Až mi jednou spadne na zem nějaká pěkně drahá věc, na které mi záleží a rozbije se na padrť, zkusím si vzpomenout na Interstate 60 a Michaela J. Foxe. Třeba se mi potom po tváři rozlije lehký úsměv a svědci této události si při pohledu na mě s respektem v očích zase vzpomenou na doktora Chocholouška. Tedy ti, kteří neviděli..... Interstate 60.
I když je to někdy přeslazené a pořádně ulítlé, ta neskutečná porce pozitivní energie, která z celého filmu čiší se nedá jen tak opomenout. Úvodní a závěrečné nehrané scény ukazují, že na úvodních slovech filmu něco bude. Každý z nás má asi svého oblíbence, u mě je to jednoznačně Laura Linney-nenápadná, ale vynikající. Po její pravici na pomyslných stupních vítězů stojí Colin Firth, po levici Emma Thompson. Naopak hvězdy největší - Grant, Neeson, Knightley - na mě jako jednolivci velký dojem neudělali. Billy Mack mě celou dobu iritoval, ale tohle mě roztrhalo: "Děti, nekupujte drogy! Až se stanete hvězdou, budou vám je dávat zadarmo!".:-)
Není to zrovna studnice životních mouder, ale pobavit dokáže dobře. Veřejně glorifikovaný Macháček je fakt hodně dobrej a v hláškách se mu v Samotářích nikdo nevyrovná. Ne tak hereckým výkonem, kde mu zdatně šlape na paty Trojan, jehož postava si žádá pořádnou porci hereckého umu a taky ji dostává. Na opačném pólu stojí třeba Saša Rašilov, jehož postava nezapadá do jinak uvěřitelného příběhu. To i ten Křen hraje toho svého cynika mnohem líp. Mě se na Samotářích taky líbí, že někdo se celou dobu řeže smíchy a baví se komedií, jinému zase humor nesedne, ale ocení závěrečnou dramatickou vložku s Japonci a vše předtím bere zpětně třeba jako dílky mozaiky, které do sebe nakonci zapadnou. A Ondřejova manželka Lenka? Věřím, že takové ženy existují, protože jak by řekl klasik - trestat je lidské, odpouštět božské.
Já mám radši Belmonda v komediích. To je asi jediná moje subjektivní výtka, Josse dokáže s policajty pěkně vyběhnout a zvlášť závěrečné vyvrcholení na zámku je vynikající, scéna u vrtulníku už ale trochu kýčovitá. No a nemůžu nevzpomenout trochu úsměvnou pistolnickou scénu, kterou vzdají filmaři hold Tenkrát na Západě.
Jak miluji mainstreamové westerny, tak se mi libí, když to občas natočí někdo trošku jinak. Peckinpah a třeba Eastwood v Nesmiřitelných nás vracejí z těch romantických Leoneovských a Vinnetouovským výšin zpátky na zem. Není špatný vidět divoký západ trošku out of box, i když si na to člověk musí sakra zvyknout. Například aktivní přítomnost kulometu pěkně symbolizuje, za jaký že konec to tentokrát režisér vzal.
Paráda! Tým skladájící se ze dvou loserů a jedné chytré zkušené hlavy se zdá být vhodně namíchaným koktejlem. To by ovšem zlato nemohlo mít auru mající zhoubný vliv na myšlení zlatokopů. Podívám-li se na to trošku filozoficky, je to nadčasové dílo. A jestli ne už předtím, tak po závěrečné symbolické scéně u mě pátá hvězdička sedí tak pevně jako to zlato ve skále.
Tedy nedivím se, že Turci po uvedení filmu prskali. Černobílé vykreslení postav zrovna na objektivnosti nepřidá. Jinak je to ale více než dobře zpracované vězeňské drama se silnými momenty. Přidávám se k těm, kteří Billyho Hayese nelitují, není totiž IMHO proč.
Já čekal, že po pár deseti minutkách oťukávání se rozjede akce a mrtvý budu počítat i na palcích u nohy, až mi ruce nebudou stačit. Tady ale kvalita nahrazuje kvantitu. Každému úmrtí předchozí pořádná porce minut napětí a hutná atmosféra, která se vůbec celým filmem táhne jako černá nit. Profláklá scéna kytara/banjo je opravdu nezapomenutelná. Charaktery postav se zdají být celkem černobílé - namachrovaní měšťáci proti chudákům horalům, kterým chtějí vzít jejich svět. Po skončení filmu to možná už takhle vidět nebudete.:-)
Kdo má rád hory, neměl by si to nechat ujít. Ani se nechce věřit, že se to opravdu tak stalo. Jakou měl šanci na přežití? Vůle byla tady jenom základní ingrediencí, pak už jen neskutečné štěstí. Ve stodvaceti čtyřech dalších případech by to dopadlo špatně, ale i pan Murphy si někdy bere dovolenou (to je citace z jedné mé oblíbené knihy). Doporučuji i těm, kterým hory nic neříkají jako poselství o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat. Tak jsem si najednou vzpomněl na klišé, které kdysi zaznělo v Pobřeřní hlídce - umřít je lehký, žít je někdy dřina.
Také u druhé trilogie se mi poslední díl líbil nejvíce. Už od začátku je jasné, že proti předchozímu dílu to bude více o akci a méně o romantice. I ten Anakin je mi tady víc sympatický než ve dvojce.:-) Ve druhé půlce graduje temná stránka a příběh letí, postavy se vykreslují, vše se poutavým a gradujícím způsobem vyjasňuje. K dokonalosti chybělo velmi málo.
Možná bych v hodnocení přitlačil, kdybych viděl i jiné podle mnohých slabší verze. Takhle dávám jen na svůj pocit, který je rozpačitý. Zajímavé bylo postupné odhalování pravdy o pachateli. Že pes baskervillský není žádná stvůra ze záhrobí bylo jasné poměrně brzy a pak už to bylo jen o tom kdo je tím šprímařem. Horší to je s prostředím bažin a efekty jako třeba mlžný opar, kde je až příliš vidět, že je to TV film. Než mě odsoudíte, vězte, že filmy si nevybírám podle výše rozpočtu. Tady to na mě působilo ale až příliš kulisovým dojmem.
S tímto typem filmů mám dlouhodobě problém, protože na věci jako vymítání ďábla prostě nevěřím. Nebát se u hororu je jako nesmát se u komedie. Scény ze soudní síně snesou přísnější měřítko, ale i tak nepřeváží slabší hororovou část. Děkuji, jednou stačilo.
Není to Lazenby, který by mě zklamal. Na Conneryho sice nemá, ale v rámci možností nepropadl. Zato scénárista se střihačem se minuli povoláním, nebo prostě neměli své dny. Dokáži si představit zkrácení o třetinu, aniž by výrazně utrpěl příběh a akční scény dostaly správný říz. Chtěl jsem to zkusit, nevěřil jsem, že je to až tak špatné, ale tohle prostě doporučit nemůžu.
Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři.
Jak mám Coeny rád, tak mě tady zklamali. Ne proto, že by mi vadilo málo drsných scén. Na filmech Coenů si cením jiných atributů - atmosféry a napětí. Do filmu jsem se stále nemohl nějak "dostat", zřejmě i díky antipatii vůči šerifu Cogburnovi. Podobně jsem si nenašel pojítko s Mattie. Mé hodnocení není ovlivněno zklamáním z velkých očekávání (že film natočili Coeni jsem se dozvěděl až v závěrečných titulcích), ale tím, že jsem se nedokázal ztotožnit se zásadními postavami.
Hercům není moc co vytknout. Zasádní problém mám s celkovým pojetím akce dělané až příliš na efekt. Jsou filmy, u kterých mi nereálno a jednoduchá dějová linka nevadí a pak ty, u kterých mě tyto charakteristiky iritují. Děkuji kolegovi Gudaulinovi, který to za mě vše precizně a výmluvně shrnul.
Nikoliv hvězdný James Stewart odvádějící opět vynikající výkon, ale John Dall je v mých očích zářící hvězdou této divadelní hry. Na začátku až cynicky sebevědomý Brandon v průběhu času pomalu ale jistě ztrácí onu vnitřní jistotu, aby byl na konci zcela převálcován učitelem Rupertem. Jeho vtíravé otázky by dostaly do uzkých i psychicky silnější individua, než byl Brandonův parťák Philip. Jen si tak říkám, kolik už asi sedí v chládku takových Brandonů, kteří byli více než 100% přesvědčeni, že právě ta jejich vražda je ta dokonalá.:-) O způsobu natáčení a střihu již bylo napsáno dost. Jen dodám, že herecké výkony to tím skutečně staví do zcela jiné roviny - klobouk dolů.
Můj oblíbenec Hitchcock v nejlepší formě. V poslední půl hodině nabízí strhující tempo a napětí - hledání zapalovače v kanálu a zblázněný kolotoč jsou scény, které jen tak z paměti nevymizí. Stejně jako po celou dobu excelentní a charismatický Robert Walker.
Zvlášť výborná první půlka s mlhavým počasím a minimalistickou Hapkovou hudbou boduje - horor jak má být. K dokonalosti mi chybělo snad jen příliš brzké odhalení netvora, mimochodem výborně namaskovaného.
Bigelow se povedlo pomocí dokumentární kamery a absence hudby v klíčových scénách navodit atmosféru napětí. Já ji to prostě baštil. Stejně tak atmosféru v US Army kasárnách postihla víc než dobře. Trošku problém mám s chováním seržanta Jamese - asi i v reálu se najdou takový blázni, kteří si místo použití robota obléknou rovnou pyrotechnický oblek a jdou na věc. Zní to cynicky, ale vycvičit takového experta není jistě nic levného, takže pochybuji, že by nadřízení takové chování tolerovali. Měl jsem taky trošku guláš v těch šaržích - jednou rozkazoval Sanborn Jamesovi, pak to bylo naopak... Toho Oskara nevím nevím, ale nadprůměrná podívaná to určitě byla.
Z námětu se dalo vytěžit víc. Na to že je to příběh podle skutečnosti, postrádám u Odporu větší uvěřitelnost scén. Chování Němců mi někdy přišlo dost naivní. Craigovi chybělo charisma velitele tlupy, jako Bond mi seděl určitě víc. Zwick celkem boduje v akčních scénách, v navození atmosféry lesního partyzánského tábora ale selhává. Realita byla jistě o dost drsnější. Odpor neoslnil, ale ani nepropadl.
Mám-li charakterizovat nového King Konga stručně a jasně, řeknu nevyrovnaný. Úvodní zhruba třetina je dost nudná a moc se toho neděje. Druhá akční část přinese dokonalé trikové a vizuální orgie - nejlepší část filmu. A potom příliš natahovaný romantický závěr. Těším se na původní verzi z třicátých let.
Casino Royale se pro mě stalo nezapomenutelným díky úvodní písni You know my name (velmi povedený cover od Poets of the Fall) a parkourové scéně. Oboje po několik dalších týdnů úspěšně zkonzumovalo pěkných pár hodin mého volného času na youtube.:-) Daniel Craig padl výborně do role ještě mladého někdy nerozvážného Bonda. Když Le Chiffre vytáhl nůž u povalené židle skoro jsem zapomněl, že Bond přece nemůže nikdy zemřít. Brrrr....
Originální nápad ruku v ruce s nízkorozpočtovým zpracováním resultuje v příjemné překvapení. Nekterým filmům prostě prostě nízký rozpočet sedí. Tady by bylo více peněz jen na škodu.
Přelomový film Stevena Spielberga. Pouštím si zásadně jen v zimě, abych na něj do léta zapomněl a mohl vlézt u moře s normálním tepem do vody. Ideální film na cestu zájezdovým autobusem na Jadran.:-)
Kdo by neznal Frankie Goes to Hollywood? Jenže, když Vám jejich 3-4 hity režisér opakovaně servíruje i v situacích, kde se to nehodí, je to už otrava. Jan Potměšil mě nepřesvědčil. Nejlepší byl Roman Skamene, pro kterého jsou tyto role jako ušité.
Podle názvu jeden z mnoha béčkových hororů. Pokud ale budete správně naladěni, čeká Vás ojedinělý zážitek - napínavý, naturalistický. A pořád s pocitem, že by se to mohlo stát. A i kdyby mě před koncem filmu k plnému hodnocení něco chybělo, jako že nechybělo, tak bych za ten šokující konec na hodnocení přitlačil. Můžete při něm skřípat zuby, zatínat vzteky pěsti nebo si jít vybít vztek na teenagerovi, který vám už dlouho pije krev, ale tam se prostě ukázalo, kde je ten rozdíl mezi thrillerem klasy A a B. A ještě jednou - zapomeňte na ten název.
Ani klišovitý děj bez překvapení není v tomto případě otravný, protože to podání je nenásilné a vtipné. Mě v žánrovém zařazení ještě chybí komedie. Ten skok ala kufr do jezírka byl dokonalý.:-)
Určitě bych nechtěl, aby se motion-capture technologie stala mainstreamem a ani tomu nevěřím. Jako příjemné oživení to ale bylo moc dobré. Děj je tady průměrný a ničím výjimečný. Jde tu opravdu jen a jen o ten vizuální zážitek. Pro někoho větší, pro někoho menší.
Moje komentáře
Interstate 60 (2002)
Až mi jednou spadne na zem nějaká pěkně drahá věc, na které mi záleží a rozbije se na padrť, zkusím si vzpomenout na Interstate 60 a Michaela J. Foxe. Třeba se mi potom po tváři rozlije lehký úsměv a svědci této události si při pohledu na mě s respektem v očích zase vzpomenou na doktora Chocholouška. Tedy ti, kteří neviděli..... Interstate 60.
Láska nebeská (2003)
I když je to někdy přeslazené a pořádně ulítlé, ta neskutečná porce pozitivní energie, která z celého filmu čiší se nedá jen tak opomenout. Úvodní a závěrečné nehrané scény ukazují, že na úvodních slovech filmu něco bude. Každý z nás má asi svého oblíbence, u mě je to jednoznačně Laura Linney-nenápadná, ale vynikající. Po její pravici na pomyslných stupních vítězů stojí Colin Firth, po levici Emma Thompson. Naopak hvězdy největší - Grant, Neeson, Knightley - na mě jako jednolivci velký dojem neudělali. Billy Mack mě celou dobu iritoval, ale tohle mě roztrhalo: "Děti, nekupujte drogy! Až se stanete hvězdou, budou vám je dávat zadarmo!".:-)
Samotáři (2000)
Není to zrovna studnice životních mouder, ale pobavit dokáže dobře. Veřejně glorifikovaný Macháček je fakt hodně dobrej a v hláškách se mu v Samotářích nikdo nevyrovná. Ne tak hereckým výkonem, kde mu zdatně šlape na paty Trojan, jehož postava si žádá pořádnou porci hereckého umu a taky ji dostává. Na opačném pólu stojí třeba Saša Rašilov, jehož postava nezapadá do jinak uvěřitelného příběhu. To i ten Křen hraje toho svého cynika mnohem líp. Mě se na Samotářích taky líbí, že někdo se celou dobu řeže smíchy a baví se komedií, jinému zase humor nesedne, ale ocení závěrečnou dramatickou vložku s Japonci a vše předtím bere zpětně třeba jako dílky mozaiky, které do sebe nakonci zapadnou. A Ondřejova manželka Lenka? Věřím, že takové ženy existují, protože jak by řekl klasik - trestat je lidské, odpouštět božské.
Profesionál (1981)
Já mám radši Belmonda v komediích. To je asi jediná moje subjektivní výtka, Josse dokáže s policajty pěkně vyběhnout a zvlášť závěrečné vyvrcholení na zámku je vynikající, scéna u vrtulníku už ale trochu kýčovitá. No a nemůžu nevzpomenout trochu úsměvnou pistolnickou scénu, kterou vzdají filmaři hold Tenkrát na Západě.
Divoká banda (1969)
Jak miluji mainstreamové westerny, tak se mi libí, když to občas natočí někdo trošku jinak. Peckinpah a třeba Eastwood v Nesmiřitelných nás vracejí z těch romantických Leoneovských a Vinnetouovským výšin zpátky na zem. Není špatný vidět divoký západ trošku out of box, i když si na to člověk musí sakra zvyknout. Například aktivní přítomnost kulometu pěkně symbolizuje, za jaký že konec to tentokrát režisér vzal.
Poklad na Sierra Madre (1948)
Paráda! Tým skladájící se ze dvou loserů a jedné chytré zkušené hlavy se zdá být vhodně namíchaným koktejlem. To by ovšem zlato nemohlo mít auru mající zhoubný vliv na myšlení zlatokopů. Podívám-li se na to trošku filozoficky, je to nadčasové dílo. A jestli ne už předtím, tak po závěrečné symbolické scéně u mě pátá hvězdička sedí tak pevně jako to zlato ve skále.
Půlnoční expres (1978)
Tedy nedivím se, že Turci po uvedení filmu prskali. Černobílé vykreslení postav zrovna na objektivnosti nepřidá. Jinak je to ale více než dobře zpracované vězeňské drama se silnými momenty. Přidávám se k těm, kteří Billyho Hayese nelitují, není totiž IMHO proč.
Vysvobození (1972)
Já čekal, že po pár deseti minutkách oťukávání se rozjede akce a mrtvý budu počítat i na palcích u nohy, až mi ruce nebudou stačit. Tady ale kvalita nahrazuje kvantitu. Každému úmrtí předchozí pořádná porce minut napětí a hutná atmosféra, která se vůbec celým filmem táhne jako černá nit. Profláklá scéna kytara/banjo je opravdu nezapomenutelná. Charaktery postav se zdají být celkem černobílé - namachrovaní měšťáci proti chudákům horalům, kterým chtějí vzít jejich svět. Po skončení filmu to možná už takhle vidět nebudete.:-)
Pád do ticha (2003)
Kdo má rád hory, neměl by si to nechat ujít. Ani se nechce věřit, že se to opravdu tak stalo. Jakou měl šanci na přežití? Vůle byla tady jenom základní ingrediencí, pak už jen neskutečné štěstí. Ve stodvaceti čtyřech dalších případech by to dopadlo špatně, ale i pan Murphy si někdy bere dovolenou (to je citace z jedné mé oblíbené knihy). Doporučuji i těm, kterým hory nic neříkají jako poselství o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat. Tak jsem si najednou vzpomněl na klišé, které kdysi zaznělo v Pobřeřní hlídce - umřít je lehký, žít je někdy dřina.
Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005)
Také u druhé trilogie se mi poslední díl líbil nejvíce. Už od začátku je jasné, že proti předchozímu dílu to bude více o akci a méně o romantice. I ten Anakin je mi tady víc sympatický než ve dvojce.:-) Ve druhé půlce graduje temná stránka a příběh letí, postavy se vykreslují, vše se poutavým a gradujícím způsobem vyjasňuje. K dokonalosti chybělo velmi málo.
Pes baskervillský (TV film) (1983)
Možná bych v hodnocení přitlačil, kdybych viděl i jiné podle mnohých slabší verze. Takhle dávám jen na svůj pocit, který je rozpačitý. Zajímavé bylo postupné odhalování pravdy o pachateli. Že pes baskervillský není žádná stvůra ze záhrobí bylo jasné poměrně brzy a pak už to bylo jen o tom kdo je tím šprímařem. Horší to je s prostředím bažin a efekty jako třeba mlžný opar, kde je až příliš vidět, že je to TV film. Než mě odsoudíte, vězte, že filmy si nevybírám podle výše rozpočtu. Tady to na mě působilo ale až příliš kulisovým dojmem.
V moci ďábla (2005)
S tímto typem filmů mám dlouhodobě problém, protože na věci jako vymítání ďábla prostě nevěřím. Nebát se u hororu je jako nesmát se u komedie. Scény ze soudní síně snesou přísnější měřítko, ale i tak nepřeváží slabší hororovou část. Děkuji, jednou stačilo.
V tajné službě Jejího veličenstva (1969)
Není to Lazenby, který by mě zklamal. Na Conneryho sice nemá, ale v rámci možností nepropadl. Zato scénárista se střihačem se minuli povoláním, nebo prostě neměli své dny. Dokáži si představit zkrácení o třetinu, aniž by výrazně utrpěl příběh a akční scény dostaly správný říz. Chtěl jsem to zkusit, nevěřil jsem, že je to až tak špatné, ale tohle prostě doporučit nemůžu.
Bídníci (1934)
Už je to více než 10 let, co jsem přečetl fantastickou knihu a s podivem teprve nyní jsem si našel čas shlédnout první adaptaci. Dle počtu hodnocení je evidentně ve stínu slavnějích verzí. Já toho ale moc vytknout nemůžu. Stopáž je vražedná a možná dost lidí odradí, ale uteče to rychleji, než se zdá. Film nemá žádné závratné tempo, ale rozhodně se nedá říct, že se vleče. Pořád se něco děje, všechny fragmenty do sebe krásně zapadají. Ono také zfilmovat rozsáhlý román bez vynechání důležitých pasáží je kumšt. Hercům logicky vévodí výborní představitelé Valjeana a Javerta. Momenty, kdy jsou oba na scéně, jsou vrcholné pasáže filmu. Jejich vztah neskutečně graduje, až k pro někoho možná překvapivému konci. Až se dostanu k jiným adaptací, pokusím se o porovnání. Za tuto verzi silné čtyři.
Opravdová kuráž (2010)
Jak mám Coeny rád, tak mě tady zklamali. Ne proto, že by mi vadilo málo drsných scén. Na filmech Coenů si cením jiných atributů - atmosféry a napětí. Do filmu jsem se stále nemohl nějak "dostat", zřejmě i díky antipatii vůči šerifu Cogburnovi. Podobně jsem si nenašel pojítko s Mattie. Mé hodnocení není ovlivněno zklamáním z velkých očekávání (že film natočili Coeni jsem se dozvěděl až v závěrečných titulcích), ale tím, že jsem se nedokázal ztotožnit se zásadními postavami.
Hard Boiled (1992)
Hercům není moc co vytknout. Zasádní problém mám s celkovým pojetím akce dělané až příliš na efekt. Jsou filmy, u kterých mi nereálno a jednoduchá dějová linka nevadí a pak ty, u kterých mě tyto charakteristiky iritují. Děkuji kolegovi Gudaulinovi, který to za mě vše precizně a výmluvně shrnul.
Provaz (1948)
Nikoliv hvězdný James Stewart odvádějící opět vynikající výkon, ale John Dall je v mých očích zářící hvězdou této divadelní hry. Na začátku až cynicky sebevědomý Brandon v průběhu času pomalu ale jistě ztrácí onu vnitřní jistotu, aby byl na konci zcela převálcován učitelem Rupertem. Jeho vtíravé otázky by dostaly do uzkých i psychicky silnější individua, než byl Brandonův parťák Philip. Jen si tak říkám, kolik už asi sedí v chládku takových Brandonů, kteří byli více než 100% přesvědčeni, že právě ta jejich vražda je ta dokonalá.:-) O způsobu natáčení a střihu již bylo napsáno dost. Jen dodám, že herecké výkony to tím skutečně staví do zcela jiné roviny - klobouk dolů.
Cizinci ve vlaku (1951)
Můj oblíbenec Hitchcock v nejlepší formě. V poslední půl hodině nabízí strhující tempo a napětí - hledání zapalovače v kanálu a zblázněný kolotoč jsou scény, které jen tak z paměti nevymizí. Stejně jako po celou dobu excelentní a charismatický Robert Walker.
Panna a netvor (1978)
Zvlášť výborná první půlka s mlhavým počasím a minimalistickou Hapkovou hudbou boduje - horor jak má být. K dokonalosti mi chybělo snad jen příliš brzké odhalení netvora, mimochodem výborně namaskovaného.
Smrt čeká všude (2008)
Bigelow se povedlo pomocí dokumentární kamery a absence hudby v klíčových scénách navodit atmosféru napětí. Já ji to prostě baštil. Stejně tak atmosféru v US Army kasárnách postihla víc než dobře. Trošku problém mám s chováním seržanta Jamese - asi i v reálu se najdou takový blázni, kteří si místo použití robota obléknou rovnou pyrotechnický oblek a jdou na věc. Zní to cynicky, ale vycvičit takového experta není jistě nic levného, takže pochybuji, že by nadřízení takové chování tolerovali. Měl jsem taky trošku guláš v těch šaržích - jednou rozkazoval Sanborn Jamesovi, pak to bylo naopak... Toho Oskara nevím nevím, ale nadprůměrná podívaná to určitě byla.
Odpor (2008)
Z námětu se dalo vytěžit víc. Na to že je to příběh podle skutečnosti, postrádám u Odporu větší uvěřitelnost scén. Chování Němců mi někdy přišlo dost naivní. Craigovi chybělo charisma velitele tlupy, jako Bond mi seděl určitě víc. Zwick celkem boduje v akčních scénách, v navození atmosféry lesního partyzánského tábora ale selhává. Realita byla jistě o dost drsnější. Odpor neoslnil, ale ani nepropadl.
King Kong (2005)
Mám-li charakterizovat nového King Konga stručně a jasně, řeknu nevyrovnaný. Úvodní zhruba třetina je dost nudná a moc se toho neděje. Druhá akční část přinese dokonalé trikové a vizuální orgie - nejlepší část filmu. A potom příliš natahovaný romantický závěr. Těším se na původní verzi z třicátých let.
Casino Royale (2006)
Casino Royale se pro mě stalo nezapomenutelným díky úvodní písni You know my name (velmi povedený cover od Poets of the Fall) a parkourové scéně. Oboje po několik dalších týdnů úspěšně zkonzumovalo pěkných pár hodin mého volného času na youtube.:-) Daniel Craig padl výborně do role ještě mladého někdy nerozvážného Bonda. Když Le Chiffre vytáhl nůž u povalené židle skoro jsem zapomněl, že Bond přece nemůže nikdy zemřít. Brrrr....
Kostka (1997)
Originální nápad ruku v ruce s nízkorozpočtovým zpracováním resultuje v příjemné překvapení. Nekterým filmům prostě prostě nízký rozpočet sedí. Tady by bylo více peněz jen na škodu.
Čelisti (1975)
Přelomový film Stevena Spielberga. Pouštím si zásadně jen v zimě, abych na něj do léta zapomněl a mohl vlézt u moře s normálním tepem do vody. Ideální film na cestu zájezdovým autobusem na Jadran.:-)
Bony a klid (1987)
Kdo by neznal Frankie Goes to Hollywood? Jenže, když Vám jejich 3-4 hity režisér opakovaně servíruje i v situacích, kde se to nehodí, je to už otrava. Jan Potměšil mě nepřesvědčil. Nejlepší byl Roman Skamene, pro kterého jsou tyto role jako ušité.
Jezero smrti (2008)
Podle názvu jeden z mnoha béčkových hororů. Pokud ale budete správně naladěni, čeká Vás ojedinělý zážitek - napínavý, naturalistický. A pořád s pocitem, že by se to mohlo stát. A i kdyby mě před koncem filmu k plnému hodnocení něco chybělo, jako že nechybělo, tak bych za ten šokující konec na hodnocení přitlačil. Můžete při něm skřípat zuby, zatínat vzteky pěsti nebo si jít vybít vztek na teenagerovi, který vám už dlouho pije krev, ale tam se prostě ukázalo, kde je ten rozdíl mezi thrillerem klasy A a B. A ještě jednou - zapomeňte na ten název.
Železný obr (1999)
Ani klišovitý děj bez překvapení není v tomto případě otravný, protože to podání je nenásilné a vtipné. Mě v žánrovém zařazení ještě chybí komedie. Ten skok ala kufr do jezírka byl dokonalý.:-)
To, co dýchám (2007)
Kdyby nebylo Magnolie a Crash, tak bych dal i víc. Těžko něco vytknout. Ve srovnání se zmíněnými skvosty ale přeci jen to něco chybí.
Beowulf (2007)
Určitě bych nechtěl, aby se motion-capture technologie stala mainstreamem a ani tomu nevěřím. Jako příjemné oživení to ale bylo moc dobré. Děj je tady průměrný a ničím výjimečný. Jde tu opravdu jen a jen o ten vizuální zážitek. Pro někoho větší, pro někoho menší.