Oskar

Podotýkám, že kdybych hodnotil samotný muzikál, tedy hudbu a libreto, nekoukal bych napravo nalevo a dal bych mu 5*, jen by to hvízdlo. Ale ta adaptace už se mi líbí míň. Většina protagonistů není silná ve zpěvu a to, že byl film natočen právě s nimi a zůstane to tak navěky, mě pěkně... hněte. Za úplný omyl považuju obsazení titulní role. Bez ohledu na víru či nevíru se asi shodneme, že Ježíš by měl být mimořádně charismatická osobnost. Člověk, který svým příchodem na večírek způsobí, že všichni utichnou v napjatém očekávání. Takže nechápu, proč ho Norman Jewison obsadil pidlookým permoníkem s hlasovým rozsahem Sagvana Tofiho a charismatem vycpaného hranostaje. 70%

Chtít v jediném filmu řešit všechny "typicky české nešvary" je zaručený recept na fiasko. Mistři pracují s dobrým nápadem shromáždit všechnu tu xenofobii, rasismus, buranství a vyčuranost pod jednu střechu kdesi na samotě u Sudet a prezentovat je jakoby v druhém plánu na pozadí hokejového mistrovství, takže nepůsobí tak rozklíženě jako třeba Krausovo Městečko. Ale jestli někdo čekal, že se tento druh filmu může stát kinohitem, tak je pomatené jelito. 70%

Co se vlastně čeká? Mám Kidovi dát 5* a předstírat, že jsem se střídavě plácal smíchy do stehen a ždímal kapesník, prolitý slzami dojetí? Nebo mu napařit odpad! a vysmát se jeho filmařské naivitě? Kid má nesmazatelné místo v historii žánrového filmu, ale myslím, že z pohledu současného diváka, zmlsaného vším, co přišlo po něm, je ošemetné ho hodnotit.

Jan Svěrák nezapře klasického filmaře a udělal všechno pro to, aby se vyhnul "mluvícím hlavám". Jenže na dramatický příběh má příliš nekonfliktního otce. :o) Aranžované výjevy, jak hodný pan Svěrák rozmlouvá s vnoučátky nebo se dojímá ve svém rodišti věru zápletku nevytvoří, takže jako berlička posloužil hojně publikovaný spor o Vratné lahve. Ostýchám se to vyslovit, ale skoro si myslím, že to byl od režiséra mírně amorální reklamní trik. 70%

Neobyčejně silný zážitek i při opakovaném vidění. Psychothrillerů o ženách ohrožovaných manžely jsou mraky, ale tento má tak mimořádné herecké výkony, že na něj nezapomenete do smrti. Charles Boyer trýzní Ingrid Bergmanovou tak rafinovaně, že si to ta nebožačka ani neuvědomuje. Když jsou otočeni směrem od sebe, vidíme Boyerovu pravou tvář, ale když se střetnou pohledy, je to úplně jiný člověk. Změna, jaké dosáhl pouhým pohledem, jako když přeblikne semafor. No a když vidíte, jak nehne brvou a metodicky Bergmanové lže, sugeruje jí, že se zbláznila a každé její doutnající podezření típne hned v zárodku protiútokem, působí vlastně sadističtěji, než kdyby ji například zavřel ve sklepě a chodil ji tam mlátit pohrabáčem. Spolu s Psychem absolutní špička žánru. 100%

Hlava 22. Vojenský postulát zformulovaný tak absurdně jako něco, co si za zvlášť trudného večera vymyslel Franz Kafka. Inu, ani Hellerova předloha mě bůhvíjak nedostala, ale film mě vyloženě zklamal. Kniha je napsaná jako soubor portrétů roztodivných osobností, které potkává kapitán Yossarian a které mají společné jen to, že se žádný nehodí pro armádu. Film ji zadaptoval epizodicky (a s dechberoucím obsazením, to tedy ano), ale Yossarian má svůj vlastní lineární příběh, takže se v epizodách těch ostatních často vůbec nevyskytuje a vyznívá díky té neúčasti trochu jako sobec, kterého celý film nezajímá nic víc než vlastní propuštění, padni komu padni. Asi by to chtělo víc nadsázky a méně ušlechtilé snahy odsoudit válku, protože dojem je pak stejně neslaný nemastný jako po poslední epizodě MASHe "Sbohem a amen", kde najednou utichla odbojná legrace a na poslední chvíli se začaly řešit vážné věci. 60%

Neřekl bych, že je pokračování výrazně slabší. Vadí mi jen to, že autoři už nenašli lepší uplatnění pro poslance Charriéra, takže Michel Galabru se jen párkrát smybolicky projde před kamerou, aby netrhal partu. Nezdá se mi, že by Michel Serrault a Ugo Tognazzi opakovali a rozmělňovali cokoli z jedničky. Naopak sevé role rozvíjejí v podobách, jaké jsme ještě neviděli. Albín/Zaza sice znovu zažívá stuace, kdy není pro okolí dost mužem, ale tentokrát není ani dost ženou. :o) To je motiv, který jsem ještě v žádné komedii o pohlavních rošáddách neviděl. A to, že se film posunul od satiry víc ke crazy, mi jako milovníkovi žánru nevadí ani trochu. 80%

Věřte, že nikdo se nedojme tak rád (a snadno) jako já, ale taky mám své hranice. Chutí snadno rozeznáte poctivou a nešizenou tureckou kávu od expressa. No a Love Story je vyloženě instantní film. 20%

Viděl jsem film, který běžel celý pozpátku. Viděl jsem film, v němž hrála jen zvířata. Viděl jsem film bez jediného tónu hudby. Ale až dosud jsem neviděl politickou propagandu se ZÁMĚRNĚ vtipnými dialogy. Interesantní. 50%

Někdy se tak jakoby šeptem a v ústraní říká, že Brazil vykrádá Orwellův román 1984. Ale tak to není. Veškerá podobnost začíná a končí totalitním budoucnem, kde se vlivem monitoringu každý stane mravenečkem, jehož je snadné rozmáznout. Ale Gilliam ten půdorys využívá k rozvinutí vlastní imaginace a Brazil má úplně jinou poetiku a náladu než Orwellův chmurný (a jednoznačně adresný) román. A je hezké, že do nejšťavnatější role obsadil Michaela Palina, třebaže si na ni brousil zuby DeNiro. A k tomu hudba - ta stařičká vlezlá samba, zahraná snad na sto způsobů... Stále ještě nedávám plné hodnocení, ale s každým dalším viděním mám ten film radši, takže to asi jednou přijde. 80%