Asymetrická svině.

Co se týče mých filmových počátků, vše začalo ve Znojemském kině Hraničář, kam jsem jako malý člobrda ve věku šesti let, v 85tém roce poprvé zabloudil do potemnělého sálu a prakticky o samotě fascinovaně koukal na svůj první film na velkém plátně a jímala mne posvátná hrůza z očí Gappy zobrazených pod hladinou několika reflektory. Posléze se stalo kino Hraničář mou srdeční záležitostí, kde jsem také ještě za komárů viděl poprvé Star Wars: New Hope a abych nezapoměl také vynikajícího Mstitele s píšťalou či v té době pro mne fascinujícího Starmana od Carpentera.

Je pak jen samozřejmé, že s takovým rozverným čtyřlístkem mne film okamžitě chytnul za srdce, v té době byla má zvědavost živena i geniálním Magionem a VEGOU.

No a pak přišla revoluce sametová a revoluce které se říkalo VHS a já v deseti letech viděl skvosty jako Predátor, Komando, pokoutně jsem se na ORF díval na Vetřelce a mamka mne z nevědomosti vzala i na v té době neskutečného Terminátora! A objevil jsem Red Force, Ultra Force, koukali jsme s nejlepším kámošem ze základky na pět kazet denně, protože když jste si půjčili čtyři, pátá byla zdarma ... nikdy nezapomenu na Intersonic a jeho neskutečné one-man-show dabingy, Tygří Spáry, Krvavý Sport, Van Damma, Lungrena ... Noční můry 1 až milión, Lidi pod schody a další skvosty od Cravena, The Thing!!! ... Smrtonosnou past i zbraň... byla to nádherná doba :-)

Jak už to tak v životě chodí, Hraničář po desítkách dalších mnou zhlédnutých filmů pár let po revoluci zbourali a postavili místo něj hnusné parkoviště při pohledu na něž mne ještě teď pokaždé jímá vztek. Nicméně já objevil kino Svět, filmový klub a v něm Monty Pythony a jejich Life of Brian, Pasoliniho a jeho Dekameron či Salo anebo 120 dnů Sodomy, Jarmushe a jeho Dead Mana, Tornatoreho a jeho Biograf Ráj a spoustu dalších skvostů a to mne už navždy k filmu přikovalo.

A stejně jako byli rozliční reprezentantni filmového řemesla, které jsem na své cestě za svatým grálem filmového plátna potkával, tak rozličný je i můj vkus a rozmach co se týče filmů na které se dívám, s tím, že specifikem pro mne vždy zůstane žánr Hororu, který mne prostě baví a když se náhodou objeví takový skvost, jako Drag me to Hell od Raimiho, zase si znovu po letech pustím Evil Dead 2 a chrochtám blahem.

Omlouvám se všem filmečkům na které jsem zapoměl a hluboce se před nimi a jejich tvůrci klaním.