"Dojemné", nechutně vykalkulované drama podtrhnuté nejotravnějším soundtrackem roku. Námět sám o sobě má něco do sebe, film ale drhne ve všech směrech. Hroznej omyl, hrozně blbě zrežírovanej. Film se veze na havajské vlně pohody a bezpečně se vyhýbá jakýmkoliv konfliktům či ostrým hranám. Dětem umírá matka a manžel zjišťuje temná tajemství své ženy, ale přesto je film naprosto sluníčková pohádka, ve které si stačí promluvit s psychologem, dát si zmrzlinu, a nikdo si ani nevšimne, že se stalo něco špatného. Díla, jako je tohle, mě znechucují.
Rozchod Nadera a Simin má tak skvěle napsaný scénář, že v mých očích lehce trumfuje 90 % veškeré Hollywoodské produkce z roku 2011, s níž jsem setkal. Příběh se odehrává v současném Íránu, což se na zápletce v některých místech dost projevilo, ale jinak je nesmírně aktuální bez ohledu na místo a čas. Bez přehánění ve všech ohledech vynikající drama. O tom, jak marná je hrdost a čest či jak složité je žít (v muslimském světě), a samozřejmě je také příjemné vidět nějaký Íránský film - naposledy to byl Orion v Karlových Varech, ale to bylo už v roce 2010.
Bezzubé sentimentální "drama", jehož český distribuční název nechtěně věrně vystihuje hrdinky filmu, jež mají skutečně jen dva zcela rozdílné povahové rysy: černá, to je "ušlechtilý domorodec", moudrý jako Morgan Freeman a důstojně trpící pod nadvládou těch bílých - tedy tupých "zoufalých manželek" 60. let. Mezi nimi se nachází nevhodně typově obsazená Emma Stone a několik mužů, kteří žádnou pořádnou úlohu ve filmu stejně nemají. Film bez jakékoliv vůle skutečně tít do živého a trochu diváka (a své postavy) potrápit. Místo toho snímek klouže po povrchu a mísí scény humorné s těmi jakože drsnějšími... ale divák se nemůže zbavit dojmu, že skutečnost musela být mnohonásobně zajímavější, barvitější, drsnější, vyostřenější (vždyť vydali knihu, jejíž obsah odporoval zákonům!), a i smutnější... Filmy jako tento jsou samozřejmě potřeba, ale asi by bylo lepší, aby se jejich realizace ujal nezávislý filmař, spíše než Hollywoodská mašinérie, která si s pomocí plačících děcek, natahovaného konce a podobných citových vydírání jede pro Oskara, ale hlavně pro milionové zisky.
Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh.
S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma.
Co všechno se skrývá pod slovem camorra? Vraždy, vytváření tajných skládek či kopírování módních šatů, ale především lidé, kteří se chovají jako zvěř, fascinace zbraněmi, neustálá potřeba dalších peněz. Dnešní "gangsteři" mají zkrátka daleko k uhlazenosti Dona Corleoneho... Režie je na vysoké úrovni, scénář si trochu zbytečně libuje v tom, že diváka nechává mírně tápat, než ukáže, co se vlastně děje, ale to není výtka.
Hitler sebral Chaplinovi image, tak mu to Chaplin vrátil - po svém. Zábavnější je linie s Hynkelem, ale až díky příběhu židovského holiče, byť občas poněkud patetického, je snímek nadčasovým mementem a ne jen "další" groteskou.
Příběh psychicky nemocného muže, jenž chce spáchat sebevraždu. Spíše, než otázky, které si klade depresemi zužovaný "hrdina" filmu, jsem neustále dumal nad tím, proč vlastně přitahuje tolik pozornosti u svého okolí. A mimochodem, tohle není film o svobodě spáchat sebevraždu, nebo o smyslu života, ale o tom, jak nakládat s depresivním pacientem, který umírá - ale i v tomto ohledu se nakonec jedná jen o nepříliš hluboká dilemata, jako jestli dotyčnému dávat utišující léky apod. Nic závažnějšího zde není. Agresivní a vystrašený Tomaš P., který mentálně dospěl asi na úroveň 17 letého teenagera, prostě v ničem nevidí smysl života. Scenárista ho pak nechává konfrontovat s několika obyvateli horské chaty respektive nemocnice, s nimiž vede svým jedinečným agresivně-vzdorovitým způsobem rozhovory o tom, jak může lidi na světě cokoliv bavit a jak jsou vlastně schopni cokoliv dělat, když jeho nic nebaví... Občas se v jeho zmatených výkřicích objeví i náznak rozumné myšlenky, jako když říká studentovi filosofie: "Do Indie? Proč bys tam jezdil? Jsou tam tisíce lidí, jako ty. Ale hlad kvůli tomu nezmizel." Jenže každá podobná myšlenka je vzápětí zabita třemi výroky typu: "Platon? Nečetl jsem, a ani nebudu." Je zřejmé, že Tomáš P. by se na tento Zanussiho snímek nedíval:)
Post-neo-noir. Jestli něco takového existuje, tak je to Drive. Vypulírovanější než Single Man, fatalistický, nelogický a s ne příliš svůdnou femme fatale. Do určité míry je to příjemné překvapení, ale nic převratného, nic, co by tu nebylo už od 40. let mnohokrát...
Komiks Alana Moorea je stejně tak prvotřídní jako jeho ostatní díla. Prostě špičková záležitost, která potvrzuje jeho pozici na vrcholu pyramidy komiksových scenáristů. Film jeho dílo totálně poslal do hajzlu. Množství povětšinou nesmyslných změn způsobilo, že se z výborného komiksu stala třetiřadá nudná až tupá záležitost. Hlavním tématem je najednou hrozba první světové války (což samo o sobě není špatné, protože se to ostatně hodí do dobového kontextu, ačkoliv v roce 1890 ta hrozba války vážně nebyla příliš zjevná), ale už touto změnou se vytratil jeden z Mooreových trademarků - ohrožení zevnitř. Samozřejmě také film přestává být automaticky ryze britskou záležitostí, děj se okamžitě přesouvá z Londýna do celé Evropy atd... Kromě toho je úplně všechno, co bylo v komiksu hnané na hranici - tak jak to Moore dělává - naprosto otupěno, změkčeno, hrany obroušeny... Sex, násilí, zrady.. vše zmizelo. Vztah krásky a zvířete (Hyda) je přetransformován na mnohem konvenčnější vztah krásky a elegána (Doriana Graye), Mina má na krku ty dva elegantní vpichy, kterým se právě Moore tak vysmíval, jaká ironie! Pan Hyde se dobrovolně přetransformuje ve slabocha Jekylla, kterým pohrdá a jehož nesnáší! Naprosto mimořádně vypadající famózní rudý Nautilus od Moorea a O'Neilla je ve filmu pouhopouhou šedou šmouhou bez špetky elegance a originality, připomíná nejobyčejnější ponorky našeho světa. A podobně nesmyslně je pozměněna každá věc, každá postava - celý duch předlohy je zvráceně přetransformován. Například Allan Quatermain (NE Quartermain!!!) se na prvních stránkách komiksu ukázal jako zkrachovalá na opiu závislá troska umírající v nějakém doupěti. Ve filmu je Sean Connery elegán odolávající náporů svých fanoušků v nějakém luxusním domově důchodců... a já jen WTF?! A to jsme teprve na prvních 10 minutách! A co teprve další změny, které si scenáristé skromně "dovolili" do filmu vpasovat, aby tak příběh vylepšili, jako třeba kapitán Nemo - vynálezce automobilu, apod. Vypisovat, co všechno film oproti předloze postrádá, by nemělo smysl, protože je toho moc. Co tedy film zachovává? Snaží se přiblížit atmosféru, jakou komiks nastolil, ale nic zde nefunguje - jak co se týče práce s postavami (už jejich představení! Uvedení neviditelného muže, hláška Miny Harkerové - nejdu pozdě?, vynechání role Campiona Bonda, jehož pozici náhle musí zcela nesmyslně napůl zastávat Allan Quatermain a napůl M, vynechání Mycrofta Holmese, Moriartyho atd - to vše je asi na americké publikum příliš anglické a neznámé, a s tím samozřejmě souvisí přidání amerického prvku do děje - postava Toma Sawyera, asi aby se měli Američtí diváci s kým ztotožnit, a aby si dokázali, že také mají nějakou kulturní historii - obzvlášť komické, vzhledem k tomu, že Mark Twain je první skutečně americký spisovatel:)), tak akce (místo Nemovy ponorky zde hrají prim tanky, auta a podobně...) Ve filmu je jedná hláška, která se tam probojovala z komiksu - při prvním setkání se "samopaly" někdo prohlásí: Automatické pušky? Jak nesportovní! (Ačkoliv její vyznění se změnilo. V komiksu člověk skutečně cítí, jak ohavná a nelidská zbraň to je, ve filmu působí ale zcela přirozeně...) Dovolím si jí na závěr lehce poupravit: Mistrovské dílo v rukou řeznických scenáristů a režiséra rutinéra? Jak nesportovní.
Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře.
Zajímavá ukázka toho, jak improvizace dělá již tak divný seriál ještě podivnějším... ehm. Konečně jsme to zkoukli celý... stojí to za to! Plejáda výborných herců + Don Davis + David Duchovny ve své nejpodivnější roli:)
Film má zápletku jako vystřiženou z komiksů ze 60. a 70. let, což zaručuje výskyt takových naivních atributů, jako je šílený záporák a jeho plán na spuštění 3. světové války, přesto se dílo úspěšně snaží působit co možná nejvíce realisticky, samozřejmě v rámci daného kontextu, tedy komiksové adaptace. Na námětu z pera Sheldona Turnera a Bryana Singera je navíc vidět, že páni autoři mají načteno tak, že mohli operovat s ustálenými komiksovými „dogmaty“, ale zároveň neměli problém si je upravit dle vlastních nápadů. ____ Film se maximálně snaží přiblížit svému zdrojovému materiálu, což se týká jak celkového vyznění komiksů, ve kterých se zdůrazňuje paradox mutantů chránících lidi, kteří se jich ale bojí a nenávidí je, tak i různých drobností, jako například žlutočerných kostýmů, upraveného letadla Blackbird, hlášek typu: „jsme děti atomu“, srovnávání Homo Sapiens a Homo Superior s dvojicí neandrtálec-cromagnonec, a především pak postav. To vše už tu sice bylo, ale ve First Class je to promícháno tak, jak jsme to ještě nikdy neviděli, film je pojatý "dospěle" a vyváženě, působí celkově svěže, a jeho vztah k oněm komiksům ze 60. a 70. let se dá asi nejlépe vyjádřit srovnáním Abramsova filmu Star Trek a seriálu Star Trek: The original series:) ____ Děj se například odehrává na úplném počátku historie mutantů, takže se divák dozví, jaké to bylo předtím, než se Magneto rozhodl strávit zbytek života navlečený do klaunské helmy a stal se největším protivníkem X-Menů, než se Hank McCoy proměnil v modrou kouli chlupů známou jako Beast, než se z Charlese Xaviera stal pan profesor, než tento profesor usedl na kolečkové křeslo … _____ Je logické, že ve filmu jsou k vidění právě takovéto scény. V komiksech se to sice mnohem víc hemží epickými bitevními scénami, v těch ale nikdy nikdo nezemře (čest naprosto ojedinělým výjimkám, jako je smrt Gwen Stacey). (Opačný extrém zase představuje směšně nepovedený snímek X-Men: Poslední vzdor, kde umírají i ty nejdůležitější postavy, ale divákovi je to prostě jedno.) Čímž ale rozhodně nechci říct, že v První třídě nejsou k vidění epické bitevní scény. Jsou, a jsou prvotřídní. Každopádně: v komiksech prostě postavy nestárnou a často ani neumírají, jinak by zkrátka nebylo možné je už desítky let vydávat pravidelně každý měsíc znovu a znovu. Díky potřebě neustále tisknout nová čísla se nápady bezostyšně recyklují, týmy se přeskupují, z padouchů se stávají hrdinové, z hrdinů padouši a často trvá několik čísel, než se vlastně něco pořádného stane. Ve filmech na takového otálení není čas, proto zde uvidíte i několik skutečně radikálních zvratů, jako jsou ty popsané výše. ____ Příběh je celkově dost zručně vystavěný. X-Men se vždy více či méně dotýkali politiky a historických událostí. Například Profesor X je údajně inspirovaný Martinem Lutherem Kingem, a samozřejmě celou historií X-Menů se táhne paralela mezi nenávistí k mutantům a antisemitismem/rasismem. Proto se také v roce 1981 ukázalo, že Magneto je Žid, který přežil koncentrační tábor (čímž se mohla důkladně rozvinout jeho psychologie a odůvodnit nenávist k lidem). Do této koncepce naprosto perfektně zapadá nápad zasadit příběh do roku 1962 a vlastně celý děj nechat točit kolem takzvané Kubánské krize týkající se rozmístění amerických raket v Turecku a sovětských raket na Kubě. To zahrnuje také použití historických záběrů prezidenta Kennedyho a celkově pokus vtisknout filmu feeling 60. let. (Některé scény jednoznačně evokují tehdejší bondoky). V tomto směru lze jenom litovat, že tvůrci nešli ve svém úsilí ještě dál, měli klást mnohem větší důraz na dobovou módu a tehdejší technické vymoženosti (pohon jaderné ponorky tu vypadá, jako kdyby ho navrhoval Tony Stark). Každopádně z dnešního pohledu oplývají 60. léta určitým nádechem fantastiky, který se svým způsobem do komiksové adaptace perfektně hodí. Je to doba, kdy svět stál na pokraji zkázy, studená válka vrcholila, a strach z jaderného konfliktu byl naprosto hmatatelný. Tehdy se mohlo stát cokoliv, třeba i to, že do Kubánské krize vstoupí mutanti. _____ Ačkoliv film se na první pohled točí především kolem vzniku týmu mutantů známého coby X-Men, ve skutečném středu dění stojí Magneto, respektive Eric Lehnsherr, a jeho honba za pomstou. Magneto je v tomto filmu natolik dominantní postavou, že by se snímek rovnou mohl jmenovat X-Men Origins: Magneto. Ostatně Bryan Singer se nijak netají tím, že při vymýšlení První třídy použil hodně myšlenek z tohoto projektu, poté, co byl Magnetův samostatný film zrušen. Působivosti Magneta ještě přidává perfektně obsazený Michael Fassbender, stejně dobrý výkon předvádí jeho nemesis v podání Kevina Bacona. Sám Xavier hraje spíše až třetí housle, ale vadí to? Vůbec. _____ First Class je prostě povedený film, a vůbec nevadí, že se jedná o "obyčejný" letní popcorn.
Kanadská verze historických událostí staví do centra dění papeže v naprosto nevýrazném pojetí mdlého Jeremy Ironse, jehož postava, papež Rodrigo Borgia, vzbuzuje nějakou záhadou respekt, strach a celkově oplývá dojmem mocného člověka, ačkoliv sám o sobě se chová jako nejistý slaboch, který se na papežský stolec asi dostal omylem. Pozornost tak na sebe strhává především jeho syn Cesare, který vzbuzuje sympatie svým osudem papežova syna, díky čemuž nikdy v životě nepozná strádání, ale zároveň musí být duchoním. Další postavy, které jsou obdařeny alespoň nějakým náznakem psychologie, je nájemný vrah Micheletto; Lucrezia má hlavně ke konci seriálu docela dost prostoru, a samozřejmě francouzský král. Jenže jako celek zůstává seriál nemastný neslaný, příliš nevýrazný, a samozřejmě papež až přilíš nesympatický, než abych se s ním chtěl ztotožnit. Kromě toho považuji za určitý nedostatek, že události cca 3 let seriál prezentuje způsobem, jako že se vše odehrálo během dvou tří týdnů... _____ Věřím, že evropská verze, která se točila v Česku souběžně s touto, bude mít mnohem charismatičtějšího papeze (John Doman), a bohatší dějové linky.
Rango je příjemná jednohubka, která je vystavěna tak zručně, že nic nebude rušit váš divácký požitek, ale zároveň nemá skoro žádný triumf, který by mě přiměl si to v brzké době pustit znovu. Komentář píšu pár měsíců po zhlédnutí a na film už jsem skoro úplně zapomněl.
Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic.
Zápletka filmu je důsledně koncipována podle více než 60 let starých a osvědčených norem klasického Hollywoodu, podle nichž snímek obsahuje dvě dějové linie – romantickou a pracovní, a v nichž musí mužský hlavní hrdina překonat určité překážky, které se před ním objeví, načež se film šťastně uzavře. Jack pozval ženu svých snů na lodičky, jenže vůbec neumí plavat. Naštěstí má půl roku času a vůli se změnit. Ale kromě toho, že se učí plavat, se také musí naučit vařit… Co se týče pracovní linie, tak Jacka jaksi mimochodem a poněkud zbytečně zajímá práce u dopravních podniků, protože spíše než rozvážet jednotlivě bohaté cizince by asi chtěl vozit tisíce stejně obyčejných lidí, jako je on sám. ____ Film je adaptací čtyři roky staré stejnojmenné divadelní hry. Phillip Seymour Hoffman, který se v ní zhostil hlavní role, si dílko asi hodně oblíbil, když se rozhodl ho převést na stříbrné plátno coby svůj filmový režijní debut. Jenže děj, který zřejmě stačil na zabavení divadelního publika, je pro film, byť pouze 90 minutový, poněkud řídký a nezajímavý. ____ Film vypovídá o newyorských příslušnících nižší střední třídy, kteří se tak trochu ztrácejí ve vlastních životech: Jack ve svém bytě ani nemá kuchyň, takže musí uvařit u svého kamaráda, Connie zase svého ideálního muže popisuje jako člověka, který má práci. V jejich postavení se člověk spokojí s málem… Snímek v zásadě funguje jako hořko-smutná výpověď o prostých problémech prostých lidí, jenže podobných, a i lepších filmů již bylo natočeno mnoho, a Jack se chystá vyplout zkrátka nemá moc čím zaujmout. Je těžké pochopit, proč měla divadelní hra takový úspěch; příběh je nenápaditý a postavy u mě nevzbudily ani odpor, ani sympatie. Což je samozřejmě ta nejhorší možnost. ______ Proč se vůbec ztotožňovat s jednoduchým pracujícím čtyřicátníkem, který nikdy nemusí řešit životní problémy, protože se jim vyhýbá příjímáním pozitivních vibrací reggae rytmů? Jack je až příliš nevýrazný charakter; je rád, že má práci, i když by radši pracoval v hromadné dopravě, a nic dalšího už se o něm nedovíme. Je záhadou, čím vyplňoval svůj případný volný čas předtím, než poznal Connii. Nyní ho tráví lekcemi plavání a kurzem vaření. Nikdy v životě neměl dlouhotrvající vztah, přičemž Connie je na tom podobně. Oba se vlastně nacházejí v situaci středoškoláků, kteří poprvé poznávají milostné vzplanutí. Film se tedy příliš neliší od středoškolských melodramat, až na to, že jeho protagonisté již překročili čtyřicítku. A v tom spočívá jeho jediné ozvláštnění. Budikžničemu Jack se sice rozhodl něco udělat se svým životem, což je sympatické a poučné, ale život obvykle vyžaduje větší oběti, než naučit se plavat a uvařit. Film proto zůstává svým vyzněním poněkud odtržený od reality.
Neskutečně přímočarý pokus o novodobý film noir, který ale disponuje fantastickou režií. Díky Verhoevenovým schopnostem ani nevadí, že je scénář tak... ehm.. přímočarý.
Úchylný film s Nickem Caveem v hlavní roli:) První půlhodinku se film překonává ve vrstvení šokujících scén. Pak přijde na řadu pořádně divný humor, což vrcholí několika naprosto dokonalými hudebními vystoupeními. Tohle si musím někdy zopakovat!
Barák plný postav, kterým se postupně dějí různé nepříjemné nehody... Crazy taškařice, kterou bych očekával spíše od Japonců. Zápletka je tak neuvěřitelná, že svými ulítlými nápady překonává i americkou produkci, kterou se (předpokládám) inspirovala. Občas je to až nepříjemné, některé fekální vtipy jako by vypadly z komedií bratří Farrellyových.
Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce.
Filmové adaptace jednoho z nejoriginálnějších sci-fi spisovatelů, Američana Philipa K. Dicka, se obvykle ocitají někde na půli cesty mezi povedeným a svébytně pojatým dílem, které se výchozím textem spíše jen inspiruje (Blade Runner 1982, Total Recall 1990, Minority Report 2002) a průměrným filmem, který se ale mnohdy úpěnlivěji snaží držet předlohy (Impostor 2001, Výplata 2003). Protože je ale PKD v Hollywoodu skutečně oblíbený, vznikly na motivy jeho díla i filmy, které se takto jednoduchému rozřazení vymykají. Jedno mají ale společné – málokdy stojí za řeč a jen výjimečně dělají autorovi předlohy čest. ____ Zápletka Dickovy povídky Adjustment Team – Úpraváři z roku 1954 je jako u všech jeho raných děl spíše jednoduchá, moralizující a varující před atomovým holocaustem plynoucím ze studené války: Všichni lidé jsou pro dobro celého lidstva zbaveni svobodné vůle a jejich osudy řídí tým Úpravářů, kteří drobnými a nenápadnými způsoby ovlivňují běh dějin. Povídka mistra paranoie je poznamenána dobou vzniku, honem na čarodějnice McCarthyova Úřadu pro vyšetřování neamerické činnosti, a je vystavěna coby značně originální, didaktické, a přesto humorné varování před zkázou jaderné války, kterou by lidstvo bezpochyby rozpoutalo, kdyby si lidé mohli dělat, co chtějí. I z filmu je toto téma cítit, ale jen v náznacích, kdesi v pozadí. George Nolfi ke svému režijnímu debutu napsal i scénář, ve kterém se rozhodl od předlohy značně odklonit: děj zasadil do současnosti, po vzoru Bourneova ultimáta přidal na realističnosti, čímž ale ztratil tolik potřebný nadhled P. K. Dicka, a hlavně - do centra příběhu vsadil druhořadou romantickou linii. ____ Tím, že se film odehrává v současnosti, ztratila myšlenka Úpravářů řídících lidstvo na síle, přece jen doba závodů ve zbrojení je již dávno pryč a komunistické tajné služby už také nejsou příliš velkou hrozbou. Svou realističností působí příběh a pravidla fikčního světa nechtěně směšně (muži v kloboucích se drží daleko od vody), a divák se tak možná často přistihne při tom, že jen nevěřícně kroutí hlavou a říká si: to je ale nesmysl. Přitom určitý nadhled a odpoutání od reality by filmu jen prospělo, ostatně jedním z Úpravářů v Dickově povídce je pes! ____ Do temných vod průměru film ale stahuje především nepřesvědčivá romantická linie o zapovězené lásce, která se v Dickově textu vůbec nevyskytuje (v jeho raných dílech obecně převažují manželské páry a Adjustment Team není výjimkou). Tím, že se Nolfi zaměřil právě na muže, který se snaží získat si ženu svého srdce, degradoval svůj film na nenápadného zástupce hollywoodského průměru, dílo, které prostě zapadne.
Imaginárium se řadí k povedenějším Gilliamovým dílům, a ačkoliv se mu již tradiční smůla opět vehementne lepila na paty, problém s úmrtím Heatha Ledgera je elegantně vyřešen. Podobně jako v podceňované Krajině přílivu se zde sází na groteskní fantastiku, tak vlastní celému Gilliamovu dílu. Umělecká díla, která si berou inspiraci z bible obvykle příliš nemusím, protože se svým zdrojovým materiálem nechají často až příliš svázat, ale Gilliam stvořil fiktivní svět, který nikomu nic nedluží. Jednou z nejzajímavějších scén filmu zůstává ta úplně poslední, jejíž význam není jednoduché pochopit.
Při psaní scénáře k Paulovi se Pegg očividně vrátil v mysli o deset let zpátky k seriálu Spaced, protože hlavní postavy těchto děl jako by si z oka vypadly: stejně jako Tim Bisley ve Spaced je hlavní hrdina Paula, Graeme Willy, ňoumovitý komiksový kreslíř a fanoušek Star Wars, který pochopitelně nemá holku. To vše je ale navíc v Paulovi okořeněno UFO nadšenectvím. Zatímco Jednotka příliš rychlého nasazení i Soumrak mrtvých si chytře pohrávali s žánrovými pravidly, Paul (podobně jako Spaced) nemá takto jednoznačnou koncepci, úsměv na tváři diváka se snaží vyvolat jiným způsobem. Neúspěšně. Tvůrci si sice natáčení filmu určitě užívali, ale jejich nadšení se jim na publikum nedaří přenést. Již úplně první vtipy mě přesvědčily, že tentokrát je s dvojici Pegg&Frost něco špatně. Slovní hříčky alien/přistěhovalec? Mimozemšťanka se třemi ňadry? Vtípky na domnělé gay partnerství hlavních hrdinů? Jsem jediný, komu tohle všechno připadá jako dost slabý materiál? Další pokusy o vtip spočívají v tom že mimozemšťan s hlasem a osobností Setha Rogena je úplně stejný mimoň jako Greame s Clivem, rád si zahulí, mluví neskutečně sprostě, a aby byla jeho podoba s lidmi dokonalá, tak se jmenuje Paul. Smějete se už? Když se nad filmem zamyslím, tak o UFO nadšenectví a o lásce ke sci-fi moc nevypovídá, v podstatě je to jen nepříliš povedený obyčejný buddy road movie s Peggem, Frostem a Rogenem, přičemž poslední jmenovaný má lehce netradiční vzhled. ____ Přesto tu určitý potenciál byl, a právě jeho naprosté promrhání je to, co mě na filmu nakonec nejvíc mrzí. Frost a Pegg jako by nevěděli, co si s Paulem počít, a tak ho čas od času konfrontují s nějakou novou postavou, jako je fanatická křesťanka, dítě, nebo policajt, a doufají, že to bude sranda. Právě setkání s bláznivou kreacionistkou se mohlo stát ústředním motivem díla, protože podle scenáristů existence mimozemšťana jaksi automaticky dokazuje neexistenci boha. Jenže film je ve svém tažení proti křesťanství záhadným a paradoxním způsobem až příliš urážlivý a sprostý, než aby to bylo ještě vtipné, ačkoliv je zároveň zaměřený na nejširší masy, a to mnohem víc, než předchozí díla Pegga & Frosta. ___ Slabou dějovou kostru by mohly pozvednout aluze a narážky na jiná díla, ale i těch je zde málo, a jsou použity bez nápadu. Divák se dočká obligátních odkazů na Star Wars, Star Trek, E.T., Blízká setkání třetího druhu, Indiana Jonese, Akta X nebo Vetřelce, ale jde o druhořadé vtípky, které téměř vždy působí tak nějak navíc. ____ Ve výsledku se jedná o smutný slepenec scének bez solidnějšího příběhu v pozadí, který by vše držel pohromadě. To by ještě nevadilo, kdyby jednotlivé vtipy tuhle chatrnou kostru držely nad vodou. Jenže místo toho se zde sází na sprostou mluvu a mimozemšťana, který kouří trávu. Nic slabšího si ani nedovedu představit. Paul je prostě pod Peggovu a Frostovu úroveň, a neomlouvá je ani to, že film údajně točili primárně pro Američany.
All Star Supermana jsem asi před dvěma lety četl a příběh se mi dost líbil. Umírající Superman, to už tu bylo tolikrát, že to nikdo nespočítá... ale příběh Granta Morrisona oplývá zajímavou melancholií a kresba Franka Quitelyho je krásně dětsky naivní. Je pro mě nesmírným potěšením, že pro potřeby filmové adaptace nebyl příběh takřka vůbec pozměněn, proběhly jen nejzákladnější nutné změny při převodu z jednoho média do druhého. A hlavně estetika filmu vychází přímo z Quitelyho kreseb. Mnoho scén z komiksu se tak do filmu dostalo téměř beze změn. Bohužel to, co funguje v komiksu výborně, zde ve filmovém provedení zas tak dobře nepůsobí. Hlavně proto, že každých 24 stran komiksového čísla představuje určitou epizodu, což ale způsobuje nepříjemnou fragmentárnost filmu, množství nepříliš souvisejících epizod, z nichž některé hodně vybočují...
Chomón dostal od Pathého za úkol pozorně si nakoukat Méliesovy filmy a pak je pro firmu znovu natočit. A tak se Chomón činil, nutno říct, že ne špatně. Kopíruje téměř doslova (sled scén-obrazů, obličej Měsíce...), občas přidá nějaký svůj originální vtípek. Jak píše Flipper, jedná se vlastně spíš o parodii.
Moje komentáře
Děti moje (2011)
"Dojemné", nechutně vykalkulované drama podtrhnuté nejotravnějším soundtrackem roku. Námět sám o sobě má něco do sebe, film ale drhne ve všech směrech. Hroznej omyl, hrozně blbě zrežírovanej. Film se veze na havajské vlně pohody a bezpečně se vyhýbá jakýmkoliv konfliktům či ostrým hranám. Dětem umírá matka a manžel zjišťuje temná tajemství své ženy, ale přesto je film naprosto sluníčková pohádka, ve které si stačí promluvit s psychologem, dát si zmrzlinu, a nikdo si ani nevšimne, že se stalo něco špatného. Díla, jako je tohle, mě znechucují.
Rozchod Nadera a Simin (2011)
Rozchod Nadera a Simin má tak skvěle napsaný scénář, že v mých očích lehce trumfuje 90 % veškeré Hollywoodské produkce z roku 2011, s níž jsem setkal. Příběh se odehrává v současném Íránu, což se na zápletce v některých místech dost projevilo, ale jinak je nesmírně aktuální bez ohledu na místo a čas. Bez přehánění ve všech ohledech vynikající drama. O tom, jak marná je hrdost a čest či jak složité je žít (v muslimském světě), a samozřejmě je také příjemné vidět nějaký Íránský film - naposledy to byl Orion v Karlových Varech, ale to bylo už v roce 2010.
Černobílý svět (2011)
Bezzubé sentimentální "drama", jehož český distribuční název nechtěně věrně vystihuje hrdinky filmu, jež mají skutečně jen dva zcela rozdílné povahové rysy: černá, to je "ušlechtilý domorodec", moudrý jako Morgan Freeman a důstojně trpící pod nadvládou těch bílých - tedy tupých "zoufalých manželek" 60. let. Mezi nimi se nachází nevhodně typově obsazená Emma Stone a několik mužů, kteří žádnou pořádnou úlohu ve filmu stejně nemají. Film bez jakékoliv vůle skutečně tít do živého a trochu diváka (a své postavy) potrápit. Místo toho snímek klouže po povrchu a mísí scény humorné s těmi jakože drsnějšími... ale divák se nemůže zbavit dojmu, že skutečnost musela být mnohonásobně zajímavější, barvitější, drsnější, vyostřenější (vždyť vydali knihu, jejíž obsah odporoval zákonům!), a i smutnější... Filmy jako tento jsou samozřejmě potřeba, ale asi by bylo lepší, aby se jejich realizace ujal nezávislý filmař, spíše než Hollywoodská mašinérie, která si s pomocí plačících děcek, natahovaného konce a podobných citových vydírání jede pro Oskara, ale hlavně pro milionové zisky.
Kanály (1957)
Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh.
Krátký film o zabíjení (1987)
S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma.
Gomora (2008)
Co všechno se skrývá pod slovem camorra? Vraždy, vytváření tajných skládek či kopírování módních šatů, ale především lidé, kteří se chovají jako zvěř, fascinace zbraněmi, neustálá potřeba dalších peněz. Dnešní "gangsteři" mají zkrátka daleko k uhlazenosti Dona Corleoneho... Režie je na vysoké úrovni, scénář si trochu zbytečně libuje v tom, že diváka nechává mírně tápat, než ukáže, co se vlastně děje, ale to není výtka.
Diktátor (1940)
Hitler sebral Chaplinovi image, tak mu to Chaplin vrátil - po svém. Zábavnější je linie s Hynkelem, ale až díky příběhu židovského holiče, byť občas poněkud patetického, je snímek nadčasovým mementem a ne jen "další" groteskou.
Spirála (1978)
Příběh psychicky nemocného muže, jenž chce spáchat sebevraždu. Spíše, než otázky, které si klade depresemi zužovaný "hrdina" filmu, jsem neustále dumal nad tím, proč vlastně přitahuje tolik pozornosti u svého okolí. A mimochodem, tohle není film o svobodě spáchat sebevraždu, nebo o smyslu života, ale o tom, jak nakládat s depresivním pacientem, který umírá - ale i v tomto ohledu se nakonec jedná jen o nepříliš hluboká dilemata, jako jestli dotyčnému dávat utišující léky apod. Nic závažnějšího zde není. Agresivní a vystrašený Tomaš P., který mentálně dospěl asi na úroveň 17 letého teenagera, prostě v ničem nevidí smysl života. Scenárista ho pak nechává konfrontovat s několika obyvateli horské chaty respektive nemocnice, s nimiž vede svým jedinečným agresivně-vzdorovitým způsobem rozhovory o tom, jak může lidi na světě cokoliv bavit a jak jsou vlastně schopni cokoliv dělat, když jeho nic nebaví... Občas se v jeho zmatených výkřicích objeví i náznak rozumné myšlenky, jako když říká studentovi filosofie: "Do Indie? Proč bys tam jezdil? Jsou tam tisíce lidí, jako ty. Ale hlad kvůli tomu nezmizel." Jenže každá podobná myšlenka je vzápětí zabita třemi výroky typu: "Platon? Nečetl jsem, a ani nebudu." Je zřejmé, že Tomáš P. by se na tento Zanussiho snímek nedíval:)
Drive (2011)
Post-neo-noir. Jestli něco takového existuje, tak je to Drive. Vypulírovanější než Single Man, fatalistický, nelogický a s ne příliš svůdnou femme fatale. Do určité míry je to příjemné překvapení, ale nic převratného, nic, co by tu nebylo už od 40. let mnohokrát...
Liga výjimečných (2003)
Komiks Alana Moorea je stejně tak prvotřídní jako jeho ostatní díla. Prostě špičková záležitost, která potvrzuje jeho pozici na vrcholu pyramidy komiksových scenáristů. Film jeho dílo totálně poslal do hajzlu. Množství povětšinou nesmyslných změn způsobilo, že se z výborného komiksu stala třetiřadá nudná až tupá záležitost. Hlavním tématem je najednou hrozba první světové války (což samo o sobě není špatné, protože se to ostatně hodí do dobového kontextu, ačkoliv v roce 1890 ta hrozba války vážně nebyla příliš zjevná), ale už touto změnou se vytratil jeden z Mooreových trademarků - ohrožení zevnitř. Samozřejmě také film přestává být automaticky ryze britskou záležitostí, děj se okamžitě přesouvá z Londýna do celé Evropy atd... Kromě toho je úplně všechno, co bylo v komiksu hnané na hranici - tak jak to Moore dělává - naprosto otupěno, změkčeno, hrany obroušeny... Sex, násilí, zrady.. vše zmizelo. Vztah krásky a zvířete (Hyda) je přetransformován na mnohem konvenčnější vztah krásky a elegána (Doriana Graye), Mina má na krku ty dva elegantní vpichy, kterým se právě Moore tak vysmíval, jaká ironie! Pan Hyde se dobrovolně přetransformuje ve slabocha Jekylla, kterým pohrdá a jehož nesnáší! Naprosto mimořádně vypadající famózní rudý Nautilus od Moorea a O'Neilla je ve filmu pouhopouhou šedou šmouhou bez špetky elegance a originality, připomíná nejobyčejnější ponorky našeho světa. A podobně nesmyslně je pozměněna každá věc, každá postava - celý duch předlohy je zvráceně přetransformován. Například Allan Quatermain (NE Quartermain!!!) se na prvních stránkách komiksu ukázal jako zkrachovalá na opiu závislá troska umírající v nějakém doupěti. Ve filmu je Sean Connery elegán odolávající náporů svých fanoušků v nějakém luxusním domově důchodců... a já jen WTF?! A to jsme teprve na prvních 10 minutách! A co teprve další změny, které si scenáristé skromně "dovolili" do filmu vpasovat, aby tak příběh vylepšili, jako třeba kapitán Nemo - vynálezce automobilu, apod. Vypisovat, co všechno film oproti předloze postrádá, by nemělo smysl, protože je toho moc. Co tedy film zachovává? Snaží se přiblížit atmosféru, jakou komiks nastolil, ale nic zde nefunguje - jak co se týče práce s postavami (už jejich představení! Uvedení neviditelného muže, hláška Miny Harkerové - nejdu pozdě?, vynechání role Campiona Bonda, jehož pozici náhle musí zcela nesmyslně napůl zastávat Allan Quatermain a napůl M, vynechání Mycrofta Holmese, Moriartyho atd - to vše je asi na americké publikum příliš anglické a neznámé, a s tím samozřejmě souvisí přidání amerického prvku do děje - postava Toma Sawyera, asi aby se měli Američtí diváci s kým ztotožnit, a aby si dokázali, že také mají nějakou kulturní historii - obzvlášť komické, vzhledem k tomu, že Mark Twain je první skutečně americký spisovatel:)), tak akce (místo Nemovy ponorky zde hrají prim tanky, auta a podobně...) Ve filmu je jedná hláška, která se tam probojovala z komiksu - při prvním setkání se "samopaly" někdo prohlásí: Automatické pušky? Jak nesportovní! (Ačkoliv její vyznění se změnilo. V komiksu člověk skutečně cítí, jak ohavná a nelidská zbraň to je, ve filmu působí ale zcela přirozeně...) Dovolím si jí na závěr lehce poupravit: Mistrovské dílo v rukou řeznických scenáristů a režiséra rutinéra? Jak nesportovní.
Hanna (2011)
Kdo je sakra Václav Šimek? Prapodivná exploatace jejíž pološílení scenáristé hledají hranici mezi černohumornou komedií a akčním filmem. Množství nelogických ("uměleckých") motivací skutečně dává filmu nádech artovosti. A Wrightova režie je na výborné úrovni. Ale k čemu to je, když je děj filmu absurdnější než automat na kondomy ve Vatikánu? Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců, a jejich záměr se jim povedl, ale já mám o "dobrém" filmu jinou představu. Ačkoliv několik momentů je vyloženě povedených, tak film se mi zapíše do paměti asi především epickou scénou ve které Eric Bana přeplave moře.
Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)
Zajímavá ukázka toho, jak improvizace dělá již tak divný seriál ještě podivnějším... ehm. Konečně jsme to zkoukli celý... stojí to za to! Plejáda výborných herců + Don Davis + David Duchovny ve své nejpodivnější roli:)
X-Men: První třída (2011)
Film má zápletku jako vystřiženou z komiksů ze 60. a 70. let, což zaručuje výskyt takových naivních atributů, jako je šílený záporák a jeho plán na spuštění 3. světové války, přesto se dílo úspěšně snaží působit co možná nejvíce realisticky, samozřejmě v rámci daného kontextu, tedy komiksové adaptace. Na námětu z pera Sheldona Turnera a Bryana Singera je navíc vidět, že páni autoři mají načteno tak, že mohli operovat s ustálenými komiksovými „dogmaty“, ale zároveň neměli problém si je upravit dle vlastních nápadů. ____ Film se maximálně snaží přiblížit svému zdrojovému materiálu, což se týká jak celkového vyznění komiksů, ve kterých se zdůrazňuje paradox mutantů chránících lidi, kteří se jich ale bojí a nenávidí je, tak i různých drobností, jako například žlutočerných kostýmů, upraveného letadla Blackbird, hlášek typu: „jsme děti atomu“, srovnávání Homo Sapiens a Homo Superior s dvojicí neandrtálec-cromagnonec, a především pak postav. To vše už tu sice bylo, ale ve First Class je to promícháno tak, jak jsme to ještě nikdy neviděli, film je pojatý "dospěle" a vyváženě, působí celkově svěže, a jeho vztah k oněm komiksům ze 60. a 70. let se dá asi nejlépe vyjádřit srovnáním Abramsova filmu Star Trek a seriálu Star Trek: The original series:) ____ Děj se například odehrává na úplném počátku historie mutantů, takže se divák dozví, jaké to bylo předtím, než se Magneto rozhodl strávit zbytek života navlečený do klaunské helmy a stal se největším protivníkem X-Menů, než se Hank McCoy proměnil v modrou kouli chlupů známou jako Beast, než se z Charlese Xaviera stal pan profesor, než tento profesor usedl na kolečkové křeslo … _____ Je logické, že ve filmu jsou k vidění právě takovéto scény. V komiksech se to sice mnohem víc hemží epickými bitevními scénami, v těch ale nikdy nikdo nezemře (čest naprosto ojedinělým výjimkám, jako je smrt Gwen Stacey). (Opačný extrém zase představuje směšně nepovedený snímek X-Men: Poslední vzdor, kde umírají i ty nejdůležitější postavy, ale divákovi je to prostě jedno.) Čímž ale rozhodně nechci říct, že v První třídě nejsou k vidění epické bitevní scény. Jsou, a jsou prvotřídní. Každopádně: v komiksech prostě postavy nestárnou a často ani neumírají, jinak by zkrátka nebylo možné je už desítky let vydávat pravidelně každý měsíc znovu a znovu. Díky potřebě neustále tisknout nová čísla se nápady bezostyšně recyklují, týmy se přeskupují, z padouchů se stávají hrdinové, z hrdinů padouši a často trvá několik čísel, než se vlastně něco pořádného stane. Ve filmech na takového otálení není čas, proto zde uvidíte i několik skutečně radikálních zvratů, jako jsou ty popsané výše. ____ Příběh je celkově dost zručně vystavěný. X-Men se vždy více či méně dotýkali politiky a historických událostí. Například Profesor X je údajně inspirovaný Martinem Lutherem Kingem, a samozřejmě celou historií X-Menů se táhne paralela mezi nenávistí k mutantům a antisemitismem/rasismem. Proto se také v roce 1981 ukázalo, že Magneto je Žid, který přežil koncentrační tábor (čímž se mohla důkladně rozvinout jeho psychologie a odůvodnit nenávist k lidem). Do této koncepce naprosto perfektně zapadá nápad zasadit příběh do roku 1962 a vlastně celý děj nechat točit kolem takzvané Kubánské krize týkající se rozmístění amerických raket v Turecku a sovětských raket na Kubě. To zahrnuje také použití historických záběrů prezidenta Kennedyho a celkově pokus vtisknout filmu feeling 60. let. (Některé scény jednoznačně evokují tehdejší bondoky). V tomto směru lze jenom litovat, že tvůrci nešli ve svém úsilí ještě dál, měli klást mnohem větší důraz na dobovou módu a tehdejší technické vymoženosti (pohon jaderné ponorky tu vypadá, jako kdyby ho navrhoval Tony Stark). Každopádně z dnešního pohledu oplývají 60. léta určitým nádechem fantastiky, který se svým způsobem do komiksové adaptace perfektně hodí. Je to doba, kdy svět stál na pokraji zkázy, studená válka vrcholila, a strach z jaderného konfliktu byl naprosto hmatatelný. Tehdy se mohlo stát cokoliv, třeba i to, že do Kubánské krize vstoupí mutanti. _____ Ačkoliv film se na první pohled točí především kolem vzniku týmu mutantů známého coby X-Men, ve skutečném středu dění stojí Magneto, respektive Eric Lehnsherr, a jeho honba za pomstou. Magneto je v tomto filmu natolik dominantní postavou, že by se snímek rovnou mohl jmenovat X-Men Origins: Magneto. Ostatně Bryan Singer se nijak netají tím, že při vymýšlení První třídy použil hodně myšlenek z tohoto projektu, poté, co byl Magnetův samostatný film zrušen. Působivosti Magneta ještě přidává perfektně obsazený Michael Fassbender, stejně dobrý výkon předvádí jeho nemesis v podání Kevina Bacona. Sám Xavier hraje spíše až třetí housle, ale vadí to? Vůbec. _____ First Class je prostě povedený film, a vůbec nevadí, že se jedná o "obyčejný" letní popcorn.
Borgiové (TV seriál) (2011)
Kanadská verze historických událostí staví do centra dění papeže v naprosto nevýrazném pojetí mdlého Jeremy Ironse, jehož postava, papež Rodrigo Borgia, vzbuzuje nějakou záhadou respekt, strach a celkově oplývá dojmem mocného člověka, ačkoliv sám o sobě se chová jako nejistý slaboch, který se na papežský stolec asi dostal omylem. Pozornost tak na sebe strhává především jeho syn Cesare, který vzbuzuje sympatie svým osudem papežova syna, díky čemuž nikdy v životě nepozná strádání, ale zároveň musí být duchoním. Další postavy, které jsou obdařeny alespoň nějakým náznakem psychologie, je nájemný vrah Micheletto; Lucrezia má hlavně ke konci seriálu docela dost prostoru, a samozřejmě francouzský král. Jenže jako celek zůstává seriál nemastný neslaný, příliš nevýrazný, a samozřejmě papež až přilíš nesympatický, než abych se s ním chtěl ztotožnit. Kromě toho považuji za určitý nedostatek, že události cca 3 let seriál prezentuje způsobem, jako že se vše odehrálo během dvou tří týdnů... _____ Věřím, že evropská verze, která se točila v Česku souběžně s touto, bude mít mnohem charismatičtějšího papeze (John Doman), a bohatší dějové linky.
Rango (2011)
Rango je příjemná jednohubka, která je vystavěna tak zručně, že nic nebude rušit váš divácký požitek, ale zároveň nemá skoro žádný triumf, který by mě přiměl si to v brzké době pustit znovu. Komentář píšu pár měsíců po zhlédnutí a na film už jsem skoro úplně zapomněl.
3 (2010)
Tom Tykwer má za sebou žánrově pestrou řadu filmů, od podařeného akčního experimentu Lola běží o život a tradičnějších dramat Princezna a bojovník a Nebe, přes vybroušený historický Parfém: Příběh vraha a do současnosti zasazený thriller International. Přes různorodost svých děl se Tykwer rád opakovaně vrací k několika motivům, především pak k tématu osudové determinace, a nejinak je tomu i tady. Co se týče žánrového zařazení, Tykwer se tentokrát pustil na nevyzkoušené pole komediálního dramatu. _____ Co na snímku nepřekvapí je technická zručnost, povedená vizuální stránka a celkově zvládnuté formální postupy díla. Samozřejmostí jsou Tykwerovy působivé stylistické hrátky. Ale největší předností filmu je jeho vybroušený scénář. Nápady nabitý příběh nechci moc rozebírat, abych neprozradil příliš, stačí jen zmínit, že se jedná o originální studii milostného trojúhelníku, což má film ostatně již v názvu, ale toto poněkud otřepané téma je zde pojato nesmírně inovativně, samozřejmě s patřičným důrazem na ironii osudu. Kromě nejrůznějších možných vztahových spletenců se film dotýká velkého množství aktuálních otázek (nejen) evropské společnosti – ať už se jedná o integraci muslimů a nošení závojů na veřejnosti, výzkum kmenových buněk, výstavu plastinovaných těl Gunthera von Hagensa, kolektivní vinu Německého národa za druhou světovou válku nebo tradiční rozdělení lidstva na muže a ženy. _____ Film přesto nepůsobí tematicky roztříštěně, naopak všechny tyto myšlenky se více či méně dotýkají zápletky a tří protagonistů, a snímek je celkově natočený tak, že poměrně dobře vypovídá o současnosti roku 2011 - velmi vkusně, a zároveň s určitým nadhledem. Prostě tak, jak asi chtěly vypadat poslední dva Hřebejkovy filmy - Nevinnost o nařčení z pedofilie a Kawasakiho růže o spolupráci s STB. Při sledování Tykwerova filmu 3 jsem se nemohl ubránit právě myšlenkám na téměř zoufalý stav české kinematografie, která se pro patetické utápění v minulosti téměř ani nepokouší o reflexi současného dění. _____ Film až zázračně drží pohromadě, jak zásluhou například použité hudby (kde Space Oddity Davida Bowieho je jen třešničkou na dortu), tak především díky Tykwerově režijnímu umu. Není úplně běžné, aby všechny ty provokativní a občas vyloženě šokující scény sexu, úmrtí v rodině či operace varlat byly natočené na takové úrovni a vkusně, aby divák neměl chuť utéct z kina hanbou nebo znechucením. Tykwer to dokázal a předkládá dokonale moderní snímek, který stojí za zhlédnutí, jako už dlouho nic.
Jack se chystá vyplout (2010)
Zápletka filmu je důsledně koncipována podle více než 60 let starých a osvědčených norem klasického Hollywoodu, podle nichž snímek obsahuje dvě dějové linie – romantickou a pracovní, a v nichž musí mužský hlavní hrdina překonat určité překážky, které se před ním objeví, načež se film šťastně uzavře. Jack pozval ženu svých snů na lodičky, jenže vůbec neumí plavat. Naštěstí má půl roku času a vůli se změnit. Ale kromě toho, že se učí plavat, se také musí naučit vařit… Co se týče pracovní linie, tak Jacka jaksi mimochodem a poněkud zbytečně zajímá práce u dopravních podniků, protože spíše než rozvážet jednotlivě bohaté cizince by asi chtěl vozit tisíce stejně obyčejných lidí, jako je on sám. ____ Film je adaptací čtyři roky staré stejnojmenné divadelní hry. Phillip Seymour Hoffman, který se v ní zhostil hlavní role, si dílko asi hodně oblíbil, když se rozhodl ho převést na stříbrné plátno coby svůj filmový režijní debut. Jenže děj, který zřejmě stačil na zabavení divadelního publika, je pro film, byť pouze 90 minutový, poněkud řídký a nezajímavý. ____ Film vypovídá o newyorských příslušnících nižší střední třídy, kteří se tak trochu ztrácejí ve vlastních životech: Jack ve svém bytě ani nemá kuchyň, takže musí uvařit u svého kamaráda, Connie zase svého ideálního muže popisuje jako člověka, který má práci. V jejich postavení se člověk spokojí s málem… Snímek v zásadě funguje jako hořko-smutná výpověď o prostých problémech prostých lidí, jenže podobných, a i lepších filmů již bylo natočeno mnoho, a Jack se chystá vyplout zkrátka nemá moc čím zaujmout. Je těžké pochopit, proč měla divadelní hra takový úspěch; příběh je nenápaditý a postavy u mě nevzbudily ani odpor, ani sympatie. Což je samozřejmě ta nejhorší možnost. ______ Proč se vůbec ztotožňovat s jednoduchým pracujícím čtyřicátníkem, který nikdy nemusí řešit životní problémy, protože se jim vyhýbá příjímáním pozitivních vibrací reggae rytmů? Jack je až příliš nevýrazný charakter; je rád, že má práci, i když by radši pracoval v hromadné dopravě, a nic dalšího už se o něm nedovíme. Je záhadou, čím vyplňoval svůj případný volný čas předtím, než poznal Connii. Nyní ho tráví lekcemi plavání a kurzem vaření. Nikdy v životě neměl dlouhotrvající vztah, přičemž Connie je na tom podobně. Oba se vlastně nacházejí v situaci středoškoláků, kteří poprvé poznávají milostné vzplanutí. Film se tedy příliš neliší od středoškolských melodramat, až na to, že jeho protagonisté již překročili čtyřicítku. A v tom spočívá jeho jediné ozvláštnění. Budikžničemu Jack se sice rozhodl něco udělat se svým životem, což je sympatické a poučné, ale život obvykle vyžaduje větší oběti, než naučit se plavat a uvařit. Film proto zůstává svým vyzněním poněkud odtržený od reality.
Základní instinkt (1992)
Neskutečně přímočarý pokus o novodobý film noir, který ale disponuje fantastickou režií. Díky Verhoevenovým schopnostem ani nevadí, že je scénář tak... ehm.. přímočarý.
Bad Boy Bubby (1993)
Úchylný film s Nickem Caveem v hlavní roli:) První půlhodinku se film překonává ve vrstvení šokujících scén. Pak přijde na řadu pořádně divný humor, což vrcholí několika naprosto dokonalými hudebními vystoupeními. Tohle si musím někdy zopakovat!
Jugeodo haepi ending (2007)
Barák plný postav, kterým se postupně dějí různé nepříjemné nehody... Crazy taškařice, kterou bych očekával spíše od Japonců. Zápletka je tak neuvěřitelná, že svými ulítlými nápady překonává i americkou produkci, kterou se (předpokládám) inspirovala. Občas je to až nepříjemné, některé fekální vtipy jako by vypadly z komedií bratří Farrellyových.
Barva kouzel (TV film) (2008)
Na Barvě kouzel je (na rozdíl od Otce prasátek) vidět, že Vadim Jean dostal na svůj projekt mnohem více peněz, hraje zde více známějších herců (Tim Curry, Sean Astin, Jeremy Irons...), Smrťě mluví Christopher Lee a trikové scény jsou opulentnější. Přestože je to pořád ještě docela zmatek, dá se na to dívat snadněji, než právě na Otce prasátek. Pořád se ale ještě jedná spíše o film na experimentální rovině, přičemž oním experimentem myslím podivnou touhu adaptovat Pratchettovy knihy (Barva kouzel a Lehké fantastično) snad stránku po stránce.
Správci osudu (2011)
Filmové adaptace jednoho z nejoriginálnějších sci-fi spisovatelů, Američana Philipa K. Dicka, se obvykle ocitají někde na půli cesty mezi povedeným a svébytně pojatým dílem, které se výchozím textem spíše jen inspiruje (Blade Runner 1982, Total Recall 1990, Minority Report 2002) a průměrným filmem, který se ale mnohdy úpěnlivěji snaží držet předlohy (Impostor 2001, Výplata 2003). Protože je ale PKD v Hollywoodu skutečně oblíbený, vznikly na motivy jeho díla i filmy, které se takto jednoduchému rozřazení vymykají. Jedno mají ale společné – málokdy stojí za řeč a jen výjimečně dělají autorovi předlohy čest. ____ Zápletka Dickovy povídky Adjustment Team – Úpraváři z roku 1954 je jako u všech jeho raných děl spíše jednoduchá, moralizující a varující před atomovým holocaustem plynoucím ze studené války: Všichni lidé jsou pro dobro celého lidstva zbaveni svobodné vůle a jejich osudy řídí tým Úpravářů, kteří drobnými a nenápadnými způsoby ovlivňují běh dějin. Povídka mistra paranoie je poznamenána dobou vzniku, honem na čarodějnice McCarthyova Úřadu pro vyšetřování neamerické činnosti, a je vystavěna coby značně originální, didaktické, a přesto humorné varování před zkázou jaderné války, kterou by lidstvo bezpochyby rozpoutalo, kdyby si lidé mohli dělat, co chtějí. I z filmu je toto téma cítit, ale jen v náznacích, kdesi v pozadí. George Nolfi ke svému režijnímu debutu napsal i scénář, ve kterém se rozhodl od předlohy značně odklonit: děj zasadil do současnosti, po vzoru Bourneova ultimáta přidal na realističnosti, čímž ale ztratil tolik potřebný nadhled P. K. Dicka, a hlavně - do centra příběhu vsadil druhořadou romantickou linii. ____ Tím, že se film odehrává v současnosti, ztratila myšlenka Úpravářů řídících lidstvo na síle, přece jen doba závodů ve zbrojení je již dávno pryč a komunistické tajné služby už také nejsou příliš velkou hrozbou. Svou realističností působí příběh a pravidla fikčního světa nechtěně směšně (muži v kloboucích se drží daleko od vody), a divák se tak možná často přistihne při tom, že jen nevěřícně kroutí hlavou a říká si: to je ale nesmysl. Přitom určitý nadhled a odpoutání od reality by filmu jen prospělo, ostatně jedním z Úpravářů v Dickově povídce je pes! ____ Do temných vod průměru film ale stahuje především nepřesvědčivá romantická linie o zapovězené lásce, která se v Dickově textu vůbec nevyskytuje (v jeho raných dílech obecně převažují manželské páry a Adjustment Team není výjimkou). Tím, že se Nolfi zaměřil právě na muže, který se snaží získat si ženu svého srdce, degradoval svůj film na nenápadného zástupce hollywoodského průměru, dílo, které prostě zapadne.
Imaginárium Dr. Parnasse (2009)
Imaginárium se řadí k povedenějším Gilliamovým dílům, a ačkoliv se mu již tradiční smůla opět vehementne lepila na paty, problém s úmrtím Heatha Ledgera je elegantně vyřešen. Podobně jako v podceňované Krajině přílivu se zde sází na groteskní fantastiku, tak vlastní celému Gilliamovu dílu. Umělecká díla, která si berou inspiraci z bible obvykle příliš nemusím, protože se svým zdrojovým materiálem nechají často až příliš svázat, ale Gilliam stvořil fiktivní svět, který nikomu nic nedluží. Jednou z nejzajímavějších scén filmu zůstává ta úplně poslední, jejíž význam není jednoduché pochopit.
Paul (2011)
Při psaní scénáře k Paulovi se Pegg očividně vrátil v mysli o deset let zpátky k seriálu Spaced, protože hlavní postavy těchto děl jako by si z oka vypadly: stejně jako Tim Bisley ve Spaced je hlavní hrdina Paula, Graeme Willy, ňoumovitý komiksový kreslíř a fanoušek Star Wars, který pochopitelně nemá holku. To vše je ale navíc v Paulovi okořeněno UFO nadšenectvím. Zatímco Jednotka příliš rychlého nasazení i Soumrak mrtvých si chytře pohrávali s žánrovými pravidly, Paul (podobně jako Spaced) nemá takto jednoznačnou koncepci, úsměv na tváři diváka se snaží vyvolat jiným způsobem. Neúspěšně. Tvůrci si sice natáčení filmu určitě užívali, ale jejich nadšení se jim na publikum nedaří přenést. Již úplně první vtipy mě přesvědčily, že tentokrát je s dvojici Pegg&Frost něco špatně. Slovní hříčky alien/přistěhovalec? Mimozemšťanka se třemi ňadry? Vtípky na domnělé gay partnerství hlavních hrdinů? Jsem jediný, komu tohle všechno připadá jako dost slabý materiál? Další pokusy o vtip spočívají v tom že mimozemšťan s hlasem a osobností Setha Rogena je úplně stejný mimoň jako Greame s Clivem, rád si zahulí, mluví neskutečně sprostě, a aby byla jeho podoba s lidmi dokonalá, tak se jmenuje Paul. Smějete se už? Když se nad filmem zamyslím, tak o UFO nadšenectví a o lásce ke sci-fi moc nevypovídá, v podstatě je to jen nepříliš povedený obyčejný buddy road movie s Peggem, Frostem a Rogenem, přičemž poslední jmenovaný má lehce netradiční vzhled. ____ Přesto tu určitý potenciál byl, a právě jeho naprosté promrhání je to, co mě na filmu nakonec nejvíc mrzí. Frost a Pegg jako by nevěděli, co si s Paulem počít, a tak ho čas od času konfrontují s nějakou novou postavou, jako je fanatická křesťanka, dítě, nebo policajt, a doufají, že to bude sranda. Právě setkání s bláznivou kreacionistkou se mohlo stát ústředním motivem díla, protože podle scenáristů existence mimozemšťana jaksi automaticky dokazuje neexistenci boha. Jenže film je ve svém tažení proti křesťanství záhadným a paradoxním způsobem až příliš urážlivý a sprostý, než aby to bylo ještě vtipné, ačkoliv je zároveň zaměřený na nejširší masy, a to mnohem víc, než předchozí díla Pegga & Frosta. ___ Slabou dějovou kostru by mohly pozvednout aluze a narážky na jiná díla, ale i těch je zde málo, a jsou použity bez nápadu. Divák se dočká obligátních odkazů na Star Wars, Star Trek, E.T., Blízká setkání třetího druhu, Indiana Jonese, Akta X nebo Vetřelce, ale jde o druhořadé vtípky, které téměř vždy působí tak nějak navíc. ____ Ve výsledku se jedná o smutný slepenec scének bez solidnějšího příběhu v pozadí, který by vše držel pohromadě. To by ještě nevadilo, kdyby jednotlivé vtipy tuhle chatrnou kostru držely nad vodou. Jenže místo toho se zde sází na sprostou mluvu a mimozemšťana, který kouří trávu. Nic slabšího si ani nedovedu představit. Paul je prostě pod Peggovu a Frostovu úroveň, a neomlouvá je ani to, že film údajně točili primárně pro Američany.
Superhvězda Superman (video film) (2011)
All Star Supermana jsem asi před dvěma lety četl a příběh se mi dost líbil. Umírající Superman, to už tu bylo tolikrát, že to nikdo nespočítá... ale příběh Granta Morrisona oplývá zajímavou melancholií a kresba Franka Quitelyho je krásně dětsky naivní. Je pro mě nesmírným potěšením, že pro potřeby filmové adaptace nebyl příběh takřka vůbec pozměněn, proběhly jen nejzákladnější nutné změny při převodu z jednoho média do druhého. A hlavně estetika filmu vychází přímo z Quitelyho kreseb. Mnoho scén z komiksu se tak do filmu dostalo téměř beze změn. Bohužel to, co funguje v komiksu výborně, zde ve filmovém provedení zas tak dobře nepůsobí. Hlavně proto, že každých 24 stran komiksového čísla představuje určitou epizodu, což ale způsobuje nepříjemnou fragmentárnost filmu, množství nepříliš souvisejících epizod, z nichž některé hodně vybočují...
Fighter (2010)
Žádná psychologie protagonisty? To ústí v nemožnost vcítění se do postavy. Mickyho svět mi byl ukradenej.
Falling Leaves (1912)
Ke zhlédnutí na archivu internetu: http://www.archive.org/details/falling_leaves_1912
Fantasmagorie (1908)
A člověk si myslí, bůhvíjak není Blu originální:)
Excursion dans la lune (1908)
Chomón dostal od Pathého za úkol pozorně si nakoukat Méliesovy filmy a pak je pro firmu znovu natočit. A tak se Chomón činil, nutno říct, že ne špatně. Kopíruje téměř doslova (sled scén-obrazů, obličej Měsíce...), občas přidá nějaký svůj originální vtípek. Jak píše Flipper, jedná se vlastně spíš o parodii.
Hotel eléctrico, El (1908)
Již ne tak raný příklad pixilace.