Humphrey Bogart a Lauren Bacall poprvé spolu a to ještě předtím, než si spolu dali Velkej spánek. Abych pravdu řekl, tak mi ale ospalej přišel spíš tenhle film. Začíná to docela dobře, rybářská výprava á la Hemingway uvede do děje, Bogart klasicky sype hlášky, pak se objeví L. Bacall. Bohužel, nenásleduje už nic, co by stálo za pozitivní zmínku. Pár debilních chlápků z francouzské verze Gestapa light samozřejmě nemá proti siru Humphreymu žádnou šanci, a proč se pak na film dívat, když je napětí nulové? Bogart samotnej se po pár filmech člověku přejí, vždyť hraje pořád skoro tu samou postavu, takže by bylo třeba nabídnout ve filmu i nějakou tu přidanou hodnotu, a tu mi Mať a nemať nenabídlo. Hodnotím-li jako válečnou propagandu, kterou film beze sporu byl, tak OK, ale z dnešního pohledu to jako film nestojí ani za těch 15 dolarů, co Humphreymu ti francouzští amatéři nabízeli... 50 %
Flipperem zmiňovaná scéna, kdy zvířátka z farmy dělaj gang bang se stohem slámy, je super, dobře jsem se zasmál. Jinak je to i na tehdejší dobu podprůměr. Kdo by neznal zápletku Čaroděje ze země Koz, tak by u téhle zhuštěné verze byl silně zmatenej. 50 %
Nemůžu jinak, čekal jsem, že Satanovy tanga budou o něčem jiném, respektive minimálně to, že budou o něčem. Jednu hvězdičku dávám za pár zajímavých záběrů, za taneční scénu, ta je fakt dobrá, a celkově za hudbu. Jinak ale nuda, kdybych se za deště díval z okna, vyšlo by to podobně. 15 %
Komentář zároveň pro první i druhý díl: Velkolepé dílo, ale... Židobolševik Ejzenštejn dosáhl vrcholu své filmové tvorby ve dvacátých letech ve snímcích jako byly Křižník Potěmkin nebo Deset dní, které otřásly světem, tedy ještě ve vrcholné době němé éry. I jeho dva pozdější zvukové snímky, Alexandr Něvský a právě Ivan Hrozný, jsou ale podle mě jen ozvučené němé filmy (u prvního dílu Ivana Hrozného to platí dvojnásob). Postavy výrazně přehrávají (na 40. léta už je to opravdu extrém), kulisy připomínají německý expresionismus let dvacátých (to beru jako pozitivum) a hlavně promluvy postav spíš suplují mezititulky z němých filmů, než aby samy skrze dialogy nebo monology budovaly dramatickou linku. Druhý problém vidím v příběhu. Film jde jen těžko označit za historický nebo životopisný, spíš by sedělo něco jako propagandisticko-psychologický film v historických kulisách. Porovnají-li se Ejzenštejnovi výše zmíněné starší filmy a Ivan Hrozný, moc rozdílů nenajdeme, vždyť některé scény jako by byly zkopírované právě z Deseti dní, které otřásly světem. Ivan Hrozný je z hlediska okolností a průběhu svého vzniku velmi zajímavý film, ale v porovnání se soudobou konkurencí byl, jak je ostatně pro Rusko zvykem, o dvacet let pozadu. (1. díl 60 %, 2. díl 40 %) -> 50 %
Komentář zároveň pro první i druhý díl: Velkolepé dílo, ale... Židobolševik Ejzenštejn dosáhl vrcholu své filmové tvorby ve dvacátých letech ve snímcích jako byly Křižník Potěmkin nebo Deset dní, které otřásly světem, tedy ještě ve vrcholné době němé éry. I jeho dva pozdější zvukové snímky, Alexandr Něvský a právě Ivan Hrozný, jsou ale podle mě jen ozvučené němé filmy (u prvního dílu Ivana Hrozného to platí dvojnásob). Postavy výrazně přehrávají (na 40. léta už je to opravdu extrém), kulisy připomínají německý expresionismus let dvacátých (to beru jako pozitivum) a hlavně promluvy postav spíš suplují mezititulky z němých filmů, než aby samy skrze dialogy nebo monology budovaly dramatickou linku. Druhý problém vidím v příběhu. Film jde jen těžko označit za historický nebo životopisný, spíš by sedělo něco jako propagandisticko-psychologický film v historických kulisách. Porovnají-li se Ejzenštejnovi výše zmíněné starší filmy a Ivan Hrozný, moc rozdílů nenajdeme, vždyť některé scény jako by byly zkopírované právě z Deseti dní, které otřásly světem. Ivan Hrozný je z hlediska okolností a průběhu svého vzniku velmi zajímavý film, ale v porovnání se soudobou konkurencí byl, jak je ostatně pro Rusko zvykem, o dvacet let pozadu. (1. díl 60 %, 2. díl 40 %) -> 50 %
Depresivní film, který bych ale nepřirovnával k některým daleko nudnějším Felliniho nebo Tarkovského filmům. Bergman má docela osobitý styl, na tom se asi všichni shodnou, ale že film nemá děj nebo že se neúměrně vleče? Nezdálo se mi, příběh tam je, navíc postavy jsou skvěle propracované a zahrané. Další výborný Bergman. 80 %
Některé dějové linie byly zajímavé (Forest Whitaker), jiné už méně, ale jako celek na mě Smoke moc nezafungoval. Hraní na city v něm bylo až moc, naopak skutečného obsahu tam bylo příliš málo. Škoda, protože skvělé herecké obsazení se dalo využít daleko líp. 50 %
Jako každá lynchovka je i Mazací hlava dokonalá nuda s poselstvím tak zamlženým, až vyvstává otázka, jestli tam vůbec nějaké je. Přiznávám Mazací hlavě jen jeden primát, a to ten, že je ze všech ujetých Lynchových filmů nejujetější. Mám z ní dokonale vymazanou hlavu... 0 %
Poprvé jsem na ČSFD využil nenápadnej sloupeček po pravé straně - Podobné filmy, kde jsem u Americké krásy mimo jiných více (Ledová bouře) či méně (Generace X) kvalitních filmů objevil i Elementární částice. Zpočátku film vypadá jako klasický vztahový drama, který ničím neurazí, ani nepřekvapí, ale postupně film naštěstí nabírá na obrátkách. Elementární částice nejsou geniální film, mají své chyby, ale i dobře natočený pěkný film o nepěkných věcech se dnes vidí málokdy. Bez patosu, citového vydírání, ale na druhé straně i bez zbytečné ironie a nepřiměřené nezúčastněnosti. Mix Oskara Roehlera je podle mě přesně takový, jaký být měl. 80 %
Iñárritu sází na propracované postavy. Nadržená japonská fenka, uřvaní Američani, ožralí Mexikáni nebo desetiletej incestní marokánskej vrah- no může se pak film někomu nelíbit? Ale jo, může. Iñárritu už potřetí poskládal stejnou skládačku, a jak to tak bývá, opakování není jen matka moudrosti, ale v tomto případě i matka nudy. Babel je bohužel vykonstruovanější, předvídatelnější a hlavně nudnější než jeho předchůdci. 50 %
Zvlášť pro palestinského režiséra musí být téměř nemožné natočit film o izraelsko-palestinském konfliktu bez očividného stranění jednomu ze zúčastněných aktérů a hlavně bez přemíry patosu a citového vydírání. Abu-Assadovi se to za pomoci dvou skvělých herců v hlavních rolích podařilo, a za to si zaslouženě odnesl nejen nominaci na Oscara, ale i uznání diváků po celém světě. Ať už si každý o sporech Izraelců a Palestinců, o příčinách, průběhu a možnostech řešení tohoto konfliktu, myslí cokoliv, tenhle film by nikoho neměl nepřiměřeně urazit. Právě naopak Abu-Assad ukazuje, že upozornit veřejnost na izraelskou okupaci Palestinských teritorií jde daleko lépe natočením dobrého filmu než za pár týdnů zapomenutým teroristickým útokem. 80 %
Forma představení života osobnosti v 33 krátkých scénách obsahujících události pro tuto osobnost charakteristické se ukázala být zajímavější a zábavnější, než jsem očekával. O Glennu Gouldovi jsem ještě před hodinou a půl nevěděl nic víc, než že to byl pianista a že o něm kdosi natočil tenhle film. To se sice po zhlédnutí filmu moc nezměnilo, ale to nic nemění na tom, že tento hodně netradiční životopisný film jeho osobnost divákům představuje velmi zajímavou formou. Pro toho, kdo čeká fakta a tradiční dramatickou zápletku, ale tento film určitě dělaný není.Já stojím někde uprostřed. 50 %
{165/1001} Tématicky i herecky zajímavý film, na druhou stranu je to ale strašně natahované a jaksi celkově bez šťávy. Následovníci v žánru italského neorealismu mě bavily daleko více než tato první vlaštovka. 50 %
Na co tolik skvělých a jistě i drahých herců, když jsou všechny postavy ploché, nevýrazné a navzájem splývající? Na co zručná režie a skvělá kamera, když není vyprávěn skoro žádný příběh? Malick mě stejně jako ve svém předchozím filmu, v Nebeských dnech, dokázal jednotlivými scénami často zaujmout, ale jako celek Tenká červená linie dostatečně nefunguje. A to je u téměř tříhodinového filmu podstatná chyba. 50 %
{163/1001} Henry Fonda v roli ne nepodobné té, kterou si o pár let později zahrál v legendárních 12 rozhněvaných mužích. Ox-Bow Incident je velmi zajímavý western, obzvlášť v porovnání s jinými westerny své doby působí tak, jako kdyby předběhl svou dobu o desítky let. Ne tak zpracováním, které je místy docela toporné, ale spíš závažnými otázkami, které klade, a způsobem, jakým na tyto otázky odpovídá. 70 %
Spielberg je z Poltergeista cítit na každém kroku, a to je ta největší chyba. Díky na dnešní dobu směšným trikům, otřesným hereckým výkonům, zprasenému dabingu a hlavně spielbergovskému zpracování jsem Poltergeista bral spíš jako komedii typu Ghost Busters než jako horor. Opravdu si nedokážu vysvětlit, jak v téhle rodinné uřvané sračce s hepáčem může někdo vidět kvalitní horor. 25 %
Složitost života v devadesáti minutách. Skvěle napsaný, zrežírovaný a zahraný film, a také nejlepší film od Bergmana dokazující, že v jednoduchosti je síla a že není potřeba silná sdělení utápět v nesmyslech, alegoriích a v intelektuální nudě. 90 %
{162/1001} Horor na úrovni. Od filmu z 40. let těžko čekat, že bude mít podobné hororové parametry jako nejlepší novější kousky, ale atmosféra je tu opravdu krásně hustá, temná a tajemná. Nejlepší je samotný závěr filmu, který jsem, přiznám se, vzhledem k vývoji zápletky fakt nečekal. Ale tleskám za něj. 70 %
Komedie spíš ve smyslu antickém než současném. Ačkoliv Bergmana nepovažuju za svého oblíbeného režiséra, tak jeho styl uznávám a mám i celkem rád. Jeho osobité zpracování závažných témat se naštěstí nezapře ani v této komedii, což společně s jako vždy ve Švédsku výbornými hereckými výkony dává filmu potřebnou šťávu.Celkem hodnotím Úsměvy letní noci jako velmi příjemné překvapení a neváhám je ohodnotit lépe než některé Bergmanovy vážné filmy. 75 %
Zklamání. Karel Roden zahrál svůj standart, na což si už ale každý zvykl, takže by bylo záhodno očekávat od filmu i něco navíc. Zajímavé zpracování, zajímavý příběh nebo zajímavé výkony ostatních herců. Nic z toho jsem bohužel v Hlídači neviděl. Nečetl jsem předlohu a ani jsem nijakým jiným komunikačním kanálem nezjišťoval, o čem film je, ale příběh už od začátku jasně směřoval ke svému jedinému možnému rozuzlení, vedlejší dějové linky nebyly žádné (to se v tomto případě nabízelo), a ani zpracování nebylo originální a čímkoliv zapamatovatelné. Kvalita tvorby Filipa Renče jde od počátku 90. let strmě dolů a Hlídač č. 47 je jen dalším bodem na této křivce. Bohužel či naštěstí už není moc kam klesat... 45 %
{161/1001} Tento film bych určitě neklasifikoval jako horor, ale spíše jako temné drama, a to velmi solidně natočené a od všech herců dobře zahrané. Atmosféra byla budovaná skvěle a i když od počátku víme, o co přesně ve filmu půjde (řekne nám to hned ve svojí první replice sama hlavní hrdinka), stejně to napětí a zajímavosti filmu neuškodí. Zpočátku mi vadilo klasické studiové zpracování a staromódní vizuální stránka, ale nakonec to zajímavost zápletky a zručné technické zpracování převážily na kladné hodnocení. 55 %
Skvělý film tak odlišný od Buñuelových surrealistických sraček z dvacátých a třicátých let, co jsem zatím viděl. Ačkoliv se ve filmu víceméně nic moc neděje, zápletka odehrávající se převážně v hlavách hlavních hrdinů mě zaujala víc, než bych od filmu s podobným tématem čekal. Buňuel využívá jak skvělé Catherine Deneuve, tak atraktivního tématu tím nejlepším možným způsobem (nechává diváka interpretovat si děj po svém) a co je nejlepší, film neztrácí na přitažlivosti a a aktuálnosti ani po 45 letech. 80 %
Snad první film, u kterého se hororová a komediální složka navzájem nevyrušují, ale naopak doplňují. Souhlasím s názorem, že bez humoru a hlášek by Dead End zapadl mezi stovky podobných laciných filmů z posledních let, ale i jako horor to není úplně špatná podívaná. Atmosféra je slušná, herci hrají dobře a závěrečná pointa (nebo spíš pointy?) taky není úplně nejhorší, i když kdo ví, jak to vlastně tvůrci s onou pointou mysleli. To už si musí každý přebrat sám, já minimálně doporučuji počkat si na přídavek uprostřed titulků, který může (a nemusí- viz desítky interpretací na imdb message boards) totálně změnit vyznění celé zápletky. 70 %
Nevím, jestli by se v realitě něco takovýho mohlo skutečně stát, protože by to škola asi zarazila ještě dřív, než by projekt vůbec začal, i když to si na začátku experimentu určitě jeho účastníci mysleli taky. Ať tak či tak, film to byl zajímavej, dobrej a hlavně přínosnej. 80 %
Jack Nicholson jako vždy na výbornou, všechno ostatní ale stěží dostatečně. Pro dobu přelomu let šedesátých a sedmdesátých typický film, který se tak moc snaží být téměř o všem, až je o ničem. 50 %
Jeden z mála režisérů točících pravidelně politické filmy, Oliver Stone, si tentokrát bere za téma vraždu nejmladšího zvoleného a prvního katolického amerického prezidenta Johna Fitzgerlada Kennedyho. Ačkoliv Stone dává jednoznačně najevo, na kterou ze dvou hlavních verzí výkladu těchto událostí se přiklání (a občas se nejde ubránit srovnání s manipulativními dokumenty Michaela Moorea), klade film spoustu otázek k zamyšlení i pro ty, kdo konspirační teorie neuznávají. A co je nejdůležitější, i přes doslova obří délku je to hlavně dobrý a zábavný film s netradičně dobrým Kevinem Costnerem v hlavní roli. Škoda, že v závěru se už Stone trošku utrhl z řetězu a snažil se ústy Jima Garissona obvinit ze spoluúčásti na vraždě JFK snad každého, kdo mu přišel pod ruku. 70 %
Nuda, nebyl jsem ani dojatej, ani jsem nezaznamenal to citový vydírání, na který jsem po přečtení zdejších komentářů tak napjatě čekal. Asi to bylo i animací, kterou moc nemusím, ale určitě hlavně příběhem, který je naprosto tuctový a plný nejrůznějších klišé, že snad ani strojenější a umělejší být nemohl. A nebo jsem na takový filmy moc cynickej, to je taky možný... 50 %
Naivností starších válečných filmů bohužel silně trpí i Velký útěk. První delší část filmu se odehrává v německém zajateckém táboře, což se ale dozvídáme pouze z reálií, nikoliv z děje samotného filmu. Ten totiž připomíná spíš letní tábor nebo školní výlet. Vězni můžou dělat prakticky cokoliv chtějí, za pokus o útěk jim kromě ukřivděného pohledů hodných německých dozorců nic nehrozí, no určitě by se v tomto táboře měli zajatí letci líp než 99 % evropské populace za války. Druhá část od samotného útěku už je přece jenom lepší, ale pořád je film strašně naivní, letci jsou skoro jako Supermani, Němci zase mají průměrné IQ 37, nevidí a neslyší, atd. Chápu, že v šedesátých letech ještě nebyl realismus úplně na scéně a že asi nebylo realistické vyprávění ani cílem filmu, ale stejně by prospělo držet se trochu při zemi. Vzhledem k pověsti a kladnému přijetí filmu bych čekal daleko víc než jenom válečnou pohádku s krutým koncem. 50 %
Zřejmě vcelku povedená adaptace, ale mě jako nefanouška divadla, romantických příběhů a poezie Zeffirelliho film zaujmout nemohl a taky nezaujal. Přesto to nebyla po docela dlouhou stopáž úplná nuda, takže v rámci žánru bych Romea a Julii umístil vysoko, subjektivně ale nemůžu hodnotit moc dobře prostě proto, že mě film nebavil. 50 %
Moje komentáře
Mít a nemít (1944)
Humphrey Bogart a Lauren Bacall poprvé spolu a to ještě předtím, než si spolu dali Velkej spánek. Abych pravdu řekl, tak mi ale ospalej přišel spíš tenhle film. Začíná to docela dobře, rybářská výprava á la Hemingway uvede do děje, Bogart klasicky sype hlášky, pak se objeví L. Bacall. Bohužel, nenásleduje už nic, co by stálo za pozitivní zmínku. Pár debilních chlápků z francouzské verze Gestapa light samozřejmě nemá proti siru Humphreymu žádnou šanci, a proč se pak na film dívat, když je napětí nulové? Bogart samotnej se po pár filmech člověku přejí, vždyť hraje pořád skoro tu samou postavu, takže by bylo třeba nabídnout ve filmu i nějakou tu přidanou hodnotu, a tu mi Mať a nemať nenabídlo. Hodnotím-li jako válečnou propagandu, kterou film beze sporu byl, tak OK, ale z dnešního pohledu to jako film nestojí ani za těch 15 dolarů, co Humphreymu ti francouzští amatéři nabízeli... 50 %
Wonderful Wizard of Oz, The (1910)
Flipperem zmiňovaná scéna, kdy zvířátka z farmy dělaj gang bang se stohem slámy, je super, dobře jsem se zasmál. Jinak je to i na tehdejší dobu podprůměr. Kdo by neznal zápletku Čaroděje ze země Koz, tak by u téhle zhuštěné verze byl silně zmatenej. 50 %
Satanské tango (1994)
Nemůžu jinak, čekal jsem, že Satanovy tanga budou o něčem jiném, respektive minimálně to, že budou o něčem. Jednu hvězdičku dávám za pár zajímavých záběrů, za taneční scénu, ta je fakt dobrá, a celkově za hudbu. Jinak ale nuda, kdybych se za deště díval z okna, vyšlo by to podobně. 15 %
Ivan Hrozný II. (1958)
Komentář zároveň pro první i druhý díl: Velkolepé dílo, ale... Židobolševik Ejzenštejn dosáhl vrcholu své filmové tvorby ve dvacátých letech ve snímcích jako byly Křižník Potěmkin nebo Deset dní, které otřásly světem, tedy ještě ve vrcholné době němé éry. I jeho dva pozdější zvukové snímky, Alexandr Něvský a právě Ivan Hrozný, jsou ale podle mě jen ozvučené němé filmy (u prvního dílu Ivana Hrozného to platí dvojnásob). Postavy výrazně přehrávají (na 40. léta už je to opravdu extrém), kulisy připomínají německý expresionismus let dvacátých (to beru jako pozitivum) a hlavně promluvy postav spíš suplují mezititulky z němých filmů, než aby samy skrze dialogy nebo monology budovaly dramatickou linku. Druhý problém vidím v příběhu. Film jde jen těžko označit za historický nebo životopisný, spíš by sedělo něco jako propagandisticko-psychologický film v historických kulisách. Porovnají-li se Ejzenštejnovi výše zmíněné starší filmy a Ivan Hrozný, moc rozdílů nenajdeme, vždyť některé scény jako by byly zkopírované právě z Deseti dní, které otřásly světem. Ivan Hrozný je z hlediska okolností a průběhu svého vzniku velmi zajímavý film, ale v porovnání se soudobou konkurencí byl, jak je ostatně pro Rusko zvykem, o dvacet let pozadu. (1. díl 60 %, 2. díl 40 %) -> 50 %
Ivan Hrozný I. (1944)
Komentář zároveň pro první i druhý díl: Velkolepé dílo, ale... Židobolševik Ejzenštejn dosáhl vrcholu své filmové tvorby ve dvacátých letech ve snímcích jako byly Křižník Potěmkin nebo Deset dní, které otřásly světem, tedy ještě ve vrcholné době němé éry. I jeho dva pozdější zvukové snímky, Alexandr Něvský a právě Ivan Hrozný, jsou ale podle mě jen ozvučené němé filmy (u prvního dílu Ivana Hrozného to platí dvojnásob). Postavy výrazně přehrávají (na 40. léta už je to opravdu extrém), kulisy připomínají německý expresionismus let dvacátých (to beru jako pozitivum) a hlavně promluvy postav spíš suplují mezititulky z němých filmů, než aby samy skrze dialogy nebo monology budovaly dramatickou linku. Druhý problém vidím v příběhu. Film jde jen těžko označit za historický nebo životopisný, spíš by sedělo něco jako propagandisticko-psychologický film v historických kulisách. Porovnají-li se Ejzenštejnovi výše zmíněné starší filmy a Ivan Hrozný, moc rozdílů nenajdeme, vždyť některé scény jako by byly zkopírované právě z Deseti dní, které otřásly světem. Ivan Hrozný je z hlediska okolností a průběhu svého vzniku velmi zajímavý film, ale v porovnání se soudobou konkurencí byl, jak je ostatně pro Rusko zvykem, o dvacet let pozadu. (1. díl 60 %, 2. díl 40 %) -> 50 %
Jako v zrcadle (1961)
Depresivní film, který bych ale nepřirovnával k některým daleko nudnějším Felliniho nebo Tarkovského filmům. Bergman má docela osobitý styl, na tom se asi všichni shodnou, ale že film nemá děj nebo že se neúměrně vleče? Nezdálo se mi, příběh tam je, navíc postavy jsou skvěle propracované a zahrané. Další výborný Bergman. 80 %
Smoke (1995)
Některé dějové linie byly zajímavé (Forest Whitaker), jiné už méně, ale jako celek na mě Smoke moc nezafungoval. Hraní na city v něm bylo až moc, naopak skutečného obsahu tam bylo příliš málo. Škoda, protože skvělé herecké obsazení se dalo využít daleko líp. 50 %
Mazací hlava (1977)
odpad!Jako každá lynchovka je i Mazací hlava dokonalá nuda s poselstvím tak zamlženým, až vyvstává otázka, jestli tam vůbec nějaké je. Přiznávám Mazací hlavě jen jeden primát, a to ten, že je ze všech ujetých Lynchových filmů nejujetější. Mám z ní dokonale vymazanou hlavu... 0 %
Elementární částice (2006)
Poprvé jsem na ČSFD využil nenápadnej sloupeček po pravé straně - Podobné filmy, kde jsem u Americké krásy mimo jiných více (Ledová bouře) či méně (Generace X) kvalitních filmů objevil i Elementární částice. Zpočátku film vypadá jako klasický vztahový drama, který ničím neurazí, ani nepřekvapí, ale postupně film naštěstí nabírá na obrátkách. Elementární částice nejsou geniální film, mají své chyby, ale i dobře natočený pěkný film o nepěkných věcech se dnes vidí málokdy. Bez patosu, citového vydírání, ale na druhé straně i bez zbytečné ironie a nepřiměřené nezúčastněnosti. Mix Oskara Roehlera je podle mě přesně takový, jaký být měl. 80 %
Babel (2006)
Iñárritu sází na propracované postavy. Nadržená japonská fenka, uřvaní Američani, ožralí Mexikáni nebo desetiletej incestní marokánskej vrah- no může se pak film někomu nelíbit? Ale jo, může. Iñárritu už potřetí poskládal stejnou skládačku, a jak to tak bývá, opakování není jen matka moudrosti, ale v tomto případě i matka nudy. Babel je bohužel vykonstruovanější, předvídatelnější a hlavně nudnější než jeho předchůdci. 50 %
Ráj hned teď (2005)
Zvlášť pro palestinského režiséra musí být téměř nemožné natočit film o izraelsko-palestinském konfliktu bez očividného stranění jednomu ze zúčastněných aktérů a hlavně bez přemíry patosu a citového vydírání. Abu-Assadovi se to za pomoci dvou skvělých herců v hlavních rolích podařilo, a za to si zaslouženě odnesl nejen nominaci na Oscara, ale i uznání diváků po celém světě. Ať už si každý o sporech Izraelců a Palestinců, o příčinách, průběhu a možnostech řešení tohoto konfliktu, myslí cokoliv, tenhle film by nikoho neměl nepřiměřeně urazit. Právě naopak Abu-Assad ukazuje, že upozornit veřejnost na izraelskou okupaci Palestinských teritorií jde daleko lépe natočením dobrého filmu než za pár týdnů zapomenutým teroristickým útokem. 80 %
Třicet dva krátkých filmů o Glennu Gouldovi (1993)
Forma představení života osobnosti v 33 krátkých scénách obsahujících události pro tuto osobnost charakteristické se ukázala být zajímavější a zábavnější, než jsem očekával. O Glennu Gouldovi jsem ještě před hodinou a půl nevěděl nic víc, než že to byl pianista a že o něm kdosi natočil tenhle film. To se sice po zhlédnutí filmu moc nezměnilo, ale to nic nemění na tom, že tento hodně netradiční životopisný film jeho osobnost divákům představuje velmi zajímavou formou. Pro toho, kdo čeká fakta a tradiční dramatickou zápletku, ale tento film určitě dělaný není.Já stojím někde uprostřed. 50 %
Posedlost (1943)
{165/1001} Tématicky i herecky zajímavý film, na druhou stranu je to ale strašně natahované a jaksi celkově bez šťávy. Následovníci v žánru italského neorealismu mě bavily daleko více než tato první vlaštovka. 50 %
Tenká červená linie (1998)
Na co tolik skvělých a jistě i drahých herců, když jsou všechny postavy ploché, nevýrazné a navzájem splývající? Na co zručná režie a skvělá kamera, když není vyprávěn skoro žádný příběh? Malick mě stejně jako ve svém předchozím filmu, v Nebeských dnech, dokázal jednotlivými scénami často zaujmout, ale jako celek Tenká červená linie dostatečně nefunguje. A to je u téměř tříhodinového filmu podstatná chyba. 50 %
Čarodějky z Eastwicku (1987)
Jako obvykle skvělý výkon Jacka Nicholsona, ale film bohužel za moc nestál... 50 %
Jízda do Ox-Bow (1943)
{163/1001} Henry Fonda v roli ne nepodobné té, kterou si o pár let později zahrál v legendárních 12 rozhněvaných mužích. Ox-Bow Incident je velmi zajímavý western, obzvlášť v porovnání s jinými westerny své doby působí tak, jako kdyby předběhl svou dobu o desítky let. Ne tak zpracováním, které je místy docela toporné, ale spíš závažnými otázkami, které klade, a způsobem, jakým na tyto otázky odpovídá. 70 %
Poltergeist (1982)
Spielberg je z Poltergeista cítit na každém kroku, a to je ta největší chyba. Díky na dnešní dobu směšným trikům, otřesným hereckým výkonům, zprasenému dabingu a hlavně spielbergovskému zpracování jsem Poltergeista bral spíš jako komedii typu Ghost Busters než jako horor. Opravdu si nedokážu vysvětlit, jak v téhle rodinné uřvané sračce s hepáčem může někdo vidět kvalitní horor. 25 %
Lesní jahody (1957)
Složitost života v devadesáti minutách. Skvěle napsaný, zrežírovaný a zahraný film, a také nejlepší film od Bergmana dokazující, že v jednoduchosti je síla a že není potřeba silná sdělení utápět v nesmyslech, alegoriích a v intelektuální nudě. 90 %
Seventh Victim, The (1943)
{162/1001} Horor na úrovni. Od filmu z 40. let těžko čekat, že bude mít podobné hororové parametry jako nejlepší novější kousky, ale atmosféra je tu opravdu krásně hustá, temná a tajemná. Nejlepší je samotný závěr filmu, který jsem, přiznám se, vzhledem k vývoji zápletky fakt nečekal. Ale tleskám za něj. 70 %
Úsměvy letní noci (1955)
Komedie spíš ve smyslu antickém než současném. Ačkoliv Bergmana nepovažuju za svého oblíbeného režiséra, tak jeho styl uznávám a mám i celkem rád. Jeho osobité zpracování závažných témat se naštěstí nezapře ani v této komedii, což společně s jako vždy ve Švédsku výbornými hereckými výkony dává filmu potřebnou šťávu.Celkem hodnotím Úsměvy letní noci jako velmi příjemné překvapení a neváhám je ohodnotit lépe než některé Bergmanovy vážné filmy. 75 %
Hlídač č. 47 (2008)
Zklamání. Karel Roden zahrál svůj standart, na což si už ale každý zvykl, takže by bylo záhodno očekávat od filmu i něco navíc. Zajímavé zpracování, zajímavý příběh nebo zajímavé výkony ostatních herců. Nic z toho jsem bohužel v Hlídači neviděl. Nečetl jsem předlohu a ani jsem nijakým jiným komunikačním kanálem nezjišťoval, o čem film je, ale příběh už od začátku jasně směřoval ke svému jedinému možnému rozuzlení, vedlejší dějové linky nebyly žádné (to se v tomto případě nabízelo), a ani zpracování nebylo originální a čímkoliv zapamatovatelné. Kvalita tvorby Filipa Renče jde od počátku 90. let strmě dolů a Hlídač č. 47 je jen dalším bodem na této křivce. Bohužel či naštěstí už není moc kam klesat... 45 %
Putovala jsem se Zombií (1943)
{161/1001} Tento film bych určitě neklasifikoval jako horor, ale spíše jako temné drama, a to velmi solidně natočené a od všech herců dobře zahrané. Atmosféra byla budovaná skvěle a i když od počátku víme, o co přesně ve filmu půjde (řekne nám to hned ve svojí první replice sama hlavní hrdinka), stejně to napětí a zajímavosti filmu neuškodí. Zpočátku mi vadilo klasické studiové zpracování a staromódní vizuální stránka, ale nakonec to zajímavost zápletky a zručné technické zpracování převážily na kladné hodnocení. 55 %
Kráska dne (1967)
Skvělý film tak odlišný od Buñuelových surrealistických sraček z dvacátých a třicátých let, co jsem zatím viděl. Ačkoliv se ve filmu víceméně nic moc neděje, zápletka odehrávající se převážně v hlavách hlavních hrdinů mě zaujala víc, než bych od filmu s podobným tématem čekal. Buňuel využívá jak skvělé Catherine Deneuve, tak atraktivního tématu tím nejlepším možným způsobem (nechává diváka interpretovat si děj po svém) a co je nejlepší, film neztrácí na přitažlivosti a a aktuálnosti ani po 45 letech. 80 %
Smrt přichází v bílém (2003)
Snad první film, u kterého se hororová a komediální složka navzájem nevyrušují, ale naopak doplňují. Souhlasím s názorem, že bez humoru a hlášek by Dead End zapadl mezi stovky podobných laciných filmů z posledních let, ale i jako horor to není úplně špatná podívaná. Atmosféra je slušná, herci hrají dobře a závěrečná pointa (nebo spíš pointy?) taky není úplně nejhorší, i když kdo ví, jak to vlastně tvůrci s onou pointou mysleli. To už si musí každý přebrat sám, já minimálně doporučuji počkat si na přídavek uprostřed titulků, který může (a nemusí- viz desítky interpretací na imdb message boards) totálně změnit vyznění celé zápletky. 70 %
Náš vůdce (2008)
Nevím, jestli by se v realitě něco takovýho mohlo skutečně stát, protože by to škola asi zarazila ještě dřív, než by projekt vůbec začal, i když to si na začátku experimentu určitě jeho účastníci mysleli taky. Ať tak či tak, film to byl zajímavej, dobrej a hlavně přínosnej. 80 %
Malé životní etudy (1970)
Jack Nicholson jako vždy na výbornou, všechno ostatní ale stěží dostatečně. Pro dobu přelomu let šedesátých a sedmdesátých typický film, který se tak moc snaží být téměř o všem, až je o ničem. 50 %
JFK (1991)
Jeden z mála režisérů točících pravidelně politické filmy, Oliver Stone, si tentokrát bere za téma vraždu nejmladšího zvoleného a prvního katolického amerického prezidenta Johna Fitzgerlada Kennedyho. Ačkoliv Stone dává jednoznačně najevo, na kterou ze dvou hlavních verzí výkladu těchto událostí se přiklání (a občas se nejde ubránit srovnání s manipulativními dokumenty Michaela Moorea), klade film spoustu otázek k zamyšlení i pro ty, kdo konspirační teorie neuznávají. A co je nejdůležitější, i přes doslova obří délku je to hlavně dobrý a zábavný film s netradičně dobrým Kevinem Costnerem v hlavní roli. Škoda, že v závěru se už Stone trošku utrhl z řetězu a snažil se ústy Jima Garissona obvinit ze spoluúčásti na vraždě JFK snad každého, kdo mu přišel pod ruku. 70 %
Hrob světlušek (1988)
Nuda, nebyl jsem ani dojatej, ani jsem nezaznamenal to citový vydírání, na který jsem po přečtení zdejších komentářů tak napjatě čekal. Asi to bylo i animací, kterou moc nemusím, ale určitě hlavně příběhem, který je naprosto tuctový a plný nejrůznějších klišé, že snad ani strojenější a umělejší být nemohl. A nebo jsem na takový filmy moc cynickej, to je taky možný... 50 %
Velký útěk (1963)
Naivností starších válečných filmů bohužel silně trpí i Velký útěk. První delší část filmu se odehrává v německém zajateckém táboře, což se ale dozvídáme pouze z reálií, nikoliv z děje samotného filmu. Ten totiž připomíná spíš letní tábor nebo školní výlet. Vězni můžou dělat prakticky cokoliv chtějí, za pokus o útěk jim kromě ukřivděného pohledů hodných německých dozorců nic nehrozí, no určitě by se v tomto táboře měli zajatí letci líp než 99 % evropské populace za války. Druhá část od samotného útěku už je přece jenom lepší, ale pořád je film strašně naivní, letci jsou skoro jako Supermani, Němci zase mají průměrné IQ 37, nevidí a neslyší, atd. Chápu, že v šedesátých letech ještě nebyl realismus úplně na scéně a že asi nebylo realistické vyprávění ani cílem filmu, ale stejně by prospělo držet se trochu při zemi. Vzhledem k pověsti a kladnému přijetí filmu bych čekal daleko víc než jenom válečnou pohádku s krutým koncem. 50 %
Romeo a Julie (1968)
Zřejmě vcelku povedená adaptace, ale mě jako nefanouška divadla, romantických příběhů a poezie Zeffirelliho film zaujmout nemohl a taky nezaujal. Přesto to nebyla po docela dlouhou stopáž úplná nuda, takže v rámci žánru bych Romea a Julii umístil vysoko, subjektivně ale nemůžu hodnotit moc dobře prostě proto, že mě film nebavil. 50 %