HellFire

Za ten konec s reality TV musím dát hvězdu navíc :).

Chvílemi „komedie“, chvílemi drama, chvílemi horor, chvílemi erotika... Howard the Duck neví, jestli se má zalíbit dětem, nebo dospělým. Respektive napsaný je rozhodně pro dospělé, protože obsahuje až příliš mnoho scén, které dítě nikdy nepochopí (tohle napsali slizcí úchyláci, jinak není možné, že v jednom momentě málem sledujeme, jak Howard masturbuje u erotického časopisu, pak zjistíme velikost jeho přirození, načež musíme sledovat, jak pracuje v erotickém klubu či co to je... a nakonec se málem vyspí s Leou Thompson – na tohle producentsky dohlížel George Lucas?), zato rodič bude kroutit nevěřícně hlavou. Na druhé straně jsou nelogické scény, které nebudou vadit jen nevinné dětské mysli. V tomto podání tak není Howard sympatický pro žádnou cílovou skupinu. Tak tonálně nevyvážená věc mohla vzniknout jen v devadesátkách, kdy nikdo nevěděl, jak pořádně uchopit filmy podle komiksu. Děj se točí okolo kačera Howarda, který je jednoho dne bezdůvodně vysát portálem na nebi a přenesen na Zemi, kde se dočkáme klasického ,fish out of water“ scénáře. Bohužel právě v tomto kabátku se není na co dívat a já celou dobu jen nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že něco takového mohlo vůbec vzniknout. V paměti mi utkvěl především naprosto příšerný soundtrack – tvůrci na nás doslova chrlí jednu písničku nevalné kvality za druhou. P.S. Nepamatuji si, že bych kdy viděl film s tak špatným dabingem. Herci musí normálně některé dialogy namluvit znovu ve studiu, protože na place bývá rušno. Je to veskrze normální postup a pokud nevíte, že se něco takového děje, nepoznáte to. Tady ale herci mluví na rušné ulici, přitom zní, jako kdyby byli zavření v telefonní budce. Tohle je jeden z těch mála filmů, které ukončují kariéry. Tady to, stejně jako třeba v případě Super Mario Bros. schytal režisér.

Druhou sérii Clarksonovi farmy jsem zhltnul během pár hodin. Byla to napínavá jízda a i když je Clarkson pořád orangutan, fandím mu v jeho snaze podporovat místní (nejen) farmářskou komunitu.

V Anglii je byrokracie na zcela jiné úrovni. Tolik dementních a nesmyslných požadavků... mně by došla trpělivost po 10 minutách.

U sportovních dramat mnohdy dávám přednost neznámé látce, ale v tomto případě mě příběh wrestlingových bratří naprosto minul. Bylo to celé hodně mdlé.

Český distribuční název Podivná spravedlnost dokonale vystihuje idiotskou zápletku filmu. Linda Kozlowski tady hraje soukromou detektivku, která vyšetřuje vraždy v sousedství. Vyšetřuje je hodně silné slovo, protože místo, aby šla po stopách, tak stopy následují ji. To si takhle jednou jde po ulici a něco uvidí nebo uslyší výstřel, tak se vydá celou věc vyšetřit a voilá, narazí na podezřelého z případu, který vyšetřuje. V 90 procentech případů se všechno děje ve dne, což nedává vůbec smysl. Na detektivku je to jednoduše příliš hloupé a na krimi příběh příliš vtipné. Situace jako „Já myslela, že tuhle budovu vlastníte vy.“ „Ne, já jenom vybírám nájem a posílám ho v obálce. Dělám to už dvacet let“ „Takže mi chcete říct, že jste nikdy neviděla majitele?“ „Ne.“ jsou na denním pořádku. A Kozlowská se jako detektivka ani nezeptá, na jakou adresu peníze posílá. Při sledování honiček a bitek jsem měl neustále pocit, že tohle nikdo nemůže myslet vážně. Kozlowski roli drsňačky totálně nezvládá a působí jako slon v porcelánu. Tohle je po právu zapomenutý průšvih.

V mnoha ohledech opravdu povedené a zábavné převedení videohry na stříbrná plátna, kterému ubližuje PG-13 rating. Každopádně je osvěžující sledovat „horor“ (uvozovky proto, že tenhle film míří na teenagery, takže hororový aspekt je velmi potlačený), který se snaží rozvíjet logický příběh a postavy. Navíc se natáčelo na skutečných lokacích bez CGI. Škoda, že závěr je opravdu hloupý. Při pohledu na výdělek z kin při nízkém rozpočtu si ale všichni zúčastnění mnou ruce a vytírají zadky stodolarovkama.

Já nevím jak, ale Shyamalan dokázal odvyprávět zprvu zcela nezajímavý příběh tak poutavě a s neuvěřitelnou lehkostí, až jsem se zamiloval. Všechny role jsou obsazeny dokonale, zápletka by vydala na jednu větu, ale Shyamalan drží opratě s jistotou zkušeného režiséra. Vůbec se nedivím, že se mu postupem času začalo říkat „příští Spielberg“. Teď už víme, že tohohle statusu nikdy nedosáhl, ale sledovat jeho kariéru od začátku, rozhodně bych tomu věřil.

The best of times. Brought to you by Charmin bathroom tissue! Ke zhlédnutí na YouTube. Není divu, že se tenhle zamýšlený seriál neujal. Až na výjimky nesympatické postavy a humor na úrovni 3. třídy = cesta rovnou do záhuby. V podstatě se jedná o sled skečů, které měly zaujmout studio, aby dalo zelenou seriálu. Jedinou zajímavostí je, že se tady poprvé objeví na (televizních) obrazovkách Crispin Glover a Nic Cage, který potí testosteron v každé scéně.

Produkt vytvořený naprosto nekompetentními producenty. Je s podivem, jak moc se Sony snaží aktivně likvidovat své vlastní intelektuální vlastnictví aka „Narveme tam toho co nejvíc, protože to tak dobře fungovalo u trojky Spider-Mana.“ „A co scénář?“ „Žádný strach, držím v ruce trumf.“ (Náš zrak spočine na ruce, která ze šuplíku vytáhne scénář k Morbiovi.) „It's webbing time!" Madam Web mohla být Spider-Man v bledě modrém, ale místo toho jsme dostali cosi, co působí jako gatě od Vietnamců. Na první pohled to vypadá jako gatě, ale když si je nasadím, nedopnu je v pase, střih je úplně mimo, mám krátké nohavice a když si sednu, je z toho díra na zadku. Tedy vypadá to jako film, ale je to pozlacené nic. Aspoň že některé části s Dakotou byly OK. Mimochodem mám takové tušení, že stejný neumětel, co stříhal trailer, měl na starost i střih filmu. Nakopal bych ho do... mezi nohy. Na tak nepřehlednou a hnusnou prasárnu se nejde dívat. Zvlášť na konci, kdy se z toho stala totální parodie.