Banda jednotlivců s plochými osudy a minulostí rekrutovaná z řad nejbanálnějších scenáristických stereotypů, zaklesnutá v průhledném umrtním pořadníku. A nad tím vším vyčnívá Neeson jako úkaz z jiného hereckého světa. Je to film o přežití v extrémních podmínkách, horor, esoterická sonda do hlubin žoldákovy duše? Nebo snad nová vize příběhu o Psu Baskervillském? Třetí Predátor? Scénář bezadně krouží kolem skvělého námětu a marně přemýšlí, z jaké strany to celé uchopit. Postavy zakládají ohně, vyměňují si historky, neohrabaně přemítají o životě, nuceně fuckují a pak ně vyskočí digitalní vlk nebo jim za zády zahřmí vlčí chorál (to jako vážně?). A mistr Carnahan, řemeslník schopný ladně vršit skvělou akci i přestylizované obrazové filtry, tu najednou bezmocně stojí a modlí se, ať už to celé skončí. Protože kde není scénář a kam se nehodí akce a přestylizované filtry, tam ani slovutný mistr nic nezmůže. A když už tu šanci přece jen má, je to podivuhodná mizérie (desetiminutovka na útesu nad řekou otevírá letošní žebříček WTF). Být to jenom Neesonova tichá, komorní, osobní anabáze napříč nehostinnou pustinou (klidně v režii Terrence Malicka), nebylo by o čem, ale tohle nesmyslné skupinové putování postrádá prvky žánrové zábavy jakéhokoliv druhu. [Londýn, 27/1/12]
Běh Nicolase Cage začíná notně připomínat běh Ashtona Kutchera! A k tomu pár kouzelných off topic hlášek (Take a leak... buy a hot dog!). Bohužel to není guilty pleasure, ale jen nuzná scenáristická pakárna. Pearce je pro takové filmy škoda, Cage na vyšší metu už asi nedosáhne.
Na art příliš povrchní a nabubřelé, na thriller poněkud sterilní. Divácky vděčné akční scény v nevděčném neakčním filmu, osudové drama bez dramatu, velká slova zející prázdnotou. A za tím vším krčící se Steven Soderbergh s potutelným úsměvem, který říká "stejně ty prachy zase příště dostanu a budu si dál dělat, co chci. Na vás mi zas tolik nezáleží!" Bourne by měl ze všech těch naháněček a kontaktních soubojů určitě radost, ale ze zbytku by se rozplakal jako malá holka. [18/1/12, Londýn]
Už druhá polovina poslední série vystrkovala růžky scenáristické beznaděje, která rafinovanost zápletek předchozích dvou sérií přebíjela nezvykle velkým počtem penisů a poklesem inteligence hlavních hrdinů na hranici demence. Film bohužel tenhle trend dál rozvíjí (zejména Simon, který má jít na vysokou, má asi o deset přebytečných koleček víc - wtf?) a nejméně třetinou filmu se táhne pocit, že z toho mohl být hodinový a mnohem chytřejší film. I tak tenhle výlet k moři se starými známými potěší, i když seriálem nedotčeni budou asi nechápavě v pravidelných intervalech obracet oči v sloup.
Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011]
Tyldumův severský rukopis je něco, co by dnešní Hollywood zatraceně potřeboval! Když si ten kluk ušatá přebíral před osmi lety ve Varech diváckého plešouna za Kámoše, takhle velký přerod bych mu tenkrát neprorokoval. Pryč od hladivých komedií, je čas nastartovat traktor! Sice mi u těch posledních twistů už bylo stydno, prvním čtyřem pětinám ale nemám moc co vytýkat. Vzhledem k tomu, kolik žánrů těch 100 minut obsáhne, je s podivem, že to vůbec funguje až takhle dobře. Odvaha potopit hrdinu do podobně hlubokých sra*ek se cení a ten přerod z Walkena do SuperWalkena je naprosto boží (ač je těch náhod na jeden film trochu moc, ale čert to vem!). Jasný kandidát do TOP 10 pro rok 2011.
Tak moc by se chtělo a tak moc to nejde! Všichni víme, koho to ctí a koho ždíme, ale nakoukávat jen filmy na videu a kopírovat všechny ty slavné dílčí scény sofistikovaného násilí bohužel nestačí, chce to mít i tenhleten vypravěčský fištrón. Aneb i prázdné dialogy se dají vést stylově. Over the top přestřelená, do sebe totálně zahleděná nuda, přestože za ten soundtrack by se ani Taratino nestyděl. 30%
Velký potenciál, ohromná nuda. Nesmyslně překombinovaný příběh ničí cokoliv, co tu potenciálně funguje a zpomaluje tempo do té míry, že už to občasná akce vážně nevytrhne. Jediné plus - De Niro s velkou bouchačkou je pořád ve formě.
Šlape to jak má a mezi Anne a Jimem to jiskří jako v prachárně. Vývoj posledních 20 minut dlážděný hollywoodskými klišé ale celý zážitek tristně devalvuje; po tak skvěle rozehrané partii úplně zbytečně! Trhá mi to srdce jako málokdy, ale tu čtvrtou hvězdu tam prostě neprocpu. Alespoň se finálně potvrdilo, že Anne Hathaway definivně dorostla v romantickou jistotu pro současnou generaci. Jen houšť!
Trocha od všeho (Smith, 12 položek nebo méně, Americká krása, Mikulášovy patálie...) ve skvěle civilním britském balení. Už dlouho mi s nějakou partou hovad nebylo tak dobře. Ideově by to mělo alespoň načnout každého druhého romantika.
Vyústění většiny gagů a v podstatě jen úplně základní scénářová kostra upomíná na to, že s tak ohromným potenciálem z toho šlo vytřískat mnohem, ale mnohem víc. Vedlejší postavy jsou navíc stokrát zajímavější a vtipnější než hlavní trio, které by se bez Batemana mimochodem ve všech těch schematických sandlerovinách totálně utopilo. Mohla z toho být kultovka, je z toho jen nezávadná jednohubka, na kterou si za měsíc nikdo nevzpomene.
Ano, chvílemi je to poněkud over the top. Na druhou stranu, má to koule za každou cenu a nebojí se to ničeho. V tlačení na pilu jsou jsou na tom Ženy sobě podobně jako Sandler, narozdíl od něj vtipy a frky chytřeji zakotvují v příběhu a v sofistikovanosti humoru jdou i mnohem dál. Hlavně co se týče prodávání klišé, která doteď patřila jen do "mužských" komedií. Bavil jsem náramně. Apatow, kterého je tu cítit odevšad, je mágem, který ždíme z mezilidských vztahů to podstatné a dokáže to servírovat ve skvěle vybalancované usměvavě-nostalgické rovině. Víc takových filmů, které se nebojí jít do toho po hlavě a mají za sebou chytré tvůrce.
Minimalistické, ale plné intenzivních a neuvěřitelně pravdivých detailů o soužití v téhle konkrétní konstalaci (cizinec, cizinka, cizí země a potřeba s někým být). Film, který je rozhodně víc o osobním prožitku než o nějakých "objektivních filmařských kvalitách", přestože kamera je dechberoucí a arménské hory a údolí se jen tak neokoukají. To hlavní ale leží v nevyřčených mezerách mezi všemi těmi obrazy, kde se dva snaží najít sami sebe a zároveň i toho druhého. Přes pomalejší tempo v úvodu silná pocitová pecka.
Od minule se toho změnilo hodně, hlavně akce hraje na pekelně oldschoolovou strunu a digitální orgie tolik neperou do očí, bohužel scénář je s přehledem asi nejhorši z celé série. Situace typu dva stojí na balkóně / jeden se naoko hrabe v motoru (ale nikdo doopravdy nikdy nic neopravuje!) a někdo z nich řekne Povídej mi o svém otci..., tak ty jsou tak dementní, až to práská dveřma. Série znovu odhaluje své největší úskalí - mytologie vycucaná z prstu po prvním dílu je enormně vratká až neexistující a nikdo tu už od dvojky nemá co hrát. Z Lina ale se stává čím dál tím lepší akční režisér (první přepadovka a hlavně finále - především část na mostě - jsou geniální, respekt) a není proč se na něj zlobit, v těch testorenových, ale i adrenalinových momentech dodává tu nejlepší možnou kvalitu (a je jich navíc docela dost) a zbytek se s přimhouřením očí dá dost dobře přežít. Kvůli Rockovi, de Almeidovi (vivat Desperado) a zmiňovanému finále mám chuť přihodit hvězdu navíc, ale při vzpomínce na dialogy se mi do hlavy vrací neskonalá bolest. Závěrečný díl nicméně vyhlížím s velkým zájmem. Pokud se všichni sejdou v jednom ringu alespoň ve stávající herecké sestavě a budou si mít i o čem povídat, nebude už co řešit. Dneska vezměte do ruky popcorn, běžte do největšího a nejhlasitějšího kina, co je k dispozici, a nechte se bez výčitek smést vlnou řvoucích motorů, výbuchů, pachu oleje a benzínu a pravého chlapáckého potu, který rozhodně nevoní po jasmínu. Esence sousloví "bezmyšlenkovitý akční výplach" pro letošní sezónu je tu!
Našláplý úvod s přelety nad městem a předzvěstí věcí obrovských (boží soundtrack!) téměř vrací mysl do devadesátek, už chybí jen ten John McClane. A i když ta nostalgie postupně ubývá na vrub současného look&feelu, nikdy doopravdy nezmizí. Samozřejmě nechybí nějaké to ale: Duncan Jones má k dispozici látku na jednu krátkou povídku. A ví to moc dobře. A snaží se ze všech sil, aby to nešlo prohlédnout. Past zvaná pointa nakonec předčasně sklapne a ke slovu se zákonitě dostává materiál, která musí naplnit kvóty hollywoodských "thrillerů s dojezdem" (a hlavně kvóty stopáže celovečerních filmů). Na moment zamrzí, že ten potenciál nešel mnohem výš, ale nakonec to vůbec není takový problém. Jones totiž netlačí na pilu a plynule přeřazuje na mód "upřímného thrilleru", kde působí něuvěřitelně sebejistě. A baví s velkou grácií. Výsledkem je příjemný "rychlý film", který zbytečně neopakuje, netáhne se, a říká jen to podstatné - a i když to podstatné už zaznělo v jiných filmech a nic zásadně nového se tu neodehrává, slovy hudebních znalců prostě "šlape jako máloco". Slabší, ale velmi radostné čtyři za tenhle mírně nedomrlý, ale po všech stránkách velesympatický zážitek. Gyllenhall by s přehledem utáhl roli Bournea (prosím prosím).
Scénář 1D, kozy 3D. Ving Rhames. Brokovnice. Christopher Lloyd jako vědec. Eli Roth na sra*ky. Gore masakr motorovým člunem. Nevím, co si od filmu s názvem Piraňa 3D přát víc!
Slušné řemeslo, z něhož asi nejvíc vykukuje moderní poučka o tom, že automobilovým honičkám už budou navždy nejvíc slušet taxíky a oprýskané ulice evropských metropolí (kdo si ani jednou nevzpomene na Bourna, ať hodí kamenem). Jinak nic nového pod sluncem, přestože Neeson a Ganz jsou geniální a kamera i střih daleko převyšuje béčkový standard, pořád tomu čouhá z bot sláma se značkou produkční díly Dark Castle, jejíž filmy se asi do vyšší ligy nikdy neprokoušou. I když právě tenhle se snaží ze všech sil a v několika momentech (hlavně úvodu) se mu to setsakramentsky daří. Velmi sympatické tři.
Typické sandlerovské instantní nudle po stodvacáté: rány do hlavy, rány mezi nohy, pár výkalů i zaručeně všechno ostatní, co můžete najít pod nálepkou "buranství". Když ale člověk kolem sebe v sále vidí ty zalamující se páry, dojde mu, že ten model dává dokonalý smysl a lidi si ho přímo žádají! Prostá upřímnost a jednoduchost prodaná pod známou značkou očividně táhne a ještě dlouho táhnout bude, tak proč na tom receptu něco měnit. Zvlášť když ta návratnost je i s minimálním úsilím obrovská (Sandler prostě všem zaplatí dovolenou a natočí tam film, který se mu x-krát zaplatí. Jestli tohle není nejlepší zaměstnání na světě...?) a když to pořád jde i bez scénáře a pořádného režiséra (ne, slepit těch pár scének opravdu nemohlo dát velkou práci). Pár frků každopádně stojí za to, Jennifer je překvapivě cool a kolem a kolem, ve srovnání s Grown Ups to alespoň připomíná film. Ba přimo romantický. Přestože ta sandlerovská romantika bude vždycky trochu neotesaná :-).
Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu.
Způsob, jakým se ti dva dají dohromady, je mi proti srsti, resp. jí bych s radostí okamžitě sáhnul do úsměvu. Zbytek už ale šlape. Navíc v totálně smithovském duchu, což se počítá!
Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70%
Tvůrčí tým z nízkorozpočtové The Asylum má tentokrát ušetřenou práci a nemusí točit další levnou kopii filmu, který jde do kin. Skyline už je ta levná kopie.
Elegance až na prvním místě, scénář na tom posledním, aneb nameleme do 100 minut úplně všechno, co kdy žánr přinesl, poslepujeme šokujícími náhodami a občas hlasitě dupnem do akčních pedálů, aby o zbytku nikdo moc nepřemýšlel. Takové to švihácky nablyskané slo-mo hov*o, které klouže po cool povrchu, ale nikdy se do něj skutečně ambiciózně nezakousne. Vpravdě debilní, ale pořád o stupeň zábavnější než třeba Armored (podobná poloosa obrněné auto - Matt Dillon - herecká parta k pohledání). 50%.
Je smutné, že Tony Scott už se nad klišé nepovznáší, ale jenom je používá. Doslova každý záběr už někde byl a každá hláška někde padla. Na druhou stranu - jednou do roka, proč ne. Závěrečná půlhodina je z hlediska adrenalinu v kinech poslední doby nevídaná, ač tu žánrovou škatulku láme i za hranice Spider-mana a Johna McClanea.
Moje komentáře
Grey, The (2012)
Banda jednotlivců s plochými osudy a minulostí rekrutovaná z řad nejbanálnějších scenáristických stereotypů, zaklesnutá v průhledném umrtním pořadníku. A nad tím vším vyčnívá Neeson jako úkaz z jiného hereckého světa. Je to film o přežití v extrémních podmínkách, horor, esoterická sonda do hlubin žoldákovy duše? Nebo snad nová vize příběhu o Psu Baskervillském? Třetí Predátor? Scénář bezadně krouží kolem skvělého námětu a marně přemýšlí, z jaké strany to celé uchopit. Postavy zakládají ohně, vyměňují si historky, neohrabaně přemítají o životě, nuceně fuckují a pak ně vyskočí digitalní vlk nebo jim za zády zahřmí vlčí chorál (to jako vážně?). A mistr Carnahan, řemeslník schopný ladně vršit skvělou akci i přestylizované obrazové filtry, tu najednou bezmocně stojí a modlí se, ať už to celé skončí. Protože kde není scénář a kam se nehodí akce a přestylizované filtry, tam ani slovutný mistr nic nezmůže. A když už tu šanci přece jen má, je to podivuhodná mizérie (desetiminutovka na útesu nad řekou otevírá letošní žebříček WTF). Být to jenom Neesonova tichá, komorní, osobní anabáze napříč nehostinnou pustinou (klidně v režii Terrence Malicka), nebylo by o čem, ale tohle nesmyslné skupinové putování postrádá prvky žánrové zábavy jakéhokoliv druhu. [Londýn, 27/1/12]
Seeking Justice (2011)
Běh Nicolase Cage začíná notně připomínat běh Ashtona Kutchera! A k tomu pár kouzelných off topic hlášek (Take a leak... buy a hot dog!). Bohužel to není guilty pleasure, ale jen nuzná scenáristická pakárna. Pearce je pro takové filmy škoda, Cage na vyšší metu už asi nedosáhne.
Zkrat (2011)
Na art příliš povrchní a nabubřelé, na thriller poněkud sterilní. Divácky vděčné akční scény v nevděčném neakčním filmu, osudové drama bez dramatu, velká slova zející prázdnotou. A za tím vším krčící se Steven Soderbergh s potutelným úsměvem, který říká "stejně ty prachy zase příště dostanu a budu si dál dělat, co chci. Na vás mi zas tolik nezáleží!" Bourne by měl ze všech těch naháněček a kontaktních soubojů určitě radost, ale ze zbytku by se rozplakal jako malá holka. [18/1/12, Londýn]
Přizdis*áči (2011)
Už druhá polovina poslední série vystrkovala růžky scenáristické beznaděje, která rafinovanost zápletek předchozích dvou sérií přebíjela nezvykle velkým počtem penisů a poklesem inteligence hlavních hrdinů na hranici demence. Film bohužel tenhle trend dál rozvíjí (zejména Simon, který má jít na vysokou, má asi o deset přebytečných koleček víc - wtf?) a nejméně třetinou filmu se táhne pocit, že z toho mohl být hodinový a mnohem chytřejší film. I tak tenhle výlet k moři se starými známými potěší, i když seriálem nedotčeni budou asi nechápavě v pravidelných intervalech obracet oči v sloup.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011]
Lovci hlav (2011)
Tyldumův severský rukopis je něco, co by dnešní Hollywood zatraceně potřeboval! Když si ten kluk ušatá přebíral před osmi lety ve Varech diváckého plešouna za Kámoše, takhle velký přerod bych mu tenkrát neprorokoval. Pryč od hladivých komedií, je čas nastartovat traktor! Sice mi u těch posledních twistů už bylo stydno, prvním čtyřem pětinám ale nemám moc co vytýkat. Vzhledem k tomu, kolik žánrů těch 100 minut obsáhne, je s podivem, že to vůbec funguje až takhle dobře. Odvaha potopit hrdinu do podobně hlubokých sra*ek se cení a ten přerod z Walkena do SuperWalkena je naprosto boží (ač je těch náhod na jeden film trochu moc, ale čert to vem!). Jasný kandidát do TOP 10 pro rok 2011.
Catch .44 (2011)
Tak moc by se chtělo a tak moc to nejde! Všichni víme, koho to ctí a koho ždíme, ale nakoukávat jen filmy na videu a kopírovat všechny ty slavné dílčí scény sofistikovaného násilí bohužel nestačí, chce to mít i tenhleten vypravěčský fištrón. Aneb i prázdné dialogy se dají vést stylově. Over the top přestřelená, do sebe totálně zahleděná nuda, přestože za ten soundtrack by se ani Taratino nestyděl. 30%
Drive (2011)
Refn načetl noirové přiručky a uhodil nesmlouvavý dánský hřebík na stylovou hollywoodskou hlavu. Gosling je oficiální král neverbální komunikace.
Elitní zabijáci (2011)
Velký potenciál, ohromná nuda. Nesmyslně překombinovaný příběh ničí cokoliv, co tu potenciálně funguje a zpomaluje tempo do té míry, že už to občasná akce vážně nevytrhne. Jediné plus - De Niro s velkou bouchačkou je pořád ve formě.
Jeden den (2011)
Šlape to jak má a mezi Anne a Jimem to jiskří jako v prachárně. Vývoj posledních 20 minut dlážděný hollywoodskými klišé ale celý zážitek tristně devalvuje; po tak skvěle rozehrané partii úplně zbytečně! Trhá mi to srdce jako málokdy, ale tu čtvrtou hvězdu tam prostě neprocpu. Alespoň se finálně potvrdilo, že Anne Hathaway definivně dorostla v romantickou jistotu pro současnou generaci. Jen houšť!
Blue Valentine (2010)
Jedna z nejúčinnějších antikoncepčních pilulek všech dob.
Cashback (2006)
Trocha od všeho (Smith, 12 položek nebo méně, Americká krása, Mikulášovy patálie...) ve skvěle civilním britském balení. Už dlouho mi s nějakou partou hovad nebylo tak dobře. Ideově by to mělo alespoň načnout každého druhého romantika.
Šéfové na zabití (2011)
Vyústění většiny gagů a v podstatě jen úplně základní scénářová kostra upomíná na to, že s tak ohromným potenciálem z toho šlo vytřískat mnohem, ale mnohem víc. Vedlejší postavy jsou navíc stokrát zajímavější a vtipnější než hlavní trio, které by se bez Batemana mimochodem ve všech těch schematických sandlerovinách totálně utopilo. Mohla z toho být kultovka, je z toho jen nezávadná jednohubka, na kterou si za měsíc nikdo nevzpomene.
Ženy sobě (2011)
Ano, chvílemi je to poněkud over the top. Na druhou stranu, má to koule za každou cenu a nebojí se to ničeho. V tlačení na pilu jsou jsou na tom Ženy sobě podobně jako Sandler, narozdíl od něj vtipy a frky chytřeji zakotvují v příběhu a v sofistikovanosti humoru jdou i mnohem dál. Hlavně co se týče prodávání klišé, která doteď patřila jen do "mužských" komedií. Bavil jsem náramně. Apatow, kterého je tu cítit odevšad, je mágem, který ždíme z mezilidských vztahů to podstatné a dokáže to servírovat ve skvěle vybalancované usměvavě-nostalgické rovině. Víc takových filmů, které se nebojí jít do toho po hlavě a mají za sebou chytré tvůrce.
Tady (2010)
Minimalistické, ale plné intenzivních a neuvěřitelně pravdivých detailů o soužití v téhle konkrétní konstalaci (cizinec, cizinka, cizí země a potřeba s někým být). Film, který je rozhodně víc o osobním prožitku než o nějakých "objektivních filmařských kvalitách", přestože kamera je dechberoucí a arménské hory a údolí se jen tak neokoukají. To hlavní ale leží v nevyřčených mezerách mezi všemi těmi obrazy, kde se dva snaží najít sami sebe a zároveň i toho druhého. Přes pomalejší tempo v úvodu silná pocitová pecka.
Rychle a zběsile 5 (2011)
Od minule se toho změnilo hodně, hlavně akce hraje na pekelně oldschoolovou strunu a digitální orgie tolik neperou do očí, bohužel scénář je s přehledem asi nejhorši z celé série. Situace typu dva stojí na balkóně / jeden se naoko hrabe v motoru (ale nikdo doopravdy nikdy nic neopravuje!) a někdo z nich řekne Povídej mi o svém otci..., tak ty jsou tak dementní, až to práská dveřma. Série znovu odhaluje své největší úskalí - mytologie vycucaná z prstu po prvním dílu je enormně vratká až neexistující a nikdo tu už od dvojky nemá co hrát. Z Lina ale se stává čím dál tím lepší akční režisér (první přepadovka a hlavně finále - především část na mostě - jsou geniální, respekt) a není proč se na něj zlobit, v těch testorenových, ale i adrenalinových momentech dodává tu nejlepší možnou kvalitu (a je jich navíc docela dost) a zbytek se s přimhouřením očí dá dost dobře přežít. Kvůli Rockovi, de Almeidovi (vivat Desperado) a zmiňovanému finále mám chuť přihodit hvězdu navíc, ale při vzpomínce na dialogy se mi do hlavy vrací neskonalá bolest. Závěrečný díl nicméně vyhlížím s velkým zájmem. Pokud se všichni sejdou v jednom ringu alespoň ve stávající herecké sestavě a budou si mít i o čem povídat, nebude už co řešit. Dneska vezměte do ruky popcorn, běžte do největšího a nejhlasitějšího kina, co je k dispozici, a nechte se bez výčitek smést vlnou řvoucích motorů, výbuchů, pachu oleje a benzínu a pravého chlapáckého potu, který rozhodně nevoní po jasmínu. Esence sousloví "bezmyšlenkovitý akční výplach" pro letošní sezónu je tu!
Rozsudek smrti (2007)
Kdyby na světě neexistovala justice, společenské konvence a logika, přál bych si mít za strejdu Kevina Bacona. Čirá žánrová i řemeslná slast.
Zdrojový kód (2011)
Našláplý úvod s přelety nad městem a předzvěstí věcí obrovských (boží soundtrack!) téměř vrací mysl do devadesátek, už chybí jen ten John McClane. A i když ta nostalgie postupně ubývá na vrub současného look&feelu, nikdy doopravdy nezmizí. Samozřejmě nechybí nějaké to ale: Duncan Jones má k dispozici látku na jednu krátkou povídku. A ví to moc dobře. A snaží se ze všech sil, aby to nešlo prohlédnout. Past zvaná pointa nakonec předčasně sklapne a ke slovu se zákonitě dostává materiál, která musí naplnit kvóty hollywoodských "thrillerů s dojezdem" (a hlavně kvóty stopáže celovečerních filmů). Na moment zamrzí, že ten potenciál nešel mnohem výš, ale nakonec to vůbec není takový problém. Jones totiž netlačí na pilu a plynule přeřazuje na mód "upřímného thrilleru", kde působí něuvěřitelně sebejistě. A baví s velkou grácií. Výsledkem je příjemný "rychlý film", který zbytečně neopakuje, netáhne se, a říká jen to podstatné - a i když to podstatné už zaznělo v jiných filmech a nic zásadně nového se tu neodehrává, slovy hudebních znalců prostě "šlape jako máloco". Slabší, ale velmi radostné čtyři za tenhle mírně nedomrlý, ale po všech stránkách velesympatický zážitek. Gyllenhall by s přehledem utáhl roli Bournea (prosím prosím).
Piraňa 3D (2010)
Scénář 1D, kozy 3D. Ving Rhames. Brokovnice. Christopher Lloyd jako vědec. Eli Roth na sra*ky. Gore masakr motorovým člunem. Nevím, co si od filmu s názvem Piraňa 3D přát víc!
Neznámý (2011)
Slušné řemeslo, z něhož asi nejvíc vykukuje moderní poučka o tom, že automobilovým honičkám už budou navždy nejvíc slušet taxíky a oprýskané ulice evropských metropolí (kdo si ani jednou nevzpomene na Bourna, ať hodí kamenem). Jinak nic nového pod sluncem, přestože Neeson a Ganz jsou geniální a kamera i střih daleko převyšuje béčkový standard, pořád tomu čouhá z bot sláma se značkou produkční díly Dark Castle, jejíž filmy se asi do vyšší ligy nikdy neprokoušou. I když právě tenhle se snaží ze všech sil a v několika momentech (hlavně úvodu) se mu to setsakramentsky daří. Velmi sympatické tři.
Jsem číslo čtyři (2011)
Všechno co jste viděli v traileru a nebáli jste se na to jít znovu do kina.
Zkus mě rozesmát (2011)
Typické sandlerovské instantní nudle po stodvacáté: rány do hlavy, rány mezi nohy, pár výkalů i zaručeně všechno ostatní, co můžete najít pod nálepkou "buranství". Když ale člověk kolem sebe v sále vidí ty zalamující se páry, dojde mu, že ten model dává dokonalý smysl a lidi si ho přímo žádají! Prostá upřímnost a jednoduchost prodaná pod známou značkou očividně táhne a ještě dlouho táhnout bude, tak proč na tom receptu něco měnit. Zvlášť když ta návratnost je i s minimálním úsilím obrovská (Sandler prostě všem zaplatí dovolenou a natočí tam film, který se mu x-krát zaplatí. Jestli tohle není nejlepší zaměstnání na světě...?) a když to pořád jde i bez scénáře a pořádného režiséra (ne, slepit těch pár scének opravdu nemohlo dát velkou práci). Pár frků každopádně stojí za to, Jennifer je překvapivě cool a kolem a kolem, ve srovnání s Grown Ups to alespoň připomíná film. Ba přimo romantický. Přestože ta sandlerovská romantika bude vždycky trochu neotesaná :-).
Život po životě (2010)
Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu.
Půlnoční polibek (2007)
Způsob, jakým se ti dva dají dohromady, je mi proti srsti, resp. jí bych s radostí okamžitě sáhnul do úsměvu. Zbytek už ale šlape. Navíc v totálně smithovském duchu, což se počítá!
127 hodin (2010)
Všechny nápady, které chyběly v Buried se spoustou voňavé technické omáčky, výbornou gilliamovsko-fincherovsko-bayovskou kamerou a překvapivě i skvělým soundtrackem. Francovi jsem věřil tak napůl, ale Boyle si u mě po "krásném a divácky uhlazeném" Milionáři z chatrče napravil reputaci. Od Letu č, 93 nejsilnější kolektivní kinozážitek. A i ten konec sedí! Přesto ne čisté 4 - hrozně mi vadilo, že jedna věta obsáhne veškerou premisu včetně konce (tady má Buried body k dobru) a nejde se zbavit pocitu, že to klidně může být o hodinu kratší a nic se nestane, protože půlku filmu člověk neprožije, ale jenom se jí pročeká. Efektní přetechnizovaný úvod i nečekané rendez-vous s dvojicí dívek v tomhle směru ční úplně nejvíc. 70%
Misfits: Zmetci (TV seriál) (2009)
"ya thu:nk I coold go:t ye a go:n?"
Skyline (2010)
Tvůrčí tým z nízkorozpočtové The Asylum má tentokrát ušetřenou práci a nemusí točit další levnou kopii filmu, který jde do kin. Skyline už je ta levná kopie.
Jak se krotí krokodýli (2006)
Viděl jsem peklo. Vypadá jako dětská lanovka nesoucí rozjuchanou padesátnici Konvalinkovou. Priceless & wtf all-in-one.
Gangsteři (2010)
Elegance až na prvním místě, scénář na tom posledním, aneb nameleme do 100 minut úplně všechno, co kdy žánr přinesl, poslepujeme šokujícími náhodami a občas hlasitě dupnem do akčních pedálů, aby o zbytku nikdo moc nepřemýšlel. Takové to švihácky nablyskané slo-mo hov*o, které klouže po cool povrchu, ale nikdy se do něj skutečně ambiciózně nezakousne. Vpravdě debilní, ale pořád o stupeň zábavnější než třeba Armored (podobná poloosa obrněné auto - Matt Dillon - herecká parta k pohledání). 50%.
Nezastavitelný (2010)
Je smutné, že Tony Scott už se nad klišé nepovznáší, ale jenom je používá. Doslova každý záběr už někde byl a každá hláška někde padla. Na druhou stranu - jednou do roka, proč ne. Závěrečná půlhodina je z hlediska adrenalinu v kinech poslední doby nevídaná, ač tu žánrovou škatulku láme i za hranice Spider-mana a Johna McClanea.