Film se mi líbil právě proto, že citlivě líčil život Coco před její slávou.. Věčně zasmušilá Coco svou jinakostí z davu vyčnívala. Svým svérázem a jakoby popíráním ženství dávala najevo svůj přirozený půvab. V pyžamu a rozpuštěných vlasech A. Tautou vypadala jako divoženka. Z jejích uhlových očí a výrazného obočí jde strach. Coco bohužel vyrůstala v konvenční době, kde se uznával urozený původ a majetek. Láska jí byla nešťastným osudem a zároveň hnacím motorem ke kreativitě.
Myslím, že ve své době si publikum tenhle film přímo žádalo. Bojovník se zlem překonává sám spoustu překážek, co by běžný smrtelník nedal, stačí se zamilovat, udělat pořádek ve městě a ku spojenosti diváka konec dobrý, všechno dobré. P. Swayze hrál jako obvykle dobře., je to sympaťák s chůzí tanečníka. Ben Gazzara byl o chlup lepší. Jak se ukázalo, milovali stejnou ženu. Film měl výbornou atmosféru.
Nelíbí se mi detektivka ala Amerika. Moc moderní a sterilní, i s dominou v zubařském křesle. Dějová linie nemusela být tak zašmodrchaná, v jednoduchosti je větší krása. Daleko silnější než samotný příběh byli bratři Dlouzí. Takhle spolu jsem je viděla poprvé, jsou to mistři svého řemesla. Michal mě opakovaně dostával svými ironickými komentáři.
Ztřeštěné, přislazené, kýčovité, což je výhoda, když si hlava chce odpočinout. Nechutné scény mi vůbec nevadily, naopak mě pobavily nejvíc. Byla jsem taky zvědavá, co je roztomilý Jim zač. Jakmile kápnul božskou, sebemenší kouzlo filmu vyšumělo do ztracena. Konec tedy hrozná nuda. Ale krásné tváře herců i hereček to trochu vyvažovaly. Jejich výkony nic extra.
Neviděla bych to na drama, chyběly tam dějové zvraty, vše se odehrávalo jen tak mimochodem, jak šel čas. Více bych ohraničila dobu života před sklepem a ve sklepě. Jinak poměrně autentické. Zásadní chybu vidím na straně rodičů, že své děti odloží jen tak k někomu, možná na základě prvního dojmu. Postava Gertrudy obsahovala četné ambivalence, čili nevyzpytatelnost. Své děti infikovala, protože její výstřelky braly jako normu, kupř. pálení cigaretou. Následné týrání ve sklepě nabylo obludných rozměrů, kdy se i cizí děti zapojovaly a hlavní hrdinku všemožně mučily a dokonale se bavily. Zamrzela mě lhostejnost nejen ostatních dětí, ale také sousedů. Mohlo se tak zabránit tomu nejhoršímu. Soudní proces vidím jako poměrně spravedlivý, všichni zaangažovaní byli potrestáni bez ohledu na věk. Ellen Page zahrála velmi dobře dívku s duší dítěte, jež lze snadno zneužít. C. Keener hravě zahrála divnou a poběhlou ženskou, její účes zapadal do doby, kdy se zločin stal.
Tenhle film mi klidný spánek nepřinesl. Tahle zvěrstva zná důvěrně celý svět na iks způsobů. Tato verze z Brazílie mi připadala jako primitivní výjev, kdy člověk vyjadřuje mnohem menší hodnotu než klasické výdobytky konzumní doby. Maria do světa dospělých vplula násilně díky dětské naivitě a naprosté nevědomosti o lidské sexualitě. Možná jen na chvíli si vzpomněla na slova matky o lepším životě. Jako dětská kněžka lásky se v nevěstinci uprostřed džungle příliš neohřála, ale i za jejími hranicemi ji nečekal lepší osud. Uvědomila si, že domů se vrátit nemůže, když ji otec prodal. Nepochopitelný mi přišel život v džungli, život se odehrával v osadě, nikde žádné ženy, děti. Její mužští obyvatelé platili za sex zlatem. Že by tedy zlatokopci? Každopádně nevěstinec praskal každý večer ve švech, na některé holky se dokonce stála fronta. Mnoho z nich se tomuto způsobu života i přizpůsobilo, jedna z nich věřila, že si takto najde manžela. Mariu zasáhla smrt její společnice na útěku. Způsob, jakým ji pasák odsoudil k trestu smrti, byl hrozný. Taky bych brečela krokodýlí slzy. Maria dostala trest života a přesto se odhodlala k druhému, zato úspěšnému útěku z této nehostinné krajiny. V Rio de Janeiru její osud nabíral stejný, ale poněkud civilizovanější směr. Mimochodem Maria byla sice dětská, zato přirozeně krásná. Uvažuju, zda jsou dětské role v takových filmech vůbec morální.
Myslím, že se Kuky vydařil. Líbilo se celkové pojetí, příroda a ty všemožné důmyslně sestavené a namluvené postavičky. Opravdu fantazie. Lesní reálie odpovídaly člověčímu životu a jeho nástrahám. V Kukym si najdou děti i dospělí to své. Co se týče dabérů, nejvíce se vydařil Čtvrtníček. Hergot v podání Zdeňka Svěráka byl sice fajn co do obsahu mluveného, ale hlasový projev mi moc neseděl. U Kukyho stejně tak, očekávala bych roztomilejší hlas.
Díky A. Tautou jsem měla pořád pocit, že jsme v Paříži, nikoliv Londýně. Odvrácenou tvář mají podle mě všechna hlavní města. Problém imigrantů je všudypřítomný. S lidskými osudy si krutě zahrávají překupníci, kteří žádají nejen peníze, ale i sex nebo dokonce dárcovství orgánů. Člověk si říká, že by toto nikdy nepodstoupil. Ale při vědomí, že by se dostal tam, odkud přišel, tak to raději udělá. Opravdu bezvýchodná situace. Okwe byla ryze kladnou postavou, snažil se odčinit to, co způsobil ve své rodné zemi. A. Tautou jako Turkyně? Pro mě zůstane navždy romantickou zmatkářkou Amélií. Tahle role jí vyloženě nesedla.
Na tomhle filmu se nedá najít nic pozitivního. Źádná cesta ven z morálního bahna. Jen plané sliby o Amazonce, v tomto případě s prstem po mapě. V. Javorský se tady ukázal jako vyzrálý herec. On byl tou hlavní postavou, která řídí osudy druhých nejen na železniční dráze. Jeho láska k automatům byla jako vlna tsunami. Skupinka mladých kamarádů nežila na férovku, větší pseudokamarádstvî snad ani neexistují. Postava Vendy byla důkazem, jak se dá vesele těžit z lidského neštéstí. Byla to hyena.
Tohle dílko z českých vod předvedlo, jak omezený je český člověk. Zejména postava Kňoura, Taclîk byl sice dobrý, ale v Grandhotelu byl o dost lepší. Jinak děj docela ušel, poselství minulých generací mě baví. David Švehlík zapadal svou civilností a nenapádností. Hrál hloubavého muže v krizi. V momentálním tvůrčím vakuu se stal vyvoleným. Stropnický jako znalec historie mě otravoval, jakoby si tajemství chtěl přisvojit on. Dědictví po Santinim slovy nevyjádřitelné. Stavby dýchaly dominancî a genialitou svého autora. Konec filmu uhozený.
Sladká a romantická pohádka pro pubescenty. Jelikož už dávno do téhle věkové nepatřím, vyvolala u mě jen pousmání, jak plytkým to dílem krmí naše děti. Jak se posunuje chápání, kdo je upír, co může a nemůže. Dostává se víceméně do kategorie smrtelníka. Přírodní scenérie hezké. Robert Pattison je velmi zvláštní, snoubí se v něm mužský a ženský element. Kristen Stewart se k němu docela hodila.
Hatlanina patlanina typu Kameňák. Neskutečně trapný děj s ještě trapnější Švandovou a Krampolem. Zesmešňovali své kvality, stejně tak J. Korn. Zkrátka film bez nápadu, přitom tak nonšalantní téma VÍNO. První díl byl proti tomuhle jednička.
Vynikajicí film se skvělým zakončením. Všechny aktéry spojovalo trauma, ktere za sebou táhli jako vězeňskou kouli. Byli smutní , přesto každého smutek měl mnoho různych odstínů. Malý hošík se s hlavní rolí popral náramně, melancholie z něj přímo čišela. Tyhle vážné děti pak působí věkově starší. B. Willis podal srovnatelný výkon, jedna z jeho nejlepšîch rolí. Byl přirozený a jednal srdcem. Dostala mě emočně vypjatá scéna, kdy mu i hošíkovi vyhrkly slzy. Zde proti sobě stály naprosto rovnocenné bytosti, co si navzájem servîrují své momentální duševno. I když z profesionálního hlediska psychologovi nepřísluší role obnažovatele vlastního nitra.
Pro mě drama v ničem zvláštní a strhující. Tihle dva se nikdy neměli sejít. Sice vzájemně obohatili své životy, ale to je tak asi všechno. Nutno dodat, kterak stárnoucí zhýralý sobec zahoří ke své studentce a obává se společné budoucnosti v podzimu sveho života. Velmi kvalítní výkon podal B. Kingsley, je výraznou osobností. Ostatní kolem byli nudným pozadím. I Penelope.
Poměrně jednoduchý děj, kde se řeší otázka cti. Středoškoláci vypadali jako vysokoškoláci, doba si žádala kluky v saku a s uhlazeným účesem, děvčata byla elegance sama. J. Dean jako rebel bez příčiny věřil ve vlastní sebeúctu, jakmile si na ni někdo dovolil sáhnout, vystrčil růžky. A hned se na něj dívalo jako delikventa a vyvrhele. Svého otce ctil, ten však byl pro něj nedokonalým vzorem, propadal dominanci své ženy a syn to v něm chtěl zlomit. Tady lze vidět krizi rodiny, nikoli morální zkaženost mládeže. Jim měl jednu cennou vlastnost, kromě sebeúcty taky víru v čistou pravdu. Bez obalu svým rodičům svěřil, co se stalo u útesu a své jednání uměl věrohodně zdůvodnit. Trápilo ho svědomí, narozdíl od kamarádů mrtvého. Na konci filmu mě napadlo, že Jim byl nositelem všech ctností a přehnaným klaďasem. A to mi nejvíce drhlo. James Dean jinak dobrý, prkenná Natalie s vosím pasem se podobala N. Kidman.
Film hodnotím z velkým odstupem času. Předcházela tomu četba, film v kině a film doma. Samotná četba byla více než rychlá, nemohla jsem se odtrhnout, děj probíhal svižně, s četnými zvraty a já si představovala, jak vypadá Lisbeth, jak vypadá Mikael a všichni ti se zvláštními švédskými jmény. Film v kině, v původním znění s titulky, byl hrozivý, ale jelikož jsem byla o krok napřed, napětí se nedostavovalo. Spoustu věcí film nedokázal pojmout. Ovšem tu největší hrůzu pojal. S hnusem jsem sledovala advokáta Bjurmana. Film sledovaný doma už byl jen slabým odvarem vyčpělé kávy. Lidské zrůdy nadabované mírumilovnými hlasy, to mi k sobě nejde.
Pro mě docela rozporuplné. Mám pocit, že filmy s tímto motivem podléhají masové výrobě. Dobová atmosféra mě nedokázala přesvědčit, písničky občas neladily s tím, co se odehrávalo na plátně. Některé momenty byly nadměrně protahované, např. nálet SNB na fanoušky Plastiků. I ozvučení nebylo stroprocentní. Na druhé straně jsem zaznamenala i vtipné vsuvky a zdařilé výkony M. Myšičky, J. Dulavy a M. Taclíka
Komediální talent J. Carreyho mě oslnil a na něm je postavený celý film. Život a coming out gayů jako by mu byl vlastní. Vzájemné dialogy byly bezprostřední a dokreslovaly či vyvracely to, co si o homosexuálech myslí heterosexuálové. Objevil se zde model tradičního páru, kdy Steven byl tou mužskou částí, Phillip typicky ženskou. Jejich seznámení ve vězení probíhalo otevřeně a opravdu nevím, jakým způsobem Steven získal tak rychle umístěnku do cely k Phillipovi. Jejich soužití bylo k popukání, i když probíhalo ve lži. Ale to nevadí, Steven své maléry a podvody řešil důvtipně.
Poslední tango mě nepohoršovalo, ba naopak. Tohle byla přirozená hra anonymního milenectví, kde se čemukoli meze nekladou. Celková otevřenost mě fascinovala a scéna s máslem byla inspirující. Bohužel život za zdmi bytu byl fádní a smutný, ztrácel na atraktivnosti. Konec filmu to vyjádřil zpovědí Paula, najednou se z něj stal nudný a trapný podivín, co ztrácí svou převahu, lísá se a vyžaduje pozornost. Vyústění bylo nečekané. Marlon Brando mě neoslovil, Maria Schneider se dala. Odvážně svou nahotu dávala na odiv. Jejích příběh proteplovaly příjemné odstíny hnědožluté a vědomí, že vše se odehrává v romantické Paříži.
Už samotný název Blue Velvet mě příjemně hladí, stejně jako tento film. Mladíček Jeffrey se roztomile zamotal do detektivního pátrání. Jeho mladická zapálenost, ideály a střet se zralou a nezralou ženou z něj udělaly pravého muže. Stejně jako on bych velmi snadno podlehla svodům krásné zpěvačky, která prochází velmi těžkým obdobím a nechává se psychicky a sexuálně vydírat Frankem. Jeffrey možná zaplňoval dočasnou ztrátu malého syna, zároveň však souzněl s jejím rozpoložením. Některé scény byly ulítlé, odlehčovaly temnou atmosféru. Kupříkladu tanec lehké děvy na střeše auta v momentě, kdy Jefferey dostával nakládačku. K. Mac Lachnan a D. Hopper byli dobrou volbou, I. Rossellini je pro mě femme fatal a autentická o to víc, že její nahota je velmi přirozená i díky drobným tělesným nedokonalostem. Moc jí sekla červená rtěnka.
Jako ze života, a proto jakoby zdánlivě nudné. Vztahy v jistých etapách nejsou zábavné, pokud procházejí vzájemným odcizením. A když jsou aktérkami milostného trojúhelníku sesterské protiklady, je to o to větší psychárna. V tomto směru se to tehdy mladičkému S. Soderberghovi velmi povedlo. J. Spader přišel v pravém okamžiku, aby svými videorozhovory otevřel nitro půvabné A. MacDowell a řešil svou psychickou nebo fyzickou impotenci? Choval se sice jako podivín, ale v reakcích byl přímočarý a nic nezastíral. Každopádně byl ozdravujícím a osvěžujícím prvkem.
Naturalistický pohled na bolest v samotném morku kostí. Zajatec ztrácí své člověčenství a je pouhou nickou v zabláceném smetišti momentálních dějin. Pochybuje o smyslu života, při kterém ho možná drží ten a ten spoluzajatec nebo vzájemná soudržnost. V tomhle vidím sílu, která se v nejedné takové situaci osvědčí. Mladí kluci žili v nelidských podmínkách a zacházení s nimi šlo za hranice krutosti. Přesto nepřestávali věřit, že tohle jednou skončí. Vlastně ani já jsem nevěděla, kterým směrem se příběh bude ubírat. Očekávala jsem, že se jim třeba podaří utéct a ne, že se dočkají osvobození. Sice se dočkali, ale s četnými šrámy na duši. Na moment se obrátily misky vah a trýznění trýznili trýznitele. Zaujal mě K. Sutherland a R. Carlyle, kterého stále vidím jako komediálního herce. Celková atmosféra by se dala krájet.
Řekla bych nehodnotitelné. Tohle byla snůška plytkého kýče a parodie, jež neúspěšně paroduje. Zpočátku jsem se vůbec nechytala, děj ujížděl do pornografického žánru a až teprve na konci do nepodařeného hororu. Nevím, jak z toho vyšla Bratislava, banda malých Romů a podivná mluva. I celkové prostředí bylo jak z jiné planety. To platí i o hercích.
Mysteriózní příběh, u kterého se dobře přemýšlí, co je mezi nebem a zemí. Tahle linie mi vyhovovala. K. Spacey velmi hodnověrný a v brýlích ještě víc. Se svým oddaným publikem si místy, ne-li pořád, pohrával a své myšlenky implantoval snad do všech míst, kde vstoupil. Jako magnet a železné piliny. Jakmile vyplouvalo na povrch jeho dávné trauma, film ztrácel na jedinečnosti. Právě ta scifičnost se mi na filmu líbila nejvíce. Na druhé straně jsem si uvědomila, jak psychika je všemocná a jak člověka může invalidizovat a dostat do naprosto šílených dimenzí. J. Bridges hrál stejně kvalitně jako K. Spacey. Vzájemně se doplňovali.
Film se může zdát okouzlující a strhující díky atraktivnosti soužití milostného trojúhelníku v třicátých letech. Bylo zde hodně vášně, posedlosti, žáru, ale pořád mi tam nějak nesedělo to časové období. Herci byli voleni tak, aby se sešly ženské typové protiklady a muž nahodile. Právě na úkor žen zanikal výkon S. Townsenda. Dějově se film ubíral dobře, byl plný zvratů a bez happy endu.
Poslabší film, s útržky o tom, co byl Ku-Klux-Klan zač. Vzala bych to za jiný konec, zůstala bych v roce 1963 a na konci bych velmi okrajově naznačila, co bylo za iks let. Představa, co černoši museli prožívat a zažívat, je hrůzostrašná. Otec Toma byl rozenou zrůdou a dobře mu tak, jak dopadl. Tom takový naštěstí nebyl, dal slib své matce.
Děsivý námět s děsivým proroctvím, že každých 6 minut je znásilněna jedna žena. Jedni by řekli, že si Sára o to koledovala, byla opravdu provokativní a sexy, ale její ne bylo prostě ne. Přítomní skandující diváci vyloženě hecovali ostatní, už už to vypadalo na pěknou frontu. Jen Ken, dle prokurátorky senzitivní a vnímavý muž, nahodil znechucenou grimasu. Choval se jak zbabělec, ale ve jménu spravedlnosti nakonec svědčil proti nejlepšímu kamarádovi. Sára rozetla jeho dilema a podpořila ho v jeho smyslu pro pravdomluvnost. Zajímavá a u nás možná diskutabilní byla obžaloba těch, co lačně přihlíželi, tleskali.... Jodie Foster se tady ukázala jako rajcovní žába s přemírou sex-appealu, do své role se položila velmi dobře. Kelly McGillis mi přišla jako zarytá bojovnice za ženská práva a přitom velmi přirozená s reálným pohledem na svět.
Krimi s charismatickým Marvinem nezklame. Opět zahrál elegána s buldočí přímostí. Stál si za svým a svůj požadavek omílal jako porouchaná gramofonová deska. Bylo zde hodně flashbacků, které se promítaly do jeho života neustále. Ať už podraz jeho kamaráda a nakonec i jeho manželky. Přišlo mi, že se dost potácel mezi minulostí a přítomností. Ale pálilo mu to velmi dobře. Ve srovnání s novější Odplatou půl napůl. Každopádně víc neotřelejší.
Moje komentáře
Coco Chanel (2009)
Film se mi líbil právě proto, že citlivě líčil život Coco před její slávou.. Věčně zasmušilá Coco svou jinakostí z davu vyčnívala. Svým svérázem a jakoby popíráním ženství dávala najevo svůj přirozený půvab. V pyžamu a rozpuštěných vlasech A. Tautou vypadala jako divoženka. Z jejích uhlových očí a výrazného obočí jde strach. Coco bohužel vyrůstala v konvenční době, kde se uznával urozený původ a majetek. Láska jí byla nešťastným osudem a zároveň hnacím motorem ke kreativitě.
Road House (1989)
Myslím, že ve své době si publikum tenhle film přímo žádalo. Bojovník se zlem překonává sám spoustu překážek, co by běžný smrtelník nedal, stačí se zamilovat, udělat pořádek ve městě a ku spojenosti diváka konec dobrý, všechno dobré. P. Swayze hrál jako obvykle dobře., je to sympaťák s chůzí tanečníka. Ben Gazzara byl o chlup lepší. Jak se ukázalo, milovali stejnou ženu. Film měl výbornou atmosféru.
Domina (TV film) (2009)
Nelíbí se mi detektivka ala Amerika. Moc moderní a sterilní, i s dominou v zubařském křesle. Dějová linie nemusela být tak zašmodrchaná, v jednoduchosti je větší krása. Daleko silnější než samotný příběh byli bratři Dlouzí. Takhle spolu jsem je viděla poprvé, jsou to mistři svého řemesla. Michal mě opakovaně dostával svými ironickými komentáři.
Vzhůru nohama (2001)
Ztřeštěné, přislazené, kýčovité, což je výhoda, když si hlava chce odpočinout. Nechutné scény mi vůbec nevadily, naopak mě pobavily nejvíc. Byla jsem taky zvědavá, co je roztomilý Jim zač. Jakmile kápnul božskou, sebemenší kouzlo filmu vyšumělo do ztracena. Konec tedy hrozná nuda. Ale krásné tváře herců i hereček to trochu vyvažovaly. Jejich výkony nic extra.
Americký zločin (2007)
Neviděla bych to na drama, chyběly tam dějové zvraty, vše se odehrávalo jen tak mimochodem, jak šel čas. Více bych ohraničila dobu života před sklepem a ve sklepě. Jinak poměrně autentické. Zásadní chybu vidím na straně rodičů, že své děti odloží jen tak k někomu, možná na základě prvního dojmu. Postava Gertrudy obsahovala četné ambivalence, čili nevyzpytatelnost. Své děti infikovala, protože její výstřelky braly jako normu, kupř. pálení cigaretou. Následné týrání ve sklepě nabylo obludných rozměrů, kdy se i cizí děti zapojovaly a hlavní hrdinku všemožně mučily a dokonale se bavily. Zamrzela mě lhostejnost nejen ostatních dětí, ale také sousedů. Mohlo se tak zabránit tomu nejhoršímu. Soudní proces vidím jako poměrně spravedlivý, všichni zaangažovaní byli potrestáni bez ohledu na věk. Ellen Page zahrála velmi dobře dívku s duší dítěte, jež lze snadno zneužít. C. Keener hravě zahrála divnou a poběhlou ženskou, její účes zapadal do doby, kdy se zločin stal.
Andělé Slunce (2006)
Tenhle film mi klidný spánek nepřinesl. Tahle zvěrstva zná důvěrně celý svět na iks způsobů. Tato verze z Brazílie mi připadala jako primitivní výjev, kdy člověk vyjadřuje mnohem menší hodnotu než klasické výdobytky konzumní doby. Maria do světa dospělých vplula násilně díky dětské naivitě a naprosté nevědomosti o lidské sexualitě. Možná jen na chvíli si vzpomněla na slova matky o lepším životě. Jako dětská kněžka lásky se v nevěstinci uprostřed džungle příliš neohřála, ale i za jejími hranicemi ji nečekal lepší osud. Uvědomila si, že domů se vrátit nemůže, když ji otec prodal. Nepochopitelný mi přišel život v džungli, život se odehrával v osadě, nikde žádné ženy, děti. Její mužští obyvatelé platili za sex zlatem. Že by tedy zlatokopci? Každopádně nevěstinec praskal každý večer ve švech, na některé holky se dokonce stála fronta. Mnoho z nich se tomuto způsobu života i přizpůsobilo, jedna z nich věřila, že si takto najde manžela. Mariu zasáhla smrt její společnice na útěku. Způsob, jakým ji pasák odsoudil k trestu smrti, byl hrozný. Taky bych brečela krokodýlí slzy. Maria dostala trest života a přesto se odhodlala k druhému, zato úspěšnému útěku z této nehostinné krajiny. V Rio de Janeiru její osud nabíral stejný, ale poněkud civilizovanější směr. Mimochodem Maria byla sice dětská, zato přirozeně krásná. Uvažuju, zda jsou dětské role v takových filmech vůbec morální.
Kuky se vrací (2010)
Myslím, že se Kuky vydařil. Líbilo se celkové pojetí, příroda a ty všemožné důmyslně sestavené a namluvené postavičky. Opravdu fantazie. Lesní reálie odpovídaly člověčímu životu a jeho nástrahám. V Kukym si najdou děti i dospělí to své. Co se týče dabérů, nejvíce se vydařil Čtvrtníček. Hergot v podání Zdeňka Svěráka byl sice fajn co do obsahu mluveného, ale hlasový projev mi moc neseděl. U Kukyho stejně tak, očekávala bych roztomilejší hlas.
Špína Londýna (2002)
Díky A. Tautou jsem měla pořád pocit, že jsme v Paříži, nikoliv Londýně. Odvrácenou tvář mají podle mě všechna hlavní města. Problém imigrantů je všudypřítomný. S lidskými osudy si krutě zahrávají překupníci, kteří žádají nejen peníze, ale i sex nebo dokonce dárcovství orgánů. Člověk si říká, že by toto nikdy nepodstoupil. Ale při vědomí, že by se dostal tam, odkud přišel, tak to raději udělá. Opravdu bezvýchodná situace. Okwe byla ryze kladnou postavou, snažil se odčinit to, co způsobil ve své rodné zemi. A. Tautou jako Turkyně? Pro mě zůstane navždy romantickou zmatkářkou Amélií. Tahle role jí vyloženě nesedla.
Poupata (2011)
Na tomhle filmu se nedá najít nic pozitivního. Źádná cesta ven z morálního bahna. Jen plané sliby o Amazonce, v tomto případě s prstem po mapě. V. Javorský se tady ukázal jako vyzrálý herec. On byl tou hlavní postavou, která řídí osudy druhých nejen na železniční dráze. Jeho láska k automatům byla jako vlna tsunami. Skupinka mladých kamarádů nežila na férovku, větší pseudokamarádstvî snad ani neexistují. Postava Vendy byla důkazem, jak se dá vesele těžit z lidského neštéstí. Byla to hyena.
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
Tohle dílko z českých vod předvedlo, jak omezený je český člověk. Zejména postava Kňoura, Taclîk byl sice dobrý, ale v Grandhotelu byl o dost lepší. Jinak děj docela ušel, poselství minulých generací mě baví. David Švehlík zapadal svou civilností a nenapádností. Hrál hloubavého muže v krizi. V momentálním tvůrčím vakuu se stal vyvoleným. Stropnický jako znalec historie mě otravoval, jakoby si tajemství chtěl přisvojit on. Dědictví po Santinim slovy nevyjádřitelné. Stavby dýchaly dominancî a genialitou svého autora. Konec filmu uhozený.
Stmívání (2008)
Sladká a romantická pohádka pro pubescenty. Jelikož už dávno do téhle věkové nepatřím, vyvolala u mě jen pousmání, jak plytkým to dílem krmí naše děti. Jak se posunuje chápání, kdo je upír, co může a nemůže. Dostává se víceméně do kategorie smrtelníka. Přírodní scenérie hezké. Robert Pattison je velmi zvláštní, snoubí se v něm mužský a ženský element. Kristen Stewart se k němu docela hodila.
2Bobule (2009)
odpad!Hatlanina patlanina typu Kameňák. Neskutečně trapný děj s ještě trapnější Švandovou a Krampolem. Zesmešňovali své kvality, stejně tak J. Korn. Zkrátka film bez nápadu, přitom tak nonšalantní téma VÍNO. První díl byl proti tomuhle jednička.
Šestý smysl (1999)
Vynikajicí film se skvělým zakončením. Všechny aktéry spojovalo trauma, ktere za sebou táhli jako vězeňskou kouli. Byli smutní , přesto každého smutek měl mnoho různych odstínů. Malý hošík se s hlavní rolí popral náramně, melancholie z něj přímo čišela. Tyhle vážné děti pak působí věkově starší. B. Willis podal srovnatelný výkon, jedna z jeho nejlepšîch rolí. Byl přirozený a jednal srdcem. Dostala mě emočně vypjatá scéna, kdy mu i hošíkovi vyhrkly slzy. Zde proti sobě stály naprosto rovnocenné bytosti, co si navzájem servîrují své momentální duševno. I když z profesionálního hlediska psychologovi nepřísluší role obnažovatele vlastního nitra.
Umírající zvíře (2008)
Pro mě drama v ničem zvláštní a strhující. Tihle dva se nikdy neměli sejít. Sice vzájemně obohatili své životy, ale to je tak asi všechno. Nutno dodat, kterak stárnoucí zhýralý sobec zahoří ke své studentce a obává se společné budoucnosti v podzimu sveho života. Velmi kvalítní výkon podal B. Kingsley, je výraznou osobností. Ostatní kolem byli nudným pozadím. I Penelope.
Rebel bez příčiny (1955)
Poměrně jednoduchý děj, kde se řeší otázka cti. Středoškoláci vypadali jako vysokoškoláci, doba si žádala kluky v saku a s uhlazeným účesem, děvčata byla elegance sama. J. Dean jako rebel bez příčiny věřil ve vlastní sebeúctu, jakmile si na ni někdo dovolil sáhnout, vystrčil růžky. A hned se na něj dívalo jako delikventa a vyvrhele. Svého otce ctil, ten však byl pro něj nedokonalým vzorem, propadal dominanci své ženy a syn to v něm chtěl zlomit. Tady lze vidět krizi rodiny, nikoli morální zkaženost mládeže. Jim měl jednu cennou vlastnost, kromě sebeúcty taky víru v čistou pravdu. Bez obalu svým rodičům svěřil, co se stalo u útesu a své jednání uměl věrohodně zdůvodnit. Trápilo ho svědomí, narozdíl od kamarádů mrtvého. Na konci filmu mě napadlo, že Jim byl nositelem všech ctností a přehnaným klaďasem. A to mi nejvíce drhlo. James Dean jinak dobrý, prkenná Natalie s vosím pasem se podobala N. Kidman.
Dívka, která kopla do vosího hnízda (2009)
Velká záplata dvojky. Docela zajímavý a v něčem poutavý byl samotný soudní proces.
Dívka, která si hrála s ohněm (2009)
Dvojka se jedničce nemůže rovnat. Moc politicky konspirační. Některé sekvence až nereálné nebo vytržené z kontextu. Nerozumím úloze Ronalda.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Film hodnotím z velkým odstupem času. Předcházela tomu četba, film v kině a film doma. Samotná četba byla více než rychlá, nemohla jsem se odtrhnout, děj probíhal svižně, s četnými zvraty a já si představovala, jak vypadá Lisbeth, jak vypadá Mikael a všichni ti se zvláštními švédskými jmény. Film v kině, v původním znění s titulky, byl hrozivý, ale jelikož jsem byla o krok napřed, napětí se nedostavovalo. Spoustu věcí film nedokázal pojmout. Ovšem tu největší hrůzu pojal. S hnusem jsem sledovala advokáta Bjurmana. Film sledovaný doma už byl jen slabým odvarem vyčpělé kávy. Lidské zrůdy nadabované mírumilovnými hlasy, to mi k sobě nejde.
Občanský průkaz (2010)
Pro mě docela rozporuplné. Mám pocit, že filmy s tímto motivem podléhají masové výrobě. Dobová atmosféra mě nedokázala přesvědčit, písničky občas neladily s tím, co se odehrávalo na plátně. Některé momenty byly nadměrně protahované, např. nálet SNB na fanoušky Plastiků. I ozvučení nebylo stroprocentní. Na druhé straně jsem zaznamenala i vtipné vsuvky a zdařilé výkony M. Myšičky, J. Dulavy a M. Taclíka
I Love You Phillip Morris (2009)
Komediální talent J. Carreyho mě oslnil a na něm je postavený celý film. Život a coming out gayů jako by mu byl vlastní. Vzájemné dialogy byly bezprostřední a dokreslovaly či vyvracely to, co si o homosexuálech myslí heterosexuálové. Objevil se zde model tradičního páru, kdy Steven byl tou mužskou částí, Phillip typicky ženskou. Jejich seznámení ve vězení probíhalo otevřeně a opravdu nevím, jakým způsobem Steven získal tak rychle umístěnku do cely k Phillipovi. Jejich soužití bylo k popukání, i když probíhalo ve lži. Ale to nevadí, Steven své maléry a podvody řešil důvtipně.
Poslední tango v Paříži (1972)
Poslední tango mě nepohoršovalo, ba naopak. Tohle byla přirozená hra anonymního milenectví, kde se čemukoli meze nekladou. Celková otevřenost mě fascinovala a scéna s máslem byla inspirující. Bohužel život za zdmi bytu byl fádní a smutný, ztrácel na atraktivnosti. Konec filmu to vyjádřil zpovědí Paula, najednou se z něj stal nudný a trapný podivín, co ztrácí svou převahu, lísá se a vyžaduje pozornost. Vyústění bylo nečekané. Marlon Brando mě neoslovil, Maria Schneider se dala. Odvážně svou nahotu dávala na odiv. Jejích příběh proteplovaly příjemné odstíny hnědožluté a vědomí, že vše se odehrává v romantické Paříži.
Modrý samet (1986)
Už samotný název Blue Velvet mě příjemně hladí, stejně jako tento film. Mladíček Jeffrey se roztomile zamotal do detektivního pátrání. Jeho mladická zapálenost, ideály a střet se zralou a nezralou ženou z něj udělaly pravého muže. Stejně jako on bych velmi snadno podlehla svodům krásné zpěvačky, která prochází velmi těžkým obdobím a nechává se psychicky a sexuálně vydírat Frankem. Jeffrey možná zaplňoval dočasnou ztrátu malého syna, zároveň však souzněl s jejím rozpoložením. Některé scény byly ulítlé, odlehčovaly temnou atmosféru. Kupříkladu tanec lehké děvy na střeše auta v momentě, kdy Jefferey dostával nakládačku. K. Mac Lachnan a D. Hopper byli dobrou volbou, I. Rossellini je pro mě femme fatal a autentická o to víc, že její nahota je velmi přirozená i díky drobným tělesným nedokonalostem. Moc jí sekla červená rtěnka.
Sex, lži a video (1989)
Jako ze života, a proto jakoby zdánlivě nudné. Vztahy v jistých etapách nejsou zábavné, pokud procházejí vzájemným odcizením. A když jsou aktérkami milostného trojúhelníku sesterské protiklady, je to o to větší psychárna. V tomto směru se to tehdy mladičkému S. Soderberghovi velmi povedlo. J. Spader přišel v pravém okamžiku, aby svými videorozhovory otevřel nitro půvabné A. MacDowell a řešil svou psychickou nebo fyzickou impotenci? Choval se sice jako podivín, ale v reakcích byl přímočarý a nic nezastíral. Každopádně byl ozdravujícím a osvěžujícím prvkem.
Na konci všech válek (2001)
Naturalistický pohled na bolest v samotném morku kostí. Zajatec ztrácí své člověčenství a je pouhou nickou v zabláceném smetišti momentálních dějin. Pochybuje o smyslu života, při kterém ho možná drží ten a ten spoluzajatec nebo vzájemná soudržnost. V tomhle vidím sílu, která se v nejedné takové situaci osvědčí. Mladí kluci žili v nelidských podmínkách a zacházení s nimi šlo za hranice krutosti. Přesto nepřestávali věřit, že tohle jednou skončí. Vlastně ani já jsem nevěděla, kterým směrem se příběh bude ubírat. Očekávala jsem, že se jim třeba podaří utéct a ne, že se dočkají osvobození. Sice se dočkali, ale s četnými šrámy na duši. Na moment se obrátily misky vah a trýznění trýznili trýznitele. Zaujal mě K. Sutherland a R. Carlyle, kterého stále vidím jako komediálního herce. Celková atmosféra by se dala krájet.
Hostel (2005)
Řekla bych nehodnotitelné. Tohle byla snůška plytkého kýče a parodie, jež neúspěšně paroduje. Zpočátku jsem se vůbec nechytala, děj ujížděl do pornografického žánru a až teprve na konci do nepodařeného hororu. Nevím, jak z toho vyšla Bratislava, banda malých Romů a podivná mluva. I celkové prostředí bylo jak z jiné planety. To platí i o hercích.
Svět podle Prota (2001)
Mysteriózní příběh, u kterého se dobře přemýšlí, co je mezi nebem a zemí. Tahle linie mi vyhovovala. K. Spacey velmi hodnověrný a v brýlích ještě víc. Se svým oddaným publikem si místy, ne-li pořád, pohrával a své myšlenky implantoval snad do všech míst, kde vstoupil. Jako magnet a železné piliny. Jakmile vyplouvalo na povrch jeho dávné trauma, film ztrácel na jedinečnosti. Právě ta scifičnost se mi na filmu líbila nejvíce. Na druhé straně jsem si uvědomila, jak psychika je všemocná a jak člověka může invalidizovat a dostat do naprosto šílených dimenzí. J. Bridges hrál stejně kvalitně jako K. Spacey. Vzájemně se doplňovali.
Hlava v oblacích (2004)
Film se může zdát okouzlující a strhující díky atraktivnosti soužití milostného trojúhelníku v třicátých letech. Bylo zde hodně vášně, posedlosti, žáru, ale pořád mi tam nějak nesedělo to časové období. Herci byli voleni tak, aby se sešly ženské typové protiklady a muž nahodile. Právě na úkor žen zanikal výkon S. Townsenda. Dějově se film ubíral dobře, byl plný zvratů a bez happy endu.
Otcovy hříchy (TV film) (2002)
Poslabší film, s útržky o tom, co byl Ku-Klux-Klan zač. Vzala bych to za jiný konec, zůstala bych v roce 1963 a na konci bych velmi okrajově naznačila, co bylo za iks let. Představa, co černoši museli prožívat a zažívat, je hrůzostrašná. Otec Toma byl rozenou zrůdou a dobře mu tak, jak dopadl. Tom takový naštěstí nebyl, dal slib své matce.
Znásilnění (1988)
Děsivý námět s děsivým proroctvím, že každých 6 minut je znásilněna jedna žena. Jedni by řekli, že si Sára o to koledovala, byla opravdu provokativní a sexy, ale její ne bylo prostě ne. Přítomní skandující diváci vyloženě hecovali ostatní, už už to vypadalo na pěknou frontu. Jen Ken, dle prokurátorky senzitivní a vnímavý muž, nahodil znechucenou grimasu. Choval se jak zbabělec, ale ve jménu spravedlnosti nakonec svědčil proti nejlepšímu kamarádovi. Sára rozetla jeho dilema a podpořila ho v jeho smyslu pro pravdomluvnost. Zajímavá a u nás možná diskutabilní byla obžaloba těch, co lačně přihlíželi, tleskali.... Jodie Foster se tady ukázala jako rajcovní žába s přemírou sex-appealu, do své role se položila velmi dobře. Kelly McGillis mi přišla jako zarytá bojovnice za ženská práva a přitom velmi přirozená s reálným pohledem na svět.
Bez okolků (1967)
Krimi s charismatickým Marvinem nezklame. Opět zahrál elegána s buldočí přímostí. Stál si za svým a svůj požadavek omílal jako porouchaná gramofonová deska. Bylo zde hodně flashbacků, které se promítaly do jeho života neustále. Ať už podraz jeho kamaráda a nakonec i jeho manželky. Přišlo mi, že se dost potácel mezi minulostí a přítomností. Ale pálilo mu to velmi dobře. Ve srovnání s novější Odplatou půl napůl. Každopádně víc neotřelejší.