Sarkastic

Dnes jsem si pro Vás připravil opravdovou filmovou lahůdku, a to v podobě Případu Gleiwitz; skutečnosti věrného filmového zpracování události, která měla posloužit nacistům jako záminka ke vstupu do války. Jde o velmi kvalitně natočený film (bodejť by taky ne, když za stál za kamerou šikovný Čech), který ocení hlavně filmoví fajnšmekři, tudíž nejde o nic stádového. Jen s tou dostupností snímku to není zrovna moc snadné.

Pro milovníky kvalitních detektivek tu mám jednu možná trochu hůře sehnatelnou sovětskou záležitost; avšak nenechte se zmást, nejde o žádnou socialistickou agitku, nýbrž o výbornou filmovou adaptaci klasiky z pera Agathy Christie, a přestože nemám srovnání, dle zdejších ohlasů jde asi o její nejlepší zpracování. A dáme si tu naši: Deset malých černoušků hostil děda vševěd, jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět. Děvět malých černoušků...

Nevím, jestli film opravdu docení jen fanoušci Trierova díla či zapřísáhlí milovníci evropského artu, protože se nepovažuju za příslušníka ani jedné z těchto skupin, ale Dogville je jednoznačně snímek se silným, pečlivě vystavěným příběhem, výbornými hereckými výkony, nečekanou pointou, která ve Vás vyvolá potřebné zadostiučinění a každopádně Vámi nepropluje jen tak. Takže komu nevadí forma ala divadlo a neděsí ho delší stopáže (viděl jsem tu "director's cut" verzi), mohl by to být neobyčejný filmový zážitek i pro něj. A film tu propaguju i z toho důvodu, že jde z mého pohledu o první 5*-ovku od Triera, a to už je důvod k malé oslavě, resp. zveřejnění, nemyslíte? :-)

Film je určený spíše nadšencům přes historii a II. světovou válku (v tomto případě jedné události, která jí přecházela) než přímo pro milovníky válečných snímků. Tak či tak, vítězství Franca v občanské válce ovlivnilo danou zemi na mnoho let poté, a proto není marné vidět film, který celkem přesně vysvětluje neúspěch jeho protivníků.

Tentokrát se obracím s 5* doporučením na fanoušky hudebních filmů, či obdivovatele Phoenixe nebo Witherspoon, každý z nich by si zde měl něco najít. Kvalitou je na tom Walk the Line podobně jako Ray, takže pak už záleží jenom na Vašich diváckých preferencích, zda Vás daný hudební styl a životní příběh umělce chytne stejně jako mě.

Dnes je pátek třináctého, a to je myslím velmi vhodný den na první zápis do deníku čsfd :-). Poslední dobou nemám příliš čas sledovat filmy (což je politováníhodné a velmi se zato stydím), ale pokud mě už nějaký z těch viděných nadchne natolik, abych mu přiřknul 5*, zmíním ho tady.

Vřele všem (a zvláště fajnšmekrům přes tématiku II. světové války a nadšencům daného žánru) doporučuju snímek Brestskaya krepost, která nechává vzpomenout na nejkvalitnější válečné snímky a nenápadně pomrkává na své starší sovětské a ruské bratříčky.