Moje oblíbené filmy

• 2001: Vesmírná odysea (1968) Dokonalost sama o sobě. Žádný jiný režisér neumí tak brilantně spojit obraz s hudební složkou. Dodnes nepřekonané sci-fi navíc dokazuje, jak rozvoj digitálních efektů způsobil totální úpadek žánru. Dnes se točí jen imbecilní střílečky s pochybným dějem. Z hlasu Hala 9000 a postavy Davida Bowmana vyzařuje magické charisma.

• Brazil (1985) Tenhle film doslova miluju. Ty dvě hodiny jsou absolutním gejzírem skvělých nápadů. A taky obsahuje kvanta různých zajímavých detailů, jako například pes se zalepenou řití, nebo plakáty zaručující bezpečnou dovolenou. Přijde mi to jako takový zfilmovaný mišmaš Kafkova Procesu a Orwellovo 1984. Sny o létání jsou opravdu působivé a navíc k tomu přihrává skvostná hudba. Gilliam je génius. Tohle je jeho nej.

• Krvavý trůn (1957) Genialita Kurosawy zde prýští z každého okamžiku. Spojení dvou velikánů, Shakespeara a Kurosawy funguje. Jestliže byl Shakespeare geniální autor, potom Kurosawa je neméně geniální režisér, jehož filmy ani s padesátiletým odstupem neztrácejí nic ze své poutavosti. Opravdová lahůdka.

• Lost Highway (1997) Nepochopil jsem to, a film asi ani neměl být pochopen. Přesto je to nářez. Mohlo se jednat o schizofrenii, ale také klidně o převtělení. To už ví jen samotný autor, a možná ani on ne. A proč ne? Nikdo neřekl, že pointa filmu musí být zjevná. Je to totální mystifikace.

• Andrej Rublev (1969) Andrej Rublev není jen tak obyčejný žviotopisný historický film. Mnohem více, než na život Andreje Rubleva se zaměřuje na vykreslení života V Rusku 14-tého století. Pomáhá chápat ruskou historii a popisuje události, které formovaly tvrdou náturu ruského národa. Byla to doba, kdy víra znamenala vše a zároveň nic, kdy lidský život neměl téměř žádnou hodnotu. Myslím, že Andrej Rublev by mohl klidně sloužit, jako sociologické sonda té doby a to i přesto, že se režisér nevzdal uměleckých postupů. Rublevův život je snímán jen jako podružný sled událostí a na prvním místě jsou dějiny. Nájezd Tatarů na ruské městečko je pojat krutě a to i bez nějakých velkých filmových efektů a filmové krve. Působivé. Jen je mi líto pobíhající hořící krávy a koně spadlého z věže, jež evidentně polámal nohy, než ho kdosi probodl kopím.

• Pád do ticha (2003) Tenhle film je tak trochu podle mýho gusta. Hory i lezení docela žeru. Plný počet hvězdiček si schovávám vždy jen pro super extra bijáky. Tenhle mezi ně patří. Film má skvělé tempo, nuda zcela absentuje a výtvarná stránka je skvělá. Nenašel jsem jedinou mouchu, kterou bych mohl vypíchnout.

• Marketa Lazarová (1967) Co dělá film věčným? Asi to, že mu léta nic neuberou na síle. Markéta Lazarová existuje jakoby paralelně a mimo ostatní filmová díla. Je svébytným dílem. Jsem rád, že existujé takové filmy. Srovnání s Rublevem je opravdu na místě.

• Billy Elliot (2000) Tohle je excelentní doják zasazený do období "krutovlády" železné lady. Co se mi líbí, je že se režiser vyvarovalo tuctových agresivně sentimetálních postupů a natočil to po svým. A funguje to dobře.

• Černá labuť (2010) Black Swan je pro mne nejsilněšjím filmovým zážitkem za několik měsíců zpět. Většinou si pouštím jen opravdu dobré filmy, ale tento je opravdu úžasný. Ukazuje v plné kráse, jaké skvělé umění filmařina je. Ač lze příběh předpokládat, stejně mě strhnul. Už při úplně prvním záběru mi naskočila husí kůže a rozhodně to nebylo naposled. Film možná poukazuje na temné stránky baletu, rozhodně však vyzdvihuje to co je na filmu krásné. Geniální koncepce celého filmu, jíž mu vdechnul Aronofsky, dělá z Černá labutě mistrný mix psychologického dramatu a horou. Všudypřítomná, téměř na záda přilepená kamera skvěle pomáhá ilustrovat jednak nedostatek soukromí Niny a jendak úžasně s geniálním střihem zvyšuje efekty jejích stihomamů a vůbec skvěle napomáhá prožít su s ní její rozpolcenost. K tomu hraje ne úplně výrazný ale kongeniální hudební doprovod a pak je tu Natalie Portman. Kdesi jsem četl, že režisér umě využil jejích hereckých nedostatků limitů. To je naporstý nesmysl, nejsem žádný její fanoušek, ale pro mě je evidentní, že Portman tuto roli zvládla, protože hrát umí. Žádný takový režisérský záměr zde patrný není. Rekviem za sen se dlouho řadí k mým nejoblíbenějším filmům. Fontána se mu vyrovnala, ale Černá labuť jej ještě překonala. Myslím, že tento film se jednou stane kultovní záležitostí, až utichnou diskuze a zapůsobí čas, ukáže se, že se jedná o věčné dílo, jak tomu ostatně bylo i u Fontány.

• Moderní doba (1936) Moderní doba je tak moc dobrý film, že se ho plynutí času nijak netýká. Tento film zkrátka nestárne. I po více než 80 letech umí Chaplin nejen rozesmát, ale i dojmout. Chaplin se obul tehdejších bezcitných kapitalistů a i přesto, že on sám byl dávno za vodou, vyznívá kritka naprosto upřímně a oprávněně nikoliv jako populistická póza. Moderní doba je navíc prošpikována skvělými a údernými scénkami, které snad musí rozesmát úplně každého.