StarsFan

Pátý nejhranější hudební interpret na mém počítači (alespoň last.fm to tvrdí), výborný hudebník, výborný člověk. Dokáže vám složit vše od melancholické renesanční hudby (Sigh No More Ladies z Mnoho povyku pro nic) přes gotický chorál (Non Nobis Domine z Jindřicha V.) až po skladbu, ze které přímo vyzařují emoce a láska (Wedding Night z Frankensteina). Navíc jsem s ním mohla strávit pár hodin života a příjemnější "celebritu" jen tak nepotkáte. Na univerzitě se s vámi dá do řeči o České republice. V baru vám bude celý večer vyprávět historky z natáčení, zatímco vy propíjíte jeho peníze. V divadle vás seznámí se všemi osobnostmi britské kultury sedícími kolem vás. Vždy bude vtipný, zábavný, pohotový, upřímný, bez jakýchkoliv hvězdných manýrů. A tahle úžasná lidskost přichází ve spojení se skladatelem, jehož některé kousky bych mohla slyšet i stokrát a stejně by mě neomrzely. To snad na první pozici stačí, ne?

Kritici tvrdí, že jeho hudba je spíše podbízívá než novátorská nebo nadčasová, jenže co naplat, když mě styl, jakým notičky skládá za sebe, baví. Líbí se mi jeho umění pomalu skladbu gradovat (viz Chevaliers de Sangreal ze Šifry mistra Leonarda) a mé sympatie si získává i za obrovský cit přizpůsobit hudební podkres přesně tomu, co se odehrává na plátně. Jeho Gladiator je vůbec prvním soundtrackem, který jsem si kdy sháněla, a v iPhonu / iTunes ho mám dodnes.

Jediný důvod: Single Man. Nic dalšího jsem od Abela nikdy neslyšela, žádný jiný z filmů, na kterých spolupracoval, jsem totiž ani neviděla. Moje hodnocení se tedy může jevit jako přehnané, já ale tomu, co složil právě pro tento film, naprosto propadla. Dodnes nemůžu pochopit, jak tak klidné, meditativní až melancholické skóre, které staví prakticky jen na houslích, může být zároveň natolik nápadité, že mě baví každá jeho skladba a žádnou záměrně nepřeskakuji. Jednu dobu jsem si tenhle soundtrack dokonce každý večer pouštěla jako pohádku na dobrou noc.