Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu.
Tak tohle asi neklapne. Každýmu tvůrci seriálů je jasný, že pilotní díly jsou klíčový. Zdá se, že na Alcatrazu se v tomhle smyslu něco zvrtlo. "Tajemství" sice vypadá dostatečně "mysteriózně" a dost by mě zajímalo, jak to chtěj scénáristi racionálně obhájit, ale nemůže stačit k tomu, abych vydržel 9 porcí nudy. Mimoto zdá se, že seriál bude mít kriminální základ a to dost nesouhlasí s tím, co bych od něho očekával.
Tenhle film je boj. Jednou jste nahoře, podruhý zas dole. Scény z ringu jsou strhující a opatřeny tolik adrenalinem, že by to přivedlo k životu i statickou fotografii(která mimochodem pořízená při souboji často bohatě postačuje k tomu, aby se k vám prodral závan pachu krve). Úvodní "nastavení" příběhu je ale tak nechutně prvoplánový, že to nelze přejít bez alespoň pomyslného zakroucení hlavou a siláckýho pokrčení nosu.//Film jistě poslouží i k sáhodlouhým pseudodebátám na téma:"jak si vybíráme své hrdiny"// Divák opravdu nemusí bejt ryzí génius, aby dokázal odhadnout, kam se turnaj vyvine. Nicméně navzdory těmto scénaristickým deficitům a zbytečným "amerikanismům" je Warrior dechberoucím zážitkem, který ve svých akčních sekvencích(pro které je ale tenhle žánr předurčen) nezvedne jenom ze židle, nenapne svaly k prasknutí, ale vyžene i nějakou tu zbloudilou slzu z oka. Vydařená kombinace sentimentu a testosteronu. To se nevidí moc často.
Po S01 a s odstupemSrovnávat Terra Novu s Jurským parkem je jako poměřovat nějakýho teropoda s microraptorem :-P.(zvlášť co se týče....no vlastně ve všem) Máme tady další klasickej americkej seriálovej model, strukturou a epizodama nápadně podobnej Falling Skies(+odmyslíteli si dinosaury, přírodu a časový -s prominutim- ptákoviny, tak máte klasický seriálový drama podobný výše zmíněnýmu). Děj zkrátka víceméně poskakuje na místě a tváří se, že má nějakej vyšší cíl. Jako monokl pod vokem nějaký supermodelky na sebe upozorňuje hlavně Stephen Lang. Na jeho charismatu doslova visí tenhle ubrečenej a místy až směšně působící "produkt". Šablonovitě vyrobenej, snažící se do sebe absorbovat to nejlepší z Avataru, Jurskýho parku nebo seriálu Lost, ve skutečnosti však provádějící pravej opak. Další pohrávání si s divákovou trpělivostí, ale co je horší- s jeho inteligencí.
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.
Tento film jsem měl možnost vidět v opravdu působivý kvalitní verzi snadno konkurující novodobým filmům ve vysokym rozlišení. V ní se vše zdálo ještě o hodně živější. Epstein po zániku domu Usherů natáčí dokumentární snímek v podobnym pomalu, poeticky laděnym duchu. Krajina se pro něj opětstává výchozí inspirací-alfou a omegou a je zároveň perfektním místem pro kombinaci lehký fabule a autenticity. Za povšimnutí stojí hlavně krátký detaily na různý objekty dokonale splňující roli "obrazových mezititulků". Je zajímavý, že čím více se blížila éra zvuku, tím více filmaři objevovali "lingvistické" možnosti obrazu.
Opravdu úděsnej film(zvlášť díky nevhodně zvoleným hercům a jejich často afektovaným etudám(záměr?), formě-vizuální stránce je třeba vytknout především zvláštní pohyb v prostoru, který diváka postupně dezorientuje a ten snadno ztrácí přehled o situaci, místě i času, jako vedlejší efekt nadužívání detailů a minimálního nezručného použivání větších celků je film příjemnou ukolébavkou, kterou ale narušuje všudypřítomné bzučení hmyzu- a hudbě). Dvě hvězdičky dávám hlavně díky interpretačnímu výkladu Davida Jařaba, který toho měl evidentně mnoho co říci, avšak filmem se mu to dvakrát nepovedlo. Chápu, proč se projekt zrealizoval a proč se pro něho téma střetu dvou odlišných(a přeci v něčem stejných) kultur stalo neodolatelným námětem. Ačkoliv i zde platí, že šikovná analýza a nápad se dají v umění)filmu zmršit různými způsoby a zároveň obhájit a vynést do nebe, tak se neodvažuju tlumočit dále Jařabovu interpretaci. Ta by ze mě prostě nikdy nevypadla, ale nemyslím si, že by to byla vina jen moji zabedněnosti. Zkrátka"kdo chce psa hladit..."
Prostřeno pro diváka naprosto otupělýho stereotypem života. Možná na podobný věci budu koukat taky za 50 let, ale co 20-ti letý lidi, co v tom vystupujou a filozoficky přemítaj nad kuřetem alá bažant??
Škoda, že Soderbergh se prostě nedokázal rozhodnout z jakého úhlu pohledu se na nákazu podívá a tak si nakonec ďobnul od všeho trochu. Děj se tím dost roztříštil a odehrává se víceméně v epizodických náznacích(rsp. ani jedný části není věnována dostatečná pozornost na to, aby bylo možný si na situaci udělat nějakej názor-forma mírně zasvěcený reportáže). Podobně je to i s příměsí docu žánru. I tady film stírá hranice mezi dramatem, thrillerem a již zmíněným dokumentem. Není ani jedním, stejně jako nezaujímá jednoznačný stanovisko, což mi přijde trochu moc jako postmoderní alibismus/póza a sejří mě, že když koukám na zpravodajství, tak nevim, kde je pravda:-) A vlastně ani Soderbergh to neví. Jiní mu za to možná i zatleskají, ale mě to prostě štve :-). Je to prostě otázka objektivního pohledu ve fikci. Dokumentu jako fabulace. Každopádně já se nemůžu zbavit dojmu, že film šlo natočit mnohem poutavěji (nehledě na obsazení a rozpočet)- jinými slovy- byla to nuda. //*Dost vlastně ani nechápu smysl filmu. Totiž povrchností svýho vhledu do celý situace není opravdu nijak (krom dramatický zápletky s epicentrem nákazy) odlišný od toho, co vidíme denně ve zprávách. Úloha médií a zabedněnost lidí je zachycena taky dost povrchně, neoriginálně a hlavně schématicky. Zklamání. (Blogg is dead!)
Ostuda.Celá série patří do koše. Takovej námět a nakonec ho pohřbí nesympatický užvaněný rekvizity, klasický americký blábolení a rodinný trable..jo a zase blábolení. Nejlepší je poslední díl, kdy člověk čeká, že plot" vygraduje(jak se to tak stává) a neustálý šetření s penězma se někde projeví, ale nakonec se akce odbyde zase jenom rozhovorem(a to pokaždý dost stupidním a hodně obecnym, možná aby se tak předešlo logickejm nedostatkům). Celej svět působí hodně vlažným dojmem,ani katastroficky, bezútěšně, problémově. Na místo briefingu (alespoň častečnýho) o allienech se zkoumají jenom rodinný vztahy a z celýho seriálu si odnášim jenom ponaučení, že otec má většinou velkej strach o svý děti a pak samozřejmě o vlast. Doufám, že už nebudu mít tu čest vidět víc.Sci-Fi / Akční / Thriller- to je vskutku naddimenzovaný žánrový zařazení. Podle mě postačí jenom : Drama/Sci-Fi.
Je pravda, že se mi těžko hodnotí film, u kterýho jsem v půlce začal podřimovat, ale nepochybuju o tom, že jsem všechno podstaný viděl. Včetně BAF! na konci. Mikuláš porcující své oběti různými a dozajista roztodivnými způsoby je zpracovám nadmíru bídně a je zároveň jedinou věcí, která stojí za posměch. Film se nesnaží brát vážně, ale je tak příšerně hloupej a řemeslně nezvládnutej, že se ocitá za hranicí jakýhokoliv vkusu. Upřímně ani trochu nechápu, jak mohl bejt film v Nizozemsku tak divácky úspěšnej(i přes populární mikulášskej mýtus) a docela by mě zajímalo, jakej horor je tam považován za odpad. Béčka ano, ale ne Krvavýho Mikuláše./MFF a WTF
Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF
Květy zla jsou zajímavým propojením filmového média a internetových trendů. Šlo by o celkem neoriginální nápad, kdyby se neobjevila analogie v propojení dvou rozdílných životů. Iránské dívky a francouzského kluka. Vše na sebe zvláštním způsobem naráží (v rozdílnosti kvalit jednotlivých záběrů-používání videa z youtube, v rozdílné úrovni vzdělání obou postav, chápání světa, víry, tradic..atd.)Pojítkem je nakonec jak jinak láska a vzájemné porozumění./MFF
Kim ki duk a jeho zpověď typu "milý deníčku" (nebo spíš milý deníku). Jako poutník hnaný prozřením podstaty společnosti, se Kim vydává do zapadlý vesnice, aby si nepříjemnými výkřiky zameditoval nad svou kariérou, poodhalil vnitřní pohnutky a dokázal si, že má na to, aby natočil film-sám a bezpodmínečně. Hned první otázka, která se nabízí-bylo takové sebevyloučení ze společnosti kalkulem? Upřímnost, se kterou se Kim svěřuje kameře je vskutku zdrcující a nepřipouští žádnou sebecenzuru. Upřímnost tak silná, že se Kim nebojí rozbrečet nad vlastním filmem, chvástat své ego, několika pohledy procházet plakáty svých "slavných filmů. To, že je takovou až místy příšernou sebestřednost schopnej veřejně ventilovat je pro mě cennější, než ho furt vidět, jak pije roztavenej sníh a hraje si na mnicha(což může na jednu stranu vypadat rovněž jako kalkul). Samozřejmě- většina režiséru by na kameru nikdy nebrečela, nemluvila o tom jak moc jsou úspěšný nebo jak na ně čekají věrní fandové- většina režisérů totiž není takhle upřímná. Dobře si uvědomují před jakým médiem to stojí a jak moc může změnit pohled na jejich osobu. I Kim si tohle samozřejmě uvědomuje. Opravdu málokdo dokáže veřejně prohlásit, že je na sebe hrdý nebo že opravdu něco dokázal. Zavánělo by to přeci egoismem. A to nikdy nevypadá dobře. Spíš než o Kimově tvorbě se tak dozvídáme o jeho povaze. Skutečně ho poznáváme. Tak proč tomu dávám tři? Protože i tenhle aspekt se může jevit jako vyslovený kalkul. Jako přetvářka. A právě nejsilněji ve fázi, kdy mluví o tom, jak neustále(i při tom, když sám sebe natáčí), přemýšlí jak scénu zachytit nebo ji udělat líp. Paradoxně tak největší upřímnost(možná) přináší největší pochybnosti./ Když si ale promítnu některý postavy z Kimových filmů, nemůžu se ubránit dojmu, že jistá dávka agresivity a bezprostřednosti(se kterou například zpívá svou současně asi nejoblíbenější melodii) k němu patří a je myšlena upřímně. Uvidíme jak moc mu uškodí nebo prospěje./MFF
Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/
Švankmajerův humor je prostě jedinečnej a těží především z nezvyklejch vizuálních prostředků a znaků, který dává do souvislostí neortodoxním způsobem. Přesto je na filmu něco hrozně normálního. A tím je oidipovský příběh. To, že je rozpůlen do dvou realit( sen tak jistým způsobem ospravedlňuje přítomnost několika bizardností-když se pak i ty dostanou do skutečné reality, syntéza obou světů je dokonána), je pouze klasickým "Švankmajerovstvím". Využití psychoanalýzy je poslední tečkou. Přesto, že se ve filmu využívá k vysvětlení Evženových snů, tak stejně pořád cítíme, jak moc je přitažená za vlasy a že se individuální prožitky na nějakou strukturu sice našroubovat daj, ale nikdy nebudou sedět přesně. MFF
Podle slov samotného Hellmana před projekcí má film v divákovi probudit jeho nevědomí a snovost. Divák se má stát spoluautorem a dokončit tak dílo.(takovej klasickej hermeneutickej kruh:-). Cesta nikam by ale podle mě alespoň trochu někam vést mohla. Film je až příliš fragmentární a pro mě dost nečitelnej(i když Hellman (podle jeho slov) nechápe, jak je tohle vůbec možný). Nabízí se tak otázka nakolik se sen režiséra může stát snem diváka. Kolik je potřeba vodítek a jak moc se může scénář proškrtat (vytvořit v něm bílá místa), aby si divák "doprojektoval" svoje vlastní vidění příběhu. Cesta nikam je filmem ve filmu, ale bohužel ani jeden film neposkytuje tolik, abych si vůbec mohl vytvořit nějakej lepší názor nebo jednotlivé příběhové roviny rekonstruovat. To, že byl sál už v polovině projekce z velké části prázdný, je na jednu stranu nelichotivou vizitkou českýho diváka, ale na druhou vypovídá o výše zmíněném./S Lynchem, prosím, nesrovnávat./MFF/
Zvláštní, jak film, který si potrpí na detaily (viz úprava lodí, šavlí, kostýmy/zmenšeniny lodí v lahvích atd.), dokáže scénář utopit na jednoduchý schématičnosti a lineárnosti. Akce při tom ubylo a humoru snad lehce přibylo. Stala se z toho taková mírně upovídaná cesta nekonečnou džunglí, která rozhodně není džunglí poznání (jistá prvoplánovost se tomu upřít nedá). Ono "podivno"se spíš týká nezvládnutýho situačního pásma, který je ale už standardně drženo za ruku povedenými kostými, kamerou a v některých případech i hereckými výkony- je to asi poprvý, co mi přijde Deppův výkon lehce přestylizovanej. (btw. bejt Angličan-patriot, tak dávám odpad :-) Ať žije 2D!
Výjimečný film pracující s měřítkem snadno aplikovatelným na mnohem větší modely, rozkrývající realitu iluze fungující společnosti. Těžko si představit ideálnější látku pro černobílý film. Vyniká především hloubkou pole, kontrastem barev, kamerou, scénářem a metaforami, které už jsou snad za hranicí nesrozumitelnosti. Dál už bych musel pokračovat jen v superlativech..
Měl jsem chuť tomu dát 5. A proč?Tolik hovadin na jednom místě prostě nemůže bejt náhoda. Často jsem měl pocit, že dochází k parodování snad úplně všeho..technologický evoluce(viz procházení postavy se žebříkem v druhym plánu scény-později průjezd vlakem a nakonec létající neidentifikovatelný letouny) stejně jako její pro laika směšný komplexnosti, který se prostřednictvím Paul Frankeura(např. zabalenýho do drátů) nezbývá než smát..Stejně věta, kterou hlavní postavy pronášejí ve vesmíru: "Aspoň se nadýcháme čerstvýho vzduchu" nebo směšnost kostýmů. posunu v čase, Venuše jako ráj na "zemi". Jsem si jistej, že by Melies souhlasil :-))(možná s těma hvězdama se v kulisách trochu přehánělo a sem tam se mohl taky někdo vypařit, ale stejně jako Meliesovy ambice, tak i u tohoto filmu je "kvalita" věcí prchavýho pobavení)
V. Körner kdysi řekl, že oběti války jsou si mnohem bližší než vítězové. Herzův film žádnej takovej smířlivější pohled nevolí. Většina postav jsou zloději, vrahové a vyjma Habermanna, paradoxně Němce, vypočítavý neřádi. Nikdo vlastně neni primárně obětí. Tuhle roli si všechny postavy v příběhu prohodí několikrát s rolí agresora. A to je ten problém. Často jakoby se ve filmu zapomínalo na pravou příčinu tak divokýho odsunu, kterej i když neschvaluju, tak plně chápu. Otázka je, kdo je teda vlastně ten agresor?Zdůraznění odpovědi (třeba v expresivnějším provedení) by nebylo na škodu..kontroverzní téma to ale je a pravděpodobně sebelepší uchopení by bylo tak jako tak vystavený kritice...Ke kvalitám střihovejm a kamerovejm už tak kritickej bejt nemůžu, ale přesto oproti Protektorovi z loňskýho roku je to slabší výkon.Kamera je neustále v pohybu, což se o příběhu mnohdy říct nedá, nehledě na jeho mnohaletý přeskoky (který působí jako vyhýbání se problému).. Filmu rozhodně neprospívá už tolikrát zmiňovaný nepatřičný střídání němčiny s češtinou. zvlášť u postavy Koslowskeho je to na wtf.nejdřív vyžaduje němčinu a pak sám mluví česky..napětí ve filmu nevyplývá ani tak z nacistickýho teroru, ale z očekávání konce, na kterej se všichni připravujou..to opravdový násilí přichází až v závěru války, ale proč?
Saw jinak..s tim drobnym rozdílem, že tady člověka neuvrhne do utrpení mluvící panáček, ale osud..efekt je stejnej, ani tady bych nad druhym dílem nejásal.pozornost si film ale zaslouží díky formální stránce, která je doslova pánem námětu..://nabízí se ještě srovnání se "zemí"-filmem Buried (a že se tam podobností válí jako žížal po pořádnym lijáku)
rozhodně jsem si nedělal iluze a ani v nejmenšim nečekal, že by tenhle seriál mohl nějakym tvrdohlavějšim způsobem zasáhnout do tak bohatýho světa..s dílem 3x15 ovšem beru všechno zpět..čekání se vyplatilo..nejenom, že je tenhle díl v mnoha ohledech impozantní poctou Avatarovi(s ohledem na stopáž, animaci, rozpočet, atd.), ale taky zásadním způsobem mění pohled na Star Wars a de facto celou jeho příběhovou linii..a to je velký, vážení!..nemá cenu dál spoilerovat..nezbývá, než se dovzdělat..
říkal jsem si, mafiánskej filmům už přeci dávno odzvonilo..natož nějakýmu seriálu a hle-něco mě zezadu pořádně nakoplo do zadku..kouknu se a tam Buscemi, kterej si následně nechává svoje dost drahý botky čistit od několika jeho patolízalů, kterejm při tom klepe na hlavu popel ze svýho doutníku..prej musim vypít celou bednu jeho na černo pálený kořalky, abych zjistil, že si s nim nemám zahrávat..po několika doušcích zjišťuju, že kopanec do zadku byl jenom začátek..prosim ho u nohou o odpuštění, ale ten bastard prostě nemá slitování..jsem obětí krátkozraký prohibice
Banksy, Banksy, Banksy..jeho nick je nalepenej na filmu stejně monumentálně jako na jakýkoliv jiný zdi..zpočátku se zdá, že si dokáže zachovat určitej odstup a film nepojme čistě sobecky..výsledek je nemastnej neslanej..spousta otázek zůstává nezodpovězenejch a možná to tak má bejt..přesto se těžko ztotožňuju s diskuzí, která konfrontuje grafity s uměním.tenhle úhel pohledu se mi příčí a to říkám právě proto, že je grafity moje love.(když s nim přichází do galerie, tak to nechápu jako vítězství, ale jako prohru) s touhle kulturou se pojí mnohem víc témat a problémů, takže buďto je film nějakym způsobem pokryje a nebo se natočí klasický sprejerský video jako je např. Dirty Handz nebo Hard 2 Burn...tenhle film se dostává někam mezi a to je prostě málo..nehledě na to, že postav, který sehráli v rámci grafity důležitější roli je mnohem víc(jeden profláklej případ za všechny Basqiuat)..tady je asi tolik aktérů jako sprejerů v našem poloměstě
Moje komentáře
Nanuk - člověk primitivní (1922)
5*=rok 1922, extrémní podmínky, "primitivní" prostředky, lyrismus ledový pouště, pocit opravdovosti
Nenápadný půvab buržoazie (1972)
Neúprosná logika snu mající odhalit všechny nešvary snobský společnosti, včetně těch nepřiznaných. Faleš, moralizující etudy a neuspokojitelný pocit blahobytu okořeněný neustálým strachem vyvěrajícím z výčitek svědomí. Nikdy nekončící přetvářka, samoúčelná a pitvorná. Bohatí ještě nemusejí být poctiví a chudí nemusí být zloději. Buñuela už kompromisům nikdo nenaučí a za to mu přidávám pomyslnou půlhvězdu.
Alcatraz (TV seriál) (2012)
Tak tohle asi neklapne. Každýmu tvůrci seriálů je jasný, že pilotní díly jsou klíčový. Zdá se, že na Alcatrazu se v tomhle smyslu něco zvrtlo. "Tajemství" sice vypadá dostatečně "mysteriózně" a dost by mě zajímalo, jak to chtěj scénáristi racionálně obhájit, ale nemůže stačit k tomu, abych vydržel 9 porcí nudy. Mimoto zdá se, že seriál bude mít kriminální základ a to dost nesouhlasí s tím, co bych od něho očekával.
Warrior (2011)
Tenhle film je boj. Jednou jste nahoře, podruhý zas dole. Scény z ringu jsou strhující a opatřeny tolik adrenalinem, že by to přivedlo k životu i statickou fotografii(která mimochodem pořízená při souboji často bohatě postačuje k tomu, aby se k vám prodral závan pachu krve). Úvodní "nastavení" příběhu je ale tak nechutně prvoplánový, že to nelze přejít bez alespoň pomyslného zakroucení hlavou a siláckýho pokrčení nosu.//Film jistě poslouží i k sáhodlouhým pseudodebátám na téma:"jak si vybíráme své hrdiny"// Divák opravdu nemusí bejt ryzí génius, aby dokázal odhadnout, kam se turnaj vyvine. Nicméně navzdory těmto scénaristickým deficitům a zbytečným "amerikanismům" je Warrior dechberoucím zážitkem, který ve svých akčních sekvencích(pro které je ale tenhle žánr předurčen) nezvedne jenom ze židle, nenapne svaly k prasknutí, ale vyžene i nějakou tu zbloudilou slzu z oka. Vydařená kombinace sentimentu a testosteronu. To se nevidí moc často.
Terra Nova (TV seriál) (2011)
Po S01 a s odstupemSrovnávat Terra Novu s Jurským parkem je jako poměřovat nějakýho teropoda s microraptorem :-P.(zvlášť co se týče....no vlastně ve všem) Máme tady další klasickej americkej seriálovej model, strukturou a epizodama nápadně podobnej Falling Skies(+odmyslíteli si dinosaury, přírodu a časový -s prominutim- ptákoviny, tak máte klasický seriálový drama podobný výše zmíněnýmu). Děj zkrátka víceméně poskakuje na místě a tváří se, že má nějakej vyšší cíl. Jako monokl pod vokem nějaký supermodelky na sebe upozorňuje hlavně Stephen Lang. Na jeho charismatu doslova visí tenhle ubrečenej a místy až směšně působící "produkt". Šablonovitě vyrobenej, snažící se do sebe absorbovat to nejlepší z Avataru, Jurskýho parku nebo seriálu Lost, ve skutečnosti však provádějící pravej opak. Další pohrávání si s divákovou trpělivostí, ale co je horší- s jeho inteligencí.
Ménilmontant (1926)
Kdyby se mě někdo zeptal, jaká filmová scéna je z hlediska přirozenosti hereckýho zjevu a procítěnosti role nejsilnější, pak bych asi musel zvolit sekvenci z laviček se starcem a matkou(Nadiou Sibirskaïa-což byla mimochodem první Kirsanoffova žena).(samozřejmě s hudbou od Mercera)která zároveň brilantním způsobem shrnuje předešlý děj do několika málo osudových vteřin. Je příkladem toho, jak snadno se dá s použitím několika typických výrazových prostředků (montáž,expozice,detaily)vyprávět bez mezititulků. Filmový esperanto impresionismu.
Finis terrae (1929)
Tento film jsem měl možnost vidět v opravdu působivý kvalitní verzi snadno konkurující novodobým filmům ve vysokym rozlišení. V ní se vše zdálo ještě o hodně živější. Epstein po zániku domu Usherů natáčí dokumentární snímek v podobnym pomalu, poeticky laděnym duchu. Krajina se pro něj opětstává výchozí inspirací-alfou a omegou a je zároveň perfektním místem pro kombinaci lehký fabule a autenticity. Za povšimnutí stojí hlavně krátký detaily na různý objekty dokonale splňující roli "obrazových mezititulků". Je zajímavý, že čím více se blížila éra zvuku, tím více filmaři objevovali "lingvistické" možnosti obrazu.
Vaterland - Lovecký deník (2004)
Opravdu úděsnej film(zvlášť díky nevhodně zvoleným hercům a jejich často afektovaným etudám(záměr?), formě-vizuální stránce je třeba vytknout především zvláštní pohyb v prostoru, který diváka postupně dezorientuje a ten snadno ztrácí přehled o situaci, místě i času, jako vedlejší efekt nadužívání detailů a minimálního nezručného použivání větších celků je film příjemnou ukolébavkou, kterou ale narušuje všudypřítomné bzučení hmyzu- a hudbě). Dvě hvězdičky dávám hlavně díky interpretačnímu výkladu Davida Jařaba, který toho měl evidentně mnoho co říci, avšak filmem se mu to dvakrát nepovedlo. Chápu, proč se projekt zrealizoval a proč se pro něho téma střetu dvou odlišných(a přeci v něčem stejných) kultur stalo neodolatelným námětem. Ačkoliv i zde platí, že šikovná analýza a nápad se dají v umění)filmu zmršit různými způsoby a zároveň obhájit a vynést do nebe, tak se neodvažuju tlumočit dále Jařabovu interpretaci. Ta by ze mě prostě nikdy nevypadla, ale nemyslím si, že by to byla vina jen moji zabedněnosti. Zkrátka"kdo chce psa hladit..."
Prostřeno! (TV pořad) (2010)
odpad!Prostřeno pro diváka naprosto otupělýho stereotypem života. Možná na podobný věci budu koukat taky za 50 let, ale co 20-ti letý lidi, co v tom vystupujou a filozoficky přemítaj nad kuřetem alá bažant??
Nákaza (2011)
Škoda, že Soderbergh se prostě nedokázal rozhodnout z jakého úhlu pohledu se na nákazu podívá a tak si nakonec ďobnul od všeho trochu. Děj se tím dost roztříštil a odehrává se víceméně v epizodických náznacích(rsp. ani jedný části není věnována dostatečná pozornost na to, aby bylo možný si na situaci udělat nějakej názor-forma mírně zasvěcený reportáže). Podobně je to i s příměsí docu žánru. I tady film stírá hranice mezi dramatem, thrillerem a již zmíněným dokumentem. Není ani jedním, stejně jako nezaujímá jednoznačný stanovisko, což mi přijde trochu moc jako postmoderní alibismus/póza a sejří mě, že když koukám na zpravodajství, tak nevim, kde je pravda:-) A vlastně ani Soderbergh to neví. Jiní mu za to možná i zatleskají, ale mě to prostě štve :-). Je to prostě otázka objektivního pohledu ve fikci. Dokumentu jako fabulace. Každopádně já se nemůžu zbavit dojmu, že film šlo natočit mnohem poutavěji (nehledě na obsazení a rozpočet)- jinými slovy- byla to nuda. //*Dost vlastně ani nechápu smysl filmu. Totiž povrchností svýho vhledu do celý situace není opravdu nijak (krom dramatický zápletky s epicentrem nákazy) odlišný od toho, co vidíme denně ve zprávách. Úloha médií a zabedněnost lidí je zachycena taky dost povrchně, neoriginálně a hlavně schématicky. Zklamání. (Blogg is dead!)
Siréna (1947)
Asi nejlepší film K. Steklýho. Je s podivem, že od té doby slovo siréna nesnášel.
Falling Skies (TV seriál) (2011)
Ostuda.Celá série patří do koše. Takovej námět a nakonec ho pohřbí nesympatický užvaněný rekvizity, klasický americký blábolení a rodinný trable..jo a zase blábolení. Nejlepší je poslední díl, kdy člověk čeká, že plot" vygraduje(jak se to tak stává) a neustálý šetření s penězma se někde projeví, ale nakonec se akce odbyde zase jenom rozhovorem(a to pokaždý dost stupidním a hodně obecnym, možná aby se tak předešlo logickejm nedostatkům). Celej svět působí hodně vlažným dojmem,ani katastroficky, bezútěšně, problémově. Na místo briefingu (alespoň častečnýho) o allienech se zkoumají jenom rodinný vztahy a z celýho seriálu si odnášim jenom ponaučení, že otec má většinou velkej strach o svý děti a pak samozřejmě o vlast. Doufám, že už nebudu mít tu čest vidět víc.Sci-Fi / Akční / Thriller- to je vskutku naddimenzovaný žánrový zařazení. Podle mě postačí jenom : Drama/Sci-Fi.
Nesvatý (2010)
odpad!Je pravda, že se mi těžko hodnotí film, u kterýho jsem v půlce začal podřimovat, ale nepochybuju o tom, že jsem všechno podstaný viděl. Včetně BAF! na konci. Mikuláš porcující své oběti různými a dozajista roztodivnými způsoby je zpracovám nadmíru bídně a je zároveň jedinou věcí, která stojí za posměch. Film se nesnaží brát vážně, ale je tak příšerně hloupej a řemeslně nezvládnutej, že se ocitá za hranicí jakýhokoliv vkusu. Upřímně ani trochu nechápu, jak mohl bejt film v Nizozemsku tak divácky úspěšnej(i přes populární mikulášskej mýtus) a docela by mě zajímalo, jakej horor je tam považován za odpad. Béčka ano, ale ne Krvavýho Mikuláše./MFF a WTF
Neviditelná (2011)
Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF
Květy zla (2010)
Květy zla jsou zajímavým propojením filmového média a internetových trendů. Šlo by o celkem neoriginální nápad, kdyby se neobjevila analogie v propojení dvou rozdílných životů. Iránské dívky a francouzského kluka. Vše na sebe zvláštním způsobem naráží (v rozdílnosti kvalit jednotlivých záběrů-používání videa z youtube, v rozdílné úrovni vzdělání obou postav, chápání světa, víry, tradic..atd.)Pojítkem je nakonec jak jinak láska a vzájemné porozumění./MFF
Další patro (2008)
Ještěže se země vznáší ve vzduchoprázdnu. MFF
Arirang (2011)
Kim ki duk a jeho zpověď typu "milý deníčku" (nebo spíš milý deníku). Jako poutník hnaný prozřením podstaty společnosti, se Kim vydává do zapadlý vesnice, aby si nepříjemnými výkřiky zameditoval nad svou kariérou, poodhalil vnitřní pohnutky a dokázal si, že má na to, aby natočil film-sám a bezpodmínečně. Hned první otázka, která se nabízí-bylo takové sebevyloučení ze společnosti kalkulem? Upřímnost, se kterou se Kim svěřuje kameře je vskutku zdrcující a nepřipouští žádnou sebecenzuru. Upřímnost tak silná, že se Kim nebojí rozbrečet nad vlastním filmem, chvástat své ego, několika pohledy procházet plakáty svých "slavných filmů. To, že je takovou až místy příšernou sebestřednost schopnej veřejně ventilovat je pro mě cennější, než ho furt vidět, jak pije roztavenej sníh a hraje si na mnicha(což může na jednu stranu vypadat rovněž jako kalkul). Samozřejmě- většina režiséru by na kameru nikdy nebrečela, nemluvila o tom jak moc jsou úspěšný nebo jak na ně čekají věrní fandové- většina režisérů totiž není takhle upřímná. Dobře si uvědomují před jakým médiem to stojí a jak moc může změnit pohled na jejich osobu. I Kim si tohle samozřejmě uvědomuje. Opravdu málokdo dokáže veřejně prohlásit, že je na sebe hrdý nebo že opravdu něco dokázal. Zavánělo by to přeci egoismem. A to nikdy nevypadá dobře. Spíš než o Kimově tvorbě se tak dozvídáme o jeho povaze. Skutečně ho poznáváme. Tak proč tomu dávám tři? Protože i tenhle aspekt se může jevit jako vyslovený kalkul. Jako přetvářka. A právě nejsilněji ve fázi, kdy mluví o tom, jak neustále(i při tom, když sám sebe natáčí), přemýšlí jak scénu zachytit nebo ji udělat líp. Paradoxně tak největší upřímnost(možná) přináší největší pochybnosti./ Když si ale promítnu některý postavy z Kimových filmů, nemůžu se ubránit dojmu, že jistá dávka agresivity a bezprostřednosti(se kterou například zpívá svou současně asi nejoblíbenější melodii) k němu patří a je myšlena upřímně. Uvidíme jak moc mu uškodí nebo prospěje./MFF
Spoluautor (2011)
Je vidět, kam to má Donovan nejblíž. Do divadla. Minimalistickýho. Nejenom obsah ale i forma tomu přímo odpovídají. Statická kamera, postavy z centrální perspektivy, minimum lokací a postav, všechno se odehrává především v dialozích. Škoda, že se to dotklo i délky stopáže, páč postavám se nedostalo tolik prostoru, aby získaly potřebnou hloubku. Filmu paradoxně neprospělo ani obsazení Davida Morse, na jehož "poťouchlý" herectví jsem si musel dlouho zvykat a v první scéně jej rovnou zavrhnout. Zase se projevila délka stopáže, protože zvykání nedosáhlo kýženýho efektu. Přesto je právě Morsův výkon nakonec tím, co je potřeba vyzdvihnout, protože proměna jeho hereckýho zjevu budovanýho už na přibližně 30 rolích, kde vystupuje jako detektiv nebo polda, je nakonec obdivuhodná. Kdyby se vším Donovan nepracoval tak úsporně a přímočaře, byl by snímek určitě vydařenější./MFF/
Jana Eyrová (2011)
MFF (letňák)
Přežít svůj život (2010)
Švankmajerův humor je prostě jedinečnej a těží především z nezvyklejch vizuálních prostředků a znaků, který dává do souvislostí neortodoxním způsobem. Přesto je na filmu něco hrozně normálního. A tím je oidipovský příběh. To, že je rozpůlen do dvou realit( sen tak jistým způsobem ospravedlňuje přítomnost několika bizardností-když se pak i ty dostanou do skutečné reality, syntéza obou světů je dokonána), je pouze klasickým "Švankmajerovstvím". Využití psychoanalýzy je poslední tečkou. Přesto, že se ve filmu využívá k vysvětlení Evženových snů, tak stejně pořád cítíme, jak moc je přitažená za vlasy a že se individuální prožitky na nějakou strukturu sice našroubovat daj, ale nikdy nebudou sedět přesně. MFF
Cesta nikam (2010)
Podle slov samotného Hellmana před projekcí má film v divákovi probudit jeho nevědomí a snovost. Divák se má stát spoluautorem a dokončit tak dílo.(takovej klasickej hermeneutickej kruh:-). Cesta nikam by ale podle mě alespoň trochu někam vést mohla. Film je až příliš fragmentární a pro mě dost nečitelnej(i když Hellman (podle jeho slov) nechápe, jak je tohle vůbec možný). Nabízí se tak otázka nakolik se sen režiséra může stát snem diváka. Kolik je potřeba vodítek a jak moc se může scénář proškrtat (vytvořit v něm bílá místa), aby si divák "doprojektoval" svoje vlastní vidění příběhu. Cesta nikam je filmem ve filmu, ale bohužel ani jeden film neposkytuje tolik, abych si vůbec mohl vytvořit nějakej lepší názor nebo jednotlivé příběhové roviny rekonstruovat. To, že byl sál už v polovině projekce z velké části prázdný, je na jednu stranu nelichotivou vizitkou českýho diváka, ale na druhou vypovídá o výše zmíněném./S Lynchem, prosím, nesrovnávat./MFF/
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (2011)
Zvláštní, jak film, který si potrpí na detaily (viz úprava lodí, šavlí, kostýmy/zmenšeniny lodí v lahvích atd.), dokáže scénář utopit na jednoduchý schématičnosti a lineárnosti. Akce při tom ubylo a humoru snad lehce přibylo. Stala se z toho taková mírně upovídaná cesta nekonečnou džunglí, která rozhodně není džunglí poznání (jistá prvoplánovost se tomu upřít nedá). Ono "podivno"se spíš týká nezvládnutýho situačního pásma, který je ale už standardně drženo za ruku povedenými kostými, kamerou a v některých případech i hereckými výkony- je to asi poprvý, co mi přijde Deppův výkon lehce přestylizovanej. (btw. bejt Angličan-patriot, tak dávám odpad :-) Ať žije 2D!
Smuteční slavnost (1969)
Výjimečný film pracující s měřítkem snadno aplikovatelným na mnohem větší modely, rozkrývající realitu iluze fungující společnosti. Těžko si představit ideálnější látku pro černobílý film. Vyniká především hloubkou pole, kontrastem barev, kamerou, scénářem a metaforami, které už jsou snad za hranicí nesrozumitelnosti. Dál už bych musel pokračovat jen v superlativech..
Croisières sidérales (1942)
Měl jsem chuť tomu dát 5. A proč?Tolik hovadin na jednom místě prostě nemůže bejt náhoda. Často jsem měl pocit, že dochází k parodování snad úplně všeho..technologický evoluce(viz procházení postavy se žebříkem v druhym plánu scény-později průjezd vlakem a nakonec létající neidentifikovatelný letouny) stejně jako její pro laika směšný komplexnosti, který se prostřednictvím Paul Frankeura(např. zabalenýho do drátů) nezbývá než smát..Stejně věta, kterou hlavní postavy pronášejí ve vesmíru: "Aspoň se nadýcháme čerstvýho vzduchu" nebo směšnost kostýmů. posunu v čase, Venuše jako ráj na "zemi". Jsem si jistej, že by Melies souhlasil :-))(možná s těma hvězdama se v kulisách trochu přehánělo a sem tam se mohl taky někdo vypařit, ale stejně jako Meliesovy ambice, tak i u tohoto filmu je "kvalita" věcí prchavýho pobavení)
Habermannův mlýn (2010)
V. Körner kdysi řekl, že oběti války jsou si mnohem bližší než vítězové. Herzův film žádnej takovej smířlivější pohled nevolí. Většina postav jsou zloději, vrahové a vyjma Habermanna, paradoxně Němce, vypočítavý neřádi. Nikdo vlastně neni primárně obětí. Tuhle roli si všechny postavy v příběhu prohodí několikrát s rolí agresora. A to je ten problém. Často jakoby se ve filmu zapomínalo na pravou příčinu tak divokýho odsunu, kterej i když neschvaluju, tak plně chápu. Otázka je, kdo je teda vlastně ten agresor?Zdůraznění odpovědi (třeba v expresivnějším provedení) by nebylo na škodu..kontroverzní téma to ale je a pravděpodobně sebelepší uchopení by bylo tak jako tak vystavený kritice...Ke kvalitám střihovejm a kamerovejm už tak kritickej bejt nemůžu, ale přesto oproti Protektorovi z loňskýho roku je to slabší výkon.Kamera je neustále v pohybu, což se o příběhu mnohdy říct nedá, nehledě na jeho mnohaletý přeskoky (který působí jako vyhýbání se problému).. Filmu rozhodně neprospívá už tolikrát zmiňovaný nepatřičný střídání němčiny s češtinou. zvlášť u postavy Koslowskeho je to na wtf.nejdřív vyžaduje němčinu a pak sám mluví česky..napětí ve filmu nevyplývá ani tak z nacistickýho teroru, ale z očekávání konce, na kterej se všichni připravujou..to opravdový násilí přichází až v závěru války, ale proč?
Pohřben zaživa (2010)
O tom si pokecáme až v hrobě :-)
127 hodin (2010)
Saw jinak..s tim drobnym rozdílem, že tady člověka neuvrhne do utrpení mluvící panáček, ale osud..efekt je stejnej, ani tady bych nad druhym dílem nejásal.pozornost si film ale zaslouží díky formální stránce, která je doslova pánem námětu..://nabízí se ještě srovnání se "zemí"-filmem Buried (a že se tam podobností válí jako žížal po pořádnym lijáku)
Star Wars: Klonové války (TV seriál) (2008)
rozhodně jsem si nedělal iluze a ani v nejmenšim nečekal, že by tenhle seriál mohl nějakym tvrdohlavějšim způsobem zasáhnout do tak bohatýho světa..s dílem 3x15 ovšem beru všechno zpět..čekání se vyplatilo..nejenom, že je tenhle díl v mnoha ohledech impozantní poctou Avatarovi(s ohledem na stopáž, animaci, rozpočet, atd.), ale taky zásadním způsobem mění pohled na Star Wars a de facto celou jeho příběhovou linii..a to je velký, vážení!..nemá cenu dál spoilerovat..nezbývá, než se dovzdělat..
Impérium - Mafie v Atlantic City (TV seriál) (2010)
říkal jsem si, mafiánskej filmům už přeci dávno odzvonilo..natož nějakýmu seriálu a hle-něco mě zezadu pořádně nakoplo do zadku..kouknu se a tam Buscemi, kterej si následně nechává svoje dost drahý botky čistit od několika jeho patolízalů, kterejm při tom klepe na hlavu popel ze svýho doutníku..prej musim vypít celou bednu jeho na černo pálený kořalky, abych zjistil, že si s nim nemám zahrávat..po několika doušcích zjišťuju, že kopanec do zadku byl jenom začátek..prosim ho u nohou o odpuštění, ale ten bastard prostě nemá slitování..jsem obětí krátkozraký prohibice
Banksy: Exit Through the Gift Shop (2010)
Banksy, Banksy, Banksy..jeho nick je nalepenej na filmu stejně monumentálně jako na jakýkoliv jiný zdi..zpočátku se zdá, že si dokáže zachovat určitej odstup a film nepojme čistě sobecky..výsledek je nemastnej neslanej..spousta otázek zůstává nezodpovězenejch a možná to tak má bejt..přesto se těžko ztotožňuju s diskuzí, která konfrontuje grafity s uměním.tenhle úhel pohledu se mi příčí a to říkám právě proto, že je grafity moje love.(když s nim přichází do galerie, tak to nechápu jako vítězství, ale jako prohru) s touhle kulturou se pojí mnohem víc témat a problémů, takže buďto je film nějakym způsobem pokryje a nebo se natočí klasický sprejerský video jako je např. Dirty Handz nebo Hard 2 Burn...tenhle film se dostává někam mezi a to je prostě málo..nehledě na to, že postav, který sehráli v rámci grafity důležitější roli je mnohem víc(jeden profláklej případ za všechny Basqiuat)..tady je asi tolik aktérů jako sprejerů v našem poloměstě