novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


391 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
    • 13.1.2017  08:34

    Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec nesnesitelně natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se ponořil celkem pětkrát a omrzel mě až od Black Flag dál, zatímco Eziova trilogie patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence čehokoli jiného, než obušků, je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet.

    • 11.1.2017  14:35

    Mám rád příběhy lidí, kteří mají v životě většinu věcí špatně a přesto by nic neměnili. Čert tomu chtěl, že se takové příběhy často odehrávají v Texasu. Z vloupaček Tobyho a Tannera mám pocit palčivého stesku po starých časech, které se nevrátí a brumlavý ranger Jeffa Bridgese piluje westernové kontury téměř k dokonalosti. V kombinaci s perfektní kamerou, která všechny širé dálavy zabírá s pohlcující zasněností, nemám daleko k nejvyššímu hodnocení. Zabraňuje mi v něm jediné - neodbytný pocit, že opisování z Tahle země není pro starý bylo až příliš.

    • 5.1.2017  13:42
    La La Land (2016)
    *****

    Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce.

    • 4.1.2017  10:45
    Kronika (2012)
    *****

    Už když jsem si překvapeně užíval veřejně nenáviděný restart Fantastické čtyřky, tušil jsem, že mi tenhle režisér bude stát za bližší zkoumání a Kronika to potvrzuje mnohonásobně. Nejde ale jen o Trankovu zásluhu. Landisův scénář v sobě totiž snoubí idealismus a zároveň revoltující neústupnost, které člověku nikdy nejsou tak blízké, jako když je mu pozdních -náct. Když se navíc staví na hlavu i všechna obvyklá klišé hrdinova zrodu a DeHaan potvrzuje, že jeho výraz je na současné scéně opravdu nezaměnitelný, stačí doplnit právě už jen koření v podobě Trankovy dravé režie. Posledních dvacet minut mě neustále nutilo žasnout nad tím, jak se tyhle výjevy povedlo natočit za hubičku a zároveň jsem jen ztěžka krotil šíleně zrychlený tlukot srdce.

    • 2.1.2017  16:01

    Vedlejší esolinka s Tatianou Vilhelmovou měla vedlejší i zůstat a neprocpat se tak nepochopitelně do popředí. Její průhlednost a v důsledku i nedotaženost může nejvíc za to, jak Domácí péče nakonec prošumí. Je to škoda, protože šeptanda byla slušná, Polívka po mnoha letech hraje zcela civilně a díky profesně blízkému tématu jsem se chystal jít filmu naproti co nejvíc.

    • 27.12.2016  23:12

    Některé ságy nedokážou podat vývoj superhdiny ani v trilogii tak přesvědčivě, jak to Moffat zvládne během pouhé hodinky. Roční doctorovská absence v kombinaci s typově dokonale obsazeným Chatwinem, Capaldiho steskem v očích a obvyklé hravosti může za to, že i když se jedná v konkurenci několika posledních let o rozhodně nejslabší speciál, optimistickou a komiksovou náladu rozlil u nás doma naprosto spolehlivě.

    • 27.12.2016  20:10
    Hamlet (divadelní záznam) (2015)
    ****

    Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz.

    • 19.12.2016  07:00

    Nostalgie na Novou naději nefunguje a jestli tak Rogue One něco dokazuje, tak jen to, že aby mě Star Wars bavily, potřebuji je prožívat s klany Skywalker, Solo, Kenobi a spol. Vždyť už jen to, že zdaleka nejlepší scénu si pro sebe krade dějově nedůležitý Vader, ukazuje, že co se týče ukotvení nových charakterů scénář slušně prohrává. Baví mě K-2SO a baví mě Chirrut, ale celá parta až příliš ochotně a příhodně nakračuje do pozice jakýchsi sedmi statečných, což u některých z nich příliš nedává smysl. Nebýt akčních orgií v poslední třetině, odcházel bych z kina téměř rozčarovaný. Zážitek jsem totiž čekal o dost sevřenější, ale když se na celý námět dívám zpětně, jen těžko mohla celá snaha dopadnout jinak.

    • 12.12.2016  10:52
    Blue Jay (2016)
    *****

    Trička ve skříni, čínská polívka a špatná životní chvíle. Po letech se někdo odvážil do vod, kam obyčejně chodívá jen Richard Linklater a jsem tuze rád, že to byli zrovna Duplassovi, kteří tak dokazují, že seriál Počtyřech nebyla v žádném případě náhoda. Sarah Paulson má navíc posledních pár let životní formu a konečně tak činí i mimo seriálový dohled Ryana Murphyho. A já se mezitím jdu z téhle záplavy vzpomínek a nostalgie pomalu probrat. Některá tajemství totiž mají zůstat zavřená, ale stejně jako Jim a Amanda mi to někdy nedá a musím se k nim zase jednou vrátit.

    • 6.12.2016  12:40
    Westworld (TV seriál) (2016)
    *****

    1. série - 90% - Za každým rohem zaprášeného městečka, za každým kopcem vzdáleného pohoří, tam se skrývá takového potenciálu, že mi prvních několik epizod běhal mráz po zádech jen ze všemožných představ, jak bych se asi zachoval v leckteré zapeklité situaci. Jonathan Nolan s Lisou Joy fikaně vypráví v rozvážném tempu, které sice předkládá spoustu otázek, ale zároveň stíhá na ty nejpalčivější velice rychle odpovídat pomocí drobných stop, takže pozorný divák pointy hádá správně už nějakou dobu dopředu. Když se ale taková temná tušení potvrdí, je to za asistence fenomenálních výkonů Hopkinse, Simpsona nebo Newton nefalšovaná divácká slast. Westworld zatím stále není dokonalý, ale svoje hrany otesává díl od dílu rychleji a i přes bolestivé ztráty některých oblíbených postav vím po uzavření překvapivě velkého množství dveří v samotném finále hlavně jedno. Chci víc a jsem jedině rád, že v tom nejsem sám.

    • 3.12.2016  14:16

    V první polovině příjemně (nejen žánrově) bloudivé, posazené čistě na bedra Aznavoura a jeho charismatického pohledu chlapa, který něco zažil a který právě tímhle pohledem dokáže ať už chtě či nechtě sbalit každou holku, kterou spatří. Od okamžiku únosu se ale Truffaut až moc ponoří do thrilleru, ve kterém najednou vůbec není doma. Do žánrových kolejí si nikdy pořádně nesedne a nejrůznějšími noirovými pravidly je až do samého konce spíše sešněrovaný než inspirovaný.

    • 1.12.2016  07:56

    Tak velká svatokrádež a nejen díky tomu i tak velká zábava. Romantická linka je totiž už z podstaty věci tak silná, že zvládá dojímat a naopak linka akční je natolik absurdní a přitom vizuálně atraktivní, že v kombinaci s Velázquezovým našlapaným soundtrackem funguje téměř stejně tak dobře. Když se navíc do dění přimíchá i v předloze či předchozích adaptacích vždy otravný pan Collins, kterého Matt Smith povyšuje svou gumovou tváří a rozevlátými grimasami na neodolatelně sobeckého naivu, musím téměř smeknout. Dokonalá zábava to sice o chlup není, ale nečekaně neselhávající romantické dobrodružství bezesporu ano.

    • 26.11.2016  23:49

    Zatímco jedna skupina diváků byla rozčarovaná už kvůli premise a druhá zase kvůli tomu, co se z ní postupně vyklubalo, já budu tentokrát jen a pouze děkovat. Snad poprvé od samých začátků již téměř zapomenutého Murder House se totiž k American Story dokonale hodí i přívlastek Horror. Nečekaná zjevení odporných stvoření, občasný vhodně padnoucí jump scare nebo tak nechutná úmrtí postav, že raději odvracím zrak. Když se ale nestraší, jedou si Murphy a Falchuk zase to svoje a tentokrát tak potutelně, že si Roanoke troufám označit dokonce za nejlepší sérii. Smrti jsou tu totiž nejen děsivé, ale i jaksepatří ironické, překvapivé a mnohdy si parádně zahrávají s očekáváním publika ohledně rozsahu rolí některých hereckých stálic. Do úst snad čím dál brilantnější Sarah Paulson navíc scénáře sází tak metahumorné repliky, že se při vzpomínce na ně směji doteď, ale zároveň jsem rozčarovaný tím, jak malé procento obecenstva na ně (hlavně v odkazy přeplněné druhé polovině) slyší. Vrcholná sezóna a nejzářivější důkaz toho, že i pošesté to jde jinak.

    • 22.11.2016  12:10

    Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Dokonalý Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal.

    • 16.11.2016  18:07
    Příchozí (2016)
    *****

    Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní.

    • 16.11.2016  08:46

    Rozmazlená a umíněná trilogie nicotných konverzací. Léta jsem se jí vyhýbal, ale nakonec jsem neodolal a teď mi nezbývá než předstírat, že můj milovaný Baz tyto nesmysly natočil jen tak mimoděk.

    • 12.11.2016  13:48
    Finále (2016)
    ***

    Smutné je, že tím nejlepším a nejzajímavějším je nakonec právě onen penaltový rozstřel. Tehdejší hvězdy sleduje kamera v současnosti poněkud proměnlivě a zatímco takový Dobiáš si krade až zbytečně velký prostor, nejzajímavější linka s Masným je o dvou scénách bez pointy, která by celou jeho situaci více osvítila. Za vyložený průšvih pak považuji všechny vsuvky typu Čekání na Hamšíka, protože projet se Neapolí je sice na pohled krásné, ale že bych se dozvěděl něco víc, než že v Itálii svoje idoly milují, to se bohužel nestalo. V kombinaci s nicneříkajícím blábolením toho času nevděčného liverpoolského synka Škrtela bych ze sálu odcházel téměř až rozčarovaný, ale je tu jedno velké ALE. Před samotnou projekcí totiž proběhla v sále příjemná tombola, a když mi sám Antonín Panenka vylosoval hlavní cenu v podobě pamětních medailí Ligy mistrů, tak musím mít excelentní náladu, i kdyby byl film sebehorší. Díky, Tondo. Paľo s Dušanem do toho ale příště musí jít s daleko jasnějším záměrem.

    • 6.11.2016  12:30

    Tolik informací, tolik kouzel - a tak málo času. Z každé scény je vidět, jak moc Derrickson (a koneckonců i celé Marvel Studios) novou součást svého vesmíru milují a vesele se rochní ve všech magických udělátkách, prostorech a kličkách. Klidně by nám ale v tomhle zlatém dole mohli nechat víc času, protože dvě hodinky jsou chvílemi zoufale málo. Bavil jsem se náramně a Cumberbatch se Strangem narodil, ale abych se došplhal k nejvyššímu hodnocení (a že k němu není zrovna daleko), budu si muset celé dobrodružství přechroupat ještě několikrát a konečně se už spřátelit s mnohokrát odkládanou předlohou.

    • 5.11.2016  21:03
    Kekkai sensen (TV seriál) (2015)
    ****

    Dost dlouho jsem si zvykal na to, že přes neustálé chaotické výkřiky nejrůznějších charakterů mám problém chytit do hrsti podstatu ústřední dějové linky. Kekkai Sensen je totiž divoký, rozjívený a chvílemi už doslova a do písmene bláznivý. Jakmile se ale zvážní nebo se Leo zamyslí nad osudem svým či nad směřováním celé organizace Libra, je to hned jiná písnička. Atmosféra ke mně najednou promlouvá hodně zblízka ve všech možných náladách a ať se jde po akční fantazii v případě Klause zápasícího v aréně, nebo po bláznivém humoru v podání Zappa, funguje to. Ať už při příjemně nadnesených zvratech nebo při openingu i endingu, díky kterým mám radost, že jsem na půl hodinky součástí tohoto jinak tuze neutěšeného světa.

    • 12.10.2016  20:52
    Crisis in Six Scenes (TV seriál) (2016)
    ***

    Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku.

    • 9.10.2016  00:59
    Lucifer (TV seriál) (2016)
    ****

    1. série - 75% - Byl jsem si jistý, že v pilotní epizodě do mrtě vytěžený koncept charismatického ďábelského hláškaře po boku skeptické detektivky musí hned záhy přestat fungovat, ale naštěstí jsem se pletl. Tom Ellis sice sází všechny fóry ve většině případů na stále tu samou, Bohu a morálce se vysmívající notu, ale nějakou záhadou mu to bez jediného zaváhání věřím a díky jeho neutuchajícímu poživačnému pohledu vypínám každý díl s téměř až povznesenou náladou. Právě ústřední hrdina a jeho dynamika se všemi postavami (v čele s Amenadielem v podání nestárnoucího televizního veterána D.B. Woodsideho) jsou tím hlavním, proč je reálné, že se Lucifer může na obrazovkách držet pěkných pár let. Snad se nezbytné epizodické kriminální zápletky zbaví své otravné průhlednosti a zbytečnosti, protože pak by pekelný klavírista mohl dorůst do pozice zasloužené nadpřirozené trvalky.

    • 25.9.2016  16:37
    Neon Demon (2016)
    *

    Rozmazlená manýra o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás.

    • 25.9.2016  00:19
    Get a Job (2016)
    *

    Jen těžko věřím tomu, kolik oblíbených tváří se upsalo výsměchu všem, kteří se kdy pokoušeli sehnat práci. Jako kdyby úspěšný pokus o kariéru byl vážně jen o tom dát při každém průběžném úspěchu výpověď - a tímto stylem jakousi záhadou šplhat po žebříčku stále výš. Snad to někde v jádru měla být odlehčená komedie, ale těch chvil, při kterých se mi v kapse otevírala nemalá pomyslná kudla, bylo tak moc, že smířlivé hodnocení nezachrání ani právě onen vyšperkovaný casting. V šuplíku zapomenutých natočených nesmyslů nemělo Get a Job zůstat čtyři roky, ale celou věčnost.

    • 20.9.2016  13:51

    Nikým nevítaný přívažek dávno zapomenutého vtipu, ze kterého se vyklubalo sebejisté překvapení. Na pár místech je to samozřejmě přes čáru, protože Bridget to už ani jinak neumí. Ale ten zbytek? Umírněná Renée, dokonale vyzrálý Colin a konečně i zase jednou můj milovaný Patrick Dempsey tak, jak ho mám nejradši, tedy v poloze vysněného chlapíka se vším všudy. Tenhle trojlístek funguje dokonce ještě o třídu lépe, než když s panem Darcym soupeřil Hugh Grant a to je při romanticko-komediálních zásluhách britského neřáda co říct. Poslední kapitola eskapád jedné tuze střelené holky od vedle je totiž po všech stránkách romantická, dojemná a na pár místech opravdu neuvěřitelně vtipná. Nejlepší díl série jsem nečekal ani náhodou, o to víc mu teď můžu současný kritický úspěch přát. 90%

    • 18.9.2016  14:07
    Odpočívej v pokoji (TV seriál) (2001)
    *****

    1. série - 85% - "There's a lot of sadness in this house." - "It's a funeral home." Dokonale poctivá vztahovka se vším všudy, která nejlépe umí vyprávět o tom, že rodinu, předurčené partnery a osud si nevybíráme. Naštěstí. K plné náloži chybí méně, než by se mohlo zdát, a brání tomu snad jen protivné (i když uvěřitelné) postavy typu Gilardiho nebo Gabriela Dimase. O to víc ale fandím celé rodině Fisherovic a jejich milým a blízkým, aby se dokázala se vším negativním na cestách jejich pohřebáku popasovat. 2. série - 90% - We really are just a biology, aren't we? Lezete mi pod kůži, milí Fisherovi. Zatímco takový Nate mi přirostl k srdci od chvíle, kdy se na obrazovce objevila kštice Petera Krauseho, k ostatním jsem si cestu klestil o něco déle, ale o to raději mám teď Claire nebo Ruth. Pořád trochu bojuji s vedlejšími charaktery, neumím docenit linku Keitha a v neposlední řadě kroutím očima téměř pokaždé, když začne Rico moralizovat, ale jako celek funguje Six Feet čím dál lépe. Přeji jim, aby se dokázali povznést nad věci, se kterými nic neudělají (David), aby vyhráli ten boj sami se sebou (Billy) a někdy jim prostě jenom vůbec nerozumím (Brenda). Přesto jsem se s tímhle nevysloveným bojem o každodenní štěstí pomalu, ale nenávratně ztotožnil. 3. série - 100% - I wouldn't change anything. If you change one thing, that changes everything. And some things are the way they should be. O tom, že život na nikoho nečeká. O tom, že můžete někoho milovat láskou nesmírnou, ale stejně ve vztahu nedokážete najít vlastní místo. O štěstí, které se skrývá v nejdepresivnějších situacích. O tom, že na vysoké se člověk může konečně najít, ale zároveň ze sebe hrozně moc ztratit. O životních zlomech, kdy jedni cítí beznaděj a druzí naopak záblesk světla na konci tunelu. A nakonec i o tom, že tohle všechno konečně chápu i já. 4. série - 90% - Maybe it’s true what they say, we all pick the same person over and over again. There’s something nice about that. Že někoho máme opravdu rádi, ukáže nejlépe situace, kdy dotyčnému nerozumíme a přesto za ním stojíme. A já tentokrát nerozumím hned několika z nich. Není mi jasný směr ani pravidla vztahu mezi Davidem a Keithem, nedokážu se vcítit do Brendy, když se pokouší o vážné pouto s Joem a nemůžu se ani dobrat pointám Ricových eskapád. Kladů je ale pořád nepočítaně a tím hlavním je snad čím dál naléhavěji jedna pohledná rusovláska. Claire Fisher se totiž bez zaváhání propracovává do pozice jedné z nejlepších seriálových postav vůbec a právě její cesta vzhůru mě v tuto chvíli zajímá nejvíc. Navíc i tentokrát smutně platí pravidlo nevyřčené, ale o to palčivější. Pokud máte z něčeho v životě strach a neustále se bojíte, že vás to přijde strašit, je velice pravděpodobné, že máte pravdu.

    • 15.9.2016  14:54
    Stranger Things (TV seriál) (2016)
    *****

    1. série - 90% - Instantní všudypřítomné lásky, které se na mě vyrojí den po odvysílání a snaží se mi namluvit, že se po pár epizodách objevil všemocný seriál pro všechny, mi poslední roky lezou krkem. Takže když se tenhle kolovrátek ozval i u Stranger Things, řádně jsem nad ním kroutil hlavou. Jenže tenhle seriál je spásný tím, že je opravdu pro všechny. Má napětí, tajemného tvora, čtyřlístek kamarádů v čele s kouzelně hláškujícím Dustinem, dokonalou Eleven, lehce nadužívaný milostný trojúhelník i rodičovskou lásku v podání Winony Ryder. Právě ona to od diváků schytává nejvíc, což sice z vlastního pohledu vzhledem k jejímu fenomenálnímu výkonu nechápu, ale lidi málokdy vítají upřímné a reálné emoce. Osmička epizod je navíc tak akorát, aby se příběh dostal pod kůži, vyřešil se základní řetězec záhad a divák zůstal hladově žadonit po dalších dobrodružstvích.

    • 13.9.2016  13:47
    Flaked (TV seriál) (2016)
    ***

    1. série - 50% - Willa Arnetta mám už od dob jeho občasného přihrávání ve 30 Rock ve velké oblibě a když se rozhodl zabloudit do vod melancholické dramedy, zpozorněl jsem. Očekávané zamyšlenější Californication se bohužel dostavilo jen napůl. Serióznější a většinu času i uvěřitelnou verzi eskapád Hanka Moodyho sice Chipův příběh připomíná, ale psaný je tak líně, že si z něj nemám co vzít. Navíc samotný ústřední charakter je od samého úvodu nesympatický a kdykoli může něco pokazit, naprosto neomylně se pro takovou variantu rozhodne. V kombinaci s nezajímavými vedlejšími postavami tak lze snad jen obdivovat Arnetta za to, že se rozhodl vypsat z hříchů, které pravděpodobně vedly k rozvodu s Amy Poehler. Ze skutečnosti, že při práci na seriálu propukla nejen u jeho alter ega, ale i u Arnetta samotného, závislost na alkoholu, pak dokonce zamrazí. Jenže těch sebezpytujících, sebeobjevujících nebo jen a pouze zamyšlených vztahovek je dost a namátkou Togetherness, Girls, Looking a konečně právě i ono Californication jsou někde úplně jinde. Promiň, Wille, málokdo by ti přál dobrý seriál tak moc jako já, ale Flaked jím není.

    • 11.9.2016  13:50
    The Phenom (2016)
    ***

    Ethan Hawke mi poslední roky visí v paměti jako prvotřídní přihrávač z Linklaterova Chlapectví, dobrosrdečný rošťák a otec hlavního hrdiny v jedné osobě. Právě kvůli takto vyzrálé roli jsem rád sáhl po přehlíženém příběhu mladého baseballisty - a zůstal jsem jen přimrazeně sedět. Zatímco sportovní podklad šel zcela mimo mě, každá scéna, ve které se objeví Hawke a od nenápadného pozdravu začne synátora s každou další větou čím dál razantněji terorizovat, je ukázkou hereckého chameleonství. Je sympatické, že Hawke pomáhá neznámým filmům svou účastí k pozornosti, ale v podobně malých, až niterných, filmech ho je docela škoda. Kdyby pak sám Phenom sahal po vyšších ambicích a s výjimkou posledních minut nenechal druhou polovinu jen potichu prošumět, mohlo se úspěchů slavit daleko víc.

    • 28.8.2016  18:01

    Sergio Leone měl obrovský dar. Už po pár minutách obvyklého ticha mu zobu z ruky a jen se tetelím, aby se cesty obou pistolníků konečně zkřížily. A když k tomu dojde a motivace postav začnou přilévat olej do ohně, musím šokovaně uznat, že jestli se nějaký režisérův epos svými kvalitami přibližuje legendárnímu Tenkrát na západě, jsou to právě tyhle dolary navíc. Symbióza obrazu s Enniovou hudbou ještě úplné dokonalosti nedosahuje, ale má k ní zatraceně blízko.

    • 25.8.2016  07:52

    Právem se hřeší na dynamiku posádky, protože vztahy mezi postavami (a dle chemie i mezi jednotlivými herci) jsou díky veškerému špičkování a podporování tím hlavním. Zatímco první díl sázel na hledání vlastního já a druhý prohluboval vztahy, tentokrát Enterprise míří za epizodickým vesmírným dobrodružstvím, které po akčním infernu při prvním setkání s Krallem bohužel trochu usíná. Pro hlášku se naštěstí nejde daleko a obměna hybatelů děje vydatně prospívá, vždyť Scotty s McCoyem mají snad víc prostoru než v obou předchozích filmech, zatímco Uhura překvapivě ustupuje do pozadí. Nebýt ale dokonale gradovaného finiše, tak nevím, nevím. Jednotlivé linky se chvílemi lepí dohromady jen těžko, záporák až do odhalení své (byť očekávané) identity nemá kde sbírat body a až od chvíle, kdy se dostane do akce zaprášená motorka, začalo jít konečně zase o tu pravověrnou kosmickou jízdu se všemi slíbenými atrakcemi. Silnějších 70%, které ale paradoxně jako rozlučka se současnou podobou posádky fungují naprosto dokonale.

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace