Jinny

Idiocracy (nebudu používat ten ošklivý český ekvivalent) je komedie, která měla na víc. Z výborného nápadu se sice podařilo vytěžit nějaké to sarkastické odfrknutí, ale humor tu většinou klouže po povrchu a občas je stejně pitomý jako ti, do kterých se strefuje. Na konci se z toho nevyklube nic jiného než oslava průměrnosti.

Mít evropského režiséra (Jana Svěráka?), mohlo vzniknout cosi připomínající odlehčené Nebe nad Berlínem. V téhle verzi s vašimi city pohne jediná scéna: dotek dlaní. Není to špatné a taky nijak výjimečně dobré. Ale vzhledem k tomu, že tahle komedie mohla vzniknout klidně v roce 1955 a ne 2005 (a moje komentáře stejně nikdo nečte :)), rozhodla jsem se být zlá.

Malý velký film. Tedy, velký je svými ambicemi, malý je v tom, že se jedná o osobní příběh hlavního hrdiny a jeho vztahu s otcem ve vesmírných kulisách. Brad Pitt i Tommy Lee Jones hrají jako o život a nedivila bych, kdyby jednomu z nich přistála nějaká herecká cena. Věčné monology hlavního hrdiny byly ovšem dost únavné a na 22. století je většina technologii až příliš povědomá dnešnímu divákovi (většinou se jedná jen o mírné upgrady dnes známých technologií).

"Jaryne, to si ňa teda nakrkl!"

Zajímavý způsob, jak strávit svátky, ne spa?

Agent beze jména je starosvětský thriller, který nenudí. Nepřináší nic nového - kromě důkazu, že Matt Damon je překvapivě schopný akční bijec s bouchačkou i pěstmi. Důporučuju srovnání se stejnojmenným filmem s Richardem Chamberlainem.

Amenábar natočil film hlavou, ale ne srdcem. Film, který na diváky mohl mít podobný emocionální dopad jako naše Kladivo na čarodějnice, se spokojil s hodnocením, že křesťani byli (jsou?) podobná šovinistická a do sebe zahleděná banda jako dnešní tradiční muslimové. A ačkoliv nám to tvůrci cpou polopaticky do hlavy, ve středověku jsme nepřišli o starověké vymoženosti a moudrost jenom kvůli křesťanství, ale třeba i kvůli stěhování národů (a na vině je samozřejmě i lidská přirozenost sama o sobě). Co se ale Agoře upřít nedá, to je vynikající první část. Na druhou stranu je potencionálně velmi emotivní příběh podaný jako z učebnice a postavy jsou buď moudré a pasivní nebo jenom zástupci tupého stáda.

Každopádně za to může Usáma bin Ládin.

Spielberg je romantický hračička (samozřejmě narážím na medvídka Teddyho) a vždycky tím lidi dostane. Zatímco ostatní režiséři se snaží triky ohromit, Spielberg s nimi pracuje a herci jsou důležitější - z nich dokáže vytřískat emoce. A. I. je sice jenom jeho standard, ovšem standard, kterého většina režisérů stejně nikdy nedosáhne.

Ajťáci jsou tu vlastně jen dva, jeden místy až roztomile slabošský geek a druhý asociální mimozemšťan, plus jejich šéfka, která naopak ani neví, co zkratka IT znamená. A pokud byste si mysleli, že ta holka bude jenom přihrávat, jste na omylu. Katherine Parkinson si ze sebe dělá snad ještě větší srandu jako její dva herečtí kolegové. Všichni tři se dostávají do situací, které se z trapných mění... v ještě trapnější. Jediná moje výhrada je v tom, že je to - na rozdíl od takového Komparzu - seriál totálně odříznutý od reálného světa.