Moje oblíbené filmy

• Salem's Lot (TV film) (1979) U žádného upírského hororu jsem se tak nebála. Vážně, ještě měsíc po prvním shlédnutí jsem kontrolovala, jestli jsou dobře zavřená okna a zatažené žaluzie. Vřele doporučuji dívat se uprostřed noci, mít zhasnuto - kromě televize samozřejmě, na níž běží tato úchvatná upířina, pustit si svíčku, jejíž mírné popraskávání vás donutí být neustále ve střehu, mít pootevřené okno, bez záclon, závěsů, nejlépe osvícené měsícem a efekt nefalšovaného strachu se zaručeně dostaví. Hlavní upír je dost podobný hraběti Orlokovi z filmu Upír Nosferatu, tudíž hned při první příležitosti, kdy se objeví, samozřejmě velmi nečekaně a zblízka vám ukážou jen obličej se svítícími oči přes celou obrazovku, se o mě opět pokoušel infarkt myokardu. No vážně, málem mě trefil šlak:) Tento film není stavěný na lekačkách, dalo by se říct, že krom prvního seznámení s hlavním upírem, se neleknete ani jednou, ale na vynikající hutné a strašidelné atmosféře, kterou jsem v žádném jiném upírském filmu nezažila a to vše podtržené temnou a husí kůži nahánějící hudbou. Pro mě snad nejlepší horror z pera mistra Kinga, jak v knižním, tak i ve filmovém zpracování.

• Phenomena (1985) Krásná Jennifer Connelly má velmi zvláštní schopnost. Rozumí hmyzu stejně tak, jako on jí a navíc ho dokáže ovládat. V dívčím internátu uprostřed nádherné krajiny švýcarských Alp začnou mizet studentky, které v okolí někdo vraždí... Velmi vydařený horůrek s klasickou giallo zápletkou, kde si až téměř do konce filmu nejste jistí vrahem. Hudba Claudia Simonettiho je opět výborná a dokáže velmi dobře vystihnout danou atmosféru či scénu. Rozhodně je to jeden z nejvydařenějších filmů od Argenta.

• Ti druzí (2001) Jeden z mála horrorů, kde neuvidíte ani kapku krve a přesto vás dokáže dokonale vyděsit. Já jsem jej viděla poprvé v multiplexu na předpremiéře, kde nezůstalo ani místečko prázdné a lekali jsme se všichni zároveň, což byla paráda, kterou jsem předtím v kině nezažila. Pepka se tehdy pokoušela klepnout celé kino naráz:) Asi jsem chodila do kina na málo strašidelné filmy. Jednoznačně spolu s "Poltergeist" je film "Ti druzí" jedna z nejlepších duchařin s šokující a rozhodně nečekanou pointou.

• Upír Nosferatu (1922) Téměř dokonalé, dokonce pro mě mnohem lepší, než o trošku mladší Dracula z roku 1931. A i když byl film němý a místy srandovní - za to může ta hudba, která mně občas připadala spíš jak z grotesky :) , nemohla jsem se zbavit pocitu, že právě Upír Nosferatu je vůbec nejstrašidelnějším upírem všech dob. Vidět hraběte Orloka za oknem, asi by mě strachy klepla pepka :))

• 'Chô' kowai hanashi A: yami no karasu (2004) Hodně zvláštní horror. Dokonce tak zvláštní a atmosférickej (dle mého úsudku), že i přes moji únavu jsem vydržela koukat až do konce, doslova zařezaná v křesle a uhranutá minimálně tak, jako zdejší majitelé obchodu, bez jediného zívnutí, což je v pracovní dny u mě menší zázrak. Velmi povedená duchařina s originálním námětem, odehrávající se povětšinou v "prokletém" obchůdku (takové smíšené zboží), nebo koukáme na osudy pár nakupujících, kteři měli tu smůlu a za nákup zaplatili 666 jenů, kde nás sice neušetří typicky asijských duchařských klišé (dokonce nechybí ani plazící se bledá asiatka), ale jako jeden z mála mě vůbec nenudil (stopáž 80minut značka ideál:)) a i když film postrádá lekačky, ze kterých člověka klepne pepka, od začátku nás provází neuvěřitelně dusná atmosféra, která skončí až v samotném závěru a to vše doplněné mimořádně temnou filmovou hudbou - mimochodem, tak povedenou jsem hodně dlouho neslyšela. Konec byl trošku slabší, ale v jiných filmech to podělali daleko víc. Smekám, co víc říct:)

• Noc hrůzy (1985) Chris Sarandon v roli temperamentního a uhrančivého upíra Jerryho Dandridge, který nastěhuje svou rakev a svého hlídače do obydlí hned naproti domu zvědavého Charlieho Brustera, který už od první noci nevinným pohledem z okna postřehne Jerryho přítomnost. Charlie je posedlý sledováním nočních hororů v čele s Peterem Vincentem - zabijákem upírů... Jednoho krásného večera Charlie zahlédne u okna souseda Jerryho, jak zaráží své ostré zuby do krku sličné dívčiny. Hon na upíra může začít. Horor-komedie, které nechybí dusná atmosféra, hudba osmdesátých let, humor, který mně zde vůbec nepřekážel a hlavně poctivé triky, byť jsou některé značně "prokouknutelné", ale raději dám přednost drobným nedostatkům, než koukat na tu hrůzu, kterou provedli v remaku Hrůzné noci:)

• Šestý smysl (1999) Natolik fascinující a příjemně mrazivý thriller, že jsem při prvním shlédnutí ani nedýchala. Jediný film, který jsem viděla v kině třikrát. Jednoznačně s filmem "Ti Druzí" je u mě držitelem nejvymakanější pointy ze všech filmů, co jsem kdy viděla. Při vyslovení věty " i see dead people" mně zaručeně pokaždé naběhne husina ( i v ukázkách:) ), tudíž parádička.

• Srdcová sedma (1998) Tak vida. Další film, který si s radostí nadělím do škatulky oblíbených filmů, ač se nejedná o horror:) Svým způsobem se fantazií nešetří ani tady, ale pozor, pokud film nevidíte od samého začátku, tak těžko pochopíte, oč tu běží a proč má sympatická Gwyneth chvíli delší hnědé vlasy a chvíli krátký blond a mimochodem velmi šik střih a proč to a proč ono... Shrnuto a potrženo, originální romantická komedoška, kterou jsem jako jednu z mála zhltla na posezení, o dvou rozdílných a přesto tak podobných osudech anglické slečny, které se život (ne)obrátí vzhůru nohama, pokud (ne)stihne nastoupit do metra, aneb jak (ne)načapat přítele v posteli s jinou.

• Moulin Rouge (2001) Nemám ráda muzikály, popravdě se jim záměrně vyhýbám, ale tento mě doslova nadchnul. Nicole Kidman a Ewan McGregor dokázali, že jsou nejen výborní herci, ale i úžasní zpěváci. Obzvlášť Ewan, jehož zpěv mě doslova hladil po duši. Na první shlédnutí mě nadchla hlavně hudba (ta je pro mě hodně důležitá) a parádní barevné kulisy Moulin Rouge. Napodruhé jsem se naplno vžila do příběhu, který byl místy hořce veselý a hlavně smutný a dojemný. Prostě paráda.

• Noční můra v Elm Street (1984) Freddy Krueger, který své oběti nahání ve snech je prostě frajer mezi hororovými kultovními zabijáky. Není nad skákající holčičky přes švihadlo, se známým "jedna dvě, Freddy jde..." Freddyho škodolibý smích, skřípot ozývající se zpoza jeho rukavice, potenciální oběti dopující se kofeinem, aby neusnuly.... Klasika, kterou zná snad každý:)