KatRi

Důkaz, že i lehce košilatý příběh se dá udělat vtipně a nemusí působit trapně. Může to být dokonce i animovaná pohádka. A nemusíte přitom v každé druhé scéně lidi mlátit do pohlavních orgánů, vkládat postavám do úst čistě jen dvojsmyslné Kameňáky nebo sprostá slova, aby to bavilo.

Dáte-li do guláše kari, skořici, cukr, muškátový oříšek a vše, co vám přijde pod ruku, vznikne všechno, jen ne guláš. A s tímhle filmem je to podobné, je tam tolik ingrediencí = příběhů protknutých spoustou rozporuplných pocitů, že z toho vznikne guláš. Všechno, jen ne dobrý film, který člověka zasáhne u srdce tak, jak má.

A co sloni? Mají si kde hrát? Nejen příběhy malých sloníků sirotků, ale i o zachráněných mladých orangutáncích vypráví dokument Návrat do divočiny. Po jeho zhlédnutí je člověk obohacen o pár praktických informací ze života těchto zvířat a může si oddychnout, že existují lidé, kterým není jedno, co všechno člověk v přírodě činí a z tepla domova je obdivovat.

Pro mě teprve druhé setkání s tímto filmovým mistrem. Taxikář a teď Hugo. Hugo, ten kouzelný a okouzlující dojemný příběh, který v sobě skrývá spoustu vynikajících příběhů vyprávěných tím nejlidštějším způsobem a tak, že si najde své máma, táta, synek, dcerka i babička. Je plný sofistikovaných odkazů pro filmové fajnšmekry, ale především plný "pravdy a lásky". A velmi příjemné zjištění je, že Sasha Baron Coen už dokáže nebýt Borat. Alespoň pro mě.

Potěší určitě duši každého malého i velkého kluka. Tintin je zkrátka sympaťák, se kterým těch 107 minut strávíte všema deseti.

Občas mám ráda filmy, které plynou tak, jako když vám někdo předčítá na dobrou noc. A tenhle ukazuje, jak složité je už odmalička pro muže pochopit ženy a pro ženy porozumět mužům. Palec nahoru, neuhrane, ale velmi mile překvapí.

Vezmi Keiru, přihoď kontroverzní postavu z doby, kdy bylo probírat sex jaksi tabu (takže Freud) - a ono nějak bude. Hlavně ať je to divácky lákavé. Vlastně dobře, že ten Freud, který by mohl být velmi zajímavým tématem, tam byl jen okrajově jako lákadlo (Junga masa přece nezná). Možná by v podání těchto scenáristů vznikl ještě větší paskvil. Keiru jsem v horším filmu snad ještě neviděla, její výkon je však asi to nejlepší, co na tomto filmu lze vidět.

Kdyby takto vypadaly všechny romantické filmy, to by bylo mužům doprovázející své polovičky na oddychový film hej...

A tohle je Spielberg? A tohle vážně potřebuje 146 minut?

Jak si zošklivit George Clooneyho? Sledovat ho 115 minut co chvíli v jiné strakaté havajské košili. Naštěstí to však neubírá na jeho schopnosti býti Pan herec, ať má na sobě cokoli. Děti moje jsou tak trochu psychologickou sondou do vztahu zaneprázdněný otec versus dcery a ještě trochu víc city ždímajícím pokusem ukázat, co je v životě "správné". Vždyť vyrovnat se se smrtí blízkého člověka, ale především s pravdou, kterou vám mrtvý už neřekne, je celkem fuška. Fuška, kterou zvládli George Clooney a Shailene Woodley se ctí (na rozdíl od scénáristů).