Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (3 078)

plakát

Sněžné bratrstvo (2023) 

„Ragby mě vůbec nezajímá.“ - „O ragby přece vůbec nejde. Santiago de Chile za 45 dolarů! Viděl jsi někdy levnější letenky?“ - „Nikdy.“ Způsob, jakým režisér Bayona před časem pojal katastrofický žánr ve filmu Nic nás nerozdělí, zde dokázal vypilovat téměř k dokonalosti. Ne úplně, výtky v podobě přestřelené stopáže (natahovaný konec) a faktu, že ani po víc než 2 hodinách jsem si nebyl schopný zapamatovat víc než pár jmen přeživších, mi brání v hodnocení nejvyšším, přesto silné 4* si film jistě zaslouží. I navzdory délce umí diváka výborně vtáhnout do děje a přímo na místo dopadu, jako by tam byl spolu s nimi. Už pasáž pádu je skvěle řemeslně natočená, podobně jako bouře či laviny. A z hlediska psychologie zas zaujme to kolektivní napjaté čekání (mix váhání, strachu, hanby, znechucení), kdo najde tu vůli udělat první „krok“. Stejně jako otázka víry. A nejen v Boha, ale vůbec v to, že mohou přežít. „Marcelo uvízl pod sněhem. Konečně necítil ten chlad, necítil nic. A necítit nic je úleva. Na takovou chvíli čekáme už 17 dní. Na chvilku klidu, oddechu.“

plakát

Bratrstvo (2009) 

„Co to říkal o gayovi u vodárenský věže?“ - „Ebbe je naštvanej, že skončil v nemocnici.“ - „Proč?“ - „Bojí se, že půjde na policii.“ - „Ne, proč jsi ho zmlátil?“ - „Protože byl gay. Trik je v tom zmlátit jen gaye, kteří to tají, protože ti se bojí to někomu říct. V naší organizaci nemáme gaye rádi, víš?“ Lars je zhrzený vyhozením z armády a otrávený snahou rodičů řídit mu život. Jeho osamělost a vyděděnost zaujme neonacistického předáka Tykkeho, který v něm vidí silného potencionálního člena Strany. Larsova ostrá zásadovost se začne otupovat…Zajímavý náhled na nečekaný vztah uprostřed neonacistické skupiny. Baví počáteční nevraživostí, postupným oťukáváním, dobíráním se až skutečným jiskřením. Neměl jsem problém těm 2 jejich vzplanutí věřit, stejně jako přicházející obavy, pochyby, podezíravost. Natolik byli Lindhardt a hlavně Dencik přesní. A Bro byl zase dokonalý představitel demagoga, který ví, jak jednat s lidmi. Konec byl nevyhnutelný, přesto jeho podoba trochu překvapí, aneb co člověk zaseje, to i sklidí. Vidím to na solidní 4*.

plakát

Bastard (2023) 

„Nikdo neodporuje Schinkelovi.“ - „To se všichni zbláznili? Mám královskou pečeť, že tu mohu být. Zákon je na mé straně.“ - „Na tom nezáleží. Když Frederik Schinkel něco chce, pak to bude mít.“ Jenže Ludvig Kahlen není z těch, kteří jsou zvyklí se vzdávat…Jestli v tomhle filmu funguje něco naprosto skvěle, je to divákovo fandění hlavní postavě Ludvigovi. Jeho neústupnost, tvrdohlavost, disciplína (vysoké nároky na sebe i ostatní), přímost, smysl pro spravedlnost a samozřejmě nezlomná víra ve svou misi staví diváka zcela na jeho stranu, a to se ještě násobí díky slizkému záporákovi, stejně jako výbornému Mikkelsenovi. Divák si s Ludvigem prožije všechny pády, a zde je třeba pochválit Arcelovu zdařilou práci s emocemi publika, které vždy dostane tam, kde ho chce mít. Vůbec to pro mě byl jeho režijně zatím nejlepší film. A s výjimkou rasové otázky, která pro mě moc nefungovala (stejně jako ta příliš chtěná dětská roztomilost), a hořkosladkého konce, který bych čekal o něco drsnější, nemám víc výtek, a Bastarda hodnotím silnými 4*.

plakát

Skrýš (2010) 

„Co je to za lidi?“ - „Máma s tátou.“ - „Jsou divný. Co tu dělají?“ - „No, žijí tu se mnou.“ V očekávání tragikomedie jsem se těšil, že se občas alespoň trochu zasměju (i kdyby jen hořce), což více než půl hodinu nebyla pravda, a já úplně nechápal, na co se to vlastně dívám. Od konfrontace rodičů se synem (a především jeho silně nekonvenčními kamarády), film konečně dostane nějaký náboj a celá ta absurdita má své vtipné momenty. Střet konzervativního (otec) a anarchistického (Tenx) způsobu myšlení, ale i života jako takového je vlastně konfliktem generačním. Na druhou stranu, vzhledem k věku Radostina (pouhých 12 let) a chování jeho i zmíněného Tenxe jsem chápal především otcův přístup (i jeho rezignovanost). Každopádně, na komedii (či její tragi příbuznou) mi to nepřišlo dostatečně vtipné, pokud to měla být satira, tak byla v podstatě nic neřešící, takže Sholevův celovečerní debut hodnotím pouze slabším průměrem. „Takže seš dospělej a můžeš si dělat, co chceš, co? Pít, volit, kouřit…“ - „Nevolím. Radši piju. Co vy?“

plakát

Sparta (2022) 

S tím vyvoláváním kontroverze bych byl opatrnější, Seidl se zde totiž rozhodl vylíčit pedofila jinak, než by mohl člověk očekávat, a navíc nebyl explicitní (až na scénu s králíkem, ta ale vzbudí odpor z jiného důvodu). Že se Ewald chová divně a není schopen fungovat v partnerském vztahu, divák pochopí záhy. Jenže ač to zní možná neuvěřitelně, při své interakci s dětmi je v podstatě neškodný, takže v publiku nevyvolává prvoplánovou nenávist. Z části proto, že s chlapci je bezstarostný, šťastný, dětinský a spíš „mazel“ než cokoliv jiného, co máte spojeného s pedofilií. Zároveň má výčitky svědomí, které ho i brzdí v tom, aby byl něco víc než slizký pozorovatel (při sledování, focení chlapců a následném soukromém prohlížení fotek). A v prostředí zapadlé rumunské vesnice se Ewald chová k dětem paradoxně lépe než jejich primitivní rodiče. Seidl navíc dobře pracuje s očekáváním diváka, vývoj není předvídatelný, přitom konec naznačí, co se asi bude dít dál. K závěru filmu trochu docházel dech, ale na slabší 4* to stačit bude.

plakát

Dealer III (2005) 

„Menuju se Milo a sem závislej. Tak sem zas zpět. Cítím, že je čas, abych se dal dohromady, protože dnes slaví má dcera narozeniny. Bude jí 25. A já sem slíbil, že uvařím jídlo pro 45 lidí. Takže mám dost práce. Je pro mě důležitý, abychom měli povedenou oslavu. Hlavně si musím pamatovat, abych si nebral tu první dávku, pak bude vše v pořádku. Doufám, že tentokrát neklopýtnu.“ Protože Milovo klopýtnutí by mohlo mít pro jiné fatální následky…Odvážný tah obsadit vedlejší postavu z předchozích dílů do hlavní role kupodivu fungoval. Milo je natolik zajímavý, že diváka baví ho sledovat. Zvlášť, když se najednou poprvé stává dlužníkem on. Gradace děje si dává na čas, což zamrzí, ale od chvíle příchodu Poláků film dostane šťávu a nabere na obrátkách. A potěší i návrat starého známého. Každopádně Milo a jeho nepřítomný výraz při zbavování se těla je možná to nejdrsnější v celé trilogii. Ostatně celá ta chladnokrevná pasáž je chuťovka. A znovu nechybí otevřený konec. Dám solidní 4*, překvapivě jde asi o opravdu nejlepší ze všech 3 dílů.

plakát

50 kroků k sebevraždě (2020) 

„Hodně kouříš. Zemřeš.“ Neřešení důsledků (žádné svědectví střelby, psychologický dotazník místo policejního výslechu) je v podstatě jediná kaňka na filmu, kterému jinak nemám co vytknout. V první řadě mě ohromilo, že jde o režijní debut, jak jistě byl vedený (a třeba takový osvěžující rozdělený obraz byl jen technickou třešinkou na dortu). A nezáleží na tom, jak moc byl film jednáním svých postav morálně mimo, protože si dokáže zcela získat divákovu pozornost a strhnout ho. A je jedno, zda jde o prohlubování vztahu či plnění výzev, neb spolu úzce souvisí. Paradox mezi dětským myšlením následovaným psychopatickým jednáním je až fascinující. Nemluvě o zdařilé gradaci…Emočně odzbrojující dílko, které ve mně ještě dlouho doznívalo, hodnotím slabšími 5*. „A přemýšlels už o tom, jak to uděláš?“ - „Myslíš…jak se zabiju?“ - „Jo.“ - „Ještě nevím. Ty?“ - „Já taky ne.“ - „Myslíš, že když si to na konci rozmyslíš a nezabiješ se, fakt přijde někdo k tobě domů a zabije ti rodinu?“ - „Myslím, že jo.“ - „Hm, stejně si nemyslím, že bych si to rozmyslel.“

plakát

Dealer II (2004) 

„Ti 2 vzadu byli hned mrtvý. Ale ti zbylí 2...na ty nikdy nezapomenu. Jak křičeli. Křičeli bolestí jako prasata. A pak…pak prostě zemřeli. A to byli takový tvrďáci, že sem se jich bál. Ale v ten moment sem přišel na to, že nebyli vůbec jiný než já. Ani náhodou. Jen překonali svůj strach, stejně jako sem ho tehdy překonal já. A právě, protože sem to udělal, tak sem vyslal signál. Vyslal sem signál, že když si se mnou bude někdo zahrávat, tak si s ním taky zahraju. A vidím, že tys tuhle zprávu ještě nevyslal. Protože tys prostě ještě nepřekonal svůj strach.“ Byl jsem na to volné pokračování zvědavý. Mads to neměl bez Kima jednoduché, přesto toho svého zkratovitého vyhula znovu vystřihl se ctí, navíc dostal opravdu hodně prostoru. Ačkoliv s mými sympatiemi k němu to bylo snad ještě komplikovanější než v jedničce, protože každý další jeho krok, který byl průserem, vyvolával palčivou otázku, jak se mohl takový jedinec vůbec dožít dospělosti. Přesto u Tonnyho dojde k jistému polidštění. Zvláště k závěru, opět velmi otevřenému. Dám ještě slabší 4*.

plakát

Tvář (2018) 

„Muslim, Žid a Afroameričan skočí z mrakodrapu. Kdo vyhraje?“ - „Kdo?“ - „Přece společnost!“ Kupříkladu ta polská, plná tolerance, pokroku, liberálních myšlenek a neznající pokrytectví! Tvář je satira, která umí vyvolat hořký smích stejně jako mrazení a zhnusení z lidí. Ale ve výsledku je jedno, jestli se vám chce nejvíc zvracet z matky, snoubenky či potenciální tchyně, protože s výjimkou sestry a dědy vám nebude dobře z žádné postavy. Režisérka Szumowska trefně poukazuje na nepěkné vlastnosti polské společnosti a nabízí řadu silných i groteskních scén (vedou pasáže nákupu a exorcismu). Co bych filmu naopak vytkl, byla technická stránka. To, co dle mého názoru fungovalo např. ve snímku Slepý muž, který nikdy neviděl Titanic, tedy záměrné rozostřování obrazu kvůli navozování větší divácké autenticity, pro mě minimálně do nehody působilo dost rušivě, a těžko se mi na to zvykalo po celý film. Zároveň je škoda, že sice poslední záběr hořce pobavil, ale konec jako takový malinko vyšuměl do ztracena. Jinak spokojenost, dám solidní 4*.

plakát

Princess (2006) 

„Měj roztažené nohy pro anděly, tak jako jsi je měla tady na zemi. Tvůj Charlie.“ Zvláštní je ovšem nejen náhrobek, ale i celý film. Dá se brát jako snímek o navazování křehkého vztahu mezi cholerickým strýcem a traumatizovanou neteří stejně jako revenge film o muži, jenž se marně snaží uchovat neposkvrněnou památku ženy chovající se všelijak, jen je počestně. Výsledek je však ještě různorodější. Přímočará nekompromisnost Augustova počínání je docela sympatická, prolínání animace s reálně hranými záběry byla zase osvěžující, ale nesourodost díla, děsně protivná dětská hrdinka (nebudu fandit každému příšerně se chovajícímu individuu jen proto, že má citově vydírající alibi v podobě nízkého věku a těžkého dětství) a docela nečekaný konec, který ve mně však nedokázal vyvolat kýženou emoci, mně brání dát víc než čistý průměr. „Můžu si s vámi hrát?“ - „Hrát si s námi můžeš, ale další dítě si nemůžeme dovolit.“ - „Ale můžeme mít 2 psy.“ - „Ale v bytě přece můžeme mít jen 1 psa.“ - „Tak můžu dělat děvku, tu v bytě mít můžete.“

Ovládací panel
116. nej uživatel Česko
196 bodů