novoten

novoten

Lukáš Novotný

okres Trutnov
Good times never seem so good


392 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
    • 24.2.2017  08:14
    Mlčení (2016)
    ***

    Obdivuji Scorseseho za to, že po divácky atraktivních kouscích typu Vlka z Wall Street nebo Prokletého ostrova bez váhání sáhne po srdeční záležitosti, u které mu musí být od začátku jasné, že komerčně narazí. A jak je u srdečních záležitostí zvykem, člověk jen nerad něco vynechává, omezuje či zkracuje. Boj za pravdu, proti utrpení i s vlastním já je v jeho podání i díky fenomenálnímu Garfieldovi v dobrém slova smyslu zničující podívaná, která nastoluje sto a jednu otázku, ale sází je většinu času na jedno a to samé téma, což se při takto štědré stopáži chtě nechtě omezí i vstřícnému divákovi. Skrz Prietovu strhující kameru se na Mlčení velice dobře dívá, ale vzhledem k až polopaticky pomalému scénáři se s ním hůře mluví.

    • 23.2.2017  09:00
    Lion (2016)
    ****

    V rovině jednostranného cílení na litování osiřelých či opuštěných indických dětí jsem si příliš jistý nebyl, ale když s přibývajícími minutami přibudou i motivy, je to hned jiná písnička. Sarú totiž kromě rodiny a odpovědí na otázky hledá i sám sebe a v podání vyzrálého Patela mu tuto polohu věřím do poslední minuty. V kombinaci s doceněným dramatickým comebackem Nicole Kidman se z letošního akademického otloukánka stává překvapivě ambiciózní kousek, snadno překonávající některé příliš okatě zaměřené favority.

    • 15.2.2017  19:15

    Definitivní důkaz toho, že Omar Sy je králem dramedií se sociálním podtextem. Nedotknutelní mohli být náhoda, Samba pak štěstí, ale tentokrát už jde o sázku na jistotu. Na svojí domácí půdě tenhle chodící optimismus zkrátka vedle nesáhne. A i když se zvraty mohou zdát jako očekávané a až příliš na city hrající, vine se celým příběhem menší, ale o to důležitější, oči otevírající myšlenka o užívání si života plnými doušky. A to pak slzy pálí pořádně.

    • 9.2.2017  08:19

    Audiovizuálně jde o zážitek, na kterém jsou roky dřiny vidět do poslední vteřiny. Scénáři je ale potřeba udělat naproti ne jeden, ale deset kroků - a ještě to možná bude málo. Pro nesprávně naladěné čiré zlo, pro diváka otevřeného introspekčním podnětům dech beroucí.

    • 6.2.2017  12:10
    Moonlight (2016)
    ***

    Sociální, rasovou, sexuální tematikou cílené až příliš okatě na vrub všem výtkám, které k oscarovkám mířily o rok dříve. Chironovi musí divák fandit, i kdyby nechtěl, protože jeho nejzásadnějším spoluhráčem je překvapivě přehrávající Naomie Harris. Problém mám ale i s celkovou formou. Ta je zvolená šikovně, i když se nemůžu rozhodnout, jestli její částečné odkoukání od Linklaterova Chlapectví je kladem nebo záporem. Zůstává ale bolestně vyprázdněná, protože nešikovně vynechává dějové střípky, které mě zajímají mnohem víc než vztah hlavního hrdiny s nepoučitelnou matkou. S Moonlight tak doteď bojuji, protože mi sice učarovaly absolutní výkony Aliho nebo Hollanda, ale hlasitý dojem dramatu pro drama se ani jim setřást nepodařilo.

    • 2.2.2017  16:01

    Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji.

    • 26.1.2017  11:23
    Spojenci (2016)
    ****

    Zemeckis je označován za vizionáře, ale v jádru je a vždy bude staromilem. A to staromilem vykutáleným, protože Spojenci se nějakou dobu tváří jako válečná marocká brakovka, později se přes vyhrocená akční intermezza promění do poctivého dramatu a nebojí se koketovat i s pořádnou porcí napětí. S přibývajícím časem navíc přibývají i vrstvy vyprávění a na konci tak zůstane na jazyku chuť příjemně nadžánrové podívané, která dává zapomenout i na příliš rozvláčné tempo první třetiny.

    • 23.1.2017  14:14
    Fences (2016)
    ***

    Rodinná sága na třech lokacích, která chce být rozmáchlá tématem, délkou i poselstvím. Právě na to ale nejvíc doplácí, protože zabředává do nekonečných monologů kulometného Washingtona a atmosféru nechá diváka nasát skrze předlouhá tlachání o ničem. V nedramatických chvílích se tak zbytečně mělní jinak tíživě skvělé herecké výkony hlavní dvojice a nejvíce je na nich znát zásadní neduh filmu, tedy neschopnost překročit divadelní formu. Ten zamýšlený vybroušený příběh obyčejných lidí v obyčejné době na obyčejném místě tam někde schovaný je, ale přes odrazující prolog a vyprázdněný epilog se k němu dostávám jen velice ztěžka.

    • 19.1.2017  18:33
    Rozpolcený (2016)
    ****

    Nekompromisní thriller o tom, že všechno zlé je pro něco dobré. McAvoy září naplno, vedlejší charaktery mu adekvátně přihrávají a nebýt toho, že scénář občas přitlačí na pilu až příliš, odcházím div ne s potleskem. Mně profesně blízký námět je navíc tak akorát přepálený na hranici nadpřirozeného pomrkávání, aby třeba dokázal pár lidem otevřít oči. Shyamalan je k mé velké radosti u veřejnosti opět za krále, ale vítat ho zpět nemám v plánu. Pro mě totiž nikdy neodešel.

    • 19.1.2017  11:46

    Že mi nejvíc brouků za poslední dobu podstrčí do hlavy právě nepěkně podceňovaná animovaná všehochuť lecčeho viktoriánského a vůbec celoevropsky dobového, na co si jen vzpomenu, tomu říkám překvapení. Impériu mrtvých se to přesto povedlo i poté, co jsem byl k premise o zkoumavém Johnu Watsonovi jaksepatří skeptický. Mám ale tuze rád nedávno ukončený (a taktéž nedoceněný) seriál Penny Dreadful, jehož jedna linka se věnuje právě pokusům doktora Frankensteina a fyzickým i duševním následkům, které je mohou následovat. Makiharova podívaná tuto linku velmi důkladně rozebírá emocionálním, technickým i velkolepě steampunkovým směrem a ze zdánlivé splácaniny (těch vesmírů, filozofií a neslučitelných autorů se zde opravdu potkává obrovská hromada) tak dělá chvílemi až existenciální dílo, stále na základě dobrodružného spektáklu. Otázky a úvahy o vlastní smrtelnosti, podpořené nejednoznačným závěrem, tak od zhlédnutí víří v netušené míře.

    • 13.1.2017  08:34

    Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec nesnesitelně natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se ponořil celkem pětkrát a omrzel mě až od Black Flag dál, zatímco Eziova trilogie patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence čehokoli jiného, než obušků, je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet.

    • 11.1.2017  14:35

    Mám rád příběhy lidí, kteří mají v životě většinu věcí špatně a přesto by nic neměnili. Čert tomu chtěl, že se takové příběhy často odehrávají v Texasu. Z vloupaček Tobyho a Tannera mám pocit palčivého stesku po starých časech, které se nevrátí a brumlavý ranger Jeffa Bridgese piluje westernové kontury téměř k dokonalosti. V kombinaci s perfektní kamerou, která všechny širé dálavy zabírá s pohlcující zasněností, nemám daleko k nejvyššímu hodnocení. Zabraňuje mi v něm jediné - neodbytný pocit, že opisování z Tahle země není pro starý bylo až příliš.

    • 5.1.2017  13:42
    La La Land (2016)
    *****

    Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce.

    • 4.1.2017  10:45
    Kronika (2012)
    *****

    Už když jsem si překvapeně užíval veřejně nenáviděný restart Fantastické čtyřky, tušil jsem, že mi tenhle režisér bude stát za bližší zkoumání a Kronika to potvrzuje mnohonásobně. Nejde ale jen o Trankovu zásluhu. Landisův scénář v sobě totiž snoubí idealismus a zároveň revoltující neústupnost, které člověku nikdy nejsou tak blízké, jako když je mu pozdních -náct. Když se navíc staví na hlavu i všechna obvyklá klišé hrdinova zrodu a DeHaan potvrzuje, že jeho výraz je na současné scéně opravdu nezaměnitelný, stačí doplnit právě už jen koření v podobě Trankovy dravé režie. Posledních dvacet minut mě neustále nutilo žasnout nad tím, jak se tyhle výjevy povedlo natočit za hubičku a zároveň jsem jen ztěžka krotil šíleně zrychlený tlukot srdce.

    • 2.1.2017  16:01

    Vedlejší esolinka s Tatianou Vilhelmovou měla vedlejší i zůstat a neprocpat se tak nepochopitelně do popředí. Její průhlednost a v důsledku i nedotaženost může nejvíc za to, jak Domácí péče nakonec prošumí. Je to škoda, protože šeptanda byla slušná, Polívka po mnoha letech hraje zcela civilně a díky profesně blízkému tématu jsem se chystal jít filmu naproti co nejvíc.

    • 27.12.2016  23:12

    Některé ságy nedokážou podat vývoj superhdiny ani v trilogii tak přesvědčivě, jak to Moffat zvládne během pouhé hodinky. Roční doctorovská absence v kombinaci s typově dokonale obsazeným Chatwinem, Capaldiho steskem v očích a obvyklé hravosti může za to, že i když se jedná v konkurenci několika posledních let o rozhodně nejslabší speciál, optimistickou a komiksovou náladu rozlil u nás doma naprosto spolehlivě.

    • 27.12.2016  20:10
    Hamlet (divadelní záznam) (2015)
    ****

    Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz.

    • 19.12.2016  07:00

    Nostalgie na Novou naději nefunguje a jestli tak Rogue One něco dokazuje, tak jen to, že aby mě Star Wars bavily, potřebuji je prožívat s klany Skywalker, Solo, Kenobi a spol. Vždyť už jen to, že zdaleka nejlepší scénu si pro sebe krade dějově nedůležitý Vader, ukazuje, že co se týče ukotvení nových charakterů scénář slušně prohrává. Baví mě K-2SO a baví mě Chirrut, ale celá parta až příliš ochotně a příhodně nakračuje do pozice jakýchsi sedmi statečných, což u některých z nich příliš nedává smysl. Nebýt akčních orgií v poslední třetině, odcházel bych z kina téměř rozčarovaný. Zážitek jsem totiž čekal o dost sevřenější, ale když se na celý námět dívám zpětně, jen těžko mohla celá snaha dopadnout jinak.

    • 12.12.2016  10:52
    Blue Jay (2016)
    *****

    Trička ve skříni, čínská polívka a špatná životní chvíle. Po letech se někdo odvážil do vod, kam obyčejně chodívá jen Richard Linklater a jsem tuze rád, že to byli zrovna Duplassovi, kteří tak dokazují, že seriál Počtyřech nebyla v žádném případě náhoda. Sarah Paulson má navíc posledních pár let životní formu a konečně tak činí i mimo seriálový dohled Ryana Murphyho. A já se mezitím jdu z téhle záplavy vzpomínek a nostalgie pomalu probrat. Některá tajemství totiž mají zůstat zavřená, ale stejně jako Jim a Amanda mi to někdy nedá a musím se k nim zase jednou vrátit.

    • 6.12.2016  12:40
    Westworld (TV seriál) (2016)
    *****

    1. série - 90% - Za každým rohem zaprášeného městečka, za každým kopcem vzdáleného pohoří, tam se skrývá takového potenciálu, že mi prvních několik epizod běhal mráz po zádech jen ze všemožných představ, jak bych se asi zachoval v leckteré zapeklité situaci. Jonathan Nolan s Lisou Joy fikaně vypráví v rozvážném tempu, které sice předkládá spoustu otázek, ale zároveň stíhá na ty nejpalčivější velice rychle odpovídat pomocí drobných stop, takže pozorný divák pointy hádá správně už nějakou dobu dopředu. Když se ale taková temná tušení potvrdí, je to za asistence fenomenálních výkonů Hopkinse, Simpsona nebo Newton nefalšovaná divácká slast. Westworld zatím stále není dokonalý, ale svoje hrany otesává díl od dílu rychleji a i přes bolestivé ztráty některých oblíbených postav vím po uzavření překvapivě velkého množství dveří v samotném finále hlavně jedno. Chci víc a jsem jedině rád, že v tom nejsem sám.

    • 3.12.2016  14:16

    V první polovině příjemně (nejen žánrově) bloudivé, posazené čistě na bedra Aznavoura a jeho charismatického pohledu chlapa, který něco zažil a který právě tímhle pohledem dokáže ať už chtě či nechtě sbalit každou holku, kterou spatří. Od okamžiku únosu se ale Truffaut až moc ponoří do thrilleru, ve kterém najednou vůbec není doma. Do žánrových kolejí si nikdy pořádně nesedne a nejrůznějšími noirovými pravidly je až do samého konce spíše sešněrovaný než inspirovaný.

    • 1.12.2016  07:56

    Tak velká svatokrádež a nejen díky tomu i tak velká zábava. Romantická linka je totiž už z podstaty věci tak silná, že zvládá dojímat a naopak linka akční je natolik absurdní a přitom vizuálně atraktivní, že v kombinaci s Velázquezovým našlapaným soundtrackem funguje téměř stejně tak dobře. Když se navíc do dění přimíchá i v předloze či předchozích adaptacích vždy otravný pan Collins, kterého Matt Smith povyšuje svou gumovou tváří a rozevlátými grimasami na neodolatelně sobeckého naivu, musím téměř smeknout. Dokonalá zábava to sice o chlup není, ale nečekaně neselhávající romantické dobrodružství bezesporu ano.

    • 26.11.2016  23:49

    Zatímco jedna skupina diváků byla rozčarovaná už kvůli premise a druhá zase kvůli tomu, co se z ní postupně vyklubalo, já budu tentokrát jen a pouze děkovat. Snad poprvé od samých začátků již téměř zapomenutého Murder House se totiž k American Story dokonale hodí i přívlastek Horror. Nečekaná zjevení odporných stvoření, občasný vhodně padnoucí jump scare nebo tak nechutná úmrtí postav, že raději odvracím zrak. Když se ale nestraší, jedou si Murphy a Falchuk zase to svoje a tentokrát tak potutelně, že si Roanoke troufám označit dokonce za nejlepší sérii. Smrti jsou tu totiž nejen děsivé, ale i jaksepatří ironické, překvapivé a mnohdy si parádně zahrávají s očekáváním publika ohledně rozsahu rolí některých hereckých stálic. Do úst snad čím dál brilantnější Sarah Paulson navíc scénáře sází tak metahumorné repliky, že se při vzpomínce na ně směji doteď, ale zároveň jsem rozčarovaný tím, jak malé procento obecenstva na ně (hlavně v odkazy přeplněné druhé polovině) slyší. Vrcholná sezóna a nejzářivější důkaz toho, že i pošesté to jde jinak.

    • 22.11.2016  12:10

    Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Dokonalý Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal.

    • 16.11.2016  18:07
    Příchozí (2016)
    *****

    Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní.

    • 16.11.2016  08:46

    Rozmazlená a umíněná trilogie nicotných konverzací. Léta jsem se jí vyhýbal, ale nakonec jsem neodolal a teď mi nezbývá než předstírat, že můj milovaný Baz tyto nesmysly natočil jen tak mimoděk.

    • 12.11.2016  13:48
    Finále (2016)
    ***

    Smutné je, že tím nejlepším a nejzajímavějším je nakonec právě onen penaltový rozstřel. Tehdejší hvězdy sleduje kamera v současnosti poněkud proměnlivě a zatímco takový Dobiáš si krade až zbytečně velký prostor, nejzajímavější linka s Masným je o dvou scénách bez pointy, která by celou jeho situaci více osvítila. Za vyložený průšvih pak považuji všechny vsuvky typu Čekání na Hamšíka, protože projet se Neapolí je sice na pohled krásné, ale že bych se dozvěděl něco víc, než že v Itálii svoje idoly milují, to se bohužel nestalo. V kombinaci s nicneříkajícím blábolením toho času nevděčného liverpoolského synka Škrtela bych ze sálu odcházel téměř až rozčarovaný, ale je tu jedno velké ALE. Před samotnou projekcí totiž proběhla v sále příjemná tombola, a když mi sám Antonín Panenka vylosoval hlavní cenu v podobě pamětních medailí Ligy mistrů, tak musím mít excelentní náladu, i kdyby byl film sebehorší. Díky, Tondo. Paľo s Dušanem do toho ale příště musí jít s daleko jasnějším záměrem.

    • 6.11.2016  12:30

    Tolik informací, tolik kouzel - a tak málo času. Z každé scény je vidět, jak moc Derrickson (a koneckonců i celé Marvel Studios) novou součást svého vesmíru milují a vesele se rochní ve všech magických udělátkách, prostorech a kličkách. Klidně by nám ale v tomhle zlatém dole mohli nechat víc času, protože dvě hodinky jsou chvílemi zoufale málo. Bavil jsem se náramně a Cumberbatch se Strangem narodil, ale abych se došplhal k nejvyššímu hodnocení (a že k němu není zrovna daleko), budu si muset celé dobrodružství přechroupat ještě několikrát a konečně se už spřátelit s mnohokrát odkládanou předlohou.

    • 5.11.2016  21:03
    Kekkai sensen (TV seriál) (2015)
    ****

    Dost dlouho jsem si zvykal na to, že přes neustálé chaotické výkřiky nejrůznějších charakterů mám problém chytit do hrsti podstatu ústřední dějové linky. Kekkai Sensen je totiž divoký, rozjívený a chvílemi už doslova a do písmene bláznivý. Jakmile se ale zvážní nebo se Leo zamyslí nad osudem svým či nad směřováním celé organizace Libra, je to hned jiná písnička. Atmosféra ke mně najednou promlouvá hodně zblízka ve všech možných náladách a ať se jde po akční fantazii v případě Klause zápasícího v aréně, nebo po bláznivém humoru v podání Zappa, funguje to. Ať už při příjemně nadnesených zvratech nebo při openingu i endingu, díky kterým mám radost, že jsem na půl hodinky součástí tohoto jinak tuze neutěšeného světa.

    • 12.10.2016  20:52
    Crisis in Six Scenes (TV seriál) (2016)
    ***

    Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku.

<< předchozí 1 2 3 4 17 33 49 65
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace