Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární

Oblíbené filmy (10)

2001: Vesmírná odysea

2001: Vesmírná odysea (1968)

Dokonalost sama o sobě. Žádný jiný režisér neumí tak brilantně spojit obraz s hudební složkou. Dodnes nepřekonané sci-fi navíc dokazuje, jak rozvoj digitálních efektů způsobil totální úpadek žánru. Dnes se točí jen imbecilní střílečky s pochybným dějem. Z hlasu Hala 9000 a postavy Davida Bowmana vyzařuje magické charisma.

Brazil

Brazil (1985)

Tenhle film doslova miluju. Ty dvě hodiny jsou absolutním gejzírem skvělých nápadů. A taky obsahuje kvanta různých zajímavých detailů, jako například pes se zalepenou řití, nebo plakáty zaručující bezpečnou dovolenou. Přijde mi to jako takový zfilmovaný mišmaš Kafkova Procesu a Orwellovo 1984. Sny o létání jsou opravdu působivé a navíc k tomu přihrává skvostná hudba. Gilliam je génius. Tohle je jeho nej.

Krvavý trůn

Krvavý trůn (1957)

Genialita Kurosawy zde prýští z každého okamžiku. Spojení dvou velikánů, Shakespeara a Kurosawy funguje. Jestliže byl Shakespeare geniální autor, potom Kurosawa je neméně geniální režisér, jehož filmy ani s padesátiletým odstupem neztrácejí nic ze své poutavosti. Opravdová lahůdka.

Lost Highway

Lost Highway (1997)

Nepochopil jsem to, a film asi ani neměl být pochopen. Přesto je to nářez. Mohlo se jednat o schizofrenii, ale také klidně o převtělení. To už ví jen samotný autor, a možná ani on ne. A proč ne? Nikdo neřekl, že pointa filmu musí být zjevná. Je to totální mystifikace.

Andrej Rublev

Andrej Rublev (1966)

Andrej Rublev není jen tak obyčejný žviotopisný historický film. Mnohem více, než na život Andreje Rubleva se zaměřuje na vykreslení života V Rusku 14-tého století. Pomáhá chápat ruskou historii a popisuje události, které formovaly tvrdou náturu ruského národa. Byla to doba, kdy víra znamenala vše a zároveň nic, kdy lidský život neměl téměř žádnou hodnotu. Myslím, že Andrej Rublev by mohl klidně sloužit, jako sociologické sonda té doby a to i přesto, že se režisér nevzdal uměleckých postupů. Rublevův život je snímán jen jako podružný sled událostí a na prvním místě jsou dějiny. Nájezd Tatarů na ruské městečko je pojat krutě a to i bez nějakých velkých filmových efektů a filmové krve. Působivé. Jen je mi líto pobíhající hořící krávy a koně spadlého z věže, jež evidentně polámal nohy, než ho kdosi probodl kopím.

Pád do ticha

Pád do ticha (2003)

Tenhle film je tak trochu podle mýho gusta. Hory i lezení docela žeru. Plný počet hvězdiček si schovávám vždy jen pro super extra bijáky. Tenhle mezi ně patří. Film má skvělé tempo, nuda zcela absentuje a výtvarná stránka je skvělá. Nenašel jsem jedinou mouchu, kterou bych mohl vypíchnout.

Marketa Lazarová

Marketa Lazarová (1967)

Co dělá film věčným? Asi to, že mu léta nic neuberou na síle. Markéta Lazarová existuje jakoby paralelně a mimo ostatní filmová díla. Je svébytným dílem. Jsem rád, že existujé takové filmy. Srovnání s Rublevem je opravdu na místě.

Moderní doba

Moderní doba (1936)

Moderní doba je tak moc dobrý film, že se ho plynutí času nijak netýká. Tento film zkrátka nestárne. I po více než 80 letech umí Chaplin nejen rozesmát, ale i dojmout. Chaplin se obul tehdejších bezcitných kapitalistů a i přesto, že on sám byl dávno za vodou, vyznívá kritka naprosto upřímně a oprávněně nikoliv jako populistická póza. Moderní doba je navíc prošpikována skvělými a údernými scénkami, které snad musí rozesmát úplně každého.

Mrtvý muž

Mrtvý muž (1995)

Jarmusch je asi králem nezávislého filmu. Tenhle film dokonale demonstruje proč. Dialogy ustupují do pozadí a naopak důraz je kladen na pozorování jednotlivých postav. Jarmusch dokázal do filmu propasírovat několik dobrých herců a hlavně jamování Niela Younga, jehož kytarové rify jsou rovnoceným partnerem filmových záběrů. Tenhle film patří k těm absolutně nejlepším.

Strom života

Strom života (2011)

Chápu, že tenhle film asi není pro každého, ale s tvrzením, že je Strom života o ničem, nebo že je to poetické nic prostě nemohu souhlasit. Právě naopak. Film má ambici, a řekl bych že naplněnou, pojednávat o životě a jeho smyslu v takové šíři, jak to snad ještě nikdy nikdo nezkusil. I kdybych měl jen zběžně zmínit všechny konotace, která jsou z filmu patrné, vydalo by to na několikastránkovou esej. Vznik života obecně a následně vznil a vývoj života konkrétně, výchova, problematický vztah k otci, láska k matce, vyrovnání se vlastními city, ztráty víry a touha ji nalézt: to vše a mnohem je zde komplexně popsáno na ploše slabě přesahující dvě hodiny. Navíc za podpory kamery Emmanuela Lubezkiho, o němž bych se nebál říci, že slovo génius je opravdu na místě. Všechny ty záběry kamer z rodinného prostředí prohlubují naznačené emoce, ať již jde o strach z otce, výčitky svědomí atp. A společně s tím jde ruku v ruce střih, který z tohoto rozmáchlého pojednání činí ucelený opus. A samotřejmě aby mohy být táhle záběry tak působivé, musí mít co natáčet. Čímž jsem se dostal ke všeobecně vynikajícím hereckým výkonům, které ohromí především u dětí ale samozřejmě i představitelé dospělých rolí jsou fenomenální. A adekvátně kvalitní hudba.To vše dělá ze Stronmu života jeden z nejsilnejších filmových zážitků a dle mého názoru jde o nejlepší film Terrence Malicka (byť jsem neviděl všechny).