Jinny
Alena Svobodová
okres Praha
knihovnice (není to tak zlý, jak se zdá ;))
homepage
email pozpátku: mg.avodobovsa (a) gmail.com
29 bodů
okres Praha
knihovnice (není to tak zlý, jak se zdá ;))
homepage
email pozpátku: mg.avodobovsa (a) gmail.com
29 bodů
Moje komentáře
Den zrady (2011)
Clooneyho cynické odfrknutí nad tím, jak to v politice chodí. Na politický thriller je to přesto poněkud přímočaré...
Vyměřený čas (2011)
50 %. Zakládní koncept příběhu o společnosti, která dospěla až do takového bodu, že se už neplatí penězi, ale časem, který vám zbývá, zní jako něco, co kdysi vymysleli klasici sci-fi literury. Niccol se ale neobtěžuje s vysvětlením, jak k něčemu takovému vůbec došlo. Samotný děj je bolestně předvídatelný, přičemž co každých patnáct minut děje zbývá hrdinům jenom pár vteřin života. Chyby proti elementární logice bych velkoryse ignorovala, nebýt postavy Cilliana Murphyho. Něco tak idiotského by nikdy neudělal...
Pařba v Bangkoku (2011)
Parta je znovu na tahu a pořád není schopná se poučit. Opakovaný vtip není vtipem. Navíc tahle komedie v drsnosti situací na dost místech překročí míru.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Fincher znovu dokazuje, že je vynikající režisér a dokáže vykouzlit skvělou atmosféru. 160 minut je ale zoufale moc pro trikové spektákly, natož pro kriminálku a v tomhle směru Fincher výrazně přestřelil. Dvěma hlavním postavám nejde upřít zajímavost, ale ani k jednomu jsem si nedokázala vytvořit vztah a Lisbeth je po většinu doby celkem nesympatická. P.S. Snažila jsem se pochopit, co tolik lidí zaujalo na knižní předloze. Marně. Zápletka je logicky vystavěná, ale není nijak výjimečná ani extrémně originální.
Nebojte se tmy (2010)
Stokrát provařená žánrová klišé (včetně kreténismu postav) ničí i milou snahu režiséra. Horor bez překvapení, skutečně děsivých momentů i ambicí.
Pan Včelka (2007)
Roztomilá animace, směs povedených i nepovedených vtipů, zvířátka a poučení o tom, že máme jít za svými sny. Jeden z animáků, co vznikají jako na běžícím pásu.
Lovci hlav (2011)
Roger Brown si... přivydělává bokem a my sledujeme, co všechno to způsobí. Příběh se vyvíjí relativně originálně, zato motivace postav a některé situace nejsou. Aksel Hennie se podobá Christopheru Walkenovi a podobně i hraje a naštěstí pro film ze scény skoro nesleze. P.S. Chlap, který je od hlavy k patě od sraček (doslova), řídí během automobilové honičky kombajn, co má vpředu nabodnutého psa? WTF!
Tintinova dobrodružství (2011)
Věčný hračička Spielberg posílá svého hrdinu a jeho partu na cestu za pokladem... v retro stylu. Že vám to něco připomíná? Těžko mu ale vyčítat, že se opakuje, když story je dobrodružně dětinská a decentní 3D je tentokrát skutečně pastvou pro oko. Jenom by se mi ten film líbil o něco víc, kdyby měl Tintin aspoň o kousek víc charismatu a mě znova bylo deset... P.S. Tentokrát musím vyjímečně pochválit český dabing, u kterého bych i věřila, že místy překonává originál.
Smrt čeká všude (2008)
Epizoda Generation Kill protažená na dvě hodiny. Zájímavé? Jistě. Drsné? Ano. Hurt Locker ale postrádá dramatický oblouk a zapamatovatelnější postavy. Oscarová komise zase jednou prokázala, že její slabost pro aktuální témata jí kazí dobrý úsudek.
Captain America: První Avenger (2011)
Trochu víc sebeironie v záplavě klišé (záporák je nacista s rudou kůží, ještě chybělo mu přidělat rohy - to jako fakt?) by neškodilo. Divákům tak doporučuju shovívavou trpělivost s pruhami a hvězdami. První polovina je výrazně lepší a odpoutanější od reálného světa než ta druhá a s přivřením obou očí tak dávám tři hvězdy.
Tři mušketýři (2011)
50 % za to, že jsem se aspoň nenudila, i když jsem musela odpálit mozek na měsíc. Ve skutečnosti tenhle film respektuje předlohu zhruba stejně jako verze z roku 1993. On to totiž je Alexander Dumas. Na tripu.
Studio 30 Rock (TV seriál) (2006)
Liz Lemon je drsná ženská a ani k tomu nemusí držet v ruce plamenomet. Třicet jí už dávno bylo, odmítá nosit boty na jehlách a je až příliš chytrá a vtipná, než aby to většina mužů snesla. Její představitelku Tinu Fey bych docela ráda pozvala na dámský pokec. Z vedlejších postav vyniká hlavně její šovinistický šéf v podání Aleca Baldwina a zlatíčko poskok Kenneth.
Flynn Carsen 3: Jidášův kalich (TV film) (2008)
Flynn Carsen (úchylná kombinace geniality Sherlocka Holmese, šarmu Indiana Jonese a geekovství Johna Nashe z Čisté duše) tentokrát v příběhu o Draculovi, který má pomoct obnovit slávu Sovětského svazu. Děkuji, ne.
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Jediný pár, mezi kterým to v tomhle filmu mohlo jiskřit. jsou Barbosa a Jack Sparrow, ale stráví spolu na plátně příliš málo času. Film mohla být slušná dobrodružná jízda, ale to by na režisérské židli musel sedět někdo jiný než unavený Rob Marshall. Mohli jsme se dočkat příjemně temných podtónů, ale styl vyprávění je tu ve skutečnosti infantilní. Jenže nic před slovem ale neplatí.
Jana Eyrová (2011)
Wasikowská a Fassbender zkrátka jsou Jana Eyrová a pan Rochester, jenže ani oni nespasí scénář bez invence a unavenou režii. Navíc některé postavy (třeba Rochesterova svěřenka) jsou tu zkrátka trubky a jejich přítomnost nemá smysl. Pokud si chcete užít Janu Eyrovou, sáhněte raději po čtvřdílné verzi z roku 2006, kde je její vztah s Rochesterem přece jen o poznání emotivnější a živější, nebo Zeffirelliho verzi z roku 1996.
Princ a pruďas (2011)
V případě, že chci brát Prince a pruďase jako komedii, je i přes konstantní fakování pozoruhodně nevtipný a poněkud moc krvavý (způsobem, kterému se budou smát asi jenom třináctiletí kluci). Pokud ho mám brát jako fantasy, odehrává se v příliš neživotném světě. Dvě hvězdy patří Natalii Portman a Damianu Lewisovi a taky těm několika povedeným vtipům, které se netýkají sexu, ale strefují se do žánrových klišé.
Thor (2011)
Část odehrávající se na Asgardu celkem připomíná Flashe Gordona, celkově se jedná o slušnou komiksovou adaptaci někde na úrovni prvního Iron Mana (který je ale daleko zajímavější postava). Hopkins a Hemsworth jsou fajn, v případném pokračování bych ale dala víc prostoru Lokimu, který je IMO největší badass v severské mytologii.
Ojos de Julia, Los (2010)
Čekej do tmy! Na začátku kriminálka s hororovou příchutí, potom čistokrevný thriller. Nedrží to úplně stoprocentně pohromadě a občas přijde zvrat tak pro efekt. Hlavně v závěru ale přijde několik naprosto brilantních scén, takže palec mírně nahoru.
Zrození Planety opic (2011)
90 %. Zrození Planety opic se rozhodně nedá upřít scénář s mozkem a vynikající práce režiséra. Pokud jste čekali jenom další přehlídku triků, jste na omylu (až na úplný závěr). Právě originální scénář (který - pozor - není adaptací!) dělá z tohohle filmu nejzajímavější blockbuster přinejmenším tohohle roku. Příběh sice není nic, co byste tak docela nečekali, přesto je natolik sofistikovaný, že si nechává dvířka k případnému pokračování otevřená jen natolik, aby vás tím nenaštval. Franco, Lithgow i Cox hrají svůj standart a postupně uvolní místo hlavní hvězdě filmu. Protože Ceasar... je naprosto geniální.
Kovbojové a vetřelci (2011)
Kovbojové si to na férovku rozdávají s vetřelci. Hmm, to zní jako něco, co by v osmdesátých letech natočili jako naprosto úlítlou akční komedii. Leč Jon Favereau a jeho šest scénáristů nutných k adaptování komiksu (taky byste tu práci chtěli?) řekli ne. Servírují nám tuhle ptákovinu s vážnou tváří a snad věřili, že film za 160 milionů se nám přece musí líbit. Za ty peníze ale vznikla jenom dvouhodinová nuda s lekačkami, které jste stokrát viděli jinde, a efekty, které by mohly být fajn, kdyby sloužily příběhu a ne příběh jim. Zkrátka jeden z dalších filmů, u kterých museli tvůci už v počátečních fázích vidět, že tohle bude "epic fail".
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Poslední potterovský film vcelku splnil očekávání a těžko mu jde něco zásadního vytknout. David Yates tentokrát předvedl na Harryho Pottera slušné množství krve a mrtvých postav, ale předloha mu místy předurčuje kupit klišé na sebe. Nemůžu si pomoct, ale pokud by Relikvie smrti skončila jako jeden nadupaný film bez vaty, nahoře by se tu skvělo pyšných pět hvězd. A pokud Rowlingová kdysi tvrdila, že konec už má napsaný od prvního dílu a je zavřený někde v trezoru, docela bych jí to věřila. Dneska by to asi napsala líp.
Jezero smrti (2008)
Michael Fassbender a jeho snoubenka proti partě brutálních teenagerů, kteří by si zasloužili urazit hlavu heverem. Jezero smrti se pokouší narážet na cosi špatného ve společnosti, přitom k tomu ale používá klasické prostředky hororových vyvražďovaček. Netřeba dodávat, že v tom případě ale karty osudu nejsou realisticky rozdány na obě strany zhruba stejně a oběti se občas chovají jenom jako maso na odstřel. Mohlo by to být daleko působivější, kdyby to nebylo tak tvrdohlavě vždy dotahované do nejhorších možných konců. Mohlo to mít sociální přesah, kdyby hlavním účelem tohohle filmu nejspíš nebylo vás tou bezdůvodnou krutostí nasrat.
X-Men: První třída (2011)
Matthew Vaughn už dokázal, že pokud se pro film nadchne, dokáže se vznést hodně vysoko. Bohužel to není zrovna případ jeho X-Menů. První půlka je fajn, ve druhé ale předvádí jenom povinné prostocviky blockbusterů, sbírku frází o rovnoprávnosti a hledání sebe sama a smysl pro megalomanii. Přivedl s sebou spoustu známých tváří, jenže o nikom z nich nejde říct, že by hrál extra dobře, protože u jednorozměrných postav s jednoduchými motivacemi toho ani příliš hrát nemůžou. Ve výsledku je to plakátový film zhruba na úrovni třetích X-Menů.
Správci osudu (2011)
V rámci romantických filmů jsou Správci osudu unikát, ve všech jiných... až tolik ne. Film zdobí celkem svižná režie a vynikající chemie Damona a Bluntové. Zápletka slibovala daleko víc a napadlo mě, jak by asi Správci osudu vypadali, kdyby spadli do klína takovému Franku Darabontovi... Ten konec byl navíc na můj vkus až příliš Deus ex machina ;).
Sucker Punch (2011)
Sexy blondýnka, která je v reálném světě (50. léta) zavřená v blázinci, který se v jejích představách změní v šantán/bordel, odkud se občas vydá do ještě druhé vrstvy představ, kde si vybojovává "itemy", které jí mají pomoct na svobodu. Ano, mohlo by to mít jakousi hloubku, kdyby určité scény tvrdohlavě a idiotsky nenegovaly jakýkoliv váš pokus všechny tyhle tři vrstvy analyzovat, takže jakýkoliv jejich výklad postrádá smysl. Bojové sekvence jsou tak přitažené za vlasy, prvoplánově efektní a a přitom ve skutečnosti nudné, protože se ani na chvíli nebojíte, že by se nedejbože mohlo hodným holkám něco stát, až z nich spíš budete kroutit hlavou. Na takovou sprostotu se to bere dost vážně. P.S. Zack Snyder nám v Sucker Punch mohl ukázat, zač je toho loket. Ano, všem nám něco ukázal - a loket to nebyl.
Insidious (2010)
James Wan natočil hororové scény, které by se mohly promítat na filmových školách. Všechny ty duchy a démony vám necpe do ksichtu za doprovodu skřípavé hudby. Prostě je na vás hodí jako pavouka v tu nejpříhodnější chvíli. V každé scéně s nimi tolik psychologického napětí, že se předem radši skočte vyčůrat. Na plnohodnotný filmový horor má ale Insidious pozoruhodně slabý příběh a laciný konec.
Paul (2011)
Road movie o dvou zastydlých geecích na útěku s rozkošně ošklivým "fakujícím" mimozemšťanem. Paul sice staví do jisté míry na vulgaritách, číní tak ale s inteligencí sobě vlastní. Však je to taky britská, ne americká komedie. Zároveň tvůrci projevili soudnost ohledně délky stopáže, což se mnoha jiným dnes nedaří. Jednoznačně palec nahoru.
Královna Viktorie (2009)
Mladá Viktorie se dlouho rozhoduje, jestli a za koho se vdá, potom si vybere, přijde zamilost, pak první neshody a nakonec usmíření. Spoiler? Těžko.Tenhle film je slušně natočené kostýmní drama, které ale skutečný příběh Viktorie a Alberta cukruje pro potěšení divaček. Nečekejte víc než historickou romanci, která vás emocionálně nerozruší. Potěšil mě především zajímavý part Alberta jako osoby, co stojí vedle trůnu, což je samozřejmě obvyklá ženská role.
Příběh o Zoufálkovi (2008)
Příběh o Zoufálkovi je vizuálně krásná, ale ve všech ostatních směrech podprůměrná pohádka. Co naplat, že hlavní hrdina je rozkošná odvážná myška, když je zejména druhá polovina zatraceně zdlouhavá a občas i prostá elementární logiky. Nápad pojmout animák ve stylu vlámských mistrů a obléct myšky do dobových kostýmů je fajn, stejně jako občasná filozofická odfrknutí. Celý příběh je ale především jedno velké vykradené klišé. Naštěstí ale tvůrci dětem necpou do hlavy už posté to samé morální ponaučení o tom, že musejí být samy sebou.
Hon na čarodějnice (2011)
Inu, nebolelo to. Hon na čarodějnice mi z nějakého důvodu připomněl zábavná béčka z osmdesátých let, jenom mu chybí to nadšení pro věc a vlastně i víc odvahy. Máme tu dva křižáky s nabroušenými meči a mladou dívku obviněnou z čarodějnictví. Vždyť tu sakra mohli údy lítat horem dolem a naše milá čarodějnice mohla partu chlapů, kteří ji doprovázejí, svádět přinejmenším pohledem. Přesto bych i tak byla spokojená (hlavně díky nadhledu Rona Perlmana a vždy několika možnostem, kam se příběh bude vyvíjet dál), kdyby závěr tolik nezaváněl klišé a alespoň jednou scénou mě překvapil. Navíc nechápu, proč se tenhle film vůbec obtěžuje s kritickými narážkami na církev, když jeho pointa je někde úplně jinde.