Sarkastic

„Jo, asi by nám celou tu dobu nelhal, viď?“ - „Ne, to víš, že ne.“ Prakticky nic jsem od filmu nečekal (ostatně, necítím se být cílovou skupinou tohoto snímku)…a také v podstatě ani nedostal. Nemůžu mu odepřít, že se na něj hezky dívalo, vizuál jako takový nezklamal. Atmosféra filmu byla též příjemná, stejně jako hudba (výběr úvodní melodie se moc podařil). Ale to je tak nějak vše. Z hereckého hlediska stojí za zmínku snad jen Balzerová s Myšičkou, kteří ovšem předvádí jen svůj standard, ostatní protagonisté více či méně zapadnou (a asi teď budu trochu zlý, ale ta „lví“ nominace pro Vilhelmovou je, pěkně prosím, za co? Ne moment, teď mi to došlo, ona vlastně shodila…vlasy, ehm). A co říct k vlastnímu ději? Ano, i já znám modifikovaný citát o tom, že cesta je (mnohdy) důležitější než samotný cíl. Což pro tenhle film platilo do puntíku, a vlastně nic proti tomu, ale přece jen…tak doslova to pan režisér Vejdělek vzít opravdu nemusel (a jen mě tím „koncem“ definitivně usvědčil v nižším hodnocení). Podtrženo a sečteno, slabší průměr.

I když jsem byl zpočátku mírně zaskočen, že nevidím tu slibovanou „barvu“ (přijde na ni až ve 25. minutě), rychle mě to přestalo mrzet. Dokument je totiž vystavěn opravdu chytře. Už úvodní promluvy na pozadí všech těch propagandistických plakátů a černobílých dobových záběrů mě dokázaly snadno vtáhnout. A poté co se divák spolu s mladíky dostane přes prvotní nadšení, touhu po dobrodružství a následný tvrdý výcvik, přichází nástup na frontu a s ním i barva. A že se na ni koukalo moc pěkně, zvlášť na záběry dělostřelectva (např. scéna s padajícími střešními taškami při odpalu). Paradoxně však byla nejpoutavější pasáž s německými kulomety, ačkoliv divák jen slyšel pamětníky, zvuk bitvy a viděl u toho statické obrázky. A pak to vystřízlivění na konci…velmi působivý dokument, který si zaslouží solidní 4*. „Když jsem se vrátil, moje matka ani otec vůbec nechtěli vědět, co se dělo, neměli ani ponětí, jaké to bylo. A nebyl žádný důvod, proč by měl být někdo z nás oslavován a opěvován za tu trochu bláta a ztrátu dobrých způsobů.“

„Kalič, co to je?“ - „Ten kdo neví, co je to strach.“ Drobet se nám za ta léta význam slov posunul…Františka Filipa beru jako TV tvůrce, ovšem Utrpení mladého Boháčka a Příběh dušičkový mi ukázaly, že svého času měl na víc než jen filmy pro televizi. A tohle dílko to jen potvrzuje. Ačkoliv v tomto případě se pustil do pěkně kousavé a svým způsobem až nečekaně odvážné satiry. A i když je kapánek hořká a mrazivá, udržuje si po celou dobu velkou míru zábavnosti. Mohou za to hlavně zdařilé dialogy (nejen ty filozofické o strachu) a herecké obsazení. Hrušínský (obracející se k publiku) tu předvádí 1 ze svých nejlepších výkonů vůbec, ovšem i pánové Sovák, Pešek, Prachař, Deyl či Šmeral snad ani nemohli být do rolí lépe vybráni. A skoro až snový konec se též povedl, Honza sice potřebuje „úplně jiný lidi“, ale v tom je ten háček (plus nádherně výmluvný výraz na závěr…). Slabší, ale přesto plný počet. „Přece je v zájmu všech, aby se odhalila pravda, ne?“ - „To je čistě teoreticky vzato neobyčejně správné…prakticky úplnej nesmysl.“

„Vyjebala jsi s jednou z matek, vyjebala jsi s námi všemi.“ Jak si můžete v podobném duchu přečíst u nejednoho zdejšího příspěvku, v případě Nebezpečné laskavosti se jedná o silně odlehčenou variaci na Fincherovu Zmizelou (ne, stejných kvalit nedosahuje), ale tahle nálepka je pro film vlastně docela nespravedlivá. Na to je až moc zábavný. Stejně jako ho „dehonestovat“ pouhými 3*, na to je zas příliš svůj. V tomhle díle je naprosto vše „cool“ a sexy…až je to místy (sebe)parodické. A mám neodbytný pocit, že záměrně (rošťácky pomrkávající na diváka). Tak či onak, vybrat do rolí naprosto odlišných „mamin“ dvojku Lively & Kendrick bylo trefou do černého, obě baví a mají mezi sebou fungující chemii (škoda, že ostatní jim jen uctivě „přicmrndávají“). Dále nechybí nemálo vtípků (podařených i těch hlušších), výborný soundtrack, padnoucí kostýmy a směrem ke konci tolik twistů s už vyloženě sebeparodickým nádechem (korunováno americkým hybridem), až jsem se tomu vrstvení musel začít smát Celkově mi to vychází na solidní 4*.

Osobně si myslím že (nej)blíže má film spíš k Mangoldově Identitě (ta se mi však kvůli některým logickým přešlapům líbila o něco méně). Nejde sice o thriller s prvky hororu, ale i tak se jedná hodně atmosférickou záležitost (a velmi jistě režijně vedenou). Napínavou, zvratovou, poutavou, mysteriózní, s dobře napsanými postavami a solidními dialogy. Všichni mají nějaká svá tajemství a popudy, které se divákovi postupně odkrývají (částečně i formou nijak nerušících flashbacků). Dostala mě hlavně Rose, už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká postava tak strašně moc pila krev hned od prvního záběru (naštěstí jsou tu i snesitelnější jedinci). Každopádně, děj je kupodivu vcelku nepředvídatelný (jak jde krásně vidět třeba i u rulety), nemůžete si být vůbec jisti, že v dalším záběru zrovna ten či onen „nezařve“. Pak je tu řada nápaditých scén (namátkou třeba takový „krycí zpěv“) a dokonce i závěr jako zázrakem nebyl úplně debilní (jak tomu tak nezřídka u žánrových záležitostí bývá), čehož jsem se dost obával. Vidím to na silné 4*.

„Pro mě je nejvíce zásadní zdůraznit dětem, jak je důležité, aby byly týmovými hráči. Jak je důležité dělat vše kolektivně. Být hrdý na tým, za který hrajete.“ Aneb to, v čem léta žijete, vás ovlivní na celý život (dřív „oběti“ systému, dnes politici…). Pokud máte někdy u dokumentů pocit, že mlátí prázdnou slámu a vlastně neví co říct, Rudá mašina to na diváka hrne horem pádem, spoustu podnětných informací (nečekaně hlavně pro fandy ledního hokeje). Pravdou je, že hlavní zpovídaný, totiž Fetisov, je zajímavá osoba se svou vlastní hlavou a jasným názorem (trošku opozice vůči jeho „nejlepšímu příteli“ Kasatanovovi…mimochodem asi nejpalčivější část dokumentu). Ale nemluví jen oni, vybraní mluvčí mají co říct, a v případě Makarova a Larionova bych určitě těch osobních promluv ocenil i více. Jinak je to hokej/politika na přeskáčku a dohromady (s občasnými ozvěnami osobního života), protože v tomto případě zcela oddělit nejdou. Překvapilo mě ale, jak moc to schytával Tichonov (snad i zaslouženě). Velká spokojenost, dávám solidní 4*.

Pátrání mě poměrně rychle chytlo a úspěšně „zaháčkovalo“. Je mi srdečně jedno, že film není úplně prvním, který přišel s tímto způsobem vyprávění. Styl, jakým byl snímek koncipován, krásně fungoval. Byl chytlavý, zajímavý, napínavý a poměrně propracovaný. Divák dostal stejný úkol jako hlavní postava, totiž postupně sbírat informace, snažit se posunout ve zdánlivě bezvýsledném pátrání a zároveň pochopit, kým vlastně Margot byla (na rozdíl od Davida ovšem nedošel k hořkému zjištění, že svou dceru vlastně vůbec nezná). Zapojení současných rozličných technických „vymožeností“ a sociálních sítí pochopitelně bavilo, protože publikum se s něčím snáz ztotožní, pokud je mu to známé/vlastní. Navíc snímek nenechá člověka v klidu. Dějové twisty jsou moc fajn, film oživují a zvyšují už tak slušně budované napětí. Ovšem pak přišel úplný závěr. Nemám problém se samotnou pointou, ale s tím, jak z toho vyšla 1 z postav. Dopadnout to opačně, s odřenýma ušima dám 5*, ale takhle nemůžu. Velká škoda, jinak je totiž film opravdu kvalitní.

„Lži, nedůvěra, poruchy komunikace...stává se z toho opravdové manželství.“ Hned zpočátku mi nadzvedla obočí dosti podivná scéna s procházející kulkou, ale na hodně dlouho to bylo vše, co mi „nevonělo“. Jediná sci-fi vložka kupodivu nevypadá nijak hloupě či směšně ani dnes, a to jde o film z roku 1997. Ale o tomhle snímek vlastně ani není. Ve středobodu všeho jsou 2 nádherné a zjevně vychutnané herecké exhibice dvojky Cage-Travolta (druhý jmenovaný byl určitě po premiéře nominovaný na Otce roku). Ve výsledku ani nedokážu říct, kdo mě po proměně bavil víc, oběma jsem to těžce „žral“, jak byly postavy krásně napsané a ztvárněné. Ale nestaví se jen na nich, protože Tváří v tvář je i poměrně dobře fungující akčňák. Mnoho scén se opravdu podařilo (potěší i detaily typu „kyselina sírová“ apod.). I s těmi méně uvěřitelnými jsem neměl větší problém (snad až na „ledovou vodu“), a to až do dementních hrátek s čluny. Pak se dostavila pachuť a já si vzpomněl, kdože to natočil MI 2. Ale tenhle film je naštěstí přece jen někde jinde a já dávám solidní 4*.

Téma filmu a zajímavé mezinárodní spojení lákalo, ale hned v úvodu jsem měl problém s tím, že jsem dost dobře nedokázal pochopit (a uvěřit tomu), proč se zločincův syn vlastně vydal na cestu a ještě s takovým nevraživým průvodcem. Avšak budiž, akceptoval jsem to a soustředil se na jejich „roadmovie“. Nenudil jsem se, ostatně posadit k sobě do auta bohorovného rakouského „antisemitu“ a zahořklého československého „sionistu“, udělalo své. Ačkoliv ten žánr tragikomedie…střídání vážných a humorných (nebo možná spíš odlehčených) scén bylo poněkud zvláštní a ne vždy funkční. Podobné to bylo s jazykovou stránkou, která „krapet“ haprovala. Nešlo jen o to, kdy Menzel mluvil německy/slovensky, on byl tlumočníkem, který vlastně moc (místy vůbec) nepřekládal a zdálo se, že zákazník vlastně rozumí v pohodě i bez překladu („vládne“ vyloženě podivná scéna s ukrajinským chlapcem). Jistě, film byl hlavně o vyrovnávání se s minulostí a nacházení lidského porozumění, ale na způsobu provedení také záleží. Celkově to vidím na průměr.

„Substance D. D…D znamená debilita, deziluze a dezerce. Dezerce vašich přátel od vás a vaše od vašich přátel. Každý od každého. Izolace, samota, nenávist a vzájemná podezíravost. D je konečně definitivum. Pomalá smrt. Od hlavy dolů. To je vše.“ Upřímně řečeno, po filmu jsem se primárně sháněl jen kvůli animaci. A ta byla výborná, i když si na ni člověk musí chvíli zvykat, hlavně tedy na oblek neustále měnící svou podobu. To by bylo ovšem vše i k žánru sci-fi (vcelku překvapení, když si vybavím filmy natočené dle Dicka, např. Blade Runner, Total Recall, Minority Report, Správci osudu atd.). Krom svérázných postaviček (animace spolu s originálními hlasy jim rozhodně dokázaly vdechnout život) stojí za zmínku zejména atmosféra. Ve filmu vládne paranoia, zmatení, nejasnost…zkrátka věci, které zažívá hlavní hrdina a dílo je v určité míře přenáší i na samotného diváka, který se musí snažit rozpoznávat, o co vlastně jde a v kterých momentech vládne iluze. Konec byl fajn včetně toho pokusného králíka (či spíš volavky). Dávám solidní 4*.