6thSun

Pokračování textu distributora: "Při prudké hádce se Alena o kufr poraní, když si zalomí prst o držadlo. Při pokusu o vyproštění ji manžel nechtěně strhne nehet a zlomí druhý prst. Nakonec urve manželce celou ruku a všude je krve jako při zabijačce." Tak takhle úplně to nebylo, ale mohlo klidně být, protože kameraman moc neřeší, jestli drží pevně nástroj, má zaostřeno nebo zabírá obě postavy v celku, Hanzlík celou dobu žvejká jako dobytek a v bytě kdosi náhodně zavírá dveře, aniž by to kdokoli - třeba režisér - řešil. I přes tuhle tvůrčí anarchii ale stojí povídka za vidění, protože chemie mezi Hanzlíkem a Čočkovou překvapivě dobře funguje.

"Zombies: like us, but more dead."

"El Chapo" by hodně chtěl kráčet ve šlépějích "Narcos", oproti této strhující sáze zde ale chybí pevnější scénáristické ukotvení, mnoho scén působí zkratkovitě, jindy zase dlouze sledujeme, jak někdo někam jede nebo jde, aniž by okamžik vyzníval jinak než čistě výplňkově. Špatné to není, bůhvíjak dobré ale už vůbec ne.

Když začnou režiséři brát penzi, měli by přestat točit, protože pak už většinou serou na vymýšlení čehokoli zajímavýho nebo dokonce novýho.

Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo.

Upír z Feratu zmixovanej s Mad Maxem, jako ozdoba posloužily plátky Grindhouse a paraplíčko s nápisem Death Race. Výsledkem je slušně řízný drink, o jeho trvanlivosti je ale možné mít vážné pochyby. Nicméně zatím chutná.

"Co děláš?" "Citrónový koláč pro Leonarda, protože je na mě naštvaný." "A má to vůbec rád?" "Moc ne, ale já jsem na něj taky naštvaný, takže je to v pohodě."

Chtělo to o dva až tři díly míň.

V záplavě hororových kravin naprosto bezproblémově koukatelný příspěvek.

Záslužný, avšak mimořádně deprimující dokument. Osobně jsem se na zpověď zlomených žen a jejich zevrubný popis domácího násilí nevydržel dívat celou 3/4 hodinu, prostě to nešlo.