Moji oblíbení režiséři

• Akira Kurosawa Pro mě patrně nejzásadnější postava světové kinematografie, s jejímž mistrovstvím se v mých očích může měřit snad jen Bergman (na rozdíl od kterého mi však AK imponuje i lidsky). Jeho díla jsou do detailu promyšlenými a propracovanými obrazy, ze kterých čiší fenomenální cit pro lidské povahy a fungování světa a společnosti. Všeprostupující, nikoli však naivní, mistrův idealismus, dělá jeho filmy zcela plnými a nesmrtelnými a právě jeho lidská stránka (mnohem více, než nesporné režijní a výtvarné kvality) činí jeho styl nenapodobitelným, jedinečným a nadpozemsky nádherným. Díky, mistře!

• Masaki Kobayashi Vedle Kurosawy nejspíš nejlepší vypravěč samurajských opusů, perly typu Seppuku či Samurai Rebellion budou už navždy definovat žánr. Snad nikdo jiný nedokázal tak mistrně využít herecký potenciál Tatsuyi Nakadaie. Ohromná síla, přesný "tah na bránu", nulové množství "vaty" a především precizní filmařina, to jsou hlavní atributy děl tohoto výjimečného tvůrce.

• Kihachi Okamoto Příjemně koukatelná akčnější (nejčastěji samurajská) dílka s výrazným spádem (zvláště pak na japonské poměry), která však, jakoby mimoděk, obvykle přerostou do až shakespearovských rozměrů. Jeho tvorba je velmi dobře přijímána i západními diváky a po boku Kurosawy či Kobayashiho svou tvorbou spoluurčuje žánr.

• Kei Kumai Extrémně citlivý, trpělivý a vizuálně nádherný styl, za všech okolností kladoucí hlavní důraz na člověka, je, bohužel, pro západního diváka svým pomalým plynutím a "mikro-dějovostí" hůře stravitelný, avšak vnímavému, soustředěnému člověku, nabízí silnou odměnu v podobě bohatých emocionálních zážitků, to vše s nulovou podbízivostí.

• Hideo Gosha Mistr atmosférických akčních filmů, především z prostředí samurajů, yakuzy a v pozdní části své tvorby též "padlých žen". Přes poměrně syrový styl není nikdy příliš explicitní (či dokonce vulgární) a jeho snímky mají spád a dynamiku, o kterých si většina jiných může nechat jen zdát. Se svým stylem není nikdy podbízivý a přes drsná témata se v obsahu nikdy neztrácí to nejpodstatnější - Člověk.

• Hiroshi Inagaki Kromě Kurosawy snad nikdo nenatočil tolik filmů s Toshiro Mifunem, navíc v tak širokém rejstříku - od epických jidai-geki, přes výpravné dobrodružné snímky, až k takovým klenotům japonského filmu, jako je Wild Matsu, the Rickshaw Man (snad nejsilnější filmový zážitek s Mifunem pod jinou, než Kurosawovou taktovkou).

• Kaneto Shindô Skorem stoletý klasik japonské kinematografie, autor legendární Onibaby. Hyperproduktivní, stále aktivní scénárista a režisér s neuvěřitelně širokým záběrem a, i přes množství tvorby, značně vysokým kvalitativním standardem.

• Kenji Misumi Mistr chambary, tvůrce vrcholných epizod Lone Wolfa, Zatoichiho, nebo třeba Nemuri Kyoshira a neméně kvalitních samostatných snímků (např. vynikající a rozmanitá volná trilogie o vztahu mistra a žáka - Ken, Kiru a Ken Ki). Rozhodně klasik žánru, který docházal skvěle vést takové herecké osobnosti, jako jsou Raizo Ichikawa, Shintaro Katsu, či Tomisaburo Wakayama...

• Hiroshi Shimizu Lámal jsem si hlavu, kterého zástupce "předkurosawovského" období mám zařadit mezi své oblíbené. Yasujiro Ozua - tvůrce snad nejcivilnějšího stylu na světě, zcela oproštěného od jakékoli filmařské vaty? Nebo spíš Kenji Mizoguchiho, jakožto mistra střihu a gradace a citlivého "specialisty" na "ženská témata"? Za úvahu by stál i Mikio Naruse se svou harmonickou, nápaditou tvorbou... Nakonec mi "spadl do klína" Hiroshi Shimizu, který mi svým stylem naprosto učaroval. Hypnotická, snová atmosféra jeho filmů ponoří diváka kamsi do svého vlastního mikrosvěta, který režisér zas a znovu vytváří jako mávnutím kouzelného proutku, pokaždé jinak a přesto jakoby jeho tvorba bylo jedno velké déjá vu. Sáhne vám do hlavy a s naprostou lehkostí vypouští pocity, o kterých jste ani netušili, že jich jste ještě schopni...

• Eiichi Kudô Ač nebyl tak produktivní, jako někteří kolegové, jeho chambary patří k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci žánru vytvořeno a v mém top 10 má zaručeno místo už jen pro svou fenomenální, geniálně pojatou "pučistickou";) volnou trilogii (Eleven Samurai - Dai Satsujin - Thirteen Assassins), či třeba nezapomenutelnou klasiku Castle of Owls (btw kolem r. 2000 předělanou Masahirem Shinodou).