Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

104 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 37 55 73
    • 11.5.2017  08:56

    „O Millsovi nemáme moc informací, jen to, že si změnil příjmení a v mládi se pomočoval.“ Životní lekce byla dost hořká, ale několikrát jsem se u ní musel zasmát, jak moc trefná byla. Ohledně mužova ztrácení ženy a navíc múzy v jedné osobě. Aneb co je schopný udělat zamilovaný, starý blázen? Pobavilo držení dveří, stejně jako „koloběh múz“. První povídka mi vychází na slušné 4*. Druhá, Život bez Zoe, měla pár úsměvných scén vyplývajících z převodu života dospělých na ten dětský. Ale byla prakticky bez příběhu, něčeho poutavého či výrazného, a nejvíc utkvěla technickou stránkou, hudbou, výpravou a kostýmy. To je tak na lepší 3*. Třetí povídka, Oidipus ničitel, byla skvělá. Spousta vtipných hlášek a situací (odvoz na hřbitov, pasáž s magickou krabicí, zjevení na obloze, zabíjení se proudem, woodoo či romantika s kuřetem), to vše za 5*. Celkově mi tak film vychází na slušné 4*. „Ten komik?“ - „Dělá performance.“ - „Performance? Co jsou to performance? Buď hraje, zpívá, nebo tančí. Jak pak říkáš popelářům, sanitární inženýři?“

    • 11.5.2017  08:35
    Paklíč (1944)
    ****

    „Milostivá paní, prosím vás, teď běžte ke dveřím a hlídejte tam. A kdyby někdo šel, tak začněte zpívat, to jistě uteče.“ Začátek byl obrovská jízda. Úvod (zvláště dialog vedený hádavým manželským párem) bylo radost sledovat, hrátky s češtinou a skoro hlášku na hlášce zase poslouchat. Zároveň to výborně vystihlo styl humoru, kterým se Paklíč prezentoval. Bohužel, počátečním svižným tempem si na sebe tvůrci upletli bič. A postupně pod ním přestali stíhat tvořit, takže koncentrace opravdu vtipných scén se plíživě snižovala, předvídatelnost vtipů naopak zvyšovala, a to až do bodu, kdy některá místa byla téměř hluchá. Odráželo se to i v mimice herců. Jestliže byly Fialovy kreace (např. ty s láhvemi) celkem dlouho vtipné, ke konci už člověku přišly spíš únavné až pitvořivé. Na druhou stranu, určitou úroveň humoru si film dokázal udržet po celou dobu a řada scén je alespoň úsměvných. Stejně jako konec. Celkově si proto Paklíč ty slabší 4* ještě zaslouží. „Tak ono se tu střílelo…“ - „No, to víte, pane inspektore, v každé rodině je něco…“

    • 5.5.2017  17:46
    Spojenci (2016)
    ****

    „Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“

    • 5.5.2017  13:50
    Tobruk (2008)
    ****

    „My máme fabriku. A víš co v ní teďka dělá můj táta? Vyrábí pro Wehrmacht.“ Tobruku jsem se opravdu hodně dlouho vyhýbal v obavě z nudy a amatérismu (ve srovnání se zahraniční válečnou produkcí). A teď už vím, že nebyl důvod. Nad technickou stránkou mi při vědomí českého původu srdce plesalo. Nádherná kamera, přesný střih (výborně natočené i bojové scény), krásně čistý zvuk, dokonale pasující hudba…prostě kvalitka. Ale klady filmu naštěstí neskončily jen u toho. Třeba z hereckého hlediska filmu nemůžu absolutně nic vytknout, i když sázka na neokoukané tváře jistě byla risk, v tomhle případě šlo opravdu o zisk. Partu vyjukaných kluků, která spolu byla od začátku až do konce, jsem si postupně oblíbil a maximálně jim při jejich učení se odvaze a sounáležitosti se spolubojovníky-kamarády fandil. Při tom jak přežívat a zvládat nejen všudypřítomný písek s větrem či ostřelující nepřátele, ale i vlastní strach (a s ním spojené i nejedno dilema). Výborný byl i konec. Přes nějaké ty rezervy hodnotím solidními 4*.

    • 25.4.2017  13:34

    „Sarkasmus? To je sarkasmus?!“ - „Ne, není to sarkasmus. Sarkasmy nepoužívám.“ Autistický superhrdina, který vládne tělem, zbraněmi i čísly? Ben Affleck tu byl výborný. Jeho postavu se smyslem pro přesnost, pořádek a souměrnost (jídlo, příbory v šuplíku) jsem si hned oblíbil a ten autismus mu (povětšinou) věřil. Bavil jsem se při jeho práci s fixy, omluvě („rozchechtala“ mě), takovém tom venkovském střílení si či souboji s páskem. Čímž se dostávám k akčním scénám, které mi přišly opravdu kvalitní. A když si k tomu přičtete výbornou technickou stránku, napětí a svižné tempo, film vám uteče opravdu rychle. Za slabší (krom trochu zbytečně doslovného a lehce nataženého konce) považuju romantickou linku. To nesmělé oťukávání asociála a užvaněné účetní mě sice zprvu vcelku bavilo, ale jak už jsem naznačil výše, moc uvěřitelně postupem času nepůsobilo a přišlo mi chvílemi moc na sílu. Kvůli tomu dávám „pouze“ silné 4*, jinak velká spokojenost. „Co máš v plánu?“ - „Najít toho, kdo ji chce zabít.“ - „A?“ - „Střelit ho do hlavy.“

    • 25.4.2017  13:22

    „Snad budeme ještě dlouho chodit v záplatovaných šatech, snad budeme i hladoví a promrzlí, ale budeme mít teplo tady, v srdcích. A světlo před sebou.“ Všude je cítit poválečný optimismus, radost a družnost (řada scén by jinde vyznívala naivně, zde díky této atmosféře působí přirozeně). Ale hlavního hrdinu čekají kruté chvilky a právě v nich je tento humanistický film nejsilnější. Leckdo sice bude mít problém s prosovětskými odkazy, ty ovšem k ději pasují. A dokonce se tu objeví i něco Spojeneckého, ať už vlajky, Marešova fronta, oblečení (vtipná scéna s kloboukem) či třeba hudba Glenna Millera (ano, rok 1948!). A dojde i na ožehavé srovnávání života v Protektorátu a na frontě. O to víc pak zklame nic neřešící konec, kvůli němuž zůstanu u slušných 4*. „Víte, když se na Vás tak dívám, tak si nedovedu představit, že byste byl schopen někoho zabít.“ - „No ovšem…člověk nepřítele vlastně někdy ani neviděl.“ - „Vážně?“ - „Někdy byla tma, někdy byl daleko nebo…“ - „Takže člověk vlastně ani nezabíjel.“ - „Máte pravdu. Člověk jenom střílel, ale nezabíjel.“

    • 18.4.2017  15:34
    Humr (2015)
    ****

    „Dnes máme ztopoření rychleji než jindy. To je dobře.“ Po Lanthimosově Špičáku jsem čekal originální a švihnutou podívanou, a také se dočkal. Svět, který stvořil, byl střelený, chladný a odosobněný, ale zároveň neskutečně zajímavý a zábavný. Tvůrce se vyžívá v absurdním, cynickém, černočerném (místy až morbidním) humoru, a já si ho užíval s ním. Ať už šlo o lovy, nacvičování scének, trestání onanisty, snahu mít něco společné (krvácení z nosu), reakci na srdceryvný dopis, ženu s olivou (!) a vůbec celý ten jejich chladnokrevný vztah (včetně zákeřné „zkoušky“), a mnoho jiných. Tahle část filmu byla jednoduše skvělá. Pak se film přenese z jedné totality do druhé, a ačkoliv hlavnímu páru (a jejich vyvíjení nonverbální komunikace) fandíte, už to není tak poutavé. A s výjimkou tancování, kytarového koncertu či sabotáže ani tak zábavné, i přes ten zlomyslný závěr. Proto to celkově vidím „jen“ na silné 4*. „Viděl jsem ženu, která kulhala.“ - „Má jen vymknutý kotník. Za pár dní bude chodit normálně.“ - „To je škoda.“ - „Ano, je to škoda.“

    • 18.4.2017  15:16

    „Tož…tak na světě.“ Přiznám se, že vzhledem k režisérovi jsem čekal o něco poetičtější „dětskou“ podívanou. Myslím tím, že žádná idyla se rozhodně nekonala. Hlavní dětský hrdina měl pořádně těžký, špinavý život, ve kterém se zdál být příslib nadějné budoucnosti jen zbožným přáním. Na druhou stranu, chvílemi byl příběh přece jen k hlavní postavě trochu přívětivější, zpravidla při momentkách s dědečkem. To člověku vyrašil i nějaký ten úsměv na rtech, kterým se dala odměnit i ta animace bubáků či „posvícení“ (kdo by si nedal klobásku s hořčicí a chlebem?). V o to drsnějším protikladu byl vztah se záporáky Prachařem a Němečkem, a především setkání s „králem skřítků a jeho písařem“ (korunované otevíráním pokladu). Tvrďácké bylo i chlapcovo bránění „svěřenkyň“ (člověku se z té bezmoci chtělo až křičet). A za ten dojemný konec jsem byl vděčný. Zklamala mě zvuková stránka, kdy jsem chvílemi měl problém postavám rozumět (ne, nářečím to nebylo), a pak také nedůvěryhodný „obrat“ v případě matky. Celkově hodnotím slušnými 4*.

    • 10.4.2017  17:58

    „Když někoho miluješ, snažíš se, aby to fungovalo. Jen tak to nezahodíš. Musíš si toho vážit. Třeba už to podruhé nenajdeš.“ Pravda, na „umělecké“ titulky jsem zprvu zíral trochu nedůvěřivě, celkově byl ten úvod dost pozvolný, ale mělo to svůj smysl. A od chvíle, kdy jsem se „začetl“, mě to chytlo maximálně. Právě hlavně „fikční“ příběh byl výborný, stejně jako Susan jsem byl dychtivý po pokračování a skoro se až zlobil ve chvílích, kdy číst přestala. Ale i obě 2 doplňující linie jsem postupně začal oceňovat, protože rozplétaly celý příběh. A ten nápad vyvolat pomocí knihy vzpomínky a pomoct „viníkovi“ uvědomit si jeho chyby a nechat ho za ně „platit“, byl zpracovaný celkem zdařile. A co se týče „problémového“ konce, s odstupem času mu přicházím na chuť čím dál víc. Prozatím to budou silné 4*, ale v budoucnu bych si film rád pustil znovu. „Teď si to neuvědomuješ, ale my dvě jsme si podobnější, než si myslíš.“ - „Ne. Nemáš pravdu. Nejsme si vůbec podobné.“ - „Opravdu? Jen počkej. Všechny se nakonec staneme svými matkami.“

    • 10.4.2017  16:48

    „Mám ti to přečíst?“ - „No, ale přeskoč anatomický pasáže.“ - „No jo, ale jiný tady nejsou.“ Pozdější režisérův Návrat idiota je podstatně vyzrálejší, ale i tak mají oba snímky přece jen něco společné. Geniálně absurdní, vyprázdněné dialogy (inspirace Formanovým Černým Petrem se přímo nabízí), u kterých jsem se řezal smíchy. A taky něco vypovídaly o těch, co je užívali. Dospívání plné nejistoty, tápání, zmatení a zklamání je velké téma, které se Gedeonovi podařilo v rámci možností zpracovat velmi dobře. Pobaví i indiánští sběrači hub v prdících gumácích, Nšoči Klára, „buranský“ Brutus (výborně vystihující venkovské zábavy) a zaujme tolik profláklá „jablečná“ koupel (i když dle mého už trochu natahovaná). A já tyhle Klářiny prázdniny u babičky a sestřenice z „jiného“ těsta hodnotím slušnými 4*. „Já si nemyslim, že si blbá. Já jen, že to tak jako vypadá, že seš nemožná, ty třeba nejseš. Třeba nejseš vůbec blbá, ale prostě to není poznat. Třeba někdo je nemožnej, ale ty to prostě nepoznáš, protože není blbej. Přitom je nemožnej.“

    • 5.4.2017  14:19
    Vzmuž se (2015)
    ***

    „Přistihla jsem tě. Máš v peněžence fotku bejvalky.“ - „Ne, to je má sestra.“ - „Je moc hezká. Určitě se o ni kluci perou.“ - „Je mrtvá.“ - „Páni. To jde teda skvěle.“ Obrovsky nevyrovnaný film. První půlhodina je výborná. Nancy u zrcadla jsem si okamžitě oblíbil, a když ještě zažraně sledovala mé milované Mlčení jehňátek, sympatie nemohly být vyšší. Debata o čůrání a mlčenlivé srkání drinků bylo perfektní. A konečně setkání Nancy a Jacka mě taky dost rozesmávalo, a to až do chvíle nástupu zoufale nevtipného a trapného Seana, se kterým šla zábavnost filmu okamžitě dolů. Od té chvíle to bylo jako na horské dráze, chvílemi jsem se smál hodně (hádání, závod, setkání s druhým párem, sexuální žebříček či tanec), místy naopak vůbec, hlavně směrem ke „sluníčkovému“ konci. Vím, že šlo o nadsázku, ale od chvíle, kdy Jack dorazil za náctiletými, mě film opravdu zoufale nebavil. Snaha odlehčit všechny ty proslovy tu sice byla, ale stejně ten patos, sentiment a chtěný humor byl dost citelný. Ve výsledku mi z toho tak vychází pouze lepší průměr.

    • 5.4.2017  14:03

    „Musíte se usmívat, budete v novinách.“ - „Už jsem byl.“ Navzdory názvu nejde o nic směšného. Pominu-li úsměvné odhalování „klukovin“ pacienta, je to velmi smutný a dojemný film. Zlomený, osamělý a nešťastný muž se začne upínat k tomu poslednímu, co ho ještě zaujme; dívce, která na střeše vypouští holuby. Unavený životem, léčbou a prostředím nemocnice, napne všechny své myšlenky a síly k neznámé, která náhle zmizí. Okolím považovaný za blázna, vytrvává v hledání příčiny. Kde mu nestačí chatrné tělo, zaskočí bystrá mysl. A zatímco v úvodu ho spíš soucitně litujete, později mu (i díky excelentnímu výkonu jeho představitele) maximálně fandíte až do samotného konce...s bohužel naprosto zbytečným vysvětlovacím dovětkem, který výsledný dojem dost kazí. Za mě to každopádně budou silné 4*, moc hezký film. „Ještě jste neposlal ani jednu čumkartu, nemám vám jich pár koupit? No aby se přijeli mrknout, že jste neumřel.“ - „Kdo má přijet?“ - „Kdo…já nevim kdo, to vy musíte vědět kdo.“ - „Kvůli mně by mohli poštu zrušit.“

    • 30.3.2017  10:51
    Cokoliv (2003)
    ****

    „Mám spát s jinými.“ - „Tak spi! Milion žen se na tebe s chutí vrhne. Nebo aspoň jedna…když ji opiješ.“ Dle zdejšího hodnocení jsem se raději připravil na zklamání. To se ovšem nekonalo! Jistě, v porovnání s jinými Allenovými snímky Cokoliv neoslní, to ale vůbec neznamená, že by nešlo o zábavnou podívanou plnou Woodyho typických ingrediencí. Hudba, dialogy, hlášky a neustálé židovsko-nacistické narážky („Co člověk neví...to ho zabije. Neublíží, rovnou zabije. Jako když tě pošlou do sprch, ale nejsou to sprchy.“), tvůrcovy oblíbené promluvy k divákům, pohodová atmosféra, mnoho šílených postaviček (nejvíce mě rozesmával nemluvný cvokař, taktní agent a moudra trousící učitel), spousta vtipných situací a výmluv („Nevěřím ti! Na zádech jsi pokousaný. Neupadl jsi na hřeben!“) a na závěr hořkosladký konec s taxikářem (po kterém vám ovšem zůstane úsměv na rtech). Celkově mi to vychází na solidní 4*. „Mám v lednici mušle z minulé neděle. Dáte si?“ - „Nekonzumuji dvouchlopňové tvory mrtvé přes dvaasedmdesát hodin.“

    • 30.3.2017  09:53

    „Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy.“ V mnoha ohledech opravdu hodně působivý film. A zrovna u tohohle československého snímku mě moc mrzí, že jsem ho neviděl v kině. To, co na člověka začne působit prakticky hned v úvodu, je neuvěřitelně mrazivá a hypnotická atmosféra. Je plná skrytého tajemství, sugesce a něčeho zlověstného. Dík za to, že se podařilo tvůrcům něco takového vytvořit, patří nejen (jako vždy) výborné Liškově hudbě, ale snad ještě víc Fabiánově zvuku a Miličově kameře. Poslední 2 jmenované složky jsou více než zdařilé a dokážou diváka přikovat k sedačce. Nechybí tu i velmi dobře napsané a zahrané postavy, ale těm všem s jistotou sobě vlastní vládne děsivě umírněný Macháček, ze kterého jsem nemohl spustit oči, tomu říkám záporák! A dostávám se k důvodu, proč zůstanu „jen“ u silných 4*. Zatímco příběh jako takový mě dlouhou dobu moc bavil, konec (a s ním související rozhodnutí lidu) mě zklamal, k filmu se nehodil a vlastně i po emoční stránce ze mě nedostal to, co mohl.

    • 29.3.2017  09:53

    „Tohle je tvá nová holka? Už sis to s ním rozdala?“ - „Jo, před deseti minutami zrovna tam, co sedíš.“ K filmu jsem přistupoval trochu s despektem v očekávání něčeho přesládlého, řady logických chyb a také faktu, že nejspíš nebudu „cílovka“. Ale nakonec jsem se rozhodl přistoupit na režisérovu hru a nelituju. Hlavní hrdinku se mi podařilo velmi rychle oblíbit, člověk tak nějak chápal, proč se drží svých zásad, ale zároveň touží po tom, co jí žádný partner nemůže dát, ani ten zrovna objevivší se pan Dokonalý (už jsem naznačil, jak moc snímek cílí na ženské publikum?). Ale i přes jistá klišé to byla romantika moc příjemná, vesměs pohodová (sem tam i lehce úsměvná), vcelku dobře využívající možností tématu a zkrátka se na ni velmi pěkně dívalo. Bohužel od chvíle „defibrilace“ šel film pomalu ale jistě do kytek, a trapnost s kometou to jen zpečetila. Což je škoda, protože jinak to byla moc fajn podívaná, a já ji i přes to hodnotím solidními 4*. „Kam?“ - „Někam, kde jste ještě nebyla.“ - „Jestli je to v tomhle městě, tak pochybuju.“ - „Uvidíme.“

    • 29.3.2017  09:25

    Původně jsem nevěděl, že je dílo natočené podle skutečné historické události, tento fakt ovšem film mnohdy zachraňuje. Ale pěkně popořádku. Film staví především na výborných hercích. A oblíbit si hlavní hrdiny je naprostým základem k tomu, aby si člověk užil tento snímek. A mně se to podařilo prakticky hned a v podstatě u všech „kladných“ postav. Nejvíce se mi zamlouval humanista Vodička a bylo mi srdečně jedno, jak moc naivně chvílemi vypadal. Další podstatným rysem je „brnkání“ na vlasteneckou a zároveň antirakouskou notu. Rád bych dodal ještě pacifistickou, ale tohle tvrzení hlavně Nohova „parta“ úspěšně nabourává. A s tím souvisí určitá (ne) tendenčnost. Časté odkazy na události v Rusku a dělníky v Čechách mohou leckoho nepříjemně dráždit, na druhou stranu v tomhle filmu mají své jisté „oprávnění“ a já s nimi neměl větší problém (na rozdíl třeba od brutálně umělé slepice). Směrem ke konci film naopak nabírá na obrátkách a pominu-li „odmítnutí kněze“, dojede v té nejlepší formě. Celkově to vidím na slušné 4*.

    • 24.3.2017  10:32
    Zákon trhu (2015)
    ****

    Z filmu mi dobře nebylo. A bral jsem ho dost osobně, asi víc než mnozí jiní diváci. Tvrdá, ale ryzí realita, na kterou se možná nekouká hezky, ale to nesnižuje její postřehy, pravdivost či působivost. Řada scén či pasáží, ať už jde o pojistku, prodávání bytu, posuzování chování při modelovém pohovoru, nabíječku, pána s masem, slevové kupony, monolog chlápka z lidských zdrojů či věrnostní kartu, je dost silná. Divák zcela chápe hlavního hrdinu a je docela jedno, jak moc se ho daná situace dotýká nebo ne. Sympatie pro člověka, v jehož kůži sice být nechcete, ale zničehonic se do ní sami můžete dostat, jsou naprosto přirozené, tvůrci filmu kvůli tomu nemusí tlačit na pilu a ani se o to nijak zvlášť nepokoušejí. Snad ten zdravotní stav syna byl možná trošičku navíc, ale nic z čeho by vyloženě řvalo citové vydírání. A směrem ke konci si divák začne klást stejné otázky (odstup, morálka, emočnost, zásady?) jako hlavní hrdina, s jehož rozhodnutím třeba souhlasit nebude, ale neodsoudí ho za to, ba možná i naopak. Celkově dávám silné 4*.

    • 24.3.2017  10:13

    Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*.

    • 22.3.2017  14:44
    Limit (2010)
    *****

    Nějak takhle by podle mě měl vypadat akční krimi thriller. Zoufalá situace si žádá zoufalé činy. Přestože hlavní hrdina v podstatě dělal jen svoji práci, má najednou problém. Na pláč ovšem nemá čas, spíš naopak. Musí zachránit svoji těhotnou ženu a v nejlepším případě i očistit své jméno…To byla ale jízda! Ano, občas tvůrci nechají diváka vydechnout u nějaké té klidnější chvilky, ale jinak je to skoro pořád samá akce a nutno dodat, že velmi kvalitní. Film má perfektní tempo (místy až zběsilé), jež dokáže publikum dokonale strhnout, pořádnou porci napětí, sympatický manželský pár, kterému nejde nefandit (Elena Anaya je tu navíc neodolatelná), spoustu prohnilých záporáků a také nějaké to zadostiučinění. Ano, některé momenty nevypadají úplně věrohodně (srážka s motorkou, Sartetovo rozhodnutí, krvácivé těhotenství a pár dalších), ale na druhou stranu, nejde o nic tak fatálního, aby mi to zabránilo mírně nadhodnotit a prásknout filmu slabší plný počet, protože něco tak osvěžujícího jsem v daném žánru už delší dobu neviděl.

    • 22.3.2017  14:29

    „Byl to nejtragičtější případ mého života. A skočil jsem do něj rovnýma nohama!“ Sice nejde o povídky jako v předchozím Zločinu v dívčí škole, ale řada věcí zůstala, hlavně Škvoreckého předloha, Rychmanova (tentokrát sólová) režie a Lipského hrdina Borůvka. Podobný je i humor, avšak u Šesti černých dívek jsem se bavil více. Už úvodní promluva o mužích mě rozchechtala. Pak přišel první kontakt s tajemnou budovou knihovny (se svou vlastní atmosférou + speciálním otevíráním dveří), nové a „lepší“ řazení knih (pohled na Mein Kampf mezi Babičkou a Vinnetouem mě zničil) a seznámení s nemálo zábavnými postavami (perfektní Kemr či Peterka…a mnoho dalších). Krom výborných vtípků zde nechyběly i dobové narážky (Západ, intelektuálové, ředitelovo tajemství atd.). Slabší byl v podstatě jen závěr a pak pointa ohledně „stáří“ 1 z postav. I přesto však jde o kvalitní zábavu a já dávám solidní 4*. „Nezlobte se Dášo, dyť už bych moh bejt pomalu vaším otcem.“ - „Mýmu tatínkovi bylo 60 a mamince 18, když se brali. A mně 3!“

    • 20.3.2017  10:19

    „Co to bylo?“ - „To byl jenom králík.“ - „To byl teda kurva velkej králík.“ Jensen mi zatím sedí spíš jako scenárista, má jediná zkušenost s ním jako režisérem (Blikající světla) mi naznačila, že s jeho humorem to budu mít těžší. Tahle černočerná absurdní tragikomedie je docela náročná. Její humor se často pohybuje na samotné hraně vtipnosti, některé scény už zábavné nejsou. Všechny však spojuje výše zmíněný přívlastek „absurdní“. Vyjmenovávat jednotlivé situace ani nemá cenu, je jich spousta, ale můžu vypíchnout alespoň groteskní seznámení, večeři, čtení před spaním či hádání o původ. Jenže díky jejich nevyrovnanosti jsem se někdy až hystericky smál, abych zase jindy jen nechápavě sledoval, co nevtipného se to zrovna na plátně děje. A jakože jsem se dlouho spíš bavil, směrem ke konci se mi postupně vytrácel úsměv ze rtů, až zmizel takřka úplně. Závěr to jen potvrdil. Díky skvělým hercům dávám ještě slabší 4*. „Myslíš, že chci něco mít s nějakejma hnusnejma kuřatama? Jenom cvičíme, než potkáme nějaký holky.“

    • 20.3.2017  09:55

    Film mě lákal už dlouho. Čekal jsem neotřelou podívanou nejen na české poměry. A pravdou je, že se mi něčeho takového u Andyho celovečerního debutu dostalo měrou vrchovatou. Maximálně jsem fandil skvělému Nohovi, libový byl i Čtvrtníček. Příběh mě dlouho hodně bavil a vcelku i napínal. Užíval jsem si i velmi zvláštní, ale něčím přitažlivou atmosféru. Bohužel s přibývajícím časem to nadšení trochu ustupovalo a od chvíle, kdy se musel Pepa sám „obětovat“, mě to přestalo bavit takřka úplně. A jak jsem se během filmu (snad s výjimkou vlastně dobrého skutku v podobě elegantně vyčištěných ulic) zasmál jen sem tam (s tím humorem to bohužel není zase tak horké, jak by člověk asi čekal), tak u závěru mě ten smích přešel úplně, kvůli tomu, jak hloupý byl. Co se týče technické stránky (kamery a hlavně zvuku), není (mírně řečeno) zrovna z těch nejpovedenějších, na druhou stranu „nízkorozpočtovost“ k filmu sedí (a takové triky se dají považovat za kapitolu samu pro sebe). Celkové hodnocení mi vychází na slušné 4*.

    • 12.3.2017  15:11

    „Proč mě holíte?“ - „To je dobrá otázka.“ Od Almodóvara jsem snad ani nic normálního nečekal, ale i tak film docela předčil moje očekávání. S postupujícím dějem, s každou další publiku nabídnutou informací, je snímek stále zvrhlejší, ale také zajímavější a napínavější. A z hlediska herectví (hlavní pár) je to opravdová lahůdka. Elena Anaya působí skoro až nadpřirozeně, a co dokáže uhrát jen těma (nádhernýma!) očima, to se nevidí každý den. Ale hlavní hvězdou je určitě Banderasův psychopat. Doktorova fascinace a posedlost „jeho dílem“ a též důvěra a propadnutí v iluzivní představu, to je radost pozorovat. Řada scén je opravdu uhozených, a to s různou intenzitou (na jedné straně vysavač, na druhé třeba vyrovnávání obsahu kufříku). S tím souvisí i černočerný humor, ten bych tu nečekal. A korunuje to zlomyslně useknutý konec (jaké bude přijetí?). Asi budu potřebovat druhou projekci k plnému docenění (hlavně postavy Very), zatím to budou silné 4*. „Už můžu jít?“ - „Kam?“ - „Domů.“ - „Vždyť jsme sotva začali.“

    • 12.3.2017  14:49

    „Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije. Stokrát do zítřka. Všichni co pili! A krasopisně!“ Moc hezký dětský film. Dětští představitelé jsou přirození a u žádného nemáte neodbytný pocit, že jen nechutně přehrává. Ale krom nich „hraje“ i místo, kde se natáčelo, spolu se zimou, a to vše díky nádherné Illíkově kameře (výborně doplňované Liškovou hudbou). Když si k tomu člověk připočte všechny ty stylové hrátky během snových a fantazijních představ, je opravdu radost se na film dívat. A užívat si tu atmosféru dětství, která z něho přímo sálá. A člověk pak filmu odpustí i tu občasnou naivitu. A podivný konec, který od „prozrazení“ působí poněkud nepatřičně a „hordou“ valící ze svahu trošku až směšně. Kvůli žánru to snad ani nešlo ukončit jinak, ale „pravděpodobnější“ závěr by filmu podle mě spíš pomohl. To ovšem nic nemění na tom, že se mi snímek líbil a oceňuju ho slušnými 4*. „Jakej pan Baudyš? Děda. Maminka je moje dcera. Jednou jsem byl u vás, tos ještě byla malá. Vozil jsem tě na kolotoči.“ - „Já se nepamatuju paneee…dědo.“

    • 9.3.2017  11:17
    A-Team (2010)
    ****

    „Čas, Lynchi. Dejte mi minutu a jsem dobrý. Když budu mít hodinu, budu skvělý. Dejte mi šest měsíců a jsem nepřekonatelný.“ Tak předně, měl jsem jistá očekávání. Čekal jsem stylovou akci, spoustu „cool“ scén, hlášky, nadhled a sympaťáky, kterým budu moct fandit. A přesně to jsem také dostal. Byla to opravdu jízda, která mě ani na moment nepřestala bavit. A nutno dodat, že místy vládla šílenost ruku v ruce se správně uhozenými nápady. Vzdušné hrátky, akce s dodávkou, žonglování s kontejnery, celá pasáž s tankem…prostě jsem jen vypnul mozek a přiblble se usmíval. Jasně, některé scény byly vyhnány až na samou hranici únosnosti (myslím tím mojí tolerance blbosti akčních sekvencí), pár z nich ji i překročily, ale s tím už jsem tak nějak počítal (za překvapivě nejslabší beru přestřelené „elektrošoky“). Celkově dávám solidní 4*, krásně jsem se u téhle „hovadiny“ odreagoval. „Nikdo neumí takový nemrznoucí marinády jako ty, Murdocku. Ale minule jsem po ní měl trochu křeče.“ - „Jen jsi částečně ochrnul. Ber to jako chlap.“

    • 9.3.2017  09:58

    „Kdybys něco potřebovala, tak stačí zaklepat.“ Komedie? Pěkně hořká. Čekal jsem, že se zasměju víc. Ovšem, nakonec mi to vůbec nevadilo, protože i bez toho jde o velmi kvalitní podívanou. To, co předvádí zejména Brodský a Bohdalová (v pro ni velmi zajímavé a padnoucí roli), je herecký koncert (za zmínku stojí i Kemr a Čepek). Ale krom nich je film o atmosféře. Tu veselé, bezstarostné a idylické, pak zase rozjímavé, smutné, se životem a osudem smiřující se. Když vidíte, jak si pánové dávají pstruhy s bramborem, zalévají to vším možným, u toho kouří a hrají karty, říkáte si: sakra, co těm chybí?! Nic! Alespoň chvíli ne. Než dorazí skrývaný smutek ze samoty (dané nejen stářím). A o tomhle film vlastně je. A já osobně Josku v lecčem chápal, tudíž mi i snímek samotný byl něčím blízký. A při odmítnuté „nabídce“ jsem měl na krajíčku. Samotný závěr se mi též líbil, celkově to bude za silné 4*. „Náhodou je to báječná ženská!“ - „Nikdy! Nikdy!“ - „Tak ňákou jinou!“ - „Jinou? Nikdy. Za to pošmistrovou…“ - „No?“ - „Tu taky nikdy.“

    • 7.3.2017  11:12
    Odpojit (2012)
    ****

    Podle některých zdejších komentářů jsem se obával nějaké „vymývárny“ mozků, demagogické agitky zaměřené proti „novým“ technologiím, zkrátka něčeho zarytě a slepě útočného. Ale teď po zhlédnutí musím říct, že jsem v tom nic takového neviděl. Ostatně, ty jednotlivé příběhy jsou samy o sobě natolik zajímavé a napínavé, že ten či onen negativní jev, který popisují, může v podstatě zůstat jen na jejich pozadí, obešly by se možná i bez něj. Na druhou stranu, způsob, jakým na dané téma nahlížejí, se mi líbil, demonstrované problémy pojmenovávají dost přesně, a přitom z toho „nesmrdí“ zbytečná klišé. Pravda, linie okradeného páru mě bavila o něco méně než ostatní, ale nebylo to zas o tom, že bych se u ní nějak nudil nebo tak. Snad jen škoda toho závěru. Konec ten výsledný dojem poněkud sráží, ať už těmi „efektními“ zpomalovačkami, „napraveními“ nebo tlačením na pilu. Nechci mluvit přímo o citovém vydírání, ale s emocemi diváka se tu na závěr manipuluje dost. Tak či onak, dávám solidní 4*, velká spokojenost.

    • 7.3.2017  10:36

    „Moje trýzeň je spíš metafyzické povahy…“ Po zkušenosti se Svatbou jako řemen jsem čekal něco, u čeho se od srdce zasměji. Ano, bavil jsem se, ovšem zdaleka ne tolik. Arabský kůň stojí hlavně na výborném Kopeckém (skvělá modlitební scéna!), ale jakmile není v záběru, úroveň hned fatálně poklesne. Na druhou stranu, ta „čtvrthodinka“ byla alespoň úsměvná variace na téma „Kolik času je třeba na to, abyste zasadili ctnostné ženě brouka do hlavy?“. První povídka mi vychází na takový mdlý průměr. U náušnice jsem se pobavil více. Sovákův přestárlý prasák, mladá a nezkušená služebná Vašáryová (která je tu, pravda, k sežrání), Landovského buran…výborná sestava. Škoda jen, že to „odhalení“ se natahuje tak neúnosně dlouho. Druhá povídka je tak na slabší 4*. I díky zdařilé Liškově hudbě a Pištěkovým kostýmům, které to vše zastřešují, hodnotím ještě 4*, ale sliboval jsem si od filmu víc. „Chcete toho příliš Messe Vergellesi, nejkrásnější ženu a nejkrásnějšího koně.“ - „Drahý Ricciardo, kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena.“

    • 18.2.2017  09:44

    Policejní rodinné klany jsou super. Všichni příslušníci ve famílii se znají, schází se na oslavách, klepou se po ramenou a táhnou za stejný provaz. Ale průser nastává, když se objeví nějaký problém na obzoru. Co potom všichni udělají? Podrží se navzájem? Jde přece o rodinu. Ne o slávu nebo hrdost. Anebo ano? Film mě bavil. Sice poměrně jednoznačně označil, které postavy se zachovaly dobře a kdo z nich naopak ne, ale snažil se také ukázat proč tomu tak bylo, co se jim honilo v hlavách. Pravda, v jiných filmech se podařilo podobné téma zpracovat zdařileji, originálněji, méně černobíle a se slabší dávkou patosu. Přesto mě snímek bavil už od začátku, kolem 20. minuty dost chytl a s více či méně velkými výkyvy pustil až na konci. Solidní byla hlavně scéna s žehličkou, naopak velmi rád bych hned zapomněl na „férovku“ v baru, to bylo až moc na efekt a vlastně tahle bitka dokonale shrnula to slabé na filmu. Závěr se už tak nějak dal čekat. Celkově to vidím na slušné 4*, přece jen mě dráždilo, jak moc se snímek držel bezpečné šablony.

    • 18.2.2017  08:55

    „Spěte sladce vy obětavé pomocnice vědy.“ Snad za to mohly půvaby Brejchové či sahání na „termosku“, že se ke mně tento film v dětství nedostal. Napraveno! No, snímek je „crazy“ hodně, někdy až na úkor vtipnosti. To ale nemění nic na tom, že jsem se místy smál velmi, ačkoliv hlášky a vtipné situace vyzněly hlavně díky těm, kteří je uměli „prodat“. Ať už jde o svůdného génia Brodského, zákeřné rivalky Brejchovou a Janžurovou, Růžičkovou silně pomrkávající po své Droběně, Vinkláře a Filipovského ve svých profláklých rolích, a asi vůbec nejzábavnější pár v podání Libíčka (1 z jeho nejpovedenějších výstupů vůbec) a Jiráskové (překvapující komediálním talentem). Za slabší se dá považovat jistá „nedějovost“, kolísající tempo, Neckář (snad ta jeho titulní píseň na závěr, ale jinak?!) a trapná pasáž honu (opozice vůči naopak skvělému soudu), které hodnocení filmu sráží „jen“ na slušné 4*. „Takový manželství tady ani nepamatuju.“ - „Snad jenom ten čtrnáctiletej co přived do jinýho stavu tu pětatřicetiletou, to bylo taky takový harmonický.“

<< předchozí 1 2 3 4 19 37 55 73
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace