Moje komentáře

• • 8.2.2012  20:57

  Mary Shelley's Frankenhole (TV seriál) (2010)

  

  Sympatická animace, která nedá nevzpomenout na raného Burtona, s několika opravdu výbornými nápady a vtípky. Ovšem od něčeho s tak zvučným jménem bych čekal mnohem víc. Kvalitativně je celý seriál pekelně nevyrovnaný a nějakých sofistikovanějších vtipů a narážek na klasické universalovské creature feature ´sem se taky bohužel nedočkal. Povětšinou se těží jen ze sexistického a fekálního humoru á la Robot Chicken či Metalocalypse, a ačkoli u obou zmíněných tento druh humoru funguje skvěle, v případě Mary Shelley´s Frankenhole to působí, že Adult Swim pouze a jenom recykluje sám sebe. Koukatelné to sice je, ale rozhodnutí dát druhé sérii zelenou, mě víc než překvapilo. Nevím, jestli si to MSF opravdu zaslouží.
• • 5.2.2012  19:56

  Rosewood Lane (2011)

  

  Nudná, prozíravá slátanina bez špetky invence. Veškerá atmosféra je postavena na těch nejlacinějších lekačkách a postavy (i ten hajzlík paperboy) jsou natolik ploché a nezajímavé, jakoby vypadly z pera začínajícího scénáristy. Od Victora Salvy ´sem čekal mnohem víc.
• • 11.1.2012  17:50

  Kaidan hebi-onna (1968)

  

  Nakagawa se ve svém posledním čistě horrorovém filmu Kaidan hebi-onna soustřeďuje stejnou měrou a se stejným úspěchem jak na nadpřirozené prvky, tak na psychologii postav a dobu, ve které žily. S bezútěšnou krutostí kriticky vykresluje bezvýchodné postavení nižších sociálních vrstev odkázaných na vůli svého pána, který je svým hamižným chováním doslova odsuzuje ke smrti. Vyobrazení veškeré krutosti (v obecném významu slova - nejde o žádné explicitní násilí) je ovšem díky opatrnému, a přec důmyslnému, snímání naprosto opodstatněné. V nadpřirozené rovině pak poměrně otevřeně pracuje s buddhistickými zákony - podle zbůsobu života s tebou bude nakládáno i v životě následujícím, o čemž jasně svědčí zejména finální scéna. A ačokliv ´sou hrdinové po smrti mnohem silnější, své antagonisty pouze straší a do pomsty se nazapojují přímo, tedy přímou silou, ale dohánějí je k šílenství či případné autodestrukci. Objevování hadů má pak dvojího významu; jako symbolu pomsty (hadí žena) a také symbolu viny (had samotný).
• • 8.1.2012  21:07

  Kaidan chibusa enoki (1958)

  

  Narozdíl od předešlého Kaidan Honsho nanafushigi Kadono upustil od veškerých komických prvků a výrazně inklinuje k naturalizaci, což jen přispívá k intenzitě snímku a démonické podobě duchů. Mnohem citelnější je zde i divadelní poeitka, která jde ruku v ruce s rakugo původem samotné předlohy. Z výsledného dojmu, vzhledem k síle látky a ostatních kvalit filmu, naštěstí nic neubírají ani viditelné lanka nad poletujícími onibi.
• • 4.1.2012  21:14

  Kaidan Honjo nanfushigi (1957)

  

  Kadonovi se podařilo ztvárnit poetiku klasických kaidan příběhů a skloubit ji s folklórní komikou mýtyckého mývala tanuki. Zašel ale dál a na svou dobu poměrně funkčně oživil i další yokai bytosti jako rokurokubi, nopperabo a dodnes populární karakasa-obake, které jen doplňují jeho taškařici. A přestože humorné vložky ve filmu převládají, samotný motiv pomsty v nich nijak nezaniká.
• • 4.1.2012  17:01

  Seznam smrti (2011)

  

  Dokonale znepokojivé, syrové a depresivní. Místy se sice celistvost Kill Listu rozpadá, vše ale vynahrazuje jeho hutná atmosféra.
• • 3.1.2012  18:43

  Nihon bundan: Heru doraibâ (2010)

  

  Další splatterpunk tvůrčího týmu Nishimura-Kaji-Tomomatsu-Iguchi sice na první pohled nerozeznáte od jejich předchozích filmů, ale určité zrnka originality mu upřít taky nejde. Helldriver (Joy Ride byl definitivně výstižnější název) je narozdíl od svých předchůdců otevřeně parodický, a to i ve sféře politické (vtípek s velrybým masem je nezapomenutelný), což jen zvyšuje kadenci gagů. Nishimura i nadále pokračuje v masivní emancipaci svých hrdinek a jeho um pro tělesné mutace snad nezná mezí. Osvěžující bylo i další cameo Takashi Shimizua. Nejvetším problémem je ale opravdu přestřelená stopáž, zvlášť když vrchol filmu přijde už po první hodině. Zbytek už se jen vleče a opakuje se jeden gag za druhým. Vrcholu absurdnosti už bylo dosaženo, kam Nishimura a spol. hodlá jít dál, to opravdu netuším.
• • 2.1.2012  20:12

  Innkeepers, The (2011)

  

  Let´s go to the basement and find out what that fucking ghost´s problem is. Ti West je jednou z nejzajímavěších autorských ikon současného horroru a v The Innkeepers opět dokazuje proč. Narozdíl od svých kolegů West se svými postavami udržuje citelný vztah (viz jeho jedinečná freak show v Cabin Fever 2), opět jim věnuje velkou pozornost a dodává jim doslova hmatatelnou živelnost (přikladem budiž výborná scéna s vynášením odpadků), přižemž postupně, a velmi pomalu, staromylským způsobem navozuje tíživou náladu pomocí brilatní práce s prostorem, dlouhými záběry a příjemnou segmentací děje. Zároveň nevtíravě pracuje s diváckým očekáváním a drží se hesla, že čím méně toho vidíme, tím více se bojíme. Skvěle fungují i humorné vložky, které atmosféru nijak neodlehčují, ani na ní neparazitují, ale vzhledem k obeznámením s postavami jsou přirozené a v určité symbióze. Pro mě osobně nejatmosféričtější horror loňského roku, který hravě strčí do kapsy i toliko oslavovaný Insidious.
• • 1.1.2012  17:59

  Epitafios 2 (TV seriál) (2009)

  

  Hijo de puta! Druhá řada Epitafios jednoznačně naplnila všechna očekávání, a to i přes veškeré změny, ke kterým došlo. Postavy se už neztrácejí v oblacích cigaretového kouře (Renzo si nezapálí jedinou cigaretu!) a s identitou vraha ´sme obeznámeni prakticky okamžitě. Ovšem postupné odhalování jeho minulosti a zázemí je stejně bizarní a šokující, jako odhalování totožnosti prvního vraha. Epitafios 2 nepolevila ani v poměrně explicitním zobrazování násilí a neztratila téměř nic ze své původní atmosféry. Alberto Lecchi opět otevírá důmyslně vystavněné bezvýchodné vyšetřování, které je zahuštěné o značné množství vedlejších narativních liníí, jenž dodávají dynamiku policejnímu tápání. Na samotné atmosféře se nesmazatelně podepsaly taky znepokojivé rakurzy města. Postavy nepostrádjí nic ze své předchozí plastičnosti, pořád ´sou to jen chybujíci lidé, pro něž je svatá pouze jejich motivace, a "dvojice" záporáků má i tentokrát dokonalé charisma. Navíc v éře CSI kriminálek je doslova osvěžující vidět oldschoolovou krimi, kde moderní forenzní věda znamená, že vygenerování animace tváře trvá několik dní. Co ´sem ovšem zprvu nemohl překousnout, byla přítomnost nadpřirozeného prvku v podobě média, které udržuje určité psychické spojení s obětmi a detektiva s citlivým nosem. Na druhou stranu, jejich schopnosti ve výsledku nehrají natolik důležitou roli, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dalším minusem ´sou představitelé dětských rolí. Ačkoli jich je v seriálu poskrovnu, jejich nepřesvědčivost spolehlivě vrací zpět do reality. A v neposlední řadě mě zamrzela i absence dokonalého finálního vypointování první řady, i když závěrečná hra na kočku a myš neměla daleko k naprosté katarzi. Je třeba ale mít na paměti, že Epitafios nepodléhají klasickému seriálovému schématu. Tohle je nový příběh s novým tvůrčím přístupem a novými pravidly, který s odstupen času jen dozrává.
• • 31.10.2011  19:01

  Lidská stonožka 2 (2011)

  

  Jak navázat na něco tak absurdního jako Human Centipede? Samotná premisa se nijak více rozvinout nedá, Tom Six se proto vydal tou nejprostší cestou. Tedy rozšířením ´řetězce´, intenzivnější mírou brutality a nahrazením doktora Heitera ještě bizarnější karikaturou. Druhá stonožka tak není ničím vyjímečnější ani originálnější, ale definitvně zábavnější. Samotná sebereflexe i obsazení hvězdy prvního filmu je nadmíru funkční a přesunutím děje z filmové fikce do reality získává druhý díl fyzičtější formální stránku. HC2 doslova přetéká humusem a zvrhlostí, to, co v Six v prvním filmu jen naznačil, tady explicitně demonstruje. Vše je ještě korunováno Martinovou neznalostí medicíny a jeho ptimitivními nástroji. Místy ale až zbytečně silně tlačí na pilu samoúčelnosti a závavěrečnou naturalizací reality natrhává Tom Six anus akorát sám sobě.
• • 26.10.2011  18:08

  More Brains! A Return to the Living Dead (video film) (2011)

  

  We´ll make love until we die... Vynikající ohlédnutí za jednou kultovní klasikou, kde štáb i herci dokazují, jak hluboko pod kůží jim zůstala. Tradiční poplácávání po zádech vynahrazují ironické komentáře všech zúčastněných (a že na nich producenti nešetřili), enormní množství informací a opravdu dujemná pocta Danu O´Bannonovi. Ve výsledku ´sem jenom litoval, že More Brains mají jen 120 minut a ne dvakrát tolik.
• • 25.10.2011  15:54

  Batman Rok jedna (video film) (2011)

  

  Dosud nejtemnější a nejdrsnější adaptace Warnerů, která si zároveň skvěle drží Millerovo tempo a dokonale zachycuje atmosféru jeho předlohy.
• • 24.10.2011  14:25

  Final Flesh (video film) (2009)

  

  Pornografie nikdy nebyla fyzičtější. Vernon Chtaman vytvořil novou subžánrovou podobu, Apocalypse porn, v níž dává prostor ´dramatickému´ projevu hercům adult filmů. Sex je pro něj abstraktním pojmem, za to veškerou abstrakci zhmotňuje explicitně. Mysl a fantazie jsou nejsilnější stránkou lidského těla a projevem tělesnosti. Chatman zároveň pracuje s motivy reinkarnce i vzkříšení a prokládá je nesčetným množstvím popkulturních odkazů. U svých postav doslova probouzí jejich neherectví , čímž jejich hlášky a dialogy protkané zvrhlými nápady (Boží logika, ukusování penisu jako cesta k zmrtvýchvstání, strouhání penisu coby návrat k přírodě...) dosahují nové dimenze. Něco tak absurdně bizarního člověk nevidí každý den. Kdyby Final Flesh vznikl před třiceti lety, dnes by byl uctíván jako kultovní dílo. Flesh Psyché.
• • 17.6.2011  15:53

  Dylan Dog: Dead of Night (2011)

  

  Bezcharakterní ramenáč s tím nejotravnějším možným parťákem ve sterilním zpracování, které nabízí jen nudný případ a minimum vtipných momentů. Čistá svatokrádež italské horrorové legendy!
• • 1.6.2011  12:55

  Ward, The (2010)

  

  Carpenterův návrat a stylový old school výlet zpět do 80. let sice zrovna neoplývá originalitou, ale za to stále dokáže spolehlivě vtáhnout do děje, překvapit staromilskými lekačkami a vytvořit příjemnou atmosféru, které jen nahrávají fantastické nájezdy kamery a hravý soundrack.
• • 16.5.2011  21:00

  Paranômaru akutibiti Dai-2-shou: Tokyo Night (2010)

  

  Volné pokračování Paranormal Activity (čili další rip off), tentokrát z Japonska, u který až zarazí svou ´nejaponskostí´ (snad až na ten závěr). V podstatě se jedná o doslovnou vykrádačku Peliho filmu, jenž ale není natolik hektická a laciná, jako onen americký, oficiální sequel. Tudíž ´sem se bavil stejnou měrou, jako u původního filmu. Navíc mě mile potěšilo i poměrně funkčí provázání s ním. Nemám tedy sebemenší důvod Tokyo Night jakkoli zatracovat.
• • 5.4.2011  12:22

  Hardgore (1974)

  

  Výplod sedmdesátkové ´porno revoluce´ s příznačně sofistikovaným názvem. Zvrhlé home video, které podléhá tehdejšímu módnímu trendu míchání pornografie s horrorem, honosící se nevzhlednými herci, z nichž většina neumí ani souložit. I samotné přechody k hardcore scénám působí násilným dojmem, jen tak mimoděk si zašukáme, abychom protáhli stopáž. Co je ale na Hradgore skutečně zajímavé, jsou absurdní nápady a bizarní psychedelické snové sekvence, které evokují pocit, že to, co se odehrává, se vám opravdu zdá. Působivá je i odvaha otevřeně konfrontovat společenská tabu, jako je nekrofilie, i když díky svému provedení působí spíše úsměvně. Vše je ještě podtržené neuvěřitelným, diskutabilním závěrem. Chvalme chorou mysl, která protlačila tenhle ´klenot´ až k uvedení na dvd.
• • 5.4.2011  11:51

  Sucker Punch (2011)

  

  Sucker Punch v sobě nese pouze dva zápory, producentský tah nasadit film v PG-13 a zcela zbytečné kopírování Kiriyami, jinak nabízí brilantní narativní experiment. Snyder si ve svém ostře skopofilním pohledu bravurně pohrává s delegací nespolehlivého vypravěče, čímž kompletně odsouvá děj téhle freak show do pozadí a mate diváka otázkou, kdo se sakra skrývá za oponou a komu tahle fantazie vlastně patří. V mnohém je dokonce sofistikovanější než Nolan. A to vše s pozlátkem efektivní blockbusterové podívané. Snyder je prostě dokonalý lhář.
• • 21.3.2011  02:08

  Squirmfest (video film) (1989)

  odpad!

  The most fucked up thing you´ll ever see. Kultovní japonský scat, proti němuž jsou i Two Girls and One Cup jen červenou knihovnou. I vyšetření prostaty a následný klistýr by byl mnohem příjemnější, než sledovat tenhle film. Squirmfest představuje naprostou mozkovou defekaci, ze které vám bude zle hodně dlouho po jeho zhlédnutí. A k tomu je ještě průjmo-pudný Díky, Josefe. S chutí do druhého dílu!
• • 8.3.2011  01:10

  Černá labuť (2010)

  

  Vykalkulovaná mainstreamová rádoby-intelektualita, která se honosí Aronofského bezduchým sebežroutství a vnitřní prázdnotou. A Portmanová by měla dostat ještě jednu cenu za svou dokonalou asexualitu.
• • 9.2.2011  02:41

  Janghwa, Hongryeon (2003)

  

  Tale of Two Sisters je mrazivě chladný příběh jedné dysfunkční rodiny, jejíž těžištěm je silné sesterské pouto, jediný světlý aspekt celého filmu. Pomalé odhalování vztahů a důmyslně budovaná atmosféra jen prospívají samotné intenzitě snímku, který je ještě umocněn úchvatným formálním pojetím. Dlouhé záběry, nádherné kompozice, úžasné nájezdy a in-camera efekty. Ji-woon Kim se zároveň dokáže s absolutní lehkostí přesouvat mezi náladami i žánrovými polohami a jeho konfrontace s horrorovými prvky je stejně přirozená, jako neutichající komunikace s divákem. Jediným negativem filmu je fakt, že má-li divák více nakoukáno, dokáže si určité souvislosti spojit dříve, než režisér zamýšlel. Ve výsledku je to ale jen drobná vada na kráse, která v žádném případě neohrozí finální emotivní požitek, jenž Janghwa, Hongryeon nabízí.
• • 8.2.2011  19:59

  Hatchet II (2010)

  

  Fuck you! Slabší, ale rozhodně ne špatné. Greenův Victor Crowley se vrací s dalším nadmíru zábavným gorefestem plným poctivé animatroniky, buranským humorem, brakovou mytologií a po dlouhých letech konečně důstojnou rolí pro Tonyho Todda. To vše v přiměřené stopáži. Nekompromisní svižné béčko, které si na nic nehraje.
• • 4.2.2011  18:18

  Monsters (2010)

  

  I don´t want to go home... Největším problémem filmu je špatně postavená reklamní kampaň; trailery, slibující akční film, i samotný název, lživě vábící na epickou podívanou. Ve skutečnosti se jedná o pomalou road movie, ve které jde především o osudy dvou cizinců a jejich vzájemné poznávání na cestě karanténním územím. Se samotnými monstry je divák v průběhu filmu konfrontován pouze třikrát. Přiznám se, že ´sem sám čekal akční béčko plné krvežíznivých mimozemšťanů a hektolitrů digitální krve, ale ve výsledku ´sem dostal mnohem víc. Monsters totiž oplývají Edwrdsovým nadšením, pílí a formálním pojetím, ohromují nádhernými scenériemi, trikovou složkou, strachem z neviděného (zatěžko říct, jestli to byl původní záměr) a příjemným jiskřením mezi oběma hrdiny. Atraktivní a funkční. Dokonalý příklad toho, jak málo stačí k natočení malého velkého filmu. Navíc v sobě nenese žádný politický podtext a nesnaží se nijak moralizovat, jak je toho u filmů s touto tématikou zvykem.
• • 3.2.2011  00:43

  Svatební váza (1974)

  

  Takhle si představuju poetický film.
• • 2.2.2011  22:25

  Domov snů (2010)

  

  Jednoduchý, leč aktuální příběh (sami zrovna hledáme byt), rozvíjený ve dvou dalších paralelních liniích o hrdinčinu motivaci, naroubovaný na maximálně výživné scény vraždění, které fascinují svou originalitou, krutostí, naprostou agónií, v níž nechává Pang své postavy umírat a odlehčeností nekompromisním černým humorem. Co víc si přát? CAT III je mrtvý, ať žije hong kongský slasher!
• • 28.1.2011  00:57

  Vem si mou duši (2010)

  

  You're not thinking what I think you're thinking, are you? Čekal ´sem, že s My Soul to Take Craven jen zabíjí čas před finišujícím Scre4m, a nebyl ´sem daleko od pravdy. Jinými slovy, MStT spolehlivě zapadá mezi horrory středního proudu posledních let. Na první pohled. Nejeden by totiž čekal, že se starý dobrý Wes po pětileté režijní pauze vrátí s něčím originálním, aby přesvědčil, že nepatří do starého železa, jenže on to vzal pokusem z druhého konce, čemuž jenom prospělo, že si scénář napsal sám. My Soul to Take je odlehčená exkurze zpátky do 90. let se zapomenutými konvencemi slasheru, včetně vražd mimo kameru, která vykrádá zejména Cravenovy filmy a jeho produkční počiny, na nichž experimentuje, parazituje a s čitelným nadhledem explicitně znázorňuje to, kde moderní horrory selhávají. K tomu Cravenovi stačí prostinký děj s naprosto banálními prostředky, zasazenými do ´populárního´ 3D. Primárním účelem je bavit, to se mu daří téměř na výbornou. Na druhou stranu, Craven definoval podobu horroru 90. let, ale tady se očividně nechává strhnout módními trendy a nesnaží se být ani za mák svůj, což mi na výsledném dojmu vadí asi nejvíce. A bohužel, tahleta moderna na mě lehce dýchá i z traileru očekávaného znovuotevření vřískající série.
• • 6.1.2011  02:43

  Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)

  

  I´m in lesbians with you. Sexy, hravá a neskutečně nadupaná komixová videoherní filmová konzole! Každý záběr je natřískaný nápady a každá věta skvostnou slovní hříčkou. Ani u předlohy ´sem se nebavil tak jako u filmu. Wright s Bacallem porazili všech šest "zlých" knih se vší parádou.
• • 17.12.2010  00:08

  Paranormal Activity 2 (2010)

  

  Prequel, který se pokouší o vytvoření jakési mytologie, se sice i přes značné nedostatky podařilo přijemně spojit s prvním filmem, ale narozdíl od jeho solidního předchůdce v něm už funguje jen málo co. Laciné strašení akorát tak pro náctileté.
• • 6.12.2010  12:07

  Pevnost (1983)

  

  Zapadlý klenot osmdesátých let. Raný Mann strhává fantastickou atmosférou, nádhernými studiovými scenériemi a znamenitým hereckým ansámblem. A stejně jako u předchozího The Thief, i tady vsadil najisto v podobě uhrančivého soundtracku Tangerine Dream, který vede narativ spolehlivěji než samotný scénář. Společně se zpomalenými záběry vytváří magický videoklipový vizuál.
• • 7.11.2010  19:05

  Feťáci (1987)

  

  Less Than Zero, Ellisova výrazná prvotina (která by v nejbližší době měla konečně vyjít i u nás), jasně definoval a demonstroval autorovy hodnoty i směr, kterým se bude nadále ubírat. A zjevný dopad měl i na něho samotného, protože už v Informátorech do něj lehce narazil a ve svém nejnovějším románu Imperial Bedrooms se vrací ke Clayovi a dalším hrdinům této knihy. Filmová adaptace už natolik rafinovaná či komplexní není a spíše než o rozkladu losangelské zbohatlické teen smetánky je o hledání ztraceného života, cestě k bývalé přítelkyni a hořkém dospívání pod nátlakem drog. S autencitou osmdesátých let (výraznou výhodou oproti ostatním Ellisovým adaptacím), výraznými hereckými výkony - Downeyho, Spadera a Gertzové především, dobovými beaty, atmosférickým Newmanem, s jedinečnou nostalgickou náladou a hravostí si Kanievského adaptace ovšem vystačí sama o sobě, a to i přes citelné zápory, z nichž největšími ´sou zejména nesporně moralizující očištění filmového Claye a happyendovské vyznění. Po Avaryho The Rules of Attraction jde i tak o druhý nejzadřileší přepis Breta Eastona Ellise.