Eli Roth opustil režisérskou židli Hostelu a po něm nastoupil Scott Spiegel, tvůrce marketového slasheru INTRUDER či video dvojky FROM DUSK TILL DAWN. Stejně jako dvojka upírské trilogie, putovala i trojka Hostelu rovnou na video. Dá-li se to tak nazvat, tak si hostelová sága drží stále úroveň a v některých ohledech poslední krvavé dobrodružství zasazené do města hříchu Las Vegas dokonce i lehce válcuje velmi dobrou dvojku. Od příběhu toho nelze opět moc čekat. Sledujeme partičku kámošů, kteří si to vyrazí užít do výše zmíněného Vegas, protože jeden z nich jde za týden do manželského chomoutu. Pár úvodních keců, polonahých striptérek a přichází na řadu právě to, co všichni od pokračování této kruťárny čekají. Ještě předtím si tvůrci na diváka připravili menší fígl, ale ten nebudu prozrazovat. Pak už to jede ve velkém stylu. Zpočátku mi přišlo, že krve a tortury je podstatně méně než v předchozích dílech, ale vzhledem k pojetí snímku to zas tak nevadilo a ke konci se to tou rudou přece jen pořádně zabarvilo. Popisovat blíže děj by bez spoilerů moc dobře nešlo. Takže jen k formě. Jednoduchý, místy lehce nelogický, ale krásně koukatelný příběh plný krve, nahých ženských a pár slovních vulgarit podbarvený vkusnou hudbou. Obstojní herci - až na Johna Hensleye, tenhle člověk mi prostě nikdy nesedl – půvabné herečky a poutavé prostředí. Toto všechno mi prostě nedovolí jít pod čtyři hvězdy, které si trojka Hostelu dle mého s přehledem zaslouží.
Vydařená vánoční brutalita v povedeném komediálním duchu, která divákovi odkrývá skutečnou tvář Santy Clause. Zapomeňte na Štědrý den, který je v reálu vlastně Dnem zabíjení a věřte, že mordy jdou Santovi, synovi Satana, pěkně od ruky. Na odpor se mu ovšem staví dvojice, jak jinak než u novodobých hororů, teenagerů, z nichž jeden leží Santovi extra v žaludku. Hlavní hrdinové, hezounek „mouchy snězte si mě“ a blondýnka divákovi známá z Ajova remaku THE HILLS HAVE EYES, se s pomocí starého podivína v crazy komediálních a občas i krvavých scénách, pokouší snížit Santovo killer score. Co by to bylo za béčko bez pořádných silikonů, které tvůrci propašovali do dílka pomocí místního strip baru U zlatokopek v parádním vánočním upgradu. Kozy, šílené vynálezy starého podivína, místní nadržený duchovní, makabrózní Santův nástup či pekelné sáně jsou pozitiva, která vyvažují občas nestravitelný příběh mezi jednotlivými masakry a občas nevydařené vtípky. Herci skutečně hrají a necelých osmdesát minut se dá skousnout i při několika nudných sekvencích. Santa je ranař a projekce ve vánočním čase udělá s divákem také leccos, takže za mě s přimhouřeným okem čtyři hvězdy.
Hraná verze stejnojmenné anime řežby o mladé upírce, která si to v přestrojení za mladou školačku namíří do americké vojenské základny v Tokiu, aby pokosila pár bestiálních pijavic. Zaměstnavatel záhadné Sayi je ještě záhadnější než lovkyně upírů sama, což se samozřejmě nelíbí americkým vojákům a díky Sayiným schopnostem ani místní pijavicím, které nečeká nic jiného než smrtelné ostří samurajského meče. Původní cirka padesátiminutové anime tvůrci natahují děravým scénářem na hodinu a půl digitální řežby, jejíž souboje po chvilce těžce zavání nudou. Za zmínku ovšem stojí souboj Kata Takatory v podání Yasuakiho Kuraty, který má na svém kontě pěknou řádku rolí a ve filmu opravdu hraje, což se bohužel nedá říci o všech zúčastněných hercích. Kladně se dá hodnotit také celkový vizuál celého dílka a šťavnatý úvod. Celkový dojem je však pouze lehký nadprůměr, takže za mě této akční hororové a vkusně nadsazené řežbě uděluji tři hvězdy.
Komentář může obsahovat možné spoilery. Velmi zábavné hororové béčko, které táhne nahoru zejména originální námět, který spolu s lehce historickým exkurzem navnadí diváka na pořádnou mikulášskou zábavu, kterou otevírá krátké představení hlavních, jak jinak než z valné části teen, postav. A to s patřičnou várkou dobrého humoru. Hlavními hrdiny lehce komediálně pojatého, za to celkem krvavého příběhu jsou Frank, teenager z chudší rodiny, který si užívá šmačných slečen z lepších rodin Sophie a Lisy, z nichž jedna se na scéně příliš neohřeje a podivínský policajt Goert, který Mikuláše nemá zrovna moc v lásce. Frank není příliš v keši, a proto jako každý rok vyráží oblažovat prvačky ze své školy v mikulášském kostýmu. Cestu mu ovšem nekříží nikdo jiný než pravý a po krvi dychtící Mikuláš s nespočtem svých doslova očouzených společníků. V tomto bodě lehce dochází snímku dech a některé digitální efekty nepůsobí zrovna tak, jak by si tvůrci nejspíš přáli. Naštěstí občas nezáživnou vatu válcují akčně pojaté scény a vše směřuje do tušeného finále. Kromě akčních scén zachraňují místy nezáživný příběh hrající herci a výše zmíněný humor, který je adekvátně dávkován. Ve výsledném dojmu se jedná přesně o to, co optimálně naladěný béčkožravý divák očekává, takže nevidím jediný důvod proč neudělit čtyři hvězdy. Pokud by ovšem snímek byl o pár minut delší, na čtyři by to už rozhodně nebylo.
Komentář obsahuje spoilery. Vynikající snímek zakládající se na skutečném osudu čtrnáctileté dívky z Berlína. Ano, příběh to je velmi známý a to z naturalistické knihy, po které je tento film o Christiane a zrádném „H“ pojmenován. Vlastní příběh otevírá klasické schéma rozpadající se rodiny, kdy na místo otce, který nebyl zrovna ukázkový otcovský typ, nastupuje nový otčím, jenž u Christiane a její sestry nezíská sympatie. Sestra odchází k otci a Christiane nachází pochopení v partě mladých lidí navštěvující hudební klub Sound, kde k višňovému džusu frčí hašiš a tablety. Christiane objevuje mezi experimenty s výše uvedenými drogami první lásku a poprvé překračuje zákon. Jakékoliv přiblížení k matce mizí v jejích očích při stále častějších návštěvách přítele, který si sympatie mladé dívky nezíská ani LPčkem Bowieho, který zrovna v Berlíně vystupuje. Spolu s živým vystoupením této legendy ochutnává všemi svými vztahy, včetně nové lásky, zklamaná Christiane „H“ a rozjíždí se kolotoč, ze kterého již není tak lehké vystoupit. Snímek za doprovodu vynikajících hereckých výkonů nabírá na obrátkách a společně s první jehlou nastupuje první prostituce, která je sakra přesvědčivě natočena a začíná nepříjemné mrazení, které diváka opustí až pár dní po závěrečných titulcích. Prostituci střídá odumírání členů party, děsivé odvykačky i vášnivé milostné vzplanutí mladého páru, který odolává absťákům i vědomí, že jejich mladá těla nepatří už zdaleka pouze jim. Jak celý příběh ze špinavé stanice ZOO končí, ví nejspíš každý. Místy tvůrci ani nemuseli tlačit moc na pilu a pod jejich taktovkou vznikly sekvence, které slabším náturám s přehledem hejbnou žaludkem či přivodí menší pofilmovou depku. Každopádně se jedná o opravdu skvělý film, který i přes svou delší stopáž neobsahuje hluchá místa a vskutku vybočuje v dobrém slova smyslu z ranku drugs movie. Za mě jasný plný počet.
Zatraceně vydařené zakončení Argentovi trilogie o temných matkách, ve které se poslední přeživší z matek Mater Lacrimarum pokouší nastolit v Římě nový věk pohanský a to ve velkém stylu. Vypalování kostelů a násilí v ulicích doprovází sjezd všech vyznavaček černé magie do centra Říma. Argento diváka nešetří a nechá na plátně umírat všechno, co dýchá. Novorozenci počínaje a bezradnými příslušníky policejních složek konče. Jediný, kdo se může zlověstné a ve většině záběrů nahé matce postavit je Sára, kterou nedal nikdo jiný než tvůrcova dcera Asia a to bravurním způsobem – nic jiného jsem od ní ani nečekal. Výše zmíněnou nahotu, ke které se samozřejmě připojí i Asia střídají brutální gore scény a litry krve. Ze začátku mě opět zamrzel moderní look, ostatně jako u všech novějších Argentových kousků, ale po čase jsem se i přes toto přenesl a vskutku si vychutnal pořádnou porci atmosférického hororu s řadou vydařených triků, náloží lahůdkového gore, vynikajícího herectví a parádního příběhu, který na sto minutách své stopáže nedokázal nudit ani na jediný okamžik. Finální velmi temná část mě už jen utvrdila, že Dario Argento je stále jedním z mistrů hororového žánru. Za mě jednoznačně plný počet.
Jednoznačně nejslabší, ale důležitá část hong kongského kultu jménem A Better Tomorrow, tvořící prequel dvou špičkovým krvavým baletům pod taktovkou mistra tohoto žánru Johna Woo. Právě komentovaný snímek má však na svědomí jiný režisér a to Hark Tsui, který nejenom, že má ve své filmografii podstatně lepší zářezy, tak na Johna Woo zkrátka nestačí. Přesto je snímek svým mixem melodramatu a akce krásně koukatelný. Ve vlastním příběhu narážíme na starého známého Marka, který se alespoň ze začátku tváří, jak kdyby neuměl do pěti počítat. Mark s nezbytným cigárem v ústech příjíždí do Vietnamu (režisér je právě z Vietnamu), aby pomohl svému strýci a bratranci ze země. Již po přistání se setkává s atraktivní ženou, která sehraje v příběhu ještě důležitou roli, hlavně ve vztahu výše zmíněných bratranců. Kromě problémů s vietnamským politickým režimem se hrdinové dostávají do konfliktu ještě s gangsterem Ho a určitě nemusím zdůrazňovat, že potyčka s gansterem vede k pořádně krvavým lázním podpořených kopcem vystřílených nábojnic ve velkém hong kongském stylu. Herci jsou tradičně, jak už to u těchto snímků bývá, dobří. Hudba je skvělá, příběh vynikající, ovšem stopáž působí lehce přepáleně a místy vycpaná vatou. Kritickému oku neujde ani pořádná dávka melodramatičnosti, která místy dosahuje opravdu úrovně přesládlé telenovely. Nakonec přeci jen klady včetně zrození neohroženého ostrostřelce Marka podstatně převažují, takže s klidným svědomím tasím i čtvrtou hvězdu.
V rámci rape and revenge špička pocházející z chladného Švédska, která musela v době svého vzniku ztropit pořádný poprask, který vedl až k jejímu zakázání v zemi původu a k ratingovým excesům v dalších zemích. V úvodní části filmu sledujeme malou holčičku ve žlutých šatičkách okoušející perverzní touhy postaršího fousatého pedobeara na podzimním spadaném listí. Holčička již nikdy nepromluví a divák má možnost sledovat další velmi pohnuté osudy výše zmíněné postavy v dospělosti, kterou si nestřihl nikdo jiný než Christina Lindberg, která kromě toho, že vypadá skvěle, dokáže i herecky zaujmout. Navíc je vše velice zajímavě, nebojím se použít slovo umělecky natočeno. Takže Christina stále nemluví, bydlí u svých rodičů, sem tam prodá bandasku mlíka a povyražením budiž návštěva blízkého města, která se dívce ovšem stává osudnou, když po propásnutí busu nastupuje do nařachané káry k sympáťákovi Tonymu. Tony moc dobří ví, jak na takové kočičky, maže Christině med kolem pusy, pozve ji na večeři a poté ji ve svém bytě nadopuje herákem a učiní z ni jednu ze svých kurviček pro vybranou klientelu. Zpočátku se nebohá dívka vzpouzí, ale pod vlivem závislosti na heráku a krutého trestu v podobě skalpelu do oka (velmi syrová scéna) se poddává a nechá se svým tělem nakládat téměř k libosti všech zákazníků. V této pasáži pere tvůrce do diváka vskutku hardcore porno scény s detailními záběry na genitálie i vyvrcholení na dívčino mladé tělo. Christina však nachází v doupěti neřesti spřízněnou duši, která společně s rostoucí nenávistí přivádí dívku na cestu krvavé pomsty, které předchází výcvik v potřebných oblastech financovaný z případné provize na zisku a nějakého toho dýška. Christina se učí řídit pořádně řídit nařachané auto, bojová umění i střelbu z různých zbraní. Když je připravena, režisér rozpoutává nemilosrdná krvavá jatka, v nichž na vše připravená němá dívka kosí protivníky bez mrknutí oka v kvalitních akčních scénách. Ne nadarmo zde nalezl inspiraci pověstný Quentin Tarantino. Řežba pomoci zpomalených záběrů a zvukových efektů nenechává diváka klidným stejně jako Tonyho, který se snaží zachránit si prdel, jak to jen jde. Hodina zúčtování se však neúprosně blíží… Kvalitní herectví divák nachází nejen u hlavní představitelky, ale u všech důležitých postav, jistý umělecký nádech prochází celým snímkem a v kontrastu s tvrdým pornem vytváří zajímavý mix. Stopáž, i když více než stominutová, utíká jak voda a prostor pro nudu zde opravdu není. Občas je sice na snímku vidět pár lehčích nelogičností nebo moc velkých náhod ve prospěch brutální pomsty, ale v celkovém dojmu to nehraje prakticky žádnou roli stejně jako znatelný nízký rozpočet. Smekám a tasím v hodnocení plný počet.
Mistrovský kousek Johna Woo z prostředí hongkongské mafie, kde na opačných stranách zákona stojí dva bratři, jejichž sourozenecké pouto dostává pořádně zabrat. Mezi bratry stojí nejen tiskárna falešných peněz a obchod s drogami, ale i krutá životní rána a nelítostný šéf podsvětí. Režisér v tomto snímku teprve rozjíždí své pověstné kousky, ale i tak valí do diváka dramatické scény podbarvené trefnou hudbou, monstrózní přestřelky s efektními výbuchy i jistou dávku decentního humoru typického pro hongkongskou akční produkci. Vše toto snímá nádhernou kamerou a opravdu se nebojí vymalovat interiéry na rudo v nezapomenutelné vendetě Yun-Fat Chowa v místním pajzlíku za pomocí nezapomenutelné finty s květináči. Právě gangster Yun-Fat Chow doplňuje ústřední trojici snímku a jeho postava je stejně nezapomenutelná, jako výše zmíněné květináče. Lung Ti zde představuje bratra na „špatné“ straně zákona, a když kráčí ve sněhově bílém obleku s očima zakrytýma slunečními brýlemi, divák nemá žádných pochyb proč si John Woo do role vybral. Trojici uzavírá postava výbušného mladšího bratra, kterou ztvárnil Leslie Cheung. Woo dává svým postavám dostatek prostoru, aby se divákovi představily. Nechává si je sáhnout doslova na dno svých možností, aby vzápětí heroicky povstaly a předvedly mistrův pověstný krvavý balet. Na tomto snímku neshledávám prakticky nic, co by se dalo zkritizovat. Za pochvalu by ovšem stála ještě pěkná řádka věcí…nezbývá než si tento pětihvězdičkový epos pustit znovu.
Komediálně laděné hororové upírské béčko z cyklu Povídky ze záhrobí nabízí divákovi vskutku bizarní taškařici plnou silikonů a krvavých tesáků. Vlastní příběh se odehrává v jednou americkém městečku, kde sex symbol 90-tých Erika Eleniak neběhá v rudých plavkách s plovákem v ruce po boku správňáka Davida Hasselhoffa ani neskáče z dortu do náruče Stevena Seagala, ale dělá pravou ruku pomatenému reverendovi a zároveň také věří v království nebeské. Což se nedá tvrdit o jejím bratrovi, kterého jeho nekřesťanské záliby dovedou právě do v názvu uvedeného upířího nevěstince plného smyslných upírek. Sestra však nelení a po bratrovi pátrá, což ji přivádí k nonstop hláškujícímu soukromému očku, který se případu na rozdíl od neschopné policie zhostí s vervou i přes počáteční nedůvěru své klientky. Příběh spolu s krátkým exkurzem do děje je vystavěný velmi poutavě a mix krásných žen a salva hlášek, z nichž některé bohužel nepůsobí, jak by měly, nedávají divákovi prostor k nudě. Dobré herecké obsazení společně s optimální stopáží snímku také sluší. Sem tam se divák dočká i trošku krvavější či vydařené komediální scény, které jen podtrhují celkové pojetí téhle komediálně laděné hororové jízdy. Třešničkou na dortu budiž zdařilé masky. Podtrženo sečteno, čtyři hvězdy jak vyšité.
Chilský exploitation zářez, který přivádí diváka do odlehlého domu v lesích, kam přijíždí za těhotnou ženou čtveřice kamarádek, aby oslavily a zároveň podpořili brzké narození potomků své přítelkyně. Těhotná žena v domě pobývá ve společnosti urostlého čeledína, kterého mezi záplavou keců jednotlivých kamarádek ihned jedna z nich obskočí, druhá do sebe pro změnu pere koks a třetí chrlí litánie. Čtvrtá je tam vlastně navíc, ale to je jedno. Důležité je, že manžel je fuč a nadcházející matka moc dobře ví, že si to občas rozdává i jinde a to právě s jednou z přítomných kamarádek, což vede k narušení idylických chvil setkání. Aby toho nebylo málo, tak po lese pobíhá pomatená ženská a svým chováním dává divákovi tušit, že to bude sektářka jak vyšitá. Po pár hádkách, trošky sexu včetně ženské nahoty rozehrávají tvůrci stylová jatka na vlně novodobých kruťáren plná krve. Žádný dějový zvrat ani závratné překvápko sice na diváka nečeká, ale dostává se mu celkem slušná porce dobré explotační filmařiny se vším co se od snímku podobného ražení očekává. Herci jsou zajímaví a jejich výkony s přehledem uvěřitelné. Krve, jak je již výše zmíněno je dost a některé scény jsou vskutku drsné. Stopáž je optimální. Pouze trošku nešťastné vystavění celého děje, které diváka nedokáže pohltit, sráží tento jinak kvalitní chilský počin. I přes tento podstatný nedostatek uděluji BABY SHOWER i čtvrtou hvězdu.
Další ruční kamera, tentokrát ovšem použitá v katastroficky pojatém áčkovém sci-fíčku. Do děje diváka uvádí prolog o nalezení nahrávky kdesi na území bývalého Central Parku v NY, takže to už dává tušit, že tohle bude prostě demolice. Ruční kameru zapíná týpek Rob, který hupsne v luxusním newyorském bytě na svou dlouholetou kámošku. Poté se kamery chopí Robův bratr, který se svou přítelkyní chystá pro Roba rozlučkový večírek v jiném bytě, kde se kamery chopí jakýsi Snake (v průběhu stopáže občas slušně hláškující) a natáčí na první pohled nepřeberné množství lidí huhlajících něco Robovi na památku, až to začne diváka trochu prudit. Ovšem tímto způsobem tvůrci alespoň částečně představí divákovi důležité postavy celého příběhu, který začíná výpadky elektřiny, divnými zvuky, zemětřesením a spekulacemi v médiích. Jakmile se začnou ozývat výbuchy, je všem jasné, že toto bude asi vážnější. Účastnící párty vybíhají na ulici, kde se klátí mrakodrap (vskutku nejhustější scéna z celého dílka). To už ale nastupuje armáda a pere to všemi prostředky do děsivého monstra, které stejně jako vykreslení jednotlivých postav, kvůli pseudo dokumentární stylu zůstává zahaleno otazníky. A nebyl by to US blockbuster, aby tam tvůrci nepropašovali pořádnou lovestory, ve které neohrožený hrdina blekotá „já ji miluju, radši mě zastřelte“ a podobný kousky a vrhá se skrze území zpleněné monstrem a jeho pavoučími výtrusky na záchrannou misi své životní lásky. Plusem budiž nepřepálená stopáž, naštěstí ne moc epileptická kamera, hrající herci a následky kousnutí pavoučího výtrusku. Ovšem jak celé tohle efekty a komparsisty nabité divadlo dopadne je všem jasné už od začátku. Z CLOVERFIELDU mám lehce smíšené pocity nejen díky nedostatku napětí, které bych od podobného filmu očekával, takže za mě tři hvězdy.
Komentář může obsahovat možné spoilery. Šílený, špinavý a perverzní. Přesně těmito slovy by se dal popsat tento explotační snímek belgického tvůrce, který má mimochodem na svědomí také dobrodružně laděný hororový thriller VINYAN. Navíc, když v tom mají prsty ještě Frantíci, jejichž hororová tvorba je silně na vzestupu, kouká z toho parádní zážitek pro otrlejšího diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Marca, zpěváka milostných fláků, kterými za pár éček oblažuje domovy důchodců. Ženy po něm šílí bez ohledu na věk a nemají problém si vrazit jeho ruku do svého klína či pro něj nafotit své ženské přednosti a fotečky mu věnovat na šťastnou cestu za dalším vystoupením. Marc cestuje ve své starší dodávce, která mu klekne v lese nedaleko zapadlého penzionu. Penzion vlastní příjemný starší chlápek, který bez okolků Marca ubytuje a dokonce mu nabídne opravu dodávky. Idylické chvilky však končí, když Marc narazí na další vesničany a dodávka i telefonické spojení s okolním světem jsou v řiti. Poté si Marc prochází skutečným peklem. Snímek je zpočátku vypráveň pozvolným tempem, které jen umocňuje šok scény, které si tvůrci na diváka připravili. Když už je všem jasné o co jde, film nabere na obrátkách a místy velmi zajímavou kamerou pere do diváka násilnosti střídané se zajímavými dějovými zvraty. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, počínaje uvěřitelným strachem hlavního hrdiny a buranským hereckým koncertem konče (buranského koncertu se divák dočká i v jiném slova smyslu). Snímek jednoznačně čerpá ze slavných násilnických fláků, ale zároveň „si jde svou vlastní cestou“. Optimální stopáž, parádní závěr a skutečnost, že toto se může s přehledem komukoliv v životě přihodit, mě jen utvrzují v tom, že nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Ano, Romero opět válcuje novodobé zombiárny svým osobitým pojetím sub žánru zombie hororu. Již šestý zásek v jeho nesmrtelné zombies sáze neztratil vůbec nic z toho, co dělá jeho dílo v rozpětí 41 let tak jedinečné. Ve světě pohlceném nemrtvými sledujeme skupinku vojáků, která si jede na vlastní pěst. Paralelně nám režisér představuje i obyvatele menšího ostrova, kde se rivalita dvou rodin, jež mají ostrov rozdělený napolovic, násobí ožíváním mrtvých obyvatel. Cesty perfektně propracovaných a divákovi náležitě představených postav se v jeden okamžik kříží a za pomoci poutavého vyprávění Romero kritizuje společenské poměry o sto šest. Ostatně kdo jeho dílo zná, nic jiného nečeká. Snad kromě zase o něco „chytřejších“ či chcete-li „vyvinutějších“ zombies. Po technické stránce opět nelze nic vytknout. Divák si může jen hodinku a půl užívat vynikající filmařinu nepostrádající jistý nadhled spojený s patřičnou dávkou humoru, perfektní gore scény a často nepěkné osudy hrstky přeživších ve světě nemrtvých. Po handcamu v DIARY OF THE DEAD nastupují kovbojové na zdánlivě poklidném ostrově. Uvidíme, zda-li se Romero vytasí s dalším pokračováním a jak jej pojme. SURVIVAL OF THE DEAD nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Srbský exploit pod příznačným názvem SERBIAN FILM vskutku posouvá hranice zobrazovaného násilí na filmovém plátně zase o kus dál. Extrémně surové scény skloubené s pornografií dokážou zaskočit i velmi otrlého diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Miloše, porno herce na odpočinku, který je již jakýmsi rentiérem díky dříve vydělaným penězům. Okolnosti jej však přivádějí opět do spárů porno průmyslu, který je řekněme špinavější a zvrácenější než by čekal a jehož nitky sahají na různá místa… Více se o ději nemá smysl rozepisovat, toto je potřeba zkrátka vidět. Řemeslná stránka dílka je naprosto bravurní stejně jako výstavba dějové linky, která diváka zpočátku kolébá pomalejším vyprávěním s dostatečným prostorem pro představení důležitých postav a pak udeří jak rána kladivem do ksichtu, ze které se slabší povahy jen tak neproberou. To, co následuje potom, se dá vykládat dvěma způsoby: velmi naturalistická metafora na zvrácenou společnost atd. nebo jako sakra odvážná provokace. Každopádně je to síla. Za zmínku stojí ještě naprosto uvěřitelní herci, jejichž výkony spolu se zdrcujícím finále umocňují toto „zvrácené“ představení. Po dlouhém rozhodování uděluji snímku čtyři hvězdy.
Osmdesátkový čarodějnický spíše zaklínačský kousek z hongkongské produkce, který svou výpravou evokuje božského Lucia Fulciho. Vlastní příběh otevírá ohnilá mrtvola s hřebem proraženou lebkou. Místní policii nedělá větší potíže vraha dopadnout a předat spravedlnosti, která jej po kratičkém procesu posílá do chládku. Okolnosti mordu jsou však stále nejasné, což může být jeden z důvodů, proč detektiv Stephen Lam Wai, který na případu pracoval, přistupuje na osobní schůzku s vrahem v jeho novém vězeňském domově. Vrah vypráví policistovi neuvěřitelný příběh, který zkušenému vyšetřovateli nedá spát. Původem čínský režisér Chih-Hung Kuei předvádí divákovi sto minutovou hororovou masáž plnou černé magie, červů a krve pro evropského diváka ve velice atraktivním prostředí turisticky oblíbeného čínského města Nanyangu, kde na něj čeká zaklínání na tisíc a jeden způsob a věřte, že to pěkné není…ehm, pro hororového fandu samozřejmě je. Hrající herci, perfektní efekty, zajímavý příběh, krev, ženská nahota a nějaké to pověstné asijské labůžo. Podobný zaklínací kousek si tvůrce střihl o dva roky později pod názvem MO. Bohužel i tento snímek je českému divákovi takřka neznámý, což je stejně jako u právě komentovaného GU velká škoda. Jsem nadšen, takže plný počet.
Že jde o remake, jsem se dozvěděl až po zhlédnutí téhle zvláštní dětské upírské romance. Originální švédský film mi nějak proklouzl mezi prsty při sledování té záplavy novodobých hororových filmů. Ale vraťmě se k remaku, který velmi emotivně líčí přátelství šikanovaného chlapce a neobyčejné dívky Abby, které přerůstá postupně v něco daleko hlubšího. Dějová linka je velmi dobře vystavěna a proložena v kontextu s vyprávěním sakra brutálními scénami. Ovšem ani toto společně s vynikajícím herectvím a tíživou atmosférou nedokáže diváka udržet bez občasného zívnutí po necelé dvě hodiny stopáže. Řádění i maska upírské Abby jsou ztvárněny na výbornou, jen v některých scénách působí upírské děvčátko lehce úsměvně - viz zmiňované šplhání na strom. Kamera zabírá urvané hlavy či prokousané tepny, ale nahota jde ve většině případů mimo záběr. Naštěstí se opravdu nejedná o další TWILIGHT, ale o poctivý kus hororové filmařiny, i když jde pouze o remake. Jsem docela zvědavý na švédský originál. Ve výsledném dojmu však americká verze nedopadá vůbec špatně a i navzdory několika tvůrčím přehmatům ode mne získává nakonec i čtvrtou hvězdu.
Další akční zombie jízda made in Great Britain. Zombie apokalypsu má tentokrát na triku farmaceutická společnost Newgen Industries, která podpůrnou látkou RAK nadopuje tři sta anglánů, kteří se vzápětí mění na krvežíznivé a zatraceně rychlé zombie. Moderní zombie, jak je již zvykem běhají jako vítr, ale tyto ještě skákají jako vyznavači parkouru, takže o akci není opravdu nouze. Boj o přežití svádí dohromady velmi nesourodou skupinku přeživších, kteří v zapadlé autodílně sméčkují jeden na druhého. Mezi nimi se nachází i zaměstnanec strůjce všeho zla a jediný živý pokusný králík Anely Mills, která ještě nejeví žádné známky infekce. Komplikované vztahy uvnitř nesourodé skupinky jsou kromě zombie kousanců, dalším hlavním činitelem při řídnutí jejích řad. Optimální stopáž a dobré herecké výkony dělají dílko, které evidentně nemělo megalomanský rozpočet příjemně koukatelným. Masky a efekty jsou taktéž na dobré úrovni. Snímek se tváří zatracené vážně a tvůrci rvou do diváka několik emotivních, nikoli však špatných scén. K vysokému hodnocení snímku lehce pomáhá také fakt, že se jedná o režijní prvotinu a to velmi nadprůměrnou. Mě to prostě bavilo, takže tomuhle vysokooktanovému parkouru na ďáblově hřišti uděluji s klidným svědomím čtyři hvězdy.
Komentář může obsahovat možné spoilery. Komediálně laděný horor, který i přes svou dobu vzniku a výsledný look působí jako nenucená dílka hororové filmařiny dvacet let zpátky. Ústřední postavou snímku je soukromé očko Dylan Dog, který skončil u případů lehce privátních záležitostí. Předtím se zabýval daleko zábavnější činností, kterou je po útoku vlkodlaka nucen obnovit. Vytahuje svou zaprášenou brašnu a vydává se pátrat po zabijákovi, jehož stopy jej přivádí ke klanu vlkodlaků a následně i do upírského doupěte, které probouzí v Dylanovi staré rány. Divák má kromě parádně ztvárněných upírů a vlkodlaků možnost vidět ještě tak trošku netradiční pojetí zombies díky Dylanovu parťákovi, který rozšiřuje jejich řady. Terapeutická zombie skupina je vskutku hustá a kromě ní tvůrci valí do diváka spoustu dalších fórků, které ve většině případů nevyznívají vůbec trapně, ba naopak. Snímek trošku komplikují další postavy, ale nechci vše prozrazovat, protože dílko až zas tolik předvídatelné není. Jedinou vadou na kráse je výběr představitele Dylana - uhlazený Superman do takovéto role opravdu nesedí. Výsledný dojem je zatraceně příjemně koukatelný a dobrým vtipem dochucený horor, který sice evidentně čerpá ze slavnějších filmů, ale nabízí divákovi poctivou, leč téměř nekrvavou zábavu. Já se bavil s přehledem na čtyři hvězdy.
Další z řady dokumentárně načichlých handcamů ve stylu sestříháno z objevených pásek. Pásky se našly v lese, kde řádila čarodějnice z Blair. Také jste je mohli najít v Poughkeepsie, kde řádil sériový vrah. Zombies byli objeveni na páskách Romera i v bytovém domě kdesi ve Španělsku, kde zůstali po rutinním výjezdu hasičů. Bylo toho ještě více a bylo toho hodně, ale pásky s troly můžete najít až nyní ve velmi originálním, nízkorozpočtovém, leč kvalitním snímku norského tvůrce THE TROLL HUNTER. Ruční kameru zde drží v ruce trojice norských studentů, respektive jen jeden z nich, kteří dokumentují útoky medvědů. Při svém pátrání narážejí na podivného lovce, kterého ostatní medvědobijci považují za pytláka. V jeho stopách a později i s ním samotným jsou svědky řádění trolů, kteří jsou trikově bravurně ztvárněni a tvůrci, jež evidentně netroškaří, předvádějí divákovi různé druhy těchto bájných stvoření. Lovec se s tím nepáře a kosí jednoho trola po druhém na pozadí tutlání existence těchto monster a oblastí kde žijí před celým světem (funkce okruhu vysokého napětí mě opravdu odrovnala). Politika, vtip, napětí, akce, lesní šílené úprky působící jako THE BLAIR WITCH PROJECT, kuriózní technika pro lov, narážka na křesťanství, dobré herecké výkony, kapka krve – to vše dotahuje téměř k dokonalosti tento unikátní pseudo dokumentární trolí koktejl, kterému ubírá na chuti pouze několik nudných vatážních částí, díky kterým srážím hodnocení na poctivě čtyři hvězdy.
Pokračování THE LOST BOYS: THE TRIBE se nese ve stejném duchu jako THE LOST BOYS, takže se divák dočká lehce komediální a béčkové upírské jízdy. Vlastní příběh líčí osudy dvou osiřelých sourozenců Chrise a Nicole, kteří se po příjezdu na americké pobřeží zaplétají s místním klanem upírů. Na pomoc jim přichází neohrožený Frog (Corey Feldman), který ve válce proti upírům od prvního snímku přišel o bratra. Frog není jediným pojítkem s o dvacet jedna let starším filmem. Vnímavý divák si zajisté všimne spousty dalších. Kupříkladu krapet zestárlého saxofonisty, ústřední písně Cry Little Sister či řádění na silných motorkách. Vůdce upírů opět nepostrádá charisma, i když oproti Sutherlandovi vyznívá celkově slaběji, ostatně jako celý film. Ostatní upíři a efekty s nimi spojené jsou celkem vydařené. O dávku komediálnosti se nestará v dílku pouze Frog, ale i ujetá tetička, u které sourozenci nacházejí azyl či policejní jednotka v Luna Bay. Upírské doupě přešlo ze svého punkového nádechu do zbohatlického hnízda plného drahých hraček, což je podle mě škoda – holt trend je trend. Ve výsledném dojmu se však jedná o příjemně koukatelné novodobé béčko s dávkou dívčí nahoty i nezbytné krve, které za prvním dílem zaostává nejméně o jednu třídu. Takže za mě tři hvězdy.
Další kvalitní béčková podívaná z 80-tých let v podobě lehce komediální americké upířiny, které vévodí démonický Kiefer Sutherland a dvojka dobových in hochů Corey Haim a Corey Feldman. Jmenovaní hošani jdou po krku bandě upírů, která se pod vedením Sutherlanda prohání po floridských plážích na silných motorkách za doprovodu rockové muziky i nezbytného plástevního disca a po jejich nájezdech někdo občas mizí. Příběh není nijak objevný. Lehce zdecimovaná americká rodinka si to přivalí na Floridu, aby mohla složit hlavu u svého dědy, a starší syn se díky sličné slečně zaplétá s partičkou upírů. Avšak dobré herectví, velmi slušné efekty, sada parádních hlášek, pár krvavých scén a punkový nádech dělá z tohohle béčka velmi solidní zábavu. THE LOST BOYS se dočkali pokračování až po jednadvaceti letech, přičemž první z nich nese přívlastek THE TRIBE. Pokud mám THE LOST BOYS shrnout, tak se jedná o nenáročnou, ale kvalitní hororovou zábavu, jež zavání rodinným filmem na nedělní odpoledne, a které s klidným svědomím nasolím čtyři hvězdy.
Vlkodlačí kousek načichlý rodinným filmem podle knižní předlohy nikoho jiného než S. Kinga. Jelikož dílko spatřilo světlo světa v letech 80-tých a navíc na režisérské židli seděl seriálový mág Daniel Attias, mimochodem SILVER BULLET je jediný jeho celovečerák, máme v hlavní roli dětského hrdinu. Hlavní hrdina upoutaný na invalidní vozík Marty je celkem sympaťák a díky svému vynalézavému lehce alkoholickému strýci má vozík velmi netradiční – stříbrnou kulku, která hravě předjede i auto. Mezitím, co brázdí ulice na svém stroji, začnou ve městě umírat lidé, jejichž mrtvoly jsou značně znetvořené. Nijak velkým městečkem se začne šířit strach a panika, až se místní lidé odhodlají k lovu na bestii, ovšem nemají ani zdaleka tušení proti čemu stojí. Snímek nevybočuje z klasických hororů osmdesátých let a během necelých sta minut naservíruje divákovi poutavý příběh, který je vyprávěn z pohledu Martyho starší sestry Jane. Se sourozenci jsme svědci útoků krvežíznivého monstra, které jsou řemeslně velmi dobře ztvárněny, stejně jako maska samotného monstra. A dále máme možnost pátrat po lidské podobě zabijáka až do nečekaného odhalení. Vše probíhá za doprovodu zdařilých hereckých výkonů, trošky moralizování a dobrého humoru. Za zmínku ještě stojí finální souboj s vlkodlakem a pár neotřelých tvůrčích nápadů, které nechci prozrazovat. Ve výsledném dojmu se jedná o nepříliš krvavý, ale nádherně kouatelný hororový film, kterému dávám s klidným svědomím čtyři hvězdy.
Komentář obsahuje spolery. Perfektní australská záležitost z prostředí převýchovného tábora pro nepohodlné jedince, který je nástrojem totalitního režimu s heslem svoboda je poslušnost, poslušnost je práce, práce je život. Snímek se na začátku stopáže tváří jako klasický explotační kousek, ale postupem času se zvrtává k šílenému vysokooktanovému trashi, což ovšem vůbec není na škodu – ba naopak. Ve vlastním příběhu sledujeme osudy tří hrdinů, kteří se nějakým způsobem zprotivili režimu a jsou poslání do převýchovného tábora. Velitel tábora je samozřejmě pěkněj krypl a podle toho vypadají i jeho přímí podřízení – velitel Richter, který nemá problém umlátit k smrti náhodně vybranou dívku, či kulhavý chcípák, který prahne po mladičkých vězeňkyních. Hrdinové si samozřejmě prožijí v táboře nějaké ty nepříjemné chvilky v podobě mučení či sexuálního obtěžování a poté jsou vybráni k honu, který pořádá velitel tábora pro své hosty. Lov je ztvárněn naprosto bravurně. Lovci se prohánějí v okolí tábora v nadčasových strojích či na koňském hřbetu a svou kořist se pokouší skolit automatickými zbraněmi, výbušnými šípy či radlicí na svém vozidle. O bizarnosti v dílku také není nouze, divák se dočká pár úchylných momentíků, vydařené várky gore a dokonce přichází na řadu i sprchová scéna (sprchy jsou společné pro obě pohlaví – sex je dovolen, ale těhotenství, či šíření pohlavních nemocí mezi úchylkáři, jak systém vězněné nazývá, se přísně trestá). Ale vraťmě se k lovu, kde jednomu z lovců zdatně sekunduje jeho zrůdný nohsled Alf (učiněný vlkodlak), jehož představitel Steve Rackman je mimochodem profesionální wrestler, což bylo na některých scénách vidět. Kořist se ovšem tak lehce nevzdává a na řadu přichází závěrečná bitva o převýchovný tábor, do které se zapojuje i těžká vojenská technika. Dále se nemá smysl rozepisovat, tenhle žánrově těžce zařaditelný kousek se prostě musí vidět. Po technické stránce se samozřejmě jedná o nízkorozpočtovou záležitost, ovšem plnou dobře ztvárněných postav, celkem zdařilých hereckých výkonů, vhodného hudebního doprovodu od Briana Maye, spousty divácky atraktivních a nezapomenutelných momentů a hlavně špičkové výpravy. Za mě jednoznačně plný počet.
Novodobá duchařina z americké produkce. Ve vlastním příběhu sledujeme skupinku přátel, která po pohřbu svého kamaráda jej jde ještě trošku zapít. V baru jeden z nich dostává nápad, že by mohli kamaráda uctít požitím pár lahvinek přímo u jeho hrobu na hřbitově, což následně provádějí. Posilněni alkoholem a tajemným vzkazem na kamarádově hrobě si trošku zaskotačí na třech hrobech, čímž spustí kletbu, jež je do jednoho měsíce odsuzuje k smrti. Pak už diváka čekají zpočátku lehčí duchařské projevy v domovech prokletých, které záhy přerůstají v děsivé řádění a leckdy i ve zhmotnění mrtvých. Otřesení přátelé se rozhodnou vyhledat pomoc, na kterou je již možná pozdě. Nijak zvlášť dlouhý snímek disponuje jistou várkou napětí, místy slušnou atmosférou a dobrými duchařskými efekty, které bohužel ke konci stopáže působí spíše úsměvně, než děsivě. Snímek se také může honosit kvalitním herectvím a celkem poutavým příběhem, který se tvůrci snaží obohatit starými jizvami ve vztazích mezi jednotlivými postavami. Po řemeslné stránce, až na úsměvné pojetí některých triků, nelze prakticky nic vytknout. Ovšem co dílku jednoznačně chybí, je inovace. Všechno už tu mnohokrát bylo, takže hororového fanouška nemůže dílko nijak překvapit. Výsledný dojem je ničím nevybočující tuctová duchařina, která ničím neurazí, ale také nenadchne. Za mě tři hvězdy.
Komentář může obsahovat možné spoilery. Další italský hororový klenot v podání Michela Soavi. Tentokrát se jedná o mix proklatě černého humoru, doslova hřbitovní romance a trošky toho filosofování o lidské existenci. Zní to zvláštně? Ono to zvláštní opravdu je. Vlastní příběh se odehrává převážně na hřbitově města Buffalora, kde žije správce hřbitova Francesco Dellamorte a jeho zaostalý pomocník Gnaghi. Ve dne pohřbívají a v noci pohřbívají po druhé, mrtví totiž v hrobě dlouho nevydrží a často zaklepou na dveře správcova skromného příbytku. Francesco se svým pomocníkem kosí nemrtvé pro hororového diváka velmi atraktivními způsoby a neodpustí si sem tam přidat nějakou vtipnou hlášku. Jednoho dne se však na hřbitově objevuje atraktivní vdova, která překope na ruby Francescův zaběhlý stereotyp. Roli vdovy vystřihla finská herečka Anna Falchi, která krom hereckých kvalit ukazuje před kamerou i kvality tělesné. Gnaghi ovšem nezůstává ve hřbitovní romanci pozadu a v bizarních situacích prožívá lásku s mrtvou náctiletou. Jako v každém zombie filmu dokáže kousnutí nemrtvého způsobit pořádnou paseku, která se dostavuje i v tomto netradičním dílku, kterému od poloviny stopáže ubývá lehce na humoru, příběh se komplikuje a ve finále nabízí více interpretací, než bych čekal. Ve výsledném dojmu se jedná o kvalitní hororovou filmařinu s jistým filosofickým přesahem, výborným herectvím a zatraceně kvalitní řemeslnou stránkou. Italové zkrátka umí. Hodnotím plným počtem.
Další Cronenbergova šílenost plná úchylek a bizarních představ tohohle osobitého tvůrce. Děj přivádí diváka do Toronta, kde se majitel trošku ostřejšího televizního kanálu (nasilí, softporno) Civic TV Max Renn pouští do pátrání po záhadném videodromu, jehož stopy vedou do Pitsburghu v Pensylvánii. Snuffový videodrom však nefascinuje pouze jej, ale do jeho spárů se dostává i krásná Nicki, se kterou se Max seznamuje během jedné talk show právě na téma násilí na televizních obrazovkách. Cronenberg zpočátku rozjíždí poutavé drama, které za pomoci vynikajících hereckých výkonů a dávky nezbytné ujetosti hlavně v sexuální oblasti nedovolí divákovi spustit z dílka oči. Pak se děj lehce komplikuje a nastupují děsivé halucinace nejen však se sexuálním podtextem, které diváka provázejí až do konce této excelentní bizarnosti. Cronenberg je v režisérském křesle velmi zdatný, takže se jedná o kvalitní film ve všech směrech včetně výše zmíněných hereckých výkonů či postav, ale i řemeslné stránky a celkového vystavění příběhu, kde na diváka čeká nejeden nečekaný zvrat. Ano, přirovnání s pozdějším tvůrcovým filmem EXISTENZ je vskutku na místě, ovšem pokud divák nepobere VIDEODROM, tak se do EXISTENZ nemá smysl vůbec pouštět. Děj je celkově komplikovanější a hranice mezi halucinací a realitou je téměř nepatrná. Ve výsledné dojmu VIDEODROM představuje typickou režisérovu tvorbu, kterou lze vystihnout opět slovy bizarní, leč kvalitní a kterou opět nemám problém ohodnotit plným počtem.
Perfektní sexploit ze země vycházejícího slunce, ve kterém je divák svědkem ne příliš pěkných zážitků mladé Švédky v cizí zemi. V hlavní roli sledujeme pohlednou Christinu Lindberg, která po přistání v Japonsku naráží na nadrženého místního debila, který se chopí příležitosti a zatáhne dívčinu do svého stylového bytečku, kde dívku čeká opakované znásilňování, pouta z ocelových řetězů a roubík do roztomilé pusinky. Postava narušeného japončíka je naprosto dokonalá včetně hereckého projevu jejího představitele. Je to prostě úchyl od pohledu a tlusté dioptrické brýle s vymláceným sklem to jen podtrhují. Mladičká Švédka však z pasti uniká a útočiště hledá v blíže nespecifikovaném baru, kde se počáteční vidina azylu mění v další, ještě brutálnější znásilnění. Bosá a zubožená dívka končí s bilancováním mezi životem a smrtí na jednom z městských mostů, kde ji vyčápne původní trýznitel, jež po ní od útěku pátrá. Všemu odevzdaná oběť japonských sexuálních maniaků putuje opět do místa původního trýznění, kde vzájemné poznávání narušeného ztroskotance a s osudem smířené dívky nečekaně nabírá jiný směr. Řemeslná stránka tohoto flicku je naprosto bravurní, stejně jako herecké výkony. Většina stopáže stojí na sexuálních scénách, se kterými Christina Lindberg nemá očividně žádný problém. Mimochodem snímek mě opět připomenul doplnit si mezery zhlédnutím kultovního exploitu THRILLER EN GRYM FILM. Navíc film není pouze přehlídka násilností, tvůrci vše doplňují jistým artovým feelingem, který do celého koncept nádherně zapadá. Jistě, není to film pro každého, ale jako hltač podobných věcí nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Šílená ujeťárna plná bradavek ve stylu kultovní společnosti TROMA přivádí diváka na jednu americkou školu, kde si parta buranskejch týpků krátí čas trápením dívek. Dívky dostávají nejen do těla, ale i mezi nohy. Ovšem jen do té doby, než ženský pohár trpělivosti přeteče a hošani dostanou to, co si právem zaslouží. Dívky se však s tímto nespokojí a dál kosí všechno, co má piňdoura v nejbližším okolí. Řady pomstychtivých žen se rozrůstají a v humorných situacích, někdy více, někdy méně, eliminují mužský element. Herecké výkony nemá cenu vůbec rozebírat, jsou na stejné úrovni jako tohle šílené divadlo. Herečky se však nestydí, takže mezi scénami, kdy se střílí a divák čeká kapku krve, kterou však nedostává, ukazují své přednosti. Ano, dochází i na sprchovou scénu. Tvůrci se snaží, seč jim síly stačí. Ihned v úvodu vrhnou na diváka varování ohledně sexuálních scén, které ohlašuje houkačka a nekonaného se gore, které ohlašuje gong. Chvilku to působí vtipně, posléze to ovšem omrzí. Co se ovšem vyvedlo, jsou odkazy na slavné hororové filmy, které vnímavého diváka s přehledem pobaví. Někteří mužští představitelé vydrží v příběhu chvilku déle a nakládají divákovi postavami typu drsný polda, retardovaný hlídač či operní patolog. Ve výsledném dojmu se jedná o lehce nadprůměrnou zábavu pro shovívavějšího a optimálně naladěného béčkového diváka. U mě za tři hvězdy.
Další Brassova dekadentní jízda pod hlavičkou hákového kříže. Tentokrát se Tinto pustil do ulic Berlína, přesněji do vyhlášeného vykřičeného salónu Kitty, který si vysoce postavený důstojník SS upravuje k obrazu svému. Za zaběhlé kurvy dosazuje mladý výkvět árijského ženství, který prochází netradičním přijímačem – co jiného by divák od Brassa čekal. Jakmile je osazenstvo kompletní, může započít špionáž vysokých německých důstojníků ve chvilkách rozkoše, která může některé protiněmecky smýšlející přivést na šibenici. Průvodkyní filmu je mladá, ale za to hrdá národní socialistka, která je pro svého vůdce schopna udělat cokoliv. Ovšem po románku s německým letcem se její ideály začínají pomalu, ale jistě bortit. Herecké výkony nejsou vůbec špatné, nahoty je samozřejmě kopec, i když záběry do dívčích klínů režisér poněkud šetří. Dekadence je však v dílku dostatek, obstarávají ji nejen zvrácení zákazníci salónu, ale i strůjce celého projektu Waltr Schellenberg, jehož postava je historicky podložená, ostatně jako existence celého špionážního zařízení. Tinto opět z aury hákového kříže ždíme maximum a vše podlévá dokonale sprostou nahotou i kapkou krve a nezbytného hnusu. Bohužel, stejně jako u SENSA ´45 však dojíždí tvůrce na přepálenou stopáž, která se projevuje přílišným rozbřednutím celého příběhu. Stejně jako výše zmíněnému snímku, uděluji SALONU KITTY tři hvězdy.
Moje komentáře
Hostel III (video film) (2011)
Eli Roth opustil režisérskou židli Hostelu a po něm nastoupil Scott Spiegel, tvůrce marketového slasheru INTRUDER či video dvojky FROM DUSK TILL DAWN. Stejně jako dvojka upírské trilogie, putovala i trojka Hostelu rovnou na video. Dá-li se to tak nazvat, tak si hostelová sága drží stále úroveň a v některých ohledech poslední krvavé dobrodružství zasazené do města hříchu Las Vegas dokonce i lehce válcuje velmi dobrou dvojku. Od příběhu toho nelze opět moc čekat. Sledujeme partičku kámošů, kteří si to vyrazí užít do výše zmíněného Vegas, protože jeden z nich jde za týden do manželského chomoutu. Pár úvodních keců, polonahých striptérek a přichází na řadu právě to, co všichni od pokračování této kruťárny čekají. Ještě předtím si tvůrci na diváka připravili menší fígl, ale ten nebudu prozrazovat. Pak už to jede ve velkém stylu. Zpočátku mi přišlo, že krve a tortury je podstatně méně než v předchozích dílech, ale vzhledem k pojetí snímku to zas tak nevadilo a ke konci se to tou rudou přece jen pořádně zabarvilo. Popisovat blíže děj by bez spoilerů moc dobře nešlo. Takže jen k formě. Jednoduchý, místy lehce nelogický, ale krásně koukatelný příběh plný krve, nahých ženských a pár slovních vulgarit podbarvený vkusnou hudbou. Obstojní herci - až na Johna Hensleye, tenhle člověk mi prostě nikdy nesedl – půvabné herečky a poutavé prostředí. Toto všechno mi prostě nedovolí jít pod čtyři hvězdy, které si trojka Hostelu dle mého s přehledem zaslouží.
Ďábelský Santa (2005)
Vydařená vánoční brutalita v povedeném komediálním duchu, která divákovi odkrývá skutečnou tvář Santy Clause. Zapomeňte na Štědrý den, který je v reálu vlastně Dnem zabíjení a věřte, že mordy jdou Santovi, synovi Satana, pěkně od ruky. Na odpor se mu ovšem staví dvojice, jak jinak než u novodobých hororů, teenagerů, z nichž jeden leží Santovi extra v žaludku. Hlavní hrdinové, hezounek „mouchy snězte si mě“ a blondýnka divákovi známá z Ajova remaku THE HILLS HAVE EYES, se s pomocí starého podivína v crazy komediálních a občas i krvavých scénách, pokouší snížit Santovo killer score. Co by to bylo za béčko bez pořádných silikonů, které tvůrci propašovali do dílka pomocí místního strip baru U zlatokopek v parádním vánočním upgradu. Kozy, šílené vynálezy starého podivína, místní nadržený duchovní, makabrózní Santův nástup či pekelné sáně jsou pozitiva, která vyvažují občas nestravitelný příběh mezi jednotlivými masakry a občas nevydařené vtípky. Herci skutečně hrají a necelých osmdesát minut se dá skousnout i při několika nudných sekvencích. Santa je ranař a projekce ve vánočním čase udělá s divákem také leccos, takže za mě s přimhouřeným okem čtyři hvězdy.
Krev: Poslední upír (2009)
Hraná verze stejnojmenné anime řežby o mladé upírce, která si to v přestrojení za mladou školačku namíří do americké vojenské základny v Tokiu, aby pokosila pár bestiálních pijavic. Zaměstnavatel záhadné Sayi je ještě záhadnější než lovkyně upírů sama, což se samozřejmě nelíbí americkým vojákům a díky Sayiným schopnostem ani místní pijavicím, které nečeká nic jiného než smrtelné ostří samurajského meče. Původní cirka padesátiminutové anime tvůrci natahují děravým scénářem na hodinu a půl digitální řežby, jejíž souboje po chvilce těžce zavání nudou. Za zmínku ovšem stojí souboj Kata Takatory v podání Yasuakiho Kuraty, který má na svém kontě pěknou řádku rolí a ve filmu opravdu hraje, což se bohužel nedá říci o všech zúčastněných hercích. Kladně se dá hodnotit také celkový vizuál celého dílka a šťavnatý úvod. Celkový dojem je však pouze lehký nadprůměr, takže za mě této akční hororové a vkusně nadsazené řežbě uděluji tři hvězdy.
Nesvatý (2010)
Komentář může obsahovat možné spoilery. Velmi zábavné hororové béčko, které táhne nahoru zejména originální námět, který spolu s lehce historickým exkurzem navnadí diváka na pořádnou mikulášskou zábavu, kterou otevírá krátké představení hlavních, jak jinak než z valné části teen, postav. A to s patřičnou várkou dobrého humoru. Hlavními hrdiny lehce komediálně pojatého, za to celkem krvavého příběhu jsou Frank, teenager z chudší rodiny, který si užívá šmačných slečen z lepších rodin Sophie a Lisy, z nichž jedna se na scéně příliš neohřeje a podivínský policajt Goert, který Mikuláše nemá zrovna moc v lásce. Frank není příliš v keši, a proto jako každý rok vyráží oblažovat prvačky ze své školy v mikulášském kostýmu. Cestu mu ovšem nekříží nikdo jiný než pravý a po krvi dychtící Mikuláš s nespočtem svých doslova očouzených společníků. V tomto bodě lehce dochází snímku dech a některé digitální efekty nepůsobí zrovna tak, jak by si tvůrci nejspíš přáli. Naštěstí občas nezáživnou vatu válcují akčně pojaté scény a vše směřuje do tušeného finále. Kromě akčních scén zachraňují místy nezáživný příběh hrající herci a výše zmíněný humor, který je adekvátně dávkován. Ve výsledném dojmu se jedná přesně o to, co optimálně naladěný béčkožravý divák očekává, takže nevidím jediný důvod proč neudělit čtyři hvězdy. Pokud by ovšem snímek byl o pár minut delší, na čtyři by to už rozhodně nebylo.
My děti ze stanice Zoo (1981)
Komentář obsahuje spoilery. Vynikající snímek zakládající se na skutečném osudu čtrnáctileté dívky z Berlína. Ano, příběh to je velmi známý a to z naturalistické knihy, po které je tento film o Christiane a zrádném „H“ pojmenován. Vlastní příběh otevírá klasické schéma rozpadající se rodiny, kdy na místo otce, který nebyl zrovna ukázkový otcovský typ, nastupuje nový otčím, jenž u Christiane a její sestry nezíská sympatie. Sestra odchází k otci a Christiane nachází pochopení v partě mladých lidí navštěvující hudební klub Sound, kde k višňovému džusu frčí hašiš a tablety. Christiane objevuje mezi experimenty s výše uvedenými drogami první lásku a poprvé překračuje zákon. Jakékoliv přiblížení k matce mizí v jejích očích při stále častějších návštěvách přítele, který si sympatie mladé dívky nezíská ani LPčkem Bowieho, který zrovna v Berlíně vystupuje. Spolu s živým vystoupením této legendy ochutnává všemi svými vztahy, včetně nové lásky, zklamaná Christiane „H“ a rozjíždí se kolotoč, ze kterého již není tak lehké vystoupit. Snímek za doprovodu vynikajících hereckých výkonů nabírá na obrátkách a společně s první jehlou nastupuje první prostituce, která je sakra přesvědčivě natočena a začíná nepříjemné mrazení, které diváka opustí až pár dní po závěrečných titulcích. Prostituci střídá odumírání členů party, děsivé odvykačky i vášnivé milostné vzplanutí mladého páru, který odolává absťákům i vědomí, že jejich mladá těla nepatří už zdaleka pouze jim. Jak celý příběh ze špinavé stanice ZOO končí, ví nejspíš každý. Místy tvůrci ani nemuseli tlačit moc na pilu a pod jejich taktovkou vznikly sekvence, které slabším náturám s přehledem hejbnou žaludkem či přivodí menší pofilmovou depku. Každopádně se jedná o opravdu skvělý film, který i přes svou delší stopáž neobsahuje hluchá místa a vskutku vybočuje v dobrém slova smyslu z ranku drugs movie. Za mě jasný plný počet.
Armáda démonů: Matka slz (2007)
Zatraceně vydařené zakončení Argentovi trilogie o temných matkách, ve které se poslední přeživší z matek Mater Lacrimarum pokouší nastolit v Římě nový věk pohanský a to ve velkém stylu. Vypalování kostelů a násilí v ulicích doprovází sjezd všech vyznavaček černé magie do centra Říma. Argento diváka nešetří a nechá na plátně umírat všechno, co dýchá. Novorozenci počínaje a bezradnými příslušníky policejních složek konče. Jediný, kdo se může zlověstné a ve většině záběrů nahé matce postavit je Sára, kterou nedal nikdo jiný než tvůrcova dcera Asia a to bravurním způsobem – nic jiného jsem od ní ani nečekal. Výše zmíněnou nahotu, ke které se samozřejmě připojí i Asia střídají brutální gore scény a litry krve. Ze začátku mě opět zamrzel moderní look, ostatně jako u všech novějších Argentových kousků, ale po čase jsem se i přes toto přenesl a vskutku si vychutnal pořádnou porci atmosférického hororu s řadou vydařených triků, náloží lahůdkového gore, vynikajícího herectví a parádního příběhu, který na sto minutách své stopáže nedokázal nudit ani na jediný okamžik. Finální velmi temná část mě už jen utvrdila, že Dario Argento je stále jedním z mistrů hororového žánru. Za mě jednoznačně plný počet.
Lepší zítřek 3 (1989)
Jednoznačně nejslabší, ale důležitá část hong kongského kultu jménem A Better Tomorrow, tvořící prequel dvou špičkovým krvavým baletům pod taktovkou mistra tohoto žánru Johna Woo. Právě komentovaný snímek má však na svědomí jiný režisér a to Hark Tsui, který nejenom, že má ve své filmografii podstatně lepší zářezy, tak na Johna Woo zkrátka nestačí. Přesto je snímek svým mixem melodramatu a akce krásně koukatelný. Ve vlastním příběhu narážíme na starého známého Marka, který se alespoň ze začátku tváří, jak kdyby neuměl do pěti počítat. Mark s nezbytným cigárem v ústech příjíždí do Vietnamu (režisér je právě z Vietnamu), aby pomohl svému strýci a bratranci ze země. Již po přistání se setkává s atraktivní ženou, která sehraje v příběhu ještě důležitou roli, hlavně ve vztahu výše zmíněných bratranců. Kromě problémů s vietnamským politickým režimem se hrdinové dostávají do konfliktu ještě s gangsterem Ho a určitě nemusím zdůrazňovat, že potyčka s gansterem vede k pořádně krvavým lázním podpořených kopcem vystřílených nábojnic ve velkém hong kongském stylu. Herci jsou tradičně, jak už to u těchto snímků bývá, dobří. Hudba je skvělá, příběh vynikající, ovšem stopáž působí lehce přepáleně a místy vycpaná vatou. Kritickému oku neujde ani pořádná dávka melodramatičnosti, která místy dosahuje opravdu úrovně přesládlé telenovely. Nakonec přeci jen klady včetně zrození neohroženého ostrostřelce Marka podstatně převažují, takže s klidným svědomím tasím i čtvrtou hvězdu.
Thriller - drsný film (1974)
V rámci rape and revenge špička pocházející z chladného Švédska, která musela v době svého vzniku ztropit pořádný poprask, který vedl až k jejímu zakázání v zemi původu a k ratingovým excesům v dalších zemích. V úvodní části filmu sledujeme malou holčičku ve žlutých šatičkách okoušející perverzní touhy postaršího fousatého pedobeara na podzimním spadaném listí. Holčička již nikdy nepromluví a divák má možnost sledovat další velmi pohnuté osudy výše zmíněné postavy v dospělosti, kterou si nestřihl nikdo jiný než Christina Lindberg, která kromě toho, že vypadá skvěle, dokáže i herecky zaujmout. Navíc je vše velice zajímavě, nebojím se použít slovo umělecky natočeno. Takže Christina stále nemluví, bydlí u svých rodičů, sem tam prodá bandasku mlíka a povyražením budiž návštěva blízkého města, která se dívce ovšem stává osudnou, když po propásnutí busu nastupuje do nařachané káry k sympáťákovi Tonymu. Tony moc dobří ví, jak na takové kočičky, maže Christině med kolem pusy, pozve ji na večeři a poté ji ve svém bytě nadopuje herákem a učiní z ni jednu ze svých kurviček pro vybranou klientelu. Zpočátku se nebohá dívka vzpouzí, ale pod vlivem závislosti na heráku a krutého trestu v podobě skalpelu do oka (velmi syrová scéna) se poddává a nechá se svým tělem nakládat téměř k libosti všech zákazníků. V této pasáži pere tvůrce do diváka vskutku hardcore porno scény s detailními záběry na genitálie i vyvrcholení na dívčino mladé tělo. Christina však nachází v doupěti neřesti spřízněnou duši, která společně s rostoucí nenávistí přivádí dívku na cestu krvavé pomsty, které předchází výcvik v potřebných oblastech financovaný z případné provize na zisku a nějakého toho dýška. Christina se učí řídit pořádně řídit nařachané auto, bojová umění i střelbu z různých zbraní. Když je připravena, režisér rozpoutává nemilosrdná krvavá jatka, v nichž na vše připravená němá dívka kosí protivníky bez mrknutí oka v kvalitních akčních scénách. Ne nadarmo zde nalezl inspiraci pověstný Quentin Tarantino. Řežba pomoci zpomalených záběrů a zvukových efektů nenechává diváka klidným stejně jako Tonyho, který se snaží zachránit si prdel, jak to jen jde. Hodina zúčtování se však neúprosně blíží… Kvalitní herectví divák nachází nejen u hlavní představitelky, ale u všech důležitých postav, jistý umělecký nádech prochází celým snímkem a v kontrastu s tvrdým pornem vytváří zajímavý mix. Stopáž, i když více než stominutová, utíká jak voda a prostor pro nudu zde opravdu není. Občas je sice na snímku vidět pár lehčích nelogičností nebo moc velkých náhod ve prospěch brutální pomsty, ale v celkovém dojmu to nehraje prakticky žádnou roli stejně jako znatelný nízký rozpočet. Smekám a tasím v hodnocení plný počet.
Lepší zítřek (1986)
Mistrovský kousek Johna Woo z prostředí hongkongské mafie, kde na opačných stranách zákona stojí dva bratři, jejichž sourozenecké pouto dostává pořádně zabrat. Mezi bratry stojí nejen tiskárna falešných peněz a obchod s drogami, ale i krutá životní rána a nelítostný šéf podsvětí. Režisér v tomto snímku teprve rozjíždí své pověstné kousky, ale i tak valí do diváka dramatické scény podbarvené trefnou hudbou, monstrózní přestřelky s efektními výbuchy i jistou dávku decentního humoru typického pro hongkongskou akční produkci. Vše toto snímá nádhernou kamerou a opravdu se nebojí vymalovat interiéry na rudo v nezapomenutelné vendetě Yun-Fat Chowa v místním pajzlíku za pomocí nezapomenutelné finty s květináči. Právě gangster Yun-Fat Chow doplňuje ústřední trojici snímku a jeho postava je stejně nezapomenutelná, jako výše zmíněné květináče. Lung Ti zde představuje bratra na „špatné“ straně zákona, a když kráčí ve sněhově bílém obleku s očima zakrytýma slunečními brýlemi, divák nemá žádných pochyb proč si John Woo do role vybral. Trojici uzavírá postava výbušného mladšího bratra, kterou ztvárnil Leslie Cheung. Woo dává svým postavám dostatek prostoru, aby se divákovi představily. Nechává si je sáhnout doslova na dno svých možností, aby vzápětí heroicky povstaly a předvedly mistrův pověstný krvavý balet. Na tomto snímku neshledávám prakticky nic, co by se dalo zkritizovat. Za pochvalu by ovšem stála ještě pěkná řádka věcí…nezbývá než si tento pětihvězdičkový epos pustit znovu.
Povídky ze záhrobí: Upíří nevěstinec (1996)
Komediálně laděné hororové upírské béčko z cyklu Povídky ze záhrobí nabízí divákovi vskutku bizarní taškařici plnou silikonů a krvavých tesáků. Vlastní příběh se odehrává v jednou americkém městečku, kde sex symbol 90-tých Erika Eleniak neběhá v rudých plavkách s plovákem v ruce po boku správňáka Davida Hasselhoffa ani neskáče z dortu do náruče Stevena Seagala, ale dělá pravou ruku pomatenému reverendovi a zároveň také věří v království nebeské. Což se nedá tvrdit o jejím bratrovi, kterého jeho nekřesťanské záliby dovedou právě do v názvu uvedeného upířího nevěstince plného smyslných upírek. Sestra však nelení a po bratrovi pátrá, což ji přivádí k nonstop hláškujícímu soukromému očku, který se případu na rozdíl od neschopné policie zhostí s vervou i přes počáteční nedůvěru své klientky. Příběh spolu s krátkým exkurzem do děje je vystavěný velmi poutavě a mix krásných žen a salva hlášek, z nichž některé bohužel nepůsobí, jak by měly, nedávají divákovi prostor k nudě. Dobré herecké obsazení společně s optimální stopáží snímku také sluší. Sem tam se divák dočká i trošku krvavější či vydařené komediální scény, které jen podtrhují celkové pojetí téhle komediálně laděné hororové jízdy. Třešničkou na dortu budiž zdařilé masky. Podtrženo sečteno, čtyři hvězdy jak vyšité.
Baby Shower (2011)
Chilský exploitation zářez, který přivádí diváka do odlehlého domu v lesích, kam přijíždí za těhotnou ženou čtveřice kamarádek, aby oslavily a zároveň podpořili brzké narození potomků své přítelkyně. Těhotná žena v domě pobývá ve společnosti urostlého čeledína, kterého mezi záplavou keců jednotlivých kamarádek ihned jedna z nich obskočí, druhá do sebe pro změnu pere koks a třetí chrlí litánie. Čtvrtá je tam vlastně navíc, ale to je jedno. Důležité je, že manžel je fuč a nadcházející matka moc dobře ví, že si to občas rozdává i jinde a to právě s jednou z přítomných kamarádek, což vede k narušení idylických chvil setkání. Aby toho nebylo málo, tak po lese pobíhá pomatená ženská a svým chováním dává divákovi tušit, že to bude sektářka jak vyšitá. Po pár hádkách, trošky sexu včetně ženské nahoty rozehrávají tvůrci stylová jatka na vlně novodobých kruťáren plná krve. Žádný dějový zvrat ani závratné překvápko sice na diváka nečeká, ale dostává se mu celkem slušná porce dobré explotační filmařiny se vším co se od snímku podobného ražení očekává. Herci jsou zajímaví a jejich výkony s přehledem uvěřitelné. Krve, jak je již výše zmíněno je dost a některé scény jsou vskutku drsné. Stopáž je optimální. Pouze trošku nešťastné vystavění celého děje, které diváka nedokáže pohltit, sráží tento jinak kvalitní chilský počin. I přes tento podstatný nedostatek uděluji BABY SHOWER i čtvrtou hvězdu.
Monstrum (2008)
Další ruční kamera, tentokrát ovšem použitá v katastroficky pojatém áčkovém sci-fíčku. Do děje diváka uvádí prolog o nalezení nahrávky kdesi na území bývalého Central Parku v NY, takže to už dává tušit, že tohle bude prostě demolice. Ruční kameru zapíná týpek Rob, který hupsne v luxusním newyorském bytě na svou dlouholetou kámošku. Poté se kamery chopí Robův bratr, který se svou přítelkyní chystá pro Roba rozlučkový večírek v jiném bytě, kde se kamery chopí jakýsi Snake (v průběhu stopáže občas slušně hláškující) a natáčí na první pohled nepřeberné množství lidí huhlajících něco Robovi na památku, až to začne diváka trochu prudit. Ovšem tímto způsobem tvůrci alespoň částečně představí divákovi důležité postavy celého příběhu, který začíná výpadky elektřiny, divnými zvuky, zemětřesením a spekulacemi v médiích. Jakmile se začnou ozývat výbuchy, je všem jasné, že toto bude asi vážnější. Účastnící párty vybíhají na ulici, kde se klátí mrakodrap (vskutku nejhustější scéna z celého dílka). To už ale nastupuje armáda a pere to všemi prostředky do děsivého monstra, které stejně jako vykreslení jednotlivých postav, kvůli pseudo dokumentární stylu zůstává zahaleno otazníky. A nebyl by to US blockbuster, aby tam tvůrci nepropašovali pořádnou lovestory, ve které neohrožený hrdina blekotá „já ji miluju, radši mě zastřelte“ a podobný kousky a vrhá se skrze území zpleněné monstrem a jeho pavoučími výtrusky na záchrannou misi své životní lásky. Plusem budiž nepřepálená stopáž, naštěstí ne moc epileptická kamera, hrající herci a následky kousnutí pavoučího výtrusku. Ovšem jak celé tohle efekty a komparsisty nabité divadlo dopadne je všem jasné už od začátku. Z CLOVERFIELDU mám lehce smíšené pocity nejen díky nedostatku napětí, které bych od podobného filmu očekával, takže za mě tři hvězdy.
Kalvárie (2004)
Komentář může obsahovat možné spoilery. Šílený, špinavý a perverzní. Přesně těmito slovy by se dal popsat tento explotační snímek belgického tvůrce, který má mimochodem na svědomí také dobrodružně laděný hororový thriller VINYAN. Navíc, když v tom mají prsty ještě Frantíci, jejichž hororová tvorba je silně na vzestupu, kouká z toho parádní zážitek pro otrlejšího diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Marca, zpěváka milostných fláků, kterými za pár éček oblažuje domovy důchodců. Ženy po něm šílí bez ohledu na věk a nemají problém si vrazit jeho ruku do svého klína či pro něj nafotit své ženské přednosti a fotečky mu věnovat na šťastnou cestu za dalším vystoupením. Marc cestuje ve své starší dodávce, která mu klekne v lese nedaleko zapadlého penzionu. Penzion vlastní příjemný starší chlápek, který bez okolků Marca ubytuje a dokonce mu nabídne opravu dodávky. Idylické chvilky však končí, když Marc narazí na další vesničany a dodávka i telefonické spojení s okolním světem jsou v řiti. Poté si Marc prochází skutečným peklem. Snímek je zpočátku vypráveň pozvolným tempem, které jen umocňuje šok scény, které si tvůrci na diváka připravili. Když už je všem jasné o co jde, film nabere na obrátkách a místy velmi zajímavou kamerou pere do diváka násilnosti střídané se zajímavými dějovými zvraty. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, počínaje uvěřitelným strachem hlavního hrdiny a buranským hereckým koncertem konče (buranského koncertu se divák dočká i v jiném slova smyslu). Snímek jednoznačně čerpá ze slavných násilnických fláků, ale zároveň „si jde svou vlastní cestou“. Optimální stopáž, parádní závěr a skutečnost, že toto se může s přehledem komukoliv v životě přihodit, mě jen utvrzují v tom, že nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Survival of the Dead (2009)
Ano, Romero opět válcuje novodobé zombiárny svým osobitým pojetím sub žánru zombie hororu. Již šestý zásek v jeho nesmrtelné zombies sáze neztratil vůbec nic z toho, co dělá jeho dílo v rozpětí 41 let tak jedinečné. Ve světě pohlceném nemrtvými sledujeme skupinku vojáků, která si jede na vlastní pěst. Paralelně nám režisér představuje i obyvatele menšího ostrova, kde se rivalita dvou rodin, jež mají ostrov rozdělený napolovic, násobí ožíváním mrtvých obyvatel. Cesty perfektně propracovaných a divákovi náležitě představených postav se v jeden okamžik kříží a za pomoci poutavého vyprávění Romero kritizuje společenské poměry o sto šest. Ostatně kdo jeho dílo zná, nic jiného nečeká. Snad kromě zase o něco „chytřejších“ či chcete-li „vyvinutějších“ zombies. Po technické stránce opět nelze nic vytknout. Divák si může jen hodinku a půl užívat vynikající filmařinu nepostrádající jistý nadhled spojený s patřičnou dávkou humoru, perfektní gore scény a často nepěkné osudy hrstky přeživších ve světě nemrtvých. Po handcamu v DIARY OF THE DEAD nastupují kovbojové na zdánlivě poklidném ostrově. Uvidíme, zda-li se Romero vytasí s dalším pokračováním a jak jej pojme. SURVIVAL OF THE DEAD nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Srbský film (2010)
Srbský exploit pod příznačným názvem SERBIAN FILM vskutku posouvá hranice zobrazovaného násilí na filmovém plátně zase o kus dál. Extrémně surové scény skloubené s pornografií dokážou zaskočit i velmi otrlého diváka. Ve vlastním příběhu sledujeme Miloše, porno herce na odpočinku, který je již jakýmsi rentiérem díky dříve vydělaným penězům. Okolnosti jej však přivádějí opět do spárů porno průmyslu, který je řekněme špinavější a zvrácenější než by čekal a jehož nitky sahají na různá místa… Více se o ději nemá smysl rozepisovat, toto je potřeba zkrátka vidět. Řemeslná stránka dílka je naprosto bravurní stejně jako výstavba dějové linky, která diváka zpočátku kolébá pomalejším vyprávěním s dostatečným prostorem pro představení důležitých postav a pak udeří jak rána kladivem do ksichtu, ze které se slabší povahy jen tak neproberou. To, co následuje potom, se dá vykládat dvěma způsoby: velmi naturalistická metafora na zvrácenou společnost atd. nebo jako sakra odvážná provokace. Každopádně je to síla. Za zmínku stojí ještě naprosto uvěřitelní herci, jejichž výkony spolu se zdrcujícím finále umocňují toto „zvrácené“ představení. Po dlouhém rozhodování uděluji snímku čtyři hvězdy.
Gu (1981)
Osmdesátkový čarodějnický spíše zaklínačský kousek z hongkongské produkce, který svou výpravou evokuje božského Lucia Fulciho. Vlastní příběh otevírá ohnilá mrtvola s hřebem proraženou lebkou. Místní policii nedělá větší potíže vraha dopadnout a předat spravedlnosti, která jej po kratičkém procesu posílá do chládku. Okolnosti mordu jsou však stále nejasné, což může být jeden z důvodů, proč detektiv Stephen Lam Wai, který na případu pracoval, přistupuje na osobní schůzku s vrahem v jeho novém vězeňském domově. Vrah vypráví policistovi neuvěřitelný příběh, který zkušenému vyšetřovateli nedá spát. Původem čínský režisér Chih-Hung Kuei předvádí divákovi sto minutovou hororovou masáž plnou černé magie, červů a krve pro evropského diváka ve velice atraktivním prostředí turisticky oblíbeného čínského města Nanyangu, kde na něj čeká zaklínání na tisíc a jeden způsob a věřte, že to pěkné není…ehm, pro hororového fandu samozřejmě je. Hrající herci, perfektní efekty, zajímavý příběh, krev, ženská nahota a nějaké to pověstné asijské labůžo. Podobný zaklínací kousek si tvůrce střihl o dva roky později pod názvem MO. Bohužel i tento snímek je českému divákovi takřka neznámý, což je stejně jako u právě komentovaného GU velká škoda. Jsem nadšen, takže plný počet.
Let Me In (2010)
Že jde o remake, jsem se dozvěděl až po zhlédnutí téhle zvláštní dětské upírské romance. Originální švédský film mi nějak proklouzl mezi prsty při sledování té záplavy novodobých hororových filmů. Ale vraťmě se k remaku, který velmi emotivně líčí přátelství šikanovaného chlapce a neobyčejné dívky Abby, které přerůstá postupně v něco daleko hlubšího. Dějová linka je velmi dobře vystavěna a proložena v kontextu s vyprávěním sakra brutálními scénami. Ovšem ani toto společně s vynikajícím herectvím a tíživou atmosférou nedokáže diváka udržet bez občasného zívnutí po necelé dvě hodiny stopáže. Řádění i maska upírské Abby jsou ztvárněny na výbornou, jen v některých scénách působí upírské děvčátko lehce úsměvně - viz zmiňované šplhání na strom. Kamera zabírá urvané hlavy či prokousané tepny, ale nahota jde ve většině případů mimo záběr. Naštěstí se opravdu nejedná o další TWILIGHT, ale o poctivý kus hororové filmařiny, i když jde pouze o remake. Jsem docela zvědavý na švédský originál. Ve výsledném dojmu však americká verze nedopadá vůbec špatně a i navzdory několika tvůrčím přehmatům ode mne získává nakonec i čtvrtou hvězdu.
Devil's Playground (2010)
Další akční zombie jízda made in Great Britain. Zombie apokalypsu má tentokrát na triku farmaceutická společnost Newgen Industries, která podpůrnou látkou RAK nadopuje tři sta anglánů, kteří se vzápětí mění na krvežíznivé a zatraceně rychlé zombie. Moderní zombie, jak je již zvykem běhají jako vítr, ale tyto ještě skákají jako vyznavači parkouru, takže o akci není opravdu nouze. Boj o přežití svádí dohromady velmi nesourodou skupinku přeživších, kteří v zapadlé autodílně sméčkují jeden na druhého. Mezi nimi se nachází i zaměstnanec strůjce všeho zla a jediný živý pokusný králík Anely Mills, která ještě nejeví žádné známky infekce. Komplikované vztahy uvnitř nesourodé skupinky jsou kromě zombie kousanců, dalším hlavním činitelem při řídnutí jejích řad. Optimální stopáž a dobré herecké výkony dělají dílko, které evidentně nemělo megalomanský rozpočet příjemně koukatelným. Masky a efekty jsou taktéž na dobré úrovni. Snímek se tváří zatracené vážně a tvůrci rvou do diváka několik emotivních, nikoli však špatných scén. K vysokému hodnocení snímku lehce pomáhá také fakt, že se jedná o režijní prvotinu a to velmi nadprůměrnou. Mě to prostě bavilo, takže tomuhle vysokooktanovému parkouru na ďáblově hřišti uděluji s klidným svědomím čtyři hvězdy.
Dylan Dog: Dead of Night (2011)
Komentář může obsahovat možné spoilery. Komediálně laděný horor, který i přes svou dobu vzniku a výsledný look působí jako nenucená dílka hororové filmařiny dvacet let zpátky. Ústřední postavou snímku je soukromé očko Dylan Dog, který skončil u případů lehce privátních záležitostí. Předtím se zabýval daleko zábavnější činností, kterou je po útoku vlkodlaka nucen obnovit. Vytahuje svou zaprášenou brašnu a vydává se pátrat po zabijákovi, jehož stopy jej přivádí ke klanu vlkodlaků a následně i do upírského doupěte, které probouzí v Dylanovi staré rány. Divák má kromě parádně ztvárněných upírů a vlkodlaků možnost vidět ještě tak trošku netradiční pojetí zombies díky Dylanovu parťákovi, který rozšiřuje jejich řady. Terapeutická zombie skupina je vskutku hustá a kromě ní tvůrci valí do diváka spoustu dalších fórků, které ve většině případů nevyznívají vůbec trapně, ba naopak. Snímek trošku komplikují další postavy, ale nechci vše prozrazovat, protože dílko až zas tolik předvídatelné není. Jedinou vadou na kráse je výběr představitele Dylana - uhlazený Superman do takovéto role opravdu nesedí. Výsledný dojem je zatraceně příjemně koukatelný a dobrým vtipem dochucený horor, který sice evidentně čerpá ze slavnějších filmů, ale nabízí divákovi poctivou, leč téměř nekrvavou zábavu. Já se bavil s přehledem na čtyři hvězdy.
Lovec trolů (2010)
Další z řady dokumentárně načichlých handcamů ve stylu sestříháno z objevených pásek. Pásky se našly v lese, kde řádila čarodějnice z Blair. Také jste je mohli najít v Poughkeepsie, kde řádil sériový vrah. Zombies byli objeveni na páskách Romera i v bytovém domě kdesi ve Španělsku, kde zůstali po rutinním výjezdu hasičů. Bylo toho ještě více a bylo toho hodně, ale pásky s troly můžete najít až nyní ve velmi originálním, nízkorozpočtovém, leč kvalitním snímku norského tvůrce THE TROLL HUNTER. Ruční kameru zde drží v ruce trojice norských studentů, respektive jen jeden z nich, kteří dokumentují útoky medvědů. Při svém pátrání narážejí na podivného lovce, kterého ostatní medvědobijci považují za pytláka. V jeho stopách a později i s ním samotným jsou svědky řádění trolů, kteří jsou trikově bravurně ztvárněni a tvůrci, jež evidentně netroškaří, předvádějí divákovi různé druhy těchto bájných stvoření. Lovec se s tím nepáře a kosí jednoho trola po druhém na pozadí tutlání existence těchto monster a oblastí kde žijí před celým světem (funkce okruhu vysokého napětí mě opravdu odrovnala). Politika, vtip, napětí, akce, lesní šílené úprky působící jako THE BLAIR WITCH PROJECT, kuriózní technika pro lov, narážka na křesťanství, dobré herecké výkony, kapka krve – to vše dotahuje téměř k dokonalosti tento unikátní pseudo dokumentární trolí koktejl, kterému ubírá na chuti pouze několik nudných vatážních částí, díky kterým srážím hodnocení na poctivě čtyři hvězdy.
Ztracení chlapci: Upíří kmen (video film) (2008)
Pokračování THE LOST BOYS: THE TRIBE se nese ve stejném duchu jako THE LOST BOYS, takže se divák dočká lehce komediální a béčkové upírské jízdy. Vlastní příběh líčí osudy dvou osiřelých sourozenců Chrise a Nicole, kteří se po příjezdu na americké pobřeží zaplétají s místním klanem upírů. Na pomoc jim přichází neohrožený Frog (Corey Feldman), který ve válce proti upírům od prvního snímku přišel o bratra. Frog není jediným pojítkem s o dvacet jedna let starším filmem. Vnímavý divák si zajisté všimne spousty dalších. Kupříkladu krapet zestárlého saxofonisty, ústřední písně Cry Little Sister či řádění na silných motorkách. Vůdce upírů opět nepostrádá charisma, i když oproti Sutherlandovi vyznívá celkově slaběji, ostatně jako celý film. Ostatní upíři a efekty s nimi spojené jsou celkem vydařené. O dávku komediálnosti se nestará v dílku pouze Frog, ale i ujetá tetička, u které sourozenci nacházejí azyl či policejní jednotka v Luna Bay. Upírské doupě přešlo ze svého punkového nádechu do zbohatlického hnízda plného drahých hraček, což je podle mě škoda – holt trend je trend. Ve výsledném dojmu se však jedná o příjemně koukatelné novodobé béčko s dávkou dívčí nahoty i nezbytné krve, které za prvním dílem zaostává nejméně o jednu třídu. Takže za mě tři hvězdy.
Ztracení chlapci (1987)
Další kvalitní béčková podívaná z 80-tých let v podobě lehce komediální americké upířiny, které vévodí démonický Kiefer Sutherland a dvojka dobových in hochů Corey Haim a Corey Feldman. Jmenovaní hošani jdou po krku bandě upírů, která se pod vedením Sutherlanda prohání po floridských plážích na silných motorkách za doprovodu rockové muziky i nezbytného plástevního disca a po jejich nájezdech někdo občas mizí. Příběh není nijak objevný. Lehce zdecimovaná americká rodinka si to přivalí na Floridu, aby mohla složit hlavu u svého dědy, a starší syn se díky sličné slečně zaplétá s partičkou upírů. Avšak dobré herectví, velmi slušné efekty, sada parádních hlášek, pár krvavých scén a punkový nádech dělá z tohohle béčka velmi solidní zábavu. THE LOST BOYS se dočkali pokračování až po jednadvaceti letech, přičemž první z nich nese přívlastek THE TRIBE. Pokud mám THE LOST BOYS shrnout, tak se jedná o nenáročnou, ale kvalitní hororovou zábavu, jež zavání rodinným filmem na nedělní odpoledne, a které s klidným svědomím nasolím čtyři hvězdy.
Stříbrná kulka (1985)
Vlkodlačí kousek načichlý rodinným filmem podle knižní předlohy nikoho jiného než S. Kinga. Jelikož dílko spatřilo světlo světa v letech 80-tých a navíc na režisérské židli seděl seriálový mág Daniel Attias, mimochodem SILVER BULLET je jediný jeho celovečerák, máme v hlavní roli dětského hrdinu. Hlavní hrdina upoutaný na invalidní vozík Marty je celkem sympaťák a díky svému vynalézavému lehce alkoholickému strýci má vozík velmi netradiční – stříbrnou kulku, která hravě předjede i auto. Mezitím, co brázdí ulice na svém stroji, začnou ve městě umírat lidé, jejichž mrtvoly jsou značně znetvořené. Nijak velkým městečkem se začne šířit strach a panika, až se místní lidé odhodlají k lovu na bestii, ovšem nemají ani zdaleka tušení proti čemu stojí. Snímek nevybočuje z klasických hororů osmdesátých let a během necelých sta minut naservíruje divákovi poutavý příběh, který je vyprávěn z pohledu Martyho starší sestry Jane. Se sourozenci jsme svědci útoků krvežíznivého monstra, které jsou řemeslně velmi dobře ztvárněny, stejně jako maska samotného monstra. A dále máme možnost pátrat po lidské podobě zabijáka až do nečekaného odhalení. Vše probíhá za doprovodu zdařilých hereckých výkonů, trošky moralizování a dobrého humoru. Za zmínku ještě stojí finální souboj s vlkodlakem a pár neotřelých tvůrčích nápadů, které nechci prozrazovat. Ve výsledném dojmu se jedná o nepříliš krvavý, ale nádherně kouatelný hororový film, kterému dávám s klidným svědomím čtyři hvězdy.
Krvavý tábor (1982)
Komentář obsahuje spolery. Perfektní australská záležitost z prostředí převýchovného tábora pro nepohodlné jedince, který je nástrojem totalitního režimu s heslem svoboda je poslušnost, poslušnost je práce, práce je život. Snímek se na začátku stopáže tváří jako klasický explotační kousek, ale postupem času se zvrtává k šílenému vysokooktanovému trashi, což ovšem vůbec není na škodu – ba naopak. Ve vlastním příběhu sledujeme osudy tří hrdinů, kteří se nějakým způsobem zprotivili režimu a jsou poslání do převýchovného tábora. Velitel tábora je samozřejmě pěkněj krypl a podle toho vypadají i jeho přímí podřízení – velitel Richter, který nemá problém umlátit k smrti náhodně vybranou dívku, či kulhavý chcípák, který prahne po mladičkých vězeňkyních. Hrdinové si samozřejmě prožijí v táboře nějaké ty nepříjemné chvilky v podobě mučení či sexuálního obtěžování a poté jsou vybráni k honu, který pořádá velitel tábora pro své hosty. Lov je ztvárněn naprosto bravurně. Lovci se prohánějí v okolí tábora v nadčasových strojích či na koňském hřbetu a svou kořist se pokouší skolit automatickými zbraněmi, výbušnými šípy či radlicí na svém vozidle. O bizarnosti v dílku také není nouze, divák se dočká pár úchylných momentíků, vydařené várky gore a dokonce přichází na řadu i sprchová scéna (sprchy jsou společné pro obě pohlaví – sex je dovolen, ale těhotenství, či šíření pohlavních nemocí mezi úchylkáři, jak systém vězněné nazývá, se přísně trestá). Ale vraťmě se k lovu, kde jednomu z lovců zdatně sekunduje jeho zrůdný nohsled Alf (učiněný vlkodlak), jehož představitel Steve Rackman je mimochodem profesionální wrestler, což bylo na některých scénách vidět. Kořist se ovšem tak lehce nevzdává a na řadu přichází závěrečná bitva o převýchovný tábor, do které se zapojuje i těžká vojenská technika. Dále se nemá smysl rozepisovat, tenhle žánrově těžce zařaditelný kousek se prostě musí vidět. Po technické stránce se samozřejmě jedná o nízkorozpočtovou záležitost, ovšem plnou dobře ztvárněných postav, celkem zdařilých hereckých výkonů, vhodného hudebního doprovodu od Briana Maye, spousty divácky atraktivních a nezapomenutelných momentů a hlavně špičkové výpravy. Za mě jednoznačně plný počet.
Gravedancers, The (2006)
Novodobá duchařina z americké produkce. Ve vlastním příběhu sledujeme skupinku přátel, která po pohřbu svého kamaráda jej jde ještě trošku zapít. V baru jeden z nich dostává nápad, že by mohli kamaráda uctít požitím pár lahvinek přímo u jeho hrobu na hřbitově, což následně provádějí. Posilněni alkoholem a tajemným vzkazem na kamarádově hrobě si trošku zaskotačí na třech hrobech, čímž spustí kletbu, jež je do jednoho měsíce odsuzuje k smrti. Pak už diváka čekají zpočátku lehčí duchařské projevy v domovech prokletých, které záhy přerůstají v děsivé řádění a leckdy i ve zhmotnění mrtvých. Otřesení přátelé se rozhodnou vyhledat pomoc, na kterou je již možná pozdě. Nijak zvlášť dlouhý snímek disponuje jistou várkou napětí, místy slušnou atmosférou a dobrými duchařskými efekty, které bohužel ke konci stopáže působí spíše úsměvně, než děsivě. Snímek se také může honosit kvalitním herectvím a celkem poutavým příběhem, který se tvůrci snaží obohatit starými jizvami ve vztazích mezi jednotlivými postavami. Po řemeslné stránce, až na úsměvné pojetí některých triků, nelze prakticky nic vytknout. Ovšem co dílku jednoznačně chybí, je inovace. Všechno už tu mnohokrát bylo, takže hororového fanouška nemůže dílko nijak překvapit. Výsledný dojem je ničím nevybočující tuctová duchařina, která ničím neurazí, ale také nenadchne. Za mě tři hvězdy.
Dellamorte Dellamore (1994)
Komentář může obsahovat možné spoilery. Další italský hororový klenot v podání Michela Soavi. Tentokrát se jedná o mix proklatě černého humoru, doslova hřbitovní romance a trošky toho filosofování o lidské existenci. Zní to zvláštně? Ono to zvláštní opravdu je. Vlastní příběh se odehrává převážně na hřbitově města Buffalora, kde žije správce hřbitova Francesco Dellamorte a jeho zaostalý pomocník Gnaghi. Ve dne pohřbívají a v noci pohřbívají po druhé, mrtví totiž v hrobě dlouho nevydrží a často zaklepou na dveře správcova skromného příbytku. Francesco se svým pomocníkem kosí nemrtvé pro hororového diváka velmi atraktivními způsoby a neodpustí si sem tam přidat nějakou vtipnou hlášku. Jednoho dne se však na hřbitově objevuje atraktivní vdova, která překope na ruby Francescův zaběhlý stereotyp. Roli vdovy vystřihla finská herečka Anna Falchi, která krom hereckých kvalit ukazuje před kamerou i kvality tělesné. Gnaghi ovšem nezůstává ve hřbitovní romanci pozadu a v bizarních situacích prožívá lásku s mrtvou náctiletou. Jako v každém zombie filmu dokáže kousnutí nemrtvého způsobit pořádnou paseku, která se dostavuje i v tomto netradičním dílku, kterému od poloviny stopáže ubývá lehce na humoru, příběh se komplikuje a ve finále nabízí více interpretací, než bych čekal. Ve výsledném dojmu se jedná o kvalitní hororovou filmařinu s jistým filosofickým přesahem, výborným herectvím a zatraceně kvalitní řemeslnou stránkou. Italové zkrátka umí. Hodnotím plným počtem.
Videodrome (1983)
Další Cronenbergova šílenost plná úchylek a bizarních představ tohohle osobitého tvůrce. Děj přivádí diváka do Toronta, kde se majitel trošku ostřejšího televizního kanálu (nasilí, softporno) Civic TV Max Renn pouští do pátrání po záhadném videodromu, jehož stopy vedou do Pitsburghu v Pensylvánii. Snuffový videodrom však nefascinuje pouze jej, ale do jeho spárů se dostává i krásná Nicki, se kterou se Max seznamuje během jedné talk show právě na téma násilí na televizních obrazovkách. Cronenberg zpočátku rozjíždí poutavé drama, které za pomoci vynikajících hereckých výkonů a dávky nezbytné ujetosti hlavně v sexuální oblasti nedovolí divákovi spustit z dílka oči. Pak se děj lehce komplikuje a nastupují děsivé halucinace nejen však se sexuálním podtextem, které diváka provázejí až do konce této excelentní bizarnosti. Cronenberg je v režisérském křesle velmi zdatný, takže se jedná o kvalitní film ve všech směrech včetně výše zmíněných hereckých výkonů či postav, ale i řemeslné stránky a celkového vystavění příběhu, kde na diváka čeká nejeden nečekaný zvrat. Ano, přirovnání s pozdějším tvůrcovým filmem EXISTENZ je vskutku na místě, ovšem pokud divák nepobere VIDEODROM, tak se do EXISTENZ nemá smysl vůbec pouštět. Děj je celkově komplikovanější a hranice mezi halucinací a realitou je téměř nepatrná. Ve výsledné dojmu VIDEODROM představuje typickou režisérovu tvorbu, kterou lze vystihnout opět slovy bizarní, leč kvalitní a kterou opět nemám problém ohodnotit plným počtem.
Poruno no joô: Nippon sex ryokô (1973)
Perfektní sexploit ze země vycházejícího slunce, ve kterém je divák svědkem ne příliš pěkných zážitků mladé Švédky v cizí zemi. V hlavní roli sledujeme pohlednou Christinu Lindberg, která po přistání v Japonsku naráží na nadrženého místního debila, který se chopí příležitosti a zatáhne dívčinu do svého stylového bytečku, kde dívku čeká opakované znásilňování, pouta z ocelových řetězů a roubík do roztomilé pusinky. Postava narušeného japončíka je naprosto dokonalá včetně hereckého projevu jejího představitele. Je to prostě úchyl od pohledu a tlusté dioptrické brýle s vymláceným sklem to jen podtrhují. Mladičká Švédka však z pasti uniká a útočiště hledá v blíže nespecifikovaném baru, kde se počáteční vidina azylu mění v další, ještě brutálnější znásilnění. Bosá a zubožená dívka končí s bilancováním mezi životem a smrtí na jednom z městských mostů, kde ji vyčápne původní trýznitel, jež po ní od útěku pátrá. Všemu odevzdaná oběť japonských sexuálních maniaků putuje opět do místa původního trýznění, kde vzájemné poznávání narušeného ztroskotance a s osudem smířené dívky nečekaně nabírá jiný směr. Řemeslná stránka tohoto flicku je naprosto bravurní, stejně jako herecké výkony. Většina stopáže stojí na sexuálních scénách, se kterými Christina Lindberg nemá očividně žádný problém. Mimochodem snímek mě opět připomenul doplnit si mezery zhlédnutím kultovního exploitu THRILLER EN GRYM FILM. Navíc film není pouze přehlídka násilností, tvůrci vše doplňují jistým artovým feelingem, který do celého koncept nádherně zapadá. Jistě, není to film pro každého, ale jako hltač podobných věcí nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.
Dívčí škola smrti (1989)
Šílená ujeťárna plná bradavek ve stylu kultovní společnosti TROMA přivádí diváka na jednu americkou školu, kde si parta buranskejch týpků krátí čas trápením dívek. Dívky dostávají nejen do těla, ale i mezi nohy. Ovšem jen do té doby, než ženský pohár trpělivosti přeteče a hošani dostanou to, co si právem zaslouží. Dívky se však s tímto nespokojí a dál kosí všechno, co má piňdoura v nejbližším okolí. Řady pomstychtivých žen se rozrůstají a v humorných situacích, někdy více, někdy méně, eliminují mužský element. Herecké výkony nemá cenu vůbec rozebírat, jsou na stejné úrovni jako tohle šílené divadlo. Herečky se však nestydí, takže mezi scénami, kdy se střílí a divák čeká kapku krve, kterou však nedostává, ukazují své přednosti. Ano, dochází i na sprchovou scénu. Tvůrci se snaží, seč jim síly stačí. Ihned v úvodu vrhnou na diváka varování ohledně sexuálních scén, které ohlašuje houkačka a nekonaného se gore, které ohlašuje gong. Chvilku to působí vtipně, posléze to ovšem omrzí. Co se ovšem vyvedlo, jsou odkazy na slavné hororové filmy, které vnímavého diváka s přehledem pobaví. Někteří mužští představitelé vydrží v příběhu chvilku déle a nakládají divákovi postavami typu drsný polda, retardovaný hlídač či operní patolog. Ve výsledném dojmu se jedná o lehce nadprůměrnou zábavu pro shovívavějšího a optimálně naladěného béčkového diváka. U mě za tři hvězdy.
Salon Kitty (1976)
Další Brassova dekadentní jízda pod hlavičkou hákového kříže. Tentokrát se Tinto pustil do ulic Berlína, přesněji do vyhlášeného vykřičeného salónu Kitty, který si vysoce postavený důstojník SS upravuje k obrazu svému. Za zaběhlé kurvy dosazuje mladý výkvět árijského ženství, který prochází netradičním přijímačem – co jiného by divák od Brassa čekal. Jakmile je osazenstvo kompletní, může započít špionáž vysokých německých důstojníků ve chvilkách rozkoše, která může některé protiněmecky smýšlející přivést na šibenici. Průvodkyní filmu je mladá, ale za to hrdá národní socialistka, která je pro svého vůdce schopna udělat cokoliv. Ovšem po románku s německým letcem se její ideály začínají pomalu, ale jistě bortit. Herecké výkony nejsou vůbec špatné, nahoty je samozřejmě kopec, i když záběry do dívčích klínů režisér poněkud šetří. Dekadence je však v dílku dostatek, obstarávají ji nejen zvrácení zákazníci salónu, ale i strůjce celého projektu Waltr Schellenberg, jehož postava je historicky podložená, ostatně jako existence celého špionážního zařízení. Tinto opět z aury hákového kříže ždíme maximum a vše podlévá dokonale sprostou nahotou i kapkou krve a nezbytného hnusu. Bohužel, stejně jako u SENSA ´45 však dojíždí tvůrce na přepálenou stopáž, která se projevuje přílišným rozbřednutím celého příběhu. Stejně jako výše zmíněnému snímku, uděluji SALONU KITTY tři hvězdy.