Allka

Ježišmarjá, proč to bylo tak strašně bezpohlavní? Přitom potenciál by to mělo. Problematika alkoholismu u středoškoláků je zajímavá a mladý Trojan je talent po tatínkovi, uvěřila jsem mu jak opíjejícího se floutka, tak ztraceného kluka zpytujícího svědomí. Bohužel scénář celou dobu pouze klouže po povrchu a odmítá jít v čemkoliv do hloubky. Jenže pokud chcete zpracovávat takové téma, tak prostě na dřeň jít musíte, jinak nebude z vašeho filmu nic než vzduch omaštěnej větrem - přesně jako z Abstinenta. No, přeju Josefovi, ať co nejdřív získá hlavní roli v něčem lepším...

Tak nádherný, citlivý film... Pouštím si ho každý rok aspoň jednou a vždycky v něm objevím něco nového. Příběh tak perfektně obyčejný, s minimem dialogů, ovšem s o to intenzivnějšími hereckými výkony hlavních představitelů. Bylo až neuvěřitelné, co všechno dokázali zahrát očima. A to prostředí... A ten soundtrack... Já prostě nemám, co bych vytkla.  Jen víc takových LGBT filmů, prosím.

Nápad nebyl vůbec špatný, ale provedení mohlo mít větší koule. Na thriller to bylo málo thrillerové, na drama zase málo dramatické, škoda škoda. Ale musím uznat, že rozuzlení mě docela překvapilo, jen by mu bodlo širší rozpracování. Každopádně Nick Robinson je dobrý herec a zasloužil by si hrát v mnohem lepších filmech, než jsou takováhle béčka. Doufám, že se na něj štěstí usměje a vrchol kariéry ho ještě čeká.

Moc jsem si od spin offu mého milovaného Simona neslibovala, ale nakonec jsem docela příjemně překvapená. Vyhovují mi krátké epizody, díky kterým jsem seroš slupla za jedno odpoledne, hezky to odsýpá a příběh je jedním slovem milý. Palec nahoru dávám určitě za vedlejší postavy (Felix a Andrew <3) a zápletky, obzvlášť za linku týkající se Victorových rodičů. A moc mě potěšilo propojení s původním filmem korunované aspoň krátkým návratem Keiynana Lonsdala a Nicka Robinsona. K Michaelovi Ciminovi jsem si chvíli musela hledat cestu, ale to už je asi na osobních sympatiích každého z nás. Stejně jako u filmu tady nečekejte nic odvážného ani šokujícího. Nezaslechnete sprosté slovo, dostaveníčka všech postav se omezují na setkání rtů a nelze zahlédnout ani ramínko podprsenky, natož něco víc. Všechno je takové akurátní a slušňácké, uhlazené a cudňoučké - a je jen na vás, jestli za to budete rádi, nebo vás to bude štvát. Jako celek Love, Victor funguje dobře a je prostě fajn. Pokud máte chuť na něco roztomilého a oddechové, vřele doporučuju.

HODNOCENÍ DRUHÉ A TŘETÍ SÉRIE Výborné, výborné a ještě jednou výborné! Jsem obrovským fanouškem norského originálu a dlouho jsem se ze strachu vyhýbala remakům. Nakonec mě zvědavost přemohla, zhlédla jsem italskou a francouzskou verzi a musím uznat, že obě mají něco do sebe a nemám k nim větších připomínek. Až u belgického člena SKAM rodiny můžu ovšem říct, že se originálu nejen vyrovná, ale dokonce ho v určitých aspektech svým způsobem předčí! Autoři do děje citlivě a smysluplně přidávají nové prvky a zvraty, takže nemám dojem, že sleduju počtvrté stejný příběh. Moc se mi líbila třeba pozměněná linka Zöe a Senneho (v originále Noora a William). TA třetí série je stejně jako v ostatních verzích bezkonkurenčně nejlepší. Chemie mezi představiteli Robbeho a Sandera je neuvěřitelná, skláním se před jejich hereckými výkony i před množstvím emocí, které dokázali skrz obrazovku předat. Dokonalý soundtrack je pak už jenom velkou třešní na perfektním dortu. Nezbývá mi než Wtfock vřele doporučit. :)

Reality show plná lásky, která nakonec nebyla ujetá tolik, jako jsem čekala. Překvapilo mě, že jsem neměla úplně tendence lézt po zdi trapností, a dokonce jsem k některým účastníkům cítila určité sympatie. Z toho jsem vlastně v šoku. :) Stopář jednotlivých epizod by se dala osekat, protože postupem času začnou lézt na nervy sáhodlouhé dialogy plné klišoidních keců, při kterých se páry předhánějí v tom, kdo dokáže květnatěji říct "Miluju tě". Naopak plusový bod dávám za závěrečný reunion díl, kde jsme se měli možnost dozvědět, jak to se všemi páry pokračovalo po svatbě. Na další řadu už se každopádně asi nepodívám - není to zas takový bizár, aby to bylo k popukání, a zároveň to samozřejmě není ani seriózní zábava, která by mě nějak zvlášť chytla.

Z příšerné knihy se holt dobrý film udělat nedá. Obzvlášť v hlavní roli s herci, kteří, co čert nechtěl... neumí hrát. Ale díky tomu, že divák je na rozdíl od čtenáře ušetřen pohledu do Tessiny hlavy, je filmové After aspoň jakž takž stravitelné. Hero je pusinka, škoda, že ho pravděpodobně žádná velká kariéra nečeká, obzvlášť proto, že na hezkou tvářičku se bez pořádného talentu donekonečna jet nedá.

Zhlédnuto u nás na vesnici v letním kině za 25 Kč a za těchto podmínek jsem vlastně naprosto spokojená. Samozřejmě je to klišovitá volovina, ale je to volovina taková ta příjemná, při které upustíte páru a několikrát se i od srdce zasmějete. Navíc má přiměřenou stopáž, takže nuda nehrozí. A co se týče obsazení... Holky jsou hezký, Mišík má sice herecké schopnosti terminátora, ale když mlčí, je aspoň taková roztomilá veverka, a Komínek s Machutou nejsou vůbec beznadějné případy, jejich schopnosti by si dokonce zasloužily o něco propracovanější role. Škoda, že hlavní charaktery byly málo výrazné a o level je převýšily ty vedlejší - tři tátové jsou správným způsobem komičtí a postava Pavla Nečase nakonec v podstatě táhne celý film. Kvůli němu si to možná dokonce pustím ještě někdy znovu.

Všechno úplně všechno asi nejlépe charakterizuje slovo "příjemný". Film se ničím neodklani od knižní předlohy, kterou jsem četla, tudíž mě nic nepřekvapilo, ale zároveň ani nezklamalo, dostala jsem přesně takovou nenáročnou romantiku s ozvláštněním v podobě nemoci, jakou jsem očekávala. Navíc Amandla je rozkošná a Nick Robinson je moje láska, takže já jsem naprosto spokojená :)

Přiznám se bez mučení - Papírová města jsou pro mě zatím nejslabší Greenova kniha. Mám moc ráda jeho styl psaní i to jeho oblíbené filozofování, ale čeho je moc, toho je příliš. Příběh se přímo topí pod přívalem úvah o nesmrtelnosti chrousta a já měla na několika místech problém vůbec dočíst. Když jsem se dozvěděla, že se chystá film, byla jsem značně skeptická, nedovedla jsem si představit, jak se dá převést na plátno knížka, ve které se toho mnoho nestane. Ovšem snímek, který jsem viděla, byl pro mě nakonec možná největším překvapením roku. Musím tvůrcům složit velkou poklonu za to, že z látky, kterou měli v rukou, dokázali stvořit něco takového! Zdaleka předčili veškerá má očekávání. Příběh má spád (filmové ořezání mu velmi prospělo), je zábavný tam, kde má být, ale umí zahrát i na vážnější notu, postavy (hlavně ty vedlejší, které v knize málem zapadly) jsou skvělé, a dokonce i Margo, s níž jsem měla v knize docela problém, je tady vykreslená mnohem sympatičtěji. Také herci jsou do svých rolí výborně vybraní (Cara <3). Říct, že si tvůrci z předlohy vzali to nejlepší, by nebylo přesné, oni spíš knize ukázali, jaká by mohla být, kdyby se držela starého dobrého přísloví - méně je někdy více. Škoda pozměněného závěrečného rozhovoru, kdyby ho nebylo, možná bych uvažovala dokonce nad pěti hvězdičkami.