Film typu "vypni a neřeš". Mluvka Rob mě doslova uválcuje a model Stallone… vychytanou pózu svalnatého gladiátora v přiléhavém oblečku si náramně užívám. Slavná jména jako Max von Sydow a Jürgen Prochnow ještě schopného režiséra nezaručí, ale když neočekávám nic převratného... "Věděl jsem, že to řekneš".
Spolek vyjebaných čurin a namachrovaných blbečků vyfasují pořádnou porcovačku; a že se v týhle sračce ocitli není při jejich intelektu nic divnýho. Oproti tomu bráškové z Votlemova nejsou žádný hezouni, ale v dýni jim to šrotuje na plný otáčky - jenže hledat v tomhle logiku je těžší, než si zauzlovat střevo v prdeli. Jen Danielův švédský stůl neměl chybu.
Jan Amos by zajásal. Class of 1999 je ukázková škola budoucnosti… moderní osnovy, nestandardní vyučování. Učitelé jsou přísní a své povolání berou velmi zodpovědně – splněný sen každého ředitele..., že nekonzumují běžnou stravu je vedlejší. U žáků vzbuzují respekt. Škola se tak stává jedinou oázou klidu. Místní gangy v okolí sice stále vyvolávají strach, ale nebezpečí číhá jinde. Ohnivé inferno otevřelo bránu…
Má duše vzpomínáš si mé drahé štěstí v to letní ráno nádherné a svěží. Mršinu strašnou viděli jsme na rozcestí, ta nechutná scéna, jak uprostřed štěrku leží s nohama ve vzduchu jak vilná žena, škvařila se v jedovatém potu… Nápadité a stylové sci-fi, které je pro svou jedinečnost opravdu věčné;)
"Uvrhnu lidstvo do temnoty...!!" Džin připomíná Todda ze Survivor:China, stejně záludný a neodbytný parazit a slizký skřety fakt nepodporuju; a adepti v soutěži: o nejdementnější přání… sympatiemi taky zrovna nehýří. Materiál se nepovedl, ale jeden záchytný bod by se našel… maškarní tombola.
43 let… ten dlouhý odstup určitě prospěl digitálním technologiím, bohužel na úkor samotného příběhu. Planeta opic (1968) diváky uchvátila nápaditostí trikových záběrů, pořádnou dávkou napětí, šokujícím závěrem a možná i těmi koženými homoslipy Charltona Hestona. Ale co ovlivnilo diváka r. 2011… snad uhlazené hollywoodské momentky, dychtivost dozvědět se jak to začalo – což je povinnost tvůrců – jakmile filmová série nemá prequel____jako by neexistovala; a nakonec i Caeserův uhrančiví pohled v podobě smrtícího laseru, jenž nám systematicky vypaluje do hlavy. A pro Enšpígla: ty nevíš milý příteli… že vědci z USA objevili zázračný lék proti stárnutí, jen se tím zatím moc nechlubí.
"Navštívil mě anděl"... sdělí s žárem v očích svým synům otec Meiks a pustí se do likvidace bližního svého. Nejspíš mu ten anděl vymazal z paměti větu... "Kdo jsi bez viny první hoď kamenem."
Děj prostý, prostředí netradiční. F. Murray Abraham a Eric Roberts jsou obdařeni lstivostí i ladností levharta, chvílemi se ladně vznáší. Svist kordů a fleretů připomíná zpěv sirén - zvuk mému uchu lahodící. V By the Sword nalézám tedy víc, než jen přehlídku šermířského umění - jasně patrnou poctu nesmrtelnému rytířství.
Telefon nepřetržitě drnčí… Mary začíná být nervózní____chvíle ticha… taková situace přímo vybízí pro neočekávané baf… jenže prd; to jen soused spustil plynovou kanonádu(máme tenký stěny)… a to je tak jediný rozpoznatelný projev, který dává nějaký smysl. The Caller si to namíří do kytek… Parkhill bere ještě zednické náčiní; nech toho Matte a dojdi radši pro sváču.
Parádní obsazení!! Neviditelný J. Flemyng se příjemně vyloupl – a ta nahromaděná ublíženost hezky vyplula na povrch. Není nad to se zdravě nasrat. A charismatický P. Stormare(šéf) pro přátele nuly také: narážeč Milo, nebo kundyhonič z titulní strany – je neustále nadržený, vopíchá kdejakou micinu a cítí se jako king – sice už trochu vopelichanej, ale pořád trhá rekordy. Romero tedy odbočil, to jo… ale odpouštím mu. Dost mě pobavil!! Bruiser je netradiční pohled do mysli rodícího se fantominika – a to je můj obor. Přesný zásah na komoru bruisere.
Jsou chvíle, kdy se rozhoduje o vašem dalším životě, chvíle kdy zjistíte, že už nic nebude takové jako dřív a čas se vám pak rozdělí na dvě části; na předtím… a na potom… ten rozdíl jsem tedy nepostřehla. Anděl smrti je jen chabý pokus o temný thriller, navíc děj se nemožně táhne. Démon Azazel prudí omletou hrou na babu… a kde jsou nějaký extra kejkle..? marný; nedočkám se. Naopak jsem mile překvapená z dobře fungující dvojice poldů D. Washingtona a J. Goodmana, těm se skutečně zadařilo. Člověk sám pozná, že ta chvíle přišla… ale tady si nejsem jistá.
Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení.
Trojce se nevyhýbá únavový syndrom; nastupuje stereotypní linka. Ovšem grilovačka je dostatečně žhavá, horská dráha předvede slušný sešup… zbožňuji divokou jízdu… a hráč Lewis se smrti nebojí… to mě hodí do pohody:) a můžu si říct - nebylo to tak špatný. Yuri přilož!
Byl ten letošní skutečně jiný..? K určitým změnám došlo____ třeba k výměně moderátora …. už je totiž dost přemarešováno… a Libor Bouček se jevil jako ta snesitelnější varianta. Pan Kraus si bohudík udělal jméno na mnohem kvalitnějším pořadu. Teď k samotnému udílení cen… kdyby tato anketa probíhala, jako každý rok____ žádné vášnivé reakce by se nekonali… ale že se hrálo na škatulata hejbejtese nastal nevídaný poprask. Nerozdejchám Michala Davida…. a co jako!! když ho můžu, ať je mi přáno. Jen nepatrná poznámka panu Davidovi: Michale jsi sketa, že se vymlouváš na neodkladnou cestu do Tel Avivu a na svý důvěřivý fanoušky se s přehledem vybodneš. Když chceš Slavíka bojkotovat, tak pořádně. Vezmi si příklad s kapely Lucie!! A kdo že je další na řadě____ Lucie Bílá… velkohubá divoženka – sestřelit, Ewa Farna… uječená vyzuna z Polska – sestřelit, Karel Gott… vyslat směr Rusko – Putin rád objevuje zapomenuté vykopávky, Michal David… poslat na cestu kolem světa bez možnosti návratu, No Name a Meky Žbirka… trvalý pobyt nežádoucí, Tomáš Klus… ještě se chlapec ani nerozkoukal a už mu vypalují cejch hanby…. a ušetřeni nebyli ani sympaťáci z Nightworku. ____ Divte se… ale převážně jsem byla inspirována hromadnou prádelnou Tlamabook. ____ A ještě jedna připomínka: také se stydím za ty jenž, se sníží k tomu posmívat se někomu, kdo prodělal těžkou nemoc a ještě v sobě našel sílu potěšit své publikum. Díky za dojemnou Půlnoční Vašku Neckáři! A kdo nám tedy zůstává z popíku pro rok 2012... konečně zazáří zoufale zábavná Partička.
"Nikdo nemůže vystoupit ze svého příběhu." Hyperaktivní Rango hýří energií, kaleidoskopem pestrých rozmanitostí, rozpoutává ohňostroj vtipných situací – zase jeden vysmátej… a nabízí i lákavou ochutnávku ohnivého nachos. Gore Verbinski sází na detail a grafiku, čímž dělá z Ranga výjimečný animák. Samozřejmě s nemalým přispěním Johnnyho Deppa:-) Ale jak je pro mě typické… a s oblibou se vydávám proti proudu… vybírám si právě zavrhovaný český dabing. A tím tento výřečný chameleon s hlasem Ondřeje Brzobohatého získává působivou slovanskou hravost – jasný, musím splynout.
Velmi výrazný snímek Irréversible nenechá nikoho chladným. Obzvlášť zaujme kamera, jíž se chopili Benoít Debie a všestranný Gaspar Noé, kteří přicházejí se zcela netradičním snímáním kamery. A to z něčím doposud nevídaným… Trojité salto se šesti vruty(čímž si zajišťují účast na zimních olympijských hrách r. 2006). Ani ponor do gay klubu Rectum nebyl snadný; a aby jejich řiť ustála ten nápor 4% ptactva byli nuceni zapařit až na šrot. Na řadu přichází i vyhledávaná centrifuga – atrakce určená jen pro stabilní zažívání. Naopak herečtí protagonisté nevybočují… jako vždy exceluje nespoutaný uragán Vincent Cassel, jen Monica Bellucci výjimečně nenastavuje tvářičku, ale prdelku. Moc by mě zajímalo, jak by si ten přihřátej chlívák poradil s obrněným pozadím Jennifer Lopez(sešrotování koulí by nejspíš byl ten nejméně podstatný problém). Zvrácený mě tedy až tak nešokoval, jen mi nepatrně rozbouřil žaludeční šťávy. Ale stejně je Gaspar Noé pořádnej k(a)nec, a zaslouží řádně vyklepat nejtek.
Rok 2707 je mrazivý a nepřátelský... Lidstvo se ocitá na pokraji záhuby, samozřejmě vlastním přičiněním, jenže když opravdu o něco jde; a to o skutečného Nepřítele, tak se lidstvo ještě dokáže semknout. Mutant Chronicles je skvělé sci-fi s kvalitním obsazením, neotřelou stylizací a patřičně ponurou atmosférou. A vida i Ron Perlman má nějakou tu slabinu... „Pořád jsme lidé, Samueli.“
„Vídám mrtvé lidi.“ Zdánlivě nahodilá slova nepřináší devítiletému Coleovi nic dobrého. Spíš ho řadí do role věčného outsidera a vyděděnce. Děti dokážou být tak kruté; jenže před nimi se dá utéct, před samotou obklopenou temnými přízraky nikoli. To uznávaný dětský psycholog Malcolm Crowe má jiný problém… snaží se získat zpět ztracenou sebedůvěru. Je to náhoda, či snad osud, že se ti dva setkají. Ale jedno je jisté… potřebují se víc, než si kdy mysleli. The Sixth Sense navozuje neuvěřitelně mrazivou atmosféru. A já už vím, že dnes v noci nebudu klidně spát;) zahlédla jsem totiž v přítmí pokoje jakýsi nejasný stín… a v hlavě mi začínají rezonovat neodbytná slova… vídám mrtvé lidi.
Vyčerpávající dávka posmrtné psycho-analýzy. Jinak jen přešlapování... od ničeho k ničemu. Oblé tvary Ch. Ricci a chladně prohnaný výraz L. Neesona ještě úspěch nezaručuje. A když na druhý břeh, tak jedině za doprovodu Belphegorů… to každého nebožtíka zaručeně nasměruje.
„Všichni jsme součást písně, jen já slyším hudbu.“ Propadla jsem kouzlu Ink… ink je vášeň… ink je dokonalost. Jamin Winans vytvořil barvitě hravé nekonečno úžasnou strhující formou. Hudba je dynamická smršť podbarvena konejšivým pohlazením, jejíž výrazné tóny mě zanesou až na vrchol omámení – nefalšovaný pocit Ink.
Sean Crawley je mladík bez domova, bez budoucnosti. Na čele má napsáno beru jakoukoliv práci. Nečekanou příležitost potká velmi brzy a ta příležitost má jméno Ray Mathews... Král temné síly má pomalejší rozjezd, avšak později vygraduje v poměrně drsné hrátky. Klasickou lobotomii je sice možné občas praktikovat ...mami nebij mě do hlavy budu blbej, ale účinnější než parta mafiánských bouchačů je pořád stará dobrá Závist… jak ta umí vymít mozek.
Lehni si a bez obav přivolej noční stíny. Čarodějnice: Roztomilé tetinky Lucia Fulciho – specializaci oční transplantace později dovede k dokonalosti. Červená Karkulka: Svěřila klíček od nedotčené komůrky tomu nepravému. Netušila, že je doma očekávána osudovou láskou. Tři medvědi a Zlatovláska: Útulná chaloupka v níž přebývají tři útěkáři – zabijáci a zlatovlasá Kudlanka Nábožná. Že je to idylka…možná, ale něco tomu chybí – co si tak vyrazit na výlet. Zazvonil zvonec a pohádkám je konec. Přeji všem dobrou a nikým nerušenou noc-))
Lepší vyhořet, než malovat… Po totálním vyčerpání z úklidu po malířích mě napadlo: co si tak vychutnat někoho, kdo je na tom ještě hůř. Větší barák – víc práce! A není od věci si přitom užít trochu toho infarktového strašení. Jak jsem byla bláhová. Holka párkrát něco vysmejčí a potom už se jen nečinně poflakuje a se sveřepostí maskuje narůstající bříško. Stejně všichni vědí, že je zbouchnutá, tak co vyšiluje. Saint Ange je náročný doják o dětech s nelehkým osudem; až příliš náročný řekla bych… navíc bez efektu znatelné hrůzy. Kuchařka rozčileně zadeklamuje „Ty nevíš jaká byla doba!!“ …To fakt NEVIM! Ale co vím je, že jsem si radši měla dát voraz u rošťáka Belmonda:-)
Mexiko – kolébka geniality, nebo šílenství. Del Toro má obojího dostatek. Cronos je jeho debut a je to znát. Víc než del torovské rysy připomíná Cronenbergovo eXistenZ, či Friedkinův Bug(už vím od koho si pánové vzali inspiraci). V té době zažívá entomologie nebývalý boom. V Cronosu převažuje nejednotná příběhová linie… upíři, touha po nesmrtelnosti, alchymistické kejkle. Avšak dědečkův vztah s mlčenlivou vnučkou je obdivuhodný. Prožít to co ona, tak jsem už od útlého dětství na práškách. Scéna kdy děda líže z mramorové podlahy na hajzlíku čerstvou krev patří k těm nechutnějším(za čistotu nedám ani zlámané peso). Ron Perlman se objeví v nezvykle „normální“ roli synovce(prosím, už ne strýčku..!). A protože dabing byl otřesný, tak jsem si Cronos nevychutnala, tak jak by si patrně zasloužil.
Moje komentáře
Parfém: Příběh vraha (2006)
Sladce hříšné nadechnutí. Jsem pohlcena vůněmi i přesvědčivým výkonem Bena Whishawa. Dustin Hoffman okouzlí roztomilou bezradností. Tykwer mě navnadil na knihu.
Čtvrté patro (1999)
Není dům, jako dům… tenhle má tísnivou atmosféru, podivné obyvatele, tajemného zámečníka a záhadnou sousedku.
Poslední vládce větru (2010)
Film pro kojence a pro mě!
Soudce Dredd (1995)
Film typu "vypni a neřeš". Mluvka Rob mě doslova uválcuje a model Stallone… vychytanou pózu svalnatého gladiátora v přiléhavém oblečku si náramně užívám. Slavná jména jako Max von Sydow a Jürgen Prochnow ještě schopného režiséra nezaručí, ale když neočekávám nic převratného... "Věděl jsem, že to řekneš".
Wrong Turn 4 (video film) (2011)
Spolek vyjebaných čurin a namachrovaných blbečků vyfasují pořádnou porcovačku; a že se v týhle sračce ocitli není při jejich intelektu nic divnýho. Oproti tomu bráškové z Votlemova nejsou žádný hezouni, ale v dýni jim to šrotuje na plný otáčky - jenže hledat v tomhle logiku je těžší, než si zauzlovat střevo v prdeli. Jen Danielův švédský stůl neměl chybu.
Exterminátor (1990)
Jan Amos by zajásal. Class of 1999 je ukázková škola budoucnosti… moderní osnovy, nestandardní vyučování. Učitelé jsou přísní a své povolání berou velmi zodpovědně – splněný sen každého ředitele..., že nekonzumují běžnou stravu je vedlejší. U žáků vzbuzují respekt. Škola se tak stává jedinou oázou klidu. Místní gangy v okolí sice stále vyvolávají strach, ale nebezpečí číhá jinde. Ohnivé inferno otevřelo bránu…
Prokletí bohů (2004)
Má duše vzpomínáš si mé drahé štěstí v to letní ráno nádherné a svěží. Mršinu strašnou viděli jsme na rozcestí, ta nechutná scéna, jak uprostřed štěrku leží s nohama ve vzduchu jak vilná žena, škvařila se v jedovatém potu… Nápadité a stylové sci-fi, které je pro svou jedinečnost opravdu věčné;)
Vládce prokletých přání (1997)
"Uvrhnu lidstvo do temnoty...!!" Džin připomíná Todda ze Survivor:China, stejně záludný a neodbytný parazit a slizký skřety fakt nepodporuju; a adepti v soutěži: o nejdementnější přání… sympatiemi taky zrovna nehýří. Materiál se nepovedl, ale jeden záchytný bod by se našel… maškarní tombola.
Zrození Planety opic (2011)
43 let… ten dlouhý odstup určitě prospěl digitálním technologiím, bohužel na úkor samotného příběhu. Planeta opic (1968) diváky uchvátila nápaditostí trikových záběrů, pořádnou dávkou napětí, šokujícím závěrem a možná i těmi koženými homoslipy Charltona Hestona. Ale co ovlivnilo diváka r. 2011… snad uhlazené hollywoodské momentky, dychtivost dozvědět se jak to začalo – což je povinnost tvůrců – jakmile filmová série nemá prequel____jako by neexistovala; a nakonec i Caeserův uhrančiví pohled v podobě smrtícího laseru, jenž nám systematicky vypaluje do hlavy. A pro Enšpígla: ty nevíš milý příteli… že vědci z USA objevili zázračný lék proti stárnutí, jen se tím zatím moc nechlubí.
Lovec démonů (2001)
"Navštívil mě anděl"... sdělí s žárem v očích svým synům otec Meiks a pustí se do likvidace bližního svého. Nejspíš mu ten anděl vymazal z paměti větu... "Kdo jsi bez viny první hoď kamenem."
Tajemství meče (1991)
Děj prostý, prostředí netradiční. F. Murray Abraham a Eric Roberts jsou obdařeni lstivostí i ladností levharta, chvílemi se ladně vznáší. Svist kordů a fleretů připomíná zpěv sirén - zvuk mému uchu lahodící. V By the Sword nalézám tedy víc, než jen přehlídku šermířského umění - jasně patrnou poctu nesmrtelnému rytířství.
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Politiky to netrkne. Obyčejný volič se pobaví. Slovutná vrchnosti oprašte si trezor - pro jistotu.
Vánoční skřítek (2003)
Tak pitomoučké, až je to roztomiloučké + 101 chutných receptů na elfí špagety. Emanuel Ridi už zavětřil konkurenci.
Caller, The (2011)
Telefon nepřetržitě drnčí… Mary začíná být nervózní____chvíle ticha… taková situace přímo vybízí pro neočekávané baf… jenže prd; to jen soused spustil plynovou kanonádu(máme tenký stěny)… a to je tak jediný rozpoznatelný projev, který dává nějaký smysl. The Caller si to namíří do kytek… Parkhill bere ještě zednické náčiní; nech toho Matte a dojdi radši pro sváču.
Drtič (2000)
Parádní obsazení!! Neviditelný J. Flemyng se příjemně vyloupl – a ta nahromaděná ublíženost hezky vyplula na povrch. Není nad to se zdravě nasrat. A charismatický P. Stormare(šéf) pro přátele nuly také: narážeč Milo, nebo kundyhonič z titulní strany – je neustále nadržený, vopíchá kdejakou micinu a cítí se jako king – sice už trochu vopelichanej, ale pořád trhá rekordy. Romero tedy odbočil, to jo… ale odpouštím mu. Dost mě pobavil!! Bruiser je netradiční pohled do mysli rodícího se fantominika – a to je můj obor. Přesný zásah na komoru bruisere.
Anděl smrti (1998)
Jsou chvíle, kdy se rozhoduje o vašem dalším životě, chvíle kdy zjistíte, že už nic nebude takové jako dřív a čas se vám pak rozdělí na dvě části; na předtím… a na potom… ten rozdíl jsem tedy nepostřehla. Anděl smrti je jen chabý pokus o temný thriller, navíc děj se nemožně táhne. Démon Azazel prudí omletou hrou na babu… a kde jsou nějaký extra kejkle..? marný; nedočkám se. Naopak jsem mile překvapená z dobře fungující dvojice poldů D. Washingtona a J. Goodmana, těm se skutečně zadařilo. Člověk sám pozná, že ta chvíle přišla… ale tady si nejsem jistá.
Dům v růžích (TV seriál) (2002)
Dům je náš úkryt, tělo které si na sebe oblékáme. Naše těla stárnou… a s nimi stárnou i naše domy. Naštěstí je tady geniální King, který nás zestárnout nenechá; tedy bez toho, abychom nejdřív neokusili všechny jeho děsy a běsy. Už jen ten nápad s živým domem… upoutá pozvolně budovaná atmosféra, tajemno, mystika, barvité vykreslení postav, to vše umocňuje prožitek s přízračného Domu v růžích. Pouze scéna s neodbytným poslíčkem pizzy vyvolá u mnohých úsměv na tváři; a to je pro čtyř a půl hodinovou duchařinu jistě to nejlepší doporučení.
Nezvratný osud 3 (2006)
Trojce se nevyhýbá únavový syndrom; nastupuje stereotypní linka. Ovšem grilovačka je dostatečně žhavá, horská dráha předvede slušný sešup… zbožňuji divokou jízdu… a hráč Lewis se smrti nebojí… to mě hodí do pohody:) a můžu si říct - nebylo to tak špatný. Yuri přilož!
Český slavík Mattoni 2011 (TV pořad) (2011)
Byl ten letošní skutečně jiný..? K určitým změnám došlo____ třeba k výměně moderátora …. už je totiž dost přemarešováno… a Libor Bouček se jevil jako ta snesitelnější varianta. Pan Kraus si bohudík udělal jméno na mnohem kvalitnějším pořadu. Teď k samotnému udílení cen… kdyby tato anketa probíhala, jako každý rok____ žádné vášnivé reakce by se nekonali… ale že se hrálo na škatulata hejbejtese nastal nevídaný poprask. Nerozdejchám Michala Davida…. a co jako!! když ho můžu, ať je mi přáno. Jen nepatrná poznámka panu Davidovi: Michale jsi sketa, že se vymlouváš na neodkladnou cestu do Tel Avivu a na svý důvěřivý fanoušky se s přehledem vybodneš. Když chceš Slavíka bojkotovat, tak pořádně. Vezmi si příklad s kapely Lucie!! A kdo že je další na řadě____ Lucie Bílá… velkohubá divoženka – sestřelit, Ewa Farna… uječená vyzuna z Polska – sestřelit, Karel Gott… vyslat směr Rusko – Putin rád objevuje zapomenuté vykopávky, Michal David… poslat na cestu kolem světa bez možnosti návratu, No Name a Meky Žbirka… trvalý pobyt nežádoucí, Tomáš Klus… ještě se chlapec ani nerozkoukal a už mu vypalují cejch hanby…. a ušetřeni nebyli ani sympaťáci z Nightworku. ____ Divte se… ale převážně jsem byla inspirována hromadnou prádelnou Tlamabook. ____ A ještě jedna připomínka: také se stydím za ty jenž, se sníží k tomu posmívat se někomu, kdo prodělal těžkou nemoc a ještě v sobě našel sílu potěšit své publikum. Díky za dojemnou Půlnoční Vašku Neckáři! A kdo nám tedy zůstává z popíku pro rok 2012... konečně zazáří zoufale zábavná Partička.
Rango (2011)
"Nikdo nemůže vystoupit ze svého příběhu." Hyperaktivní Rango hýří energií, kaleidoskopem pestrých rozmanitostí, rozpoutává ohňostroj vtipných situací – zase jeden vysmátej… a nabízí i lákavou ochutnávku ohnivého nachos. Gore Verbinski sází na detail a grafiku, čímž dělá z Ranga výjimečný animák. Samozřejmě s nemalým přispěním Johnnyho Deppa:-) Ale jak je pro mě typické… a s oblibou se vydávám proti proudu… vybírám si právě zavrhovaný český dabing. A tím tento výřečný chameleon s hlasem Ondřeje Brzobohatého získává působivou slovanskou hravost – jasný, musím splynout.
Zvrácený (2002)
Velmi výrazný snímek Irréversible nenechá nikoho chladným. Obzvlášť zaujme kamera, jíž se chopili Benoít Debie a všestranný Gaspar Noé, kteří přicházejí se zcela netradičním snímáním kamery. A to z něčím doposud nevídaným… Trojité salto se šesti vruty(čímž si zajišťují účast na zimních olympijských hrách r. 2006). Ani ponor do gay klubu Rectum nebyl snadný; a aby jejich řiť ustála ten nápor 4% ptactva byli nuceni zapařit až na šrot. Na řadu přichází i vyhledávaná centrifuga – atrakce určená jen pro stabilní zažívání. Naopak herečtí protagonisté nevybočují… jako vždy exceluje nespoutaný uragán Vincent Cassel, jen Monica Bellucci výjimečně nenastavuje tvářičku, ale prdelku. Moc by mě zajímalo, jak by si ten přihřátej chlívák poradil s obrněným pozadím Jennifer Lopez(sešrotování koulí by nejspíš byl ten nejméně podstatný problém). Zvrácený mě tedy až tak nešokoval, jen mi nepatrně rozbouřil žaludeční šťávy. Ale stejně je Gaspar Noé pořádnej k(a)nec, a zaslouží řádně vyklepat nejtek.
Kronika mutantů (2008)
Rok 2707 je mrazivý a nepřátelský... Lidstvo se ocitá na pokraji záhuby, samozřejmě vlastním přičiněním, jenže když opravdu o něco jde; a to o skutečného Nepřítele, tak se lidstvo ještě dokáže semknout. Mutant Chronicles je skvělé sci-fi s kvalitním obsazením, neotřelou stylizací a patřičně ponurou atmosférou. A vida i Ron Perlman má nějakou tu slabinu... „Pořád jsme lidé, Samueli.“
Šestý smysl (1999)
„Vídám mrtvé lidi.“ Zdánlivě nahodilá slova nepřináší devítiletému Coleovi nic dobrého. Spíš ho řadí do role věčného outsidera a vyděděnce. Děti dokážou být tak kruté; jenže před nimi se dá utéct, před samotou obklopenou temnými přízraky nikoli. To uznávaný dětský psycholog Malcolm Crowe má jiný problém… snaží se získat zpět ztracenou sebedůvěru. Je to náhoda, či snad osud, že se ti dva setkají. Ale jedno je jisté… potřebují se víc, než si kdy mysleli. The Sixth Sense navozuje neuvěřitelně mrazivou atmosféru. A já už vím, že dnes v noci nebudu klidně spát;) zahlédla jsem totiž v přítmí pokoje jakýsi nejasný stín… a v hlavě mi začínají rezonovat neodbytná slova… vídám mrtvé lidi.
Po životě (2009)
Vyčerpávající dávka posmrtné psycho-analýzy. Jinak jen přešlapování... od ničeho k ničemu. Oblé tvary Ch. Ricci a chladně prohnaný výraz L. Neesona ještě úspěch nezaručuje. A když na druhý břeh, tak jedině za doprovodu Belphegorů… to každého nebožtíka zaručeně nasměruje.
Ink (2009)
„Všichni jsme součást písně, jen já slyším hudbu.“ Propadla jsem kouzlu Ink… ink je vášeň… ink je dokonalost. Jamin Winans vytvořil barvitě hravé nekonečno úžasnou strhující formou. Hudba je dynamická smršť podbarvena konejšivým pohlazením, jejíž výrazné tóny mě zanesou až na vrchol omámení – nefalšovaný pocit Ink.
Král temné síly (2003)
Sean Crawley je mladík bez domova, bez budoucnosti. Na čele má napsáno beru jakoukoliv práci. Nečekanou příležitost potká velmi brzy a ta příležitost má jméno Ray Mathews... Král temné síly má pomalejší rozjezd, avšak později vygraduje v poměrně drsné hrátky. Klasickou lobotomii je sice možné občas praktikovat ...mami nebij mě do hlavy budu blbej, ale účinnější než parta mafiánských bouchačů je pořád stará dobrá Závist… jak ta umí vymít mozek.
Pohádky na dobrou smrt (1986)
Lehni si a bez obav přivolej noční stíny. Čarodějnice: Roztomilé tetinky Lucia Fulciho – specializaci oční transplantace později dovede k dokonalosti. Červená Karkulka: Svěřila klíček od nedotčené komůrky tomu nepravému. Netušila, že je doma očekávána osudovou láskou. Tři medvědi a Zlatovláska: Útulná chaloupka v níž přebývají tři útěkáři – zabijáci a zlatovlasá Kudlanka Nábožná. Že je to idylka…možná, ale něco tomu chybí – co si tak vyrazit na výlet. Zazvonil zvonec a pohádkám je konec. Přeji všem dobrou a nikým nerušenou noc-))
Sanatorium (2004)
Lepší vyhořet, než malovat… Po totálním vyčerpání z úklidu po malířích mě napadlo: co si tak vychutnat někoho, kdo je na tom ještě hůř. Větší barák – víc práce! A není od věci si přitom užít trochu toho infarktového strašení. Jak jsem byla bláhová. Holka párkrát něco vysmejčí a potom už se jen nečinně poflakuje a se sveřepostí maskuje narůstající bříško. Stejně všichni vědí, že je zbouchnutá, tak co vyšiluje. Saint Ange je náročný doják o dětech s nelehkým osudem; až příliš náročný řekla bych… navíc bez efektu znatelné hrůzy. Kuchařka rozčileně zadeklamuje „Ty nevíš jaká byla doba!!“ …To fakt NEVIM! Ale co vím je, že jsem si radši měla dát voraz u rošťáka Belmonda:-)
Stroj času (1993)
Mexiko – kolébka geniality, nebo šílenství. Del Toro má obojího dostatek. Cronos je jeho debut a je to znát. Víc než del torovské rysy připomíná Cronenbergovo eXistenZ, či Friedkinův Bug(už vím od koho si pánové vzali inspiraci). V té době zažívá entomologie nebývalý boom. V Cronosu převažuje nejednotná příběhová linie… upíři, touha po nesmrtelnosti, alchymistické kejkle. Avšak dědečkův vztah s mlčenlivou vnučkou je obdivuhodný. Prožít to co ona, tak jsem už od útlého dětství na práškách. Scéna kdy děda líže z mramorové podlahy na hajzlíku čerstvou krev patří k těm nechutnějším(za čistotu nedám ani zlámané peso). Ron Perlman se objeví v nezvykle „normální“ roli synovce(prosím, už ne strýčku..!). A protože dabing byl otřesný, tak jsem si Cronos nevychutnala, tak jak by si patrně zasloužil.
Pohřben zaživa (2010)
odpad!Multimediální paradox patřící do sféry sci-fi. Navíc hodně mizerný.