Je vidět, že Woody měl rád Paříž už v polovině 60. let. Některé vtipy a scény kouzelné, jiné dnes poněkud vymšelé. Opravdu "cute" Peter O'Toole a fascinující účes Petera Sellerse. Brunhilda. Honička s motokárami. Vikingův pohřeb na nábřeží Seiny (rozhodně nejlepší scéna filmu, aniž by byla nějak vtipná). Občas to bohužel skřípe a ke konci je groteska nadřazena nade vše, ale co.
Tu a tam ošklivě až nesnesitelně pomalé. Dokonalý antipod všech současných špionských vyprávěnek, tak milých mému oku. Ovšem velmi podmanivé, neuvěřitelně propracované a velmi přitažlivé. Bohužel jsem indentitu krtka věděl asi od poloviny...
Proč se takové dětské filmy netočí dnes? Protože jsou přeci jen docela složité, alespoň ve hře s typickými Holmesovskými atributy. To postupné zjevování se působí velice vtipně. Příběh sám není nijak komplikovaný, ale plyne docela svižně. Skvělá je kamera a výprava, na svou dobu excelentně působí některé vizuální efekty. A také hudba stojí za to, zvláště chorál "Rame Tep, Rame Tep" jen tak z hlavy nedostanete.
Byly doby, kdy byl John Singleton naděje černého nezávislého filmu. No už není, teď se dal na remaky a podivné akční filmy. Shaft docela funguje jako one.man show Samuela L. Jacksona. Bad black motherfucker má na policistu nepochybně svérázné metody, ale je radost se na něj dívat. Ostatek je tak trochu do počtu, především v závěru poslouží většina jako terče neomylné Shaftovy střelby. Co není úplně příjemné je neustávající rozdvojení celého filmu. Tu je to snaha o realističnost, tam pocta blaxploitation, a támhle to snad je úplná parodie. Snad jediná větší vada celého filmu.
Film, který není pro masy. Film, který není ani pro cinefily. Film pro ty, kdo si (obávám se nejlépe dopředu) nastudují životopis Sajat-Novy, dějiny Arménie, symboliku arménského křesťanství a Orientu vůbec. Film, jehož každý jednotlivý záběr vypadá neskutečně promyšleně, ale celek je nesourodý. Některé části jsou krásné, např. Modlitba před lovem, ale jednotlivé kapitoly se zvrtnou do zdánlivě či skutečně nesmyslné kolážovité tříště. Lecčemus jsem nerozuměl, lecčemus ani nikdy rozumět nebudu. Sajat-Nova je pro mě naprosto neznámé jméno a tento film mi jej nijak nepřiblížil. Tento film je velmi obtížná báseň, která je občas nesmírně krásná, občas manýristicky zahleděná do sebe, občas nesmyslná. Nevím, jak hodně filmu ublížil sestřih a co vlastně Paradžanov zamýšlel, ale pochybuji, že bych to pochopil i kdybych viděl původní verzi. Jinak mi forma rozhodně nepřišla nijak novátorská, inscenační postupy mi hodně připomínají němý film, statická kamera, výrazně stylizované herectví, nesouvislý střih. Jen práce s barvou vyniká.
Kdysi Walkera zradil přítel. Ukradl mu ženu a co horšího, ukradl mu 93 000 dolarů. Ženu si může nechat, ae peníze, peníze ne. Lee Marvin jde zarputile za svým. Celkem jednoduchá vyprávěnka je natočena neuvěřitelným stylem. Některé scény působí až halucinačně, jiné dávají pochybovat o zdravém rozumu režiséra i střihače. Film má hypnotickou atmosféru, která nutí dívat se dál a zapomenout na celkem prázdný scénář...
Newcastle-upon-Tyne. Ošklivé, špinavé, děsivé město. Děsivý lidé, póvl všeho druhu, nic pozitivního. Pošmourno, zamračeno, gangsteři. A Jack Carter se sem vrací... Styl tohoto filmu je neskutečně podmanivý a to i když se nic neděje. Scény jako sex po telefonu nebo jízda s Margaret nejsou pro děj nijak podstatné, jsou ale geniálně natočené a dovedou upoutat i samy o sobě. To dovede také Carter. Jeho "navrch huj, vespod fuj" chlápek je dostatečně podmanivý, dostatečně zarputilý a dostatečně uvěřitelný.
Pomalé, zmatené, bez špetky invence. Plno jmen, žádné napětí. Bez jakéhokoli zájmu ze strany kohokoli. A navíc, kdo nečetl předlohu, nabyde zřejmě dojmu, že ta banda důchodců vlastně ani nic zvláštního nedělala. Ani se jim nedivím. I přes znalost předlohy jsem měl stále pocit naprosté zmatenosti. Lisbeth tentokrát slouží jen jako zvláštní dekorace soudní síně. Napětí v Milleniu by se mělo dát krájet, ale redakce vypadala jako piknik mírně hysterické obstarožní šéfredaktorky, dvou poskoků a přerostlého skauta. Výměna režiséra byl od producentů ošklivý přehmat.
Předloha je velmi komplikovaná, ale jistě se dala natočit lépe. Skoro nic v tomto filmu nefunguje, dokonce ani potenciálně silné scény v závěru. Režie je nenápaditá, občas něco odflákl osvětlovač, hodně odflákl střihač, spousta času je nesmyslně věnována přesunům v autě, na motocyklu. Ani herci, včetně Noomi Rapace, se nijak nevytáhli. Jako by to byl jen film z povinnosti, se kterým se posouváme k třetímu dílu. Snad jen studenti švédštiny ocení slušnou dávku dialogů.
Čtyři příšerné lokomotivy z Apokalypsy uhání mrazivě bílou Aljaškou. Za ovládacími pákami není strojvůdce, ale dva uprchlí vězni. Jeden jeliman a jedno zvíře. A ještě snad jedno překvapení s modrýma očima a pihatým obličejem. Tahle část je excelentní, zvláště Voight a dokonce i Roberts se hodně snaží. Co sráží film směrem k béčku je věznice, a všechny ty scény z velína, zbytečné a nanicovaté.
Hodnotit tohle jako film rozhodně nejde. Děj je blboučký až nicotný a film má svá slabá místa, snahu o humor například. Ovšem sledovat Jackieho (a nejen jeho) je neuvěřitelný zážitek. Od souboje lvů po závěrečný masakr je neustále co obdivovat a neustále nad čím přemýšlet, je-li to vůbec možné. Lateef napsal všechno za mě, takže na něj jen odkážu.
Švédskou verzi jsem ohodnotil třemi hvězdičkami, tady dávám čtyři. Přitom je to vlastně to samé. Skoro se zdá, jako by se vracela praxe 30. let natočit jeden několikrát v různých jazykových mutacích. Je to skoro přes kopírák (odchylky se najdou, ale mnoho jich není, například odpadl Mikaelův osobní zájem na Harrietině případu). Je to samozřejmě vycizelované po stránce formy, kamery, střihu, skvělého zvuku a neméně skvělé hudby. Některé věci byly trochu over-the-top, například titulková sekvence. Co také zamrzí, měl jsem pocit, že Finchera to někde během příprav přestalo bavit, a protože nevymyslel, jak se vyvázat ze smlouvy, nakonec film natočil. Chybělo mi zaujetí látkou.
Trochu z úcty, trochu za překvapivé triky, trochu za nadšení, s jakým bylo toto dílko natočeno. Technicky je kupodivu film zvládnut docela dobře, ani herci nejsou úplně přehrávající.
Je to roztomilé a to je asi tak všechno. Směs komedie a thrilleru je překvapivě plně funkční, ale přeci jen film občas ztrácí tempo. Audrey je skvělá, její přímočará Reggie je nejen roztomilá... Grant je solidní, ostatní se také neztrácí.
Slabinou je scénář. Ani ne tak střet mezi kapitánem a jeho X.O., ale ty spousty zmateností kolem. Vyhlásí se "ultra-tichý" režim, a na ponorce dělají námořníci rámus, který by probudil i mrtvého. Ruská Akula se ztrácí a objevuje, jak se to zrovna hodí. Důstojníci se otevřeně vzbouří proti svému veliteli a co se jim asi stane? Film zachraňují jen Washington, Hackman a Mortensen, Zimmerova hudba a Scottova schopnost vymáčknout napětí i z čurajícího pejska. Scénář film torpeduje jak Alabama nešťastnou Akulu.
Nenudil jsem se. To je asi klad. Ritchiemu a Zimmerovi se taky podařilo vizuální stránkou věci a hudbou odvést moji pozornost od nedostatků jako jsou pomalejší rozjezd a poněkud zmatený děj. Od Heilibronnu se to trochu lepší a závěrečná šachová partie leccos zachránila. (Tedy až na titulky, někdo měl překladatelce vysvětlit poměrně banální věc, že anglická šachová notace se doslova nepřekládá a nahrazuje se českou, protože hláška "věž na věž 5" opravdu nemá smysl). Přesto končím u tří hvězdiček, protože vymazlený vizuál a občasný humor onu prázdnotu příliš nezachránily.
Nějak nechápu, proč to je 178. nejhorší film (k 20. 12. 2011). Po profesní stránce (kamera, střih) toho moc k sepsutí není. Některé hrátky s kamerou a kompozicí záběru mě docela bavily. Příběh je poněkud nejasný a nepříliš konzistentní, ale je to podle komiksu. Závěrečný boj na jeřábu vypadá docela slušně. Problém byl s Pamelou, když zrovna nepředváděla křivky (či něco víc), docela nudila a detaily na její snaživý obličej mi za chvíli lezly na nervy. Botoxem toho prostě moc nezahraje ani talentovanější herečka. Ostatek je spíše do počtu, ale neuráží. Lokace jsou fajn a já jsem se docela bavil.
Sanders je ve své parodické poctě dokonalejší než Tarantino s Rodriguezem dohromady (sorry, Quentine). Ovšem blaxploitation je tak specifický, že ne každému tenhle druh filmu sedne. Černej nadsamec vymlátí půlku ghetta stylem, úderně kombinujícím kung-fu a velkorážný revolver. Jeho protivníci tají jak bílej prášek v nosech bílejch byznysmenů, holky všech barev vlhnou, jen co spatřej jeho afro a ghetto se mění v ráj na zemi. Dobrejch scén dost, těch horších se taky pár najde, vede intelektuální sprint světem antické mytologie. A nepijte Anakondu.
Celkem jsem se bavil. Kreml - výborné, Dubaj - vynikající, Bombaj - dobré, konec: no nebylo to úplné WTF, ale vítězství ducha nad hmotou producentů to rozhodně také nebylo. Cruise: standard, Pegg s Rennerem: příjemné osvěžení. Zápletka: možná trochu nejasná. Příště by ale mohla být Praha za Prahu, protože budapešťsko-moskevský guláš rozhodně příliš nefunguje.
Pro fanoušky The Who, jejich koncepčního alba a hudby konce 60. let povinná záležitost. Bohužel se jim dostane úchylné vizuální estetiky let 70., nově nahraných písní a trochu přebudovaného konceptu. Má to něco do sebe, ale taková pecka, jak jsem čekal, to není.
Kobajašiho nemilosrdná obžaloba pokrytectví samurajského kodexu pracuje především s obrazem. Krásná černobílá kamera dokonale obsáhne prostor a dává vyniknou formálním obřadům stejně jako detailům tváře. Úvodní seppuku je děsivé i když žádné detaily nevidíme. Snad jen Tacuja Nakadai je na svou roli trochu mladý, vše ale vynahrazuje svým výkonem. Nečekejte žádnou samurajskou ušlechtilost, ale tragedii bezvýchodnosti.
Carpenterova Věc mi nikdy příliš k srdci nepřirostla, protože mi vždycky připadala taková odvozená od Vetřelce. Tahle věc v sobě kombinuje oboje. Asi nejvýstižnější popis prequelu--remakeu je starosvětský. Ze začátku rozhodně. Dokud se nerozběhne CGI obluda ve velkém, dost se s ní šetří, když už se nějak projeví, klidně by to mohlo být natočeno za použití animatroniky a také postavy se chovají tak, jak čekáte. Starosvětsky blbě. Kdo je hlavní hrdina, je jasné, kdo je hlavní vědecký padouch je taky jasné, kdo a jak umře, jasné tak úplně není. Místo americké vlajky norská, místo prezidenta na zdi král. Norština a její neznalost je občas docela vtipně využitá. Některé scény jsou fajn (pitva, plomby), některé naprosto postrádají logiku. Ale myslím, že to u Carpentera bylo nějak stejně, takže i v tomhle si mohou podat ruku.
Tu a tam je to silné a působivé. Nástup před bitvou, "Já jsem Spartakus!", konečně i jeho smrt. Ale jinde je to křečovité a občas úplně prázdné. Navíc jsou tu ty šílené "exteriérové" scény, natáčené ve studiu. Je mi jasné, že mnohem více než o Spartaka, jde o alegorii na mccarthismus a oceňuji Kirka Dougase, že si Daltona Trumba prosadil, ale film je to relativně slabý. Ani herecké výkony toho moc nenabízí, dokonce i oceněný Peter Ustinov působí jako mistr šmíry a přehrávání.
Přesně ten druh filmu, který zprzní ruku v ruce producenti a nepříiš dobrý režisér. V rukou někoho jiného a osvícenějších producentů mohlo jít o dobrý, ne-li vynikající film. Bohužel různé nelogické věci, například odkud vlastně bere doktor energii na provoz celého domu a laboratoře atd. jsou neschopou režisérem snad ještě zvýrazněny. Rozhodně jsem o nich přemýšlel a to není známka dobrého režiséra. Jinak je určitě na co koukat, dokud se neobjeví ti infikovaní. Práce výpravy a trikařů na vylidněném mrtvém Manhattanu je totiž excelentní. Škoda, že tato práce přišla dost vniveč.
V posledních zbytcích kdys neprostupného pralesa Amazonie žije indiánský kmen Metatapikoschiků, posledních lovců hlav. Mezi ně nás zavede tento unikátní dokument z produkce National Geographic. Na vlastní oči tak... A sakra, jde o jiný film! Do divočiny největšího norského města Ušlu mezi okravatované lovce hlav nás zavede tento film z produkce Yellow Bird. Na vlastní oči tak můžeme vidět, jak těžký a náročný je jejich život. Každodenní jednání s klienty, náročná žena, drahý dům, stresující vedlejší zaměstnání zloděje. A jak se život ještě zkomplikuje milenkou a neústupným žadatelem o místo! Ani v tomto filmu nechybí les, nahota, krev a zabíjení. Metatapikoschikové by mohli závidět. Přesto není tento film na celých pět hvězdiček, protože zpočátku mu chybi drajv a upřímně, vlastně až do konce jede s přiškrceným plynem. Přesto si z něj odnesete solidní divácký zážitek. Například chlap+fekálie+traktor+mrtvý pes, to každý den nevidíte.
Upřímně, čekal jsem to horší. Tak horší, že do kina jsem se na to ani nehrnul (stejně 3D nikdy, jsouc prakticky jednooký, neocením). A? A nebylo to tak zlé. Bylo to... Dlouhé. Po asi dvou hodinách filmu jsem se se zájmem podíval, kolik zbývá do konce. A ještě hodina, protože teprve hodina uběhla. Takhle je to dlouhé... Proč? Protože se většinou nic neděje. Ano, audience u krále a následující honička Londýnem docela ujdou, ale pak dlouho nic. Mořské panny a pak zase dlouho nic. Vlastně nic až do konce. Klady: rozumný scénář, který sice není úplně konzistentní, ale nepůsobí jako něco po deseti jointech, kamera, výprava, Zimmerova hudba. Zápory: nudný Depp, nudný Barbossa, nudný Černovous, nudné skoro všechno. Nad nudu vystoupí scéna s mořskými pannami a to je zase tak nějak všechno. I ta přeplácaná trojka má jiskru a občasné osvěžující úlety, tohle nemá nic a ještě to klade spoustu otázek. Proč Španělé mluvili anglicky (to by se asi Verbinskému nestalo), k čemu ta komplikovaná šaráda s kalichy, jak asi pramen mládí ví, že má fungovat na slova aqua de vida (že by ho Ponce de Leon učil španělsky?) a takových otázek mám spousty. Proč? Protože Marshall není Verbinski. U Verbinského jsem neměl čas na podobné otázky, protože skoro pořád se něco dělo. Tady sleduju putování odnikud nikam a mám na otázky čas.
Všeobecné nadšení nějak nesdílím. Ne, že by nápad nebyl špatný, nebo herci, nebo některé scény, ale střih byl občas velmi zlý (a to byl střihač nominován na Oscara) a Cassavetese jsem prostě nedokázal poznat (a to byl taky nominován). Marvin je Marvin, ale takový Borgnine taky nebyl špatný a Bronson, Kennedy, Savalas, Sutherland etc. etc.
Míša Kulička. Depresivní příběhy medvídka, který se vždycky nějak dokázal ztratit, poulil ta svá očka na svět a pořád hledal maminku. A strýc Vasil? To byl taky dobrák.
Už jsem Sazínka dlouho neviděl. Vždycky mi připadal takový depresivně smutný, v malém domku za komínem, ani ten cylindr s vrtulí mi náladu nezvedal. Za tu atmosféru ale hvězdičku nahoru, docela pěkně se po Sazínkovi usínalo.
Moje komentáře
Co je nového, kočičko? (1965)
Je vidět, že Woody měl rád Paříž už v polovině 60. let. Některé vtipy a scény kouzelné, jiné dnes poněkud vymšelé. Opravdu "cute" Peter O'Toole a fascinující účes Petera Sellerse. Brunhilda. Honička s motokárami. Vikingův pohřeb na nábřeží Seiny (rozhodně nejlepší scéna filmu, aniž by byla nějak vtipná). Občas to bohužel skřípe a ke konci je groteska nadřazena nade vše, ale co.
Jeden musí z kola ven (2011)
Tu a tam ošklivě až nesnesitelně pomalé. Dokonalý antipod všech současných špionských vyprávěnek, tak milých mému oku. Ovšem velmi podmanivé, neuvěřitelně propracované a velmi přitažlivé. Bohužel jsem indentitu krtka věděl asi od poloviny...
Pyramida hrůzy (1985)
Proč se takové dětské filmy netočí dnes? Protože jsou přeci jen docela složité, alespoň ve hře s typickými Holmesovskými atributy. To postupné zjevování se působí velice vtipně. Příběh sám není nijak komplikovaný, ale plyne docela svižně. Skvělá je kamera a výprava, na svou dobu excelentně působí některé vizuální efekty. A také hudba stojí za to, zvláště chorál "Rame Tep, Rame Tep" jen tak z hlavy nedostanete.
Drsnej Shaft (2000)
Byly doby, kdy byl John Singleton naděje černého nezávislého filmu. No už není, teď se dal na remaky a podivné akční filmy. Shaft docela funguje jako one.man show Samuela L. Jacksona. Bad black motherfucker má na policistu nepochybně svérázné metody, ale je radost se na něj dívat. Ostatek je tak trochu do počtu, především v závěru poslouží většina jako terče neomylné Shaftovy střelby. Co není úplně příjemné je neustávající rozdvojení celého filmu. Tu je to snaha o realističnost, tam pocta blaxploitation, a támhle to snad je úplná parodie. Snad jediná větší vada celého filmu.
Barva granátového jablka (1968)
Film, který není pro masy. Film, který není ani pro cinefily. Film pro ty, kdo si (obávám se nejlépe dopředu) nastudují životopis Sajat-Novy, dějiny Arménie, symboliku arménského křesťanství a Orientu vůbec. Film, jehož každý jednotlivý záběr vypadá neskutečně promyšleně, ale celek je nesourodý. Některé části jsou krásné, např. Modlitba před lovem, ale jednotlivé kapitoly se zvrtnou do zdánlivě či skutečně nesmyslné kolážovité tříště. Lecčemus jsem nerozuměl, lecčemus ani nikdy rozumět nebudu. Sajat-Nova je pro mě naprosto neznámé jméno a tento film mi jej nijak nepřiblížil. Tento film je velmi obtížná báseň, která je občas nesmírně krásná, občas manýristicky zahleděná do sebe, občas nesmyslná. Nevím, jak hodně filmu ublížil sestřih a co vlastně Paradžanov zamýšlel, ale pochybuji, že bych to pochopil i kdybych viděl původní verzi. Jinak mi forma rozhodně nepřišla nijak novátorská, inscenační postupy mi hodně připomínají němý film, statická kamera, výrazně stylizované herectví, nesouvislý střih. Jen práce s barvou vyniká.
Bez okolků (1967)
Kdysi Walkera zradil přítel. Ukradl mu ženu a co horšího, ukradl mu 93 000 dolarů. Ženu si může nechat, ae peníze, peníze ne. Lee Marvin jde zarputile za svým. Celkem jednoduchá vyprávěnka je natočena neuvěřitelným stylem. Některé scény působí až halucinačně, jiné dávají pochybovat o zdravém rozumu režiséra i střihače. Film má hypnotickou atmosféru, která nutí dívat se dál a zapomenout na celkem prázdný scénář...
Chyťte Cartera (1971)
Newcastle-upon-Tyne. Ošklivé, špinavé, děsivé město. Děsivý lidé, póvl všeho druhu, nic pozitivního. Pošmourno, zamračeno, gangsteři. A Jack Carter se sem vrací... Styl tohoto filmu je neskutečně podmanivý a to i když se nic neděje. Scény jako sex po telefonu nebo jízda s Margaret nejsou pro děj nijak podstatné, jsou ale geniálně natočené a dovedou upoutat i samy o sobě. To dovede také Carter. Jeho "navrch huj, vespod fuj" chlápek je dostatečně podmanivý, dostatečně zarputilý a dostatečně uvěřitelný.
Dívka, která kopla do vosího hnízda (2009)
Pomalé, zmatené, bez špetky invence. Plno jmen, žádné napětí. Bez jakéhokoli zájmu ze strany kohokoli. A navíc, kdo nečetl předlohu, nabyde zřejmě dojmu, že ta banda důchodců vlastně ani nic zvláštního nedělala. Ani se jim nedivím. I přes znalost předlohy jsem měl stále pocit naprosté zmatenosti. Lisbeth tentokrát slouží jen jako zvláštní dekorace soudní síně. Napětí v Milleniu by se mělo dát krájet, ale redakce vypadala jako piknik mírně hysterické obstarožní šéfredaktorky, dvou poskoků a přerostlého skauta. Výměna režiséra byl od producentů ošklivý přehmat.
Dívka, která si hrála s ohněm (2009)
Předloha je velmi komplikovaná, ale jistě se dala natočit lépe. Skoro nic v tomto filmu nefunguje, dokonce ani potenciálně silné scény v závěru. Režie je nenápaditá, občas něco odflákl osvětlovač, hodně odflákl střihač, spousta času je nesmyslně věnována přesunům v autě, na motocyklu. Ani herci, včetně Noomi Rapace, se nijak nevytáhli. Jako by to byl jen film z povinnosti, se kterým se posouváme k třetímu dílu. Snad jen studenti švédštiny ocení slušnou dávku dialogů.
Splašený vlak (1985)
Čtyři příšerné lokomotivy z Apokalypsy uhání mrazivě bílou Aljaškou. Za ovládacími pákami není strojvůdce, ale dva uprchlí vězni. Jeden jeliman a jedno zvíře. A ještě snad jedno překvapení s modrýma očima a pihatým obličejem. Tahle část je excelentní, zvláště Voight a dokonce i Roberts se hodně snaží. Co sráží film směrem k béčku je věznice, a všechny ty scény z velína, zbytečné a nanicovaté.
Mladý mistr (1980)
Hodnotit tohle jako film rozhodně nejde. Děj je blboučký až nicotný a film má svá slabá místa, snahu o humor například. Ovšem sledovat Jackieho (a nejen jeho) je neuvěřitelný zážitek. Od souboje lvů po závěrečný masakr je neustále co obdivovat a neustále nad čím přemýšlet, je-li to vůbec možné. Lateef napsal všechno za mě, takže na něj jen odkážu.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Švédskou verzi jsem ohodnotil třemi hvězdičkami, tady dávám čtyři. Přitom je to vlastně to samé. Skoro se zdá, jako by se vracela praxe 30. let natočit jeden několikrát v různých jazykových mutacích. Je to skoro přes kopírák (odchylky se najdou, ale mnoho jich není, například odpadl Mikaelův osobní zájem na Harrietině případu). Je to samozřejmě vycizelované po stránce formy, kamery, střihu, skvělého zvuku a neméně skvělé hudby. Některé věci byly trochu over-the-top, například titulková sekvence. Co také zamrzí, měl jsem pocit, že Finchera to někde během příprav přestalo bavit, a protože nevymyslel, jak se vyvázat ze smlouvy, nakonec film natočil. Chybělo mi zaujetí látkou.
Karl Valentins Hochzeit (1913)
Bez nápadu, bez vtipu, většinou jen obří nevěsta zalehne hubeného Valentina.
Pro peníze (1912)
Trochu z úcty, trochu za překvapivé triky, trochu za nadšení, s jakým bylo toto dílko natočeno. Technicky je kupodivu film zvládnut docela dobře, ani herci nejsou úplně přehrávající.
Šaráda (1963)
Je to roztomilé a to je asi tak všechno. Směs komedie a thrilleru je překvapivě plně funkční, ale přeci jen film občas ztrácí tempo. Audrey je skvělá, její přímočará Reggie je nejen roztomilá... Grant je solidní, ostatní se také neztrácí.
Krvavý příliv (1995)
Slabinou je scénář. Ani ne tak střet mezi kapitánem a jeho X.O., ale ty spousty zmateností kolem. Vyhlásí se "ultra-tichý" režim, a na ponorce dělají námořníci rámus, který by probudil i mrtvého. Ruská Akula se ztrácí a objevuje, jak se to zrovna hodí. Důstojníci se otevřeně vzbouří proti svému veliteli a co se jim asi stane? Film zachraňují jen Washington, Hackman a Mortensen, Zimmerova hudba a Scottova schopnost vymáčknout napětí i z čurajícího pejska. Scénář film torpeduje jak Alabama nešťastnou Akulu.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Nenudil jsem se. To je asi klad. Ritchiemu a Zimmerovi se taky podařilo vizuální stránkou věci a hudbou odvést moji pozornost od nedostatků jako jsou pomalejší rozjezd a poněkud zmatený děj. Od Heilibronnu se to trochu lepší a závěrečná šachová partie leccos zachránila. (Tedy až na titulky, někdo měl překladatelce vysvětlit poměrně banální věc, že anglická šachová notace se doslova nepřekládá a nahrazuje se českou, protože hláška "věž na věž 5" opravdu nemá smysl). Přesto končím u tří hvězdiček, protože vymazlený vizuál a občasný humor onu prázdnotu příliš nezachránily.
Barb Wire (1996)
Nějak nechápu, proč to je 178. nejhorší film (k 20. 12. 2011). Po profesní stránce (kamera, střih) toho moc k sepsutí není. Některé hrátky s kamerou a kompozicí záběru mě docela bavily. Příběh je poněkud nejasný a nepříliš konzistentní, ale je to podle komiksu. Závěrečný boj na jeřábu vypadá docela slušně. Problém byl s Pamelou, když zrovna nepředváděla křivky (či něco víc), docela nudila a detaily na její snaživý obličej mi za chvíli lezly na nervy. Botoxem toho prostě moc nezahraje ani talentovanější herečka. Ostatek je spíše do počtu, ale neuráží. Lokace jsou fajn a já jsem se docela bavil.
Černej Dynamit (2009)
Sanders je ve své parodické poctě dokonalejší než Tarantino s Rodriguezem dohromady (sorry, Quentine). Ovšem blaxploitation je tak specifický, že ne každému tenhle druh filmu sedne. Černej nadsamec vymlátí půlku ghetta stylem, úderně kombinujícím kung-fu a velkorážný revolver. Jeho protivníci tají jak bílej prášek v nosech bílejch byznysmenů, holky všech barev vlhnou, jen co spatřej jeho afro a ghetto se mění v ráj na zemi. Dobrejch scén dost, těch horších se taky pár najde, vede intelektuální sprint světem antické mytologie. A nepijte Anakondu.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Celkem jsem se bavil. Kreml - výborné, Dubaj - vynikající, Bombaj - dobré, konec: no nebylo to úplné WTF, ale vítězství ducha nad hmotou producentů to rozhodně také nebylo. Cruise: standard, Pegg s Rennerem: příjemné osvěžení. Zápletka: možná trochu nejasná. Příště by ale mohla být Praha za Prahu, protože budapešťsko-moskevský guláš rozhodně příliš nefunguje.
Tommy (1975)
Pro fanoušky The Who, jejich koncepčního alba a hudby konce 60. let povinná záležitost. Bohužel se jim dostane úchylné vizuální estetiky let 70., nově nahraných písní a trochu přebudovaného konceptu. Má to něco do sebe, ale taková pecka, jak jsem čekal, to není.
Harakiri (1962)
Kobajašiho nemilosrdná obžaloba pokrytectví samurajského kodexu pracuje především s obrazem. Krásná černobílá kamera dokonale obsáhne prostor a dává vyniknou formálním obřadům stejně jako detailům tváře. Úvodní seppuku je děsivé i když žádné detaily nevidíme. Snad jen Tacuja Nakadai je na svou roli trochu mladý, vše ale vynahrazuje svým výkonem. Nečekejte žádnou samurajskou ušlechtilost, ale tragedii bezvýchodnosti.
Věc: Počátek (2011)
Carpenterova Věc mi nikdy příliš k srdci nepřirostla, protože mi vždycky připadala taková odvozená od Vetřelce. Tahle věc v sobě kombinuje oboje. Asi nejvýstižnější popis prequelu--remakeu je starosvětský. Ze začátku rozhodně. Dokud se nerozběhne CGI obluda ve velkém, dost se s ní šetří, když už se nějak projeví, klidně by to mohlo být natočeno za použití animatroniky a také postavy se chovají tak, jak čekáte. Starosvětsky blbě. Kdo je hlavní hrdina, je jasné, kdo je hlavní vědecký padouch je taky jasné, kdo a jak umře, jasné tak úplně není. Místo americké vlajky norská, místo prezidenta na zdi král. Norština a její neznalost je občas docela vtipně využitá. Některé scény jsou fajn (pitva, plomby), některé naprosto postrádají logiku. Ale myslím, že to u Carpentera bylo nějak stejně, takže i v tomhle si mohou podat ruku.
Spartakus (1960)
Tu a tam je to silné a působivé. Nástup před bitvou, "Já jsem Spartakus!", konečně i jeho smrt. Ale jinde je to křečovité a občas úplně prázdné. Navíc jsou tu ty šílené "exteriérové" scény, natáčené ve studiu. Je mi jasné, že mnohem více než o Spartaka, jde o alegorii na mccarthismus a oceňuji Kirka Dougase, že si Daltona Trumba prosadil, ale film je to relativně slabý. Ani herecké výkony toho moc nenabízí, dokonce i oceněný Peter Ustinov působí jako mistr šmíry a přehrávání.
Já, legenda (2007)
Přesně ten druh filmu, který zprzní ruku v ruce producenti a nepříiš dobrý režisér. V rukou někoho jiného a osvícenějších producentů mohlo jít o dobrý, ne-li vynikající film. Bohužel různé nelogické věci, například odkud vlastně bere doktor energii na provoz celého domu a laboratoře atd. jsou neschopou režisérem snad ještě zvýrazněny. Rozhodně jsem o nich přemýšlel a to není známka dobrého režiséra. Jinak je určitě na co koukat, dokud se neobjeví ti infikovaní. Práce výpravy a trikařů na vylidněném mrtvém Manhattanu je totiž excelentní. Škoda, že tato práce přišla dost vniveč.
Lovci hlav (2011)
V posledních zbytcích kdys neprostupného pralesa Amazonie žije indiánský kmen Metatapikoschiků, posledních lovců hlav. Mezi ně nás zavede tento unikátní dokument z produkce National Geographic. Na vlastní oči tak... A sakra, jde o jiný film! Do divočiny největšího norského města Ušlu mezi okravatované lovce hlav nás zavede tento film z produkce Yellow Bird. Na vlastní oči tak můžeme vidět, jak těžký a náročný je jejich život. Každodenní jednání s klienty, náročná žena, drahý dům, stresující vedlejší zaměstnání zloděje. A jak se život ještě zkomplikuje milenkou a neústupným žadatelem o místo! Ani v tomto filmu nechybí les, nahota, krev a zabíjení. Metatapikoschikové by mohli závidět. Přesto není tento film na celých pět hvězdiček, protože zpočátku mu chybi drajv a upřímně, vlastně až do konce jede s přiškrceným plynem. Přesto si z něj odnesete solidní divácký zážitek. Například chlap+fekálie+traktor+mrtvý pes, to každý den nevidíte.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Upřímně, čekal jsem to horší. Tak horší, že do kina jsem se na to ani nehrnul (stejně 3D nikdy, jsouc prakticky jednooký, neocením). A? A nebylo to tak zlé. Bylo to... Dlouhé. Po asi dvou hodinách filmu jsem se se zájmem podíval, kolik zbývá do konce. A ještě hodina, protože teprve hodina uběhla. Takhle je to dlouhé... Proč? Protože se většinou nic neděje. Ano, audience u krále a následující honička Londýnem docela ujdou, ale pak dlouho nic. Mořské panny a pak zase dlouho nic. Vlastně nic až do konce. Klady: rozumný scénář, který sice není úplně konzistentní, ale nepůsobí jako něco po deseti jointech, kamera, výprava, Zimmerova hudba. Zápory: nudný Depp, nudný Barbossa, nudný Černovous, nudné skoro všechno. Nad nudu vystoupí scéna s mořskými pannami a to je zase tak nějak všechno. I ta přeplácaná trojka má jiskru a občasné osvěžující úlety, tohle nemá nic a ještě to klade spoustu otázek. Proč Španělé mluvili anglicky (to by se asi Verbinskému nestalo), k čemu ta komplikovaná šaráda s kalichy, jak asi pramen mládí ví, že má fungovat na slova aqua de vida (že by ho Ponce de Leon učil španělsky?) a takových otázek mám spousty. Proč? Protože Marshall není Verbinski. U Verbinského jsem neměl čas na podobné otázky, protože skoro pořád se něco dělo. Tady sleduju putování odnikud nikam a mám na otázky čas.
Tucet špinavců (1967)
Všeobecné nadšení nějak nesdílím. Ne, že by nápad nebyl špatný, nebo herci, nebo některé scény, ale střih byl občas velmi zlý (a to byl střihač nominován na Oscara) a Cassavetese jsem prostě nedokázal poznat (a to byl taky nominován). Marvin je Marvin, ale takový Borgnine taky nebyl špatný a Bronson, Kennedy, Savalas, Sutherland etc. etc.
Míša Kulička (TV seriál) (1973)
Míša Kulička. Depresivní příběhy medvídka, který se vždycky nějak dokázal ztratit, poulil ta svá očka na svět a pořád hledal maminku. A strýc Vasil? To byl taky dobrák.
O Sazinkovi (TV seriál) (1977)
Už jsem Sazínka dlouho neviděl. Vždycky mi připadal takový depresivně smutný, v malém domku za komínem, ani ten cylindr s vrtulí mi náladu nezvedal. Za tu atmosféru ale hvězdičku nahoru, docela pěkně se po Sazínkovi usínalo.