novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


392 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 34 50 66
    • 26.3.2017  12:48

    Vnadí osudovým podtitulem, ale podráží si nohy už úvodním blouděním hlavní hrdinky. Falešných jump scares (plechovka, tiskárna) je tolik, že mě pak ty skutečné, za kterými se skrývá nějaká vykutálená potvora, už ani nenadzvednou. Když se navíc přitvrdí, zůstává akce zoufale sterilní, atmosféra se nedostává a i slibné momenty tak zůstávají smutně zapomenutelné. Nejtragičtější jsou ale desítky logických chyb, které vytrhávají z jinak více než slušného tempa. Není překvapením, že nečekaně úspěšné snažení o velkolepý závěr srážejí hloupé pointy, ale nakonec zůstávám i díky sympaticky zběsile přehrávajícímu Glenovi téměř smířený. Očekávání totiž byla téměř v záporných hodnotách.

    • 24.3.2017  09:56
    Život (2017)
    ****

    Ve chvílích, kdy se Espinosa pokouší o Gravitační krůčky, mumlám si pro sebe něco o přestřelených ambicích, ale jakmile se naplno projeví inspirace jistým legendárním vesmírným tvorem, je vyhráno. Napětí neustoupí snad ani na okamžik, Jake Gyllenhaal drží i scény plné zdánlivě nic neříkajících dialogů a ještě pěkných pár hodin po skončení pokračuje vtíravý dojezd, který mě nutí přemýšlet o příčinách a následcích.

    • 21.3.2017  10:52

    Po stránce pohádky i muzikálu do absolutního konce odvedená práce, kde z kostýmů, výpravy, choreografie a Emmy Watson oči přecházejí. Film, který splnil všechno, co během předlouhého čekání slíbil.

    • 18.3.2017  13:30
    Luke Cage (TV seriál) (2016)
    ****

    1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale právě ta největší devíza. Jeho zápal a neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá Misty v až sugestivním podání Simone Missick.

    • 18.3.2017  13:13
    This Is Us (TV seriál) (2016)
    ****

    1. série - 85% - Esence kvalitního rodinného dramatu, kde se pro dojemnou momentku nebo hloubavý všeobjímající monolog nejde daleko. Od pilotního dílu, který si diváka namotá falešně návodným konceptem, jsem měl hlavní postavy pod kůží, zejména obdivuhodné rodiče Rebeccu a Jacka. Těsně za nimi se stále nachází i troubík Kevin, který mě sice svými osudy baví téměř nejvíc, ale jeho neustálé chybování, kdy se ve vztahových i rodinných peripetiích chová jako slon v porcelánu, už od jistého bodu překračují hranici klukovin a hraničí s nefalšovanou blbostí. Celá tahle parta sympatických osobností ale nejlépe funguje jako celek a protože i přes do mrtě těžená citlivá témata nikdy neklouže k sebeparodii, fascinuje mě tenhle fenomén stále víc, i kdyby jen tím, jak je pro širokou veřejnost těžké jeho bezelstnosti odolat.

    • 16.3.2017  15:41
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    ***

    Nejdřív jsem měl pocit, že se na specifickou sžíravou náladu musím jenom naladit, později jsem věřil, že nejlepší epizody mě teprve čekají, ale ani po třech sériích se moje drobné rozčarování nelepší. Název mě sice explicitně navádí k tomu, co se bude současné společnosti nastavovat, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jednotlivé zápletky jsou i přes různorodost námětů ve výsledku téměř stále o tom samém. Ve více než polovině příběhů se objeví nejnovější výdobytek techniky, který je ale lidmi samotnými dříve či později zneužit k tomu, aby znevýhodnili, ponížili či rovnou zabili buď člověka blízkého, člověka cizího, případně některou z těch věcí provedli i sami sobě. A to pak může být celý seriál natočený technicky sebelépe, ale onen depresivní stereotyp se zají téměř hned.

    • 15.3.2017  21:31

    Detektivní příběhy se o mě otírají jen zřídka, ale když se objeví nějaký povedený, většinou nepohrdnu. Brooker v dosud nejrozmáchlejším díle skládá poctu severským fenoménům poslední dekády a i přes příjemně znepokojivou atmosféru si ukusuje příliš velké sousto. Devadesát minut je v tomto případě skutečně nezvladatelná dávka, která potvrzuje, že hlavní tvůrce seriálu je chtě nechtě megaloman, který ve výsledku téměř pokaždé všechno přestřelí. Tentokrát se mě navíc pokouší přivést k šílenství tím, že si během vyšetřování jako vypravěč snad čtyřikrát vypomůže některou z postav, která jen vyjeveně zírá na monitor na nějakou právě pro tu chvíli průlomovou informaci a všem okolo nahlas sděluje, že teď už je případ konečně rozlousknutý. Black Mirror má něco do sebe, ale právě touhle unavenou poctou každé druhé kriminálce se mi definitivně poněkud zprotivil.

    • 15.3.2017  21:29

    Na papíře vše vypadalo jako zlom v mém vnímání celého seriálu. Atraktivní a dost možná dosud nejaktuálnější téma, v hlavní roli moje milovaná Bryce, jako její bratr sympaťák James Norton, za kamerou spolehlivý Joe Wright - a přesto zůstávám zklamaný. Nemám totiž rád příběhy, ve kterých je ústřední charakter trestán za chyby, které neudělal a v jejich důsledku pak vláčen čím dál ohavnějším bahnem. Z Nosedive tak místo nezapomenutelné podívané zůstává jen pocit permanentního vytočení.

    • 14.3.2017  19:17

    Nejlepší námět dosavadních dvou sérií doplňuje skličující atmosféra a minimálně jeden tuze nepříjemný zvrat. Stejně to ale nestačí. Jak dojde na pointování toho, proč jsme viděli všechno to, co jsme viděli, nedrží ta dosud téměř ohlušující lavina nápadů ani trochu pohromadě. A to je při katarzi sedmdesátiminutové epizody slušný problém.

    • 11.3.2017  15:52
    Lovcova noc (1955)
    **

    Zůstává otázkou, zda je Robert Mitchum vážně tak perfektním hercem, nebo je jen na rozdíl od většiny zúčastněných hercem alespoň dobrým. S výjimkou miloučké a uvěřitelné Sally Jane Bruce v roli Pearl mi totiž ostatní klíčové charaktery pily krev svým hloupým chováním a jejich představitelé toporným vyjadřováním veškerých emocí, což nejpalčivěji platí o mladém představiteli hlavního hrdiny Johna, Billym Chapinovi. Každý jeho úlek či úleva jsou nepochopitelným utrpením. I s lepším castingem by ale příběh nezdolného vlka v rouše beránčím nebyl ničím jiným, než unavenou báchorkou, prostoupenou náhodně se zjevujícími kladnými či polepšenými postavami a přespříliš nasládlým bohabojným poselstvím.

    • 4.3.2017  19:26

    Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo loňské Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes naposledy.

    • 28.2.2017  12:50
    Oscar 2017 (TV pořad) (2017)
    ****

    Do samého závěru nejlepší oscariáda, jakou jsem kdy viděl. Dvojice předávajících perfektně spárované, hluchá místa kompletně vymizela a moderátor střílí ostrými. Všechny Kimmelovy trademarky (od Guillerma přes strkanice s Mattem Damonem až po Mean Tweets) fungují dokonale, děkovačky se drží přesně mezi emocionálností a adekvátností a sošky dostávají zasloužení sympatičtí vítězové. Jenže pak přijde chvíle, kdy je tvůrcům jednoho z nejlepších filmů posledních let doslova vyrvána finální cena a je předána nejslabšímu nominovanému. A to nejen, že nechci už nikdy vidět, ale celý ultrapozitivní dojem z celého večera rázem hořkne.

    • 27.2.2017  10:24

    Vzpomínka na Christinu Grimmie je pořád ještě příliš palčivá. U nás nepříliš známá zpěvačka měla nejen krásný a silný hlas, ale i sympatické vystupování, vstřícnost k fanouškům a - jak dokazuje Matchbreaker - tak i parádní komediální timing. Christinina zbytečná smrt rukou šíleného "fanouška" tak kalí dojmy z téhle nápadité nezávislé romantické komedie a omládlé parafráze na excelentního (K)lamače srdcí, kterou u nás bohužel uvidí tak pět a půl diváka.

    • 24.2.2017  08:14
    Mlčení (2016)
    ***

    Obdivuji Scorseseho za to, že po divácky atraktivních kouscích typu Vlka z Wall Street nebo Prokletého ostrova bez váhání sáhne po srdeční záležitosti, u které mu musí být od začátku jasné, že komerčně narazí. A jak je u srdečních záležitostí zvykem, člověk jen nerad něco vynechává, omezuje či zkracuje. Boj za pravdu, proti utrpení i s vlastním já je v jeho podání i díky fenomenálnímu Garfieldovi v dobrém slova smyslu zničující podívaná, která nastoluje sto a jednu otázku, ale sází je většinu času na jedno a to samé téma, což se při takto štědré stopáži chtě nechtě omezí i vstřícnému divákovi. Skrz Prietovu strhující kameru se na Mlčení velice dobře dívá, ale vzhledem k až polopaticky pomalému scénáři se s ním hůře mluví.

    • 23.2.2017  09:00
    Lion (2016)
    ****

    V rovině jednostranného cílení na litování osiřelých či opuštěných indických dětí jsem si příliš jistý nebyl, ale když s přibývajícími minutami přibudou i motivy, je to hned jiná písnička. Sarú totiž kromě rodiny a odpovědí na otázky hledá i sám sebe a v podání vyzrálého Patela mu tuto polohu věřím do poslední minuty. V kombinaci s doceněným dramatickým comebackem Nicole Kidman se z letošního akademického otloukánka stává překvapivě ambiciózní kousek, snadno překonávající některé příliš okatě zaměřené favority.

    • 15.2.2017  19:15

    Definitivní důkaz toho, že Omar Sy je králem dramedií se sociálním podtextem. Nedotknutelní mohli být náhoda, Samba pak štěstí, ale tentokrát už jde o sázku na jistotu. Na svojí domácí půdě tenhle chodící optimismus zkrátka vedle nesáhne. A i když se zvraty mohou zdát jako očekávané a až příliš na city hrající, vine se celým příběhem menší, ale o to důležitější, oči otevírající myšlenka o užívání si života plnými doušky. A to pak slzy pálí pořádně.

    • 9.2.2017  08:19

    Audiovizuálně jde o zážitek, na kterém jsou roky dřiny vidět do poslední vteřiny. Scénáři je ale potřeba udělat naproti ne jeden, ale deset kroků - a ještě to možná bude málo. Pro nesprávně naladěné čiré zlo, pro diváka otevřeného introspekčním podnětům dech beroucí.

    • 6.2.2017  12:10
    Moonlight (2016)
    ***

    Sociální, rasovou, sexuální tematikou cílené až příliš okatě na vrub všem výtkám, které k oscarovkám mířily o rok dříve. Chironovi musí divák fandit, i kdyby nechtěl, protože jeho nejzásadnějším spoluhráčem je překvapivě přehrávající Naomie Harris. Problém mám ale i s celkovou formou. Ta je zvolená šikovně, i když se nemůžu rozhodnout, jestli její částečné odkoukání od Linklaterova Chlapectví je kladem nebo záporem. Zůstává ale bolestně vyprázdněná, protože nešikovně vynechává dějové střípky, které mě zajímají mnohem víc než vztah hlavního hrdiny s nepoučitelnou matkou. S Moonlight tak doteď bojuji, protože mi sice učarovaly absolutní výkony Aliho nebo Hollanda, ale hlasitý dojem dramatu pro drama se ani jim setřást nepodařilo.

    • 2.2.2017  16:01

    Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji.

    • 26.1.2017  11:23
    Spojenci (2016)
    ****

    Zemeckis je označován za vizionáře, ale v jádru je a vždy bude staromilem. A to staromilem vykutáleným, protože Spojenci se nějakou dobu tváří jako válečná marocká brakovka, později se přes vyhrocená akční intermezza promění do poctivého dramatu a nebojí se koketovat i s pořádnou porcí napětí. S přibývajícím časem navíc přibývají i vrstvy vyprávění a na konci tak zůstane na jazyku chuť příjemně nadžánrové podívané, která dává zapomenout i na příliš rozvláčné tempo první třetiny.

    • 23.1.2017  14:14
    Fences (2016)
    ***

    Rodinná sága na třech lokacích, která chce být rozmáchlá tématem, délkou i poselstvím. Právě na to ale nejvíc doplácí, protože zabředává do nekonečných monologů kulometného Washingtona a atmosféru nechá diváka nasát skrze předlouhá tlachání o ničem. V nedramatických chvílích se tak zbytečně mělní jinak tíživě skvělé herecké výkony hlavní dvojice a nejvíce je na nich znát zásadní neduh filmu, tedy neschopnost překročit divadelní formu. Ten zamýšlený vybroušený příběh obyčejných lidí v obyčejné době na obyčejném místě tam někde schovaný je, ale přes odrazující prolog a vyprázdněný epilog se k němu dostávám jen velice ztěžka.

    • 19.1.2017  18:33
    Rozpolcený (2016)
    ****

    Nekompromisní thriller o tom, že všechno zlé je pro něco dobré. McAvoy září naplno, vedlejší charaktery mu adekvátně přihrávají a nebýt toho, že scénář občas přitlačí na pilu až příliš, odcházím div ne s potleskem. Mně profesně blízký námět je navíc tak akorát přepálený na hranici nadpřirozeného pomrkávání, aby třeba dokázal pár lidem otevřít oči. Shyamalan je k mé velké radosti u veřejnosti opět za krále, ale vítat ho zpět nemám v plánu. Pro mě totiž nikdy neodešel.

    • 19.1.2017  11:46

    Že mi nejvíc brouků za poslední dobu podstrčí do hlavy právě nepěkně podceňovaná animovaná všehochuť lecčeho viktoriánského a vůbec celoevropsky dobového, na co si jen vzpomenu, tomu říkám překvapení. Impériu mrtvých se to přesto povedlo i poté, co jsem byl k premise o zkoumavém Johnu Watsonovi jaksepatří skeptický. Mám ale tuze rád nedávno ukončený (a taktéž nedoceněný) seriál Penny Dreadful, jehož jedna linka se věnuje právě pokusům doktora Frankensteina a fyzickým i duševním následkům, které je mohou následovat. Makiharova podívaná tuto linku velmi důkladně rozebírá emocionálním, technickým i velkolepě steampunkovým směrem a ze zdánlivé splácaniny (těch vesmírů, filozofií a neslučitelných autorů se zde opravdu potkává obrovská hromada) tak dělá chvílemi až existenciální dílo, stále na základě dobrodružného spektáklu. Otázky a úvahy o vlastní smrtelnosti, podpořené nejednoznačným závěrem, tak od zhlédnutí víří v netušené míře.

    • 13.1.2017  08:34

    Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec nesnesitelně natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se ponořil celkem pětkrát a omrzel mě až od Black Flag dál, zatímco Eziova trilogie patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence čehokoli jiného, než obušků, je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet.

    • 11.1.2017  14:35

    Mám rád příběhy lidí, kteří mají v životě většinu věcí špatně a přesto by nic neměnili. Čert tomu chtěl, že se takové příběhy často odehrávají v Texasu. Z vloupaček Tobyho a Tannera mám pocit palčivého stesku po starých časech, které se nevrátí a brumlavý ranger Jeffa Bridgese piluje westernové kontury téměř k dokonalosti. V kombinaci s perfektní kamerou, která všechny širé dálavy zabírá s pohlcující zasněností, nemám daleko k nejvyššímu hodnocení. Zabraňuje mi v něm jediné - neodbytný pocit, že opisování z Tahle země není pro starý bylo až příliš.

    • 5.1.2017  13:42
    La La Land (2016)
    *****

    Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce.

    • 4.1.2017  10:45
    Kronika (2012)
    *****

    Už když jsem si překvapeně užíval veřejně nenáviděný restart Fantastické čtyřky, tušil jsem, že mi tenhle režisér bude stát za bližší zkoumání a Kronika to potvrzuje mnohonásobně. Nejde ale jen o Trankovu zásluhu. Landisův scénář v sobě totiž snoubí idealismus a zároveň revoltující neústupnost, které člověku nikdy nejsou tak blízké, jako když je mu pozdních -náct. Když se navíc staví na hlavu i všechna obvyklá klišé hrdinova zrodu a DeHaan potvrzuje, že jeho výraz je na současné scéně opravdu nezaměnitelný, stačí doplnit právě už jen koření v podobě Trankovy dravé režie. Posledních dvacet minut mě neustále nutilo žasnout nad tím, jak se tyhle výjevy povedlo natočit za hubičku a zároveň jsem jen ztěžka krotil šíleně zrychlený tlukot srdce.

    • 2.1.2017  16:01

    Vedlejší esolinka s Tatianou Vilhelmovou měla vedlejší i zůstat a neprocpat se tak nepochopitelně do popředí. Její průhlednost a v důsledku i nedotaženost může nejvíc za to, jak Domácí péče nakonec prošumí. Je to škoda, protože šeptanda byla slušná, Polívka po mnoha letech hraje zcela civilně a díky profesně blízkému tématu jsem se chystal jít filmu naproti co nejvíc.

    • 27.12.2016  23:12

    Některé ságy nedokážou podat vývoj superhdiny ani v trilogii tak přesvědčivě, jak to Moffat zvládne během pouhé hodinky. Roční doctorovská absence v kombinaci s typově dokonale obsazeným Chatwinem, Capaldiho steskem v očích a obvyklé hravosti může za to, že i když se jedná v konkurenci několika posledních let o rozhodně nejslabší speciál, optimistickou a komiksovou náladu rozlil u nás doma naprosto spolehlivě.

    • 27.12.2016  20:10
    Hamlet (divadelní záznam) (2015)
    ****

    Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz.

<< předchozí 1 2 3 4 17 34 50 66
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace