvesteru a ne v klíčových momentech příběhu. I ten Chalamet byl nějak lepší v Michodově Králi než pod Villneuvovým vedením, a to hrál de facto to samé. Jako ochutnávka na druhý díl perfektní, jako kompaktní film, který funguje sám o sobě, to dost skřípe.

plakát

Poslední souboj (2021) 

Obrovský Ridleyho comeback, který se vrací ve formě rovnocenné Americkému gangsterovi. Historická flákota, která dokáže být zcela relevantní k současnosti bez laciných a prvoplánových klišé a zároveň si zachovat punc dobovosti. Bez kladných hrdinů zato s postavami, které jsou vedeny zcela pochopitelnými pohnutkami pečlivě ukotvenými ve 14. století. Těžko se mi to říká, ale v mnoha ohledech Poslední souboj překonává i Království nebeské a obrovský palec Damonovi za angažmá Holofcener. Uhrančivá Jodie Comer a dost překvapivě Damon herecky lepší Drivera. Affleck snad podává životní výkon od Zmizelé. Za mě jednoznačný kandidát na film roku.

plakát

Zelený rytíř (2021) 

Je jasný, že to sklidí asi dost hejtu a není to úplně dokonalý, ale jsem strašně rád, že někdo tuhle látku vzal a zpracoval způsobem, který v mnoha ohledech je veskrze současný a zároveň zůstává zcela věrný archaickému způsobu vyprávění rytířského románu plného různých podobenství. Po Ritchieho gangstersky-hunhamovském Králi Artuši Lowery ještě víc dokazuje, že rytíři kulatého stolu nejsou mrtví ani v 21. století. Navíc tady Joel Edgerton navazuje na svého uhrančivého Falstaffa v Michôdově Jindřichu V., který je v mnoha ohledech stejně působivý jako Zelený rytíř. J.R.R. by byl snad spokojen.

plakát

Tenet (2020) 

Teda to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?

plakát

Panika: Příběh finanční krize 2008 (2018) odpad!

Dokument, který háže na smeč Paulsonovi, Geithnerovi a Bernankemu k jejich patetickému plácání po zádech. Zlý jazykové by ke všemu, co v "dokumentu" zaznělo, mohli říct: 1) Proč Hank Paulson v roce 2004 (dva roky předtím, než se stal ministrem financí) jako výkonný ředitel Goldman Sachs proloboval v Komisi pro kontrolu cenných papírů (SEC) odstranění limitů na leverage ratio investičních bank? 2) Proč Hank Paulson aktivně loboval proti snahám regulovat trh swapů úvěrového selhání (CDS)? 3) Proč Timothy Geithner, když hoši zachránili finanční injekcí AIG, kterou zruinovali podvody se swapy úvěrového selhání Goldman Sachs, zařídili, aby podmínkou finanční záchrany bylo vzdání se práva zažalovat Goldmany za podvod? 4) Proč Ben Bernanke jako předseda FEDu, nereagoval na varování Roberta Gnaizdy ohledně realitní bubliny podpořené masivními podvody s finančními deriváty? 5) Proč Paulson viní britskou vládu z pádu Lehman Brothers, když Britové pouze žádali americkou vládu o částečné finanční záruky pro Barclays? Dokument je ukázkovým příkladem manipulativní zpětné rehabilitace lidí, kteří se sami podíleli na vzniku finanční krize z roku 2008. Asi nejvíce do očí bijící případ je sekvence, ve které Hank Paulson říká, jak těžké pro něj bylo opustit soukromý sektor a souhlasit s pozicí ministra financí a jakou osobní oběť to pro něj znamenalo. Co už nezmiňuje je skutečnost, že z Goldman Sachs odcházel v polovině roku 2006, kdy se investiční banka pod jeho vedením již podílela na masivních investičních podvodech s hypotečními finančními deriváty (CDO). Jako podmínku přijetí funkce ministra financí musel Paulson prodat své akcie Goldmanů v hodnotě 485 milionů dolarů. Díky daňovým úlevám, které prošly Kongresem za administrativy Bushe staršího, na tom dokonce vydělal ještě 50 milionů dolarů. Skutečná oběť a opravdový hrdina. Jestli se chcete opravdu dozvědět pravdu o důvodech a pozadí finanční krize z roku 2008, doporučuji raději oscarový dokument Charlese Fergusona: Inside Job (2010), pro který čirou náhodou všichni tři hrdinové odmítli poskytnout rozhovory.

plakát

Zrádci (2020) (seriál) 

Oceňuji tu snahu o dekonstrukci, tu základní filmovou tezi o tom, že seriál je především o vytváření vlastních iluzí a na konci není z koho vybírat. Prohrají všichni. Nicméně ta cesta k závěru je natolik šestáková, že v mnoha (a bohužel není to jen pár zaškobrtnutí) ohledech hraničí s parodií. Ono celou tu akademickou tezi a "hru s divákem" o spadnutí kulis a odhalení reality je totiž třeba také podepřít silným vyprávěním a logickým posouváním děje. Když ale Váš scénář obsahuje scény jako "Nemáte náhodou banán?", což byl teda vrcholnej prostřih, u kterýho jsem nedokázal zadržet záchvat smíchu, nezachrání to ani velké ideje. Takových lobotomických momentů je bohužel v celém seriálu požehnaně. Namátkou domovní prohlídka, při které nevíte jestli jsou dementní policajti, státní zástupce nebo mafiáni, či komická skutečnost, že lokace neslouží vyprávění, ale naopak (varna v opravujícím se veřejném bazénu uprostřed města? proč se polovina výslechů po ukončení vyšetřování a rozpuštění protidrogové jednotky zase vrací do kostela, kromě toho, že je ten kostel cool?). Seriál se zároveň snaží jaksi zbavit vietnamské komunity stereotypů a opravdu prohlédnout do jejich rodinných a sociálních vazeb, nicméně všechny vietnamské postavy jsou jen povrchní sošné figurky na pochybně slátané šachovnici. S jinými postavami se zase zacházelo jako s nepochopitelnými karikaturami (náměstek). Nechci být příliš kritický, protože je tam několik skvělých momentů, ve kterých se i daří budovat napětí (Chrenkův sklad) nebo které čistě potěší estetické oko kameramana (úvodní sekvence je skvělá), ale ke srovnání se zahraniční quality TV je třeba mnohem více soustředěného vyprávění a toho Zrádci nabídli jo poskrovnu.