Kdo jsem:
CSFD je komplexní a dynamická databáze filmů, seriálů. Směrodatným údajem je procentuální hodnocení jednotlivých děl, jenž udává hodnotu průměru hodnocení uživatelů, kteří daný film oznámkovali. Nic nového pod sluncem, všechno to bychom věděli, ale jak vlastně lidé hodnotí? Primárně je lze rozdělit na tři skupiny: ti, kteří hodnotí objektivně, z globálního hlediska, ti, kteří hodnotí na základě pocitu, a ti, kteří hodnotí na základě předsudku.
Třetí skupinou se nemá cenu zabývat – soudit cokoliv podle obalu je krátkozraké (nicméně i takových existuje dost a je třeba je alespoň zmínit). Lidé snažící se hodnotit přehnaně objektivně potlačují pak podle mého své já. Jejich snaha vytvořit obecně platné hodnocení například u filmu, který je kladně vnímán, či snad chápán, jako novodobý kult a legenda, ačkoliv se jim samotným nelíbil a nebavil je, si jistě zaslouží úctu, ale pro tento účel zde máme právě onen procentuální průměr. Individualita je to, co nás dělá jedinečnými, tak proč ji patřičně neprojevit. Mám za to, že nejlepší je skutečně hodnotit dle svého osobního pocitu. Nelíbí se vám Forest Gump? Tak mu to osolte. Baví vás Děsnej doják? Tak to dejte najevo.
A potom je tu ještě speciální oddíl takzvaných exhibicionistů. Snaží se jít proti proudu za každou cenu nezávisle na svém osobním názoru, což se posléze odráží i v jejich prudce pseudointeligeních komentářích. Ti jsou, myslím, největší zhoubou jakéhokoliv hodnocení.
A možná patříte do úplně jiné kategorie. Možná myslíte, že filmy by hodnoceny být neměly vůbec, protože každý z nich je umělecké dílo, a že nikdo nemá patent na umění. Něco má jen fandů více a něco méně. A možná, že právě to je ta základní pravda.
PS: Dovolil bych si vás pozvat na svůj nový blog, kde naleznete tak trochu rozšířenější komentáře k filmům:
> Film Piffle aneb Filmové výšplechty všeho druhu <
- ART filmů, neboť u nich máte jistotu, že jejich primárním cílem není x-milionový výdělek, ale snaha divákovi něco skutečně dát. A celkem často se jim to i daří.
- Agathy Christie a speciálně Hercula Poirota. Když už detektivku (ať knihu, nebo film), tak zásadně od královny.
- Moderní asijské kinematografie, ať už animované, či hrané. Asijské filmy jsou podávány s určitou sobě typickou lehkostí a na rozdíl od jiných mají (co do kvality) spíše vzestupnou tendenci.
- Anthonyho Hopkinse, což je pán herec. Má obrovské charisma a každé své role se doposud zhostil naprosto brilantně. Poklona.
- Filmové hudby, která tvoří velmi podstatnou část celkového dojmu.
- Dobrého dramatu, které dokáže být příběhově skutečně originální. Kriminálky, detektivky, horory, akční filmy, do jisté míry i komedie, či romantické filmy a podobně – všechny mají určitou strukturu, jisté výrazné podobnosti. Netvrdím, že to je špatně, jde pouze o rysy žánru, ale čistokrevné drama? Těžko od něj očekávat nějakou výrazně zaběhlou dějovou linku.
- Literatury – přečtu cokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Nepohrdnu klasickými díly, detektivkami, horory, sci-fi, historickými romány, poezií... v tomto směru nejsem zkrátka příliš vybíravý (jen na fantasy a romantické braky mě moc neužije).
- Lady GaGa. Ano, třeba mě sežerte, ale mě se její muzika i styl líbí. Myslím, že mám skutečný talent a to nejen v oblasti hudby. Ale také ji nikomu necpu, jelikož chápu, že leckdo musí být tímto druhem komerce otráven.
- Lary Croft a celkově série Tomb Raider. Ale té herní, filmová mě (bohužel) příliš nenadchla. Kdo souhlasí, že nejlepší je druhý díl? :)
- Kontroverzních témat ve filmu a literatuře. Není nad to, když někdo dokáže kvalitně vyobrazit strašné životní podmínky, rasovou diskriminaci, averzi společnosti vůči homosexualitě, nebo třeba šikanu. Takové filmy divákovi skutečně něco dají a možná si po nich i něco uvědomí. Ale stejně rychle se může takové téma tvůrcům vymstít.
- Komorních filmů odehrávajících se ideálně na malém prostoru (v jednom domě, v jedné místnosti...), protože jen tehdy herci skutečně ukáží své kvality ve své základní podobě.
- Krátkých obsahů filmů, které nevykecají děj až do poloviny příběhu. Stačí přece jen naťuknout, nadhodit téma, případně popsat charakter postavy, to přece stačí, aby potencionální divák zjistil, zda ho film zajímá nebo ne.
- Járy Cimrmana, představitele inteligentního humoru ve své ryzí podobě.
- Odpůrců Uwe Bolla, neboť jsem také hráč počítačových her (i když teď již svátečně) a jeho samozvané adaptace považuji za projev tolerovaného kacířství.
- Slow motion. Je to sice jenom jedna z forem pozlátka, ale opravdu, opravdu pěkná.
- Inteligentních talk-show, kde se moderátor nesnaží hosta pouze ztrapnit.
- Lidských recenzí. Rád si přečtu recenzi na film, a stejně tak komentář, ale chci tak poznat další pohled na věc. Zajímají mě osobní názory a nestojím o to, aby mě samozvaný dobrák, který má patent na to, jak film chápat, poučoval. Každý máme vlastní hlavu.
- Cest časem, nebo jiných čacher s několika vrstvami reality. Vždy se pak rád nechám překvapit, jak chytře z toho tvůrci vybruslí.
- Carol Pifkové, představitelky britského buranského humoru založeného na opakování. I když vlastně... podle kompjůtru néééé.
- Pořadů bez umělého smíchu. Diváci nejsou zas takoví tupci, aby nevěděli, kdy se smát (i když někdy...). Ale neplést si to například se sitcomy hranými před živým publikem - to je pak úplně o nečem jiném.
- Severské kinematografie, neboť je v ní něco epického a leckdy i mrazivého.
- Noirových filmů, protože jejich atmosféru již nejspíš nikdo nikdy nenapodobí.
