AppleCore

Když se topíte ve vlastní virtuální fikci! The Way of the Water působí jako video-herní dokument z cizí planety z pohledu první osoby, která se v úžasu a zcela nekontrolovaně rozhlíží na všechny světový strany, zatímco kolem ní - jakoby nahodile - prožívá tamní flora a fauna nějakej příběh. Dokument je to ale nezajímavej, protože se jedná o fikční svět a ona osoba neví kam koukat a čemu dát přednost. Jako film to pak postrádá pevnější dramaturgickou strukturu, zajímavější herecký uchopení a schopnost vyprávět. Když má Cameron VR na hlavě, chová se jako neposedný dítě, proto skutečně zajímavá témata jen povrchně okoukne, aby je pak nechal rozpustit v tuně patosu a kýče těch hloupých. Hodně filmu škodí i soundtrack – Franglen zdárně kopíruje Hornera, ale jakmile má tvořit vlastní motivy, není z toho nic víc než rutinní orchestrální a zoufale neoriginální paskvil. První AVATAR měl tepající srdce, jehož tlukot vháněl do diváka emoce a drama, tohle je jenom tříhodinový promo video na současný virtuální možnosti, kde se tu a tam děje něco vzdáleně připomínajícího příběh. Škoda, že The Way of the Water vypadá v určitých chvílích vyloženě děsivě. Snad mu někdo uploadne záchranej kruh.

Nejlepší filmová/seriálová adaptace videohry všech dob! Ano, tímhle titulem se Last of Us pyšnit může. Prosadit se v tomhle segmentu ale není zrovna těžký, když konkurence v podstatě neexistuje. Nejsem fanoušek hry, protože jsem jí nikdy nehrál. Upřímně je mi proto fuck, jak moc je seriál předloze věrnej. Zajímají mě inteligentní postavy, hutná atmosféra, funkční dramaturgie, slušná výprava a dynamická akce. Jenomže Last of Us dělá všechno napůl a často nudí. Takže honit nad tim, jak je to boží a úžasný a nejlepší asi není úplně namístě. Kdyby to byla třetí řada Black Summer (dost nedoceněný), většina místních pětkařů by bez rozmyslu sypala dvě hvězdy (název automaticky nedělá dobrou show)! Nakonec nejlepší epizodou je ta nejnenáviděnější, kde si dva chlápci našli útočiště plný naděje a životního smyslu, zatímco za jeho hranicemi se svět zmítá v nenávisti, šílenství a v totálním společenském úpadku (tahle epizoda alespoň nechává pracovat divákovy mozkový buňky)! SE1: 5/10

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera!

Jako pohled, kterej jste si coby památku dovezli z dovolený, blednoucí pod náporem prachu a světla kdesi na nástěnce, po dekády bez povšimnutí. A pak, v jednu chvíli - když v místnosti zavládne samota a ticho - se k nástěnce přiblížíte a pod rouškou nostalgie sledujete všechny fotky a útržky a maličkosti ze všech těch míst plných radosti i zdánlivě nekonečný pohody. A když se zrak zastaví na onom zapomenutém pohledu odkudsi, oči se změní ve fontánu smutku a dočasně, asi tak na pět minut, sami sebe utopíte v moři deprese. To je Aftersun, film, v jehož všednosti tkví devastační emocionální jádro.

Jeden z nejživelnějších a nejzábavnějších tříhodinovejch filmů všech dob, kterej diváka hned v úvodu uvrhne do pekla plnýho neřesti, drog, sexu, násilí a anarchie… prostě do HOLLYWOODU. To celý dramaturgicky uchopený jako božská komedie plná absurdního humoru a nevypočitatelnosti, orámovaná dramatizací historickýho pokroku světa filmu, jeho tvůrců a směřováním onoho média do budoucnosti. Na první pokus je v podstatě bez šance užít si to v plnym rozsahu, protože je to filmařsky i obsahově natolik komplexní, že jsem si připadal jak zlem nepolíbenej panic, co omylem zabloudil na libovolnou párty z filmu a jenom v nekonečný smyčce uvažoval, jestli se zabít nebo přidat. Každopádně po všech těch současnejch generickejch sci-fi sračkách je BABYLON neskutečnou filmovou očistou!

Někdy mi přijde, že současní režiséři absolutně nevnímají tvorbu druhých, ani netuší, kde se aktuálně filmový médium nachází, nebo kde bylo před dekádami, natož aby brali ohled na diváka - jak obecnýho, tak cílovýho. A tak koukáme na zapomenutou gotickou kriminálku z devadesátek, natočenou před rokem, inspirující se v kdečem od čtrnáctýho století po přítomnost, která ale v žádným čase a místě nemá absolutně co nabídnout, protože hezkou výpravu, slušný herce a poetický dialogy o věčnosti zabíjí absence atmosféry, dynamiky a dramaturgie. Když znásilníte Sleepy Hollow, vytrhnete z ní tvůrčí srdce a zbavíte charakteru, zůstane jen ospalé - bleděmodré - oko.

Ohromnej příběh dvou nejlepších kámošů zasazenej do dob koloniální Indie. Záměrně (I don´t know) je to ale celý sebe-parodický a extrémně přepálený, aby to současnýho diváka za ty tři hodiny neunudilo k smrti, takže nakonec je to někde mezi strhujícím historickým melodramatem a šílenou akční parodickou komedií. Akorát škoda příšerný práce se zvukem a hudbou. Doufám, že třeba Scottův Napoleon pojme stejnej styl a Joaquin Phoenix tam bude poletovat vzduchem s koněm na ramenou, zatímco šavlí v zubech kosí tunu nepřátel (tehdy to snad má šanci na úspěch).

Starej dědek, jehož největší schopností je eliminace vrahů a špionů holýma rukama, nemůže současnýmu diváctvu nabídnout cokoliv atraktivního, když každej očekává akční randál plnej fantazie, kde se „polobozi“ v rámci pyžamový párty budou házet skrze budovy. Jinými slovy, je-li dílo pevně zakořeněný v reáliích skutečnýho světa a místo infantilních nicneříkajících hlášek se vedou smysluplný dialogy o tom, jak činy minulosti determinují dění současnosti i daleký budoucnosti, je bez šance, že se to komukoliv trefí do vkusu. A je úplně fuck, že Bridges to v rámci jeho možností krájí víc než všichni ti komiksoví šašci dohromady. The Old Man je v mezích žánrových mantinelů scenáristická extraliga a v současnosti jedna z mála ryze staro-školských sérií, ve který na diváka neskáčou LGBT postavičky zpoza každýho rohu.

Po třech letech snad první film, během kterýho jsem neměl ani na zlomek vteřiny potřebu čumět do mobilu. Jenom jsem užasle civěl na všechen ten bizár a absurdno (I když to není zdaleka tak nepředvídatelný, jak by chtělo - komplexita scénáře není v ději, ale v drobných detailech). Pink Panther meets Murder by Death a potomkem je Glass Onion – rebel, co narušil systém! Snad se z toho Netflix do budoucna poučí.

Iñárritu se pustil do vizuálně silně expresivního podobenství, jehož významy se utápí v jeho vlastním podvědomí, aniž by kdy vypluly byť na okamžik na povrch a daly na vědomí, že to všechno dává smysl a není to jenom sebeukaječský režijní cvičení. Jeho předchozí tvorba je fenomenální a podobný filmy obvykle uznávam, leč tady mě naprosto ztratil už v prvních deseti minutách. Pro osobní potěšení - stejně jako třeba Fincherův Mank, nebo víc trefně Malickův The Tree of Life (kterej se ovšem nesnaží tematicky větvit do všech stran, díky čemuž je stravitelnější) - fantastickej film, ale snad jenom pro něj.