ares.wares

Nejkrásnější film co jsem kdy viděl! A v čem všem že vidím krásu? V zobrazení Východního křesťanství, jež i my „zápaďáci“ s úctou obdivujeme, jako křesťanství srdce. Rusové prostě jsou citový, emotivní národ. Citovost je přesně to, co mi u protagonistů tohoto filmu přišlo krásné, stejně jako mi u dalšího ruského filmu Mrazíka, přišlo nesnesitelné… Dále potom charaktery hlavních postav. Otec představený kláštera – krásný a hodný člověk mírného srdce, z fleku by se mohl stát svatým. Jeho pomocník už takový sympaťák není, ale také je dobrý. Ve filmu to zazní: I Kain byl dobrý a pracovitý člověk, ovšem neunesl Boží zkoušku, kdy Bůh si vybral nejdříve jeho bratra, který nebyl o nic lepší než on. Otec Anatoil: Člověk jež spáchal hřích nejtěžší a svůj hřích má před očima stále. Pokoje dojít nemůže. Pouze hluboká víra ho udržuje naživu a nese svůj těžký kříž viny. Jeho víra ho formuje, že je z něho lepší člověk. Už to není zbabělec, ale žádný dobrák, jako třeba Otec představený, to také není. Je to člověk zoufale bojující o vlastní život. Ale světe div se a skloň se před Bohem, Bůh si tohoto člověka vybral za svého svatého. Odvažuji se tvrdit, že z tohoto filmu mluví všechna síla, co v křesťanství je! Kdo můžeš pochopit, pochop!