stub

Pro mě jeden z nejlepších snímků Akiry Kurosawy. Velmi smutné příběhy lidí ze sociálního dna tokijského slumu, které mají společné jen místo děje a skutečnost, že dohromady skládají mozaiku snad všech archetypů lidí žijících v bídě. Vizuálně nádherný, skvělá hudba. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale nemůžu si pomoct - hláška filmu: "..Takhle se ryba nepřipravuje.."

Jeden z filmů definujících svůj žánr a zároveň dost možná Nakadaiův životní výkon. Toto období je nekonečnou studnou hořkých příběhů všeho druhu a Kobayashi je v jejich podávání skutečným mistrem. Mimochodem, scénu s bambusovým mečem jsem sledoval po obědě a dlužno podotknout, že jsem měl pak dobrou půlhodinu pocit, že mám v břiše dlažební kostku:)

Neuvěřitelně pravdivý a působivý příběh. Někdy vůbec nedovedu pochopit, jak Kurosawa dokázal vystihnout tak širokou škálu odstínů života. Jeho poválečné filmy stojí často, bohužel, ve stínu jeho "samurajské" tvorby, ale patří k opravdovým klenotům. Pro toto tvůrčí období jsou, celkem logicky, typické "obyčejné", uvěřitelné postavy, v jejichž ztvárňování neskutečně vyniká právě Shimura, který se v tomto kousku navíc "nemusí dělit" o divákovu pozornost s Mifunem. Kdybych měl z mistrova poválečného období uvést svou oblíbenou postavu, byl by to nejspíš Kanji Watanabe. Druhá čast filmu (po pohřbu) je naprosto klíčová a rozhodně nemohu souhlasit s tím, že filmu škodí. Naopak, je zcela nezbytná a zasazuje myšlenky snímku do kontextu (ostatně, pokud někomu vadí, může film po smrti Watanabeho vypnout:)). Jen závěrečná pitka má více obsahu, než se vejde jiným tvůrcům do celé filmografie, tenhle kousek je pro mě opravdu 100%, takhle má film vypadat. Dobrý koment má Aidan.

Kdyby všichni následní tvůrci akčních filmů alespoň vzdáleně udrželi standard A. Kurosawy, nebyl by dnes synonymem pro akční podívanou sexy svalovec kosící všechny kolem a trousící přitom megacool kecy. Neubráním se srovnání s remakem, který kromě západních kulis nic nepřidává, naopak ubírá na obsahu (velký rozdíl je např. ve vylíčení vesničanů, bohužel jde zrovna a velmi podstatnou věc) a pointa se někam nanápadně z větší části vytratila - nevadí, zjevně chybí málokomu:). Ale zpět k originálu. Mifune naprosto exceluje a jeho projev ve své době samozřejmě neměl obdoby, naplno se zde ukazuje jeho schopnost strhnout divákovu pozornost na sebe (s čímž se občas musel Kurosawa vypořádávat, v některých momentech jeho filmů je to vysloveně poznat). Tohle je samozřejmě 100%. Btw je málo tvůrců, kteří by po takovém úspěchu dokázali nepřešlapovat na místě a ihned opustit vyzkoušené schéma - jednoznačnost, se kterou tak učinil AK vypovídá hodně o síle jeho osobnosti a poctivosti přístupu.

Z mého pohledu Inagakiho tvůrčí vrchol a zároveň jedna z nejlepších Mifuneho rolí. Silný snímek plný hořkosladké životní pravdy a esence obyčejného života se všemi jeho paradoxy. Příběh rikšy s velkým srdcem, který hodně dává a málo bere se samozřejmostí dítěte - přirozenost a přesvědčivost Mifuneho postavy je neskutečná, skvělá je i Hideko Takamine (známá např. z filmů Mikia Naruseho). Tleskám příběhu skromně se tvářícímu a přitom překypujícímu obsahem, tleskám bravurní psychologii postav, tleskám nádherné kameře a citlivému vypravěčskému umění. Pro mě jeden z těch až nadpřirozených filmových zážitků, dómo arigató gozaimašta za něj...

Skvělá, vtipná, obsažná a nadčasová záležitost. Typické téma (zvůle mocných, ať už se nahoru vydrape kdokoli) s neotřelým zpracováním, které se nese spíše v lehčím duchu, s výrazným přituhnutím ke konci. Poměrně stravitelné i pro "nemilovníky" japonské produkce.

Silný a dojemný příběh z 1.pol. 20.stol., o životě japonských prostitutek na Borneu. Dívky, které ztratily své mládí v tichomořských bordelech a po návratu do nového, reformovaného Japonska, pro ně nezbylo nic než opovržení. Kei Kumai (Moře vidí vše...) je geniálním malířem filmových obrazů, o čemž se můžeme nepřetržitě přesvědčovat i během sledování tohoto snímku. Právě jeho posedlost jednotlivými obrazy, stejně jako neobyčejná citlivost při zpracovávání "ženských témat", nejvíce připomínají legendu japonské kinematografie - Akiru Kurosawu. Herecké výkony jsou dobré a vyrovnané a jak je u autora zvykem (tentokrát narozdíl od AK), žádná postava na sebe nestrhává více pozornosti, než je nutné. Snad by člověk, vzhledem k tématu, očekával více syrovosti, je však třeba si uvědomit, že Kumaiovi prostředky jsou jiné a pokud někomu jeho styl nevyhovuje, nemá přílišnou cenu zkoušet to ani s jinými jeho dílky...

Něco jako Gosha`s All-Stars - Keiko Matsuzaka, Shima Iwashita, Nakadai, Natsuyagi či Tamba (který má se druhou zmíněnou dámou dost hustou milostnou scénu - Shima Iwashita není příliš hezká v pravém slova smyslu, ale její sex-appeal a především charisma jsou neuvěřitelné). Masivní opus o skupině rafinovaných zlodějů, plánujících svou poslední akci, a jejich pronásledovatelích. Příběh je dramatický, přesto však goshovsky akční a stylizovaný, vynikající je hudba, perfektně korespondující s jednotlivými obrazy. Akční scény jsou nadupané, Nakadaiův styl je mimořádně zábavný a režijně i scénáristicky je všechno perfektně vypipláno. A ten konec...

Krásné, výjimečné dílo s intenzivní atmosférou, podpořenou izolovaným prostředím či absencí dialogů. Můžeme doslova cítit běh ročních období a každodenní tvrdou dřinu a jen velký ignorant nepocítí obdiv k lidské práci a houževnatosti, jen málokdo si neuvědomí, o kolik nad hranicí možností by pro nás, zhýčkané městské povaleče (jasně, já vím, že se u těch počítačů tvrdě nadřem, ale přeci jen...), takový život byl. Jeden obzvláště vnímavý jedinec zde označuje snímek za "rádobyhluboký" - to mi přijde vrcholně směšné, je zjevné, že Shindo se o žádný ponor nesnažil, styl je minimalistický, popisný až dokumentaristický a vše je velmi zřejmé a jednoduché, tedy pravdou je spíše opak. Namáhavé činnosti, kterými je film vzhledem k tématu prosycen, i nepřítomnost dialogů, vedou aktéry (Taiji Tonoyama ve své patrně největší roli a tradičně uhrančivá Nobuko Otowa) k jednoznačně "fyzickému herectví", které je radost sledovat (ono když se člověk lopotí do svahu s desátým vědrem vody, není už toho potřeba moc hrát;).

Přes všechna témata a scény, u kterých se člověk rozpačitě vrtí na židli jde o naprosto geniální a neotřelé dílo, dalo by se s nadsázkou říci "ženský válečný film", z prostředí vojenských špitálů. Před očima se nám odehrává zcela otevřeně podávaný, perfektně propracovaný a stylizací nerozmělněný životní příběh mladé zdravotní sestry, jehož pozadí je tvořeno všemožnými válečnými hrůzami. Masumura se nebojí žádného tématu ani situace, snad právě proto, jak decentně je schopen podávat i ty nejšílenější skutečnosti. Moje až fanatická averze vůči i úplně drobným spoilerům mi zabraňuje naťuknout stěžejní otázky filmu - zde dvojnásob platí, že nejlépe si jej pustit, aniž člověk tuší, co ho čeká.