Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (676)

plakát

Eternals (2021) 

Kdyby víc kašlali na lidi a přestali se nad sebou tolik dojímat, byli by rozhodně sympatičtější, ale i tak musím říct, že šlo o nejzajímavější hrdiny v marvelovkách za poslední roky, i když se to samozřejmě zdráhám chválit, protože podporovat Marvel filmy znamená tu obludnou mašinérii legitimizovat.

plakát

The Tragedy of Macbeth (2021) 

Ta pomalu stupňovaná hrůza z důsledků činů, které se nedají odestát, bohužel postupně začne řídnout, i když se čím dál tím víc křičí a trpí náměsíčností. Podle mě to mělo být ještě víc odtažité, takhle je to v té strnulosti často podivně vyumělkované a tak nějak na půl cesty, což je škoda.

plakát

Vřískot (2022) 

Úmorná nalejvárna banálních hororových trivií, která se vždycky musí toporně zastavit, aby prkenná teenagerská stafáž mohla otravně komentovat popkulturu. To fakt už nestačí, vždyť to dnes dělají i vánoční blockbustery za 190 milionů dolarů. Přes všechny řečičky je to ale ve strašení úplně impotentní, zato to zcela vážně řeší nějaká sesterská trápení. Jo a říkal jsem, jak hnusně a levně to vypadá?

plakát

K zemi hleď! (2021) 

Podobný problém, jako s druhým Boratem - tváří se to jako "sžíravá satira o světě, v jakém žijeme", přitom to líně střílí do těch neočividnějších terčů. Nevěřím, že by podobné teze o Trumpovi, sociálních sítích, Fox News nebo rozdělené společnosti nedokázal vyseknout průměrně vtipný komentáror jakéhokoliv mainstreamového deníku. McKay bohužel až na úplný závěr pochopí, že z dobré komedie má zatrnout, a proto je scéna večeře, během níž se o apokalypse ostentativně nemluví absolutním vrcholem filmu, i když do něj nepasuje.

plakát

Princezna D. (2021) 

Všechny ty symboly jsou tam tak okaté, všechny repliky tak doslovně návodné a vývoj hlavní postavy i všech kolem tak nulový, že by se z toho chtěl jeden taky minimálně zamknout v koupelně. Diana se chce dostat pryč do krajiny svého dětství, která je tak blízko, ale přitom tak daleko, místo toho ale musí být zamčena ve strašidelném studeném zámku, kde všichni všechno slyší, váží se, zašívají si závěsy a neustále na sebe jen čekají, aby se pak dozvěděla, že je jen a pouze odosobněným platidlem v instituci, kde se minulost mísí s přítomností, ale neexistuje v ní žádná budoucnost. A dál? Já nevím, ale kafrat na královskou rodinu je tak obrovský mainstream, že prostě už vyžaduju, aby ten film šel někam dál, což se neděje, jen demaskuje dávno demaskované. A proč by měl naléhavý šepot Stewart dostat Oscara, z toho taky úplně nechápu.

plakát

Jako kůl v plotě (2021) 

Kdyby to aspoň netematizovalo marketing a víc tematizovalo Jennifer Coolidge... Jasně, že gayové mají právo na debilní romantický komedie, ale proč je neudělat míň hloupý? Happiest Season byla přece někde úplně jinde.

plakát

Zola (2020) 

Jedno twitterové vlákno přetavené do sebeironické moderní pohádky, v níž se sexualita specificky jižanským způsobem mísí s okázalou bohabojností, a která tepe v rytmu notifikací a zvuků aplikací. Samozřejmě, že jsem si chvílemi říkal, co by s tím udělali Soderbergh nebo Korine, nakonec ale není ani moc času pátrat po tom, co by kdyby. Po Barb a Star další letošní trefa z Floridy.

plakát

Finch (2021) 

Po Greyhound už je Hanks na streamu prostě ve full dědkovském módu, a tak se i ve filmu, v němž představuje robotího vynálezce, nostalgicky dojímá nad papírovými pohledy a dobou, kdy neexistoval internet, a i uprostřed toxické apokalypsy v něm hlavně předává hodnoty a učí důvěře. Comfort food.

plakát

Poslední noc v Soho (2021) 

Wright umí skvěle vyvolat ducha čtvrti, kde v každém kamrlíku někdo zemřel, ve zdech každého baru jsou vsáklé zapomenuté večírky, a kde se všichni odvolávají na idealizovanou minulost, která má být pod tím vším někdě ukrytá. Toho zamilovaného i uštěpačného genia loci ale zejména ve druhé polovině rozežene nudné a průhledné pátrání po padouchovi, kde se Wright točí v kruhu, opakuje se a tak nějak celkově nemá co říct... Přitom záverečné titulky ukazují, že se stačí spolehnout právě jen a pouze na Soho.

plakát

Paralelní matky (2021) 

Na to, jak se to po Benátkách hypovalo, je to prostě zklamání. Cruz samozřejmě podává neokázale výrazný výkon, který na sebe nepotřebuje strhávat pozornost, zbytek je ale spíš takový konverzační volnoběh, jenž se tváří víc rafinovaně, než ve skutečnosti je. Vždyť některé motivy tam jsou úplně navíc, jiné zase musí Almodóvar strojově doříkat nebo ukázat na triku, aby to došlo úplně všem.