Film o tom, jak fungují zákulisní politické praktiky, o soupeření mezi politickými poradci, o hnusných zákulisních hrách, o těsném napojení médií na politiku... A přece už teď je vidět, že hrozně rychle zestárne. Nemá totiž dost hutný příběh, jde spíš o tahání za zákulisní nitky a špinavé fígle. Nic z toho ale Clooney nepodal dostatečně silně a zábavně. Pro nahlédnutí do světa politky - ano. Pro větší filmový zážitek... ani náhodou. Hodnotím samozřejmě z pohledu Evropana, věřím, že Američanům bude téma prezidentských primárek bližší.
Hodnotit nebudu, neviděla jsem na to dost dílů, ale je fakt, že na tohle dílko občas na Primě Love narazím. A za sebe musím říct, že se zvrhle bavím. Televizní look devadesátých let ačkoli je telenovela z roku 2006? Splněno. Postavy, které vypadají na 25, ačkoli už mají mít teenegerské potomky? Splněno. Ženská záporačka, které při každé scéně div nevypadnou nárazníky z přiléhavých šatů? Splněno. Neskutečně dementní postavy/dialogy? Splněno! Přidejte dramatickou hudbu, zápletku se ztracenými a znovu nalezenými dětmi, domnělou vraždou, co nebyla vražda, falešné těhotenství... Tenhle seriál mě neznechucuje víc než von Trierův Antikrist.
Dlooouho jsem odolávala... ale pak jsem na Primě Cool viděla pár epizod... no a co si budeme povídat: Sheldon mě dostal. Je otravný, přechytralý, panovačný, stále poučuje, je těžko schopen jakékoli normální sociální interakce - ale zároveň dokáže být neskutečně roztomilý, protože ve spoustě věcí je (navzdory své inteligenci) jako dítě. A samozřejmě jeho poznámky jsou neskutečně vtipné. Se zbytkem party je to horší. Leonard, Raj a Howard jsou takoví typičtí geekové, kteří se rádi hrabou ve starých komiksech, hrají na PS3 a vystřelují laserové paprsky na měsíc. Zároveň mi často připadá otrávná ta jejich trapná nadrženost, kdy se hodí za každou sukní, která se jim nabídne. Výjimkou je samozřejmě Penny, světlý paprsek normálnosti, drsná holka odkudsi ze středozápadu, která toho o kvantové mechanice ví asi tolik, co o já o historii Avengers. BBT je ale samozřejmě fajn, nejen pro geeky kteří si libují v odkazech na Star Trek, Babylon 5 nebo Battlestar Galactiku. Klidně skouknu i čtyři díly v kuse. Bohužel mi ale ani nechybí, když několik měsíců neslyším ani jednu Sheldonovu hlášku.
Tina Fey alias Liz Lemonová je úžasná. Je charismatická, má zabijácký smysl pro humor (perfektní timing!), je z New Yorku, takže je typicky neurotická (což je u ní ale roztomilé, ne trapné). I přesto, že se často sama vtipně shazuje, neschází jí zdravé sebevědomí. A vypadá neskutečně cool v brýlých. To je, pane, baba. A parťáka jí dělá typově přesný Alec Baldwin. Jejich buddy chemie (ne erotická!) je tím, co seriál táhne kupředu. Smíchy vybuchnu jen občas, ale body přidávám za to, že miluju dobré ženské komičky. A moc bych si přála Tinu vidět někde společně s Kirsten Wigg...
Prázdné a bez jiskry jako mozek zombíka. A přece nebolí se na to koukat. Ale ruku na srdce - je to kvůli hnusným zombíkům a explicitnímu násilí, ne kvůli telenovelovému žvanění. Hodnotím po první sérii, na jejímž konci mě znepokojilo, kolik dějových linek nebylo dotaženo do konce - a uvědomění, že se vlastně za celou sérii prakticky nic nestalo! O sympatiích k postavám či jejich hloubce mimochodem nemůže být řeč.
U pořadů tohoto typu je složité je hodnotit. Do křesla si pozvete člověka z lidu, o kterém už předem víte, že má nějaký škraloup nebo trauma z minulosti (proto taky soutěžícím pokládají tak sto otázek ještě před natáčením, aby přizvaný psycholog poznal, na jaký škraloupek se mají ve studiu zaměřit). Začnete s jednoduchými otázkama (ukradl jste někdy něco v obchodě?), čímž docílíte toho, že si diváci k soutěžícímu vytvoří nějaký vztah. A pak vytáhnete ten škraloup a protože už předem víte, jaké odpovědi jsou pravdivé a jaké ne, soutěžícího necháte se emocionálně odhalit a odejít s prázdnou. Občas mu i můžete zničit manželství nebo rodinné vztahy. Ano, pro diváky je to zábava, dívat se na cizí neštěstí. Ukazuje to na nehezké lidské vlastnosti. A u soutěžících to ukazuje, co všechno jsou lidé ochotni prodat za vidinu peněžní výhry (svojí čest, dobré jméno, hrdnost, manželství, partnera či partnerku...). Nic než pravda (The Moment of Truth) je z určitého úhlu pohledu televizní žumpa, ale nedá se jí upřít to, že diváky zvrhle pobaví (proto dávám dvě hvězdy). Smutné je, že zase o kousek posunul hranice směrem vkusu směrem dolů.
V jednu chvíli hrdinka Liz pronese cosi ve smyslu: "Víte o tom, že mluvite jen v levných plakátových heslech?" Tvůrci si evidentně nevšimli té ironie... Je fascinující, jak film o hledání smyslu života, o naplnění, o znovunalezení radosti z běžných věcí může být tak, tak povrchní. Nebylo třeba, aby Liz cestovala po celém světě, jedinou lokací, kterou Murphy umí prodat, je italský Řím. Je to dlouhé, necítíte z toho emoce a můžete si jen nechat zdát o tom, že by vám tenhle film mohl říct, jak vést lépší, smysluplnější život. V tom, že sobecky zničehonic opustíte své blízké a vydáte se zcestovat svět, to, obávám se, nebude.
Wow, inteligentní scénář, promyšlené vtipy a zamilováníhodné postavy! Crazy, stupid, love je jeden z těch filmů, které musíte mít rádi, pokud jste někdy měli nějaké vztahové trable. Život ani vztahy nejsou jednoduché a mnohdy se nehezky zamotají, ale pokud věříte, že s někým máte být, pak to nevzdávejte. No není to hezké poselství? A ještě k tomu zabalené v zábavném a sofistikovaném balíčku. Přiznejme si, zase tak často se nestává, že si z filmů pamatujete několik dní po jejich zhlédnutí konkrétní scény. Tomuhle filmečku se to ale u mě povedlo (konkrétně první rozhovor Cala s Jacobem, setkání ve škole s učitelkou angličtiny, zvedačka z Hříšného tance nebo závěrečné rodinné setkání). 80 %
Říkala jsem si, že tenhle seriál bude o kuchařích v luxusní restauraci - a že tu půjde hlavně o jídlo. Samozřejmě o vtipy a o postavy, ale že to jídlo bude nějak upřednostřené. Ale ono ne. Šéfkuchař nadivoko je veskrze průměrný sitcom. Herci jsou průměrní (u Bradleyho Coopera nejde ani tak o herectví, jako o jeho charisma), vtipy jsou průměrné a předvídatelné, příběhově je to slabota. Nic nového. Ale vlastně jo - Bradleyho postava má snad v každém díle sex s jinou ženou. Bohužel k získání žen evidentně nepotřebuje nic víc než úsměv a vnadnou, nadrženou newyorskou samici. Jako Barney Stinson z HIMYM je taky mužská děvka (man whore), ale tihle dva jsou jako nadržený žáček (to jsi ty, Bradley) a guru svádění (go for it, Barney)!
Popravdě by Lovcům hlav víc slušela televizní obrazovka. Místy je to brutální, místy nechutné, místy šokující a občas i trochu levné (hlavně ta rodinná/manželská část). Zápletka je ale promyšlená hezky a příběhové twisty potěší. Já se bavila. Tenhle film s příchutí Skandinávie (ten nábytek ala Ikea jsem žrala) a zoufálství člověka, který zjistí, že hraje nebezpečnou hru, na kterou nemá a která se mu sype pod rukama, slupnete jako malinu. Ráda bych viděla Tsunamim zmiňovaný remake se Stevem Buscemim a Aaronem Eckhartem.
O chlup lepší než Thor, hlavně díky kouzelnému retru a charismaťákovi Evansovi. Patriotismus mi tu vadil o poznání méně než třeba u takového Pearl Harboru. Co ale vadí, je předvídatelnost. Tenhle film vás ničím nepřekvapí. Všechno tu šlape, akční scény i načrtnutá milostná zápletka jsou fajn. Ale nadšeni asi nebudete. Což z Kapitána Ameriky vůbec nedělá špatný film. Jen by potřeboval víc nakopnout. Popravdě se mi ale hodně líbil konec a těším se na Avengers!
Už jsem nečekala, že by mi nějaký film vrátil ten pocit, když jsem se zatajeným dech sledovala Dobyvatele ztracené archy. Však vy víte, o čem mluvím. Mix úžasu nad tím, jak si Spielberg dokáže s detaily vyhrát jako malý kluk, ten zápal pro vyprávění, ten lehkonohý styl, ta radost z natáčení! Pravda, rozjezd je trošku pomalejší, ale v okamžiku, kdy se Tintin dostane na palubu Kabudjianu (pokud si zprávně vzpomínám na jméno), se film krásně rozjede. Vrcholem je pak honička v ulicích poušního afrického města. To jsem si znovu připadala, jako by mi bylo deset let. Moje velké uznání za to, jak si dvojka Spielberg/Jackson s tímhle filmem vyhráli, protože takhle poctivě točí dneska málokdo. Zápory: nevýrazný hlavní hrdina, chyběla mi dechberoucí závěrečná sekvence, raději bych ten příběh viděla v hrané podobě. Nezapomenutelné: Filuta a Haddock, sekvence útěku s Kabujiana, bitvy na Jednorožci a honička v pouštním městě. 85 % a věčná škoda, že mi už není těch deset let.
Viděli jste Generation Kill? Pokud ano, tak víte, co čekat od Hurt Lockera. Pár zajímavých, detailně popsaných a drsných historek z každodenního života nasazených vojáků. Syrová autenticita a drsnost na úkor hlubší psychologie postav. Ano, cítíte tu beznaděj boje party pyrotechniků, kteří nevědí, jestli dálkové ovládání drží v ruce místní řezník nebo ten milý chlapík s kamerou. Zároveň poznáte ten drive, ten hon za adrenalinem, který ty chlapy žene dál. Válka je závislost, říká motto filmu. A Bigelowová tohle poselství předat umí. škoda toho, že film nemá silnější hlavní příběh. Přiznávám, chvílemi jsem se nudila. Ono je něco jiného vyprávět o odjišťování bomb a něco jiného o vojenské akci v plné síle (jak to předvedl Ridley Scott v Black Hawk Down). A popravdě bych radši v hlavní roli viděla toho Guye Pearce, kterého si tu užijeme jenom pár minut...
VZDUCHOLODĚ! To je asi nejsilnější dojem, který ve vás nejnovější Tři mušketýři zanechají. Zdá se, že Anderson se v nich úplně vyžívá a rochní se v každé vteřině, kdy je má na plátně. Ano, jsou to v podstatě zjednodušení Dumasovi Tři mušketýři včetně zápletky s královniným náhrdelníkem. Ale jsou to Tři mušketýři se VZDUCHOLODĚMI! Ale odkdy byl tenhle příběh dramatem? Vždycky to byla víceméně akční oddechová podívaná plná soubojů, trochy té politiky, podrazů, krásných kostýmů a buddy chemie. Jen byla vždycky uzpůdobená dané době. Pochybuji, že verzi s Michaelem Yorkem ve své době diváci považovali za velkou filmařinu. Ale to jen na okraj. Vypněte mozek a bavte se. Tenhle film má skvělé souboje, sympatické herce a vtipné dialogy (nemůžu si pomoc, ale Orlandu Bloomovi jsem jeho namachrovaného lorda Buckinghama opravdu žrala!). A bože, bože - obří VZDUCHOLODĚ!
Film bez chuti a zápachu, ve kterém jsem měla problém se orientovat - možná to nebyl až tak problém scénáře jako spíš toho, že Rob Marschall vůbec nedokáže diváka zaujmout. Verbinski je rutinér, ale jeho rutina je dobrá. I ten třetí díl Pirátů, jakkoli byl přepálený a hloupý, měl svá lepší místa a hlavně na něm bylo vidět, kolik stál. Na vlnách podivna mi až moc připomíná starý televizní film - bez ambicí, táhnoucí se, prostě šeď šedoucí. Nejvíc si to uvědomíte v jediné opravdu zapamatovatelné scéně filmu - s mořskými pannami. Díky bohu za ně. Protože jak McShane v roli Černovouse, tak Penelope Cruz mají kvocient zajímavosti nebezpečně blízko nule. Oba jsou jedno velké klišé, u ní mě navíc otravoval španělský přízvuk. O starých známých se radši rozepisovat nebudu, protože všichni jsou jen stínem původní trilogie. Čtvrtí piráti nejsou úplně špatný film, bohužel spadají do kategorie, které říkám "meh" (ekvivalent pokrčení ramen).
Škoda přeškoda, že tvůrci nezůstali většinu času v Asgardu a více si nepohráli s propojením Thorova světa a severskou mytologií (a zapojení Stellana Skarsgarda, který tu hraje švédskou postavu). Zkrátka si udělat pěkné, masité podhoubí, které bude diváka fascinovat. Bohužel se Thor hrozně dlouho točí kolem dění v nějakém texaském zapadákově. A navíc jeho přerod z namachrovaného badasse v citlivějšího badasse je hodně náhlý a málo uvěřitelný. Hemsworth je fajn (děkuji jeho trenérovi z posilovny), ale nemůžu si pomoct a přemýšlým, jak by si s jeho rolí poradil původně zvažovaný Alexander Skarskard, který je herecky o třídu výš - a navíc by se tu potkal s tatínkem (mňam, mňam).
Ryan Gosling. Doteď jsem ho měla zaškatulkovaného jako romantického ňoumu z Notebooku. Ale v Drive je už od prvních minut tak cool, že mu věříte, že je schopný kdejakýmu otrapovi rozmašírovat hlavu. Vlastní botou. S párátkem v koutku. A jen pár vteřin poté, co tak krásně něžně políbí svou femme fatale. Jeho nejednoznačná postava je fascinující a skvěle zahraná a postupně si ji zamilujete. Režie v dánských rukou je přesná, drsná a precizní. A k tomu posloucháte neotřelý soundtrack a obdivujete vymazlené automobilové honičky. Tahle neotřelá kriminálka o malých mafiánech v L.A. vás bude bavit. A Ryane, tohle ti posílám: :-*
Když už chci parodovat, tak to musím dělat sofistikovaně. Vím, že to na první pohled nevypadá, ale vzpomeňte na Žhavé výstřely nebo Připoutejte se, prosím. V každé scéně bylo poznat, že ji napsat někdo, kdo nemá mozek v řiti. Nebo v případě Your Highness ve spodkách. Ne že by byl scénář až tak dementní, ale vypadá, jako by ho napsal kluk, kterým mlátí puberta. Nemám nic proti sprostým vtipům o nadržencích, narážkám na homoerotiku nebo prznění malých princů. Ale tohle všechno je tu podané hrozně levně a prvoplánově. 50 %
Malý velký film. Ano, Zrození je letní blockbuster, ale ve skutečnosti popisuje dětství a vývoj inteligentního šimpanze Ceasara - jeho cestu od roztomilého domácího zvířátka do pořádného badasse (u slůvka "NO" mě úplně zamrazilo). Aby z toho diváci něco měli, bylo potřeba z tohohle opičáka udělat plnokrevnou a zajímavou postavu - navzdory tomu, že je plně vytvořený počítačem. A podařilo se na sto procent. Ceasarova mimika je naprosto geniální a tenhle digitální mazel bez problémů přehraje jak prkenou Freidu Pinto, tak mého oblíbence Jamese Franca, jehož postava narozdíl od Ceasara za celý film žádný vývoj neprodělá. Ještě teď kroutím hlavou nad tím, jak se tvůrcům (a hlavně dalšímu neznámému britskému televiznímu režisérovi, kterému od teď držím palce) podařilo, že diváci tak těsně přilnou ke zvířecímu (!), digitálnímu (!) hlavnímu hrdinovi. Nebudu popisovat zápletku, ta není nijak složitá ani překvapivá. Je ale natolik sofistikovaná a vyprávěná s takovým zaujetím, že si z vás udělá loutky dělající "Oh", "Aww", "To sis zasloužil, mamrde!". Velmi mile mě překvapilo, jak nenásilně film naznačuje blížící se lidskou apokalypsu (neodcházejte z kina hned po začátku titulků!) a narážky na původní Planetu opic - jeden z šimpanzů si hraje s malou sochou svobody, v televizi je reportáž o letu na Mars s názvem Icarus (jsem si jistá, že v té raketě seděl Charlton Heston), novinový titulek hlásající, že se astronauti ztratili... 90 % a moc chci vidět pokračování.
Ehm... Počkejte chvilku, zapnu si mozek zase do pozice ON... Tak fajn. Jsem jeden z těch lidí, kterým spojení kovbojové a vetřelci nezavánělo průšvihem. Vlastně to mohla být dost zajímavá kombinace. Trhlá, chvílemi vtipná, akční. Nic takového ale ve Favreauově filmu nenajdete. Nebudu vyjmenovávat všechna negativa. Nejdůležitější je, že tenhle film je nudný a už tak od třicáté minuty (přiznávám, že úvod se vcelku dal ukoukat) se neskutečně táhne. Až tak, že máte čas přemýšlet nad tím, jak je scénář chvílemi nelogický. A to je vždycky špatně. Nenalhávejte si, že my všichni ostatní jsme tenhle film jenom nepochopili a vám se bude líbit. Nebude. Mé dvě hvězdy za Daniela Craiga a taky z nostalgie (kovbojů není nikdy dost).
Začnu pro mě největší problémem - místy mi děj nedával moc smysl, respektive jsem netušila, o čem zrovna postavy mluví. Týkalo se to hlavně hafa magických předmětů, které se ve filmu vyskytují. Kromě sedmé jsem četla všechny knihy (jen jednou!), ale těch jsem postav a propriet je tu prostě už moc. Nicméně potěšující je, že Potter má opravdu důstojné finále. Několik postav zemře dost brutální smrtí, čarodějové se tu kosí ve velkém, dočkáme se i procházky v kalužích krve, oživných soch rytířů, velkolepých efektů... prostě cool epické tečky za něčím, co začínalo jako rodinný film pro malé děti. Skoro celou dobu jsem si říkala: Ano, takhle by takhle sága měla skončit. Nechybí tu emotivní momenty, i když některé posáže jsou zbytečně uspěcháné a nestihnete si je užít. A některé postavy si určitě zasloužily důstojnější rozloučení. Až dojemný je na druhou stranu fakt, že se tu setkáváme prakticky se všemi důležitými postavami z předchozích dílů. A to ani nemusíte být extra velký fanoušek Potterovské ságy. Nejsem úplně nadšená, ale spokojenost tu určitě je.
Tak tohle rozhodně není obyčejný chic flick (biják pro baby). Dámy jsou tu už docela otřískané životem, ale stále vtipné, pohotové, šarmantní (když zrovna nemají otravu jídlem!) a mají i něco v hlavě. Je tu hodně vidět, že většina představitelek jsou zkušené komičky, především Kristen Wigg je tu odzbrojující a hláškuje jako o život. A přesto jí věříte celou tu romantickou vložku s irčanským policajtem alias "ajťákem Royem". Pánové se nemají čeho bát, ačkoli se tu vlastně jedná o předsvatební boj družiček, díky (většinou) povedeným vtipům tenhle film rozhodně nemusejí odtrpět vedle svých drahých poloviček.
"So trust me when I say if a guy is treating you like he doesn't give a shit, he genuinely doesn't give a shit. No exceptions." Aneb, dámy, přestaňme si namlouvat, že když se chlap chová jako kretén, je to proto, že nás má rád. Oceňuju, že tenhle film přichází s trochu jiným, ironičtějším a realističtějším pohledem na věc. A přece jako romantická komedie funguje, i když chvílemi dost nahořká. Líbilo se mi, že každý si tu najde svoje - máme tu manželskou krizi, přechozený vztah, loosery hledající partnera pomocí nejrůznějších technologií... A kdo má rád tu pravou romanťárnu, nechť se zaměří na příběh Gigi a Alexe (oba moc roztomilý). Právě u nich zazní moudra typu "když ti ten chlap nezavolal do jednoho týdne, tak ho přestaň omlouvat a smiř se s tím, že jsi mu prostě u (...)". Ale nebojte se, scénáristé nám dávají jistou naději - vždycky můžeme být ta výjimka z pravidla. ;-)
Krásná animace, která nám Čechům bude povědomá, srozumitelný příběh, přesah. Jenže film po skvělém rozjezdu v druhé třetině ztrácí tempo. A chyběly mi opravdové emoce.
První polovina filmu, kdy máte takový plíživý nepříjemný pocit z těch britských spratků. Polovina druhá je ale plná nepochopitelných náhod (kdy si třeba říkáte - no ne, kolem je celý let a oni narazí zrovna do sebe!) a zbytečného násilí, které vás bude štvát. V takové chvíli chcete, aby měl film nějakou katarzi (hezká byla třeba v Hory mají oči), tady se jí nedočkáte. Čeká vás spíš depresivní konec. Jinak atmosféra filmu je povedená, herci jsou taky fajn. Nejvíc hardcore mi přišla scéna s přivázaným Fassbenderem (i proto, že pro něj mám slabost). Nenechte se uchlácholit tím, že film vypadá víc realisticky než ostatní thrillery, spíš vypněte mozek a užijte si všechno to řezání a bodáníčko.
Chápu, o co Jordanovi šlo - vyvolat v divákovi nejistotu a pohrávat si s jeho důvěrou v pohádkový motiv. Ale já mu to nežrala ani minutu. Chování postav je místy nelogické a chemie mezi Farrellem a kráskou Alicjí Bechledou nefunguje (spíš se tu hraje na vztah mezi dospělými a Syracusovou dcerou, ale ta nedokáže zaujmout a není dvakrát sympatická). Popravdě - rozuzlení jsem skoro odzívala, protože k příběhu jsem si prostě nenašla cestu. Na druhou stranu nemůžu říct, že by Ondine byl špatný nebo odfláknutý film. Pokud se naladíte na jeho podivnou poetiku (rozhodně tu nemluvím o roztomile podivné poetice ve stylu starého Tima Burtona, spíš o depresivní, vlhkou, šedivou poetiku irské pracující třídy!), můžete si film užít. V opáčném případě - a pokud jste muž - si pravděpodobně užijete jen Alicjiny křivky.
Byla jsem jediná, komu připadalo, že skoro všechny postavy v tomhle filmu se chovají divně - ne zábavně divně, ale divně divně? Vůbec jsem si k nim nedovedla najít cestu. A to Witherspoonová a Rudd hrají dobře - jenom jako by se pohybovali úplně v jiné realitě než my ostatní. Tudíž ta romantická linka to nefunguje, bylo mi úplně šumák, s kým Reese skončí a jestli Rudd půjde do vězení. Jediné, co mě tu zaujalo, byl fakt, jak často se tu čekalo na autobusové zastávce... Jedna hvězda za ten rozhovor nad plastelínou, kde Paul Rudd zazáří a je k zulíbání.
Mám ohromnou slabost pro romanťárky, kde to mezi ústředním párem opravdu jiskří a vy jim fandíte, aby jim to vyšlo. Damon s Bluntovou takovým párem bezesporu jsou. Emily je tu tak úchvatná, že i mě jako holce brala dech. A Matt zase jednou ukazuje, proč patří do první herecké ligy (ani jsem si nevzpomněla, že jsem ho před měsícem viděla v True Grit - až tak jsem mu to tady žrala). A sci-fi/nadpřirozená rovina filmu funguje taky na jedničku. A vlastně se to spojení lásky a plánování osudů k sobě moc hodí. Film přijemně ubíhá a všechny emoce v něm fungují tak, jak mají (to se mnohým filmům vůbec nedaří!). SPOILER Škoda, že tvůrci politiku Davidovi nenaordinovali nějaký opravdu důležitý krok, který jako prezident udělá ("Davide, zachráníš zemi před invazí mimšťanů/padajícím asteroidem/Al Kaidou..."). Zkrátka něco, pro co by David musel obětovat svojí budoucnost se svou ideální ženou. Za tenhle anti happy end bych šla do plného hodnocení.
Nenechte se napálit úvodními atmosférickými titulky. Že je něco špatně pochopíte v třetí minutě filmu, kdy na scénu skočí namachrovaný chlapeček s nastajlovanou ofinou a udělá pózu a la Twilight (ano, jako ostatní budu i já narážet na režisérčin předchozí film, protože Karkulka ho v mnohém připomíná). Připomínám, že mně Twilight (první díl) nevadí a myslím si, že v rámci možností jako film funguje. Karkulka je ale dementní film, kde se spousta postav chová dementně, že byste je nejradši vzali po kebuli pánví (ano, mluvím i o tobě, Amando). Hlavní hrdinka je otravná, do všeho se plete a je hloupá. Její dva nápadníci jsou panáci bez charismatu (to i ten Patyzón ho má!). A Gary Oldman? Jeho postava se chová afektovaně a tak nelogicky, že jediným výsvětlením jejího chování by bylo šílenství. Ale ani na okamžik jako šílenec nevypadá (a to je Gary umí tak dobře, sakra). Hardwicková je pozérka a natočila hloupý film. Tečka. PS: Moje hvězda je za ne úplně trapnou výpravu a odhalení toho, kdo je opravdu vlkodlak. Pusťe si radši Společenství vlků.
Chtělo by se mi říct, že Snyder nám dal podpasovku (původní smysl sousloví Sucker Punch). Ale to by nebylo fér. Jeho film se jenom nepovedl tak, jak by asi Zack chtěl. Ty akční sekvence jsou na pohled hezké, ale jsou všechny hrozně podobné, tudíž na jedno brdo - asi to chtělo vyhodit choreografa na akční scény a přijmou jiného na scény taneční (neuvidíme ani jednu, cha!). Co jakž takž funguje, je story dvou sester - Rocket a Sweet Pea a to téma pokusu Baby Doll uniknout lobotomii, v šantánové realitě ztrátě panenství - asi (mimochodem, roličku lobotomizéra/milovníka pannen si střihnul Jon Hamm z Mad Men). Ale jak říkám, to hledání čtyř různých itemů je nudné a otravné. A ty pokusy o vyšší umění vlastně taky. SPOILER. Třeba fakt, že Sucker Punch je vlastně příběhem Sweet Pea - jenže pokud je ona vypravěčem, jak je možné, že vidíme části filmu, ve kterých se nevyskytuje? A co sakra dělal Scott Glenn v té části příběhu, která měla být "realitou"? A víte co, ani nemám chuť nad tím dumat. (PS: Ta hubeňoučká a zmalovaná děvčátka mi teda sexy rozhodně nepřišla, nevím teda jak pánům...)
Moje komentáře
Den zrady (2011)
Film o tom, jak fungují zákulisní politické praktiky, o soupeření mezi politickými poradci, o hnusných zákulisních hrách, o těsném napojení médií na politiku... A přece už teď je vidět, že hrozně rychle zestárne. Nemá totiž dost hutný příběh, jde spíš o tahání za zákulisní nitky a špinavé fígle. Nic z toho ale Clooney nepodal dostatečně silně a zábavně. Pro nahlédnutí do světa politky - ano. Pro větší filmový zážitek... ani náhodou. Hodnotím samozřejmě z pohledu Evropana, věřím, že Američanům bude téma prezidentských primárek bližší.
Marina (TV seriál) (2006)
Hodnotit nebudu, neviděla jsem na to dost dílů, ale je fakt, že na tohle dílko občas na Primě Love narazím. A za sebe musím říct, že se zvrhle bavím. Televizní look devadesátých let ačkoli je telenovela z roku 2006? Splněno. Postavy, které vypadají na 25, ačkoli už mají mít teenegerské potomky? Splněno. Ženská záporačka, které při každé scéně div nevypadnou nárazníky z přiléhavých šatů? Splněno. Neskutečně dementní postavy/dialogy? Splněno! Přidejte dramatickou hudbu, zápletku se ztracenými a znovu nalezenými dětmi, domnělou vraždou, co nebyla vražda, falešné těhotenství... Tenhle seriál mě neznechucuje víc než von Trierův Antikrist.
Teorie velkého třesku (TV seriál) (2007)
Dlooouho jsem odolávala... ale pak jsem na Primě Cool viděla pár epizod... no a co si budeme povídat: Sheldon mě dostal. Je otravný, přechytralý, panovačný, stále poučuje, je těžko schopen jakékoli normální sociální interakce - ale zároveň dokáže být neskutečně roztomilý, protože ve spoustě věcí je (navzdory své inteligenci) jako dítě. A samozřejmě jeho poznámky jsou neskutečně vtipné. Se zbytkem party je to horší. Leonard, Raj a Howard jsou takoví typičtí geekové, kteří se rádi hrabou ve starých komiksech, hrají na PS3 a vystřelují laserové paprsky na měsíc. Zároveň mi často připadá otrávná ta jejich trapná nadrženost, kdy se hodí za každou sukní, která se jim nabídne. Výjimkou je samozřejmě Penny, světlý paprsek normálnosti, drsná holka odkudsi ze středozápadu, která toho o kvantové mechanice ví asi tolik, co o já o historii Avengers. BBT je ale samozřejmě fajn, nejen pro geeky kteří si libují v odkazech na Star Trek, Babylon 5 nebo Battlestar Galactiku. Klidně skouknu i čtyři díly v kuse. Bohužel mi ale ani nechybí, když několik měsíců neslyším ani jednu Sheldonovu hlášku.
Studio 30 Rock (TV seriál) (2006)
Tina Fey alias Liz Lemonová je úžasná. Je charismatická, má zabijácký smysl pro humor (perfektní timing!), je z New Yorku, takže je typicky neurotická (což je u ní ale roztomilé, ne trapné). I přesto, že se často sama vtipně shazuje, neschází jí zdravé sebevědomí. A vypadá neskutečně cool v brýlých. To je, pane, baba. A parťáka jí dělá typově přesný Alec Baldwin. Jejich buddy chemie (ne erotická!) je tím, co seriál táhne kupředu. Smíchy vybuchnu jen občas, ale body přidávám za to, že miluju dobré ženské komičky. A moc bych si přála Tinu vidět někde společně s Kirsten Wigg...
Walking Dead, The (TV seriál) (2010)
Prázdné a bez jiskry jako mozek zombíka. A přece nebolí se na to koukat. Ale ruku na srdce - je to kvůli hnusným zombíkům a explicitnímu násilí, ne kvůli telenovelovému žvanění. Hodnotím po první sérii, na jejímž konci mě znepokojilo, kolik dějových linek nebylo dotaženo do konce - a uvědomění, že se vlastně za celou sérii prakticky nic nestalo! O sympatiích k postavám či jejich hloubce mimochodem nemůže být řeč.
Nic než pravda (TV pořad) (2008)
U pořadů tohoto typu je složité je hodnotit. Do křesla si pozvete člověka z lidu, o kterém už předem víte, že má nějaký škraloup nebo trauma z minulosti (proto taky soutěžícím pokládají tak sto otázek ještě před natáčením, aby přizvaný psycholog poznal, na jaký škraloupek se mají ve studiu zaměřit). Začnete s jednoduchými otázkama (ukradl jste někdy něco v obchodě?), čímž docílíte toho, že si diváci k soutěžícímu vytvoří nějaký vztah. A pak vytáhnete ten škraloup a protože už předem víte, jaké odpovědi jsou pravdivé a jaké ne, soutěžícího necháte se emocionálně odhalit a odejít s prázdnou. Občas mu i můžete zničit manželství nebo rodinné vztahy. Ano, pro diváky je to zábava, dívat se na cizí neštěstí. Ukazuje to na nehezké lidské vlastnosti. A u soutěžících to ukazuje, co všechno jsou lidé ochotni prodat za vidinu peněžní výhry (svojí čest, dobré jméno, hrdnost, manželství, partnera či partnerku...). Nic než pravda (The Moment of Truth) je z určitého úhlu pohledu televizní žumpa, ale nedá se jí upřít to, že diváky zvrhle pobaví (proto dávám dvě hvězdy). Smutné je, že zase o kousek posunul hranice směrem vkusu směrem dolů.
Jíst, meditovat, milovat (2010)
V jednu chvíli hrdinka Liz pronese cosi ve smyslu: "Víte o tom, že mluvite jen v levných plakátových heslech?" Tvůrci si evidentně nevšimli té ironie... Je fascinující, jak film o hledání smyslu života, o naplnění, o znovunalezení radosti z běžných věcí může být tak, tak povrchní. Nebylo třeba, aby Liz cestovala po celém světě, jedinou lokací, kterou Murphy umí prodat, je italský Řím. Je to dlouhé, necítíte z toho emoce a můžete si jen nechat zdát o tom, že by vám tenhle film mohl říct, jak vést lépší, smysluplnější život. V tom, že sobecky zničehonic opustíte své blízké a vydáte se zcestovat svět, to, obávám se, nebude.
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Wow, inteligentní scénář, promyšlené vtipy a zamilováníhodné postavy! Crazy, stupid, love je jeden z těch filmů, které musíte mít rádi, pokud jste někdy měli nějaké vztahové trable. Život ani vztahy nejsou jednoduché a mnohdy se nehezky zamotají, ale pokud věříte, že s někým máte být, pak to nevzdávejte. No není to hezké poselství? A ještě k tomu zabalené v zábavném a sofistikovaném balíčku. Přiznejme si, zase tak často se nestává, že si z filmů pamatujete několik dní po jejich zhlédnutí konkrétní scény. Tomuhle filmečku se to ale u mě povedlo (konkrétně první rozhovor Cala s Jacobem, setkání ve škole s učitelkou angličtiny, zvedačka z Hříšného tance nebo závěrečné rodinné setkání). 80 %
Šéfkuchař nadivoko (TV seriál) (2005)
Říkala jsem si, že tenhle seriál bude o kuchařích v luxusní restauraci - a že tu půjde hlavně o jídlo. Samozřejmě o vtipy a o postavy, ale že to jídlo bude nějak upřednostřené. Ale ono ne. Šéfkuchař nadivoko je veskrze průměrný sitcom. Herci jsou průměrní (u Bradleyho Coopera nejde ani tak o herectví, jako o jeho charisma), vtipy jsou průměrné a předvídatelné, příběhově je to slabota. Nic nového. Ale vlastně jo - Bradleyho postava má snad v každém díle sex s jinou ženou. Bohužel k získání žen evidentně nepotřebuje nic víc než úsměv a vnadnou, nadrženou newyorskou samici. Jako Barney Stinson z HIMYM je taky mužská děvka (man whore), ale tihle dva jsou jako nadržený žáček (to jsi ty, Bradley) a guru svádění (go for it, Barney)!
Lovci hlav (2011)
Popravdě by Lovcům hlav víc slušela televizní obrazovka. Místy je to brutální, místy nechutné, místy šokující a občas i trochu levné (hlavně ta rodinná/manželská část). Zápletka je ale promyšlená hezky a příběhové twisty potěší. Já se bavila. Tenhle film s příchutí Skandinávie (ten nábytek ala Ikea jsem žrala) a zoufálství člověka, který zjistí, že hraje nebezpečnou hru, na kterou nemá a která se mu sype pod rukama, slupnete jako malinu. Ráda bych viděla Tsunamim zmiňovaný remake se Stevem Buscemim a Aaronem Eckhartem.
Captain America: První Avenger (2011)
O chlup lepší než Thor, hlavně díky kouzelnému retru a charismaťákovi Evansovi. Patriotismus mi tu vadil o poznání méně než třeba u takového Pearl Harboru. Co ale vadí, je předvídatelnost. Tenhle film vás ničím nepřekvapí. Všechno tu šlape, akční scény i načrtnutá milostná zápletka jsou fajn. Ale nadšeni asi nebudete. Což z Kapitána Ameriky vůbec nedělá špatný film. Jen by potřeboval víc nakopnout. Popravdě se mi ale hodně líbil konec a těším se na Avengers!
Tintinova dobrodružství (2011)
Už jsem nečekala, že by mi nějaký film vrátil ten pocit, když jsem se zatajeným dech sledovala Dobyvatele ztracené archy. Však vy víte, o čem mluvím. Mix úžasu nad tím, jak si Spielberg dokáže s detaily vyhrát jako malý kluk, ten zápal pro vyprávění, ten lehkonohý styl, ta radost z natáčení! Pravda, rozjezd je trošku pomalejší, ale v okamžiku, kdy se Tintin dostane na palubu Kabudjianu (pokud si zprávně vzpomínám na jméno), se film krásně rozjede. Vrcholem je pak honička v ulicích poušního afrického města. To jsem si znovu připadala, jako by mi bylo deset let. Moje velké uznání za to, jak si dvojka Spielberg/Jackson s tímhle filmem vyhráli, protože takhle poctivě točí dneska málokdo. Zápory: nevýrazný hlavní hrdina, chyběla mi dechberoucí závěrečná sekvence, raději bych ten příběh viděla v hrané podobě. Nezapomenutelné: Filuta a Haddock, sekvence útěku s Kabujiana, bitvy na Jednorožci a honička v pouštním městě. 85 % a věčná škoda, že mi už není těch deset let.
Smrt čeká všude (2008)
Viděli jste Generation Kill? Pokud ano, tak víte, co čekat od Hurt Lockera. Pár zajímavých, detailně popsaných a drsných historek z každodenního života nasazených vojáků. Syrová autenticita a drsnost na úkor hlubší psychologie postav. Ano, cítíte tu beznaděj boje party pyrotechniků, kteří nevědí, jestli dálkové ovládání drží v ruce místní řezník nebo ten milý chlapík s kamerou. Zároveň poznáte ten drive, ten hon za adrenalinem, který ty chlapy žene dál. Válka je závislost, říká motto filmu. A Bigelowová tohle poselství předat umí. škoda toho, že film nemá silnější hlavní příběh. Přiznávám, chvílemi jsem se nudila. Ono je něco jiného vyprávět o odjišťování bomb a něco jiného o vojenské akci v plné síle (jak to předvedl Ridley Scott v Black Hawk Down). A popravdě bych radši v hlavní roli viděla toho Guye Pearce, kterého si tu užijeme jenom pár minut...
Tři mušketýři (2011)
VZDUCHOLODĚ! To je asi nejsilnější dojem, který ve vás nejnovější Tři mušketýři zanechají. Zdá se, že Anderson se v nich úplně vyžívá a rochní se v každé vteřině, kdy je má na plátně. Ano, jsou to v podstatě zjednodušení Dumasovi Tři mušketýři včetně zápletky s královniným náhrdelníkem. Ale jsou to Tři mušketýři se VZDUCHOLODĚMI! Ale odkdy byl tenhle příběh dramatem? Vždycky to byla víceméně akční oddechová podívaná plná soubojů, trochy té politiky, podrazů, krásných kostýmů a buddy chemie. Jen byla vždycky uzpůdobená dané době. Pochybuji, že verzi s Michaelem Yorkem ve své době diváci považovali za velkou filmařinu. Ale to jen na okraj. Vypněte mozek a bavte se. Tenhle film má skvělé souboje, sympatické herce a vtipné dialogy (nemůžu si pomoc, ale Orlandu Bloomovi jsem jeho namachrovaného lorda Buckinghama opravdu žrala!). A bože, bože - obří VZDUCHOLODĚ!
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Film bez chuti a zápachu, ve kterém jsem měla problém se orientovat - možná to nebyl až tak problém scénáře jako spíš toho, že Rob Marschall vůbec nedokáže diváka zaujmout. Verbinski je rutinér, ale jeho rutina je dobrá. I ten třetí díl Pirátů, jakkoli byl přepálený a hloupý, měl svá lepší místa a hlavně na něm bylo vidět, kolik stál. Na vlnách podivna mi až moc připomíná starý televizní film - bez ambicí, táhnoucí se, prostě šeď šedoucí. Nejvíc si to uvědomíte v jediné opravdu zapamatovatelné scéně filmu - s mořskými pannami. Díky bohu za ně. Protože jak McShane v roli Černovouse, tak Penelope Cruz mají kvocient zajímavosti nebezpečně blízko nule. Oba jsou jedno velké klišé, u ní mě navíc otravoval španělský přízvuk. O starých známých se radši rozepisovat nebudu, protože všichni jsou jen stínem původní trilogie. Čtvrtí piráti nejsou úplně špatný film, bohužel spadají do kategorie, které říkám "meh" (ekvivalent pokrčení ramen).
Thor (2011)
Škoda přeškoda, že tvůrci nezůstali většinu času v Asgardu a více si nepohráli s propojením Thorova světa a severskou mytologií (a zapojení Stellana Skarsgarda, který tu hraje švédskou postavu). Zkrátka si udělat pěkné, masité podhoubí, které bude diváka fascinovat. Bohužel se Thor hrozně dlouho točí kolem dění v nějakém texaském zapadákově. A navíc jeho přerod z namachrovaného badasse v citlivějšího badasse je hodně náhlý a málo uvěřitelný. Hemsworth je fajn (děkuji jeho trenérovi z posilovny), ale nemůžu si pomoct a přemýšlým, jak by si s jeho rolí poradil původně zvažovaný Alexander Skarskard, který je herecky o třídu výš - a navíc by se tu potkal s tatínkem (mňam, mňam).
Drive (2011)
Ryan Gosling. Doteď jsem ho měla zaškatulkovaného jako romantického ňoumu z Notebooku. Ale v Drive je už od prvních minut tak cool, že mu věříte, že je schopný kdejakýmu otrapovi rozmašírovat hlavu. Vlastní botou. S párátkem v koutku. A jen pár vteřin poté, co tak krásně něžně políbí svou femme fatale. Jeho nejednoznačná postava je fascinující a skvěle zahraná a postupně si ji zamilujete. Režie v dánských rukou je přesná, drsná a precizní. A k tomu posloucháte neotřelý soundtrack a obdivujete vymazlené automobilové honičky. Tahle neotřelá kriminálka o malých mafiánech v L.A. vás bude bavit. A Ryane, tohle ti posílám: :-*
Princ a pruďas (2011)
Když už chci parodovat, tak to musím dělat sofistikovaně. Vím, že to na první pohled nevypadá, ale vzpomeňte na Žhavé výstřely nebo Připoutejte se, prosím. V každé scéně bylo poznat, že ji napsat někdo, kdo nemá mozek v řiti. Nebo v případě Your Highness ve spodkách. Ne že by byl scénář až tak dementní, ale vypadá, jako by ho napsal kluk, kterým mlátí puberta. Nemám nic proti sprostým vtipům o nadržencích, narážkám na homoerotiku nebo prznění malých princů. Ale tohle všechno je tu podané hrozně levně a prvoplánově. 50 %
Zrození Planety opic (2011)
Malý velký film. Ano, Zrození je letní blockbuster, ale ve skutečnosti popisuje dětství a vývoj inteligentního šimpanze Ceasara - jeho cestu od roztomilého domácího zvířátka do pořádného badasse (u slůvka "NO" mě úplně zamrazilo). Aby z toho diváci něco měli, bylo potřeba z tohohle opičáka udělat plnokrevnou a zajímavou postavu - navzdory tomu, že je plně vytvořený počítačem. A podařilo se na sto procent. Ceasarova mimika je naprosto geniální a tenhle digitální mazel bez problémů přehraje jak prkenou Freidu Pinto, tak mého oblíbence Jamese Franca, jehož postava narozdíl od Ceasara za celý film žádný vývoj neprodělá. Ještě teď kroutím hlavou nad tím, jak se tvůrcům (a hlavně dalšímu neznámému britskému televiznímu režisérovi, kterému od teď držím palce) podařilo, že diváci tak těsně přilnou ke zvířecímu (!), digitálnímu (!) hlavnímu hrdinovi. Nebudu popisovat zápletku, ta není nijak složitá ani překvapivá. Je ale natolik sofistikovaná a vyprávěná s takovým zaujetím, že si z vás udělá loutky dělající "Oh", "Aww", "To sis zasloužil, mamrde!". Velmi mile mě překvapilo, jak nenásilně film naznačuje blížící se lidskou apokalypsu (neodcházejte z kina hned po začátku titulků!) a narážky na původní Planetu opic - jeden z šimpanzů si hraje s malou sochou svobody, v televizi je reportáž o letu na Mars s názvem Icarus (jsem si jistá, že v té raketě seděl Charlton Heston), novinový titulek hlásající, že se astronauti ztratili... 90 % a moc chci vidět pokračování.
Kovbojové a vetřelci (2011)
Ehm... Počkejte chvilku, zapnu si mozek zase do pozice ON... Tak fajn. Jsem jeden z těch lidí, kterým spojení kovbojové a vetřelci nezavánělo průšvihem. Vlastně to mohla být dost zajímavá kombinace. Trhlá, chvílemi vtipná, akční. Nic takového ale ve Favreauově filmu nenajdete. Nebudu vyjmenovávat všechna negativa. Nejdůležitější je, že tenhle film je nudný a už tak od třicáté minuty (přiznávám, že úvod se vcelku dal ukoukat) se neskutečně táhne. Až tak, že máte čas přemýšlet nad tím, jak je scénář chvílemi nelogický. A to je vždycky špatně. Nenalhávejte si, že my všichni ostatní jsme tenhle film jenom nepochopili a vám se bude líbit. Nebude. Mé dvě hvězdy za Daniela Craiga a taky z nostalgie (kovbojů není nikdy dost).
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Začnu pro mě největší problémem - místy mi děj nedával moc smysl, respektive jsem netušila, o čem zrovna postavy mluví. Týkalo se to hlavně hafa magických předmětů, které se ve filmu vyskytují. Kromě sedmé jsem četla všechny knihy (jen jednou!), ale těch jsem postav a propriet je tu prostě už moc. Nicméně potěšující je, že Potter má opravdu důstojné finále. Několik postav zemře dost brutální smrtí, čarodějové se tu kosí ve velkém, dočkáme se i procházky v kalužích krve, oživných soch rytířů, velkolepých efektů... prostě cool epické tečky za něčím, co začínalo jako rodinný film pro malé děti. Skoro celou dobu jsem si říkala: Ano, takhle by takhle sága měla skončit. Nechybí tu emotivní momenty, i když některé posáže jsou zbytečně uspěcháné a nestihnete si je užít. A některé postavy si určitě zasloužily důstojnější rozloučení. Až dojemný je na druhou stranu fakt, že se tu setkáváme prakticky se všemi důležitými postavami z předchozích dílů. A to ani nemusíte být extra velký fanoušek Potterovské ságy. Nejsem úplně nadšená, ale spokojenost tu určitě je.
Ženy sobě (2011)
Tak tohle rozhodně není obyčejný chic flick (biják pro baby). Dámy jsou tu už docela otřískané životem, ale stále vtipné, pohotové, šarmantní (když zrovna nemají otravu jídlem!) a mají i něco v hlavě. Je tu hodně vidět, že většina představitelek jsou zkušené komičky, především Kristen Wigg je tu odzbrojující a hláškuje jako o život. A přesto jí věříte celou tu romantickou vložku s irčanským policajtem alias "ajťákem Royem". Pánové se nemají čeho bát, ačkoli se tu vlastně jedná o předsvatební boj družiček, díky (většinou) povedeným vtipům tenhle film rozhodně nemusejí odtrpět vedle svých drahých poloviček.
Až tak moc tě nežere (2009)
"So trust me when I say if a guy is treating you like he doesn't give a shit, he genuinely doesn't give a shit. No exceptions." Aneb, dámy, přestaňme si namlouvat, že když se chlap chová jako kretén, je to proto, že nás má rád. Oceňuju, že tenhle film přichází s trochu jiným, ironičtějším a realističtějším pohledem na věc. A přece jako romantická komedie funguje, i když chvílemi dost nahořká. Líbilo se mi, že každý si tu najde svoje - máme tu manželskou krizi, přechozený vztah, loosery hledající partnera pomocí nejrůznějších technologií... A kdo má rád tu pravou romanťárnu, nechť se zaměří na příběh Gigi a Alexe (oba moc roztomilý). Právě u nich zazní moudra typu "když ti ten chlap nezavolal do jednoho týdne, tak ho přestaň omlouvat a smiř se s tím, že jsi mu prostě u (...)". Ale nebojte se, scénáristé nám dávají jistou naději - vždycky můžeme být ta výjimka z pravidla. ;-)
Fantastický pan Lišák (2009)
Krásná animace, která nám Čechům bude povědomá, srozumitelný příběh, přesah. Jenže film po skvělém rozjezdu v druhé třetině ztrácí tempo. A chyběly mi opravdové emoce.
Jezero smrti (2008)
První polovina filmu, kdy máte takový plíživý nepříjemný pocit z těch britských spratků. Polovina druhá je ale plná nepochopitelných náhod (kdy si třeba říkáte - no ne, kolem je celý let a oni narazí zrovna do sebe!) a zbytečného násilí, které vás bude štvát. V takové chvíli chcete, aby měl film nějakou katarzi (hezká byla třeba v Hory mají oči), tady se jí nedočkáte. Čeká vás spíš depresivní konec. Jinak atmosféra filmu je povedená, herci jsou taky fajn. Nejvíc hardcore mi přišla scéna s přivázaným Fassbenderem (i proto, že pro něj mám slabost). Nenechte se uchlácholit tím, že film vypadá víc realisticky než ostatní thrillery, spíš vypněte mozek a užijte si všechno to řezání a bodáníčko.
Ondine (2009)
Chápu, o co Jordanovi šlo - vyvolat v divákovi nejistotu a pohrávat si s jeho důvěrou v pohádkový motiv. Ale já mu to nežrala ani minutu. Chování postav je místy nelogické a chemie mezi Farrellem a kráskou Alicjí Bechledou nefunguje (spíš se tu hraje na vztah mezi dospělými a Syracusovou dcerou, ale ta nedokáže zaujmout a není dvakrát sympatická). Popravdě - rozuzlení jsem skoro odzívala, protože k příběhu jsem si prostě nenašla cestu. Na druhou stranu nemůžu říct, že by Ondine byl špatný nebo odfláknutý film. Pokud se naladíte na jeho podivnou poetiku (rozhodně tu nemluvím o roztomile podivné poetice ve stylu starého Tima Burtona, spíš o depresivní, vlhkou, šedivou poetiku irské pracující třídy!), můžete si film užít. V opáčném případě - a pokud jste muž - si pravděpodobně užijete jen Alicjiny křivky.
Poznáš, až to přijde? (2010)
Byla jsem jediná, komu připadalo, že skoro všechny postavy v tomhle filmu se chovají divně - ne zábavně divně, ale divně divně? Vůbec jsem si k nim nedovedla najít cestu. A to Witherspoonová a Rudd hrají dobře - jenom jako by se pohybovali úplně v jiné realitě než my ostatní. Tudíž ta romantická linka to nefunguje, bylo mi úplně šumák, s kým Reese skončí a jestli Rudd půjde do vězení. Jediné, co mě tu zaujalo, byl fakt, jak často se tu čekalo na autobusové zastávce... Jedna hvězda za ten rozhovor nad plastelínou, kde Paul Rudd zazáří a je k zulíbání.
Správci osudu (2011)
Mám ohromnou slabost pro romanťárky, kde to mezi ústředním párem opravdu jiskří a vy jim fandíte, aby jim to vyšlo. Damon s Bluntovou takovým párem bezesporu jsou. Emily je tu tak úchvatná, že i mě jako holce brala dech. A Matt zase jednou ukazuje, proč patří do první herecké ligy (ani jsem si nevzpomněla, že jsem ho před měsícem viděla v True Grit - až tak jsem mu to tady žrala). A sci-fi/nadpřirozená rovina filmu funguje taky na jedničku. A vlastně se to spojení lásky a plánování osudů k sobě moc hodí. Film přijemně ubíhá a všechny emoce v něm fungují tak, jak mají (to se mnohým filmům vůbec nedaří!). SPOILER Škoda, že tvůrci politiku Davidovi nenaordinovali nějaký opravdu důležitý krok, který jako prezident udělá ("Davide, zachráníš zemi před invazí mimšťanů/padajícím asteroidem/Al Kaidou..."). Zkrátka něco, pro co by David musel obětovat svojí budoucnost se svou ideální ženou. Za tenhle anti happy end bych šla do plného hodnocení.
Červená Karkulka (2011)
Nenechte se napálit úvodními atmosférickými titulky. Že je něco špatně pochopíte v třetí minutě filmu, kdy na scénu skočí namachrovaný chlapeček s nastajlovanou ofinou a udělá pózu a la Twilight (ano, jako ostatní budu i já narážet na režisérčin předchozí film, protože Karkulka ho v mnohém připomíná). Připomínám, že mně Twilight (první díl) nevadí a myslím si, že v rámci možností jako film funguje. Karkulka je ale dementní film, kde se spousta postav chová dementně, že byste je nejradši vzali po kebuli pánví (ano, mluvím i o tobě, Amando). Hlavní hrdinka je otravná, do všeho se plete a je hloupá. Její dva nápadníci jsou panáci bez charismatu (to i ten Patyzón ho má!). A Gary Oldman? Jeho postava se chová afektovaně a tak nelogicky, že jediným výsvětlením jejího chování by bylo šílenství. Ale ani na okamžik jako šílenec nevypadá (a to je Gary umí tak dobře, sakra). Hardwicková je pozérka a natočila hloupý film. Tečka. PS: Moje hvězda je za ne úplně trapnou výpravu a odhalení toho, kdo je opravdu vlkodlak. Pusťe si radši Společenství vlků.
Sucker Punch (2011)
Chtělo by se mi říct, že Snyder nám dal podpasovku (původní smysl sousloví Sucker Punch). Ale to by nebylo fér. Jeho film se jenom nepovedl tak, jak by asi Zack chtěl. Ty akční sekvence jsou na pohled hezké, ale jsou všechny hrozně podobné, tudíž na jedno brdo - asi to chtělo vyhodit choreografa na akční scény a přijmou jiného na scény taneční (neuvidíme ani jednu, cha!). Co jakž takž funguje, je story dvou sester - Rocket a Sweet Pea a to téma pokusu Baby Doll uniknout lobotomii, v šantánové realitě ztrátě panenství - asi (mimochodem, roličku lobotomizéra/milovníka pannen si střihnul Jon Hamm z Mad Men). Ale jak říkám, to hledání čtyř různých itemů je nudné a otravné. A ty pokusy o vyšší umění vlastně taky. SPOILER. Třeba fakt, že Sucker Punch je vlastně příběhem Sweet Pea - jenže pokud je ona vypravěčem, jak je možné, že vidíme části filmu, ve kterých se nevyskytuje? A co sakra dělal Scott Glenn v té části příběhu, která měla být "realitou"? A víte co, ani nemám chuť nad tím dumat. (PS: Ta hubeňoučká a zmalovaná děvčátka mi teda sexy rozhodně nepřišla, nevím teda jak pánům...)