s.e.p.p

Svěrák vždycky byl úplně někde jinde než většina současných českých tvůrců. I tento jeho snímek snese ta nejpřísnější světová měřítka, což ještě více vyniká na velkém plátně. Akumulátor je navíc takovým hořkosladkým testamentem uvolněné první poloviny devadesátých let. Jen škoda, že tahle nálada nevydržela déle.

Hlavní hrdina je nesympatický a z velké části si za své problémy může sám svým neasertivním chováním. Potvora není zase až taková potvora a její démonizace skrz pohledy do kamery je laciná. Myslím, že celkově film vyznívá trochu jinak než tvůrce zamýšlel. I přesto (nebo snad díky tomu) je celkem vtipným a občas trefným vztahovým pojednáním.

Námět je super, Boschovy malby by mohly sloužit jako bezedná studnice nápadů pro mysteriózní žánr. V podání pánů Hudského a Stracha se ale tahle premisa mění v noční můru. Scénář je přehnaně komplikovaný a rozbíhá se do zbytečného množství linek, což se pak projevuje v násilném lepení a vsouvání scén do míst, kde naprosto nemají co dělat. I když se všechny nitky nakonec spojují v jednom konci, ta cesta k němu je strašně kostrbatá, nelogická a nevěrohodná. Strach to navíc režijně těžce nezvládá, má nulový smysl pro atmosféru, napětí či jakoukoliv gradaci. To jakým způsobem používá hudbu, kameru nebo vede herce, kteří jsou většinou jinak velmi schopní, je nepochopitelné, a dělá to z Labyrintu téměř nekoukatelnou frašku. První sérii jsem se sebezapřením zvládl, druhou už nedám.

Až na Vaculíka je to herecky velmi podprůměrné, obzvlášť ve druhé části je to ještě patrnější. Nenapomáhá ani scénář, u kterého sice můžeme ocenit rozsah autorčiných rešerší, ale tam, kde se Szántó odklání od faktů a pro účely dramatizace přidává něco navíc, to skřípe. To samé platí pro dialogy i přes zjevnou snahu o autenticitu. Námět sám o sobě je silný, tady mu ale zvolená forma na síle ubírá. Kamera je místy povedená, v některých momentech už je ale ta její pohyblivost rušivá - ve scéně má mít svoje opodstatnění a nepůsobit jako kameramanův exhibicionismus. Stejný efekt mají některá nepochopitelná režijní rozhodnutí a nebo hudba, která mi co se tónu týče k temnějšímu kriminálnímu dramatu opravdu moc nepasovala. V těch pokusech o světovost, rozmáchlost a velké emoce by to možná chtělo zařadit zpátečku, nějaká umírněná autentičnost by tady asi opravdu fungovala líp.

Co se triků a výpravy týče, nezadá si Cesta za králem trollů s Hollywoodem. Příběh a humor je ale na úrovni velmi průměrné české televizní pohádky.

Stáhnout Anihilaci z kin byl poměrně lišácký tah. Vyvolal se tím dojem, že je to film pro běžného diváka moc náročný a "inteligentní". Bohužel je to celé jen zástěrka pro fakt, že Anihilace jednoduše není moc dobrá. Ona už kniha je příšerně přeceňovaná a vypravěčsky nedomrlá, ve filmu se ty narativní problémy jen prohlubují, a to i přesto že se Garland od předlohy v mnoha místech značně odklání. Je to ve všech ohledech nedotažené a nevyvážené, skřípe na rovině herecké, trikové i scénaristické. Je sice fajn, že Anihilace nabízí prostor pro různé interpretace, bohužel mi každá z nich přijde spíš úsměvná, než sofistikovaná či hluboká. Po skvělé Ex Machině velké zklamání.

Wright nezklamal a Baby Driver je odvážný experiment, který vyšel na výbornou. Úvod je sice skvělý, ale pravého vrcholu film dosahuje až ve druhé půlce, kdy se v podstatě nesundá noha z plynu. Wright sype z rukávu režijní nápady, sází jednu hudební pecku za druhou a v jejich rytmu dává do pohybu zatím nejzábavnější a autorsky nejvýraznější film roku. Je fajn, že si stále ještě někdo umí sebevědomě pohrát s žánry a diváckými očekáváními.

Audiovizuálně dokonalé, originálně odvyprávěno, herecky přesvědčivé. Emocionálně mě to ale ani neškráblo. Hraničí to s dokumentární rekonstrukcí skutečných událostí, nebo až dokonce s nějakou zážitkovou atrakcí. Forma tady drtivě vítězí nad obsahem.

Speciální edice dělá ze třetího Vetřelce mnohem lepší film. Propracovanější, smysluplnější a mnohem výživnější. Dává i více vyniknout Fincherově talentu, jeho oku pro geniální záběry a až cynickému smyslu pro detail. U původní kino verze jsem se dost nudil, o více než půl hodiny delší speciální sestřih mě bavil každou svou vteřinou. Až na otřesné CGI je třetí Vetřelec výborný film, podle mě lepší než Cameronova dvojka, a člověk si musí říkat, jak super to mohlo být, kdyby nenechavé producenty tehdy někdo klepl přes prsty.

Taková ta SNL klasika. Hrubozrná, předvídatelná, občas pobaví a občas urazí. Nejvíc baví právě v momentech, kdy už jde "přes čáru". Někteří z těch herců začínají být celkem otravní, stávají se karikaturami sebe samých, v každém filmu hrají to stejné. Člověk to nesmí brát moc vážně a jako něco, u čeho úplně vypnete mozek, to funguje celkem obstojně. Přišlo mi to i mnohem zábavnější a snesitelnější než The Night Before.