Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (173)

plakát

Šplhající profesor (1992) (TV film) 

Sherlocka Holmese mám hodně nakoukaného a hlavně načteného. Ze všech hereckých představitelů je v mojí imaginaci hlavního hrdiny Viktor Preiss spolu s Jeremy Brettem nejblíže. Velmi blízko je i Josef Somr hrající Dr. Watsona. Jejich špičkování, lehká nadsázka a humorná česká ironie filmu ani látce vůbec neškodí. Chápu, že byl Zdeněk Zelenka vázán skromným rozpočtem, takže v reáliích (především exteriérech) nevidím moc anglického a už vúbec ne v hudbě. Ta je sice poplatná oné době, ale spíše vídeňská. Filmík je svěží, napínavý i úsměvný. Úsměvný je hlavně Dr. Watson, protože v tomto českém zpracování ze všech Watsonů nejvíc chlastá!

plakát

Mimořádná událost (2022) 

Zpozorněl jsem už u Vlastníků a od té doby mám Havelku na mušce. Je výborný herec, noblesní a vtipný moderátor a velice inteligentní autor i režisér. Mimořádná událost je ze škatulky psychologických sond skupiny lidí cestujících kamsi.. (Florenc 13:30, Kalamita, Účastníci zájezdu) Tento film však není jen civilní komediální příběh, ale dokonalá a velice vtipná karikatura nesourodé cestující komunity s dokonalou zápletkou. Režisér splnil dobový trend a nechybí Jenovéfa Boková a Jana Plodková (z tria Kerekes, Hřebíčková, Plodková) naopak chybí Hádkové a Ramba.. Mě ale rozhodně ne

plakát

Prázdniny v Provence (2016) 

Každý režisér má ve své tvorbě slabší chvilku. Myslím SLABŠÍ nikoliv průser. Vladimíre, jsem váš fanoušek a tady je rozptyl mezi Sekalem, Babím létem a tímto filmem přece jenom fatální. Nějaké řemeslo tam ale zůstalo. Nechci si ani představit výsledek, kdyby tuto látku točil Olmer, Soukup nebo Troška. Krásná dovolená natáčecího štábu v Provence.

plakát

Červená Karkulka (2011) 

Snad 20 minut jsem měl ruku na spoušti a přesto jsem nepřepnul. Od začátku bylo zřejmé, že bude scénář chatrný, ale ponurá atmosféra, výprava, slušná kamera a takové to: Vlk je někdo z vás, mě přimělo film dokoukat přesto že se mi chtělo spát. Ono to ani na tři hvězdy nebude, ale v tomto žánru už byly natočeny kvanta daleko horších sraček s trapnými monstry, že jsou nakonec ty 3 hvězdičky docela optimální.

plakát

Jezerní královna (1998) 

Filmem Princ a Večernice skončila ve Vorlíčkově pohádkové tvorbě milá, česká poetika. Vstupem německé produkce, která zásadně ovlivnila jeho představy se pohádky staly ponurými, hororovými a děti spíše děsily. Samotného režiséra to velmi trápilo a nebyl na toto období příliš pyšný. V sérii - Kouzelný měšec, Pták ohnivák a Jezerní královna graduje bezbarvost, tma, ponurost, děs a Jezerní královna už je koncenrát vystihující německou mentalitu. S Němcovou, Erbenem a krásou české krajiny nemají tyto filmy nic společného.

plakát

Já, Olga Hepnarová (2016) 

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu

plakát

Příběh kmotra (2013) 

Schematismus, schematismus, schematismus.. scénáristický, střihový, zvukový!!, režijní a především castingový. Vše odstartovali Sametoví vrazi a už to jelo jak po másle - Kajínek, Rána z milosti, Expozitura, Kriminálka Anděl a další. Stejný kolorit, rychlostřih se zvuky zoomu, detaily namodralé laboratoře, režie. Vykrádání jedno druhého stejnými postupy, stejnými ksichty. Tyto atributy přesahují a zcela válcují mnohdy slušný scénář, který většinou vyzní ploše, ne-li naprázdno a zbyde jen trapný maločeský pokus přiblížit se všem těm Kriminálkám New York, Los Angeles.. Opět nechybí Jan Vondráček, který by se lépe vyjímal spíš v roli ošuntělého starého mládence nebo funebráka v Malostranských povídkách, tady opět hraje drsného mafiána, ale absence Michala Dlouhého, Roberta Jaškówa a Alice Bendlové s vystrčenými kozami je možná ten důvod, proč je Příběh kmotra v této splývající změti tím nejhorším.

plakát

Dědictví aneb Kurva se neříká (2014) odpad!

Jak může držitel 3 českých lvů, režisér velice slušného psychologického dramatu Pravidla lži a zdatný dokumentarista vyplodit takovou hnojnici, takovou žumpu?! Tam nefunguje ani to nejmenší na čem stojí film jako takový a co ho drží pohromadě. Klidně mohl nastoupit i Krampol, Vydra, Uršula Kluková, Skamene a Sobota. Tohle dílo by vůbec neutrpělo. Hnus!!

plakát

Bony a klid 2 (2014) 

Nikdy jsem nezapíral sám sebe a neudělám to ani teď. Při plném vědomí, že tvorba Víta Olmera, (stejně jako Soukupa) tedy až ta porevoluční, je ostudou naší kinematografie, musím jít proti proudu. Samozřejmě, dvojka Bony a klid je příšerná, ale continuitu k výborné jedničce tady nalézám. Flashbacky přicházejí ve vhodných chvílích a jistou nostalgii přece jen navozují. Roman Skamene ze sebe vydoloval tu trochu řemesla, která mu zůstala z dětských rolí a já nehodlám režisérovu snahu zatratit jen proto, že je to tady móda!

plakát

Ve stínu (2012) 

Od roku 2000 pravděpodobně první český film, který jsem si vychutnal, nevrtěl se a nepřepnul. Malou rozmrzelost, když velice slibně nastartovanou detektivku téměř znásilní politický podtext vystřídá pocit, že naopak kriminální linie ruší silné politické drama, což jen potvrzuje stabilní záměr tvůrců námětu i scénáře. Tyto prvnotní emoční nuance ovšem daleko převyšují mimořádné herecké výkony a už vůbec nemluvě o jedinečné výpravě a bezkonkurenční dusné atmosféře 50. let! Ivan Trojan, (přestože je to na ČSFD kacířské) se u mne vymanil ze šablony kožených, bezvýrazných ksichtů, Hitlerů, debilů téměř neotevírající hubu a až v tomto filmu u něho vidím lidskost, výraz, pohyb a herectví hodné jeho dřívějších a přemrštěných ocenění. Podobné to mám i s Ondříčkem. O jeho řemesle jsem tolik nepochyboval, ale dosavadním výběrem látek o zhulených nebo úchylných vypatlancích, byl na okraji mého zájmu. Podobných rehabilitací mi tento film poskytuje více a z porevolučních filmů ho po Sekalovi oceňuji velmi vysoko!