Plačtivě tragikomické melodrama protkané od samého počátku nekonečně prázdnými slovy o životě a smrti. Hlavně té smrti. Toť můj čistě bezprostřední dojem, s případným nepochopením japonské kultury toho myslím mnoho společného nemá. Nezáživně nudné dvě hvězdy, ještě že je to za mnou. EIGA-SAI 2012 (aneb tenhle ročník mi zatím moc nesedne, bohužel; a přitom začal tak dobře)
Původně se mi chtělo jednoduše a stručně napsat: „Absolutně netuším, co tím chtěl básník říci“. Nicméně na můj vkus by to byl až moc krátký komentář. Těžko říct jak výstižný, ale určitý krátký, takže něco málo přidám. Při úvahách, jak tak autor asi přišel k námětu, mě napadlo toto: začalo to s největší pravděpodobností cestou v hromadné dopravě… Když se tak náš tvůrce díval po osazenstvu, všiml si naproti sobě mladého párečku, bez zájmu o okolí, v pohrouženém stavu; mladík vypadal, že to s ním každou chvíli sekne, dívka jako by se sama sobě divila, co tu s tím chlápkem vlastně dělá. Dalším členem do party byla postarší jeptiška, četla si zamilovaný román a přitom jí v koutku podivně tikalo. A nakonec tam seděla mladá dívka celá v černém, měla něco jako hřebík zapíchnutý v nose a vedle ní seděl ohromný vlkodav. Autorovi to šrotovalo v hlavě. Výsledek? Černá roucha, stejně bizarní a zmatená jako tahle partička v autobuse. Za čisté dvě.
Tintinova dobrodružství a dobrodružství Indiana Jonese. Tyhle dva světy mají hodně společného. Tím prvním je už zmíněné dobrodružství, tím druhým je vtip a tím třetím akce. Každé jednotlivé slůvko si můžete podtrhnout. No a pak je tu ještě jeden společný jmenovatel. A tím je Steven Spielberg aneb režie mistra se pozná, vlastně mistrů. Jeho Tintin (a taky Tintin Petera Jacksona) má všechno, co si na ukázkově skvělém filmu můžete přát. Skvělou předlohu, humor a detailní zpracování bez chybičky; klobouk dolů. Být kritikem, objektivním a nezaujatým, dám plný počet. Jsem však kritikem zaujatým a hodnotím zásadně subjektivně. :-) A zde už hodnocení klesá. Na čtyři hvězdy, byť mistrovské. Ano, odsejpá to, nenudí a baví, zvědavě vyhlížíte další a další dějové zvraty a nakonec s nabíhajícími titulky určitě zatleskáte. Ale když ono tomu přeci jenom NĚCO chybí. Snad živí herci? Snad realita, byť pohádková? Nevím. Tak jako tak, mladý reportér Tintin zdá se ještě potřebuje čas. Čas, aby se mi dostal mnohem víc pod kůži. ;-)
Představte si, že si chcete přečíst knížku. Knížku o životě nemnoha lidí, v jiné době, v jiné zemi. Chcete začít, ale něco vás přinutí nalistovat stránky až někde, nu řekněme, uprostřed. Začnete číst, děj vás začíná pohlcovat a vy se začínáte usmívat. Příběh vás vtahuje do jiného světa svou líbezností, vtipem a poetičností, jeho začátek vám ani trochu nechybí. Je tam vlastně asi tak všehovšudy pouhých pět postav, ale vy si oblíbíte obzvláště jeden pár, především jemu věnujete svou pozornost. Bavíte se nad jejich začátky, držíte jim palce, prožíváte jejich pečlivě skrývané emoce, vnímáte jejich strach. A pak se najednou rozhodnete, že několik kapitol přeskočíte, listujete, listujete a nakonec se zastavíte těsně před koncem. Vlastně ani nevíte proč jste to udělali, proč jste přeskočili příběh právě v tom nejlepším, když už byla téměř ruka v rukávě, ale stalo se a přesto jste spokojeni. Čtete dál, do konce vám chybí ještě jedna kapitola, ale vy si řeknete, „ne, nechci ji znát, takhle to má být, takhle se mi to líbí“ a knížku se spokojeným povzdechem odložíte… A teď si představte že to, co jste právě prožili, nebyla knížka, ale film, že to byla Sakura v rozpuku… Půvabně kouzelné čtyři hvězdy. EIGA-SAI 2011
NE, POČÁTEK není nejpřizpůsobivější parazit. Je pouze vizuálně podbízivý, hudebně podmanivý a emotivně prázdný. Sterilní a umělý, na matrixovskou pózu trefně odkázaný. ANO, INCEPTION vás donutí zapřemýšlet a vetře se vám do podvědomí, veškeré své obecenstvo vydírá domněle skvělou myšlenkou a domněle skvělým nápadem. Manipuluje, a tahle hra mu jde věru skvěle, byť skrze snové sny jen výjimečně ohromuje, nejednou nudí a přes pomalu odtikávající čas spícím hrdinům děj natahuje. ANEB, DiCaprio jak ho známe, Nolan jak ho přeceňujeme a Zimmer jak ho zbožňujeme. Nic víc a nic míň. Strojené tři hvězdy, pro někoho mizerná realita, pro někoho špatný sen.
Zatraceně parádní nakládačka a prozatím bezkonkurenčně film roku. Svěží vítr v současných opatrných a krizí strnulých hollywoodských vodách, plných obav z nových experimentů. Originální, svižná, vtipná i drsná podívaná; no ano, newyorské podsvětí si zaslouží bez milosti zakroutit krkem, na XY způsobů. S nadupaným soundtrackem a vulgárním, avšak nikoli urážlivým slovníkem, geniální dílko. Nevídaná trefa do černého, od začátku do konce, bez přestávky, bez oddechu. Nicolas, hrající nikoliv po dlouhé době dobře, nýbrž jako vždy báječně, jako Big Daddy s Hit Girl nemá konkurenci. Efektní na pohled, brutální na omak. Tedy navýsost zdaleka ne obyčejná dvojka, ostatně tuto rovinu zastává Kick-Ass, jako jeden z nás, tedy ten normální, ehm. Znamenitých 4,5 hvězd a už aby tu byl díl druhý. Btw.,asi to chtělo peprnější komentář, film se snažil inspirovat…, ale co, jedno za všechno na závěr musí stačit: it was fucking good!
Kverulanti všech zemí spojte se. V čele s Mirkou Spáčilovou ovšem, ta nesmí chybět. Všude samá kritika a rozladění? Kam jste jen dali oči… Opravdu je podle vás Burtonova Alenka tak sterilní a unylá? Neburtonovská? Pokud tomu tak je a pro mnohé uznávaný režisér promrhal talent, pak jedny fanoušky možná ztratil, ale další získal. Jestliže toto není Burton, začíná se mi jeho tvorba konečně líbit - po boku Karlíka jediná spolehlivě a bez debat čtyřhvězdičková. Mrtvá nevěsta a jiní jsou hodně daleko vzadu… 108 minut spokojenosti, i s komicky zmalovaným Deppem, ale jako vždy skvělým.
Pohádková romantika, komedie, drama, akce a napětí v jednom. Jiná vize budoucnosti, cestování časem a časové paradoxy. Popletený hrdina a krásná robotka, emoce a chlad, idylka, splněná přání, zničení světa... Ehm, drsný mišmaš žánrů, však nikoliv překombinovaný. Groteskní, ale nikoliv směšný. Neboli skvělí herci, úžasný příběh a překvapivá pointa se postarali o skvělý zážitek. Cyborg girl má úplně všechno a překvapivě dost dobře to funguje. Dávám vynikající 4,5 hvězdičkové hodnocení a nekončící aplaus navrch.
Superlativy v blízkém okolí to začalo, deziluzí skončilo. Brát Hanebné pancharty jako tutovku byl prostě omyl… Poučení pro příště, ale chybička se vloudila... Atraktivní téma, beru. Sympatičtí a schopní herci, beru. Lákavě předělaná historie, beru. Ukecané, ale nikoliv nutně nudné dialogy, beru… Aneb Tarantino se vyřádil, přizpůsobil dějiny svým vlastním, jako vždy potrhlým, představám a uznávám, trefil se mi do nálady, navnadil. Překrucování historie? Argument pro naivky… A přesto… Tahle na Oscara nominovaná a do nebes vychvalovaná pohádka u mě propadla, zbožštěný prezent byl uvnitř prázdný. Skupina ostřílených náckobijců se mi nedostala ani trochu pod kůži, ze své děsivé pověsti na plátně nevytěžili téměř nic. A nebyli sami, navzdory faktu, že Christoph Waltz odkráčel s Oscarem v ruce… Nemůžu hodnotit výš, než za slabé a vykulené 3 hvězdy. Druhou šanci ale nevylučuju.
Uspěchané a nepřesvědčivé, bez napětí a bez pocitu naléhavosti. Cesta Roberta Langdona byla tristně příliš snadná, příliš pohodlná a překvapivě prosta překážek. Nápovědy vyskakují na každém rohu, občasné komplikace odpadávají rychlostí blesku a čas nehraje roli. Boj s ničivou antihmotou, zrádcem v srdci Vatikánu a nevýrazným asasínem pak už jen těžko dokáže vzbudit emoce… Aneb jeden pohled a jedna indicie na straně jedné, toť jest okamžité a bezprostřední objasnění na straně druhé. Nu, scénárista si s knihou pohrál, naneštěstí po svém… Četl vůbec předlohu? Nelíbila se mu? Tlačil ho čas? Nebo je Brownova kniha prostě a jednoduše nezfilmovatelná a radikálním zásahům se nedalo vyhnout? Tak jako tak, kouzlo je pryč… Nové postavy na pozadí nových cest, byť stejných cílů, odvedly své. Nepovedené a uplakané 2 hvězdy, které nemají s knihou absolutně nic společného a ani na celkem povedenou filmovou Šifru zdaleka nedosahují.
Nedotčená předlohou a neznalá fenoménu zvaného Stmívání, tolik ve zkratce já a „the cold ones“. Dvě hodiny strávené ve společnosti Belly a Edwarda, hrdinů „upírské romance pro mladé“ neboli dalšího z populárních fantasy světů dneška, to měly napravit. Jak se dalo čekat, zasvětily; nakolik věrohodně však zatím netuším. Docela slušně zaujaly, navzdory domněle tajemné a rádoby procítěné atmosféře. A nenudily, naopak utekly jako voda. V čem to tedy skřípe? V netečném chladu, který čiší z nejednoho, ale nikoliv z každého záběru… a v ledabylém příběhu, který se pokouší o akci a dynamiku… Však to, co nemá film, může mít kniha; předpokládám, že celosvětového úspěchu se nedočkala bezdůvodně. Snad se již brzy o tom přesvědčím… Studené 3*, ale i tak to v budoucnu vidím na další shledání. ////////// Po přečtení prvního dílu (a vzhledem k nekonečnosti Twilight ságy i zdá se posledního) mohu konstatovat, že film je tak dobrý, jak dobrá je kniha. Věrohodně a téměř identický zpracovaný, víc akční a míň ukecaný, či lépe řečeno užvaněný. Nyní je však už nad slunce jasnější, kdo v anketě Kniha mého srdce skutečně hlasoval...
Lakotný, zlý a nepřátelský Ebenezer Scrooge, neboli Ebenezer Vydřigroš, skrblíků král, je vítaným společníkem každých Vánoc. Dickensova vánoční povídka s duchy je zase vítaným čtivem v každý vánoční čas. Mohu potvrdit. Vždyť pánové Vodral a Vydřigroš mi Vánoce zpříjemňují a sváteční atmosféru navozují už hezkou řádku let. 3D zážitek, Jim Carrey a Zemeckisova vize na kouzlu Dickensovy útlé knížečky pranic nezkazili, ba právě naopak! Letem na Měsíc i trpasličím výletem po kanálech špinavého Londýna ji naopak obohatili, jemný humor zachovali, ducha myšlenky a kouzlo Vánoc dokonale vystihli. Skvělá spolupráce, skvělý výsledek, skvělý zážitek. 4* bez debat, za krásné, dojemné a bezchybně věrohodné zpracování. 1 hvězda navíc za samotnou klasiku, za smích a radost, kterou vzbuzuje a za Zemeckise, Carreyho, Oldmana a Silvestriho, kteří jí na půvabu, moudrosti a lidskosti neubrali ani vlásek.
2012 chce varovat, pobavit, zalíbit se a v neposlední řadě ohromit. Chce říci, coby kdyby. Chce odhalit skrytá fakta, která nám obyčejným smrtelníkům nejmocnější vlády světa úspěšně a potichoučku tají. A nakonec chce vzbudit sympatie skrze kladného hrdinu a jeho početnou rodinku včetně doprovodu. Ti přežili ledacos... Neboli, v poslední době ne příliš chválený režisér si s vlastní imaginací vydatně pohrál, nezapomněl snad na nic... Bez smilování zničil svět se vším všudy. Ale buďme realisté. Vždyť stačí otočit kalendář, potomci dávných Mayů nám už ostatně vyrábějí další, a svět frčí dál. Přiznejme si jen, že bez režiséra Emmerichova kalibru, který nezná míru a riskuje výsměch, by tu ale byla pořádná nuda. Bez všudypřítomné hrozby konce... Filmová destrukce každopádně splnila účel. Varovala, pobavila, zalíbila se a ohromila a tak dávám bezproblémové 4*. Bez ohledu na naivitu překombinovaného příběhu, bez ohledu na úmyslný i neúmyslný humor a bez ohledu na varování, které stejně neberu vážně. Emmerich to vzal po svém, já to beru a stavím se za něj.
Nemůžu být objektivní a ani objektivní být nechci. Při hodnocení 80minutové verze, která je ve skutečnosti podstatně delší, to ani nejde. A při hodnocení jedné z mých nejoblíbenějších knih to nejde tuplovaně. Zůstanu tak u „pouhého“ dojmu, vizuální stránky a hudebního doprovodu. Proč poslední jmenované? Inu, Karel Svoboda vykradl sám sebe. Tři oříšky pro Popelku měly přece být originální… a tady se dost často opakuje jejich nezaměnitelný motiv… Ale zůstaňme u knihy, čtenářům od 9 do 99 určená, kreslenou verzí na pouhé „do 9 let“ omezená. Naneštěstí, jelikož podivuhodná dobrodružství malého chlapce, který se stal skřítkem a proletěl Švédsko, mohou bez nadsázky číst všichni, malí i velcí. Sestřihu (a nepochybně i seriálu) se ti velcí radši vyhněte. Budete zklamáni, budete zavrhovat a přitom budete knize setsakramentsky křivdit. Její krásu, působivost a nesmrtelnost nebudete mít šanci ani přehlédnout, natož si jí všimnout! Toť k dojmu, byť bych se mohla rozepsat víc…. A na závěr animace. Mno, to radši bez komentáře. 3* a to ještě díky knize.
Kansaská léčka sklapla. Polapila svoje nic netušící oběti, nás diváky, a bez sebemenších komplikací upoutala naši pozornost zcela opačným směrem. Bravurní. Pointa, vendeta, genialita a taky… promarněný potenciál, musím bohužel dodat. Aneb proč se všichni museli držet při zemi!? Proč se báli odvázat!? Podbarvit chytrý příběh s ještě chytřejším koncem větší dávkou nápaditosti, chytlavosti, šťávy!? Něco tomu chybělo…, styl, energie, střelenost… Klíčový prolog, mazaný plán a lišácký přístup, toť dobrý začátek. Překvapující závěr, toť dobrý konec. Jako celek však… bez emocí, kolikrát přehnaně smrtelně vážné, bez jiskry. Až moc studené, bez pocitu vzrušení, bez skutečného zájmu. Nevím čím to, ale i tak dávám silnější 3*…, přestože "skvělá práce režiséra" má trhliny...
Peter Jackson a jeho odvěké nadšení pro King Konga. Snem to začalo a úspěchem skončilo, aneb legendární monstrum opět ožilo a zvítězilo. Napínavá, vzrušující a grandiózní podívaná. Šokující, působivá a překvapivá. Dechberoucí. Na rozdíl od jiných jsem neměla kdy se nudit… Škoda jen těch výčitek, jak dlouho mi tento skvost unikal… Okouzlující Naomi Watts? Nejen New York 30. let jí patřil. Jack Black? Komika v sobě nezapřel a já mu i přes mizerný charakter jeho umanutého hrdiny fandila. Dopravní zácpa na „dinosauří“ křižovatce? Bárka pašeráků, strašidelné skály, „uvítání“ domorodců nebo obludné „obludárium“? Nic z toho nemělo chybu. Nadšené 4*, Jacksonovi se remake s královskou pomocí studia WETA víc než jen povedl.
Není nad klasiku. Ale v Luhrmannově režii ovšem. Aneb jak nesmrtelný příběh v moderním hávu dokáže divy. Svěží akční jízda, nevinná a hříšná zároveň, moderní a přitom původní, svůdná a svižná. Luhrmanova vize nemohla být šílenější…a v mých očích dokonalejší. Místo kordů taste kolty, pánové! Neboli, střelný prach jest jistějším nástrojem smrti, jindy zas pod kapotou koně se řítí, neonové kříže září v povzdálí, Roma a Julii jejich jas netrápí. Z úst jim znějí slova dávné lásky, obraz nového světa v pozadí, ani jeden nedělá si z toho vrásky a Mistr na věčnosti si lebedí. Shakespeare nejsem, ehm, ale Luhrmann má u mě bez debat plný počet.
Škoda ztraceného času… Škoda slov… Jediná myšlenka však napadá mě, naneštěstí svou „genialitou“ rovna filmu…: scénáristovi měli nemilosrdně ukázat dveře… a jeho výtvor svěřit nejschopnějšímu ze střelců. Cíl? Nejbližší koš. Alespoň by tato neslýchaná nevídaná rádoby romantická komedie s vítěznou kandidátkou na nejprotivnější hrdinku vesmíru nikdy nespatřila světlo světa. Brrr…
Los Angeles v ohrožení, nukleární bomba jako prostředek zkázy, tajemstvím zahalená skupina teroristů a nakonec nápadně opálený Nicolas s prapodivným účesem jako nejlepší řešení krizové situace. Neboli až přehnaně jednoduchá zápletka znalá toliko cíle, prostředku a řešení, nikoliv už důvodů, pohnutek a jmen. Scénáristův nedostatek důvtipu naštěstí zachraňuje Nicolas, jakož to nedobrovolný hrdina na útěku, jenž jako jediný dostal prostor. Právě jemu a pouze jemu to taky baštím… Těžko ale Next považovat za dokonalý akční, romantický a napínavý film, přestože pěkné efekty a časové skoky mu upřít nedokážu a ani nechci. Next je spíš nenáročná podívaná s miniaturní třešničku na dortu v podobě Petera Falka. I tak si přesto dovolím zůstat u vysokého 4* hodnocení; čas jsem u něj pro nic za nic neztratila a pro Nicolase mám a vždycky budu mít nemalou slabost a leccos, byť i ten největší úlet, mu snadno odpustím.
Upjatá padesátá léta a jejich jasná pravidla. Strašidelná pravidla, jimž kraluje přetvářka, zoufalství a sebeklam. Pravidla, která nutně musí vyústit v tragédii. Vzkaz Nouzového východu je jasný – ať děláš co děláš, stejně všechno dopadne jinak. Jinak než si přeješ, jinak než si plánuješ, jinak než doufáš. Revoluce se nekoná, nakonec totiž stejně všechno skončí nalinkované podle všeobecného standardu, k uspokojení ostatních ovšem. Neboli pro jednoho „domácnost, děti a večeře“ a pro druhého „práce, závazky a (hotová) večeře“. Panečku, jak mě běhal mráz po zádech! Z posledních deseti minut určitě, chtělo to chvíli je vydýchat… Životní osud průměrného amerického mužíčka / průměrné americké ženušky, navíc z časů minulých? Ani náhodou. Ta hloupá upjatost a striktní pravidla polevili, ale prázdnota (neříkám nutně bezvýchodná) si k nám najde cestu snad vždycky.
Méně romantiky, víc reality. Bond krvácí, zakouší pach potu a učí se. Spoléhá na vlastní síly, poznává sám sebe a poprvé zabíjí. A taky miluje. Elegán ve smokingu zůstal, tentokrát ho ale nikdo nešetří, konečně. Idea vyžehlené elegance na všechno povzneseného Bonda dostala tvrdou ránu a je to jenom dobře. Craigův jistý krok, pevná ruka, houževnatost a tak trochu chladný pohled předčili veškerá očekávání; domnívám se, že vesměs nás všech. Pierce Brosnan, Roger Moore? S uspokojením zapomínám. Sean Connery? S lítostí se loučím. Nový Bond ve službách Jejího veličenstva nezklamal, radost pohledět na každý záběr. Vynikající 4 hvězdy, které kazí jen pomyšlení, že pokračování nedosáhlo stejných kvalit, bohužel.
Bláznivý, nejasný, praštěný a trhlý film. A přesto svým způsobem zajímavý, kouzelně psychedelický a místy dokonce i vtipný. Film o jednom podivném mladíkovi, neméně podivné botaničce a především film o policajtovi, který hledá smysl života daleko od pohodlné i chmurné náruče velkoměsta. A pak je tu ten strom… Neobyčejný strom, který jedni hýčkají, druzí chtějí zabít a třetí zcizit. Proč je vlastně tak důležitý? Absolutně netuším… A o čem to bylo? O lesu ztracených duší? O lidech? O životě? Taktéž hledám těžko odpověď, zmatené to bylo dost… Člověk, strom a les… Ta symbolika mi uniká… Jasný výklad a jasné rozuzlení mi zde chyběli, přesto o 3 povedených hvězdách nepochybuji. EIGA-SAI 2009
„Vezmeš si mě?“ … „Proč?“ … „Nevím.“ …“Tak proč?“ … „Protože chci.“ … Aneb těm dvěma něco chybělo… Říká se tomu skutečný vztah. Vztah založený na lásce, vášni, citu. Nikoliv do očí bijícím chladu a nezájmu (z jeho strany určitě). Na jednu stranu horor, na druhou stranu nuda. Horor, protože zcela vážný pohled do emotivně odměřených partnerských vztahů dětí Japonska setsakramentsky vyšokuje. Nuda, protože devadesátiminutový dokumentární záznam nekonečných myšlenkových pochodů a na hlavu postavených „rozhovorů“ snadno uspí. I přes zajímavý režisérův postřeh neboli snahu přiblížit krizi ústředních postav i společnosti jako celku, dávám pouhé dvě hvězdy. Polospánek rozhodl… EIGA-SAI 2009
Jediné oko nezůstalo suché. Okolní osazenstvo kina toho ostatně bylo důkazem, a ano, přiznávám, mě se dojetí zmocnilo též. Laskavý příběh, který ví co je šťastný konec. Lidský příběh, který nezná přetvářku nebo lhostejnost. Groteskní, nostalgické a zdravě sentimentální. A taky vlídné, milé a optimistické. Film o lidech různého ražení a různých cílů. O lidech ze zapadlé uličky velkého města Tokio. O lidech dobrého srdce. Nezpochybnitelných, dokonalých a oslnivě zářivých pět hvězd. EIGA-SAI 2009
Další a ještě lepší pokračování už tak skvělé jedničky. Vtipnější a jiskrnější, bez zbytečného představování, bez zbytečných odboček. Švih, rychlá jízda (opět), chytlavá hudba. Funésovský otec Danielovy vyvolené? Triumf! Jeho skvělý žabí ksichtít dokázal vyvolávat smích i sympatie vesměs okamžitě. Emilovy (další) patálie s řidičákem? Jeho nešťastný „učitel“ zářil. A Japonci? „Skopčákům“ vytřeli zrak a basta. Konišouááá. :)
Laskavá stařenka s líbezným úsměvem jako hlavní hrdinka nenáročné komedie. Babča v letech, která pro vlídné slůvko nechodí daleko. Aneb… sladká leč smrtící. Vychcaná, mazaná a kousavá a… tááák nevinná. Baba anděl, baba ďábel, dozajista i baba zabiják. S harpunou v ruce, papouchem na rameni, v rytmu irského tance. Stačí si přát, její možnosti jsou neomezené. Film, který vás pobaví i dovede k šílenství zároveň. Film, který budete chválit i proklínat. Film, který podruhé už radši nebudete chtít vidět…, pokud se nechcete zbláznit. Tohle totiž nebyla fikce! Tahle koule na noze mi je totiž tak nějak povědomá…, ale ve srovnání s Drew a Benem nemám co řešit. :) Pěkné 3 hvězdy, přinejmenším za ten nečekaný závěr.
Nedobrovolných „sedm statečných“ hmyzího světa, bez angažmá, bezprizorní, však čirou náhodou vtažení do víru událostí jedné malé mravenčí vesnice. Parta světských, která zakusí hřejivý krb domova a přátel jiné sorty než jen těch „z branže“. A nakonec poctiví „rolníci“, pravidelně platící výkupné výměnou za svůj život… Plus panikařící následnice trůnu a mravenec „zlepšovák“. Poslouchá se to dobře… ale jak slabě to nakonec vyzní… Nezajímavé, nevtipné, na hranici nudy, z animace mám rozporuplné pocity… Na další představení se nechystám.
Woody překvapil, Woody ohromil. Nikoliv komedií, nýbrž syrovým, těžkým a nekompromisním dramatem. Způsobem sobě vlastním vykreslil „tragédii života“, zpodobnil slepé štěstí a díky absenci jakéhokoliv humoru dal pocítit pravou a nefalšovanou zášť i hysterii. Slaboch jako hlavní hrdina… v obleku od Ralpha Laurena. Chtíč a vášeň, chlad a žár, zločin a svědomí. Dokonalá kombinace, dokonalý Meyers. Opravdu to jenom hrál? Pravda, potřebovala jsem trochu času… Vždyť netrpělivé vyhlížení konce už v samém začátku nevěstilo skvělou podívanou… A přesto… Děj graduje, atmosféra houstne a „hrdina“ v úzkých jedná. Woody prostě překvapil, Woody zase ohromil. Silné 3 hvězdy.
Nebojácný Artuš, dáma jeho srdce, ztracený poklad a… záchrana rodinného domku. Jakže?! Ale ovšem, to je jiná pohádka… Tak znova. Nebojácný Arthur, princezna „štěkna“ Selenia, dědečkův poklad a… záchrana rodinného domku. Tentokrát to pasuje, že?! Neboli, vděčná podívaná pro dětské obecenstvo a rychlá, stručná a bezprostřední „zábava“. Díky mrštným dětským jazýčkům i zdravě / otravně ukecaná (nehodící se škrtněte). Dobrodružné vyprávění pro malé o tom, že „i ti nejmenší hravě dokážou velké věci“ a dospělí ať raději zůstávají stranou.
Strach, děs a paranoia. Podstatné to náležitosti hororu. Výsledek? Lhostejnost, zklamání a nezájem. Ani trochu napínavé, ani trochu strašidelné, ani trochu vzrušující. A já se TOLIK chtěla bát! Zkrátka rozčarování. Všeobecná úžasná „nej“ nesdílím. Pozdní noční hodina na tom nic nezměnila…
Moje komentáře
Lázně Akicu (1962)
Plačtivě tragikomické melodrama protkané od samého počátku nekonečně prázdnými slovy o životě a smrti. Hlavně té smrti. Toť můj čistě bezprostřední dojem, s případným nepochopením japonské kultury toho myslím mnoho společného nemá. Nezáživně nudné dvě hvězdy, ještě že je to za mnou. EIGA-SAI 2012 (aneb tenhle ročník mi zatím moc nesedne, bohužel; a přitom začal tak dobře)
Černá roucha (1983)
Původně se mi chtělo jednoduše a stručně napsat: „Absolutně netuším, co tím chtěl básník říci“. Nicméně na můj vkus by to byl až moc krátký komentář. Těžko říct jak výstižný, ale určitý krátký, takže něco málo přidám. Při úvahách, jak tak autor asi přišel k námětu, mě napadlo toto: začalo to s největší pravděpodobností cestou v hromadné dopravě… Když se tak náš tvůrce díval po osazenstvu, všiml si naproti sobě mladého párečku, bez zájmu o okolí, v pohrouženém stavu; mladík vypadal, že to s ním každou chvíli sekne, dívka jako by se sama sobě divila, co tu s tím chlápkem vlastně dělá. Dalším členem do party byla postarší jeptiška, četla si zamilovaný román a přitom jí v koutku podivně tikalo. A nakonec tam seděla mladá dívka celá v černém, měla něco jako hřebík zapíchnutý v nose a vedle ní seděl ohromný vlkodav. Autorovi to šrotovalo v hlavě. Výsledek? Černá roucha, stejně bizarní a zmatená jako tahle partička v autobuse. Za čisté dvě.
Tintinova dobrodružství (2011)
Tintinova dobrodružství a dobrodružství Indiana Jonese. Tyhle dva světy mají hodně společného. Tím prvním je už zmíněné dobrodružství, tím druhým je vtip a tím třetím akce. Každé jednotlivé slůvko si můžete podtrhnout. No a pak je tu ještě jeden společný jmenovatel. A tím je Steven Spielberg aneb režie mistra se pozná, vlastně mistrů. Jeho Tintin (a taky Tintin Petera Jacksona) má všechno, co si na ukázkově skvělém filmu můžete přát. Skvělou předlohu, humor a detailní zpracování bez chybičky; klobouk dolů. Být kritikem, objektivním a nezaujatým, dám plný počet. Jsem však kritikem zaujatým a hodnotím zásadně subjektivně. :-) A zde už hodnocení klesá. Na čtyři hvězdy, byť mistrovské. Ano, odsejpá to, nenudí a baví, zvědavě vyhlížíte další a další dějové zvraty a nakonec s nabíhajícími titulky určitě zatleskáte. Ale když ono tomu přeci jenom NĚCO chybí. Snad živí herci? Snad realita, byť pohádková? Nevím. Tak jako tak, mladý reportér Tintin zdá se ještě potřebuje čas. Čas, aby se mi dostal mnohem víc pod kůži. ;-)
Sakura v rozpuku (2006)
Představte si, že si chcete přečíst knížku. Knížku o životě nemnoha lidí, v jiné době, v jiné zemi. Chcete začít, ale něco vás přinutí nalistovat stránky až někde, nu řekněme, uprostřed. Začnete číst, děj vás začíná pohlcovat a vy se začínáte usmívat. Příběh vás vtahuje do jiného světa svou líbezností, vtipem a poetičností, jeho začátek vám ani trochu nechybí. Je tam vlastně asi tak všehovšudy pouhých pět postav, ale vy si oblíbíte obzvláště jeden pár, především jemu věnujete svou pozornost. Bavíte se nad jejich začátky, držíte jim palce, prožíváte jejich pečlivě skrývané emoce, vnímáte jejich strach. A pak se najednou rozhodnete, že několik kapitol přeskočíte, listujete, listujete a nakonec se zastavíte těsně před koncem. Vlastně ani nevíte proč jste to udělali, proč jste přeskočili příběh právě v tom nejlepším, když už byla téměř ruka v rukávě, ale stalo se a přesto jste spokojeni. Čtete dál, do konce vám chybí ještě jedna kapitola, ale vy si řeknete, „ne, nechci ji znát, takhle to má být, takhle se mi to líbí“ a knížku se spokojeným povzdechem odložíte… A teď si představte že to, co jste právě prožili, nebyla knížka, ale film, že to byla Sakura v rozpuku… Půvabně kouzelné čtyři hvězdy. EIGA-SAI 2011
Počátek (2010)
NE, POČÁTEK není nejpřizpůsobivější parazit. Je pouze vizuálně podbízivý, hudebně podmanivý a emotivně prázdný. Sterilní a umělý, na matrixovskou pózu trefně odkázaný. ANO, INCEPTION vás donutí zapřemýšlet a vetře se vám do podvědomí, veškeré své obecenstvo vydírá domněle skvělou myšlenkou a domněle skvělým nápadem. Manipuluje, a tahle hra mu jde věru skvěle, byť skrze snové sny jen výjimečně ohromuje, nejednou nudí a přes pomalu odtikávající čas spícím hrdinům děj natahuje. ANEB, DiCaprio jak ho známe, Nolan jak ho přeceňujeme a Zimmer jak ho zbožňujeme. Nic víc a nic míň. Strojené tři hvězdy, pro někoho mizerná realita, pro někoho špatný sen.
Kick-Ass (2010)
Zatraceně parádní nakládačka a prozatím bezkonkurenčně film roku. Svěží vítr v současných opatrných a krizí strnulých hollywoodských vodách, plných obav z nových experimentů. Originální, svižná, vtipná i drsná podívaná; no ano, newyorské podsvětí si zaslouží bez milosti zakroutit krkem, na XY způsobů. S nadupaným soundtrackem a vulgárním, avšak nikoli urážlivým slovníkem, geniální dílko. Nevídaná trefa do černého, od začátku do konce, bez přestávky, bez oddechu. Nicolas, hrající nikoliv po dlouhé době dobře, nýbrž jako vždy báječně, jako Big Daddy s Hit Girl nemá konkurenci. Efektní na pohled, brutální na omak. Tedy navýsost zdaleka ne obyčejná dvojka, ostatně tuto rovinu zastává Kick-Ass, jako jeden z nás, tedy ten normální, ehm. Znamenitých 4,5 hvězd a už aby tu byl díl druhý. Btw.,asi to chtělo peprnější komentář, film se snažil inspirovat…, ale co, jedno za všechno na závěr musí stačit: it was fucking good!
Alenka v říši divů (2010)
Kverulanti všech zemí spojte se. V čele s Mirkou Spáčilovou ovšem, ta nesmí chybět. Všude samá kritika a rozladění? Kam jste jen dali oči… Opravdu je podle vás Burtonova Alenka tak sterilní a unylá? Neburtonovská? Pokud tomu tak je a pro mnohé uznávaný režisér promrhal talent, pak jedny fanoušky možná ztratil, ale další získal. Jestliže toto není Burton, začíná se mi jeho tvorba konečně líbit - po boku Karlíka jediná spolehlivě a bez debat čtyřhvězdičková. Mrtvá nevěsta a jiní jsou hodně daleko vzadu… 108 minut spokojenosti, i s komicky zmalovaným Deppem, ale jako vždy skvělým.
Boku no kanojo wa saibôgu (2008)
Pohádková romantika, komedie, drama, akce a napětí v jednom. Jiná vize budoucnosti, cestování časem a časové paradoxy. Popletený hrdina a krásná robotka, emoce a chlad, idylka, splněná přání, zničení světa... Ehm, drsný mišmaš žánrů, však nikoliv překombinovaný. Groteskní, ale nikoliv směšný. Neboli skvělí herci, úžasný příběh a překvapivá pointa se postarali o skvělý zážitek. Cyborg girl má úplně všechno a překvapivě dost dobře to funguje. Dávám vynikající 4,5 hvězdičkové hodnocení a nekončící aplaus navrch.
Hanebný pancharti (2009)
Superlativy v blízkém okolí to začalo, deziluzí skončilo. Brát Hanebné pancharty jako tutovku byl prostě omyl… Poučení pro příště, ale chybička se vloudila... Atraktivní téma, beru. Sympatičtí a schopní herci, beru. Lákavě předělaná historie, beru. Ukecané, ale nikoliv nutně nudné dialogy, beru… Aneb Tarantino se vyřádil, přizpůsobil dějiny svým vlastním, jako vždy potrhlým, představám a uznávám, trefil se mi do nálady, navnadil. Překrucování historie? Argument pro naivky… A přesto… Tahle na Oscara nominovaná a do nebes vychvalovaná pohádka u mě propadla, zbožštěný prezent byl uvnitř prázdný. Skupina ostřílených náckobijců se mi nedostala ani trochu pod kůži, ze své děsivé pověsti na plátně nevytěžili téměř nic. A nebyli sami, navzdory faktu, že Christoph Waltz odkráčel s Oscarem v ruce… Nemůžu hodnotit výš, než za slabé a vykulené 3 hvězdy. Druhou šanci ale nevylučuju.
Andělé a démoni (2009)
Uspěchané a nepřesvědčivé, bez napětí a bez pocitu naléhavosti. Cesta Roberta Langdona byla tristně příliš snadná, příliš pohodlná a překvapivě prosta překážek. Nápovědy vyskakují na každém rohu, občasné komplikace odpadávají rychlostí blesku a čas nehraje roli. Boj s ničivou antihmotou, zrádcem v srdci Vatikánu a nevýrazným asasínem pak už jen těžko dokáže vzbudit emoce… Aneb jeden pohled a jedna indicie na straně jedné, toť jest okamžité a bezprostřední objasnění na straně druhé. Nu, scénárista si s knihou pohrál, naneštěstí po svém… Četl vůbec předlohu? Nelíbila se mu? Tlačil ho čas? Nebo je Brownova kniha prostě a jednoduše nezfilmovatelná a radikálním zásahům se nedalo vyhnout? Tak jako tak, kouzlo je pryč… Nové postavy na pozadí nových cest, byť stejných cílů, odvedly své. Nepovedené a uplakané 2 hvězdy, které nemají s knihou absolutně nic společného a ani na celkem povedenou filmovou Šifru zdaleka nedosahují.
Stmívání (2008)
Nedotčená předlohou a neznalá fenoménu zvaného Stmívání, tolik ve zkratce já a „the cold ones“. Dvě hodiny strávené ve společnosti Belly a Edwarda, hrdinů „upírské romance pro mladé“ neboli dalšího z populárních fantasy světů dneška, to měly napravit. Jak se dalo čekat, zasvětily; nakolik věrohodně však zatím netuším. Docela slušně zaujaly, navzdory domněle tajemné a rádoby procítěné atmosféře. A nenudily, naopak utekly jako voda. V čem to tedy skřípe? V netečném chladu, který čiší z nejednoho, ale nikoliv z každého záběru… a v ledabylém příběhu, který se pokouší o akci a dynamiku… Však to, co nemá film, může mít kniha; předpokládám, že celosvětového úspěchu se nedočkala bezdůvodně. Snad se již brzy o tom přesvědčím… Studené 3*, ale i tak to v budoucnu vidím na další shledání. ////////// Po přečtení prvního dílu (a vzhledem k nekonečnosti Twilight ságy i zdá se posledního) mohu konstatovat, že film je tak dobrý, jak dobrá je kniha. Věrohodně a téměř identický zpracovaný, víc akční a míň ukecaný, či lépe řečeno užvaněný. Nyní je však už nad slunce jasnější, kdo v anketě Kniha mého srdce skutečně hlasoval...
Vánoční koleda (2009)
Lakotný, zlý a nepřátelský Ebenezer Scrooge, neboli Ebenezer Vydřigroš, skrblíků král, je vítaným společníkem každých Vánoc. Dickensova vánoční povídka s duchy je zase vítaným čtivem v každý vánoční čas. Mohu potvrdit. Vždyť pánové Vodral a Vydřigroš mi Vánoce zpříjemňují a sváteční atmosféru navozují už hezkou řádku let. 3D zážitek, Jim Carrey a Zemeckisova vize na kouzlu Dickensovy útlé knížečky pranic nezkazili, ba právě naopak! Letem na Měsíc i trpasličím výletem po kanálech špinavého Londýna ji naopak obohatili, jemný humor zachovali, ducha myšlenky a kouzlo Vánoc dokonale vystihli. Skvělá spolupráce, skvělý výsledek, skvělý zážitek. 4* bez debat, za krásné, dojemné a bezchybně věrohodné zpracování. 1 hvězda navíc za samotnou klasiku, za smích a radost, kterou vzbuzuje a za Zemeckise, Carreyho, Oldmana a Silvestriho, kteří jí na půvabu, moudrosti a lidskosti neubrali ani vlásek.
2012 (2009)
2012 chce varovat, pobavit, zalíbit se a v neposlední řadě ohromit. Chce říci, coby kdyby. Chce odhalit skrytá fakta, která nám obyčejným smrtelníkům nejmocnější vlády světa úspěšně a potichoučku tají. A nakonec chce vzbudit sympatie skrze kladného hrdinu a jeho početnou rodinku včetně doprovodu. Ti přežili ledacos... Neboli, v poslední době ne příliš chválený režisér si s vlastní imaginací vydatně pohrál, nezapomněl snad na nic... Bez smilování zničil svět se vším všudy. Ale buďme realisté. Vždyť stačí otočit kalendář, potomci dávných Mayů nám už ostatně vyrábějí další, a svět frčí dál. Přiznejme si jen, že bez režiséra Emmerichova kalibru, který nezná míru a riskuje výsměch, by tu ale byla pořádná nuda. Bez všudypřítomné hrozby konce... Filmová destrukce každopádně splnila účel. Varovala, pobavila, zalíbila se a ohromila a tak dávám bezproblémové 4*. Bez ohledu na naivitu překombinovaného příběhu, bez ohledu na úmyslný i neúmyslný humor a bez ohledu na varování, které stejně neberu vážně. Emmerich to vzal po svém, já to beru a stavím se za něj.
Nils Holgersson (TV seriál) (1980)
Nemůžu být objektivní a ani objektivní být nechci. Při hodnocení 80minutové verze, která je ve skutečnosti podstatně delší, to ani nejde. A při hodnocení jedné z mých nejoblíbenějších knih to nejde tuplovaně. Zůstanu tak u „pouhého“ dojmu, vizuální stránky a hudebního doprovodu. Proč poslední jmenované? Inu, Karel Svoboda vykradl sám sebe. Tři oříšky pro Popelku měly přece být originální… a tady se dost často opakuje jejich nezaměnitelný motiv… Ale zůstaňme u knihy, čtenářům od 9 do 99 určená, kreslenou verzí na pouhé „do 9 let“ omezená. Naneštěstí, jelikož podivuhodná dobrodružství malého chlapce, který se stal skřítkem a proletěl Švédsko, mohou bez nadsázky číst všichni, malí i velcí. Sestřihu (a nepochybně i seriálu) se ti velcí radši vyhněte. Budete zklamáni, budete zavrhovat a přitom budete knize setsakramentsky křivdit. Její krásu, působivost a nesmrtelnost nebudete mít šanci ani přehlédnout, natož si jí všimnout! Toť k dojmu, byť bych se mohla rozepsat víc…. A na závěr animace. Mno, to radši bez komentáře. 3* a to ještě díky knize.
Nabít a zabít (2006)
Kansaská léčka sklapla. Polapila svoje nic netušící oběti, nás diváky, a bez sebemenších komplikací upoutala naši pozornost zcela opačným směrem. Bravurní. Pointa, vendeta, genialita a taky… promarněný potenciál, musím bohužel dodat. Aneb proč se všichni museli držet při zemi!? Proč se báli odvázat!? Podbarvit chytrý příběh s ještě chytřejším koncem větší dávkou nápaditosti, chytlavosti, šťávy!? Něco tomu chybělo…, styl, energie, střelenost… Klíčový prolog, mazaný plán a lišácký přístup, toť dobrý začátek. Překvapující závěr, toť dobrý konec. Jako celek však… bez emocí, kolikrát přehnaně smrtelně vážné, bez jiskry. Až moc studené, bez pocitu vzrušení, bez skutečného zájmu. Nevím čím to, ale i tak dávám silnější 3*…, přestože "skvělá práce režiséra" má trhliny...
King Kong (2005)
Peter Jackson a jeho odvěké nadšení pro King Konga. Snem to začalo a úspěchem skončilo, aneb legendární monstrum opět ožilo a zvítězilo. Napínavá, vzrušující a grandiózní podívaná. Šokující, působivá a překvapivá. Dechberoucí. Na rozdíl od jiných jsem neměla kdy se nudit… Škoda jen těch výčitek, jak dlouho mi tento skvost unikal… Okouzlující Naomi Watts? Nejen New York 30. let jí patřil. Jack Black? Komika v sobě nezapřel a já mu i přes mizerný charakter jeho umanutého hrdiny fandila. Dopravní zácpa na „dinosauří“ křižovatce? Bárka pašeráků, strašidelné skály, „uvítání“ domorodců nebo obludné „obludárium“? Nic z toho nemělo chybu. Nadšené 4*, Jacksonovi se remake s královskou pomocí studia WETA víc než jen povedl.
Romeo a Julie (1996)
Není nad klasiku. Ale v Luhrmannově režii ovšem. Aneb jak nesmrtelný příběh v moderním hávu dokáže divy. Svěží akční jízda, nevinná a hříšná zároveň, moderní a přitom původní, svůdná a svižná. Luhrmanova vize nemohla být šílenější…a v mých očích dokonalejší. Místo kordů taste kolty, pánové! Neboli, střelný prach jest jistějším nástrojem smrti, jindy zas pod kapotou koně se řítí, neonové kříže září v povzdálí, Roma a Julii jejich jas netrápí. Z úst jim znějí slova dávné lásky, obraz nového světa v pozadí, ani jeden nedělá si z toho vrásky a Mistr na věčnosti si lebedí. Shakespeare nejsem, ehm, ale Luhrmann má u mě bez debat plný počet.
Láska a jiné pohromy (2006)
odpad!Škoda ztraceného času… Škoda slov… Jediná myšlenka však napadá mě, naneštěstí svou „genialitou“ rovna filmu…: scénáristovi měli nemilosrdně ukázat dveře… a jeho výtvor svěřit nejschopnějšímu ze střelců. Cíl? Nejbližší koš. Alespoň by tato neslýchaná nevídaná rádoby romantická komedie s vítěznou kandidátkou na nejprotivnější hrdinku vesmíru nikdy nespatřila světlo světa. Brrr…
Next (2007)
Los Angeles v ohrožení, nukleární bomba jako prostředek zkázy, tajemstvím zahalená skupina teroristů a nakonec nápadně opálený Nicolas s prapodivným účesem jako nejlepší řešení krizové situace. Neboli až přehnaně jednoduchá zápletka znalá toliko cíle, prostředku a řešení, nikoliv už důvodů, pohnutek a jmen. Scénáristův nedostatek důvtipu naštěstí zachraňuje Nicolas, jakož to nedobrovolný hrdina na útěku, jenž jako jediný dostal prostor. Právě jemu a pouze jemu to taky baštím… Těžko ale Next považovat za dokonalý akční, romantický a napínavý film, přestože pěkné efekty a časové skoky mu upřít nedokážu a ani nechci. Next je spíš nenáročná podívaná s miniaturní třešničku na dortu v podobě Petera Falka. I tak si přesto dovolím zůstat u vysokého 4* hodnocení; čas jsem u něj pro nic za nic neztratila a pro Nicolase mám a vždycky budu mít nemalou slabost a leccos, byť i ten největší úlet, mu snadno odpustím.
Nouzový východ (2008)
Upjatá padesátá léta a jejich jasná pravidla. Strašidelná pravidla, jimž kraluje přetvářka, zoufalství a sebeklam. Pravidla, která nutně musí vyústit v tragédii. Vzkaz Nouzového východu je jasný – ať děláš co děláš, stejně všechno dopadne jinak. Jinak než si přeješ, jinak než si plánuješ, jinak než doufáš. Revoluce se nekoná, nakonec totiž stejně všechno skončí nalinkované podle všeobecného standardu, k uspokojení ostatních ovšem. Neboli pro jednoho „domácnost, děti a večeře“ a pro druhého „práce, závazky a (hotová) večeře“. Panečku, jak mě běhal mráz po zádech! Z posledních deseti minut určitě, chtělo to chvíli je vydýchat… Životní osud průměrného amerického mužíčka / průměrné americké ženušky, navíc z časů minulých? Ani náhodou. Ta hloupá upjatost a striktní pravidla polevili, ale prázdnota (neříkám nutně bezvýchodná) si k nám najde cestu snad vždycky.
Casino Royale (2006)
Méně romantiky, víc reality. Bond krvácí, zakouší pach potu a učí se. Spoléhá na vlastní síly, poznává sám sebe a poprvé zabíjí. A taky miluje. Elegán ve smokingu zůstal, tentokrát ho ale nikdo nešetří, konečně. Idea vyžehlené elegance na všechno povzneseného Bonda dostala tvrdou ránu a je to jenom dobře. Craigův jistý krok, pevná ruka, houževnatost a tak trochu chladný pohled předčili veškerá očekávání; domnívám se, že vesměs nás všech. Pierce Brosnan, Roger Moore? S uspokojením zapomínám. Sean Connery? S lítostí se loučím. Nový Bond ve službách Jejího veličenstva nezklamal, radost pohledět na každý záběr. Vynikající 4 hvězdy, které kazí jen pomyšlení, že pokračování nedosáhlo stejných kvalit, bohužel.
Karisuma (1999)
Bláznivý, nejasný, praštěný a trhlý film. A přesto svým způsobem zajímavý, kouzelně psychedelický a místy dokonce i vtipný. Film o jednom podivném mladíkovi, neméně podivné botaničce a především film o policajtovi, který hledá smysl života daleko od pohodlné i chmurné náruče velkoměsta. A pak je tu ten strom… Neobyčejný strom, který jedni hýčkají, druzí chtějí zabít a třetí zcizit. Proč je vlastně tak důležitý? Absolutně netuším… A o čem to bylo? O lesu ztracených duší? O lidech? O životě? Taktéž hledám těžko odpověď, zmatené to bylo dost… Člověk, strom a les… Ta symbolika mi uniká… Jasný výklad a jasné rozuzlení mi zde chyběli, přesto o 3 povedených hvězdách nepochybuji. EIGA-SAI 2009
2 Dyuo (1997)
„Vezmeš si mě?“ … „Proč?“ … „Nevím.“ …“Tak proč?“ … „Protože chci.“ … Aneb těm dvěma něco chybělo… Říká se tomu skutečný vztah. Vztah založený na lásce, vášni, citu. Nikoliv do očí bijícím chladu a nezájmu (z jeho strany určitě). Na jednu stranu horor, na druhou stranu nuda. Horor, protože zcela vážný pohled do emotivně odměřených partnerských vztahů dětí Japonska setsakramentsky vyšokuje. Nuda, protože devadesátiminutový dokumentární záznam nekonečných myšlenkových pochodů a na hlavu postavených „rozhovorů“ snadno uspí. I přes zajímavý režisérův postřeh neboli snahu přiblížit krizi ústředních postav i společnosti jako celku, dávám pouhé dvě hvězdy. Polospánek rozhodl… EIGA-SAI 2009
Always san-chôme no yûhi (2005)
Jediné oko nezůstalo suché. Okolní osazenstvo kina toho ostatně bylo důkazem, a ano, přiznávám, mě se dojetí zmocnilo též. Laskavý příběh, který ví co je šťastný konec. Lidský příběh, který nezná přetvářku nebo lhostejnost. Groteskní, nostalgické a zdravě sentimentální. A taky vlídné, milé a optimistické. Film o lidech různého ražení a různých cílů. O lidech ze zapadlé uličky velkého města Tokio. O lidech dobrého srdce. Nezpochybnitelných, dokonalých a oslnivě zářivých pět hvězd. EIGA-SAI 2009
Taxi, taxi (2000)
Další a ještě lepší pokračování už tak skvělé jedničky. Vtipnější a jiskrnější, bez zbytečného představování, bez zbytečných odboček. Švih, rychlá jízda (opět), chytlavá hudba. Funésovský otec Danielovy vyvolené? Triumf! Jeho skvělý žabí ksichtít dokázal vyvolávat smích i sympatie vesměs okamžitě. Emilovy (další) patálie s řidičákem? Jeho nešťastný „učitel“ zářil. A Japonci? „Skopčákům“ vytřeli zrak a basta. Konišouááá. :)
Baba na zabití (2003)
Laskavá stařenka s líbezným úsměvem jako hlavní hrdinka nenáročné komedie. Babča v letech, která pro vlídné slůvko nechodí daleko. Aneb… sladká leč smrtící. Vychcaná, mazaná a kousavá a… tááák nevinná. Baba anděl, baba ďábel, dozajista i baba zabiják. S harpunou v ruce, papouchem na rameni, v rytmu irského tance. Stačí si přát, její možnosti jsou neomezené. Film, který vás pobaví i dovede k šílenství zároveň. Film, který budete chválit i proklínat. Film, který podruhé už radši nebudete chtít vidět…, pokud se nechcete zbláznit. Tohle totiž nebyla fikce! Tahle koule na noze mi je totiž tak nějak povědomá…, ale ve srovnání s Drew a Benem nemám co řešit. :) Pěkné 3 hvězdy, přinejmenším za ten nečekaný závěr.
Život brouka (1998)
Nedobrovolných „sedm statečných“ hmyzího světa, bez angažmá, bezprizorní, však čirou náhodou vtažení do víru událostí jedné malé mravenčí vesnice. Parta světských, která zakusí hřejivý krb domova a přátel jiné sorty než jen těch „z branže“. A nakonec poctiví „rolníci“, pravidelně platící výkupné výměnou za svůj život… Plus panikařící následnice trůnu a mravenec „zlepšovák“. Poslouchá se to dobře… ale jak slabě to nakonec vyzní… Nezajímavé, nevtipné, na hranici nudy, z animace mám rozporuplné pocity… Na další představení se nechystám.
Match Point - Hra osudu (2005)
Woody překvapil, Woody ohromil. Nikoliv komedií, nýbrž syrovým, těžkým a nekompromisním dramatem. Způsobem sobě vlastním vykreslil „tragédii života“, zpodobnil slepé štěstí a díky absenci jakéhokoliv humoru dal pocítit pravou a nefalšovanou zášť i hysterii. Slaboch jako hlavní hrdina… v obleku od Ralpha Laurena. Chtíč a vášeň, chlad a žár, zločin a svědomí. Dokonalá kombinace, dokonalý Meyers. Opravdu to jenom hrál? Pravda, potřebovala jsem trochu času… Vždyť netrpělivé vyhlížení konce už v samém začátku nevěstilo skvělou podívanou… A přesto… Děj graduje, atmosféra houstne a „hrdina“ v úzkých jedná. Woody prostě překvapil, Woody zase ohromil. Silné 3 hvězdy.
Arthur a Minimojové (2006)
Nebojácný Artuš, dáma jeho srdce, ztracený poklad a… záchrana rodinného domku. Jakže?! Ale ovšem, to je jiná pohádka… Tak znova. Nebojácný Arthur, princezna „štěkna“ Selenia, dědečkův poklad a… záchrana rodinného domku. Tentokrát to pasuje, že?! Neboli, vděčná podívaná pro dětské obecenstvo a rychlá, stručná a bezprostřední „zábava“. Díky mrštným dětským jazýčkům i zdravě / otravně ukecaná (nehodící se škrtněte). Dobrodružné vyprávění pro malé o tom, že „i ti nejmenší hravě dokážou velké věci“ a dospělí ať raději zůstávají stranou.
Věc (1982)
Strach, děs a paranoia. Podstatné to náležitosti hororu. Výsledek? Lhostejnost, zklamání a nezájem. Ani trochu napínavé, ani trochu strašidelné, ani trochu vzrušující. A já se TOLIK chtěla bát! Zkrátka rozčarování. Všeobecná úžasná „nej“ nesdílím. Pozdní noční hodina na tom nic nezměnila…