Student University Karlovy, obor Mediální studia, takže v současnousti válčím s naším vysokým školstvím... ale na hodnocení Dětí kukuřice VIII si vždycky chvilku najdu. Pokud si budete chtít popovídat o kulturním imperialismu, mýtech a archetypech ve filmu nebo o tom, proč není třeba nenávidět argentinské telenovely, napište mi.
A teď něco o mě a filmu:
Proč mám ráda filmy:
Pro to potěšení, které nám nabízejí. Film vznikl kvůli tomu, aby prodával emoce. Už ten první (vlak přijíždějící přímo na diváky) vyvolával strach - a přesto vzbudil poprask. Na filmy se díváme, abychom pocítili ten krvavý zmatek při vylodění v Normandii. Zažili adrenalin automobilové honičky. Aby nás pořádně zamrazilo v kostech, když po nás jde šílený masový vrach (případně aby nás potěšilo, když ten maniak brutálně rozseká dalšího teenagera). Chceme s hrdinkami prožívat románek s Hugh Jackmanem a s hrdiny okouzlení Scarlett Johansson. Ve filmu zkrátka hledáme rozptýlení od našeho každodenního, obyčejného života. Rádi se smějeme dobrým vtipům, necháme se vystrašit, rádi si připadáme chytří, když odhadneme pointu, obohacení, když můžeme s filmem vnitřne komunikovat - a dokonce u filmů i rádi pláčeme. A pokud v nás film nevzbudí emoce, je to pro nás špatný film (a začneme na něm hledat chyby, které naše oblíbená komedie samozřejme nemá). Ve skutečnosti jsme ale na ten film jenom naštvaní, protože nám vzal dvě hodiny času a my z něho neměli žádný úžitek.
Oblíbená romantika: Italské námluvy. Marisa Tomei pátrá po Damonu Bradleym, chlapíkovi, kterého nikdy nepotkala, ale který má být podle cikánské předpovědi její jedinou a největší láskou. Pátrá v Benátkách, Římě, na italské riviéře - a mezitím potká Roberta Downeyho jr. Hmm... jak tohle asi dopadne...
Film, u kterého se bojím ještě dnes: Vetřelci. Měsíce po prvním zhlédnutí jsem se bála před spaním v pokojíčku zhasnout, protože jsem věděla, že v té chvíli zpoza rohu vyskočí "ruka" nebo že bosou nohou narazím na oslizlou tenisku.
Nejoblíbenější scéna: Andy Dufresne, který si to v kabrioletu šine k Mexiku. Na vedlejším sedadle má tašku plnou dolarů a před sebou úchvatný pohled na třpytící se Tichý oceán (Vykoupení z věznice Shawshank).
Film, který bych chtěla prožít: Nic emocionálně ani jinak vyčerpávajícího. Vybírám si pohodovou, sluncem a vínem vonící Provence a náruč Russella Crowa. Jednoznačně Dobrý ročník.
Postava, jejíž vlastnosti bych chtěla mít: Elizabet Bennetová, jak jí zahrála Keira Knightley (bez té pýchy a předsudků). Plus bych přidala ultimativní schopnost hláškovat, jakou má David Lister. Pěkně smrtící kombinace...
Osobní favoriti do budoucna: Guillermo del Toro (dvě slova: Faunův labyrint; del Toro má neuvěřitelnou fantazii, nebojí se ukazovat drsné věci a myslí mu to) a Alexander Skarsgard (má velké charisma, úsměv, na který se lepí holky, a za tátu Stellana Skarsgarda, umí hrát a jako Eric Northman v True Blood ma neskutečný badass potenciál)
Film, na který se nejvíc těším: Minule jsem se těšila na Avatara a bylo to zklamání jako hrom. V roce 2010 nemám film, pro který bych dýchala, ale vsázím na nejnovější Nolanův Inception (doufám, že bude inteligentní a provokativní) a remake Souboje Titánů (doufám, že to bude adrenalinová řežba roku). A věřím Lidicím od Alice Nellis.
